Německá atomová bomba

[El Diablo]

Blockhouse jako bys tam byl

Díky virtuální návštěvě můžete vizualizovat
klíčové body návštěvy a některé se naučit
anekdoty o historii
z Blockhaus d'éperlecques.

https://www.leblockhaus.com/en

[Lord]

Mě to nedá. Nevěděl si o nich náhodou proto, že neexistují?

Hlavně existují letecké snímky oblasti a na nich není nic vidět.
Mám na mysli třeba toto svědectví...
Kustodka zámku Wachsenburg paní Cläre Werner řekla: Bylo 4. března 1945. Její známý Hans Rittermann tam byl také a pomáhal nám, pak nám řekl, že dnes se budou psát světové dějiny. Hans sloužil pod šéfem pro nejtajnější práce ve III. říši generálem SS dr. Hansem Kammlerem.

Dělá se něco, co se nikdy předtím nedělalo. Řekl nám, abychom večer vystoupili na věž a podívali se směrem k Röhrensee. Ani on neví, jak bude nová věc vypadat.

„Do věže jsem šla asi v 8 hodin večer. V půl desáté oblohu ozářila snad stovkou blesků. Uvnitř bylo světlo červené a z venku žluté. Byla to taková záře, že se mohly číst noviny. Obyvatelé nedalekých vesniček Holzhausen a Wechmar příští den krváceli silně z nosu, měli bolesti hlavy a cítili nepříjemný tlak v uších. Já jsem byla druhý den jako „zmlácená.“
Hans Rittermann, mi později sdělil, že explodovala 100 gramová atomová bomba. Kammler požadoval, aby byla vyzkoušena 1000 gramová nálož. Na naléhání fyziků, kteří jej varovali před následky a nebezpečím vyzrazení nepříteli od svého požadavku ustoupil.“

Kdyby byl výbuch větší, tak rázová vlna, by narazila na stromy na okraji lesa, což by bylo z leteckých snímku asi patrné, ale není.
Snímky lze nalézt na této adrese.
https://www.geoportal-th.de/de-de/Downl ... rthophotos

Americké letectvo pořídilo letecké průzkumné snímky oblasti, včetně předpokládaného místa testu v Ohrdrufu (Rainer Karlsch: Für und Wider "Hitlers Bombe"). Několikrát bylo provedeno snímkování 16. března Jonastalu, 22. března, 4. dubna 1944 a 9. června 1945, oblast kolem Ohrdrufu, atd.

Na zemi jsou vidět jen jakési dva čtverce jiného odstínu. Po výbuchu atomové bomby by se však jednalo o sežehlou vegetaci o kruhovém půdorysu.
Prohlášení Claire Wernerové o prudkém větru na Wachsenburgu, tak dostává trhliny.
Pokud se dnes podíváte na místo údajného výbuchu, tak zde najdete víceméně rovnou plochu, ledaže by se nacisté snažili místo zamaskovat bagrem, poté ty čtverce, ale co stromy v okolí? Také historky, že v místech, zejména v Röhrensee a dalších oblastech, bylo v roce 1945 krvácení z nosu a podobné věci...
Dnes je obtížné najít někoho, kdo by to potvrdil, přitom taková událost by se asi ústně předávala mezi obyvatelstvem.

Z podezřelých testovacích oblastí byly odebrány vzorky půdy. Radioaktivní měření prováděli fyzikové z Univerzity Justuse Liebiga v Giessenu.
Pokud na testovaných plochách proběhla jaderná reakce, musí být jasně zjistitelné naměřené hodnoty umělých prvků cesia 137 a kobaltu 60.
Tato detekce byla pozitivní, ale může se jednat i o pozdější spad např. z Černobylu. Vzhledem k nízké úrovni poškození testovacího místa, prý použili pouze malé množství obohaceného uranu a plutonia. Karlsch dospěl k závěru, že atomová bomba měla velmi malý destruktivní potenciál.

Dnes bychom by ji nazvali taktickou jadernou bombou, možná jako neutronovou bombou. V té době tento termín ještě neexistoval, ale to už jsou jen spekulace.


Erich Schumann byl od roku 1934 vedoucím výzkumného oddělení pro Heereswaffenamt (HWA, Armádní úřad pro výzbroj).
Od září 1939 do roku 1942 HWA kontroloval německý projekt jaderné energie, známý také jako Uranverein (Uranový klub); v roce 1942 byla kontrola předána RFR. V letech 1942-1945 byl Schumann členem Říšské rady pro výzkum (RFR, Reichsforschungsrat) a zároveň byl pověřencem pro výbušniny.

Během druhé světové války experimentovali odborníci na výbušniny s tzv. kumulativními náložemi, které mají extrémně vysokou průbojnost. Na tomto efektu je založen úspěch panzerfaustu či bazuky.

Schumann věřil, že by jej mohl použít i u jaderné zbraně. Předpokládal, že se uvolní dostatek energie pro jadernou fúzi, pokud na sebe namíříme dvě duté nálože, to je účinné náplně trhaviny obvykle kuželovou dutinou a tenkou kovovou vložkou v této dutině.

Je to teorie, která si zaslouží vážné zamyšlení. Schumann však nikdy netvrdil, že by svou teorii ověřil v praxi. Karlsch se však domnívá, že byla aplikována. Tvrdí, že Schumann své myšlenky prezentoval na konferenci na podzim roku 1944. Poté spekuluje, že na pokyn SS využil objev tým fyziků spolupracujících s Kurtem Diebnerem, Heisenbergovým rivalem.

Největší díra v Karlschově argumentaci pramení z jeho neschopnosti dokázat, jak se Diebnerově skupině podařilo Schumannovy myšlenky realizovat.

Další teorie, kterou Karlsch ve své knize předkládá - že německé námořnictvo testovalo jadernou zbraň na ostrově Rujána v Baltském moři - není nic jiného než další fantasmagorie, ale hezky se to čte


Zdroje:
https://www.spiegel.de/international/sp ... 46293.html
Albrecht Ziegert, Gab es Sprengkörpertests im März 1945 bei Ohrdruf ?
http://the-wanderling.com/atomic_bomb.html

[bat]

že se dozvím věci, o kterých jsem nevěděl.

Mě to nedá. Nevěděl si o nich náhodou proto, že neexistují?

Tino Struckmann a jemu podobní vidí pomalu v každém tunelu tajemný německý jaderný komplex. Kammler je pro ně něco jako všemocný Dr. No. To shledávám zábavným a baví mě je sledovat.
Jenomže ty tunely a objekty tady jsou a už samo o sobě je to zajímavé, kde všechno je a co se tam vyrábělo. Spousta věcí byla zapomenuta, ztracena. Třeba o historii V-3 jsem něco věděl, ale Tino tam byl, natočil a ještě přidal pár faktů. Poměr faktů k hypotézám je asi nízký, ale kdo dnes natočí pěkné a hodinu a půl dlouhé video o Bergkristallu?

[Lord]

Hele Bate, studoval jsem Jonastal, a třeba bylo překvapující, když Struckmann do té neprozkoumané části umísťuje velký cyklotron či urychlovač částic.

Mám materiály, že Němci cyklotrony měli a více než se předpokládalo, i na jiných místech.

Viz také téma Protektorát a jeho podíl na atomové pumě? No jsou tam určité zajímavé poznatky.

Pro spojení s bombou nemá sice MAREŠ žádné pádné důkazy, ale části cyklotronu pro výzkum, se u nás skutečně vyráběly. Hlavně je potřeba znát celé pozadí německého vývoje. Nakonec se stejně přes to všechno dojde k závěru, že Němci a-bombu neměli.

To je další věc, která se v tomto pomíjí to, že neměli dost prostředků a kapacit, aby podobné skupiny mohly samostatně dospět k vývoji a výrobě jaderné pumy.

Dzine, souhlasím, přesto novináři vědí, že titulek, ve smyslu... Němci měli už skoro atomovou bombu zaujme víc, než nějaký důkladnější rozbor.
Teoreticky byli vybavení skutečně velice dobře, možná kdyby dostali více prostředků na obohacování uranu, tak by to dali.
Ale dobře věděli, že k tomu by bylo nutné vybudovat větší průmyslové kapacity, což se jím nechtělo odklánět prostředky od válečných potřeb.
I jen částečně obohacený uran by se jím hodil do reaktorů, z kterých pak mohli vytěžit plutonium. Dr. Paul Harteck to řekl ve Farm Hall jasně.

Přitom Hitler plýtval zdroji na chemickou fabriku pro výrobu syntetického kaučuku Buna Monowitz ve Slezsku, tomu se podivoval i Speer, podle něj nebyla továrna dokončena a neprodukovala bunu, tedy umělou gumu, ale v roce 1944 vyráběla asi 38 000 litrů syntetického benzínu denně, což je tak jedna železniční cisterna. 1 litr benzínu váží 0,76 kg. Tj. zaokrouhleně kolem 29 tun benzínu denně.

Speer však na Bunu neměl vliv, byla pod patronací SS. Podle původních plánů měla být produkce mnohem vyšší. Nedaleko se nacházel uhelný důl a tři řeky, které se spojovaly, a poskytovaly dostatečné zásoby vody. Vedení SS mělo v úmyslu opakovaně rozšiřovat koncentrační tábor nacházející se nedaleko, příslib nevyčerpatelného zdroje otrocké pracovní síly. Ačkoliv část židů šla v Auschwitzu okamžitě do plynu.

Při slyšení norimberského tribunálu, s IG Farben se konal samostatný proces s 24 řediteli konglomerátu, se však ukázalo, že výrobní komplex u Osvětimi je jednou z největších záhad války, protože navzdory osobnímu požehnání Hitlera, Himmlera, Göringa a Keitela, navzdory nekonečnému zdroji kvalifikované i otrocké pracovní síly "práci neustále brzdily poruchy, zpoždění a sabotáže..."
Ředitel a chemický expert závodu Buna - Otto Ambros byl shledán vinným pouze v bodě týkajícím se otrocké práce.

Hitler mohl místo atomovky použít SARIN nebo Tabun, ale vůbec by to tehdy vedlo k eskalaci konfliktu, protože i spojenci měli chemické zbraně, i když ne tak učinné jako sarin. Sarin vyvinuli němečtí chemici v roce 1938 a podle svých tvůrců také dostal název: Schrader, Ambros, Rüdiger a Van der Linde.

V době kapitulace 8. května 1945 měl Wehrmacht k dispozici přes 120 tisíc pum a téměř milion granátů, které byly naplněny 12 tisíci tunami tabunu a nesly krycí název F.H. Gr. 39 Grünring 3 pro ráže 105 mm, označené zeleným pruhem na granátu a bílými římskými číslicemi III. Šestkrát jedovatějšího sarinu měli nacisté jen půl tuny.

V polovině roku 1943 Hitler údajně zvažoval nasazení nervového plynu; šéf dyhernfurthské továrny Otto Ambros mu ale vysvětlil, že už na přelomu století německý chemik August Michaelis vyráběl látky, které byly s tabunem strukturálně příbuzné.
Jejich účinky byly všeobecně natolik známé, že podle Ambrose měl nepochybně uvedenou zbraň k dispozici i nepřítel – což ovšem nebyla pravda.
Až v roce 1945 Spojenci s překvapením zjistili, jak moc byli v té době za Němci ve výzkumu podobných látek pozadu.
Díky tomuto omylu Hitler od záměru upustil, což zřejmě zachránilo lidstvo před pohromou.

[Lord]

Role Říšské pošty v atomovém programu

Je pozoruhodné, že to byla právě Německá říšská pošta, která uvedla do provozu a iniciovala výzkumné zařízení pro jadernou fyziku. Jednalo se o "Ústav jaderné fyziky německého ministerstva průmyslu a obchodu" v Miersdorfu u Zeuthenu.
Také spolupráce s Výzkumnou laboratoří pro elektronovou fyziku Manfreda von Ardenne v Berlíně -Lichterfelde nebyla dosud podrobně prozkoumána.
Zde je třeba zmínit zejména vývoj elektromagnetického separátoru hmoty, který byl pravděpodobně postaven v Bad Saarow v roce 1943. V Zeuthenu byla také zahájena výstavba velkého cyklotronu a pilotního zařízení pro separaci izotopů.

Dopis adresovaný - Dr. Hans Salow, ale jedná se spíše o odborníka na cyklotrony Helmuta Salowa, kterému se podařilo uprchnout na Západ přes Durynsko právě včas před vpádem Rudé armády. Předtím ale mohl pracovat v Jonastalu obsazeném Američany?

Otto Baier, který byl zaměstnán na cyklotronu, podepsal jednu z obvyklých "pracovních smluv" v nichž se zavázal ke spolupráci s okupační mocí. Následoval demontované zařízení do Sovětského svazu a do ústavu se vrátil až v listopadu 1952.

Pro budoucnost celého komplexu ústavu se ukázalo, že je důležité, aby některé budovy, včetně speciálních hal pro vysokonapěťová zařízení a cyklotron, byly ušetřeny úplné demolice. Trvalo téměř pět let, než se Miersdorf znovu dostal do povědomí nyní již východoněmecké vědy.

Založení Ústavu jaderné fyziky "Amt für Physikalische Sonderfragen" v Miersdorfu bylo v podstatě výsledkem politických a soukromých ambicí říšského ministra Wilhelma Ohnesorgeho, který poměrně úspěšně zvyšoval politickou váhu svého ministerstva u Hitlera, a tím samozřejmě i své pozice. Ministr Ohnesorge jako vystudovaný matematik a fyzik se osobně zajímal o technické a vědecké otázky.

Výroba komponentů nutných k výzkumu a realizaci se postupně dostávala do sféry vlivu Hermann Göring Werke, a později SS.
Kam už patřily Škodovy závody a byla tam začleněná velmi vyspělá důležitá firma Marconi-Radioslávie z Vysočan, jež měla dodat řadu zařízení včetně vakuové části pro cyklotron.

Cílovou destinací bylo městečko Zeuthen část Miersdorf či Bad Saarow, kde měl být cyklotron zkompletován. O něco dále v Bad Saarow byly postaveny bunkry pro zařízení na obohacování uranu, vzhledem k relativní blízkosti Berlína a jeho bombardování. Zřizovatelem institutu bylo Reichspostministerium.

Na místě byla řada finálních aparatůr (třeba 50ti tunové elektromagnety od firmy Kapsch z Vídně, krátkovlnný oscilátor, vakuová čerpadla, berylová deska), ale cyklotron nebyl údajně zkompletován, jelikož Rádioslávie nedodala finální produkty - vakuovou komoru s duanty (elektrodami).


Američané stejně jako Němci už věděli, jak vyrobit plutonium, ale chyběl jim spouštěč, který vyvolá destrukci. Oppenheimer netušil, jak plutonium použít. Nakonec přišel na myšlenku imploze – to je tajemství plutoniové bomby.

Vědci si ale nebyli zcela jistí, jestli budou plutoniové bomby fungovat, proto se rozhodli pro test. Pokusné jaderné zařízení označené Gadget byla plutoniová koule obklopená dvěma tunami TNT a připojená k přesným roznětkám.
Některé zdroje uvádí, že jím infračervené roznětky pomohl vyřešit německý vědec Heinz Schlicke. Bylo třeba větší rychlosti, což přesahovala možnosti běžných drátových kabelů a roznětek, které měli spojenečtí inženýři k dispozici.


Zdroje:

Gernot Zippe
https://en.wikipedia.org/wiki/Gernot_Zippe

Nikolaus Riehl, závod Auer Oranienburg
https://en.wikipedia.org/wiki/Auergesellschaft

Podivný případ chybějícího uranu
https://www.okultura.cz/WordPress/u-234 ... iho-uranu/

https://www.stoplusjednicka.cz/pribeh-u ... ovou-bombu

Sledování cesty kostek uranu
https://physicstoday.scitation.org/doi/ ... /PT.3.4202

Z čeho nacisté stavěli reaktory? Z kostek
https://www.technickytydenik.cz/rubriky ... 48226.html

https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/ ... 90325.html

https://badatele.net/stechovicka-zahada ... ske-firmy/

Helmut Salow: Über Versuche am Elektronenzyklotron, 1946.

Bunkry Bad Saarow
https://www.untergrund-brandenburg.de/S ... Saarow.php

Bunkeranlage Fuchsbau
https://www.bunkermuseum-fuchsbau.de/ge ... tte-reich/

https://gazetawroclawska.pl/woloszanski ... /ar/798861

https://www.forum24.cz/jak-hitlerovi-ve ... i-medaile/

Die Kernforschung und Kerntechnologieentwicklung in der DDR 1945–1965 Rahmenbedingungen
https://d-nb.info/1037081196/34

[bat]

@Lord dobře shrnuto. Je docela možné, že některé technologické části jsou pořád v nějakém tunelu zavalené. Bylo by supr, kdyby je objevili.

Jenom doplním, že s těmi nervovými plyny je to složitější, než to vypadá (dal jsem nedávno doporučení na knihu zde na Palbu, kdyby Tě to zajímalo). Co jsem neuvedl a je trošku už mimo populární čtení https://link.springer.com/book/10.1007/ ... 19-51664-6 . Je tam spousta informací (technických, ekonomických, etických), ale za vším jsou nakonec peníze a boj o moc. Herr Ambros byl velice přičinlivý

[Dzin]

Hlavně existují letecké snímky oblasti a na nich není nic vidět....

Pěkne shrnuto.

To shledávám zábavným a baví mě je sledovat.

To asi jo, taky mám rád historické fabulace, ikdyž potom si raději přečtu nějaký vyloženě beletristický román. Mě na podobných věcech nejvíc irituje, když se v nich zcela okatě ignorují fakta, která svědčí proti tomu, co se autor snaží dokázat.

[Lord]

Dzine díky, víme jak vypadal kráter třeba po Trinity, že jo... tzv. Ground-Zero.

A to by bylo vidět, takže to mohla bejt jestli vůbec nějaká špinavá bomba, ten německý test.

Proč byl Ohrdrufu takový masakr? Možná i po výbuchu cvičné taktické atomové bomby? Mareš s tím polemizuje, ale zase to není skoro žádný důkaz.

Říká se, že taktické jaderné zbraně jsou relativně bezpečné, ale k určitému zamoření po nějakou dobu stejně dojde. Jeden ze svědků uvedl, že následující den pomáhal pálit hromady mrtvol ve vojenském prostoru. Byly bez vlasů a některé měly puchýře a "syrové, červené maso".

Film of General Dwight D. Eisenhower Visiting the Ohrdruf Camp
https://www.youtube.com/watch?v=BR2m5Aa8aCo

Kde bylo epicentrum výbuchu? Bylo by to možné určit podle fotek a filmu?


Bate, nevím kam si co dával, kontinuálně to zde nesleduji, ale můžeš dát případně odkaz na svůj příspěvek zde. Kupovat knihu asi nebudu, pokud není zdarma online.

Spojenci netušili, že německá armáda objevila a hromadí řadu mimořádně toxických chemických zbraní.

Na začátku roku 1945, kdy Spojenci stále získávali půdu pod nohama na německém území, zacházela německá armáda do krajnosti, aby ukryla svou munici naplněnou tabunem a sarinem, "o níž nepřítel pravděpodobně neví a která se mu v žádném případě nesmí dostat do rukou," uvádí se ve směrnici německého polního maršála Wilhelma Keitela.
Přeprava této munice do bezpečnějších oblastí však představovala problém, mimo jiné proto, že mnoho železničních tratí bylo bombardováno a země byla pod častými nálety spojeneckého letectva.

Když se Rudá armáda přiblížila k továrně na tabun v Dyhernfurthu, německá armáda vyvedla tisíce nuceně nasazených dělníků z areálů, které byly jen málo chráněny před zimními teplotami. Mnozí z těch, kteří expozici přežili, byli zavražděni německou tajnou policií, aby se zabránilo šíření tajemství o každém, kdo se podílel na výrobě nervového plynu. Přesto Rusové závody na výrobu tabunu a sarinu objevili, a jakmile se dozvěděli o nových nervově paralytických látkách, továrnu rozebrali a znovu sestavili ve Stalingradu.

V druhé polovině války se začaly budovat dva podniky na výrobu účinnějšího sarinu (v Dyhernfurthu a v braniborském Falkenhagenu), nepodařilo se je ovšem plně dokončit.

Na jaře roku 1943, tedy po několika letech války, vyráběla první velká továrna na tabun u Dyhernfurthu, městečka vzdáleného 40 km od dnešní polské Vratislavi, 350 tun tabunu měsíčně. Do konce války továrna vyrobila 12 000 metrických tun tabunu a plnila jej do leteckých pum a dělostřeleckých granátů.

Dyhernfurth byla továrna na nucené práce: V průběhu války zemřely stovky vězňů na následky vystavení toxickým látkám, přepracování, nemocí a podvýživy a pro obyvatele blízkého města vypadali jako "chodící mrtvoly".

Přes veškeré úsilí vynaložené na tabun bylo vojenským výzkumníkům v polovině války stále jasnější, že sarin je lepší chemická zbraň: sarin byl těkavější a toxičtější než tabun, i když jeho výroba byla náročnější. V roce 1943 německá armáda schválila výstavbu zcela nové továrny na výrobu sarinu ve Falkenhagenu, 70 km od Berlína.


Američané sebou vozili pro všechny případy yperit, a přitom došlo k tragédii v prosinci 1943 při německém náletu na americké lodě naložené yperitem v jihoitalském přístavu Bari. Zahynulo při něm tehdy asi 1200 civilistů, a 1000 vojáků. Vzhledem k tomu, že náklad byl přísně tajný, Američané se to snažili ututlat, tím docházelo k dalším obětem.

No, atomovka nebo chemické zbraně? Účinky by byly tak jako tak drastické. Nevím, jestli by se někdo rozhodoval, kdyby spadla A-bomba, že odveta budou chemikálie. A proti komu? Rusům na východní frontě, jak by reagovali západní spojenci, no prostě to němělo asi moc dobrých řešení v té době pro nacistické Německo.


Zdroje:
https://cen.acs.org/articles/94/i41/Naz ... gases.html
https://enigmaplus.cz/supertajny-naklad ... skem-bari/

[bat]

Už jsem to tu psal jinde, ale možná se jednalo o nějaký test větší termobarické zbraně. Kromě toho krvácení z nosu by to mohlo sedět. A Němci prokazatelně takový výzkum měli, ale moc se o tom neví. Takže moje spekulace.

@Lord viewtopic.php?p=378083#p378083 myslím, že tam najdeš dost odpovědí (dá se PDF najít na internetu...). Pro Němce toto nebylo strategické řešení podobně jako V-2. Důvodů je víc. Utopili v tom však obrovské peníze. Ta fabrika v Falkenhagenu byl spíš komplex fabrik a dodnes je tam dost nejasností a i díky různým amatérským expedicím (ala Tino S.) se daří tyto zapomenutá místa mapovat. Sověti měli s tou fabrikou obrovské problémy. Kromě Sarinu, pak taky šli do Somanu pokud se bavíme o německém výzkumu. Existují svědectví Poláků, kteří v Dyhernfurthu pracovali (pracoval tam mix vězňů a běžných pracovníků).

EDIT: ještě k výrobě Sarinu. Udělat ho kvalitně a průmyslově je velice obtížné. V US s tím měli velké problémy. Právě v Falkenhagenu se mělo jednat o kontinuální výrobu (oproti výrobě po dávkách). Tím spíš se ukazuje, jak Němci byli vědecky a technologicky vepředu v této oblasti. Údajně toto zvládli jen v US a to více než dekádu později. Je to v té knížce tuším podrobněji.

[Lord]

Ono to jsou vlastně skoro všechno spekulace, který si každý badatel vykládá po svém. Je to třeba brát, jak už jsi napsal.
Nicméně v devadesátkách byly částečně otevřeny ruské archívy, takže se něco dostalo na světlo boží z této strany.
Co se týče amerických archivů, tak je ledacos tajné dodnes.

Ale zpět k atomovému programu.

Německý patent na atomovou bombu z roku 1941

Když se němečtí fyzikové v roce 1945 snažili ve Farm Hall sepsat memorandum, v němž by zrekapitulovali (nebo spíše zdůvodnili) svou válečnou práci na uranové bombě, Wirtz poznamenal, že by si měli vzpomenout, že v Kaiser-Wilhelmově fyzikálním institutu existuje patent na výrobu takové bomby. Tento patent byl vyřízen v roce 1941. Vzpomínka na tento patent byla posledních padesát let příhodně potlačena. Nicméně stopy po něm existují v německých pramenech.

Obsáhlý přehled uranového projektu, který v únoru 1942 připravil Úřad pro výzkum zbraní armády (Heereswaffenamt, HWA WaF) - a který obsahuje i podrobnou diskusi o reaktorových (implozních, či fúzních?) bombách - obsahuje ve své bibliografii následující referenci:

Přihláška patentu.
Výroba technické energie, neutronů a nových prvků štěpením uranu nebo příbuzných těžkých prvků.

Patentanmeldung.
Technische Energiegewinnung, Neutronenerzeugung und Herstellung neuer Elemente durch Spaltung von Uran oder verwandten schwerem Elementen.
Anschreiben vom 28.8. und 23.9.41

Ačkoli se zdá, že název tohoto patentu se týká pouze popisu reaktoru, spekulujme, že obsahoval i návrhy na bombu, jak si Wirtz vzpomněl. A dále spekulujme, že dotyčná bomba byla ve skutečnosti reaktorová bomba. Heisenbergův asistent Miller vypracoval výpočty pro atomovou bombu velkou jako ananas.


Zkušební elektromagnetický proces byl v Sovětském svazu proveden v roce 1946 s calutronem pomocí elektromagnetů z Německa. Bylo vybráno místo pro elektromagnetickou separaci Sverdlovsk-45. Současně s prvním sovětským závodem na výrobu plynné difuze D-1 ve Sverdlovsku-44.
Zpočátku bylo zařízení SU-20 využíváno ke zvýšení úrovně obohacení uranu získaného ze závodu D-1 ze 70 na 90 % uranu-235.
Zdokonalení technologie plynné difúze následně odstranilo potřebu elektromagnetické separace izotopů uranu.

Je pravděpodobné, že Sověti získali tyto technologie v Německu.

Rusové zabavili v bývalé Třetí říši asi 300 tun uranu, 100 tun z těžce bombardované továrny Auergesellshaft v Oranienburgu a 100 tun (oxidu uranu?) v koželužně Neustadt-Glewe, což je pozoruhodné, protože využívala velké odstředivé bubny - metoda plynné difuze?
Zařízení v Neustadt-Glewe bylo v letech 1945/46 postiženo sovětskými demontážemi.


Komplex IG Farben u Osvětimi se ukázal tak obrovský, že "spotřeboval více elektřiny než celý Berlín", a to je podivné, když se tam nakonec umělá guma nevyráběla, viz Hydrick. Ovšem k tomuto tvrzení by to chtělo sehnat více podkladů, ale obávám se, že neexistují. Fabrika měla v areálu vlastní uhelnou elektrárnu.

- Závod Buna, známý také jako "Buna IV", se měl stát místem výroby syntetického kaučuku "Buna-S"na bázi styrenu.
Předpokládal se roční objem výroby 30 000 tun pryže.

- V palivové továrně se mělo z černého uhlí získat 75 000 tun benzínu ročně.

- Satelitní tábor Fürstengrube, který převzal I.G. Farben, měl sloužit jako základ pro těžbu uhlí.


Ionizované izotopy lze oddělit elektromagneticky, což by bylo asi nejvíce energeticky náročné, ale k tomu se nenašly skoro žádné podklady, že by Němci postavili nějakou kaskádu.

Případně využít jiné fantasmagorické zařízení jako Die GLOCKE, ale těžko by tím získali množství potřebné na atomovou bombu. Uran, či thorium bombardovali zářením o zvláštní vlnové délce.

Separace izotopů uranu je proces fyzikální, nikoliv až toliko chemický. Separace izotopů pomocí ionexů, fotochemicky selektivní excitací, v supersonické dýze se zatím nedostala z laboratoří do širší průmyslové výroby.
Nejsnáze se separují atomy v plynném stavu, proto je třeba převést oxid uranu na plynnou sloučeninu, toho by asi nacisté schopní do určité míry byli.


Němci si možná hráli s thoriem, tzv. protaktinium machine?

N. Bohr napsal v roce 1939 článek "Rezonance při rozpadu uranu a thoria a fenomén jaderného štěpení". V lednu 1939 publikovali Lise Meitnerová a Otto Frisch s Bohrovým povzbuzením v časopise Nature článek, v němž oznámili objev jaderného štěpení uranu.
Bohr poté navrhl, že velmi vzácný izotop uranu 235 (U235), který by se štěpil za všech okolností, je zodpovědný pouze za štěpení pomalými neutrony, zatímco hojně rozšířený izotop uranu 238 (U238) vyžaduje ke štěpení 'rychlé' neutrony o energii přes 1 MeV.

To mělo zásadní význam pro vývoj atomové bomby i pro mírové využití atomové energie. Udělal výklad zvláštního kolísání různých transmutačních procesů uranu a thoria v závislosti na rychlosti neutronů, které pozorovali Meitner, Hahn a Strassmann.

Z toho tedy plyne, že thorium je vhodné pro reaktory, ale ne pro bombu, leda že by ho v nich přeměnili na Uran-233.

Na podzim roku 1944 se tým Alsos dozvěděl, že německá chemická společnost Auer Gesselshaft, která se zabývala zajišťováním a zpracováním uranu, převzala během nacistické okupace francouzskou společnost Terres-Rares. Zlověstné bylo, že Auer dodával obrovské zásoby thoria společnosti Terres-Rares do Německa. Skutečnost, že Němci chtěli thorium, naznačovala, že jejich atomový výzkum pokročil více, než se dosud předpokládalo.

Nakonec se údajně zjistil pravý důvod, proč byly zásoby thoria společnosti Terres-Rares zabaveny: společnost Auer, si uvědomovala, že se blíží konec války, a obávala se následné ztráty obchodu, dospěla k závěru, že pro její společnost není lepší budoucnost než v kosmetice a příbuzných spotřebních výrobcích!
Radium se již používalo v zubní pastě (Radiogen), proč místo něj nepoužít thorium?


Zdroje:

https://de.wikipedia.org/wiki/Sowjetisc ... benprojekt
https://www.nonproliferation.org/wp-con ... 2pavel.pdf

Carter Plymton Hydrick: Critical Mass
https://de.wikipedia.org/wiki/KZ_Auschwitz_III_Monowitz
https://www.technickytydenik.cz/rubriky ... 16224.html

[Lord]

Pokoušeli se nacisté o větší množství kovového a obohaceného uranu?

Výrobní závody firmy Deutsche Gold- und Silber- Scheideanstalt vormals Roessler – zkratka Degussa byly v sídle a okolí ve Frankfurtu nad Mohanem, v Rheinfeldenu u švýcarských hranic a v Grunau a poté 1933, v Oranienburgu, obě blízko Berlína.
Nejvyšší celková pracovní síla společnosti Degussa před rokem 1945 byla přibližně 30 000 lidí. Kovový uran byl tedy vyráběn na více místech, včetně Frankfurtu nad Mohanem, který ovšem spadal do západní okupační správy.

Nepodařilo se přesně zjistit, kdy Grunau začal vyrábět kovový uran, ohledně Spezialmetall, 19. července 1943 se uvádí, že „je pravděpodobné, že instalace Grunau bude funkční do konce roku“, ale poválečná zpráva Dr. Volkel, citovaná Karlschem, uvádí, že se začala vyrábět až koncem roku 1944.
Problém byl nedostatek pracovních sil a vápníku, který je základní složkou ve výrobním procesu kovového uranu, viz PCA 1/559 Klanhardt's Spezialmetall-Projekt, Degussa to Riehl, červenec 1941; Auer do Degussy, 24. října 1941.
Celková frankfurtská výroba vypočtená ze zdrojů uvedených v poznámce 80 a také DUA, PCA 1/205, Volkelův inventář a seznam spotřeby Ms-4-Betrieb, únor 1944 až leden 1945, atd.
Degussa dodala do konce války kolem 15 tun kovového uranu. Co s ním Němci udělali? Spekuluje se, že ho používali i do projektilů místo wolframu.
Nikolaus Riehl vzpomíná, že „do konce války jsme vyrobili jen několik tun uranových palivových článků“; Seitz a Riehl, Stalinův zajatec, str. 90.

Je známo, že Izrael vyráběl atomovou bombu v tajném centru Dimona. Na realizaci se aktivně podílela především americká vláda, ale také německá vláda pod vedením Konrada Adenauera, a francouzská vláda.
Veřejnosti a parlamentům se systematicky lhalo. Izraelská atomová bomba byla vytvořena za použití německých peněz a technologií.
V Argentině pracovali někteří němečtí vědci, a právě Argentina dodala Izraeli uranový koncentrát.

Užitečné se ukázaly být vazby společnosti Degussa na Španělsko, které existovaly již v roce 1945 a které byly značně rozšířeny odlivem kapitálu.
Tímto způsobem si západoněmecká společnost zajistila kontrolu nad těžbou uranové rudy ve Španělsku.


Zdroje:
Peter Hayes: From Cooperation to Complicity: Degussa in the Third Reich.
Patent z roku 1941 se ztratil, indicie byly nalezeny novinářkou Gaby Weberovou během jejího výzkumu.
https://www.matrix-2001.cz/clanek/atomo ... bchod-3245

[Lord]

Schéma cyklotronu.

cyklotron-schema-ge.jpg (14.96 KiB) Zobrazeno 956 x

Kolejnicová dráha na pilířích sloužila k zasouvání do magnetického pole. Část cyklotronu, jež přijde mezi magnety, byla zhotovena z mosazi (původně měla být zhotovena z remanitu). Část zařízení byla vyráběna v Radioslávii, kovové části byly konstruovány firmou Volman z Čelakovic.

V Čelákovicích vyráběly součásti přístroje na rozbíjení atomů. O tom informoval tisk krátce po válce...
Nacisté prováděli četné pokusy, aby zůstaly utajeny, vyráběli součástky k potřebným přístrojům na různých místech v různých podnicích. V Čelákovicích v továrně J. Volmana dali Němci vyrábět součástky velkého přístroje na rozbíjení atomů. Tento přístroj, zvaný cyklotron, měl být postaven v Miersdorfu u Berlína. Cyklotron, vyráběný v Čelákovicích, byl veliký přístroj, který v Miersdorfu byl umístěn ve velké budově, rozdělené na několik částí nádržemi, naplněnými vodou.

To je zajímavé, k čemu sloužily nádrže? Ke chlazení, k odstínění, nebo v nich byla těžká voda?

Jak vyplývá z pozdějších dokumentů, nacisté plánovali také vysokofrekvenční zdroj použít jako součást rozbušky jaderné pumy.
Dalším využitím vysokofrekvenčního zdroje byly cyklotrony.

Po válce po výrobě pátrali výzkumníci z fyzikálního ústavu Univerzity Karlovy. Oslovili i firmu Volman, která sdělila následující...
Zakázka na zmíněné zařízení byla nám zadána presidentem výzkumného ústavu říšské pošty "Amt für Physikalische Sonderfragen" pod č. 101 APS 47681 IE-2.
Kompletní zařízení mělo být montováno v městské části Miersdorf /Zeuthen u Berlína, kde byla k tomu účelu postavena zvláštní budova.

Zeuthenu je bunkr, který je napůl zapuštěný do země. Bunkr je chráněn před bombardováním a radiací silnými betonovými stěnami, dále vodní vrstvou, které měla chránit cyklotron před zářením z okolí.

[Lord]

Závěrem o německém atomovém programu

V několika pracovních skupinách se vědci Uranvereinu věnovali různým vědeckým a technickým otázkám, jako je obohacování a separace izotopů uranu, otázka moderátoru a optimální geometrie reaktoru pro maximální výtěžek neutronů.
Výchozí suroviny potřebné ve stále větším množství byly získány už v začátcích německých výbojů v Evropě. V Belgii ukořistili Uran z Konga.
Po dobytí Norska v dubnu 1940 zatím nepůsobilo problémy ani obstarávání těžké vody potřebné jako moderátor. Než po útoku na Norsk Hydro začali nacisté vyrábět těžkou vodu v Třetí říši.
Díky dvěma cyklotronům, které byly rovněž ukořistěny - cyklotronu Nielse Bohra v Kodani a cyklotronu Juliot Curie v Paříži - bylo možné měřit důležité jaderné konstanty a vyrábět izotopy a štěpné prvky, například právě objevený prvek plutonium.

Uranová ruda získávána z bývalého českého dolu Jáchymov, který byl dočasně považován za největší ložisko na evropském kontinentu. To bylo jádro pro rozsáhlou průmyslovou těžbu uranu pod sovětským vedením po válce.

Na jaře 1942 dosáhla lipská skupina Roberta Döpela prvního zmnožení neutronů uspořádáním práškového oxidu uranu s těžkou vodou jako moderátorem, sféricky oddělených hliníkovými plášti.

Ale i přes tyto poměrně rychlé úspěchy se německým vědcům údajně až do konce války nepodařilo spustit soběstačnou samovolně se opakující řetězovou reakci.

Zásadně změněná válečná situace od roku 1942, zpočátku s vedlejšími hospodářskými důsledky podobnými krizi, nakonec vedla s rostoucím ničením k přemísťování výzkumných ústavů.
Například slibné reaktorové experimenty v Gottowě byly pozastaveny, a přemístěny do Stadtilmu na podzim roku 1944.

Na konci války byl v Miersdorfu či v bunkru v Bad Saarow stavěn velký cyklotron, na kterém se podílely i české firmy.
Elektromagnetické izotopové separátory měly být prý i v Breslau ve Vratislavi v dnešním Polsku, viz odkazy ve zdrojích. Podobné kulaté bunkry byly částečně zapuštěny do země, ale v centru města na náměstí Strzegomski by to asi být nemohlo, i když zdánlivě jsou bunkry možná podobné, viz Zisterne 2 - Kommandobunker, avšak Němci volili pro takový výzkum odlehlé oblasti, jako např. komplex v Sovích horách - Riese.

Prstence urychlovačů by asi vyžadovaly o něco více než několik kulatých železobetonových bunkrů o průměru 20 metrů. Hlavně by však vyžadovaly výkonné připojení s velkým průřezem, elektromagnetické cívky, atd. Sověti později přeměnili obě "cisterny" na bunkry, jednu na skladovací bunkr a druhou na velitelský bunkr.

Nacistické vedení hledalo ochranu pro důležité instituce v oblasti Berlína. Bylo rozhodnuto využít místo uprostřed pohoří Rauen, kde byl postaven "Fuchsbau".

V březnu 1945 byla bombardována společnost Degussa, závod Auer Oranienburg, jejíž kostky kovového uranu používal Heisenberg a Diebner, protože závod se měl nacházet v budoucí sovětské okupační zóně a vojska Rudé armády by se tam dostala dříve než Spojenci, doporučil generál Leslie Groves, velitel projektu Manhattan, generálu Georgi Marshallovi, aby závod zničil leteckým bombardováním, a zabránil tak Sovětům získat zařízení na výrobu uranu. Oranienburg se nachází 35 km severně od hlavního města Berlína.

Po válce si Američané a Sověti rozdělili některé německé vědce, kteří pracovali v atomovém výzkumu. Například Manfred von Ardenne měl v Suchumi laboratoř a vyvinul pro Rusy odstředivky na separaci uranu. V roce 1953 byla Ardennova práce oceněna Stalinovou cenou. V roce 1955 se vrátil do východního Německa.

Plynovou odstředivku, centrifugu na obohacování uranu zase vyvíjel Gernot Zippe pro Sovětský svaz. Na Západě (a nyní obecně) je tento typ znám pod jménem muže, který znovu vytvořil technologii po svém návratu do Německa v roce 1956. V roce 1960 vystřelily akcie výrobce plynových odstředivek Degussa do nebes. V USA byl kvůli tomu velký poprask, protože by touto úspornou metodou mohly vyvinout atomové bomby další státy.

Americká i sovětská tajná služba po válce hledaly Nikolasa Riehla. Rusové byli úspěšnější. Němečtí vědci Nikolaus Riehl a Günter Wirths měli dohled nad zařízením v Oranienburgu, není ovšem příliš známo na kolik obohacovali oxid uraničitý.

Heisenbergových kostkách pro pokusný reaktor bylo jen 0,72 procent Uranu-235, pro dnešní reaktory je vhodné obohacovat na 3 % max. 5 %, atomová bomba by měla mít alespoň 85 % uranu 235.
Komando Alsos získalo v Haigerlochu přes 600 kostek uranu, které byly vykopány na poli nedaleko města, a odeslány do USA, kde mohly být použity v americkém programu obohacování uranu v Oak Ridge.

Osud ostatních kostek z Diebnerova reaktoru v Gottow zůstává neznámý. Němci po válce nabízeli na černém trhu jednu krychli uranu za statisíce dolarů, ale to byla přehnaná cena. V roce 1952 byli dva němečtí občané, Helmut Goltzer a Gisela Nitzkeová, odsouzeni k velmi vysokým trestům za to, že měli ve svém vlastnictvím palivovou kostku čistého uranu, zřejmě z Gottow.

Němečtí vědci při svých pokusech empiricky hledali optimální geometrii a minimální množství potřebného uranu. Například umístili do středu hromady směs radia a berýlia, která generovala neutrony, jako počáteční zdroj neutronů a měřili neutronovou populaci v blízkosti okrajů hromady, když přidávali rostoucí množství přírodního uranu, který obsahuje přibližně 0,7 % štěpného uranu 235.

Zpracování jaderného paliva začíná těžbou uranové rudy, a poté řadou průmyslových a chemických operací. Ve 100 kg přírodního uranu se nachází 99,3 kg uranu 238 a 0,7 kg uranu 235, což je pouze 0,7 % štepného uranu 235, zvýšení podílu U-235 je tzv. obohacování uranu.

Pod tribunou stadiónu Chicagské univerzity v milíři vysokém 6 metrů - v reaktoru CP-1 bylo přes 5 tun kovového uranu vyrobeného ze 41 tun oxidu uranu, grafitový moderátor (45 000 ultračistých grafitových bloků vážícících přes 300 tun) a kadmiové řídící tyče, reakci se podařilo rozběhnout, měla však max. výkon 200 W. Zkouška však potvrdila, že štěpení je možné.

Američané ukořistili ve Stassfurtu 1100 tun uranové rudy a oxidu uranu. Přinejmenším část uranu v atomové bombě Little Boy, odpálené nad Hirošimou údajně pocházela odtud. Nějaké drobky 300 tun získali jinde Sověti.

Němci po Evropě ukořistili nebo dále v Jáchymově vytěžili asi 2000 tun uranu. Zcela zásadní bylo obsazení chemického závodu v Oolenu v Belgii v roce 1940. Němci zde získali i rozsáhlé výrobní zařízení a moderní technologie.

Ačkoliv bylo již koncem roku 1939 rozhodnuto vedením podniku »Union Miniere« odvézt veškeré radium a uranovou rudu z Belgie do USA a Velké Británie, nepodařilo se toto včas zajistit. Němci v roce 1940 zabavili 1200 tun uranové rudy, kterou během války z větší části vyexpedovali do Německa.

Podle dochovaných záznamů pro léta 1939-1944 bylo v Jáchymově prokazatelně vytěženo 637,8 tuny uranové rudy, z níž bylo vyrobeno 76,2 tuny koncentrátu o teoretickém obsahu 37,5 tuny uranu.
Dopočtem je možno odhadnout, že za celou válku bylo na jáchymovském ložisku vytěženo zhruba 745 tun uranové rudy o teoretickém obsahu 44 tun kovového uranu, nebo-li 58 tun U3O8, Triuranium octoxide.

Podle Margaret Gowingové přečistilo Německo již v létě 1941 na 600 tun uranu na oxid uraničitý - tzv. žlutý koláč, prášek, což je forma potřebná pro ionizaci materiálu do plynného stavu, v němž lze izotopy uranu následně magneticky nebo tepelně oddělit, nebo oxid redukovat na kov jako palivo pro jaderný reaktor.
Profesor dr. Riehl, který byl v průběhu války zodpovědný za průmyslové zpracování uranu v Německu, tvrdil, že toto číslo bylo ve skutečnosti mnohem vyšší.

Riehlovi se podařilo v továrně Elektrostal (Moskevská oblast) spolu s dalšími vědci vytvořit kovový uran potřebný k výrobě bomby. Za to mu byl udělen titul „Hrdina socialistické práce“.

[bat]

@Lord pěkně sepsáno. Já mám v německém nukleárním výzkumu velké mezery a zdaleka nemám všechno načteno, takže jsem rád za tyhle shrnutí. Občas tam najdu co neznám. Na to Thorium snad upozorňuje i Mareš v té své knize. Já ji už nemám neb to byl dárek k Vánocům. Němci hledali naleziště, takže ta "zubní pasta" bude možná nějaká krycí operace. Vypadá to, že skutečně ho na něco potřebovali.
BTW. Izrael také úzce spolupracoval s JAR (i tam jsou naleziště uranu). Něco je známo viz wiki, ale dost je ještě zahaleno tajemstvím.

[Lord]

Díky bate, třeba si v tom něco najdeš, co se týče thoria, víme o těchto postupech, viz obrázky.

Jestli Němci uvažovali o reaktoru s thoriem a cyklotronu, je ovšem fikce.

V současnosti se to jeví jako slibná cesta, proto tehdejší obavy, ale víš co

[Lord]

V poslední době se například zkoumají rychlé transmutační reaktory s cyklotrony.

Typ ADS = Accelerator Driven System – urychlovačem řízený systém.

Paprsek iontů je zaměřen na terčík, který je umístěn v centru aktivní zóny. Interakcemi mezi urychlenými částicemi a terčíkem z těžkého kovu se generují neutrony, které udržují štěpnou reakci v reaktoru.

Nebo též reaktory ADTT (Accelerator Driven Transmutation Technologies) umožňují zpracovávat palivo, které není schopné samostatně udržet řetězovou reakci. Což se týká především přírodního thoria, jehož celosvětové zásoby se odhadují na trojnásobek zásob uranu.
Jde o „podkritický“ typ reaktoru - přísun chybějících neutronů je třeba zajistit externím zdrojem, kterým je výkonný urychlovač protonů, jež ostřeluje jádra těžkých prvků (olovo, wolfram, …) v terčíku umístěném uvnitř aktivní zóny reaktoru.
Z tohoto vyráží neutrony, které se starají o další štěpení. Tyto procházejí přes moderátor (těžká voda, nebo grafit) do aktivní zóny reaktoru.


Němci měli problém rozběhnout své reaktory ke štěpné reakci. Avšak víme, že kdyby Diebner a Heisenberg dali dohromady své množství uranových kostek a těžké vody do jednoho většího reaktoru, tak by dosáhli kritického množství a reaktor by mohl fungovat. Místo toho si každý dělal své pokusy samostatně.


Kurt Diebner a jeho pokusy

Na podzim roku 1944 zahájil Kurt Diebner nový reaktorový test v Gottow, poté se přesunul do Stadtilmu. Jeho účast na údajných testech jaderných zkoušek v březnu 1945 ve vojenském výcvikovém prostoru Ohrdruf je pravděpodobná.
Diebnerovými známými pracovišti byly Armádní zbrojní úřad Berlín, Armádní výzkumná stanice Kummersdorf /Gottow jižně od Berlína a od podzimu 1944 experimentální laboratoř v prostorách střední školy ve Stadtilmu v Durynsku.

Od května 1955 Diebner společně s Erichem Baggem podali řadu patentů na reaktor. Patří mezi ně patenty na rychlé množivé reaktory, jakož i na extrakci a separaci plutonia. V roce 1955 byly společně s Friedwardtem Winterbergem podány dvě patentové přihlášky na termonukleární bomby (miniatomovka, fúzní bomba?), ale Friedwardt stáhl jejich přihlášku.

V roce 1956 publikoval svou kompilaci válečného jaderného výzkumu, která byla často citována jako "Tautorus List", v časopise "Atomkernenergie" vydávaném Erichem Baggem pod jménem komerčního zaměstnance "Tautorus", protože podle pozdějšího prohlášení Baggeho" se obával, že bude poslán do vězení kvůli tomu. V souvislosti s jadernými testy a s ohledem na úmrtí v koncentráku, která jsou s nimi spojena, byly tyto obavy pochopitelné.


Zdroje:
https://oenergetice.cz/nazory/budeme-sp ... ansmutorem
https://en.topwar.ru/1236-mogla-germani ... bombu.html

[Lord]

Plutonium je možné vytvořit v jaderném reaktoru. Těžká voda v kombinaci s přírodním uranem totiž spouští řetězovou reakci a vzniká plutonium. Touto cestou šli Němci, zatímco Američané používali grafitové reaktory.

Mohl jím k tomu pomoci cyklotron či jiné metody obohacování Uranu?

Spíše se zdá, že nacističtí vědci, chtěli hlavně experimentálně studovat nějaké jevy na cyklotronu, a věděli že je možné urychlit jak protony, tak elektrony.
Pro vysoké energie se pak používá tzv. betatron. Ten může generovat neutronové záření pro různé aplikace, např. ke zjišťování skrytých vad materiálu. Ostřelovaný radionuklid podléhá samovolnému štěpení a současně emituje neutrony.

Skupina německých fyziků a chemiků v roce 1938 zjistila, že při ostřelování jádra uranu neutrony dojde k jeho rozdělení na dvě přibližně stejné části.
Přitom dochází k uvolňování velkého množství energie, která do této chvíle držela jádro uranu pohromadě. Rozpad jádra byl nazván jaderným štěpením.

Spojené království odvezlo z berlínské firmy Seimens-Schucker výkresy zařízení, které tam po sobě nechal Max Steenbeck. Steenbeck se také zajímal o urychlovač elektronů – betatron. Neodmyslitelnou komponentou betatronu je elektronová tryska. Malá verze betatronu může být také použita pro experimentální nukleární zbraně a pomoci štěpení neutrony či fotony.

[bat]

K tomu reaktoru v Gottově má Tino S. toto video https://www.youtube.com/watch?v=DMpdSmh ... Struckmann .
Dokonce tam něco naměřili, ale nedokážu to intepretovat takže se můžete podívat jako to dnes vypadá. Údajně tam došlo tehdy k nehodě a pán nám ji popisuje jakoby tam byl

[Lord]

Zajímavé, že se jim vedle reaktoru na zemi podařilo naměřit slušné hodnoty radiace. Prý tam reaktor vytáhli z betonového kesonu a položili na zem při havárii, kdy se jádro tavilo. V samotném betonovém krytu pak skoro žádná radiace.

Struckmann asi čerpá z knihy Rainer Karlsch: Hitlerova bomba, a dalších zdrojů kolem podzemních komplexů, či míst spojených s Wunderwaffen, které chce postupně prolézt. Je vidět, že má kolem toho už něco nastudováno.

phpBB [video]

V čase 39 minut o svědectví Cläre Wernerové, a jiné o čem jsem zde už psal, ale je to ve formě poutavého videa.
Hezký pohled dronem na okolí v lokaci z hradu Wachsenburg. Přitom dále uvádí, že podle leteckých snímků, zde došlo k rozsáhlé explozi.

No nevím, já jsem se na ty snímky díval, a jeden jsem přiložil
viz viewtopic.php?p=388705#p388705

Moc tam toho věru nevidím, ale možná že tam nějaká tmavá tečka je, jenže to může být i vada při vyvolávání snímku. Na místo exploze se přijít neodvážil, protože je zde vojenský prostor.

Poté se zabývá tunely Jonastalu SIII. Je mu divné, že zde udělali násep a tunely vězni kopali výše do hory, ale to mohlo být z důvodu sklonu skály, nebo zde bylo více úrovní štol? Podle Tina S. muselo 26 tisíc dělníků vybudovat mnohem více prostoru.

[El Diablo]

Po přiznání upřesnění: Helmut Gaensel přichází s novou verzí Štěchovického pokladu

Cennosti a zlato jsem si sice vymyslel, ale něco pravda je. Co se Helmut Gaensel dozvěděl od bývalých esesáků.