defence24 píše:Turecká aktivita ve východním Středomoří a Libyi vedla k eskalaci napětí mezi touto zemí a Francií, Řeckem, Kyprem a Egyptem. O možnosti války se dokonce mluví otevřeně. Konflikt je způsoben sporem o ložiska plynu a nadvládu v severní Africe a v pozadí je také patrná ruská aktivita, pro kterou je stejně jako v případě Turecka i projekt EastMed hrozbou. Zajímá ji také konflikt v rámci NATO. K eskalaci také vede neefektivnost Evropské unie a relativní pasivita USA.
Přibližně tucet zemí ze čtyř kontinentů je již přímo nebo nepřímo zapojeno do konfliktu východo-středomořsko-libyjského, takže se jedná o globální konflikt. Ve středu je problém energetické rivality související s těžbou sousedních kyperských, izraelských a egyptských plynových polí, což tvrdí Turecko. Na průzkumu se podílejí americké, italské a francouzské společnosti, což určuje zájem těchto zemí. Kromě toho projekt plynovodu EastMed podporovaný EU, který má čerpat plyn z těchto polí do Evropy přes Řecko a Itálii, konkuruje turecko-ruským zájmům souvisejícím s TurkStream.
Druhým dílem hádanky je turecká aktivita v Libyi, kde Ankara a Katar podporují džihádistické milice a vládu muslimského bratrství v Tripolisu (GNA). To představuje hrozbu pro zájmy nejméně 3 zemí, tj. Egypta, Spojených arabských emirátů a Francie. První dva vnímají muslimské bratrství jako svého nepřítele # 1, zatímco pro Francii je turecká aktivita v severní Africe hrozbou pro její zájmy v Sahelu, včetně uranové doly v Nigeru, sousední Libyi. Kromě toho existují protichůdné dohody vymezující výlučné hospodářské zóny uzavřené mezi Řeckem a Tureckem s konkurenčními energetickými středisky v Tobruku a Tripolisu. Obrázek je doplněn nesoudržnou italskou politikou,které na základě soupeření s Francií podporují Tripolis, ale zároveň podporují Řecko a Kypr v případě EEZ a EastMed. Na druhé straně Rusko bojuje sofistikovanou hrou, bojuje o svůj vlastní vliv v severní Africe, zabíjí veletrhy s Tureckem, které pokrývají širší operační sál, má zájem o konflikt v rámci NATO a torpéduje projekt EastMed. Tváří v tvář lhostejnosti EU a NATO a nepřítomnosti Spojených států může také převzít roli prostředníka a zmrazení konfliktů.
Spor o kyperská ložiska plynu probíhá již několik let, ale k eskalaci došlo v roce 2019, kdy Turecko začalo posílat vrtná plavidla do teritoriálních vod Kypru. Evropská unie pak reagovala hrozbou sankcí, ale v tomto ohledu se dosud ukázala jako papírový tygr. V únoru 2020 byly sankcionovány pouze dvě fyzické osoby. Turecko nejen omezilo své činy, které porušují suverenitu dvou členských států EU, ale také je prohloubilo. Nová kapitola eskalace začala, protože 28. listopadu 2019, kdy Turecko podepsalo demarkační dohodu o VEZ s libyjskou Tripolisovou vládou (GNA), která byla doprovázena také záznamy o vojenské podpoře Tripolisu Tureckem. Tuto dohodu prohlásilo za nezákonné obě konkurenční energetické středisko v Libyi, tj. Zvoleno v roce 2014.parlament (HoR) se sídlem v Tobruku (který by podle dohody o vytvoření GNA měl ratifikovat každou mezinárodní dohodu) a Řecko, Kypr, Evropská unie a v podstatě většina mezinárodního společenství. Tato dohoda rovněž vedla k tomu, že Řecko podniklo diplomatickou činnost s cílem podepsat alternativní dohody o VEZ se středomořskými zeměmi v souladu s ustanoveními Úmluvy OSN o mořském právu (UNCLOS).
168 zemí je nyní stranami UNCLOS, včetně všech evropských zemí. Turecko, Sýrie a Izrael však tuto úmluvu ve Středomoří nepodepsaly. Úmluva mimo jiné stanoví: právo označit VEZ až do 200 námořních mil, včetně pobřeží ostrovů. Turecko tuto všeobecně přijímanou zásadu zpochybňuje a její dohoda s Tripolises ignoruje existenci Kypru a Kréty.
V důsledku dohody mezi Ankarou a Tripolisem Turecko zintenzívnilo svou činnost v Libyi, přičemž podporovalo protiváhu GNA proti gen. Chalifovi Haftarovi, který podporoval HoR a jeho libyjskou národní armádu (LNA). V červnu byly síly LNA přemístěny ze své pozice pod Trypolis a fronta se posunula pod linii Sirte-Dżofra. Další pochod byl prozatím zastaven hrozbou vojenských zásahů Egypta. Existuje však jen málo náznaků, že by se Turecko vzdalo dalšího rozšiřování. Současně Ankara zintenzivnila své aktivity ve východním Středomoří. Jedná se především o udělení státní licence Turecku turecké společnosti TPAO na začátku června pro vrtání na 24 místech po celém Kypru. Ukázala se mapa později předložená tureckými orgányže oblast plánovaných vrtů doslova obklopuje Kypr.
Řecko reagovalo zintenzivněním diplomatických aktivit. V květnu hlavy diplomatů Egypta, Řecka, Kypru, Francie a Spojených arabských emirátů odsoudily dohodu Turecka s GNA, její nezákonné aktivity ve Středomoří a turecké vojenské zapojení v Libyi, které považovaly za hrozbu pro stabilitu severní Afriky a Evropy. Izrael se schůzky nezúčastnil, i když je to také strana, která se o projekt EastMed zásadně zajímá, protože tento plán by se měl vztahovat na izraelské leviatské plynové pole vedle kyperských polí. Izrael však v současné době nechce být přímo zapojen do konfliktu ve Středozemním moři, a přestože jeho vztahy s Tureckem jsou hrozné, po léta nechce vstoupit na cestu přímé konfrontace.Kromě toho je pro Izrael klíčovou otázkou nyní připojení 30% Západního břehu Jordánu a spojuje rozhovory o podpoře činností zemí, jako je Řecko, se schválením anektace Evropou a arabskými zeměmi. To bylo zřejmé z témat rozhovorů během návštěvy řeckého premiéra Kyriakosa Mitsotakise v Izraeli v polovině června, které však dosud nepřinesly žádné viditelné zvláštnosti. Stejně jako o týden později návštěva vedoucí kyperské diplomacie v Izraeli.Stejně jako o týden později návštěva vedoucí kyperské diplomacie v Izraeli.Stejně jako o týden později návštěva vedoucí kyperské diplomacie v Izraeli.
Projekt EastMedu, tj. Plynovod čerpající plyn z kyperských a izraelských ložisek, případně také egyptský, do Řecka a dále do jižní Evropy, byl vytvořen v roce 2013 a získal podporu Evropské unie. V lednu 2020 byl tento plán uveden v dohodě podepsané v Athénách Řeckem, Kyprem a Izraelem. Plynovod má být dlouhý 1900 km a má kapacitu 10 miliard kubických metrů plynu (s možností zvýšení na 20 miliard) ročně, za cenu 7 miliard USD. Má být postaven do roku 2025. Řecko se zároveň dohodlo s Itálií na vybudování rozšíření EastMed do Itálie.
EastMed je samozřejmě hrozbou pro společné turecko-ruské plány týkající se TurkStream , které chce Gazprom dodávat plyn nejen do Turecka, ale také prostřednictvím jeho dalších poboček do Bulharska, Srbska, Maďarska, Řecka, Severní Makedonie a Itálie. To je důvod, proč Rusko hraje velmi sofistikovanou hru tváří v tvář celému konfliktu a vnější okolnosti často pokrývají skutečné ruské záměry. Oficiálně Rusko jako místo UNCLOS podporuje kypersko-řecký přístup k vymezení VEZ. Ruské žoldnéři navíc bojují na straně LNA v občanské válce v Libyi. Ale Rusko se rozhodně nikdy nezajímalo o vstup Hafara do Tripolisua Turecko bylo z Libye úplně vytlačeno. Rusové však plánovali izolovat Haftar od ostatních spojenců, aby byl na ni úzce závislý a potom ho zapletl do systému svých veletrhů s Tureckem, které pokrývá nejen Libyi, ale také Sýrii a další záležitosti. To však selhalo, protože v lednu Haftar odmítl podepsat dohodu, kterou vypracovali Putin a Erdogan. Kromě toho zablokoval těžbu ropy a plynu, což ovlivnilo zájmy Gazpromu. Rusové se pak rozhodli, že není ten správný muž, na který by mohl vsadit. "Wagneriáni" byli staženi z fronty poblíž Trypolisu, což usnadnilo protiofenzi GNA a Turecko. Rusové samozřejmě nemají v úmyslu nechat Libyi jít, ale v ruských analýzách se stále častěji říká, že s podporou Tobruka by se člověk měl vsadit na někoho jiného.Rusové také začínají otevřeně propagovat scénář skutečného rozdělení Libye.
Lze tedy očekávat, že pokud se Rusku a Turecku podaří marginalizovat ostatní aktéry, kteří se zajímají o tento konflikt, vliv a kontrola surovin se rozdělí mezi obě země a obě tam budou mít své vojenské základny. Umožní to torpédování projektu Eastmed, kontrolu přílivu afrických migrantů do Evropy a provedení dalších veletrhů v souvislosti s expanzí do Afriky. Je to v jejich společném zájmu navzdory konkurenci. Dokonce i turecká expanze v Africe může být pro Rusy přínosná, protože může přimět země, které tam hájí své zájmy, zejména Francii, aby usilovaly o dohodu s Moskvou.
French Total, Italian Eni a American Exxon jsou zapojeny do projektu kyperského vykořisťování, který rovněž určuje účast Francie, Itálie a USA v tomto konfliktu, i když v každém případě v různé míře. Nejvíce se zapojuje do konfrontace s Tureckem Francie, kterou prezident Emanuel Macron otevřeně obviňuje z toho, že Turecko ohrožuje bezpečnost ve Středozemním moři a severní Africe, a také že její činnost je důkazem toho, co Macron před několika měsíci nazval „mozkovou smrtí“. PRO TOHLE'. Konflikt zájmů mezi Francií a Tureckem samozřejmě není jen problémem EastMedu, nebo dokonce francouzských zájmů ve východní Libyi, ale zahrnuje řadu dalších aspektů, včetně problému se stále agresivnější politikou Turecka v Africe.. Vzhledem k uranovým dolům dodávajícím francouzský jaderný program v sousedním Nigeru je toto pro Francii strategický problém.
10. června došlo u pobřeží Libye ke konfrontaci mezi francouzským fregatovým kuretem Courbet a tureckými válečnými loděmi, které laserem vysledovaly třikrát, aby naznačovaly připravenost k útoku, v souvislosti s pokusem o inspekci, který Francouzi chtěli na turecké lodi pašovat zbraně do Libye navzdory embargu OSN. Po tomto incidentu Francie při absenci reakce NATO uvedla, že se stahuje z operace NATO ve Středomoří .
Makronova slova o „mozkové smrti“ NATO byla široce kritizována, ale vzhledem k bezmocnosti Aliance proti tureckým provokacím nejsou bohužel zcela neopodstatněná. Kromě toho generální tajemník NATO Jens Stoltenberg opakovaně prohlásil podporu tureckých aktivit v Libyi za údajné zastavení ruské expanze v tomto regionu. Tento přístup bohužel pouze prohlubuje rozdělení v NATO a způsobuje, že se země jako Francie nebo Řecko pokusí vyjít s Ruskem jako jediný subjekt, který může ovlivnit Turecko. Pro Kreml je to však ideální situace, samo o sobě je žádoucí rozdělení v NATO, zejména proto, že nelze vyloučit, že skončí válkou. Vstup do role zprostředkovatele však dává plnou příležitost chránit své vlastní zájmy.
Řecký ministr obrany Nikos Panagiotopulos uvedl, že konflikt se na začátku června změní na válku a prohlásí, že Řecko neporuší svrchovaná práva na VEZ. Stojí za to dodat, že Turecko již dlouho masivně porušuje řecký vzdušný prostor. Teprve v roce 2019 došlo k celkem asi 5 000 takových incidentů. Letos se stalo, že tento počet dosáhl dokonce 90 za den.
Prozatím se však Francie omezuje pouze na rozzlobená prohlášení a Řecko na intenzivní diplomatickou kampaň. V červnu podepsalo Řecko dvě demarkační dohody o VEZ - s Itálií a HoR na základě UNCLOS. V prvním případě se jedná o určitý druh házení Římem, který na jedné straně podporuje (i když ne velmi energicky) Tripoli (mimo jiné v souvislosti s konkurencí s Francií o vklady v Libyi) a na druhé straně spolupracuje s Řeckem na projektu EastMed, který úzce souvisí se situací v Libyi.
Turecko však uplatňuje politiku falešného úspěchu, která nevenuje pozornost mezinárodnímu právu, a je v tomto ohledu docela účinná. To je mimo jiné výsledek nedostatku jednoty Evropské unie, který se projevil na berlínské konferenci na začátku roku o Libyi, na kterou Německo pozvalo Řecko ani Kypr. Mezitím Rusko nedávno prohlásilo, že Řecko má právo účastnit se jednání o Libyi, protože se týká i jeho zájmů. Stejně jako v případě podpory Haftar v Libyi, i v tomto případě není cílem Ruska zaujmout řeckou stranu ve sporu s Tureckem, ale postavit se jako prostředník nebo použít tuto otázku jako další vyjednávací čip na veletrhu s Tureckem pro rozdělení vlivu. 1. července Francie oznámila, že se pokusí uvalit na Turecko přísné sankce.Bude to další test účinnosti a solidarity EU.
Pokud Evropa tuto zkoušku neuspěje, zvýší se pravděpodobnost ozbrojeného konfliktu ve Středomoří s Francií, Řeckem a Egyptem na jedné straně a Tureckem na straně druhé. Pro odpůrce turecké expanze nebude mnoho možností. Takový scénář bude pro Rusko ještě výhodnější, protože může dodávat zbraně oběma stranám. Turecko již zakoupilo systém S-400 od Ruska, což je také samo o sobě porušením soudržnosti NATO. Na druhou stranu Egypt, který v roce 2015 uzavřel s Ruskem kontrakt na zbrojení ve výši 3,5 miliardy USD, v současné době plánuje od něj koupit pobřežní protiraketovou obranu K-300P Bastion-P. Role Egypta v tomto konfliktu je navíc rozhodující a může se také spolehnout na podporu Ligy arabských států, že bude mít pouze politickou a možná materiální povahu.Egypt také nedávno podepsal smlouvu o obchodu se zbraněmi s Itálií v hodnotě 10 milionů EUR, která mimo jiné pokrývá dodávky šest fregat, včetně dvou fregat rakety FREMM třídy Bergamini. Tato smlouva znovu ukazuje, že Itálie není příliš připojena k podpoře turecko-tripolitské strany v tomto konfliktu. Pouze tato podpora Egypta vyvolává protesty jak v Itálii, tak v Evropě a USA kvůli obvinění z porušování lidských práv orgány této země. Pokud budou efektivní, zůstane s Egyptem pouze Rusko. Role Egypta je zároveň klíčová, protože již podle žebříčku Global Firepower je jeho válečná flotila na 7. místě na světě a turecká pouze na 20. místě.Tato smlouva znovu ukazuje, že Itálie není příliš připojena k podpoře turecko-tripolitské strany v tomto konfliktu. Pouze tato podpora Egypta vyvolává protesty jak v Itálii, tak v Evropě a USA kvůli obvinění z porušování lidských práv orgány této země. Pokud budou efektivní, zůstane s Egyptem pouze Rusko. Role Egypta je zároveň klíčová, protože již podle žebříčku Global Firepower je jeho válečná flotila na 7. místě na světě a turecká pouze na 20. místě.Tato smlouva znovu ukazuje, že Itálie není příliš připojena k podpoře turecko-tripolitské strany v tomto konfliktu. Pouze tato podpora Egypta vyvolává protesty jak v Itálii, tak v Evropě a USA kvůli obvinění z porušování lidských práv orgány této země. Pokud budou efektivní, zůstane s Egyptem pouze Rusko. Role Egypta je zároveň klíčová, protože již podle žebříčku Global Firepower je jeho válečná flotila na 7. místě na světě a turecká pouze na 20. místě.Pokud budou efektivní, zůstane s Egyptem pouze Rusko. Role Egypta je zároveň klíčová, protože již podle žebříčku Global Firepower je jeho válečná flotila na 7. místě na světě a turecká pouze na 20. místě.Pokud budou efektivní, zůstane s Egyptem pouze Rusko. Role Egypta je zároveň klíčová, protože již podle žebříčku Global Firepower je jeho válečná flotila na 7. místě na světě a turecká pouze na 20. místě.
Dalším problémem je relativní pasivita USA v tomto operačním sále, a to i přesto, že v lednu kongres přijal zákon o podpoře Spojených států pro projekt EastMed, účast USA na průzkumu kyperských a izraelských ložisek a zrušení embarga na prodej zbraní na Kypr platné od roku 1987. Byl to výsledek společného lobování exxonských a proizraelských a progrenských kruhů. Je to jen to, že existuje mnoho důkazů, že se Trump podrobil Erdoganově přesvědčování, a dokonce i jakýsi druh turkofilie (tyto závěry potvrzuje i Boltonova nedávno publikovaná kniha).
Závěrem lze říci, že cíle Ruska a Turecka v tomto konfliktu jsou pouze zdánlivě protichůdné. EastMed je hrozbou pro obě země a oba mají zájem destabilizovat vnitřní situaci v Evropě tím, že stimulují příliv migrantů z Afriky do Evropy. Za tímto účelem musí vyloučit konkurenty a sdílet kontrolu nad Libyí, která oběma zemím umožní zřídit na jejím pobřeží vojenské základny (Turecko to plánuje v Misratě). Je třeba připomenout, že Rusko již má jednu středomořskou základnu (v Sýrii). Turecko se však dosud neúspěšně pokouší zřídit základnu v Tunisku, která by alespoň částečně vyrovnala egyptskou logistickou výhodu v případě přímé turecko-egyptské konfrontace v Libyi. Protože v Tunisku spoluvládají i muslimské bratrstvo a v roce 2017obě země podepsaly dohodu o vojenské spolupráci, a tak Erdogan, který navštívil Tunis v polovině června, doufal, že tuto zemi zapojí do libyjského konfliktu. To se však setkalo se silným odporem významné části parlamentu a prezidenta Kais Saiede ao dva týdny později přišel do Tunisu šéf řecké diplomacie, který poskytoval podporu ve vztazích Tunisko - Evropská unie.
aneb klasické klišé, nepamatuji si doslovně
