Německá atomová bomba

[El Diablo]

Luigi Romersa: Muž, který spatřil test nacistické jaderné zbraně

Mussoliniho zvěd u Adolfa Hitlera a přísně tajný experiment na Rujáně. Poslední svědek německého jaderného testu a jeho kontroverzní kniha.

[Lord]

Dobrý, že to Mareš více rozebral, ale na Rujáně se nic nezjistilo. Obecně po tolika letech, ale existuje také další svědectví Hanse Zinssera.
Luigi Romersa možná nekecal, k tomu je zajímavý odtajněný spis APO 696. Explozi lze podpořit dalšími dokumenty!

Jak se k tomu postavit?

Asi to dám do jiného vlákna. Nebo to byl test termobarické zbraně

[bat]

PS. myslím, že ten spis APO 696 obsahuje právě ty svědectví několika pilotů a možná vědců. Všimněme si, že popisuje nikoliv vysvětluje, a proto to mohlo být i něco jiného.

Takže pokud výbuch existoval (podle svědků), tak se mohlo jednat o termobarickou zbraň resp. nějaký test. Taková zbraň mohla být nemobilní a tedy obrovská. Teplota dosahuje několika tisíců stupňů a dnes vídíme z různých záběrů, že by to vizuálně výbuch malé atomové bomby mohl připomínat. Pravda chybí tam záření a podobné efekty, takže tato teorie také kulhá.
O tom, že v Německu probíhal výzkum i úspěšné bojové nasazení termobarických zbraní se ví. Je docela i logické, že pro Američany i Sověty to nebyla výzkumná priorita. V SSSR na tom přece jen asi pracovali nízkoprahově dál - hlavně 50/60. léta, a to by odpovídalo, že navazovali na německý výzkum (jako skoro ve všem, že... .

[Lord]

Ano, je to svěděctví testovacího pilota, a vědec Rudolf Edse řekl na čem pracoval.
Kromě toho zlepšení a použití ultracentrifugy, termodifuze a destilace mělo svůj vliv na úspěch těchto experimentů.

Hans Zinsser během tohoto jevu viděl načervenalé okraje, které se velmi rychle za sebou měnily ve špinavý odstín.
Silné elektrické rušení a nemožnost pokračovat v rádiové komunikaci…

Což by při termobarickém výbuchu - to rušení asi nebylo.
Ale možný je všechno, blbý je, že se ten dokument našel v armádní poště.

[Lord]

Německá dezintegrační bomba na Rujáně

Klíčová slova: Test of the disintegration bomb on Rügen - Zkouška dezintegrační bomby na Rujáně.

V roce 1944 se Mussolini rozhodl pověřit Romerse delikátním úkolem. Měl provést vyšetřování o velikosti a reálnosti projektů Hitlerových tajných zbraní, které měly zvrátit průběh konfliktu. Hitler mu ledacos napovídal, ale nikoliv podrobnosti.
Italský novinář odjel do Berlína… Na konci dlouhého monologu Werner Neumann, podtajemník Goebbelse, mluvil o V-2, V-3 a V-4, přičemž poukázal na to, že poslední typy, lze řídit rádiem.

Luigi Romersa dostal příslib návštěvy podzemních továren. Při cestách po Německu se setkal s Wernerem von Braunem, otcem zbraně V-2. Také navštívil laboratoře, kde vědci vyvíjeli německou proudovou stíhačku Messerschmitt Me-262.

Především se ale dostal do kontaktu se skupinou fyzika Kurta Diebnera, vedoucího jaderného výzkumu, který mu řekl, že se podílí na testování jaderné bomby. Zdálo se, že Diebnerův tým se těší z podpory štábu SS Heinricha Himmlera, na rozdíl od Heisenbergova týmu.

Ale to mohlo být asi tak všechno, nebo ne?! Luigi Romersa přitom lidsky vypadal přesvědčivě, byl s ním soud o tom, aby svá tvrzení odvolal. Dnes bychom ho asi nazvali profašistickým dezinformátorem
Podle něj šlo o menší, dnes bychom řekli, taktickou jadernou zbraň, která mohla zastavit Sovětský svaz na východní frontě.

Přitom podobný test se měl odehrát také 4. března 1945 poblíž Ohrdrufu, blízko údolí Jonastal.
- Zámek Wachsenburg, paní Cläre Werner a známý Hans Rittermann, šéf SS dr. H. Kammler.
viewtopic.php?p=388705#p388705

- Záhada Jonastalu, podzemní zařízení, S III, Amt 10 Ohrdruf, Amt 800, FHQ Eulenberg.
viewtopic.php?p=388889#p388889

Vlákna doplněny. Celé je to však stále trošku na vodě. Avšak o něco lepší informace než kdysi, zpracované do článků.


Test rudimentární hlavice viditelný z letadla u města Ludwigslust

Zajímavý je odtajněný spis APO 696 z Národního archivu ve Washingtonu. Za důkaz se považuje prohlášení německého zkušebního pilota Hanse Zinssera, který do spisu uvedl, že oné říjnové noci roku 1944, pozoroval na obloze houbový mrak během letu dvoumotorovým bombardérem Heinkel 111 poblíž Baltského moře u Ludwigslustu. Rujána je nedaleko.

Jeho místopřísežné prohlášení je obsaženo ve zprávě vojenské rozvědky z 19. srpna 1945, evidenční číslo A1007, založené v roce 1973 na letecké základně Maxwell v Alabamě. Poté jako spis APO 696 v NARA ve Washingtonu.

Osobní pozorování barev mraku výbuchu mělo téměř modrofialový odstín. Tlaková vlna byla o průměru asi 9 km. Během tohoto jevu viděl načervenalé okraje, které se velmi rychle za sebou měnily ve špinavý odstín. Silné elektrické rušení a nemožnost pokračovat v rádiové komunikaci…

Všimněte si zvláštní skutečnosti, že Zinsser tvrdí, že test proběhl blízko obydlené oblasti. Ale kde jinde? Západní Evropa je osídlená skoro všude. Přitom by ale mohlo zaznamenat výbuch více lidí z okolí.

Protože „APO“ obvykle znamená „Armádní pošta“, může být užitečné hledat dokumenty pomocí jiných informací než jen „APO 696“. Předmět zprávy je uveden jako „Vyšetřování, výzkum, vývoj a praktické použití německé atomové bomby“. Ale další záznamy nebyly digitalizovány.

Údajně šestimotorový bombardér Ju 390 [jediný, který létal], mohl shodit bombu na ostrov Rujana. Během tohoto období se nacházel poblíž testovacího místa v severním Německu. Spíše se ale zdá, že test provedli v určité výšce nad zemí jako Oppenheimer u jaderného testu plutoniové bomby Trinity v Novém Mexiku. Vznikl podobný kupolovitý mrak.


Report Rudolf Edse

Dr. Rudolf Edse, známý chemik, napsal: Na Ústavu fyzikální chemie Hamburské univerzity jsem pod vedením Prof. Dr. P. Hartecka pracoval na problémech jaderné fyziky a zabýval jsem se výzkumem chování a vlastností tzv. transuranů (plutonium atd.).
Kromě toho zlepšení a použití ultracentrifugy, termodifuze a destilace mělo svůj vliv na úspěch těchto experimentů. Pro tuto reakci musí mít štěpný materiál formu kapaliny, plynu nebo roztoku; Byl použit UF6, který taje při 69,2 °C za mírného přetlaku. To je výhodné, protože fluor (UF6) nemá izotop. Tímto způsobem se oddělí pouze izotopy uranu.

Když Amerika porazila Japonsko, první skupina vědců, mezi nimiž byli Rudi a také Wernher von Braun, dostala příkaz k odjezdu. Co přesně po válce ve Wright Field dělal se neví, poté Rudolf Edse přijmul místo na univerzitě v Ohiu.

Superfortress určený k úpravě byl B-29-5-BW-42-6259. Po obdržení letounu na Wright Field byl okamžitě upraven na nesení „Thin Man“ bomby na bázi plutoniového děla. Což je zajímavé, protože něco podobného Němci údajně zkoumali.


Zdroje:

The Family History of Rudolf and Ilsedore Edse
http://www.rainer-doerry.de/Ahnenforsch ... istory.pdf

https://historyhub.history.gov/military ... ed-apo-696

https://www.express.co.uk/news/history/ ... -documents

https://www.independent.co.uk/news/worl ... 63521.html

https://globe24.cz/revue/65728-mel-hitl ... -naznacuje

https://taz.de/Blindgaenger-in-Oranienburg/!5587368/

https://www.lovecpokladu.cz/artefakty/n ... 45-262742/

https://allradioactive.com/why-is-orani ... n-germany/

[Dzin]

"Thin man" byl ovšem jako projekt opuštěn, protože se ukázala nemožnost realizace pro funkční atomovu zbraň. Byl nahrazen "Fat man" a na něm vznikla i puma na bázi plutonia.

B-29-5-BW-42-6259 byl sice upravován na nesení "Thin man", jenže následně se ukázalo, že to není možné, protože desing pumy by musel být tak dlouhý, že se fyzicky ani do upravené B-29 nemohla vejít. Dokonce i prvotní makety předpokládané pumy měly délku přes 5 metrů a pro umístění do B-29 muselo dojít k odstranění části trupu na břiše letadla. I tak ale při prvním testu shozu došlo k poškození dveří pumovnice.

Celé tohle tedy zase můžeme s klidným srdcem odmítnout jako neprůkazné a spíše jen jako další snahu vyvolávat senzaci na osvědčeném základu spojení nacistů s jadernou zbraní.

[Lord]

Dzine, díky za doplnění, to je asi pravda, ale je to jen indicie, kde po válce pracoval nacistický vědec Edse.
A trošku spekulace, že se mohli pokusit "plutoniové dělo" po válce zmenšit.

Dle dalšího pojednání, šlo o "čistotu plutonia", aby mohlo "plutoniové dělo" fungovat.

V dubnu 1944 experimenty Emilia G. Segrèho a jeho skupiny P-5 v Los Alamos na vyrobeném plutoniu z Oak Ridge a z reaktoru v Hanfordu ukázaly, že obsahuje nečistoty ve formě izotopu plutonia-240.

V červenci 1944 bylo jasné, že kvůli problému s plutoniem-240 nebude konstrukce dělového typu pro plutoniovou bombu fungovat.

[El Diablo]

Nacistický reaktor v pivovarském sklepu: Jak daleko byli Němci ve výrobě atomové bomby

Zázračné zbraně Třetí říše: Supertajný reaktor v Haigerlochu a proč nacisté nakonec neuspěli.