Československé legie v Rusku, pravda bez příkras

[seabee]

Nebyla, už jsem to našel. Jedná se o
Bratrstvo : všední a dramatické dny československých legií v Rusku (1914-1918), Dalibor Vácha

Opravdu moc doporučuji, je tam moc pěkně rozebrán život našich legionářů v Rusku na základě jejich vzpomínek, deníků, hlášení atd.

Díky za doporučení. Tu jsem neznal.

[Lord]

Přečetl jsem si taky sporný článek na https://regnum.ru/news/polit/2874251.html

s názvem Krvavé léto československého sboru v Rusku

Článek je psán z ruského úhlu pohledu. Čs. legionáři jsou v podstatě házeni do jednoho pytle s Bělogvardějci. Bílá armáda je prostě souhrnné označení všech vojenských protibolševických skupin, tyto skupiny měly různé zájmy, ale hlavní politickou ideou byl odpor proti bolševickému vedení.

Bílou armádu vedli bývalí generálové carské armády a námořní admirál, kteří zároveň byli hlavou civilní vlády pro ovládané území. A to byl problém, nebyli to politici, a nedokázali prostému lidu vysvětlit, co vlastně chtějí.
Hesla jako Jednotné a nedělitelné Rusko, prostě na rolníky neúčinkovalo, ti měli hlavně starost sami o sebe a chtěli půdu. Tu jím bolševici naopak naslibovali, i když později zase udělali kolektivizaci zemědělství.

Na Sibiři měli podporu mezi lidem spíše levicoví eseři než bolševici, avšak Eseři se postavili na stranu bolševiků po puči Kolčaka. Bolševici v roce 1917 převzali rolnický program eserů a stranu v podstatě zlikvidovali.

Pozadí kolem admirála Kolčaka, tak zde
http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=314220#p314220

-------------------------

Takže v článku na https://regnum.ru jsou popisovány různé bouře a bitky, třeba že legionáři zajali bolševiky, ale exekuci už provedl bílý velitel. Následně bylo 50 lidí zastřeleno v obci Karabinka, 24 rolníků v obci Shadrino, vojáci v obci Kornilovo, atd.

16. června porážka Rudých vojsk ukončila dlouhou bitvu u Mariinského a otevřela vojákům československého sboru přímou cestu do Krasnoyarsku. 40 nebo 50 Maďarů, kteří byli zajati, Češi postříleli bez soudu.

Nebo další zkazka - Krátce před dobytím města města Troicki /asi Troitsk v Čeljabinské oblasti/ vypustili železničáři do československého obrněného vlaku prázdnou lokomotivu, což mělo za následek mnoho mrtvých a zraněných legionářů.
Následovala pomsta - poprava 80 železničářů. Je ale napsáno, že popravu vedl důstojník Kazimir Kazimirovič Miller, mě to nepřijde jako české jméno.

Nebo 26. června vojáci československého sboru zajali v Buzuluku bolševiky po třech dnech zuřivých bojů. Ve městě zastřelili téměř všechny zajatce a několik komisařů.

27. června legionáři dobyli Goldoust. Ve městě začalo masové zatýkání stoupenců sovětské vlády. Do 29. června počet lidí zatčených ve městě překročil 360. Podle sovětských novin bylo ve městě zatčeno celkem 2000 lidí, asi 500 lidí zastřeleno.

To jen taková menší ochutnávka, ale většinou to jsou úryvky z novin, které podléhaly bolševické propagandě. V realitě občanské války, mohli pisálkové ledacos přikrášlit, něco však může stát na skutečných událostech. Svobodu slova považoval Vladimir Iljič Lenin za zbožné přání liberálů, pro které v porevolučním Rusku není místo.

------------------------------------
Pro mnohé periodické tituly se začátek roku 1918 stal posledním v jejich historii. Pouhý den po revoluci bylo s okamžitou platností zavřeno deset největších buržoazních deníků. Jejich redakce i tiskárny byly převedeny na bolševickou Pravdu a další stranické noviny.

Cílem propagandy bylo prostřednictvím novin přesvědčit čtenáře, že jejich ideologie má širokou podporu veřejnosti. Přitom tomu tak ze začátku rozhodně nebylo.
Císařské Německo utratilo desítky milionů marek ve zlatě za bolševický převrat.

Všichni revolucionáři pokaždé tvrdí: My jsme se dostali k moci proto, že to národ chtěl.

Miliony, které bolševici získávali od Němců, investovali dvěma způsoby. Jednak na vyzbrojení a zabezpečení stranické armády – rudých gard, jednak na rozšíření stranického deníku Pravda.
Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vojenstvi/ ... enstvi_kuz

[Jiří Fidler]

Několik poznámek k celé problematice:
Čs. legie stály po celou dobu WW1 zcela MIMO haagské konvence ohledně vedení pozemní války. Dobrovolníci tak nemohli v případě zajetí získat právní status ZAJATCE. Valná část zajatých legionářů prošla standardním soudním řízením, kde se přímo HLEDALY polehčující okolnosti. Vím o dvou případech, že italští legionáři nebyli po zajetí odsouzeni k trestu smrti kvůli nízkému věku (ostatně ze stejného důvodu nedostal za dvojnásobnou vraždu špagát ani Gavrilo Princip, to že byl tuberák, je jiná věc). Existuje několik publikovaných vzpomínek r-u důstojníků, kteří byli vojenským soudem ustanoveni za obhájce a to kvůli národnímu původu - prostě byli Češi. Ve třech případech (mj. i Havlena, jeden z tvůrců italských legií), kdy se nepodařilo svědecky prokázat totožnost dotyčných - proto je tahali k jejich původním plukům, aby je někdo přesně identifikoval - jim tito obhájci přímo při soudním výslechu dávali šanci na úhybný manévr. Např. dotazem - "uvedl jste, že jste Čech, předpokládám, že jste se legálně vystěhoval, přišel jste tedy do Itálie z Ruska, Francie či Ameriky", proti čemuž soud nic nenamítal - to byl národní teror, že? Speciálně Havlena tento manévr naprosto odmítl a o trest smrti si politickým prohlášením před soudem přímo řekl. Při exekuci si dokonce sám měl nasadit oprátku na krk a oběsit se sám. Toto jen na vysvětlenou, možná extrémní příklad, ale podchycený v literatuře. Takže dobrovolníci legií velmi dobře věděli, že jsou v právním vakuu za WW1, ohledně začínající ruské občanské války nemluvě. O milost nežádali, ani ji nedávali!!!
V květnu 1918 byly jejich transporty zákeřně přepadeny minimálně na pěti místech, což je stálo několik desítek mrtvých (zatím jsem to nepočítal, ale není problém to zjistit). Ti, kteří na ně zaútočili, byli jednak místní bolševici, jednak tzv. internacionalisté, v několika případech i bývalí legionáři. Proto se s nimi v několika následujících měsících moc nemazali.
Ještě v Penze byli zajatí protivníci tříděni - čeští rudoarmějci popraveni jako zrádci buď na místě, nebo o něco později, internacionalisté chycení se zbraní většinou popraveni, ostatní vyvezeni mimo město a postupně propuštěni, ruští státní příslušníci podmínečně propuštěni, když se měli zavázat, že již proti legiím nezvednou zbraň. O dva či tři týdny později bylo v bitvě u Bezenčuku zajato několik rudoarmějců, kteří byli v Penze podmínečně propuštěni. Byli identifikováni a na místě popraveni.
Během bojů na magistrále bylo nalezeno a identifikováno několik desítek legionářů, kteří padli do zajetí a byli umučeni stylem, z něhož by se možná udělalo špatně i příslušníkům SS Totenkopf. Každý takový zjištěný hrob znamenal v nejbližších dnech výraznější ztráty na nepřátelské straně během bojových akcí - to se prostě zajatci nebrali, případně byli definitivně "eliminováni" ještě na bojišti.
Valná část exekucí, které legionáři prováděli, bylo zastřelení. Oběšeno bylo několik českých rudoarmějců v prstoru Penzy a Samary (dají se dohledat i jména, stačí se začíst do publikací z 50. let, máte-li na to žaludek).

[Lord]

Mně by jen zajímalo, jestli jsou o tom záznamy i z druhé strany? Jestli si o tom vedli legionáři nějaké záznamy, kolik zajatců zlikvidovali a proč? Je určitě vidět, že tam existoval "lex talionis". V západním světě původní podoba talionu vymizela, ale východní despocie ho čile praktikovaly. Občanská válka v Rusku patří určitě mezi nejděsivější, ale je otázka, jak moc se právě na teroru podíleli legionáři?

Z toho popisu je vidět, že obranné linie levicových sil při trans-sibiřské magistrále byly většinou řídce obsazeny. Takže legionáři neměli až takový problém je dobýt, a úspěšné bylo i nasazení obrněných vlaků.

Nejvíc obětí pak neslo civilní obyvatelstvo, a proto se ptám? Podíleli se legionáři i na vyvražďování vesničanů za údajnou kolaboraci?

V některých publikacích se lze dočíst, že místní byli rádi, když je legionáři zbavili rudých gard. To by bylo ještě pochopitelný, ale masakry na civilech, to je velká potrava pro propagandu, a jak by jsme dnes řekli skvělý nástroj pro ovlivnění veřejného mínění, i pro ty co původně s bolševiky nesympatizovali.

[seabee]

Podíleli se legionáři i na vyvražďování vesničanů za údajnou kolaboraci?

V některých publikacích se lze dočíst, že místní byli rádi, když je legionáři zbavili rudých gard. To by bylo ještě pochopitelný, ale masakry na civilech, to je velká potrava pro propagandu, a jak by jsme dnes řekli skvělý nástroj pro ovlivnění veřejného mínění, i pro ty co původně s bolševiky nesympatizovali.

Je třeba si taky uvědomit, že na Sibiři řádily pod politickým pláštíkem různé polobanditské útvary - např. ataman Semjonov, který nařídil popravy železničářů, kteří se přidali k bolševikům i jejich rodinných příslušníků. Železničáři se pak na Legie obrátili s žádostí o ochranu (dochováno v Čs. archivech). Teror ze strany Legií podél magistrály by byl silně kontraproduktivní, už pro to, jak byly ešalony roztaženy na délku několika tisíc kilometrů. Ty vepředu těžko mohly připravovat půdu pro projezd dalších terorem, nebo loupežemi. Různé místní vlády, které vznikaly (a zanikaly) ve větších střediscích na magistrále se také obracely na Legie s žádostí o v podstatě policejní službu a takhle je v počátku - s podporou dohodových zástupců - využíval i Kolčak (než je přesvědčily o zločinnosti Kolčakova režimu - viz protest Čs. zástupců vedení Dohody ze 13.11.1919).

Jak píše pan Fidler, nebyli legionáři chránění jako váleční zajatci podle Haagské konvence. Někde jsem četl, že se Čs. vláda po válce pokusila stíhat členy rakouských vojenských soudů, kteří poslali zajaté legionáře na smrt, ale porušení mezinárodního práva nebylo prokázáno - byli to přeběhlíci. Na druhé straně v Rusku ozbrojení Maďaři a Němci ztratili také ochranu mezinárodní práva jako válečných zajatců, ať už bojovali za rudé, nebo ne.

[Jiří Fidler]

A to je právě to, o co tu jde. Občanská válka v Rusku, zahájena bolševickým protistátním převratem, neprobíhala podle haagských standardů (přičemž právě Rusko sehrálo dosti významnou úlohu při jejich přijetí).
I když ... Ony ty haagské konvence neplatily v úplnosti, vždy a všude během WW1. Již v roce 1914 bojovalo v Srbsku proti r-u branné moci srbské civilní obyvatelstvo včetně žen a snad i odrostlejších dětí, na což k. u. k. reagovala stanným právem, braním a popravami rukojmích apod. Srbové ostatně měli obecně pifku na zajaté r-u vojáky slovanského původu, protože doufali, že slovanské obyvatelstvo monarchie povstane proti vládě. Výsledkem se stala skutečnost, že srbské zajetí přežil jen málokterý zajatec. Zdá se, že nejlepší podmínky byly zajatcům vytvořeny na straně Dohody v Itálii a na druhé straně v Rakousko-Uhersku.
Takže na magistrále existovalo právní vakuum, standardní "kombatanty" ani nebylo možné definovat.
Ohledně "zločinů" legionářů bych to postavil takto:
- popravy zajatců, ano
- popravy rukojmích, možná
- ničení vesnic a masové popravy civilního obyvatelstva - nenarazil jsem /zatím/ ani na jeden případ.
Není problém to probírat zcela konkrétně. Pokud někdo nějaký poznatek má, ať napíše konkrétní místo, konkrétní datum, počet případných obětí. Dnes již není problém přesně rozklíčovat jednotku (jednotky), jež by se na tom podílely, a to včetně zodpovědného velitele. Čím více údajů bude, tím více dokumentů lze nalézt, protože se bude vědět, kde hledat. Uvědomte si onu drobnou skutečnost, že většina (nebo značná část) kartonů legií nebyla v posledních 30 letech ještě odnesena do studovny VÚA a badatelsky procházena. A předtím pravděpodobně také ne.

[Lord]

Není problém to probírat zcela konkrétně. Pokud někdo nějaký poznatek má, ať napíše konkrétní místo, konkrétní datum, počet případných obětí. Dnes již není problém přesně rozklíčovat jednotku (jednotky), jež by se na tom podílely, a to včetně zodpovědného velitele. Čím více údajů bude, tím více dokumentů lze nalézt, protože se bude vědět, kde hledat.

Tak já už jsem uvedl z toho ruského zdroje, pokud to je dobře přeloženo např.

- 26. června vojáci československého sboru zajali v Buzuluku bolševiky po třech dnech zuřivých bojů. Ve městě zastřelili téměř všechny zajatce a několik komisařů.

- 27. června legionáři dobyli Goldoust. Ve městě začalo masové zatýkání stoupenců sovětské vlády. Do 29. června počet lidí zatčených ve městě překročil 360. Podle sovětských novin bylo ve městě zatčeno celkem 2000 lidí, asi 500 lidí zastřeleno.

Máme 26.června Buzuluk .... a hlavně je zajímavý Goldoust? To nevím, kde může být?

Jako neposílám Vás hned do archivu Ale třeba budete vědět něco z hlavy.

[Jiří Fidler]

Tak z hlavy vím samozřejmě ten Goldoust. Jedná se o uralské město Zlatoust.

[Jiří Fidler]

Obsazení Zlatoustu proběhlo od východu jednotkami Západní skupiny čs. vojska (velitel plukovník Vojcechovskij). Předvoji velel kapitán Miloš Žák, pod jehož velením byla 25. června 1918 dobyta železniční stanice Syrostaň, poslední před městem Zlatoust. Pozdě odpoledne a večer se nad oblastí přehnala silná bouře s krupobitím, čehož legionáři využili a rychlým pochodem dosáhli východního předměstí Zlatoustu, kde zaujali pozice. Místní sovět po zprávě o nenadálém objevení Čechoslováků před městem vydal pokyn k noční evakuaci. Z toho vznikl ukázkový zmatek, ale rudoarmějskému oddílu se přesto podařilo vyhodit do vzduchu dva železniční mosty přes řeku Aj u městečka Tunduš západně od Zlatoustu. Zmatek s evakuací přiměl dělnictvo zlatoustských továren k protibolševickému povstání, během něhož byly údajně zapáleny a zničeny čtyři bolševické evakuační vlaky. Zbytky rudoarmějců musely opustit železniční trať a prodíraly se horským terénem na sever ke Kusinu.
První most u Tunduše byl opraven večer 27. června, takže nucený pobyt československého předvoje ve Zlatoustu trval necelé dva dny, ještě večer 27. června byl zahájen další postup na západ a došlo k obsazení stanice Berďauš. Město Zlatoust však bylo vybráno jako nová logistická základna Západní skupiny čs. vojska, takže ve městě byla zanechána malá posádka.

[seabee]

Není problém to probírat zcela konkrétně. Pokud někdo nějaký poznatek má, ať napíše konkrétní místo, konkrétní datum, počet případných obětí. Dnes již není problém přesně rozklíčovat jednotku (jednotky), jež by se na tom podílely, a to včetně zodpovědného velitele. Čím více údajů bude, tím více dokumentů lze nalézt, protože se bude vědět, kde hledat. Uvědomte si onu drobnou skutečnost, že většina (nebo značná část) kartonů legií nebyla v posledních 30 letech ještě odnesena do studovny VÚA a badatelsky procházena. A předtím pravděpodobně také ne.

V tom ruském článku, na který mi poslal Mirek58 odkaz a který tu cituje Lord jsou konkrétní svědectví konkrétních osob z konkrétních dat a míst. Bohužel chybí, jak je u podobných textů zvykem, jakýkoliv odkaz, z jakých archívních dokumentů bylo čerpáno, případně kde jsou uloženy. Proto jsem ten článek nazval fabrikátem - má rozsah vědecké práce, ale nemá její atributy. Je to mimochodem jeden asi ze tří textů toho autora na uvedené téma s dryáčnickými titulky "Krvavé léto Čs. legií", "Čechoslováci nesou smrt" atd. Jako záhadu jsem viděl jak vůbec Mirek58 ten článek nalezl. Je to z nijak známého portálu se stovkami článků s nejrůznější tématikou. Skeptik ovšem tvrdil, že jej nalezl hned - ovšem poté, co jsem uvedl odkaz, agenturu portálu a jméno autora. Tak nevím.

Pro Lorda uvedu odkaz na dokumenty, alespoň z druhotného zdroje (V.Holeček, R.Medek: Za svobodu, díl IV. str. 840) Rozkaz štábu Legií č. 5340 ze 17.11.1919, který přikazoval zachování neutrality, nebránění v povstání proti Kolčakovi, chránit trať a důležité budovy pro transport Legií, zamezit plenění a "zbytečnému krveprolévání" (označené je přesný citát). Ze stejného zdroje je i obsah stížnosti a protestu politického vedení Łegií Đohodě proti spolupráci s Kolčakem: " Pálení vesnic, vraždy mírných ruských občanů celými sty, rozstřelování bez soudu....jsou na denním pořádku a odpovědnost před soudem národů celého světa padá na nás, že majíce sílu vojenskou, nezabránili jsme tomuto bezpráví. Sami nevidíme jiného východiska z tohoto postavení, než okamžitý návrat a......aby nám byla dána volnost zabrániti bezpráví a zločinům...V Irkutsku 13. listopadu 1919. V. Girsa, B. Pavlů" (konec citátu).

[Jiří Fidler]

Je ale třeba připomenout, že před Zlatoustem se odehrálo předem naplánované a připravené přepadení jednoho z čs. vlaků, a to štábního vlaku 1. čs. střeleckého Mistra Jana Husi pluku. Vlak zastavil v terénním zářezu a ze stráně na něho zahájilo palbu několik rudoarmějských kulometů. Legionáři (většinou písaři, skladníci, hudebníci) vyskákali pod palbou z vagónů, zasypali obsluhy kulometů kameny z náspu a fakticky beze zbraní je vzali ztečí. Přímý boj tělo na tělo se změnil v děsnou řež. Na československé straně padlo více než 20 osob, další dvě desítky byly těžce raněny, téměř stovka byla zraněna lehce. Na bolševické straně padlo 75 mužů a dalších 90 bylo těžce raněno. Celá akce trvala jen několik minut, místo, kde k tomu došlo je zachyceno na fotografii, která je k dispozici ve VÚA (přetištěna v mých Dějinách čs. legií v datech, s. 214. Vlak byl těžce poškozen, trosky vagónů zatarasily dvě ze tří kolejí. Čs. jednotka byla zcela osamocena v nepřátelském území, nejbližší čs. síly se nacházely až v Čeljabinsku. Padlí byli pohřbeni, těžce zranění museli zůstat ve městě a 450 vojáků, mezi nimiž byla pětina lehce raněných, se odhodlala k pěšímu pochodu přes Ural na východ.

[Lord]

Zmatek s evakuací přiměl dělnictvo zlatoustských továren k protibolševickému povstání, během něhož byly údajně zapáleny a zničeny čtyři bolševické evakuační vlaky. Zbytky rudoarmějců musely opustit železniční trať a prodíraly se horským terénem na sever ke Kusinu.

Super, tak Zlatoust Tak vidíte, jak na to jsou různé pohledy. Jeden říká, že vypuklo protibolševické povstání ve Zlatoustu, druhý že bylo exemplárně popraveno místní obyvatelstvo, tak kde je pravda, mě to nejde nějak dohromady

Je ale třeba připomenout, že před Zlatoustem se odehrálo předem naplánované a připravené přepadení jednoho z čs. vlaků, a to štábního vlaku 1. čs. střeleckého Mistra Jana Husi pluku. Vlak zastavil v terénním zářezu a ze stráně na něho zahájilo palbu několik rudoarmějských kulometů. Legionáři (většinou písaři, skladníci, hudebníci) vyskákali pod palbou z vagónů, zasypali obsluhy kulometů kameny z náspu a fakticky beze zbraní je vzali ztečí. Přímý boj tělo na tělo se změnil v děsnou řež.

Leda že by legionáři vypátrali strůjce útoku a chtěli se pomstít, nebo to udělali Kolčakovci. Je vidět, že takto se stejně ničeho asi nedopátrame, ale je vždy dobré slyšet i druhou stranu. A rozhodně podání pana Fidlera považuji za objektivnější.

Na podporu, pak tento příkaz, který je však datován 17.11.1919, ale boje o Zlatoust proběhly 27.5.1918, ale to je trošku jedno, je to taky důležitý dokument. I když jakoby trošku nahrává tomu, že se to předtím v nějaké míře někde dělo ...

Rozkaz štábu Legií č. 5340 ze 17.11.1919, který přikazoval zachování neutrality, nebránění v povstání proti Kolčakovi, chránit trať a důležité budovy pro transport Legií, zamezit plenění a "zbytečnému krveprolévání" (označené je přesný citát). Ze stejného zdroje je i obsah stížnosti a protestu politického vedení Legií Dohodě proti spolupráci s Kolčakem: "Pálení vesnic, vraždy mírných ruských občanů celými sty, rozstřelování bez soudu jsou na denním pořádku a odpovědnost před soudem národů celého světa padá na nás, že majíce sílu vojenskou, nezabránili jsme tomuto bezpráví. Sami nevidíme jiného východiska z tohoto postavení, než okamžitý návrat ...

Jo když se namočíte do svinstva, resp. se ve svinstvu pohybujete, pak je nejlepší odtamtud odejít. To píšu taky pořád, že to nebyla "naše válka", a "naše hodnoty".

Jako záhadu jsem viděl jak vůbec Mirek58 ten článek nalezl. Je to z nijak známého portálu se stovkami článků s nejrůznější tématikou. Skeptik ovšem tvrdil, že jej nalezl hned - ovšem poté, co jsem uvedl odkaz, agenturu portálu a jméno autora. Tak nevím.

Kdo umí rusky, tak pro něj snad není problém článek najít třeba i přes google, v tom bude možná celý vtip. Nebo když se pohybuješ po ruském internetu, najdeš tam "nepřebernou studnici", nebo hledat heslo Československý sbor v Rusku, to je správný výraz, název legionáři asi moc nepoužívají. Jinak se na to musíš zeptat Mirka osobně, po uvedení jistých indicií to našel i Skeptik, žádnej div

[Lord]

Ještě jsem našel díky předchozí diskusi tento článek na psovi, a rozkaz Trockého ...

Tento Trockého telegram byl i dále doplňován dalšími instrukcemi a to i po přepadení u Marianovky, např. dne 26.5.1918 odpoledne rozeslal z Moskvy lidový komisař komunikací Něvskou po magistrále telegram:

„Doplňuji telegram č. 1151 z 25. května a nařizuji, aby přesně a ihned bylo jednáno takto: Za žádnou cenu nevyhovujte prosbám ani dispozicím Čechoslováků, zejména: 1. nedávejte jim parostroje, 2. kdyby si je brali násilím, nastrojujte československým vlakům železniční katastrofy, 3. nedovolte Čechoslovákům užívat k rozmluvám ani telefonních ani telegrafních aparátů, 4. nedovážejte Čechoslovákům žádných zásob, 5. upozorňuji, že každý železničář, který prokáže Čechoslovákům jakoukoliv pomoc, bude vyhozen z řad železničářů a bude odevzdán soudu.“

Lze si samozřejmě snadno představit jaký trest pro takového souzeného železničáře měla sovětská vláda na mysli.

https://neviditelnypes.lidovky.cz/spole ... ecnost_wag

[Jiří Fidler]

Takže můžeme drobně rekapitulovat.
Zlatoust nebyl Čechoslováky dobyt, ale zcela prostě obsazen poté, co jej bolševická věrchuška vyklidila. Evakuace začala v noci na 26. června a změnila se v chaos kvůli místnímu protibolševickému povstání.
Datum obsazení je v ruském dokumentu chybné, město bylo obsazeno již 26. června a onoho 27. června již Čechoslováci obsadili Berďauš desítky kilometrů západně od města. Pozn. celé to lze krásně sledovat na mapě v seznam.cz, jen se musíte přesunou hooodně na východ a upravit si mapu, aby bylo vidět železnici.
Vzhledem k protibolševickému povstání nad ránem 26. června mohlo dojít k hodně zajímavým událostem. To, že povstalci (dělnictvo z několika místních továren) dokázali zapálit čtyři rudoarmějské evakuační vlaky, ukazuje na dosti rozsáhlý a tvrdý střet. Na československé straně byly nasazeny dva prapory 2. čs. střeleckého pluku, jedna rota 1. čs. úderného praporu a dva improvizované obrněné vlaky, k nim se připojila jedna sotňa uralských kozáků. V samotném Zlatoustu začaly hned 26. června vznikat jednotky tzv. Národní armády, tvořené většinou demobilizovanými ruskými vojáky se zkušenostmi z 1. světové války. Poblíž Zlatoustu se nacházel zajatecký tábor, jehož osazenstvo se bolševikům ještě nepodařilo odeslat domů. Váleční zajatci byli Čechoslováky využiti při opravě poničených železničních mostů.
Můj názor - protibolševické povstání za ranního šera v situaci panické evakuace bolševických sil mohlo mít za následek desítky a možná i stovky mrtvých na obou stranách. Hlavní československé síly dorazily do města dopoledne 26. června, kdy již pravděpodobně bylo po všem. Na předměstí pro ně totiž měla (podle Kroniky 2. čs. pěšího pluku Jiřího z Poděbrad. Praha 1926, s. 123) přijít deputace, která informovala o úspěšném povstání. Od 28. či 29. června tvořily posádku města tři roty II. praporu 2. čs. pluku a 30. června se ve městě konala velká slavnost poděkování čs. jednotkám za osvobození, zahrnující průvod obyvatelstva městem apod.
Takže Rusáčkovi nesedí datum akce a zcela zamlčel skutečnost, že krátce před příchodem Čechoslováků, během útěku soudruhů, vypuklo povstání místních dělníků, jež město vyčistilo od místních bolšánů. Ostatně ve městě žilo v roce 1913 na 30 000 obyvatel, takže uváděné počty zatčených jsou vcelku souměřitelné.

[seabee]

Ještě jsem našel díky předchozí diskusi tento článek na psovi, a rozkaz Trockého ...

Nevím, jestli je to uvedené v knize Hitler a Stalin, paralelní životopisy od Bullocka, nebo odkud to mám, ale když soudili (v nepřítomnosti) Trockého, nebo v procesu s ostatními "trockisty", tak jedním z bodů obžaloby bylo nerespektování pokynů ÚV a Lenina ve vztahu k Československým legiím (tedy pokynu k umožnění pokojného odsunu na východ). Zajímavé.

[Jiří Fidler]

Buzuluk asi nebudu moci podrobněji rozebrat, hlavní informace (literatura) o něm jsou v Pleský, M.: Dějiny 4. střeleckého pluku Prokopa Velikého 1917-1920. Praha 1927, přičemž tuto knihu doma, jako jednu z mála plukovních dějin, k dispozici nemám.
Stručný přehled bojů o Buzuluk:
- 24. červen, první pokus ztroskotal hned při průzkumu přechodu říčky Donašky daleko před městem, kdy na předvoj zahájilo palbu několik desítek rudoarmějských děl, následný průzkum ukázal, že před Buzulukem je vybudováno obranné pásmo se zákopy (tři linie) plného profilu, osazenými stovkami kulometů, posádku města tvoří přes 2 000 vojáků a mají k dispozici asi 30 děl. Většina informací byla získána průzkumem bojem při nasazení improvizovaného obrněného vlaku, jenž bez větších problémů prolomil bolševickou obranu poblíž železniční trati;
pozdě odpoledne dorazil k Buzuluku Stanislav Čeček, který stáhl všechny jednotky ke stanici Jelšanka a povolal značné posily
- 25. červen: posílené čs. jednotky se rozdělily, část imitovala (za podpory obrněného vlaku) čelní postup, část provedla obchvat na obou křídlech, přičemž zjistila, že zákopový systém je protažen až sem, křídelní jednotky se zakopaly poblíž bolševických pozic, aniž je prý nepřítel zpozoroval, sovětskému dělostřelectvu se však podařilo těžce poškodit čs. obrněný vlak, během večera dorazily zbývající posily, takže Čeček měl k dispozici tři prapory pěchoty, dvě děklostřelecké baterie a další síly, což mohlo být až 3 000 vojáků a desítka děl, tedy síly srovnatelné se Zborovem
- 26. červen: hodinu po půlnoci přešla čs. pěchota bez dělostřelecké přípravy do útoku a v jediném okamžiku obsadila celý přední zákop, kde bolšánci chrápali, místo aby hlídali, tato akce ale probudila stráže na dalších postaveních, takže hrozilo, že čs. postup bude zastaven, ovšem obchvatná skupina na levém křídle pronikla zcela neobsazenými nepřátelskými pozicemi a začala bolševické síly hrnout před sebou na jih, poté, co zepředu zaútočily hlavní čs. síly, rudoarmějci zaházelí flinty a hnali se ozlomkrk do města, přičemž v ulicích se jejich tlupy srazily s vyburcovanými zálohami, jež postupovaly na již ztracené pozice. Musel nastat neskutečný mumraj a došlo k boji zblízka o jednotlivé bloky domů (pravděpodobně hořících), což trvalo až do svítání. Rozhodující význam však měl obchvatný oddíl na pravém křídle, který během noci obsadil opuštěné zákopy (rudoši šli asi nasávat) a nad ránem pronikl bez větších problémů až do středu města, čímž dostal rudoarmějské zálohy do křížové palby. Co mohlo utéci na nádraží, to naskákalo do vlaků a frčelo směrem na Orenburg.
Čs. ztráty 60 padlých a 230 raněných, sovětské ztráty více než 700 padlých a 500 zajatých. Čečkovy oddíly se zmocnily desítek děl a kulometů, dvou obrněných automobilů, deseto vlaků se zásobami potravin a střeliva, dalších zásob v městských vojenských skladech apod. Komu se podařilo z Buzuluku utéci, dostal se v prostoru Orenburgu pod šavle povstalých kozáků.
O osudu zajatců není v legionářské literatuře žádná zmínka.
Ovšem cca 700 padlých během boje o město, asi 800 utečenců k Orenburgu, které zmasakrovali kozáci, to už je slušná nálož mrtvých, takže těch asi 500 zajatých - těžko říci. To, že několik komisařů bylo pověšeno bych považoval za docela možné, protože šlo opravdu o jeden z největších střetů, které legie prodělaly a ztráty dosáhly 10 % na padlých a raněných. Navíc v boji zahynul populární ruský dělostřelecký důstojník Choljavin, takže jeho pohřeb mohlo několik rudých komisařů coby viselců obohatit.

[Jiří Fidler]

K Buzuluku ještě jedna anekdota. V roce 1942 sem dorazili další Čechoslováci a předseda místního sovětu vyprávěl, jak při boji o město v létě 1918 shořel most. No a někdo to asi zapomněl dát do pětiletých plánů, takže země, kde zítra již znamenalo včera musela čekat téměř čtvrt století, než byl v Buzuluku postaven most nový. Našim vojákům to trvalo strašně dlouho, ani ne dva týdny. Počítám, že rudoarmějci dopoledne 26. června zdrhali tak rychle, že při útěku zapálili dřevěný most přes řeku Samaru, aby se na druhém břehu zachránili. Ale proč místní čekali 24 let na nový most ...

[Lord]

Nevím, jestli je to uvedené v knize Hitler a Stalin, paralelní životopisy od Bullocka, nebo odkud to mám, ale když soudili (v nepřítomnosti) Trockého, nebo v procesu s ostatními "trockisty", tak jedním z bodů obžaloby bylo nerespektování pokynů ÚV a Lenina ve vztahu k Československým legiím (tedy pokynu k umožnění pokojného odsunu na východ). Zajímavé.

Zajímavé, jak se to vezme. Pro nezasvěceného do onoho systému vnitrostranického boje asi ano. Totiž o nástupnictví po Leninovi bojovali mezi sebou Trockij a Stalin. Trockij byl známější než Stalin, dalo by se říci, že i přes určité přešlapy v občanské válce - mezi než může patřit i blokování průjezdu legiím, ale to bylo zase dáno snahou vyhovět Němcům, kteří bolševiky z počátku financovali a bylo to i následkem uzavření Brestlitevského míru. Tak Trockij měl nakonec velkou zásluhu na porážce Bílých, ačkoliv z počátku se zdály síly relativně vyrovnané.

Stalin byl za bukem, aparátčík, ale nakonec získal v aparátu na svou stranu lidi, a Trockij byl v podstatě odstaven. Poté se musela strana očistit od trockistů, domnělých či skutečných. Nic jiného než boj o moc, protože z počátku se bolševici rozhodovali kolektivně, leč s autoritou Lenina, kterého respektovali. Po jeho smrti se začali logicky prát o moc. A tak se začaly hledat chyby k očernění protivníka. Trockij nakonec skončil s cepínem v hlavě, ale není ho třeba litovat, svými metodami nebyl o moc lepší.

[Jiří Fidler]

Ad seabee: Zajímavé, to někdy zkusím dohledat. Ale odpovídalo by to tomu Vorošilovovu bonmotu "Bylo to nedorozumění!" Hold když vám někdo za tři měsíce sebere celou Sibiř a Dálný východ, přičemž na začátku je téměř beze zbraní a rozset na 6 000 km, tak se to nějak okecat musí. Osobně se domnívám, že dnešní ruská politická garnitura (spíše místní, než centrální) stále těžko polyká tu nálož, že parta cca 40 000 chlapců, kteří se zdravě nasrali, dokázala ovládnout celou magistrálu a z pracně budované sovětské moci na Sibiři udělat kůlničku na dříví. No a hlavně, potom to předat jiným Rusáčkům, kteří zase postupně o všechno přišli. Rusové v tomto spektáklu totiž vypadají jako neschopná hovada táhnoucí na jatka, a to jak z jedné, tak z druhé strany. A 90-93% Čechoslováků se z toho dostalo živých a ještě si docela přilepšilo rozsáhlým kšeftem.

[Polarfox]

Super, tak Zlatoust Tak vidíte, jak na to jsou různé pohledy. Jeden říká, že vypuklo protibolševické povstání ve Zlatoustu, druhý že bylo exemplárně popraveno místní obyvatelstvo, tak kde je pravda, mě to nejde nějak dohromady

Já bych ti to řekl asi takhle - ve Zlatoustu kdysi zemřel určitý počet lidí, legie jsou momentálně v Rusku zlo, připíšeme komplet ty mrtvé lidi legiím. Pro vnitřní spotřebu dobré a neprůstřelné, pro vnější svět taktéž, protože ten nám může vlézt na hrb a může se třeba vzteknout. Naprosto běžný scénář.

Uvědom si, že mluvíš o zemi, kde jsou tato témata cílenou a vědomou součástí státní propagandy a pravda je oobvykle první obětí v řadě (asi víš, jak se v Rusku mluví o roce 1968, ev. co musí nonstop v tomto ohledu snášet pobaltské republiky). O zemi, kde potahují historika po soudech, protože hledá/monitoruje stalinské masové hroby a hrozí mu za to 15 let v báni...