Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek

Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945.
Část 1.

Není to zas tak dlouho, co zdejší „palbácký oceán“, již nějakou dobu se poklidně vlnící, rozbouřila debata věnující se kvalitám, respektive nekvalitám těžkých lodí nacistické Kriegsmarine. Ať tak či onak, právě díky této diskuzi se na povrch opět vynořila existence jednoho malého restu. V sérii článků o německých rychlých člunech či kutru kutru KFK, jsme si kdysi něco málo řekli o dosud opomíjených skutečných nositelích námořní války Třetí říše. Pomineme-li U-Booty, pak do opravdu reprezentativního výčtu té „pravé krve“ německého námořnictva je nutné doplnit minimálně ještě jednu lodní třídu. Ti, kteří někdy četli klasiku žánru, Wolfganga Otta a jeho „Žraloky“, jistě tuší. Ano, jedná se o kategorii malých minolovek, v tomto případě malých motorových minolovek, známějších spíše podle původního německého označní Räumboote či R-Boote.

Přestože první z člunů (R1) mnoha početné řady Räumbootů, byl do stavu námořnictva Výmarské republiky zařazen v roce 1931, nelze tvrdit, že by se u Reichsmarine jednalo o jakési novum. Německá zkušenost s provozem a nasazením malých, spalovacími motory poháněných minolovných plavidel se totiž datovala již do období Velké války.
Hned na počátku tohoto konfliktu vyvstala u tehdejšího Kaiserliche Marine potřeba většího množství plavidel schopných nasazení v mělkých přístavních rejdách, uvnitř námořních základen a přilehlých oblastí, přičemž lodě měly kromě funkce minolovek plnit rovněž úkoly strážního a hlídkového charakteru. Během roku 1915 byl tak vyprojektován a později ve dvou vzájemně se lišících sériích i produkován minolovný člun, tzv. Flachgehende Minenräumboot, respektive F-Boot 1).

1) V rozmezí let 1915–1919 bylo třinácti různými loděnicemi vyrobeno celkem 75 kusů motorových minolovek. Na rozdíl od prvních patnácti člunů (F1 – F15), byly jejich pokračovatelé o 1,5 m delší, čímž jejich standartní/plný výtlak povyskočil z 18/20 na 19/21 tun. Čluny byly dlouhé 17,5 m, široké 4 m, přičemž jejich ponor činil pouze 1 m. O pohon lodí se starala dvojice benzínových motorů výrobců Damiler, Benz a Hanomag. Celkový výkon oscilující mezi 120 až 130 koňskými silami, přenášený dvěma lodními šrouby, uděloval člunům rychlost mezi 10 až 11 uzli. Díky neseným 3 tunám paliva činila doplavba při maximální rychlosti velmi slušných 250 n. mil. Kromě minolovného zařízení, nesly čluny výzbroj jednoho 7,92 mm kulometu MG 08. Experimentovalo se i s pěticí kanónů 37/20 Hotchkiss(?), ale i 450mm torpédometem (od roku 1916: F5, 6, 11). Posádka byla tvořena sedmi námořníky.


Obrázek

Ačkoliv lze prvoválečné čluny F jen těžko hodnotit jako nějaká inovativní a výkonná plavidla, právě jejich vcelku konzervativní a nenáročná konstrukce byla příčinou poválečného rozšíření vč. dlouhodobé služby, v ojedinělých případech zakončené rokem 1945. Koncept malé lodě, poměrně nenáročné jak na výrobu, tak provoz, v sobě zkrátka skrýval potenciál nejen efektivního pobřežního minolovného plavidla, ale rovněž plavidla eskortního, policejního, strážního, hlídkového, záchranářského, kurýrního atd. atd. Díky těmto vlastnostem by tedy nemělo být zas tak překvapivé, že po prohrané válce skončilo ve stavu nově vzniklého Reichsmarine větší množství kdysi císařových F-Bootů. Ostatně, ve vodách minami zamořeného Baltu, či Severního moře, bylo pro ně práce více než dost. Vždyť jen na přelomu let 1919-1920 Němci ve svých pobřežních oblastech vylovili na 100 000 min 2)!

2) V této souvislosti lze jen připomenout analogii s děním po roce 1945 a působením organizace GMSA – German Minesweeping Administration.

Minová válka, tato dosti opomíjená součást námořního boje, ač není tak populární, o to více je účinná. Obzvláště, když i v jejím případě dosud platí, že vývoj nikdy nespí. Posunu v oblasti námořní minové války si bylo velmi dobře vědomo i námořnictvo Výmarské republiky, obzvláště, když jako pohrobek Císařského námořnictva těžilo z jeho posledních výzkumů, a když na vývoji nových typů min samo participovalo. Přestože ve skladech Reichsmarine se stále nacházelo nemalé množství standardních kontaktních Elektrische Minen A, respektive typu EM (používaného ještě na počátku 2. světové války), bylo více než zřejmé, že budoucnost patří minám magnetickým, elektromagnetickým, akustickým apod. A také bylo více než zřejmé, že pro boj proti tomuto nebezpečí je zapotřebí čím dál tím více specializovanějších plavidel. V průběhu dvacátých let 20. století německé námořnictvo tak formulovalo požadavky na nové motorové minolovky, jež v sobě měly zohledňovat poslední vývojové poznatky. Kromě nám již dobře známého požadavku na velikost a malý ponor, měla nová plavidla vynikat zejména svojí manévrovatelností a pokud možno být nemagnetická.

Obrázek

Mina typ EM.

Vývoj nového typu motorové minolovky spočinul na bedrech výrobce Abeking & Rasmussen AG (A&R) z dolnosaského Lemwerderu, jehož Werft ležel na dolním toku Vezery, ústící po cca 80 km v Bremerhavenu do Severního moře. Přesto, díky omezené kapacitě loděnice, spíše však díky absenci dostatku zkušeností (tehdejší výrobní program byl z valné většiny tvořen jachtami) se výroba vůbec prvního člunu řady R1 uskutečnila u konkurenční brémské loděnice Lürssen Werft GmbH & Co. KG. (1929), pozdějšího známého výrobce S-Bootů. K zařazení „erjedničky“ do služby došlo v roce 1931, tedy v době, kdy produkce Räumbootů začínala nabírat na poněkud vyšších obrátkách. V rozmezí let 1932–34 tak do stavu námořnictva vstoupilo dalších 12 člunů od A&R (R2 - 7, R9 - 14), jeden od „Lürssenů“ (R8) a dva od dalšího z výrobců, loděnice Schlichting-Werft Gmbh, Travemünder (R15 -16).

Obrázek

Loděnice A&R, stav z roku 1937.

Přestože lze v dostupné literatuře běžně narazit na údaje charakterizující výše zmíněné čluny jako typ, řadu, či třídu R1 s identickými takticko-technickými daty, opak byl pravdou. Ve skutečnosti lze těchto šestnáct člunů chápat jen jakousi jakousi pokusnou, či experimentální sérii. Víceméně kus od kusu se od sebe lišící. Nepřehlédnutelné rozdíly se nacházely nejen v základních rozměrech, ale i pohonných jednotkách, v jednom případě i druhu pohonu. To vše mělo dopad jak na výkony, ale i nautické vlastnosti. Na cestě k optimálnímu designu neponechávalo, tehdy již Kriegsmarine, vskutku nic náhodě. Nicméně i přes výše uvedené, lze u posledních z těchto člunů (R9-R16) rozpoznat pár finálních a jednotících prvků, na jejichž základě lze celou sérii s přimhouřením oka charakterizovat. Zatímco u R2 měřil trup 24,5 m od člunu R8 a výše se celková délka ustálila na cca 28 metrech. Vzhledem k určení však dřevěná dvouplášťová obšívka s dubovým kýlem a kostrou z lehkých kovů byla vlastní všem těmto R-Bootům, vč. jejich následovníků. Aktivní magnetickou ochranou z počátku lodě zřejmě nedisponovaly a je otázkou, zdali vzhledem ke své omezené nosnosti bylo zařízení Magnetischer Eigenschutz (Mineneigenschutz) vůbec instalováno 3). Kromě člunu R8 byl přenos hnací síly od pohonných jednotek zprostředkován dvojicí „klasických“ lodních šroubů.
Již po druhé na pár řádkách zmíněný Räumboot R8 byl sám o sobě zajímavý nejen tím, že jako první byl z popisované série stavěn se zvětšenými rozměry, ale zejména tím, že byl vybaven lodními šrouby systému Voith-Schneider. Pravděpodobně i díky tomuto novátorskému řešení, byla stavba, identicky jako v případě R1, zadána brémské loděnici Lürssen 4).

3) Minenräumboote R9-R16: délka 27,8 m, šířka 4,38 m, ponor 1,36 m, výtlak plný 52,5 t, pohon 2 x čtyřtaktní šestiválcový diesel MWM (Motoren-Werke Mannheim AG) RS 127.SU o celkovém výkonu 750 respektive 770 koní, doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 4,4 t, max. rychlost 16,5 až 19,8 uzlů u poslední dvojice, výzbroj 1 kanón Rheimetall 2 cm/65 C/30 a minolovné zařízení, posádka 15-18.

4) Voith-Schneiderův lodní šroub, respektive cykloidní pohon. Patentováno v roce 1925 Ernstem Schneiderem. Pro lepší uchopení principu lze využít citaci z wikipedie … Na kruhové desce, která je umístěna z vnější spodní strany lodi, rotující okolo vertikální osy, jsou po obvodu umístěny lopatky, které mohou samy nezávisle rotovat okolo své vlastní vertikální osy. Vnitřní převod pohonu mění úhel náběhu každé lopatky podle aktuálního umístění na obvodu kruhové desky, takže každá lopatka dodává tah v jakémkoliv požadovaném směru (na velmi podobném principu, jaký je použit pro řízení vrtulníku)… . Oproti běžnému lodnímu šroubu toto komplikovanější řešení umožňuje lodím díky rychlému nástupu a změnám tahu abnormální manévrovací schopnosti, zejména na pomalých rychlostech, a to i za absence kormidla. Zcela laicky lze manévrováné lodi pomocí tohoto druhu pohonu přirovnat k vektorování tahu současných bojových letadel. Dalším z pozitiv Voith-Schneiderova lodního šroubu, pro minolovky taktéž důležitém, je výrazně nižší akustická stopa.

Obrázek

Na počátku 2. světové války byla většina člunů typu R1 soustředěna u 5. Räumbootsflottille (8/1939), plnící na Baltu úkoly zejména školního a výcvikového charakteru. Tehdy, snad jen stěží mohl někdo předpokládat, že tyto „padesátitunové“ minolovky ještě vůbec někdy zakusí peklo moderní námořní války. Omyl. Právě s jejich nevelkými rozměry lze spojovoat pozdější změnu dislokace (1941), díky níž jejich posádky v rámci 6. Räumbootsflottille zakusily mnohem přívětivější středomořské klima. Díky své velikosti a malému ponoru nebyl totiž pro čluny problém využít transevropského kanálového systému a přesunout se do oblasti Mare Mediterraneum po "své ose", respektive po "svém kýlu". Oproti studenému a šedivému Baltu se jednalo o prostředí na první pohled mnohem sympatičtější a přívětivější. Ale opravdu jen na první pohled. Středozemní, respektive Jadranské moře bylo totiž úplně stejně smrtící jako každé jiné moře ve válečné vřavě se zmítající. Konce války se totiž nedočkala ani jedna z lodí. Pomineme-li R8, jenž byl už v lednu 1940 u polské Ustky rozdrcen svírajícím se ledem, a v únoru 1945 vyřazený R2, pak flotila erjedniček spočinula roztroušena na dně středomořské oblasti komplet celá 5).

5) Nahlédneme-li do lodních seznamů všech sedmnácti za války bojujících Räumbootsflottillen, člun R2 budeme hledat marně (?) Mezi nejčastější příčiny ztrát typu R1 lze zařadit letecké útoky, ale také potopení vlastní posádkou. Zejména na konci války. Výjimku tvoří čluny R7 a 13, potopené posádkami již 9. září 1943 u Salerna.

Obrázek

"Kafepauza" příslušníků 6. Räumbootsflottille, Středozemní moře 1943.

Výsledky hledání té správné cesty, respektive čerstvě nabité zkušenosti s provozem prvních R-Bootů se promítly hned do další série motorových minolovek, a byť se ještě nejednalo o ty pravé velkosériové „kriegsmodely“, nastolený trend byl již dobře patrný.

Zdroje:
Ivan Hrbek a Jaroslav Hrbek, Loďstva států účastnících se druhé světové války
Gordon Williamson, Kriegsmarine Coastal Force
http://www.palba.cz
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.navypedia.org
http://www.german-navy.de
https://www.mwm.net
https://www.de.wikipedia.org
http://www.naviearmatori.net
http://www.forums.airbase.ru
http://www.navweaps.com
https://www.yachtsportmuseum.de
http://www.uboatarchive.net
https://www.kbismarck.com
https://www.wlb-stuttgart.de
https://upload.wikimedia.org
https://fr.wikipedia.org
https://www.artstation.com
Naposledy upravil(a) Zemakt dne 4/3/2021, 16:14, celkem upraveno 4 x.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od Julesak »

Pekný článok :up:
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od Zemakt »

Díky Julesáku. Jsem si ani nevšiml, že jsem nepřiložil fotografii zmiňovaných člunů
Obrázek
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od michan »

Z technických důvodů jsem zatím jen v polovině, ale zatím jako vždy, máš své čluny na dosti vysoké úrovni, a já se i poučil již teď, některé věci z toho jsem neznal.
Takže už teď dík. Postupně si vše dočtu.
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
Vlastimil Čech
štábní praporčík
štábní praporčík
Příspěvky: 575
Registrován: 3/12/2012, 16:49
Bydliště: vesnice nedaleko F.-M.

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od Vlastimil Čech »

Moc hezké!
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4079
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od jarl »

Zajímavý a dobře napsaný článek o nezaslouženě opomíjených lodích. Těším se na pokračování.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11468
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 1.

Příspěvek od Zemakt »

Děkuji Vám. Ještě bych snad mohl využít této "děkovačky" a doplnit článek o pár dalších souvislostí:
3) Minenräumboote R9-R16: délka 27,8 m, šířka 4,38 m, ponor 1,36 m, výtlak plný 52,5 t, pohon 2x diesel MWM (Motoren-Werke Mannheim AG) o celkovém výkonu 750 respektive 770 koní doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 4,4 t, max. rychlost 16,5 až 19,8 uzlů u poslední dvojice, výzbroj 1 kanón Rheimetall 2 cm/65 C/30 a minolovné zařízení, posádka 15-18.
Pokud někdo vidí ve výzbroji jedné "dvacítky" popisovaných člunů velký nedostatek, nelze s ním nic jiného než souhlasit. Avšak v první polovině, a vlastně i po celá třicátá léta, byla takto koncipovaná výzbroj obdobných plavidel standartem (mnohdy doplněna o jeden kulomet ráže 7,92). A to i u rychlých torpédových člunů. Vypuknutím války a surové námořní boje pak tento nedostatek odhalily v plné kráse, načež se začalo s nápravou. Počet rychlopalných malorážových kanónů a kulometů vzrůstal, taktéž se čluny začaly dovybavovat pancéřováním, ostatně z dalších pokračování to bude zřejmé. Nicméně u těchto menších padesátitunovek je otázkou do jaké míry se vůbec toto dělo. Nutně se muselo narazit na limity konstrukce. Z tohoto důvodu bych očekával, že posilování výzbroje probíhalo zejména v oblasti ráží 7,92 mm respektive 13 mm, a otázka pancéřování je opravdu s velkým otazníkem.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“