seabee píše: ↑9/2/2023, 18:58
Nedá se někde dohledat, jaké měl ztráty Wehrmacht v porovnání s Waffen SS? Myslím, že jim generálové WM taky rádi umožnili realizovat jejich agresivitu a nadšení. Poučení z dějin?
Dzin píše: ↑9/2/2023, 20:39
Dá se to dohledat a dokonce i existují analýzy jejich bojové efektivity. Česky vyšla jedna v rámci knihy
Kursk: Německý pohled - Steven H. Newton a ta vyznívá jednoznačně ve prospěch Waffen SS, kdy předčili Wehrmacht ve všech aspektech boje jako příprava, plánování i provedení. Ono pohrdání vojsky SS jako fanatiky bez výcviku a vzdělání je spíše poválečná konstrukce generálů Wehrmachtu snažících se upozadit vlastní chyby poukazem na jiné. A SS k tomu byla velmi dobře po ruce.
seabee píše:9/2/2023, 20:47
To ano, to souhlasím,
ale ztráty? Přece jenom jejich velitelé neměli klasické vojenské vzdělání a také nevím, že by se tak vzpěčovali Hitlerovým rozkazům za žádnou cenu neustupovat, jako generálové WM.
bat píše: ↑9/2/2023, 22:55
Waffen SS měla skutečně vyšší ztráty v polském tažení a byla podrobena kritice ze strany Wehrmachtu. Příčiny byly v nezkušenosti a zřejmě i v přecenění svých schopností / ukázat se. Následně jsem nezaznamenal nějaké obecné výtky tímto směrem a je to jak píše Dzin. Rivalita mezi SS a Wehrmachtem byla samozřejmě vždy.
Co se týká ztrát Waffen SS. Ty nebyli nijak zásadně odlišné od obecných ztrát Wehrmachtu. Z hlavy si tak pamatuji, že ve zmíněné knize jsou tuším porovnány jako podobné, možná i menší. Dost vždy záleželo na konkrétní situaci a na tom byla SS víc "bita". Hlavně v druhé polovině války byli jejich jednotky nasazovány na exponovaných místech fronty a měli plnit přednostní úkoly jak ofenzivní, tak defenzivní. S tím se potom samozřejmě vázaly i větší ztráty, protože tak, kde ležel "uhelný kámen" německého snažení se koncentrovalo i snažení jejich protivníků. A obráceně.
bat má v tomto pravdu, že hlavně z počátku nedosahovali kvalit jednotek Wehrmachtu. Ale to se postupně měnilo, jednak díky zlepšujícímu se výcviku a zkušenostem příslušníků Waffen SS, jednak díky příchodu lepších velitelů, ale také poklesu úrovně výcviku a zkušeností ve Wehrmachtu v důsledku ztrát.
Co se týká vyšších velitelů, třeba Hausser, Steiner nebo Bittrich rozhodně nejsou jen "do počtu" se svými protějšky z Wehrmachtu si v ničem nezadají. Ostatně i "Obrsepp" Dietrich, který je často popisován jako neschopný fanatik takový rozhodně není a jeho kariéra ukazuje i u něj odpovídající schopnosti na jeho úrovni velení a dosaženým zkušenostem.
Ohledně "odmítání" Hitlerových rozkazů. Ze strany generálů Wehrmachtu je to zase více poválečný konstrukt. V něm svoje výhrady stejně jako svůj odpor výrazně nadsazují oproti válečné realitě. Většinou se jednalo o "běžné" neshody, jaké panují v každé armádě jak mezi vojáky a politiky, tak ale i mezi vojáky navzájem. Drtivá většina těchto rozepří totiž byla ne stylem Hitler vs. generálové, ale generálové mezi sebou s Hitlerem jako arbitrem. Ten vesměs rozhodl pro jednu skupinu, jejíž názor mu byl bližší, což samozřejmě vyvolalo roztrpčení u druhé.
Záleží také kdy se co dělo, na konci války, vlivem soustavných porážek, měl Hitler tendence zasahovat přímo do velení daleko větší, protože nechtěl přijmout objektivní fakta neúspěchu. Ale to se týká hlavně až druhé poloviny války. Velitelé Waffen SS v té době také projevovali případný nesouhlas s rozkazy Hitlera a jejich neplnění. Dietrichova (a dalších velitelů) "vzpoura" na jaře 45 je dostatečně známá.
