Nadporučík Josef Ejem obsadil Lučenec
Nedlouho po ukončení I. světové války a krátce po vyhlášení samostatného Československa bylo zapotřebí ubránit jeho hranice. Líté boje probíhali v pohraničí s Německem, Polskem a Maďarskem. Maďarská armáda v jeden okamžik zabrala území Slovenska až k polským hranicím. Bylo zapotřebí rychlého přesunu vojáků na tato místa. Z části to byli legionáři z Francie a Itálie (Ruské legie byli ještě stále na dálném východě), ale z velké části to byli vojáci bývalého Rakousko-Uherska, dnes čerství vojáci armády ČSR.
Jedním takovým vojákem, který se měl brzy proslavit byl radotínský rodák Josef Ejem (1892-1957). Za první světové války bojoval na ruské frontě a byl dvakrát raněn. V roce 1919 se během bojů na Slovensku vyznamenal fenomenálním osvobozením Lučence s hrstkou spolubojovníků proti maďarské posádce, kterou nevídaným činem zaskočil a odzbrojil takřka bez jediného výstřelu!
"Ještě v noci z 2. na 3. ledna 1919 obsadil na vlastní zodpovědnost npor. Ejem s 1. rotou dom. 30. pěšího pluku a částí jaroměřské sokolské roty rychlým přepadem Lučenec. Obě jednotky byly zařazeny ve skupině mjr. Poráka, jenž hodlal s obsazením Lučence počkat dle dispozic hlavního štábu na čs. legionáře. Npor. Ejem obsazení naplánoval tajně. Daný večer pořádal mjr. Porák soukromou hostinu pro důstojníky své skupiny. Když odešel spát, vyrazil npor. Ejem se svou 1. rotou dom. 30. pěšího pluku a částí jaroměřské sokolské roty k obsazení města. Brzy ráno 3. 1. kolem 3.00 h dorazila jednotka vlakem k Lučenci. Npor. Ejem ji rozdělil na malé skupiny, které obsadily rychlým přepadem nádraží a radnici, nakonec po kratším boji i maďarská kasárna (zde byl umístěn maďarský pěší pluk č.25).
"…z nich 12 přepadlo nádražní posádku v síle asi 20ti mužů, vše se dělo v největším tichu, takže v 5-ti minutách bylo nádraží našimi obsazeno, bez jediné rány…do radnice jsme vnikli bez nejmenšího šramotu, takže požární hotovost hasičská, která konala službu v přízemí, netušila, že za dveřmi stojí Čechoslováci. Já jsem slušně zaťukal a vejda dovnitř, přál jsem jim dobrého rána s pistolí v levé a granátem v pravé ruce…" – vzpomínka přímého účastníka Františka Kadavého.Tato rychlá akce byla velmi úspěšná. Npor. Ejem v tomto boji s přesilou, kdy mu velmi pomohl moment překvapení, ztratil 5 padlých mužů, 3 raněné a několik zajatých nepřítelem, který stihl z města ustoupit. Ukořistil 38 kulometů, 1200 pušek, 21 polních kuchyní, 100 beden potřebné munice pro kulomety, 5 beden se soupravou reflektorů, 167 nákladních sedel, 12 telefonních souprav, 16 koní a 10 vagónů čisté ovčí vlny. Překvapen byl i mjr. Porák, který o celé akci ještě týž den podal hlášení na velitelství. Npor. Ejem byl později, přestože akci provedl proti zákazu svého velitele, v říjnu 1923 za zdařilou akci vyznamenán. Účast příslušníků 30. pěšího pluku v bojích o Slovensko v letech 1918-1920 vysoce hodnotili nejvyšší českoslovenští představitelé od ministrů Václava Klofáče, Františka Udržala, Vavra Šrobára a dalších až po presidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Samotní francouzští velitelé jako generál Hennocque nebo generál Chabord považovali 30. pěší pluk z Vysokého Mýta za jednu z nejlepších jednotek nově vzniklé československé armády. Pluk také vedle legionářů navrátivších se z italské fronty sehrál pod velením svého velitele podplukovníka Františka Berana v bojích proti maďarským jednotkám na západním, jižním a zvláště pak na východním Slovensku významnou roli.
V roce 1928 absolvoval Josef Ejem válečnou školu a působil na ministerstvu národní obrany. V roce 1939 byl demobilizován a pracoval jako školní rada. Za druhé světové války se zapojil do odboje, byl zatčen a vězněn v koncentračních táborech Osvětim a Buchenwald. Po osvobození se zapojil do budování československé armády. V říjnu 1946 se stal generálem a v říjnu 1947 velitelem 7. pěší brigády. V březnu 1948 byl posádkovým velitelem Velké Prahy a v říjnu 1949 krajský vojenský velitel v Praze. V roce 1951 byl penzionován. Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Ostrava. V parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do voleb v roce 1954. Zastával také funkci předsedy Krajského výboru Svazu protifašistických bojovníků. Zemřel 29. září roku 1957 v Praze.
Zdroj:
https://www.facebook.com/letopisciradotin
https://www.facebook.com/zlatadomacikni ... 925535712/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Ejem
, jen něco málo doplním:
