PALBA.CZ

Německá atomová bomba

Tato práce se zabývá německým výzkumem atomové bomby v dobách druhé světové války. Při zpracovávání této práce jsem jako zdroje využíval obzvláště dokumentární filmy a série a také jsem čerpal z mnoha internetových stránek a částečně i za využití literatury na toto téma. Cílem této práce bylo rozšířit podvědomí společnosti o druhé světové válce, kterou mnoho lidí zná, v oblasti o které někteří ani nevědí, že vůbec existuje. S využitím poznatků získaných při tvorbě této práce se také snaží vysvětlit, proč byl německý atomový program neúspěšný. A v neposlední řadě se také snaží nalézt odpověď na otázku co kdyby úspěšný byl. Touto prací bych chtěl především rozšířit zájem veřejnosti o druhou světovou válku, která formovala moderní dějiny a lidstvo se z ní může v mnohém ponaučit i do budoucna.

1 ÚVOD
Už od dětství jsem se zajímal o druhou světovou válku. Dle mého názoru je to jedna z nejdůležitějších událostí, která ovlivnila moderní dějiny. Válka, která změnila vše. Vždy jsem si, ale říkal. Co kdyby skončila jinak. Co kdyby Německo vyhrálo. Vypukla by apokalypsa nebo něco ještě horšího. No, ale co mohlo válku ovlivnit a převážit jazýčky vah. Jako první mi na mysli vytanula myšlenka. Co kdyby měli atomovou bombu? A právě kvůli této myšlence vznikla tato práce. V té bych vám chtěl říct, jak se to vlastně mělo s tím atomovým programem v Německu. Myslím si, že málo lidí se v tomto tématu orientuje a osobně mi to připadá, jako velmi zajímavé téma. Takže, co kdyby nejhrozivější diktatura dějin měla k dispozici zbraň hromadného ničení, která je schopná měnit města v trosky a zabíjet lidi po tisících. Děsivá představa, která vám nedá spát.
Samotným otcem tohoto projektu byl Werner Heisenberg, o tom si dnes hodně povíme. Také si uděláme myšlenkový experiment a budeme se zamýšlet nad tím, co kdyby Německo mělo atomovou bombu. Jak to mohlo ovlivnit výsledek války a jak by se to zapsalo do historie. Se samotnou myšlenkou přišel Werner Heisenberg už v roce 1939, a to bylo mnohem dřív než Američané. Heisenberg plánoval sice jen stavbu reaktoru, který by dodával ohromné množství energie. Tento dobrý úmysl by nepochybně zneužili lídři nacistického Německa ke svým zlovolným plánům. Heisenberg si byl nejspíše vědom možnosti sestrojení atomové bomby, ale pochybuji, že by se mu myšlenka zabíjení tisíců lidí líbila. Zpočátku tomuto projektu málokdo věřil. Mnozí se domnívali, že to je jen obyčejná bomba, která je jen o trochu lepší než ty běžné, ale má mnohem větší výdaje na výrobu a stavbu. Až Werner Heisenberg všechny vyvedl z omylu, když na jednom setkání všem přítomným vědcům vysvětlil, jaký ničivý účinek mohla mít, a jako první představil nepředstavitelnou sílu štěpení atomů. Tím si získal zájem vyššího německého vedení. To ale bylo zavaleno spoustou nesmyslných vizí Adolfa Hitlera, a tak se tomuto nadějnému projektu nemohli tolik věnovat. To je nejspíš štěstí, protože pokud by atomová bomba byla více upřednostňovaná a všichni, kteří byli nasazeni na jiné projekty byli převedeni pod projekt Wernera Heisenberga je možné, že by atomová bomba byla sestrojena ještě před koncem války. Nacistické Německo v době, kdy se nad projektem začalo přemýšlet, bylo ve skvělém postavení a věřili, že takovéto projekty nebudou potřebovat, a že jim budou stačit konvenční síly na to, aby válku vyhráli. Což se málem povedlo a jenom díky nasazení všech Spojeneckých a Sovětských vojáků se podařilo tuto strašlivou krutovládu ďábelského diktátorství ukončit. Kdyby jen věděli, jaké ničivé účinky to mohlo mít. Samotný projekt byl schválen a mohlo se začít. Program se ovšem potýkal s častou sabotáží samotných pracovníků, kteří na projektu pracovali. Samotný výzkum probíhal v Norsku, kde v jedné z továren vznikala, jako boční produkt výroby, těžká voda. Ta byla pro výše zmíněný výzkum naprosto klíčová. Právě za jejího použití probíhal výzkum atomové bomby. Tato továrna se později stala častým terčem útoků spojeneckých sil. První úder se ovšem nezdařil, když byly jednotky komandos sestřeleny, a všichni jejich členové umřeli při pádu letadla. když kluzáky převážející jednotky komandos nouzově přistáli a většina, jejich členů zemřela při dopadu. Zbytek byl zajat a popraven.
Pak proběhlo bombardování vedené americkým letectvem. To ovšem také neslavilo valný úspěch, a to sice proto, že samotné laboratoře byly umístěné v podzemním komplexu a bomby se k nim nemohly dostat. Takže jediné co bomby způsobily, byly občasné nešťastné ztráty na životech. Fiasko za fiaskem, neúspěch za neúspěchem, naděje spojeneckých sil na přerušení programu vyvíjení atomové bomby byly mizivé a úspěch skoro nemožný. Poslední záchrana přišla v podobě norské čtveřice. Tato poslední naděje spojeneckých sil měla za úkol dostat se na nepřátelské prostředí, umístit nálože do prostor laboratoře a tu vyhodit do povětří. To se jim podařilo, a v důsledku tohoto úspěchu se jim povedlo ukončit naděje Němců na atomovou bombu.

2 ATOMOVÁ BOMBA
2.1 Historie vývoje atomové bomby před válkou
Radioaktivitu objevil v roce 1896 Henri Becquerel, který dokázal, že uran v jakékoliv podobě je radioaktivní. V roce 1898 objevili manželé Pierre a Marie Curie prvek radium. Ten byl kritický pro další vývoj v oblasti jaderné fyziky. Vůbec první, kdo si uvědomil a také popsal řetězovou reakci a princip atomové bomby, byl Leo Szilárd. V roce 1937 jaderná fyzika postupovala kupředu mílovými kroky a na základě objevů Irene Curie byl v Berlíně úspěšný experiment na štěpení jádra. Termín dělení jádra byl uveden Otou Fritschem a Lise Meitnerové. V roce 1939 redakce časopisu Nature uvedla publikaci „Rozpad uranu působením neutronů – nový druh jaderné reakce“. Toto je první veřejná zmínka o možnosti štěpení atomů.
2.2 Projekt Manhattan
Atomová bomba byla poprvé úspěšně testovaná 16. července roku 1945 v poušti WhiteSands. Bylo tak učiněno v rámci Amerického vojenského projektu Manhattan, jehož cílem bylo sestrojení atomové bomby, která by měla být použita jen v opravdu krajní nouzi. Vedoucím tohoto projektu byl Robert Jacob Oppenheimer.
Dne 17. června 1942 je prezidentovy Rooseveltovy předložena zpráva o možnosti a destruktivnosti atomových zbraní. Ten projektu posvětil a projekt Manhattan mohl začít. K získání štěpných materiálů vedly čtyři cesty. V případě uranu to mohla být metoda difuzního, elektromagnetického nebo odstředivého dělení izotopů. Čtvrtou cestou byla výroba plutonia řetězovou reakcí. V tento moment však ale vědci nemají tušení, která z cest bude nejrychlejší a nejužitečnější. K uspíšení projektu, a pro možnost větší kontroly státem, byl celý projekt svěřen do péče armády. Velitelem celého atomového výzkumu byl jmenován James Marshall. Začátkem roku 1942 se jedna skupina vedená Enricem Fermim se přestěhovala do areálu stadionu v městě Chicago. Zde také začala první stavba reaktoru. Ten měl mít kapacitu až 50 tun uranu. Tvar tohoto reaktoru byla koule o průměru 9 metrů. Při pokusech zde byl použit čistý grafit jako moderátor, ten byl obložen kolem uranových tyčí a měl urychlovat a znásobovat efekt štěpení, případně jej zastavit. Grafit byl umístěn v podobě cihel. Zde použitý grafit by vystačil na tunu tužek pro všechny obyvatele zeměkoule. Je to skutečně nepředstavitelné množství grafitu. Pracovníci byli celý černí a velmi často se stávalo, že uklouzli a upadli na kluzké černé a lesknoucí se podlaze. Tento děj ukazuje, jak je v rámci války a jejího vítězství vše možné a nic není překážkou a nic není moc nákladné. Právě proto v době války postupovala věda mílovými kroky mnohem více, než za dob míru. Celá konstrukce byla překryta pogumovaným balonovým hedvábím. Na tomto balóně měli centrum gumaři. Ti měli za úkol, pokud by se reakce vymkla z rukou, reakci zastavit. Kvůli nebezpečné povaze jejich práce se jim přezdívalo „parta sebevrahů“. Právě 2. prosince roku 1942 mělo dojít k prvnímu pokusu o reakci. Fermi vysvětlil fungování pokusu jeho publiku, které se skládalo hlavně ze zástupců a velitelů armády. Aktivita reaktoru byla monitorována měřícími přístroji a zapisovači. V průběhu pokusu byly vytahovány kadmiové tyče, které bránily štěpení. Když už měla být vytažena poslední tyč, tak přístroje zaznamenaly masivní nárůst energie. Pokus pokračoval vytahováním a ukládáním kadmiových tyčí. Tento památný den znamenal mnoho. První štěpná reakce v rámci projektu Manhattan byla na světě a celý projekt se mohl rozjet na plné otáčky. Ještě téhož dne přišlo do Washingtonu kódované hlášení: „Italský mořeplavec doplul ke břehům Nového světa.“ To znamenalo, že se pokus úspěšně povedl a celý projekt dostal zelenou. Během několika následujících dnů dostal Fermi od armády zakázku na postavení tří dalších reaktorů na výrobu plutónia, které bylo potřebné na sestrojení samotné atomové bomby. Vlastní návrhy a konstrukce atomových bomb probíhaly v centru Los Alamos, to se nacházelo ve státě nové Mexiko. Poloha tohoto zařízení byla přísně utajená a povědomí o ní měla hrstka vyvolených. Také se zde nacházela teoretická část vývoje a oddělení, které se jím zabývalo. Toto oddělení vedl Hans Bethe. Jeho skupina představovala elitu tehdejší jaderné fyziky. Podíleli se na ní i takový experti jako třeba: Niels Bohr, Richard Feynman, Enrico Fermi, Victor Weisskopf, James Chadwick, Edward Teller, Robert Serber, RudolphPeierls, Otto Frisch, John von Neuman a spousta dalších talentovaných vědců. V Los Alamos také zároveň probíhala konstrukce dvou různých typů atomových bomb. Zatímco jedna byla uranová, tak ta druhá měla využívat plutonium. Každá měla své výhody a nevýhody. A také svoje specifické problémy, které musely být rychle překonány, protože to pro válku znamenalo opravdu hodně. K vedení spojeneckých sil se také dostávaly nepříjemné a odstrašujicí zprávy z Německa. Tam i přes kolabující válečné snahy se Goebels vychloubal německému lidu s tím, že Německo je již blízko k sestrojení zázračné a zničující bomby. Po právu znepokojená vláda Ameriky proto vytvořila speciální zpravodajskou jednotku ALSOS. Jejich hlavním a jediným úkolem bylo monitorovat a získávat informace o výzkumu atomové bomby v Německu.
2.3 Princip atomové bomby
Princip, na kterém je založena atomová bomba je velmi prostý. Jde o řetězovou reakci štěpení jader. Reakce začíná srážkou neutronu s jádrem atomů uranu. Jádro se rozkolísá a následně rozštěpí na dva fragmenty (atomy jiných prvků s menším protonovým číslem), které se rozletí velkou rychlostí. Při tom se uvolní další dva až tři neutrony. Pokud je vzorek dostatečně „koncentrovaný“ tzv. kritické množství mohou vzniklé neutrony štěpit při srážkách další jádra a celý proces se opakuje. Při tom rychle narůstá počet neutronů pro další štěpení i tím i počet dalších rozštěpených jader. Při reakci se tak uvolní obrovské množství energie během zlomku sekundy. Řetězovou reakci dělíme na dva typy na řízenou a neřízenou. Řízená probíhá například v jaderném reaktoru. Zde probíhá klasická řetězová reakce. V případě, kdyby se začala vymykat kontrole, tak je zde použit moderátor, který celou reakci utlumí nebo úplně zastaví. Neřízená probíhá například u již zmíněné atomové bomby. U ní jde o to, aby se co nejvíc jader rozštěpilo a uvolnilo se co možná nejvíc energie s cílem nejvyšší možné destrukce.
2.4 Části atomové bomby
V atomové bombě se nachází roznětka a konvenční trhavina. V moment, kdy má bomba vybouchnout, rozbuška odpálí konvenční trhavinu a ta aktivuje takzvaný "generátor neuronů ". Ten se skládá z malé pelety polonia a další pelety z berylia. Ty jsou od sebe odděleny folií. Ta se při výbuchu protrhne a obě pelety do sebe narazí a spojí dvě tzv. podkritická množství, v nichž řetězová reakce neprobíhá v množství nadkritické, čímž se reakce neřízeně spustí

3 WERNER HEISENBERG
3.1 Obecné informace
Werner Heisenberg se narodil 5. prosince 1901 ve městě Wurzburg a zemřel 1. února 1976 v Mnichově. V životě se živil jako teoretický fyzik, matematik a filozof. Většinu svého života prožil v Německu a byl na svůj původ hrdý. Díky svým fenomenálním výkonům si zasloužil Nobelovu cenu za fyziku. Mezi jeden z jeho největších úspěchů patří to, že jako první sestavil matematický model atomu. Heisenberg pobýval mnoho času se svým dobrým přítelem NielsnemBohrem. Ten byl významným dánským teoretickým fyzikem. Heisenberg byl jeho nejvýznamnějším spolupracovníkem. Jeho nejznámější a nejvíc uznávaný projekt byl jeho slavný Heisenbergův princip neurčitosti. Už ve svých dvaadvaceti letech obhájil svůj doktorát z fyziky, čímž odstartoval svoji dráhu špičkového teoretického fyzika. Nedlouho po svojí obhajobě se stal učitelem na vysoké škole. Mezi jeho koníčky patřily hlavně venkovní aktivity např. horolezectví, sportování a také hra na klavír. Byl velkým obdivovatelem a zapáleným milovníkem vážné hudby.
3.2 Dětství
Werner Heisenberg prožil své dětství v Bavorsku. Pocházel z dobře situované rodiny a v mládí se těšil dobrému zdraví. Byl druhorozeným synem Annie a Augusta Heisenbergových. V mládí se hodně pošťuchoval se svým starším bratrem. Vznikla zde jakási bratrská rivalita. Ta v něm vytvořila jeho smysl pro soutěživost, které může děkovat za mnoho svých úspěchů. Ve svém mládí se přidal k mladistvému hnutí. To by se dalo srovnat s trampskými organizacemi. Toto hnutí dělalo mnohé výlety pro mladistvé. Tyto výlety do malebné bavorské krajiny musely být jistě pohádkovým zážitkem pro mladého Heisenberga a do smrti na ně nezapomněl. Hnutí, ke kterému se přidal, patřilo mezi první svého druhu a dobrodružství, která v něm zažil, byla pro celý jeho život nesmírně důležitá.
3.3 Studium a začátek kariéry
Už po prvních pár dnech ve škole bylo všem jasné, že mají co dočinění s výjimečně talentovaným jedincem, který navždy změní svět. Když začínal se svojí kariérou, tak fyzika prožívala svůj zlatý věk. Věda, jak ji známe byla ještě mladá, celosvětová a velmi otevřená novým nápadům a teoriím. Fyzici byli jako jedna velká rodina. Zvali se k sobě na oběd a na přednášky na univerzitách. Probíhaly mezi nimi vášnivé diskuze. Cestovali ze všech možných koutů Evropy. Domlouvali se na různých setkáních o své možné spolupráci a snažili se navzájem podporovat. Heisenberg v roce 1926 přijíždí na setkání mladých fyziků v Kodani. Tam zůstal na dva roky a pracoval jako Bohrenův asistent. Do jisté míry se mezi nimi vyvinul otcovský vztah, který vznikl z jejich vzájemné náklonnosti. V té době bylo vědeckou velmocí Německo. To bylo hlavním centrem celého vědeckého světa. Každý, kdo se chtěl vědou aktivně zabývat doufal, že zde bude studovat. Z těchto důvodů se stala němčina mezinárodním jazykem vědy. V tomto věku se naplno rozvinula Heisenbergova osobnost. Právě tehdy si uvědomil, jak je věda vzrušující, ale čím dál tím víc jej znechucovala politika a její malicherné intriky. Doufal, že když se bude naplno věnovat vědě, tak se nebude muset zaplétat do politiky. Nutno dodat, že v tomto snažení byl až tragicky neúspěšný. V roce 1928 se vrací do Německa a stává se jejím nejmladším profesorem.
3.4 Heisenberg a nacismus
Německem se mezitím šíří podpora NSDAP. Ulicemi pochodují protestanti a celá země se dostává do varu. Kořeny nacismu pronikli i do univerzitního prostředí. Mnoho studentů se přidávalo do strany a otevřeně sympatizovali s nacismem. Podporovatelé nacismu se našli i v řadách učitelského sboru. Ten se rozdělil mezi příznivce a odpůrce nacistické ideologie. V roce 1933 se Hitler dostává do vedení Německa a ukončuje tím veškeré Heisenbergovi naděje na to, že se nezaplete do politiky. V tomto roce je ovšem Heisenberg zaneprázdněn svojí cestou do Stockholmu. Tam si vyzvedává svoji zaslouženou Nobelovu cenu za fyziku. Hitlerovy snahy o zlikvidování židů v Německu donutilo většinu Německé vědecké elity prchnout, ale Heisenberg zůstává a doufá že se mu povede vedení Německa přesvědčit o důležitosti jeho projektu a dostane hodnotnou podporu. Také se rozjíždí program na přeučení studentů. Ti jsou nuceni chodit na cvičení a přijmout nacistickou ideologii, jinak jim nebyl předán diplom či certifikát. Učitelé museli jezdit na "letní tábory", kde jim bylo vysvětleno, že mají studenty aktivně přesvědčovat o tom, jak je nacismus dobrý. V roce 1937 byl Heisenberg obviněn, že vyučuje "židovskou" vědu. Také byl dokonce obviněn z toho, že je homosexuál. Byl povolán na výslech. Ten s ním hodně otřásl, po něm výměnou za to, že už nebude nadále obviňován slíbil, že nebude jmenovat jména židovských autorů, například Einsteina. Těsně před válkou se ho ještě pokouší jeho přátelé přesvědčit, aby odešel do Ameriky a nezůstával v Německu. Heisenberg byl ale hrdý patriot a nabídku odmítl. V roce 1939 se stává vedoucím výzkumu atomové bomby a do nového projektu se naplno ponořil. Zpočátku málokdo věří, že by něco jako atomovou bombu bylo možné sestrojit, ale Heisenbergovi se povede všechny přesvědčit, že je to možné. V roce 1941 začíná se stavbou svého jaderného reaktoru. Nedlouho poté se vydává do Kodaně, setkat se se svým starým přítelem Nielsem Bohrem. S tím chtěl prodiskutovat sestavení ligy fyziků, která by se snažila atomový projekt po celém světě zastavit nebo alespoň zpomalit. Toto jeho snažení ale selhalo a nepodařilo se uskutečnit. Po návratu z Kodaně si nechal svolat nejvyšší německé vedení, aby mu předvedl, co dokáže. Nedlouho poté se o Heisenbergův projekt začal zajímat Albert Speer. Ten aktivně hledal něco, co by ukončilo válku s velkou parádou jasně a rozhodně. Projekt atomové bomby jej hodně zaujal. Podle vědců by mohla tato bomba zničit celá města a vymazat je z povrchu zemského. Aby se o projektu dozvěděl víc, tak si domluvil osobní schůzku s Heisenbergem. Heisenberg ho provedl po laboratoři. Poté se spolu domluvili na financování tohoto projektu. S podivem si Heisenberg vyžádal jen skromnou částku. Mnohem méně než miliardy, které se na atomový projekt utráceli v Americe. Ovšem Heisenberg a Speer si moc nerozuměli v čase, za jaký má být výzkum hotov. Navíc Hitlera spíše zajímal výzkum raket, a tak se na atomový program zapomnělo. V roce 1943 byl zvolen do pruské akademie věd. Tento rok také přesunul sebe i svoji rodinu z Berlína. Bál se o jejich životy, protože bombardování Berlína se nesmírně zintenzivnilo. Ke konci roku navštívil na krátko Polsko, tou dobou okupované Němci. V roce 1944 se přesunul do Kodaně. V prosinci měl přednášku ve Švýcarsku. Spojenecké vedení ze strachu pro jistotu poslalo na místo svého agenta. Ten, pokud by Heisenberg jen náznakem projevil, že je blízko k sestrojení atomové bomby, měl Heisenberga zneškodnit. To ale nezaznamenal, a tak mohl Heisenberg žít. Ke konci války přestěhoval Heisenberg svůj projekt do Schwarzwaldu.
3.5 Heisenberg po válce
Po pádu Německa byl zajat Američany a převezen do Ameriky. Tam byl vyslýchán. Při výslechu se zjistilo, že by nebyl schopen bombu vyrobit kvůli chybám ve svých výpočtech. Tím se tedy jasně prokázalo, že žádná atomová hrozba od Německa nikdy nehrozila. Dne 3.ledna 1946 byl převezen zpátky do Německa. Heisenberg se usadil v Brity okupované části Německa. Jak jen to šlo, Heisenberg začal podporovat vědu v Německu. Dostal uznávanou pozici ředitele v Institutu Maxe Plancka. Institut se hlavně soustředil na zkoumání vesmírného záření. Heisenberg se také významně podílel na založení Forschungsrat. A zároveň byl jmenován jejím ředitelem. V roce 1951 se také stal vědeckým zástupcem NSR na konferenci UNESCO. Cílem této konference bylo zřídit evropskou laboratoř. Heisenberg chtěl vybudovat velký urychlovač částic. To se mu taky povedlo a byl založen CERN. Byl jmenován do jedné z vedoucích pozic a nadále určoval vědecký program v CERNu. V roce 1953 se stal prezidentem Nadace Alexandra von Humboldta. V této funkci podpořil mnoho výzkumů. Bez jeho pomoci by se mnohé z nich nemohli nikdy uskutečnit. Na svůj post prezidenta rezignoval krátce před svou smrtí. Heisenberg se také stal učitelem na škole Ludwig-Maximilians-UniversitätMünchen. 3.prosince 1970 rezignoval na svůj post ředitele institutu Maxe Plancka.
3.6 Heisenbergův morální postoj k výrobě atomové bomby pro nacisty
Heisenberg do své smrti tvrdil, že výrobu bomby záměrně sabotoval a také to, že chtěl nacisty využít k financování jeho projektu. Tvrdil, že chtěl pouze vynalézt reaktor a představa použití atomové bomby pro něj bylo nepředstavitelná. V jeho prospěch svědčí to, že se v roce 1939 pokusil vytvořit hnutí fyziků, které by odmítalo pokračovat ve výzkumu atomové bomby. Na druhou stranu tuto teorii podkopává mnoho faktů. Například to, že po svém neúspěšném rozhovoru s Nielsem Bohrem, svolal vrchní nacistické vedení a vysvětlil jim, jak ničivá by mohla atomová bomba být. Ovšem hlavní důvod, proč je Heisenbergovo tvrzení lživé je ten, že když byl po válce vyslýchán, tak vyplynulo na povrch, že jeho výpočty na vytvoření atomové bomby byly chybné, tudíž by atomovou bombu nikdy nemohl sestrojit. Tvrzení, že výzkum sabotoval z morálních důvodů bylo vymyšlené, aby se očistilo jeho jméno. Důvod, proč byl ochoten vyzkoumat zbraň pro tak děsivou diktaturu jakou nacistické Německo určitě bylo, byl jeho hluboce zakořeněný smysl pro patriotismus. Miloval německé lidi a jejich povahu. Také byl unešený z krásy německé krajiny. Heisenberg rozhodně nebyl nacista, ale kdyby došlo na předání atomové bomby nacistům, nejspíš by to udělal pro dobro svojí země.



4 HYDROELEKTRÁRNA VEMORK
4.1 Obecné informace
Vemork je Norská hydroelektrárna nacházející se nedaleko města Rjukan. Ten se nachází v kraji Vestfold na jihu Norska. V roce 2015 byl Rjukan, přilehlé údolí a nedaleké město Notodden zapsán na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Samotná hydroelektrárna Vemork byla postavena v roce 1911. Hydroelektrárna byla vystavena norskou společností Norsk Hydro. Jejím primárním účelem byla fixace dusíku, tolik potřebná pro výrobu hnojiv. V době, kdy byla otevřena, se mohla pochlubit titulem největší elektrárna na celém světě s výkonem něco přes 108 MW. Později se v ní v rámci procesu výroby vodíku začala jako odpadní produkt vznikat těžká voda. Ta měla sehrát klíčovou roli v případu vyvinutí atomové bomby. Zpočátku si její potenciál nikdo neuvědomoval, ale těsně před druhou světovou válkou si mnoho německých a francouzských vědců uvědomilo, jak klíčová by mohla těžká voda být. V průběhu druhé světové války proběhlo mnoho pokusů o zastavení výroby těžké vody. Poslední hřebíček do rakve zarazil až útok norských partyzánů, kterému se povedlo továrnu zneškodnit. Po válce byla továrna opravena a fungovala dál až do roku 1971 kdy bylo její fungování zastaveno. Její fungování už nikdy nebylo obnoveno, ale v roce 1988 se továrna přeměnila na muzeum průmyslových pracovníků. V roce 1971 byla jako náhrada za původní elektrárnu otevřena nová elektrárna. Ta se nachází jen kousek od té původní a má centrum ve středu hory před kterou stojí původní elektrárna.
4.2 Historie továrny
Samotná stavba byla nesmírně nákladná a trvala čtyři roky v rozmezí 1906-1911. Aby ji bylo vůbec možné ufinancovat, bylo nutné použít i zámořské zdroje, aby vůbec tento projekt měl šanci vzniknout. Závod byl postaven za účelem dodávání energie továrně na výrobu umělých hnojiv. Hnojivo zde ale bylo vyráběno novou revoluční metodou v té době nejmodernější. Ovynalezení a praktické využití této metody se významně zasloužil její tvůrce Kristian Birkeland. V roce 1934 se vedení společnosti Norsk Hydro rozhodlo využít odpadních látek. A tak začali první pokusy, při kterých za pomoci elekrolýzi začaly vyrábět těžkou vodu. Společnost si nejspíše uvědomovala, jaký potenciál těžká voda měla. Z tohoto důvodu se začala rozšiřovat továrna o další sekce dedikované výroby těžké vody. Zahájení výroby se datuje na rok 1943.
4.3 Továrna v druhé světové válce
V roce 1940 vypukl diplomatický boj o zásoby těžké vody. Obě světové mocnosti, jak Francie, tak Německo zjistili, jakou klíčovou roli hraje těžká voda a obě o ní měli samozřejmě obrovský zájem. Norsko si ze začátku nebylo jisté komu zásoby těžké vody prodá, ale potom co jim bylo vysvětleno, že by se těžká voda dala použít ve válce, se rozhodla, že vše prodá Francii s nadějí, že nacistické Německo nebude moci použít tuto zbraň hromadného ničení na splnění svých šílených plánů. Dodávce se krkolomnou cestou povedlo dostat do Francie, ze které byla následně převezena do Anglie. V moment, kdy si spojenecké mocnosti uvědomili Hitlerův možný vpád do Skandinávie, navrhli Norsku nasazení spojeneckých sil, aby se zabránilo možné invazi. Norsko ovšem tento krok odmítlo. Když Hitlerova invaze skutečně přišla, tak byli samozřejmě spojenecké síly nasazeny, ale bylo již pozdě a Norsko padlo. Němci samozřejmě továrnu Vemork conejrychleji zabrali. Do čela továrny bylo dosazeno vedení. Mnozí zaměstnanci byli vyhozeni, aby se vyloučila možnost špionáže. Naštěstí pro spojence se některým zaměstnancům továrny podařilo uprchnout do Anglie. Díky tomu měli detailní popis továrny a mnoho důležitých informací o chodu továrny. Na továrnu bylo samozřejmě kvůli jejímu strategickému významu provedeno mnoho útoků. V roce 1942 byla vyslána skupina domorodých Norů za účelem průzkumu oblasti. Ta měla být významnou pomocí při další operaci. Ta zahrnovala britské komandos, ti měli za úkol vyhodit do vzduchu sekce továrny, ve kterých se těžká voda vyráběla a zničit zásoby již vyrobené těžké vody. Operace ale ztroskotala ještě předtím, než vůbec mohla začít. Kluzáky, které převážely komandos, byli sestřeleny a přežila jen hrstka mužů. Ti ale byli brzy zajati a na Hitlerův tajný rozkaz popraveni. Proto byla do Norska vysazena další jednotka norských partyzánů. Ta se spojila s původní jednotkou, která zajišťovala průzkum oblasti. Společně se do továrny infiltrovali a splnili všechny své úkoly. Při této operaci bylo zničeno až půl tuny těžké vody. To zasadilo smrtelnou ránu německému atomovému programu, který se z toho nikdy nevzpamatoval. Ještě v tom roce byla oblast bombardována americkými bombardéry. Ty ale neměli valný účinek, samotná zařízení byly většinou v podzemí, a nad nimi ještě byly další budovy.



5 OPERACE TELEMARK
Operace Telemark je obecné označení pro operace vedené proti produkci těžké vody. V průběhu války byly zcela klíčové a prodloužily výzkum německé atomové bomby o několik let, a tím koupily tolik potřebný čas. Jedná se o největší organizovanou akci norských partyzánů ve spolupráci britské armády. Všichni účastníci operace Telemark dostali britské vyznamenání od Winstona Churchilla osobně. Je dost možné že rozhodly o výsledku války. O jejím spuštění se začalo mluvit už v roce 1940 když se spojenecké síly dozvěděly o ambicích nacistického Německa na sestrojení atomové bomby, nejhrozivější a nejničivější zbraně, která kdy byla sestrojena. Celá operace začala v roce 1942.První byla průzkum oblasti provedena čtyřmi partyzány s krycím jménem Grouse(tj. Tetřev). Ta byla úspěšná a připravila půdu pro další operace. Následující operaci pod názvem Freshman(tj.Nováček) měli provést britské komandos. Jejich cílem bylo zničit nashromážděné zásoby těžké vody a znemožnit další výrobu. Ta ale selhala, když oba kluzáky převážející britské vojáky museli nouzově přistát. To přežila jen malá skupinka, ta byla brzy pochytána a vyslýchána. Nakonec byli také popraveni. Naštěstí cíl jejich operace nebyl odhalen, a tak se nacisté nedozvěděli o spojeneckých záměrech na zničení zásob těžké vody. Do Norska byla vyslána další skupina pod označením Swallow(tj. vlaštovka). Ta se měla spojit s první skupinou a měla za cíl masivní sabotáž, která by přibrzdila německý jaderný program. To se jim podařilo. Bylo zničeno 500 litrů těžké vody. Také byla těžce poškozena zařízení na výrobu těžké vody a trvalo několik měsíců, než mohla být výroba znova uvedena do provozu. Němcům teď došlo, že v Norsku je výroba těžké vody zranitelná, a tak se rozhodli její výrobu převézt do Německa. Při tom ale měli být zařízení na výrobu těžké vody převezeny na parníku přes jezero. Partyzáni se toho rozhodli využít a na parník umístili nálože. Společně s parníkem tak šli ke dnu jakékoliv naděje nacistů na atomovou bombu. Důvodů proč Němci atomovou bombu nikdy nedokončili bylo víc, ale tohle byl jeden z nejdůležitějších.



6 VÝZKUM ATOMOVÉ BOMBY V PRŮBĚHU VÁLKY
V roce 1941 kdy výzkum začal bylo Německo na vrcholu své moci. Francie byla poraženaa to byl úspěch do té doby nevídaný. Prakticky celá Evropa byla v rukou Německa a jeho spojenců. Německo se chystalo na zatím největší výzvu svojí existence, vpád do Sovětského svazu, ale zatím měli volné ruce a Hitler začal významně podporovat výzkum smrtících futuristických zbraní takzvaných wunderwaffe. Myšlenka atomové bomby zněla v té době skvěle a ztratila se ve hromadě ostatních podobných výzkumů. Jestli si tedy Heisenberg nemohl na něco stěžovat, tak to byla finanční podpora, ta byla nezměrná. Ovšem jak šel čas dál, situace se zhoršovala. Po několika porážkách na východě, prohrané vzdušné válce nad Británií apříšernou ekonomickou situací, si nemohlo Německo dovolit tak štědře podporovat projekt který očividně nedělal moc pokroků a raději investovali spíše do projektů, které se již prokázaly jako úspěšné, například rakety V2. To ale neznamená, že by výzkum atomové bomby byl naprosto odstřižen od jakýchkoliv financí. Spíše byl zastíněn ostatními projekty,a byl zasunut do šuplíku. Potopení parníku, který převážel důležité komponenty na výrobu těžké vody, jej naprosto smetli ze stolu. Ke konci roku 1944 byl Hitler na pokraji svých mentálních sil a Německo mlelo z posledního. Zoufalá situace vyžaduje zoufalá řešení, a proto se Německo uchylovalo k využití wunderwaffe(tj. zázračné zbraně). Dokonce i proběhl malý pokus o znovu nakopnutí výzkumu atomové bomby, ale bylo už pozdě.

7 CO KDYBY NĚMCI MĚLI ATOMOVOU BOMBU
7.1 Hlavní důvody německého neúspěchu
Abychom vůbec mohli začít přemýšlet nad tím, co by se stalo, kdyby Německo vyrobilo atomovou bombu, musíme si nejdřív zmínit důvody jejich neúspěchu. Jako hlavní důvody vidím tyto tři:
a. Jeden z klíčových důvodů byla Heisenbergova chyba ve výpočtech. Ta byla zjištěna při výslechu po válce. Heisenberg sice chápal, jak sestrojit atomovou bombu, ovšem v jednom se spletl. Když počítal, jaké množství uranu by bylo potřeba na sestrojení atomové bomby. Z jeho výpočtů vyplývalo že by byla potřeba skoro tuna na jednu bombu. Ve skutečnosti bylo potřeba jen pár kil. Někteří v jeho výzkumném týmu si Heisenbergovi chyby nejspíš všimli, ale neozvali se. Bylo to proto, že Heisenberg měl obrovské renomé a byl nejlepší v oboru. Pro mnohé jeho spolupracovníky fungoval jako vzor, a tak si nedovolili opravit svůj idol. Navíc Heisenberg byl už od mala velmi soutěživý a do jisté míry neuměl prohrávat. Takže i kdyby na to nějaký z jeho spolupracovníků upozornil, nejspíš by nebyl schopen přijmout fakt, že on nejlepší v oboru, by se mohl splést.
b. Další důvod byl to, že Hitler byl posednut jinými projekty a atomové bombě nevěnoval takovou pozornost. Co ho na projektu nejvíc odrazovalo, byla doba za kterou měla být bomba vynalezena.
c. Posledním hlavním důvodem je zničení zásob těžké vody při útoku norských partyzánů, při kterém došlo k velkému poškození továrnyVemork, která musela na několik měsíců pozastavit svoje fungování
7.2 Faktory nutné pro získání atomové bomby
V naší časové linii Němci bombu nevynalezli. Musíme tedy vytvořit alternativní dějovou linii, ve které by ji měli. Změna by byla ta, že by rodiče Heisenberga vychovávali své syny více přívětivěji s menším důrazem na úspěchy a větším na radost a přátelství. Pak by se změnila Heisenbergova povaha. Měl by menší ego a více by naslouchal ostatním. Takže kdyby mu nějaký z jeho spolupracovníků vysvětlil jeho chybu ve výpočtech, tak by to pokorně akceptoval. Potom co by si uvědomil, že na výrobu jaderné zbraně by bylo potřeba jen pár kilo uranu, by začal mnohem horečněji pracovat na svém výzkumu, protože by věděl že sestrojení atomové bomby by bylo na dosah. S tímto faktem by se mu mohlo podařit přesvědčit nacistické vedení o možnostech jeho projektu. Hitler by byl zaujat touto myšlenkou a program by více podpořil. Také by nejspíš zlepšil ochranu továrny Vemork poté, co by si uvědomil její strategický význam. To by mohlo vést k neúspěchu norských partyzánů, kterým by se nepodařilo zničit zásoby těžké vody a poškodit továrnu Vemork. V této časové linii by tedy Německo zhruba v září roku 1944 mělo k dispozici svou první atomovou bombu. Do konce války by nejspíš stihli vyrobit ještě jednu bombu. Ta by ovšem nehrála takovou roli, protože v době, kdy by byla sestrojena tak už by nemohla nic změnit.
7.3 Nejpravděpodobnější plány s využitím atomové bomby
Pokud by Německo mělo atomovou bombu září roku 1944se nabízejí čtyři nejpravděpodobnější scénáře.
7.3.1 Svržení bomby na Londýn
První a nejvíc pravděpodobný scénář by bylo použití atomové bomby na Londýn. Atomovou bombu by na místo dopravila raketa V2. Ta by měla malou šanci na to, že by byla sestřelena. Výbuch atomové bomby by srovnal Londýn se zemí. To by ve světě samozřejmě vyvolalo hlasité reakce. Mnoho hlasů by volalo po ukončení války, obzvláště v postižené Anglii. V Americe by se nejspíš znovu probudily k životu skupiny podporující neutralitu. I přesto by společnost byla ochotna ve válce vytrvat. Další důvod by byl ten, že by Hitler neměl jak atomovou bombu svrhnout na americkou půdu, takže by neohrožoval americké občany. Stalin by si z této ukázky síly nic nedělal. Obětoval už tolik aby Hitlera porazil, že už jej v tom nemohlo nic zastavit. V Anglii by to určitě vyvolalo vlny protestů. Aby ve válce Anglie vytrvala, tak by to vyžadovalo bouřlivý projev od Winstona Churchilla. Ten byl pověstný svým heslem nikdy se nevzdáme. Nebylo by to jednoduché, ale Churchill by situaci nejspíše zvládl a Anglie by ve válce vytrvala.
7.3.2 Svržení bomby na Moskvu
Další možnost je svržení atomové bomby na Moskvu. Sověti sice měli leteckou převahu na východní frontě, ta ale byla velmi rozsáhlá, a tak je možné, že by se letoun převážející bombu k Moskvě dostal. Zničení Moskvy by nemělo ani tak psychologický účinek. Určitě by zaselo strach do srdcí mnohých lidí, ale Sovětský svaz byl pevně v rukách Stalinovi socialistické diktatury. Ta by se již postarala o to, aby rudá armáda vytrvala ve svém snažení. Spojenecké mocnosti by byli otřesené, ale ve válce by vytrvaly. Účinek by byl spíše fyzický. Výbuch bomby by sice Stalina nezabil, ten byl totiž extrémně paranoidní a pohyboval se mimo Moskvu. Zato by výbuch zlikvidoval velkou část nejvyššího vedení. To by zpomalilo sovětský postup, který se hlavně opíral o pevnou hierarchii velení a závisel na rozkazech nejvyššího vedení a bez něj by jen tápal. Výbuchem by taky došlo ke zničení Moskevských nádraží. Moskva sloužila jako významné centrum železniční dopravy. S jejím zničením by se nesmírně zpomalily dodávky vojenského materiálu a čerstvých jednotek na frontu. Obě tyto události by nesmírně zpomalily postup sovětů. To by ovlivnilo umístění demarkační linii. Ta by se posunula více na východ. To by znamenalo, že by východní Německo, Česko a Maďarsko připadli na stranu spojenců a ne do východního bloku. Studená válka by nejspíš stejně přišla, ale absence Česka, Maďarska a východního Německa by způsobila rychlejší kolaps východního bloku.
7.3.3 Svržení bomby na armády nepřátel Německa
Další možností je použití atomové bomby na armády nepřítele. To by ovšem nemělo takový demoralizující účinek. z vojenského hlediska by určitě byla schopna trochu zpomalit postup spojeneckých nebo sovětských armád. Ale nijak víc by se neprojevilo. Jedině pokud by byla použita na spojenecké síly v počátku znovuobsazování Francie. Potom by se Němcům mohlo s velkým štěstím podařit vyhnat spojence z Francie. Síly, které by se uvolnily z této fronty by pak mohli být použity na východní frontě. To by aleneznamenalo žádný velký rozdíl. Jednotky ze západní fronty byli často nezkušení vojáci. Ti by na východní frontě neobstály a výsledek války nezměnily. Co by se ovšem změnilo je to, že by Evropa byla osvobozena Sovětským svazem. Ten by stejně přistoupil na dohodu se spojenci. Od naší časové linie by se změnilo to, že by střední Evropa spadala do východního bloku. Ten by se stejně nejspíš rozpadl, ale byl by mnohem větším rivalem USA a vydržel by déle.
7.3.4 Vyhrožování atomovou bombou
Poslední možnost je i ta nejméně pravděpodobná. Hitler by bombu nepoužil, namísto toho by vyhrožoval jejím použitím. To by ale mělo nejmenší dopad ze všech těchto možností. Spojenci by na vyjednávání s Hitlerem nepřistoupili, ztratili by tím tvář a Stalin by se Hitlerovi jen vysmál. Samozřejmě by všechny tyto velké mocnosti preventivně evakuovaly svá největší populační centra. Hitlerovi by nezbylo než bombu použít, ta by ovšem měla menší efekt než kdyby ji použil bez varování.

8 ZÁVĚR
Už od doby, kdy jsem pronikl do znalostí o druhé světové válce jsem se vždy ptal, jak tedy mohlo Německo vyhrát. Věřím, že stejnou otázku si kladla další spousta lidí. Doufal jsem, že právě při vypracovávání této práce najdu odpověď. Za využití všech získaných informací jsem vytvořil alternativní scénář, ve kterém by Německo skutečně atomovou bombu vyvinulo. Došel jsem k závěru, že i kdyby Německo atomovou bombu mělo, stejně by jim to nepomohlo a válku by prohrálo, tak jako tak. Hlavním důvodembylo to, že válka by v době vynalezení atomové bomby už byla stejně prohraná. Hlavní silou atomové bomby by byl psychologický dopad na obyvatelstvo. To se ovšem neslo na vlně euforie z již prakticky vyhrané války. I přesto, že by výbuch atomové bomby poznamenal mnohé obyvatele spojeneckých zemí, většina už byla pevně rozhodnuta dotáhnout tuto válku do konce za každou cenu.
Cílem této práce bylo najít odpověď na otázku, proč byl vlastně německý atomový program neúspěšný. V tomto si mnohé dokumenty odporovaly a abych našel odpověď, musel jsem je všechny porovnat a zapojit své vlastní vědomosti o tématu. Došel jsem k závěru, že hlavní důvod byla Heisenbergova chyba ve výpočtech. Ta byla naprosto kritická. Samotného mě překvapilo, že za německým neúspěchem stojí něco takového. Osobně jsem čekal, že za to mohla sabotáž lidí, kteří se na práci podíleli, nebo nedostatek času. Ale chybu ve výpočtech u takového velikána bych opravdu nečekal.
Sepsání této práce mi dalo nový pohled na druhou světovou válku. Díky ní jsem odhalil úplně novou stránku této války, o které jsem do té doby nic nevěděl. Obzvláště část o Werneru Heisenbergovi mě donutila zamyslet se nad tím, co bych já dělal na jeho místě. Zda bych byl schopen zkoumat atomovou bombu a vědět že pokud uspěji, tak ponesu na rukou krev tisíce lidí. Až při psaní této práce jsem si uvědomil, jak hrozivou zbraň atomová bomba i dnes představuje. Díky této práci jsem si byl schopen dát širší historická fakta do souladu. Určitě bych se rád dále zajímal o tuto kapitolu dějin i hlouběji a prozkoumal její další části, které ji tvoří. A pokud by tato práce vzbudila zájem i u jejích čtenářů, pak to mělo smysl.

ZDROJE
Dokumentární seriály a filmy:
• Dokumentární seriál boj o těžkou vodu
• Hitlerova jaderná bombahttps://www.youtube.com/…fD0
Internetové odkazy:
• Článek o operaci Telemark: https://www.valka.cz/…mbe
• Wikipedie otevřená encyklopedie: https://cs.wikipedia.org/…ki/
• Článek o projektu Manhhaten: http://edu.techmania.cz/…ane
• Článek o štěpení jader:http://edu.techmania.cz/…der
• Článek o principu fungování atomové bomby:
http://edu.techmania.cz/…ane
Literatura: Zimní pevnost, autor: NealBascomb, https://www.cbdb.cz/…omb

Velmi hezky zpracovaný článek a jsem rád, že i když jsem skeptik co se týče německé atomové bomby, tak nemám s obsahem žádný problém, protože se drží opravdových faktů.
Jen bych se chtěl trochu víc dovědět o tom, jak moc se uvažovalo o samotné výrobě. Máme totiž samozřejmě mnohé důkazy o výrobě a funkčnosti malého reaktoru, ale Heisenberg - jak jsi i sám podotknul- včetně německých lídrů považovali atomovou reakci v podstatě hrozně dlouho jen jako zdroj průmyslové energie. Argument, že by přece využili tento zdroj i pro výrobu bomby zní na první pohled logicky, ale z tehdejšího pohledu máme dva zásadní argumenty proti:
1) ani mnohem vyspělejší technologie američanů nebyla schopná vyrobit bombu nějaké "rozumné" velikosti. Německá bomba by byla ještě výrazně větší a těžší. V praxi to znamená, že ji Němci neměli šanci dopravit k nepříteli jinak, než vlakem nebo lodí.
2) ve skutečnosti neexistuje žádný důkaz o projektu německé atomové bomby. Nemáme žádné posvěcení z vyšších míst a nemáme ani žádný důkaz o soukromém výzkumu Heisenberga na výrobě bomby. Jistě tušil, že to jde použít jako zbraň a zcela jistě se mu to nelíbilo. Ale spíš co se mihlo kolem mě, tak šlo o strach z jejího špinavého použití, než její řízenou termojadernou reakci.

Scénář "co kdyby" se nám díky bodu 1) zužuje na použití odpálení v Berlíně při příchodu Rudé armády, protože Němci neměli ani letadlo, které by bylo schopné kamkoliv bombu dostat a ani vzdušný prostor, přes které by to případné letadlo bombu bylo schopné někam dopravit.

Jen tak pro zajímavost - vývoj americké bomby stál tolik prostředků, co vývoj V-1 a V2 dohromady. Teoreticky kdyby němci vyvíjeli místo raket bombu, mohli ji mít klidně v roce 44, kdy ještě byli schopní ovládnout vzdušný prostor. A pokud by měli cíl výrobu bomby, tak by k tomu stavěli i opravdový bombardér.

Zaujímavý článok, i keď na prevarenú tému.

Mám pár otázok resp. pripomienok:
1) 3.4 "Ulicemi pochodují protestanti a celá země se dostává do varu"
Si si istý že si použil správny termit?

2) 4.2 "... bylo nutné použít i zámořské zdroje..."
Týmto sa myslí čo?

3) 7.3.1 "Aby ve válce Anglie vytrvala, tak by to vyžadovalo bouřlivý projev od Winstona Churchilla. Ten byl pověstný svým heslem nikdy se nevzdáme. Nebylo by to jednoduché, ale Churchill by situaci nejspíše zvládl a Anglie by ve válce vytrvala."
Prečo by nebol medzi obeťami aj Chruchill?

4. 7.3.2 "Výbuch bomby by sice Stalina nezabil, ten byl totiž extrémně paranoidní a pohyboval se mimo Moskvu. "
O čo sa opiera toto tvrdenie?
Keď neopustil Moskvu v zime 1941/42, keď boli Nemci na dohľad Kremľa, prečo sa mal pohybovať mimo nej potom? Kde konkrétne?

Julesak píše:Zaujímavý článok, i keď na prevarenú tému.

Mám pár otázok resp. pripomienok:
1) 3.4 "Ulicemi pochodují protestanti a celá země se dostává do varu"
Si si istý že si použil správny termit?

Před časem jsem vynadal nějakému novináři, že použil obrat "protestanti v ulicích Káhiry" a on mi poslal odkaz na nějaký slovník jazyka českého, kde se psalo, že je to také zastaralý výraz pro protestující. Takže už se ničemu nedivím.

Jinak Albert Speer uvádí, že ho v průběhu války navštívili němečtí vědci s prosbou, aby u Hitlera intervenoval za podporu vývoje atomové bomby, ale on nic neudělal, měl jiné starosti a moc to nechápal. Němečtí vědci se pak po válce tvářili, že oni nic, samí holoubci, to všechno nacisti, oni by to nikdy neudělali!
Ale Speer byl taky pěkný pohádkář, takže to nejde brát jako stoprocentní pravdu.

Jinak když se podíváte na závody v Oak Ridge na obohacování uranu ("explozivní" je jenom izotop U-235, kterého je v přírodním uranu pod 1%), tak to byla obrovská fabrika se stovkami (tisíci?) odstředivek. Nic takového se v Německu po válce nenašlo.

seabee píše: Před časem jsem vynadal nějakému novináři, že použil obrat "protestanti v ulicích Káhiry" a on mi poslal odkaz na nějaký slovník jazyka českého, kde se psalo, že je to také zastaralý výraz pro protestující. Takže už se ničemu nedivím.

Aha. Učíme sa celý život.

Jinak když se podíváte na závody v Oak Ridge na obohacování uranu ("explozivní" je jenom izotop U-235, kterého je v přírodním uranu pod 1%), tak to byla obrovská fabrika se stovkami (tisíci?) odstředivek.

Nechci bejt šťoura, ale v Oak Ridge, by se odstředivky v dané době hledaly naprosto marně.
Jo, kdyby šlo o calutrony, tak tam jich bylo hafo. Dokonce i s dívčí obsluhou.

Dovolte, prosím, několik dotazů. Když vidím, že se ve atomových věcech orientujete. "uran v jakékoliv podobě je radioaktivní"... nu ono vlastně KAŽDÝ prvek je z jistého hlediska radioaktivní, tedy radioaktivní jsou některé jeho isotopy. Přirozený rozpad například izotopu uhlíku, bývá pomocníkem archeologa při určování stáří nálezu. (v přírodě nalézající se prvky jsou směsmi svých isotopů)
1- K jakému účelu slouží v atomové energetice či ve výrobě atomových zbraní ta těžká voda? Pokud vím, tritiem tedy těžkým vodíkem jsou třeba plněny "věčné" lampičky (např. v hodinářství). Výrobu těžké vody a stavbu strojů k jejímu získání v norské elektrárně zahájili Němci až po okupaci Norska? Nebo se tam vyráběla i před tím? K jakému účelu? O jiném než atomovém využití deuteria nevím.
2- Jaký druh bomby chtěla Říše sestrojiti? Uranovou?- tedy takovou, která byla svržena na Hirošimu, nebo plutoniovou, tedy tu, která byla svržena na Nagasaki?
3- Pracovalo se na v Říši na obou druzích atomových bomb (tak jak dost nepochopitelně v USA) ?
4- Opravdu si myslíte, že na výrobu jaderné zbraně by bylo potřeba jen pár kilo uranu? Ono hustota (specifická váha) uranu je asi 19 g/cm3. Tedy 10kg by tvořil krychlička o velikosti strany cca 8,5 cm... Pravděpodobně jste myslel na množství potřebného izotopu uranu. Nu, k jeho separaci z uranu (nebo jeho sloučeniny) by bylo asi třeba mnohem větší množství přírodního uranu. Nebo se pletu? Domnívám se doposud, že ono "obohacování" spočívá ve skutečnosti v separaci žádoucího isotopu od isotopu nežádoucích... Uran zbavený těch žádaných a radioaktivních isotopů, je označovýn jako "ochuzený" (depleted) a se souhlasem ministra zahraničí ČR (za Zelené) je používán k výrobě munice. Ale nechám se velmi poučit, je-li tomu jinak a předem děkuji. Nebo snad našli němečtí vědci způsob, jak běžný a nejrozšířenější isotop uranu změnit na onen isotop žádaný?

Jejda, vidím, že jsem se špatně vyjádřil. Tedy pokud v elektrárně vyráběli dusík, tak se zdá, že ho vyráběli zkapalňováním vzduchu. To je velice energeticky náročný způsob. Pravděpodobně (proto elektrárna) vyráběli elektrolytickým rozkladem vody i kyslík, (pro výrobu dusičnanů potřebný) a ovšem vodík vznikal v tom případě opravdu jako vedleší produkt... Jenže separovat isotopy vodíku (jsou vlastně tři), to je už úplně jiná vesnice, to už jinde jsme. Ony se totiž ty isotopy chovají všechny chemicky identicky, liší se jen specifickou hmotností, tedy hustotou. K jakému účelu separovali isotopy vodíku a vyráběli a dokonce skladovali před atomovým věkem deuterium a tritium? Ty zmiňované lampičky jsou novinkou konce století dvacátého... nebo se pletu?

Vlastimil Čech píše:1- K jakému účelu slouží v atomové energetice či ve výrobě atomových zbraní ta těžká voda? Pokud vím, tritiem tedy těžkým vodíkem jsou třeba plněny "věčné" lampičky (např. v hodinářství). Výrobu těžké vody a stavbu strojů k jejímu získání v norské elektrárně zahájili Němci až po okupaci Norska? Nebo se tam vyráběla i před tím? K jakému účelu? O jiném než atomovém využití deuteria nevím.

Těžká voda se používá jako moderátor u reaktorů používající přírodní uran. Němci v nich plánovali vyrábět plutonium pro svůj zbrojní program. Těžkou vodu pro vědecké účely začala jako první v roce 1934 vyrábět norská společnost Norsk Hydro.
https://cs.wikipedia.org/wiki/T%C4%9B%C5%BEk%C3%A1_voda

Vlastimil Čech píše:3- Pracovalo se na v Říši na obou druzích atomových bomb (tak jak dost nepochopitelně v USA)?

Nejprve k závorce, tohle je naopak velmi pochopitelné. Uranová bomba byla "záloha" plutoniové. Její princip funkce je jednodušší a proto byla menší šance selhání. Proto běželi oba projekty, kdy uranová byla pojistka, kdyby plutoniová nefungovala jak měla. Při samotném testu byla použita plutoniová, protože se potřebovalo empiricky ověřit, jestli funguje. U uranové toto nebylo třeba, u té si byli vědci jisti, že bude fungovat a proto se ji také rozhodli svrhnout jako první.

Jinak Němci pracovali na uranové pumě, pokud to lze vůbec nazvat prací, protože nepřekročili laboratorní zkoušky. O plutoniu ani reálně neuvažovali a vesměs tuto možnou cestu ignorovali. Možná to bylo díky výše zmíněnému, tedy že princip uranové bomby je jednodušší, nebo prostě to, že si nikdo v německém projektu nedokázal princip plutoniové pumy představit a tedy ani nevěděli, že na něčem takovém mohou dělat.

Pane Dzine, a k čemu pak potřebovali Němci veliké množství těžké vody? Je-li těžká voda potřebná k výrobě plutonia a oni chtěli bombu uranovou? O té plutoniové bombě píše pan Scotty 87 výše...A k čemu vyráběli Norové od roku 1943 těžkou vodu, kterou jim chtěli zničit už v roce 1942 Britové a odboj? Pokud vím, v "elekrárně" se vyráběl ledek.
Ono továrna na explosiva se od továrny na hnojiva liší především nápisem nad vraty

V článku mi chybí širší pohled a zmínka o dalších větvích jaderného výzkumu pod vedením Diebnera a von Ardenneho. Někteří němečtí fyzici si mysleli, že by A-bomba mohla být velká jako ananas.

Doporučuji článek, který píše o výzkumu PO RŮZNÝCH OSÁCH.

Heisenberg práci Diebnerovy skupiny podle dostupných pramenů příliš neoceňoval, některé části konstrukce B-VIII si od nich ovšem vypůjčil, včetně způsobu zavěšení a rozložení paliva v reaktoru. ... Místo toho, aby spojili síly, každý pokus běžel po vlastní koleji – a po válce měl také každý svůj vlastní osud. Gottow rozebrali sami konstruktéři a palivo z něj se ztratilo.
https://www.technickytydenik.cz/rubriky ... 47225.html

Některé věci jsou dosud tajné, nebo se prostě ztratily. V 50.-60. letech se do historie vůbec nedostaly jiné informace, než že Heisenberg měl být údajně nejdál, podle jiných zase výzkum bojkotoval

Určitě jsem někde četl, že těžká voda tam vznikala jako vedlejší produkt něčeho jiného. Že nešlo o primární produkt. Samozřejmě angličani od američanů věděli, že bez těžké vody němci atomovou bombu nepostaví a tak preventivně udeřili na něco, o čem vlastně ani němci nevěděli, jak by to mohlo být důležité. Výzkum reaktorů byl někde na patnácté koleji důležitosti a o bombě se vážně vůbec neuvažovalo a pravděpodobně to ani nikoho v Německu nenapadlo. Takhle velký projekt, který by zaměstnal tisíce lidí by zcela jistě ututlat a poztrácet nešlo ani v 50. letech.

Vlastimil Čech píše:Pane Dzine, a k čemu pak potřebovali Němci veliké množství těžké vody? Je-li těžká voda potřebná k výrobě plutonia a oni chtěli bombu uranovou? O té plutoniové bombě píše pan Scotty 87 výše...A k čemu vyráběli Norové od roku 1943 těžkou vodu, kterou jim chtěli zničit už v roce 1942 Britové a odboj? Pokud vím, v "elektrárně" se vyráběl ledek.
Ono továrna na explosiva se od továrny na hnojiva liší především nápisem nad vraty

Možná se tam vyráběl ledek, ale také těžká voda. Těžkou vodu potřebovali hlavně pro výzkum a reaktory. Možná by měli snažší postavit grafitový reaktor, ale šli cestou těžké vody.

Někdo si myslí, že těžká voda se měla vyrábět i ve Štěchovické elektrárně viz
https://www.armyweb.cz/clanek/stechovic ... acna-zbran

Badatel Jaroslav V. Mareš o tom natočil i video, věřte, nevěřte, všechno je to jinak

Výroba těžké vody ve Štěchovicích?
Pohádka.
Protože Štěchovice sloužily k jinému účelu.
Stačí si dát dokupy pár věcí.
1/ Kdo byl strategický odběratel energie v Čechách ( nový)?- STW ( výroba synt benzínu) a doly na Mostecku
2/Jaké měl zdroje elektriky? Elnu T2 v areálu chemičky, Elnu Ervěnice I - 70MW a plánovanou Elnu Komořany I, kde stavba byla zahájená v r. 1943
( Ervěnická elna, Ervěnice II, byla plánovaná na výkon 1 000 MW kdy stavba byla zahájená v r.1941, Komořanská asi na 272 MW, u T2 jsem plánovaný výkon nezjistil, ale T2 byla především zdroj technologického tepla pro chemičku, takže teplárna, sice s kombinovanou výrobou)
3/ Tyhle tepelné zdroje ke stabilitě sítě potřebovaly vyrovnávací zdroj k zajištění stability sítě a tomu vyhovovaly právě a jedině Štěchovice I a II s max výkonem 22MW.
( Jako jediný možný zdroj , vodní průtoková plus přečerpávací zdroj, v reálném dosahu s dostatečným výkonem)
4/ Když má jít o síť, musí být propojená výkonovým vedením. A už z 20 let fungovala linka 110 KV Ervěnice I - Holešovická elna, protože za 1. rep byla stavěná elna Ervěnice jako výkonový zdroj pro Prahu. A světe div se, stejným vedením jsou napojené i Štěchovice, i když by podle vzdálenosti od Prahy postačilo daleko nižší přenosové napětí.
A takhle volené přenosové napětí nám říká, které elny, zdroje, měly tvořit síť
5/Velice důležitý je rok 1943, kdy se ve Štěchovicích objevil H. Kamler, který stavbu podřídil SS.
Stejný rok se objevuje u zahájení stavby Elny Komořany
Stejný rok se objevuje u STW Záluží, fakticky jde o plánovaný rok najetí na plnou kapacitu chemičky.
Stejný rok se objevuje i u povrchových dolů na Mostecku, kdy byla zahájená jejich technologická modernizace.( Kolesová rypadla K300, kolejová doprava a
úpravny uhlí Komořany a Herkules)

Badatel J.V. Mareš sice vytvořil senzaci, ale skutečnost je naprosto jiná, prostá a logická.

Mareš prý ještě vyštrachal, že tam žádné vedení vysokého napětí nevedlo, ale to bude asi nesmysl.

Tady si můžete přečíst jako to s tou těžkou vodou bylo. https://arxiv.org/pdf/physics/0206076.pdf Na tom příběhu je vtipné, že měli celkem investoři kliku s tou továrnou. Vůbec netušili, když to stavěli k čemu to bude nakonec dobré. Němci dobře věděli, proč ji potřebují, ale spíš uvažovali o využití jako zdroji elektřiny. Pak jsou názory, že existovali další dva týmy, které se již bombou zabývaly, ale to je asi na podobné úrovní jako kniha Hitlerova bomba (Rainer Karlsch) apod. Svého času jsem bohužel takové ptákoviny četl... a kdo chce si lehce najde.

PS. Právě mě na to téma navedl nedávno pan Mareš a jeho knížka, tak jsem si zkoumal, co taková výroba těžké vody obnášela. Teď pan Mareš pro změnu pátrá po 100kV vedení ze Štěchovic... je to zábava ty jeho streamy.

S prominutím, když tam žádné vedení nevedlo, tak k čemu asi tak byla celá elektrárna?
Já jsem taky poslouchal, jak líčili, že pro zkoušky el zdrojů němci hodili kabely do vody a "vařili "vodu.
A to šlo zkoušky výkonu 22MW!!!
Tak s prostým hozením kabelů do vody by toho moc nevyzkoušeli, to zjistí každej, kdo "nouzově" ohříval vodu v kyblíku dvěma elektrodama po elektrikářsku.
Tam jde především o PLOCHU! elektrod, ta určuje odebraný výkon. A na 22MW by musely mít elektrody plochu jako fotbalové hřiště.
Plácali nesmysly.

EDIT:
Doporučil bych panu "Badateli" Marešovi, aby přestal blbnout, vymejšlet krávoviny a obrátil se např na Mostecké muzeum, nebo přímo na pana Tykače, tomu jsme nechali opravdu obrovskou hromadu historických technických dokumentů a dokladů.

bat píše:Pak jsou názory, že existovali další dva týmy, které se již bombou zabývaly, ale to je asi na podobné úrovní jako kniha Hitlerova bomba (Rainer Karlsch) apod. Svého času jsem bohužel takové ptákoviny četl... a kdo chce si lehce najde.

Ale těch týmu skutečně existovalo více. Jen nejsou přesvědčivé důkazy, že by některý byl dál než jiný z hlediska A-bomby. Hitler prosazoval tohle soupeření i v jiných oblastech, říkal že nakonec se prosadí jako v přírodě ten lepší, ale z hlediska výzkumu to bylo tříštění sil, zapříčiněné nedostatkem teoretických znalostí, aby bylo jasné, co je vlastně prioritní.

@Lord ano to je pravda a klidně jich mohlo být i víc. Ja měl na mysli skutečný nějaký seriózní posun, něco postaveného jako prototyp apod.
Když to člověk pak čte... takových nápadů (často geniálních) měli spoustu. A z nápadu nebo jen náznaku se již dělá pomalu funkční téměř hotová zbraň a nejlépe někde v podzemí zkrátka problém dnešní doby je hledání senzací za každou cenu.
O atomové bombě v Německu zase tolik podrobně nevím a nebudu se přít. Ponechám to povolanějším.