Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 300.

Moderátoři: jarl, michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 300.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 300.
Zde viz foto náčrtu

Obrázek

, Bitvy u ostrova Midway_1, dne 4. června 1942, od 4 hodin do 10 hodin 30minut, jako prvá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných náčrtů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen. Když japonští historici, po skončení druhé světové války, shromáždili, v padesátých letech 20. století, všechna tehdy dostupná fakta i z americké strany, museli také sobě přiznat, že neznalost informací o americké straně, byla zcela zásadní. Když popsali, co vše se japonskému průzkumu nepodařilo; nebyly ponorkové hlídkové okruhy, nebyl prozkoumán Pearl Harbor, nebyly předány rádiové informace o depeších a vše další, jako kolik letadlových lodí vlastně může USA nasadit, museli historici konstatovat, že byly japonské svazy slepé a hluché (zde pak je ještě foto

Obrázek

, kde je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.). Ostatně poslechněme si co po vyplutí americké TF 16 a TF 17 píší Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 124. a 125., cituji:

„Ve světle těchto faktů je zřejmé, že druhá operace ´K´, na níž velitelství Spojeného loďstva tolik spoléhalo, by nebyla nic platná, ani kdyby se ji bylo podařilo uskutečnit. Hydroplány, které měly přiletět nad Pearl Harbor 31. května v 1.15, by už byly nezastihly ani Spruanceův ani Fletcherův svaz. Dokonce lze říci, že kdyby plánovaný průzkum proveden byl, mohlo by to dopadnout hůře, neboť admirál Jamamoto (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech.), kdyby byl se dozvěděl, že v Pearl Harboru není ani jedna letadlová loď, mohl dospět k chybnému závěru, že nepřátelské lodi jsou stále ještě tam, kde byl jejich pobyt naposled hlášen – v Jihozápadním Tichomoří. Takový chybný závěr by byl tím pravděpodobnější, že 1. června dostal admirál Jamamoto depeši, v níž mu Námořní generální štáb oznamoval ´uvážený názor´, že se nepřátelský svaz letadlových lodí stále ještě pohybuje v blízkosti Šalamounových ostrovů!“

A jak o ponorkových kordonech? Tak japonští historici z amerických záznamů, ke kterým měli tehdy přístup, napsali, že „bylo snad možné, nikterak však jisté, že vyplutí amerických lodí k Midwayi mohly japonské ponorky zpozorovat, kdyby byly podle plánu 2. června na svých stanovištích“ - cože však je ono kdyby, které dějiny nedělá…. Ví se totiž, že ponorky na svá stanoviště dopluly až 4 června, a to americké svazy, i se svými doprovody, byly již na sever od Midwaye, což bylo velice daleko za kordónovými liniemi. Až tam pak doslova „číhaly“ (jak píší, doslova, i japonští historici) na nic netušící japonské loďstvo, kterému chtěly a také udeřily do boku.

„Největší chyba ovšem spočívala v tom, že celý japonský invazní plán – a to platilo též pro zamýšlený hydroplánový průzkum Pearl Harboru a pro ponorkové kordóny – byl založen na předpokladu, že bude dosaženo momentu překvapení a že nepřátelské loďstvo nebude reagovat dříve, než bude zahájen úder na Midway. Plánovači Spojeného loďstva naprosto nic nepřipravili pro případ, že by se nepřítel o našich záměrech dověděl předem, a že by své jednotky rozmístil tak, aby nás mohly zaskočit.“

V dalším pak sami účastníci celého dění, Midway – Aleuty, přiznávají, že popsaný nedostatek byl zcela zaviněn především naprosto „arogantní sebedůvěrou“, která, a to se stále opakuje, „plynoucí z našich počátečních vítězství“. Přiznávají, že si natolik zvykli na úspěchy a byli si tak jisti svou převahou, „že vůbec nepomýšleli na možnost, že by vývoj nemusel probíhat přesně podle našich plánů“! Sebevědomý byl i nepřítel, přiznávají Micuo Fučida a Masatake Okumiya, tedy i US NAVY, když dál na str. 125, z amerických hlášení a z poselství, napsali doslova, cituji:

Sebevědomý byl však i nepřítel. V podvečer vyplutí z Pearl Harboru prohlásil admirál Nimitz (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Chester W. Nimitz, foto pochází z amerického námořního archivu.) v poselství důstojníkům a mužstvu 16. a 17. operačního svazu (TF 16 a TF 17), že ´nastávající operace nám poskytne možnost zasadit nepříteli těžkou ránu´. Také admirál Spruance (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) vydal ke svým jednotkám následující provolání, cituji ze str. 125.:

„Očekává se útok, jímž chce nepřítel obsadit Midway. V útočném svazu budou zřejmě všechny typy bojových plavidel, především čtyři nebo pět letadlových lodí, dále transportní a jiné pomocné lodi. Jestliže se nám podaří utajit před nepřítelem přítomnost 16. a 17. operačního svazu (TF 16 a TF 17), budeme moci provést nenadálé boční napadení nepřátelských lodí z prostoru severovýchodně od Midwaye. Další operace budou záviset na výsledku těchto úderů, na škodách způsobených nepřátelským plavidlům a na informacích o nepřátelských pohybech. Úspěšným završením operace, kterou nyní zahajujeme, prokážeme cennou službu vlasti. Jestliže se naše letadlové lodi za útoku nepřátelských letounů od sebe vzdálí, budou se snažit zůstat na dohled.“

V amerických historických pramenech se také japonští historici dozvěděli, že již od prvého červnového dne byly ze základen na Midway vysílány, směrem na západ, letecké průzkumy. Ty měly v okruhu 600 mil stále pátrat po japonském invazním loďstvu. Ale stejně jako Japonce, tak i zde Cataliny (zde viz foto


Obrázek

, pod kterým byl popisek, PBY_5A_Catalina, foto je na několika webech volně) narážely na mlhu, která vládla v místech jejich průzkumu a zahalovala blížící se japonské svazy. Japonští ještě ve své knize, na těchto místech píší, “Američané nebyli neinformováni a nepřipraveni, jak jsme se my domnívali, o našich záměrech věděli a byli plně připraveni nás v příhodné době napadnout.
A tak se zvedala opona před bitvou, která nám přinesla tragické poučení.“ V době, kdy japonští historici psali svou knihu, nebyly ještě puštěny informace, že Američané četli japonské kódy, což jsme si již řekli u profesora Love, už i u Pearl Harbor, a i Bitvy v Korálovém moři, a ještě u stejného historického zdroje si o tom dále řekneme i u Bitvy u Midway.

Transportní lodě Japonska byly zpozorovány.
Zde bylo, v poznámce redakce, která vydala japonským historikům knihu - Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku, že doposud byly pohyby japonských svazů uváděny podle japonského data a času. Od tohoto místa v průběhu celého líčení bitvy bude používáno místního času a data západní délky. V této části se používá času midwayského (SČ+12).
Bylo napsáno, že po vyplutí vytrvale a velice silně pršelo, což stěžovalo plavbu hlavního japonského svazu, ale 3. června 1942 (v Japonsku 4. června), konečně déšť ustal, ale obloha prý byla stále hrozivě zamračená. Ráno v 8.00, admirál Jamamoto nařídil, a to podle plánu, viceadmirálovi Takasuovi, aby se jeho svaz zajišťující vylodění na severu, oddělil od hlavních sil, a plul k Aleutským ostrovům zajišťovat tamější operaci.

„Takasu měl 6. června dospět k bodu 500 mil jižně od ostrova Kiska. V té době mělo být jádro sil admirála Jamamota na plánovaném místě 500 mil dále na jihu. Podle plánu se měly oba svazky znovu spojit, kdyby nepřítel z obou prostorů podnikl soustředěný protiútok.
Necelou hodinu po rozdělení hlavního svazu dostal admirál Jamamoto náhle depeši od admirála Tanaky z vlajkové lodi Džincu, v jejímž přímém doprovodu plul midwayský transportní konvoj. Tanaka (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raizo Tanaka, foto je volně na několika webech a zde bylo mnou zmenšeno.) hlásil, že konvoj byl v 9.00 zpozorován nepřátelským průzkumným letounem 600 mil na západ od cílového ostrova. Nepřátelský hydroplán se sveřepě držel v blízkosti transportních lodí, dokud jej protiletadlová palba z bojových lodí doprovázejících Džincu nedonutila k přerušení dotyku.“

A tady došlo k základní změně všech předpokladů operace „MI“, při tehdejších znalostech Japonců. Bylo přece jasné, že část japonského loďstva byla zřejmě zpozorována a velice pravděpodobně bylo americkým štábům nahlášeno, kudy zjištěné loďstvo pluje. Svazy, nebo alespoň zpozorovaný svaz musel být připraven, že musí přijít akce – a to brzy…!

„Došlo k ní odpoledne, kdy letka devíti B 17 s nákladem pum napadla transportní konvoj. Transportní lodě naštěstí nebyly zasaženy a pokračovaly v plavbě. V konvoji si každý zhluboka oddechl. Ale 4. června časně ráno přilétly další nepřátelské letouny a zaútočily z malé výšky. Jeden vypustil torpédo a zasáhl příď cisternové lodi Akebono Maru, která plula za transportními loďmi. Torpédo zřejmě selhalo, neboť výbuchem bylo sice 11 mužů zabito a 13 zraněno, ale hmotná škoda byla nepatrná. Loď jen na chvíli zpomalila chod, ale místo ve formaci si zachovala.
Když na Jamato (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost) docházely v rychlém sledu depeše s hlášeními o těchto událostech, začalo se na tvářích štábních důstojníků zračit znepokojení. Ještě před chvílí z nich vyzařoval optimismus, ale teď byly vyhlídky na výsledek nadcházející bitvy méně růžové. Jamamotův štáb nepředpokládal, že by transportní lodi byly zpozorovány dříve, než Nagumo napadne Midway. Zpozorováním transportních lodí byly tedy předpoklady, nebo přesněji řečeno jeho naděje zmařeny.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 300.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 301.

Midwayský operační plán byl štábem zpracován tak, že pomalé transportní lodi vypluly mnohem dříve, než vyplul úderný svaz letadlových lodí a to i právě kvůli své rychlosti. Tím však byly vydány mimořádnému nebezpečí, že je nepřítel, při všestranném průzkumu může objevit předčasně. K tomu však japonští historici, kteří tam tehdy byli (jeden u svazu směřujícímu k Aleutám a druhý u svazu, který šel do Bitvy u ostrova Midway) Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 127., dodávají, cituji:

„Částečně se dalo toto nebezpečí odvrátit tím, že by Nagumův svaz vyplul o den dříve, aby americké letecké síly na Midway neutralizoval předtím, než se konvoj přiblíží na dosah průzkumných letounů z ostrova. Plánovači Spojeného loďstva o takové změně plánu uvažovali a navrhli ji viceadmirálu Nagumovi (zde viz foto

Obrázek

admirála Naguma, foto je volně přístupné na několika webech.). Ten však podal protinávrh, aby bylo o den odloženo vyplutí transportních lodí. To však zamítl admirál Jamamoto s tím, že výsadek byl plánován na poslední příznivou noc měsíční fáze a nemůže být odsunut. Proto, i když výhrady zůstávaly, byl původní plán zachován.“

Klamná akce na severu, směr Aleuty, den 3. června 1942.
Zde byla poznámka redakce – Aleutský čas (SČ + 10).
Ve stejné době, kdy byl midwayský transportní konvoj zpozorován a dalo se očekávat střetnutí na jihu, byl už na severu v proudu japonský diverzní a klamný úder proti Aleutám (zde viz mapu, náčrt

Obrázek

, volně přeloženo, Přehled japonské expanze v roce 1942, foto bylo několikrát zmenšeno. Zde viz mapu

Obrázek

Aleutských ostrovů, pro možnost ověření, kde se nacházejí a pro základní databázi, mapa je volně přístupná na několika webech. Zde byla upravena její velikost). O klamném úderu na Aleuty oba japonští historici na str. 127 a dále píší, cituji:

„Kontradmirál Kakuta (zde vize foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Kakuji_Kakuta, autorem je zde Wikipedie, foto bylo několikrát zvětšeno) s 2. úderným svazem letadlových lodí, jenž byl předvojem severní sestavy, dospěl k výchozímu bodu úderu na Dutch Harbor 3. června 1942 krátce po půlnoci. Slunce vycházelo ve tři hodiny a všechny přípravy byly skončeny už o 45 minut dříve, aby se využilo dlouhého severského svítání. Ale posádky byly zklamány: očekávaný úsvit se na obloze neobjevoval.
Na velitelském můstku lodi Rjúdžó (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Rjúdžó, foto je volně přístupné na několika webech.) stál námořní kapitán Kato, oděný do těžkého kožichu, udílel poslední rozkazy velitelům leteckých skupin. Rozmístění nepřítele však nebylo známo a kromě letců, kteří v severním Tichomoří dosud nikdy nepůsobili, ani nevěděli, jaké povětrnostní podmínky mohou očekávat. Na můstku stál též velitel letecké části korvetní kapitán Masatake Okumiya (Zde je odkaz na Wikimedia Commons:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File ... kumiya.jpg
a zde je pak foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Masatake Okumiya, foto je použito z Wikimedia Commons, viz nahoře odkaz, pro Palbu bylo foto zmenšeno.). Kontradmirál Kakuta mu znepokojeně poklepal na rameno, neboť jeho hlas se utápěl v hukotu leteckých motorů, zahřívaných před startem, a zeptal se ho, zda by neměl být dán povel k vzletu.“

A poté se odehrál rozhovor, který si pozdější japonský historik zapamatoval: „Prosím, abychom ještě chvíli počkali, pane admirále,“ odpověděl Okumiya. Podíval se na hodinky: bylo 2.28, ale svítat ještě nezačalo. První důstojník Kakutova štábu fregatní kapitán Odagiri pohlížel k obloze už několik minut a teď poznamenal, že je mlha. Jeho názor se potvrdil a tím se vysvětlilo, proč je stále tma.

„Operační svaz se blížil k Dutch Harboru rychlostí 22 uzlů s letadlovou lodí Rjúdžó v čele. Rtuť v teploměru poklesla na – 7° Celsia. Okumiya zachmuřeně přemýšlel o nepříznivých okolnostech nadcházejícího úderu. Letci neměli jiné mapy Dutch Harboru než překreslený výsek třicet let staré námořní mapy. Jediným dalším japonským vodítkem byla fotografie téměř tak stará jako mapa. Četné pobřežní úseky cílového ostrova byly na mapě vytečkovány, čímž byla označena neprozkoumaná místa. Ve skutečnosti jsme ani neznali obrysy ostrova. Mohli letci za špatného počasí takový cíl najít? Kdyby cíl neobjevili, znamenalo by to, že by měli potíže i s návratem na letadlové lodi a že by se některé letouny mohli ztratit. Ale válka je válka. Japonské jednotky se vydaly na tak dlouhou plavbu, aby získaly vítězství, a teď nebyl na místě nedostatek odhodlanosti. Protože je mlha, musí úder podniknout, jakmile se viditelnost zlepší. Okumiya pohlížel k obloze se vzrůstající netrpělivostí.“

Bylo 2 hodiny a 38 minut když se pro účastníky akce Aleuty začaly postupně objevovat kontury vedle plujících lodí. Kontradmirál Kakuta, prý již chtěl dát rozkaz k okamžitému vzletu, ale nedával jej, neboť viděl nesouhlasné pohledy důstojníků svého štábu, kde nikdo nevydal ani hlásku. Když byly 2 hodiny 43 minut, bylo již jasně vidět lehkou letadlovou loď Džunjo (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_přeloženo letadlová loď junyo_Džunjo_1945, foto je majetkem US NAVY, pro palbu bylo zvětšeno.), která byla vzdálena 1 000 metrů, a Okumiya pak zvolal: „Teď mohou vzlétnout, pane admirále!“ Kontradmirál Kakudži Kakuta prý jen lehce přikývl a obrátil se na korvetního kapitána Okadu, který okamžitě vydal příslušný povel „Letky vzlétnout k útoku!“ Vlajková loď pak rozsvítila světla.

„Ze zamlžených letových palub startovaly letouny v pravidelných intervalech. Z Rjúdžó vzlétlo 11 bombardérů a 6 stíhaček, z Džunjo 12 střemhlavých bombardérů a 6 stíhaček, všem letounům velel kapitán-poručík Šiga. Mraky ve výši pouhých 500 až 700 stop znemožňovaly let ve tvaru a letouny směřovaly jednotlivě nad Dutch Harbor, vzdálený asi 180 mil na severovýchod. Už se rozednilo, ale slunce se neukázalo. Jeden z bombardérů se při startu z Rjúdžó zřítil do ledových vod, ale dík pohotovému zásahu doprovodného torpédoborce byla celá posádka jako zázrakem zachráněna. Zde viz náčrt mapy

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Aleuty_3_june_1942, foto je volně přístupné na několika webech.
Sotva se útočící letouny vzdálily z dohledu, začaly nad Kakutovým svazem kroužit nepřátelské průzkumné letouny. Nepřátelský hydroplán se i v mlze snažil udržovat těsný dotyk, a dříve než odletěl, svrhl několik pum, ale žádnou loď nezasáhl.
Skupině letounů z Rjúdžó, jíž velel kapitán-poručík Jamagami se podařilo prodrat se mraky a přes nepříznivé počasí se dostat nad Dutch Harbor. Naštěstí byly přímo nad cílem mraky dosti protrhané, ale nepřátelské letouny ani lodi tam nebyly zpozorovány. Bombardéry okamžitě napadly rádiovou stanici a naftové cisterny a stíhačky ostřelovaly hydroplán kotvící u břehu. Všechny letouny se na letadlovou loď vrátily až na jednu stíhačku, která byla zasažena za ostřelování, nouzově přistála na jižním pobřeží ostrova Aktan, 20 mil na severovýchod od Dutch Harboru. Pilot si při přistávání zlomil vaz. O pět týdnů později průzkumná skupina amerického námořnictva našla letoun jen nepatrně poškozený.“

Letouny z japonské letadlové lodi Džúnjó , kterým v té době velel kapitán-poručík Šiga, při letu k svému cíli, narazily na americký hydroplán. Doprovodné stíhačky k němu okamžitě přispěchaly a sestřelily jej. Jenomže jako celek se Šigova letecká skupina nad Dutch Harbor nedostala, neboť jí to nedovolilo špatné počasí, a tak se musela skupina vrátit, aniž na pozemní cíle zaútočila.

„Připravené údery tak nepřinesly očekávané výsledky. Letecké snímky pořízené za útoku přinesly však četná překvapení. Ukázaly, že Dutch Harbor je mnohem lépe vybaven, než jsme se domnívali. Měl moderní skladiště, ubytovací budovy, přístaviště, naftové cisterny a výbornou síť spojovacích cest. Samy skvěle vybudované silnice svědčily výmluvně o strategické hodnotě těchto nepřátelských objektů (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, japonský útok na Dutch Harbor, foto je volně přístupné na několika webech). Jamagamiho letouny za návratu od Dutch Harboru poslaly rádiové hlášení, že zpozorovaly pět nepřátelských torpédoborců kotvících v Makušinském zálivu u severního pobřeží střední části ostrova Unalaska. Kontradmirál Kakuta byl proslulý tím, že za všech okolností velmi hbitě útočil; nyní nařídil, aby všechny letouny, které je možno zmobilizovat, zaútočily na torpédoborce. Rozkaz k účasti na tomto napadení dostaly nejen letouny z obou letadlových lodí, nýbrž i hydroplány z těžkých křižníků Takao a Maja. Celkem vyletělo 24 letounů, ale většinu z nich, donutilo špatné počasí k návratu.
Krátce po odstartování letounů k tomuto druhému náletu mlha opět zhoustla a chvílemi nebylo vidět sousední loď. Útočící letouny nemohly udržovat tvar a vracely se v rozptýlených malých skupinkách plíživým letem těsně nad mořskou hladinou. Když se letouny v mrazivém vzduchu vracely na letadlové lodi, v motorech jim to většinou hvízdalo a chrčelo. Námořníci na lodích tajili dech, když pozorovali, jak jeden letoun po druhém se spouští na letovou palubu. Když byly všechny letouny na palubě, pokračoval Kakutův svaz v plavbě, až se přiblížil k nepřátelským břehům asi na 100 mil.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6824
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 300.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 302.

Ve stejné době druhého náletu, čtyři dvoumístné průzkumné hydroplány typu 95 (Dave /zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Nakajima_E8N_Dave, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno./, a Pete, - zde viz ve Wikipedii Pete:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Micubi%C5%A1i_F1M
) z lodí Takao a Maja pokračovaly, v celku odvážném cestě, za bouřlivého počasí. Avšak velmi brzy byly napadeny americkými stíhacími letouny, a ve vzdušných soubojích, byly dva hydroplány sestřeleny a dva „poněkud poškozeny; těm se však podařilo vrátit do blízkosti lodí“. Micuo Fučida a Masatake Okumiya, ve své knize, Midway. Rozhodující bitva v Pacifiku., str. 131, k tomu dodávají, cituji:

„Oba poškozené letouny se při přistávání na mořské hladině roztříštily, ale poranění letci byli zachráněni.
Tak skončily operace prvního dne v severní oblasti. Bylo teď zřejmé, že Američané mají letecké základny na Unalasce nebo v blízkém okolí, ale jejich přesné místo bylo právě tak neznámé jako postavení hvězd skrytých za hustou clonou mlhy. Úderem na Dutch Harbor byly nepříteli způsobeny jen nepatrné škody. Horší bylo, že se tímto útokem nepodařilo odvrátit pozornost nepřítele od hlavního útoku, neboť Američané už velmi dobře věděli, že hlavní japonský úder směřuje na Midway.“

Vyvolaný planý poplach v japonské sestavě, 3. června 1942.
A nyní pojďme zpět na jih, kde je ještě stále 3. června 1942 a japonské ponorky, které byly přiděleny do kordónu „A“ a „B“ mezi Midwayí a hlavními Havajskými ostrovy, konečně zaujaly svá postavení. No jo, ale bylo to dva dny po datu, které jim bylo stanoveno plánem „MI“! K tomu dál na str. 130 oba japonští historici píší, cituji:

„Každá ponorka zůstávala za dne ponořena, v noci vyplouvala na hladinu, ale ani na chvíli nepolevila v pozorném sledování mořské hladiny, zda se od Pearl Harboru nepřibližují nepřátelské lodi. Bylo však už pozdě. Nepřátelské lodi tudy propluly dříve, než se kordóny zformovaly, a teď už byly daleko na západě.
Mezitím, 3. června odpoledne, směřoval Nagumův svaz jihovýchodním směrem k Midway rychlostí 24 uzlů. Plul v kompaktním kruhovém tvaru: uprostřed byly čtyři letadlové lodi, na obvodu bitevní lodi Haruna (zde viz foto,

Obrázek

, pod kterým byl popisek, bitevní loď Haruna 1934, foto je volně na několika webech.) a Kirišima, těžké křižníky Tone a Čikuma, lehký křižník Nagara a dvanáct torpédoborců.
Pojednou vyslal, těžký křižník Tone, naléhavé hlášení, že zpozoroval asi deset nepřátelských letounů ve směru 260°. Z Akagi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Akagi v roce 1939, foto je na mnoha webech volně.) okamžitě vzlétly tři stíhačky, aby nepřátelské letouny napadly, ale jelikož žádné letouny nenašly a žádná loď nebyla napadena, usoudilo se, že hlášení bylo mylné.
Po tomto krátkém poplachu pokračoval svaz v nerušené plavbě do 4. června 2.30. Tehdy hlásil jeden z pozorovatelů na Akagi: ´Světlo na pravoboku – směr 070°. Asi nepřátelský letoun hledající dotyk. Nad mraky. Blíží se´. Na velitelském můstku napínal každý zrak v udaném směru, ale nic nebylo vidět. Přesto námořní kapitán Aoki, jenž od vyplutí z Japonska ani na chvilku neopustil velitelský můstek, okamžitě nařídil úplný bojový poplach a všichni muži pospíchali na svá stanoviště. Mezi rozptýlenými mračny prosvítaly hvězdy, některé jasně, jiné matně, ale pohupování lodi vytvářelo dojem, jako by se všechny pohybovaly. Po půl minutě marného pozorování a čekání zavolal si velitel pozorovatele a zeptal se, zda ještě vidí hlášené světlo. Následovalo krátké mlčení a pak zdráhavá odpověď. ´Ne pane kapitáne, už se ztratilo.“

Byla to zřetelná zmýlená od pozorovatele. Velitel upozornil všechny pozorovatele, že nesmějí považovat hvězdy za pohybující se světla, neboť je to loď co se pohybuje. Vydal pak rozkaz: „Podávejte hlášení, teprve až se přesvědčíte o jeho správnosti.“
Pozorovatelé prý zamumlali cosi, co mělo být potvrzením, že jako vzali rozkaz na vědomí a pak nastalo mlčení. Když už chtěl velitel odvolat bojovou pohotovost, týž pozorovatel opět zavolal: „Světlo v témže směru! Není to hvězda!“
A opět byl všem lodím celého svazu okamžitě nařízen protivzdušný poplach. Ale opět bylo zcela marné získat nějaký důkaz, že by se jednalo o přítomnost nepřítelova letounu. Tahle hra na poplachy se opakovala, ale již se blížil čas, kdy měly začít, dle operačního plánu, údery na ostrov Midway.

„Přesně v 2.45 se na Akagi rozezněly tlampače, aby povolaly letecké posádky určené k útoku. Údržbářské čety už připravovaly letouny ke startu, ozýval se ohlušující řev rozbíhajících se motorů.
Na velitelský můstek vyšel i štábní operační důstojník Genda, třebaže měl ležet na nemocničním lůžku. Ale teď, v předbojovém hluku a vzrušení nemohl na lůžku vydržet, nechtěl zmeškat zahájení útoku, a vyšel proto na můstek. Tam jej potkal Nagumo, položil mu ruku na rameno a zeptal se ho, jak se mu daří.
´je mi velmi líto, pane admirále, že jsem byl tak dlouho nepřítomen. Mám zvýšenou teplotu, ale už je mi mnohem lépe´.
Gendovy horečnaté oči prozrazovaly, že je vážněji nemocen, než je ochoten uznat, ale byly též rozzářeny bojovností. Když se Genda objevil na velitelském můstku, bylo to povzbuzením pro všechny přítomné. Přes šest měsíců se Genda (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Genda_Minoru, foto je volně na několika webech, zde bylo několikrát zvětšeno.) významně podílel na plánování a řízení úspěšných operací Nagumova svazu. A teď byla utvrzena bojová morálka u všech, kdo jej opět spatřili připraveného k boji, po Nagumově boku.“

A zde, v této části svých historických dokumentů, a zároveň v tomto čase, tedy dne 4. června 1942 velice brzy ráno, v době, kdy se čtyři japonské letadlové lodi chystaly napadnout ostrov Midway. V době kdy bylo vše připraveno provést letecký útok, jako součást následného vylodění na ostrově Midway, přiznávají japonští historici, že Nagumo neměl moc a moc informací k tomu, aby byl jeho útok úspěšný. Nevěděl nic o činnosti amerických svazů. A vše zjištěné z historických dokumentů té doby, co admirál Nagumo nevěděl, či věděl, pak shrnují do sedmi bodů. Doslova na str. 132 a 133., oba, Micuo Fučida a Masatake Okumiya, píší, cituji:

„Dokumenty z válečné doby ukazují, že těsně před zahájením útoku měl tuto přibližnou – či spíše vzdálenou – představu o situaci nepřítele:

1/ Nepřátelské loďstvo pravděpodobně vypluje, aby se s námi utkalo, až bude zahájen výsadek na Midway.

2/ Nepřátelské letecké hlídky z Midway budou hustěji vysílány na západ a na jih než na sever a na severozápad.

3/ Dosah nepřátelských leteckých hlídek se odhaduje přibližně na 500 mil (zde pak je poznámka redakce českého vydání, která zní: To je divný odhad. Vždyť jak bylo vylíčeno, japonské a americké hlídkové letouny se utkaly 30. května – podle japonského času 1. června – 700 mil od Midwaye. Nagumo o tomto střetnutí zřejmě nevěděl.).

4/ Nepřítel ještě o našem plánu neví a náš operační svaz nezpozoroval.

5/ Nic nenasvědčuje tomu, že by nepřátelský operační svaz byl nablízku.

6/ Proto můžeme udeřit na Midway, zničit letouny na tamních základnách a podporovat výsadkovou operaci. Pak se můžeme otočit, napadnout blížící se nepřátelský operační svaz a zničit jej.

7/ Eventuální nepřátelské vzdušné protiúdery z pozemních základen mohou být nepochybně odraženy našimi stíhačkami a protiletadlovou palbou dělostřelectva.“


Tak s takovouhle představou, nezaviněnou jen admirálem, bohužel však tragicky chybnou, vedl Nagumo svůj „hrdý úderný svaz letadlových lodí do boje“ u ostrova Midway. Byl tam pak „rozdrcen tak, že už se nikdy nevzpamatoval“ – dodávají ve své knize, na str. 133., oba japonští historici!

Příště si popíšeme vše do prvních výstřelů v Bitvě u ostrova Midway, v podání americké strany, od profesora Love.


Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=220
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“