Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 348.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 348.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 348.
Zde viz náčrt

Obrázek

, na kterém je Bitva u Midway_2, s vývojem událostí 4. června od 10 hodin 30 minut, až do 6. června 1942 do 00,00 hodin, tedy druhá fáze. Náčrt byl nakreslen z mnoha jiných nákresů pro Palbu, od kreslíře Roz., naskenován a zmenšen.
Určitě stejně sugestivně, ještě však mnohem podrobněji, je v knize Pacifik v plamenech, na str. 420., 421., českým historikem Milošem Hubáčkem, popsána zkáza vlajkové lodi admirála Naguma. Všichni již víme, že to tehdy byla, jako třetí napadená letadlová loď Akagi. Tohle, pro japonské námořnictvo zvyklé vítězit, hrůzné dopoledne, dne 4. června 1942, byla letadlová loď Akagi, zasažena americkými střemhlavými bombardéry, celkem třikrát, tedy třemi pumami. Ostatně přečtěme si, co píše o Akagi pan Hubáček (nenechme se zmást, když říká druhá letadlová loď, kdo dobře četl předchozí články tak ví, že to je jenom v souvislosti – Kaga a Akagi, když předtím jako prvou, popisoval zcela samostatně Sórjú – s časy jím uváděné pro Sórjú jsou - 10.25 až 10.28 /popsána v Č 347. /, a poté, onu dvojici Akagi a Kagu, když prvou popsal z oné dvojice Kagu, kde Hubáček začíná časem 10.26, a jako další skutečně pak popisuje z oné dvojice, jako druhou, Akagi – dle Hubáčka, ve skutečnosti třetí napadená letadlová loď), cituji:

„Ve stejně zoufalé situaci se ocitla i druhá letadlová loď Akagi. V rychlém sledu ji zasáhly tři pumy. První prorazila letovou palubu naproti ostrovu a explodovala v podpalubních hangárech mezi letadly připravenými k vyzvednutí na palubu. V okamžiku se podpalubí změnilo v peklo. Letadla, uskladněné pumy a torpéda, nádrže pohonných hmot, vše zachvátila plamenná výheň. Záchranné čety se s nadlidským úsilím pokoušely zastavit ohnivou lavinu, ale oblaka horkého kouře znemožnila jakýkoli účinnější zásah. Omámení muži padali jeden přes druhého, zatímco plameny se nezadržitelně šířily. Další puma vybuchla mezi letouny na letové palubě. Tlaková vlna smetla letadla i námořníky přes palubu a objevovaly se nové plameny a ozývaly se nové exploze.
Když velitel záchranných čet fregatní kapitán Dobaši zjistil, že vodní pumpy nefungují, pokoušel se otevřením ventilů zaplavit muniční sklady, aby zabránil alespoň nejhoršímu. Ani to se nepodařilo a zoufalý důstojník, když poznal svou bezmocnost, nalehl na samurajský meč. Fregatní kapitán Giširó Miura, navigační důstojník, ke své hrůze zjistil, že nepřátelská puma, která zasáhla záď, zablokovala obrovité kormidlo v úhlu 20 stupňů doleva a loď se stala neovladatelnou, plula ve velkých kruzích (třetí puma). Lodním telegrafem dal příkaz k zastavení strojů, nic se ale nestalo, zvuk mohutných turbín neustával. Námořník, kterého Miura vyslal, aby zjistil, co se ve strojovně děje, se vrátil s vytřeštěnýma očima. V pravé strojovně našel všechny muže mrtvé, zadušené kouřem z požárů, nasátým ventilačním zařízením: Bez hnutí leželi vedle nikým neovládaných, ale stále běžících strojů. V 10 hodin 42 minut Miura přikázal uzavřít přívody páry. Velká loď se pomalu zastavovala.“

O několik minut později, všudypřítomné plameny, dosáhly až na velitelský můstek japonské letadlové lodi Akagi. To prý již i kapitán lodi Taidžiró Aoki, a také Nagumův náčelník štábu kontradmirál Rjúnosuke Kusaka pochopili, že nastává konec. Vlajková loď Agaki (zde viz foto z letadla

Obrázek

, pod kterým byl popisek, Kaga, Akagi a Sórjú, po útoku amerických střemhlavých bombardérů v bitvě u Midway, foto je volně na několika webech, zde bylo foto zmenšeno.)
byla odsouzena k zániku.

„Na kapitána Aokiho připadla smutná povinnost sdělit admirálu Nagumovi (zde viz foto

Obrázek

pod kterým byl popisek_admiral_cuichi_Nagumo, foto je volně přístupné na několika webech), že je třeba opustit loď. Nagumo odmítl. Zasáhl kontradmirál Kusaka (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, kontradmiral Ryunosuke Kusaka, autorem fota je Wikipedie, foto bylo několikrát zvětšeno.). Přesvědčoval Naguma, že Akagi nemůže již dál sloužit jako vlajková loď, po zničení radiostanice ani nebylo možno udržovat spojení s ostatními plavidly svazu. Navíc loď s porouchaným kormidlem a zastavenými stroji byla již neovladatelná. Skleslý starý admirál nereagoval a se skelným výrazem v očích stál bez pohybu, opíraje se o lodní kompas. Rozhodný a energický Kusaka ani za této dramatické situace nepropadl panice a nehodlal dál nečinně postávat na můstku hořící lodi.
´Pane, jste velitelem 1. úderného svazu a je vaší povinností pokračovat v boji´, ostře vyzval Naguma, když předchozí prosby nepomáhaly. Nagumo ještě chvíli váhal, pak mlčky přikývl. Z můstku obklopeného plameny už nebyl snadný únik. Jedinou možností bylo spustit se rozbitým oknem po lanech na letovou palubu. Nagumo, který se i ve svém pokročilém věku udržoval v kondici pravidelným cvičením, sešplhal snadno. Obtloustlý Kusaka se ale několik metrů nad palubou neudržel, spadl a vymkl si oba kotníky. Přes nesnesitelnou bolest odmítl pomoc a spolu s Nagumem a ostatními důstojníků štábu přeběhl rozpálenou palubu. K Akagi zatím připlul člun z torpédoborce Nowaki, všichni do něj sestoupili a přemístili se na palubu poblíž čekajícího lehkého křižníku Nagara.“

Bylo 4. června 1942, 11 hodin 30 minut, když admirál Nagumo zase znovu vztyčil na lehkém křižníku Nagara (zde viz foto

Obrázek

, lehkého křižníku Nagaro, autorem je Wikipedie, foto bylo zvětšeno.) velitelskou vlajku 1. úderného svazu. Zachycena byla i prvá slova admirála Naguma, která pronesl ke kontraadmirálu Sumusu Kimurovi, který z Nagary velel 10 eskadře torpédoborců. Byla to tato slova, tak troch „z cesty“: „Domníváte se, že Nagara může vzít Akagi do vleku?“ Kontradmirál Kimura prý tehdy pronesl dosti vyhýbavou odpověď, a až tehdy prý, při pohledu na hořící a vybuchující „Akagi, admirál Nagumo pochopil, že je z lodí také konec!“
V dalším textu své knihy, Pacifik v plamenech, na str. 422., 433., a dalších, se opět, po časové ose, vydává český historik Hubáček zpět, k ránu, jak on píše rozbřesku, dne 4. června 1942, aby nám zprostředkoval to co se vlastně dělo několik stovek mil severozápadněji, u svazu admirála Jamamota, na jeho lodi YAMATO (Jamato). To proto, abychom znali i tuto stránku legendární Bitvy u atolu Midway.

„Od rozbřesku 4 června vládla na osmnácti lodích Jamamotova Hlavního svazu, plujícího zhruba 450 mil za Nagumem, optimistická nálada. Všichni věděli, že v časných ranních hodinách Nagumovy letouny napadly Midway, a panovalo neotřesitelné přesvědčení, že není síly, která by zvrátila pečlivě připravené plány a ohrozila konečný úspěch japonských zbraní. I když Jamamotův svaz stále zachovával rádiový klid a o vývoji situace se dozvídal ze zachycených depeší, nebyl žádný důvod k znepokojení, a to ani tehdy, když radiostanice YAMATA (také možno Jamata, zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, přeloženo, Japonská loď YAMATO, Jamato, říjen 1941, foto je volně přístupné na několika webech, a byla zde upravena jen velikost fota. ) zaznamenala hlášení průzkumného letounu z křižníku Tone (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_křižník_Tone_, foto je volně přístupno na několika webech a muselo být zvětšeno.), jenž Nagumovi oznamoval, že zpozoroval nepřátelský svaz s letadlovou lodí. Jamamoto (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Jamamoto, foto je volně přístupné na několika webech) byl naopak spokojen – jeho předtucha nezklamala, Nimitz mu vyslal v ústrety zbytky svých sil, a konečně tedy bude stále otevřený účet uzavřen. Z dalších zpráv bylo zřejmé, že Nagumo úspěšně odrazil sérii nepřátelských náletů a sám neutrpěl žádné škody. I první zprávy o novém náletu střemhlavých bombardérů a zasažení Kagy a Sórjú nevyvolaly vážnějších obav; v každé bitvě je třeba počítat se zásahem, nebylo možno předpokládat, že Nagumovy lodi vyjdou z opakovaných náletů bez škrábnutí. Na druhé straně ale Jamamoto věřil, že dokonale vycvičené posádky a zkušení velitelé si dokáží poradit.“

Šok pro Hlavní svaz admirála Jamamota přišel v čase 10 hodin 50 minut. Český historik k tomuto času, 10.50, na str. 423., dodává, cituji:

„Zatímco Nagumo se svým štábem opouštěl hořící vlajkovou loď, dočasně převzal taktické velení 1. úderného svazu Hiroaki Abe, velitel skupiny křižníků a bitevních lodí. V 10 hodin 50 minut z můstku své vlajkové lodi – těžkého křižníku Tone – odeslal Jamamotovi depeši, v níž mu sděloval tragickou zvěst, že Akagi, Kaga a Sórjú jsou po náletu nepřátelských střemhlavých bombardérů v plamenech.
Zpráva měla stejný účinek, jako by na navigačním můstku Jamamotovy obrovité vlajkové lodi vybuchla bomba. Ani v nejčernějších představách nikdo nečekal něco podobného. Radista běžel s depeší na můstek a předal ji Jamamotovu spojovacímu kapitánovi Wadovi. Ten zprávu přečetl a beze slova ji podal náčelníkovi štábu kontraadmirálovi Ugakimu. Ugaki rychle přelétl očima několik řádků a jako Wada, v naprostém tichu, jež náhle na můstku zavládlo, ji podal vrchnímu veliteli. Depeše oznamovala:
´Na lodích Kaga, Sórjú a Akagi zuří požáry způsobené nálety nepřátelských letounů startujících z pozemních základen a letadlových lodí. Připravujeme Hirjú k napadení nepřítele. Zatím se dočasně stahujeme na sever a seskupujeme síly…“
Ani Jamamoto nevyslovil jediného slova. Jeho tvář zbledla a zkameněla.
Stejnou depeši obdržel i vrchní velitel midwayských invazních sil a současně velitel zabezpečovací skupiny viceadmirál Nobutake Kondó (zde viz foto

Obrázek

, admirála Kondoa, foto je volně přístupné na několika webech).“

Asi tak za dalších dvacet minut přišla na loď Jamato další rádiová depeše, tentokrát byla od admirála Naguma.

„Japonské torpédoborce, které zachraňovaly námořníky z hořících letadlových lodí, vylovily i jednoho amerického letce, jehož letoun, sestřelen stíhačkami, se zřítil do moře blízko Nagumova svazu. Zraněný letec byl okamžitě převezen na křižník Nagara a tam vyslýchán. Rozezlení Japonci zřejmě se svým zajatcem nezacházeli v rukavičkách a brzy se dozvěděli, že Američané mají tři letadlové lodi a mezi nimi Yorktown, o kterém japonské velení předpokládalo, že byl potopen v Korálovém moři. Následovala třetí stručná zpráva Jamamotovi:
´Výpověď učiněná praporčíkem letectva z Yorktownu. Nepřítel nasadil do akce letadlové lodi Yorktown, Enterprise, Hornet, šest křižníků a deset torpédoborců. Yorktown, doprovázen dvěma křižníky a třemi torpédoborci, operuje samostatně. Svaz vyplul z Pearl Harboru ráno 31. května, 1. června dorazil do blízkosti Midwaye a tam křižuje v severozápadním kursu´.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 348.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 349.

V dalším pak český historik připomene atmosféru, která zavládla na japonské vlajkové lodi YAMATO, když dorazila tzv. „Jobova zvěst“ – o škodách způsobených americkými bombardéry třem japonským letadlovým lodím. Říká, na str. 424., své knihy, že na velitelském můstku, tato zpráva „otřásla sebevědomím nejvyšších důstojníků shromážděných na můstku Jamata a i na velícího admirála dolehla nálada plná náhlé nejistoty a bezradnosti, Jamamoto jí nesměl nadlouho podlehnout. On byl vrchním velitelem, od něj všichni očekávali rozhodnutí a nyní snad i zázrak.“ Bylo 12 hodin 12 minut, když admirál Jamamoto uskutečnil svůj první krok. To když „vydal rozkaz na přeskupení svých sil“, píše na stejné straně Miloš Hubáček a pokračuje, cituji:

„Svaz dopravních a nákladních lodí určených k vylodění na Midway dočasně odklonil na severozápad, admirálu Kakutovi (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek, admirál Kakuji Kakuta, foto je majetkem Wikipedie, a bylo volně na několika webech) dal příkaz odplout z oblasti Aleut a spěchat na jih, k hlavním silám. Pokyn k posílení ochromeného 1. úderného svazu obdržel i viceadmirál Kondó; nebylo to ale ani třeba. Když se Kondó dozvěděl o pohromě, jež postihla Naguma, zamířil mu na pomoc z vlastní iniciativy.
Ve stejnou dobu Jamamoto rozkázal viceadmirálu Siróovi Takasovi (zde viz foto

Obrázek


, pod kterým byl popisek, admirál Shiro Takasu, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.), veliteli svazu čtyř bitevních lodí a devíti křižníků původně určených k nepřímé ochraně jednotek vyslaných k Aleutám, aby se příští den (5. června) v devět hodin ráno spojil s hlavním svazem ke společnému úderu na americké loďstvo.
Nejslibněji vyhlížel přesun Kondóových lodí. Byly vzdáleny od Naguma jen 300 mil, takže se dalo předpokládat, že se k němu připojí již kolem třetí hodiny ranní 5. června. Jiná a horší byla situace u admirála Kakuty. I když popluje nejvyšší rychlostí, nedosáhne oblasti Midwaye dříve než za dav dny. Jak se ukázalo, aleutská část operace byla nejvážnějším Jamamotovým strategickým pochybením. Vázala dvě letadlové lodi Rjúdžó a Džunjó (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je japonská letadlová loď Rjúdžó, foto je volně přístupné na několika webech. A zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_přeloženo, letadlová loď junyo_Džunjo_1945, foto je majetkem US NAVY, pro palbu bylo zvětšeno.), vůbec neuspěla ve svém záměru zmást Nimitze a výsledky dosažené napadením Dutch Harboru nepředstavovaly v grandiózní partii nic významného. Jak zcela jinak se mohla vyvíjet, kdyby v kritickou dobu mohl Jamamoto u Midwaye užít čtyřiceti stíhaček, jednadvacet střemhlavých a jednadvaceti torpédových bombardérů obou letadlových lodí (krásná spekulace po mnoha letech, ve stylu – Po bitvě je každý generál, a přijde historikovo přiznání, že to bylo kdyby – má poznámka)!
Ve válce ale neexistuje ´kdyby´, proto musel nyní Jamamoto vycházet z reality, i když nezaručovala, tak alespoň skýtala naději na zvrácení dosavadního, pro Japonce velmi nepříznivého vývoje střetnutí.“

V celém tom rozjímání stále však pro Japonce zůstával fakt, že stále zůstávaly atoly Midway jen takřka lehce poškozené. I když bylo rozkazem nejvyššího odsunuto jejich obsazení do pozadí, měli by se, dle našeho historika, s ním Japonci vypořádat. Hrozilo nebezpečí, že jej Američané stále budou, po doplnění, používat, jako letadlovou loď. Což by znemožňovalo i jen shromažďování hlavních sil japonského Spojeného loďstva poblíž atolu Midway..!

„Letouny startující z Midway se mohly stát vážnou hrozbou (tak uvažovali Japonci, viz další texty). Na toto nebezpečí zejména upozorňoval Jamamotův operační důstojník kapitán Kurošima a také se mu podařilo admirála přesvědčit, že Midway je třeba v každém případě vyřadit ze hry. V jednu hodinu 10 minut (v 13.10) proto odešel viceadmirálu Kondóovi rozkaz, aby část svých sil vyslal k atolu, dělostřeleckou palbou zničil přistávací dráhy a znemožnil tím jeho užití jako letecké základny. Kondó měl ke splnění takového úkolu dostatečné prostředky. Jakmile obdržel Jamamotův rozkaz, vyčlenil čtyři nejrychlejší a nejmodernější křižníky, jaké japonské válečné námořnictvo mělo – lodi Kumano, Suzuja, Mikuma a Mogami – jež dosud tvořily pod velením kontraadmirála Takea Kurity skupinu blízkého krytí jeho invazního svazu, a vyslal je k Midwayi. Rychlostí 32 uzly se čtyři těžké lodi 7. divize křižníků hnaly na severovýchod k určenému cíli.“

A zde pak nastal čas i pro českého historika Miloše Hubáčka, aby se naplno věnoval čtvrté japonské letadlové lodi Hirjú - a její zkáze. Loď Hirjú, se v době, kdy je celý útok amerických střemhlavých bombardérů na ostatní tři – Sórjú, Akagi a Kagu, popisován českým historikem, nacházela ve vzdálenosti několika mil severně od hlavního Nagumova svazu, i proto nebyla zasažena tímto zničujícím útokem již okolo půl jedenácté dopoledne.
Hirjú, které tehdy velel kontradmirál Tamon Jamaguči (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým je popisek_viceadmiral_Tamon_Yamauchi, foto je majetkem Japanese NAVY, bylo zvětšeno), se proto po skončených amerických náletech, stala jedinou nadějí Japonců na nějakou odvetu. Na str. 426., své knihy Pacifik v plamenech, v tomto kontextu, český historik Miloš Hubáček píše doslova o Hirjú, cituji:

„V této chvíli zůstávala jedinou japonskou nadějí. Ve stejnou dobu, kdy admirál Abe odesílal Jamamotovi zvěst o požárech zuřících na třech letadlových lodích, nařídil současně Jamagučimu, aby palubními letouny napadl americké námořní uskupení. Kontradmirál na takový příkaz čekal a již od ranních hodin, a byl nyní připraven jednat. Velitel palubních letounů, fregatní kapitán Kawaguči, předložil plán akce. Nejúčinnější by samozřejmě byl koordinovaný útok torpédových a střemhlavých bombardérů. To ale nebylo možné, neboť torpédové bombardéry, jež se vrátily z náletu na Midway, potřebovaly asi hodinu k doplnění pohonných hmot a zavěšení torpéd a tak dlouho čekat nebylo možné. Kawaguči proto doporučil okamžitý útok střemhlavých letounů, torpédové bombardéry budou následovat později.
Piloti letounů obdrželi stručné instrukce. Předtím, než nastoupili do kabin letadel, admirál Jamaguči k nim pronesl pár slov. Řekl, že situace je kritická a letouny na Hirjú (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_Japanese_aitcraft_carrier_Hiryu_1939, foto je volně na několika webech, zde bylo zvětšeno) jsou jediné, které svazu zůstaly, a nyní vše závisí pouze na nich. Proto nesmějí zbytečně riskovat, musí na nepřítele udeřit tvrdě, ale s rozmyslem, nepodlehnout vzrušení a nedopustit se chyb.“

Letovou palubu lodi Hirjú již v 11 hodin, rychle za sebou, opouštělo 18 střemhlavých bombardérů pod velením zkušeného veterána od Pearl Harboru poručíka Mičióa Kobojašiho. Doprovod jim dělalo celkem 6 Zer. K tomu na str. 426., pak český historik Miloš Hubáček dodává, cituji:

„Letadla neztrácela čas vytvářením útočné formace, hned po startu všechna zamířila na severovýchod; k zaujetí pozice mělo dojít až během letu. Bombardéry nabraly výšku 4 000 metrů, s navigací problémy neměla, stačilo sledovat několik opozdilých amerických letounů, jež se právě vracely po skončení svého ničivého poslání, kdy za sebou zanechávaly v plamenech tři Nagumovy letadlové lodi (stejně, nebo podobně, hovoří i Fučida a Okamuya, když připomenou, že je to dovedlo k Yorktownu).“

V dalším textu pak český historik nepokračuje japonskými piloty, ale přenese nás na Enterprise, po časové ose zpět, okolo desáté hodiny dopolední. Chce nám přiblížit, jak to vypadalo na jednom z amerických plavidel v dopoledních hodinách, dne 4. června, když píše, cituji:

„Na Enterprise (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek USS_Enterprise_April_1939_foto bylo volně na několika webech, muselo být několikrát zmenšeno.) zatím vládla nejistota. Dvě hodiny již uplynuly od startu střemhlavých bombardérů a dosud od nich nedošla žádná zpráva. V 10.00 hodin se nervozita přenesla i na důstojníky Spruanceova štábu. Podle předběžného odhadu měl korvetní kapitán McClusky nepřítele dostihnout v 9.20. Až v 10.05 zachytila lodní radiostanice krátké hlášení McCluskyho, oznamující, že vidí Nagumova plavidla, potom dlouho nic. Stejná situace byla i na Yorktownu (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_USS_Yorktown_CV_5_Coral_Sea_Korálové_moře_april_1942, foto je volně přístupné na několika webech a muselo být několikrát zmenšeno), kde všichni napjatě očekávali zprávu od letounů Maxe Leslieho, ale také marně.
Až kolem jedenácté hodiny se na obzoru objevily první přibližující se body. Hlídky na Enterprise je vzrušeně ohlašovaly můstku. Šlo však o 6 stíhací eskadru Jima Graye, která tak nešťastně ztratila v rozhodujících chvílích kontakt s bombardéry, kterým měla poskytnout ochranu. Její piloti také nemohli sdělit nic o průběhu náletu, neboť v kritickou dobu křižovali vysoko v oblacích a neměli potuchu o tom co se děje hluboko pod nimi.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 348.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945. Č 350.

Okolo dvanácté hodiny, se jednotlivě, začaly vracet střemhlavé bombardéry korvetního kapitána Wada McCluskyho. Vracely se po jednom, po dvou, ale co bylo špatné, vracelo se jich málo. Těžké ztráty nezpůsobily Japonci, ale to, že piloti už neměli palivo. Navíc, jak již bylo řečeno McCluskyho formace příliš dlouho hledala Japonce, a navíc Enterprise, v danou dobu, byla vzdálena 60 mil od předpokládaného Bodu návratu – Point Option, který obdržel velitel k návratu, ještě před startem…! Český historik k řečenému pak, o všem dalším doslova dál píše na str. 427., své knihy Pacifik v plamenech, cituji:

„ Ve chvíli, kdy se McCluskyho letoun blížil k letadlové lodi, zbývalo v jeho nádržích jen pět galonů benzínu. Bez ohledu na signál palubního důstojníka, jenž přikazoval počkat, dosedl korvetní kapitán na letovou palubu a běžel na můstek podat admirálu Spruanceovi (zde viz foto

Obrázek

, na kterém je admirál Raymond Spruance, foto je volně přístupné na několika webech) radostnou zprávu: tři nepřátelské lodi v plamenech, pouze čtvrtá zatím unikla. Teprve teď se uvolnila napjatá atmosféra trvající dlouhé hodiny a nadšené výkřiky sdělovaly ohromující novinu po všech prostorách velké lodi. Korvetní kapitán dokončil hlášení, a teprve potom si jeden ze štábních důstojníků povšiml, že má rukáv kombinézy promáčen krví. Na Spruanceův příkaz byl hned odveden na ošetřovnu, kde lékař zjistil pět zranění na levé ruce a rameni.
Osmnáct ze sedmatřiceti střemhlavých bombardérů se na Enterprise nevrátilo. Po vyčerpání paliva nouzově přistávaly na hladině, některé jen pár mil od mateřské lodi, jiné značně vzdáleny. Většinu osádek se v následujících dnech podařilo torpédoborcům a průzkumným letounům vysílaným speciálně za tímto účelem nalézt. Někteří z letců ale to štěstí neměli a po několika dnech umírali hladem a žízní ztraceni v nesmírných prostorách středního Pacifiku. Šlo o nelítostnou cenu, kterou americké námořní letectvo muselo zaplatit za své veliké vítězství.“

Mnohem lépe dopadly letouny z letadlové lodi Yorktown. Ty odstartovaly o celou hodinu později. Neměli vůbec žádný problém s nalezením Nagumova svazu, stejně tak, poté s nalezením své mateřské letadlové lodi při návratu. Český historik Miloš Hubáček k řečenému též jím, k tomu dále na str. 428., své knihy Pacifik v plamenech, napsal, cituji:

„V 11.50 se bombardéry korvetního kapitána Maxe Leslieho, jež zasadily smrtelnou ránu Sórjú, objevily na obloze. Nebylo jim ale povoleno okamžité přistání, přednost dostaly čtyři stíhačky 3. eskadry Jimmyho Thache, kterým se podařilo uniknout kulometům Zer a protiletadlovým kanónům japonských lodí a nyní se vracely s posledními kapkami paliva.
Zatímco bombardéry kroužily nízko nad lodí a vyčkávaly uvolnění letové paluby, jeden z pilotů odvysílal signální lampou zprávu o zapálení japonské letadlové lodi. Stejně jako předtím na Enterprise i nyní na Yorktownu zazněly radostné výkřiky. Admirál Fletcher, který byl již informován Spruancem, dostal nyní přesnou zprávu od Jimmyho Thache, který přišel podat na můstek hlášení okamžitě, jakmile se na konci dráhy zastavila kola jeho stíhačky. Oznámil admirálovi, že tři nepřátelské letadlové lodi jsou vyřazeny s naprostou jistotou z akce. O čtvrté nic nevěděl.“

No a je jasné, že po tomto hlášení, jak také napsal Miloš Hubáček, si nechtěl admirál Fletcher, nechat uniknout ani tu čtvrtou letadlovou loď, kterou byla Hirjú, musela být zničena, a to za každou možnou cenu. Bylo 11 hodin 20 minut, když dal admirál Fletcher (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek_admiral_Fletcher_Frank_J_foto je volně přístupné na několika webech, zde bylo zmenšeno) příkaz ke startu deseti střemhlavým bombardérům poručíka Walace C. Shora. Jednalo o část letadel, která celé dopoledne admirál držel na palubě Yorktownu v záloze.

„Nyní měl za to, že nastal čas, aby vzlétlo i zbývajících sedm. Ale několik sekund předtím, než vydal příslušný rozkaz, přesně v 11 hodin 59 minut, zahlédl důstojník obsluhující na tmavě zelené obrazovce skupinu světélkujících bodů blížících se od západu. Bleskurychlý výpočet prozradil, že letadla jsou vzdálena 46 mil a jejich kurs 250 stupňů je přivede přímo k Yorktownu. Protože nabírala výšku, bylo jasné, že jde o nepřátelskou formaci. Důstojník sáhl po telefonu a informoval můstek o nebezpečí náletu. V tu chvíli již nebylo možno uvažovat nad startem bombardérů, loď se rychle připravovala k obraně.
Zazněly klaksony, na letové palubě bylo neprodleně zastaveno tankování několika stíhaček, přívody paliva byly vyprázdněny a do hadic pod tlakem nahnán nehořlavý kysličník uhličitý. Velitel lodi kapitán Buckmaster dal svrhnout přes palubu pomocný palivový tank, umístěný na zádi lodi, s obsahem 800 galonů leteckého benzínu. Dělostřelci u protiletadlových děl zasunovali náboje do uzávěrů, svá místa zaujímali příslušníci záchranných čet i lékaři v lodní nemocnici. Loď zvýšila rychlost na 30 a půl uzlu a v podpalubí se s třeskotem uzavíraly vodotěsné přepážky. Střemhlavé bombardéry korvetního kapitána Leslieho, stále čekající na pokyn k přistání, dostaly zcela opačný rozkaz: seskupit se k obraně a držet se mimo sektory protiletadlové palby. Admirál Fletcher na vlajkovém můstku si nasadil přilbu stejně jako ostatní důstojníci, ale znovu se sklonil k mapě a o hrozící japonský nálet se zdánlivě nestaral – řízení obrany lodi bylo věcí kapitána Buckmastera. V několika minutách od vyhlášeného poplachu byl Yorktown připraven. Do jeho blízkosti se stáhly doprovodné křižníky a torpédoborce, ve vzdálenosti zhruba dvou kilometrů vytvořily ochrannou přehradu a každá dělová hlaveň, kterou bylo možno obrátit západním směrem, nyní čněla k obloze připravena chrlit oheň. Yorktown sám se natočil k blížícím se japonským letadlům zádí.“

Jak zde píše český historik, v popisované době, několik minut před polednem, se asi 30 mil od americké letadlové lodi Yorktown, nacházelo celkem 18 japonských bombardérů, pod velením poručíka Kobajašiho.

„Krátce předtím se dopustil těžké chyby poručík Šigemacu, velitel skupiny šesti doprovodných Zer. Zahlédl totiž několik vracejících se amerických bombardérů a neodolal pokušení. Pokládal je za snadný cíl a věřil, že i když je napadne, bude mít stále dost času vrátit se ke Kobajašiho letounům dříve, než je začnou ohrožovat americké stíhačky chránící letadlovou loď. Zera se tedy vrhla na kořist, ale k Šigemacuovu ohromení se setkala s tak prudkou a účinnou palbou, že se jim nejen nepodařilo sestřelit žádný americký bombardéry, ale naopak dvě stíhačky byly tak vážně zasaženy, že musely obrátit zpět na Hirjú.
Šigenmacu sice dostihl Kobajašiho včas, ale místo šesti letounů mu nyní zbývaly jen čtyři.
Ze vzdálenosti 25 mil uviděl Kobajaši Yorktown. Hluboko dole plula velká letadlová loď obklopená menšími plavidly. Poručík zapjal palubní vysílačku a přikázal připravit se k útoku. Ale v tom okamžiku, jako blesk z jasného nebe, se na jeho letouny vrhlo dvanáct amerických stíhaček typu Wildcat (zde viz foto

Obrázek

, pod kterým byl popisek – Grumman_F4F_4_Wildcat, foto je majetkem archivu US Navy, pro Palbu byla upravena velikost fota. Foto bylo na několika webech.),. Nápor byl tak nečekaný a prudký, že za moment deset japonských bombardérů skončilo v plamenech na hladině. Jen osm jich pokračovalo dál. Nyní přišla ke slovu protiletadlová děla Yorktownu, křižnících a torpédoborcích. Jako první zahájily palbu 127 mm kanóny a téměř současně se rozpadl ve vzduchu další japonský bombardér po zásahu palivových nádrží, zakrátko ještě jeden, zasažen palbou z křižníků Astoria a Portland. Šest zbývajících japonských letadel bylo nyní nad Yorktownem. Proti nim šlehal oheň z osmadvaceti hlavní děl umístěných na pravoboku.
První z nalétávajících bombardérů svrhl pumu, jež těsně minula pravobok lodi, a jen spousty vody se přelily přes palubu. Vzdalující se letoun ale svému osudu neunikl. Dělostřelecký granát mu roztříštil záď a letadlo se zřítilo do vody. Druhý Japonec vypustil pumu, zlomek sekundy předtím, než se jeho bombardér přímo nad letovou palubou roztrhl ve vzduchu. Explodovala na palubě poblíž výtahu číslo 2, na pravé straně lodi. Výbuch zabil na dvacet mužů z obsluh rychlopalných děl umístěných v blízkosti, prorazil v palubě velký otvor a zapálil tři letouny v podpalubním hangáru. Jen pohotovému zásahu poručíka Emersona, velitele hangáru, jenž uvedl v činnost vodní hasicí systém, bylo možno děkovat za odvrácení velkého nebezpečí – jeden z hořících letounů nesl 500kg pumu; co by způsobila její exploze, bylo možno si snadno představit.“

Další zásah, druhou pumou, znamenal, že byla proražena letová paluba, hangárová paluba a ještě spodní paluba Yorktownu, a puma pak explodovala uvnitř lodi.

„Šlo o těžký zásah. V několika sekundách se část podpalubí zaplnila kouřem a plameny, rychlost lodi klesla na dvacet, patnáct a konečně šest mil. Měl přijít ještě třetí zásah. Japonský letoun proklouzl stěnou husté protiletadlové palby a svrhl pumu. Prorazila prostředním výtahem a explodovala sedmnáct metrů hluboko pod letovou palubou. Opět vyšlehly plameny, a protože puma vybuchla poblíž skladiště střeliva a benzínových nádrží, bylo jen otázkou sekund, zda se podaří učinit protiopatření včas. Podařilo se, za zoufalého vypětí desítek mužů, kteří, dávajíce v sázku životy, dokázali v neuvěřitelně krátké době zaplavit muniční sklad vodou a nádrže paliva zahalit oblaky kysličníku uhličitého a zamezit tak plamenům přístup.“

Boj o Yorktown však pokračoval a Miloš Hubáček ho velice dramaticky pak líčí dál i s dalšími událostmi. Jak vše dopadlo?
O tom příště.



Použité podklady:

Americký orel proti vycházejícímu slunci, Alan Schom.
Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách, David Jordan a Andrew Wiest.
Bitva o Guadalcanal, Samuel B. Griffith II.
Boj o Filipíny, Miloš Hubáček.
Causa Dohihara, Josef Novotný.
Dějiny světa, Svazek X, za redakce: V. V.Kurasova (odpovědný redaktor), A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského.
Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku, S. I. Roščin (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov.
Autorský kolektiv:
I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov.
Druhá světová válka den za dnem, Donald Sommerville.
Druhá světová válka, Martin Gilbert.
Duel v Pacifiku, Hrowe, H. Saunders.
Japonská válka 1931 - 1945, Aleš Skřivan
Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt, Edwin P. Hoyt.
Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války, Len Deighton.
Krvavá jatka I., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Krvavá jatka II., Christopher Shores, Brian Cull, Jasuho Izava.
Midway, rozhodující bitva v Pacifiku, Micuo Fučida, Masatake Okumiya.
Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku, Eric Hammel.
Pacifik v Plamenech, Miloš Hubáček.
Pád nedobytné pevnosti Singapur, Peter H. Gryner.
Pearl Harbour, Ivan Brož.
Průvodce válkou v Pacifiku, Daniel Marston.
Speciální operace, William H. McRaven.
Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945, David M. Glanz.
Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita. Edwin P. Hoyt.
Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl), Edwin P. Hoyt.
Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945, Dan Van Der Vat.
Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy, Miloš Hubáček.
Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje, Edwin P. Hoyt.
Vítězství v Barmě, David Rooney.
Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, PROLOG Lubomír Vejřík, 1994.
Záhady 2. světové války, William B. Breuer.
Zlomená křídla samurajů, Robert C. Mikesh.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

http://www.palba.cz/viewtopic.php?f=128 ... &start=300
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“