PALBA.CZ

http://utocnavozba.wz.cz

Hydrostar se s námi trvale rozloučil...

Mno, klobouček smekám. Byť se to může jevit jako ptákovina, ptákovina to rozhodně není. A to si mám teďkon jako proškrtat všechny hodnotící závěry všech knih věnujících se problematice útočné vozby? Proč na to někdo, sakra, nepřišel již mnohem dříve? No to mne po...

A co nějaká konkrétní Rukověť, v tomto případě pro útočnou vozbu, existujeli?

Zatím bych rozhodně nic neškrtal. Jak píše autor videa. Návrh je z roku 1936 a ten se teprve dal k připomínkování. To se pomalu dostáváme do roku 1937, kdy teoreticky vzniká nové provedení návrhu se čtveřicí mužů v tanku. Předpokládám, že opět dojde k připomínkování a třeba zavedení k výcviku. A to už máme rok 1938. A do mobilizace zbývá půl roku. Kolik se dá za tu dobu vycvičit posádek. Byrokracie je svinstvo... Takže předpokládám, že se spíše jednalo o živé debaty v anarchistických kroužcích a k opravdovému výcviku moc nedošlo. Takže dokud to někdo fundovaný nepotvrdí, tak se jedná pouze o můj logický úsudek.

No a bohužel nemám tyto dokumenty k dispozici, abych si je pročetl, takže opět bohužel veškeré info mám ze zdroje jpp.

Když už logicky tak proč konstrukce věže a věnce byla projektována na čtyři lidi. Jak to sám píšeš. Světlo by do tohohle problému by mohlo přinést info, v jakém složení bojovaly posádky v 39 na Podkarpatské Rusi, či za mimořádných opatření o rok dříve.

Nebude to tak jednoduché.
Mám k dispozici několik listů kopie (asi) válečného deníku jedné z rot Praporu lehkých tanků 7 z 25. října 1938, konkrétně zařazovací přehled osob a techniky roty. U každého lehkého tanku vz. 35 jsou zařazeny TŘI osoby, a to ve funkcích - velitel vozidla, řidič, střelec-radista. Konkrétně 1. četa roty má tři tanky (č. 13 744, 13 745, 13 887), k nim 9 osob, přičemž velitel tanku č. 13 744 je zároveň velitelem čety. Dále jeden dvousedadlový osobní automobil se dvěma osobami (řidič a spojka), jeden nákladní automobil 2t se dvěma osobami (řidič a materiální poddůstojník) a tři osoby náhradní osádky - jeden řidič a dva střelci radisté. Všude vypsáni konkrétní lidé.
Bohužel k původu materiálu nemohu více napsat, ony dva listy formátu A3 jsem získal před téměř 30 lety po nástupu do VHÚ, při vyklízení zbylých papírů v zásuvkách přiděleného psacího stolu. Nikdo z přítomných tehdejších kolegů mi nebyl schopen říci, odkud materiál pocházel, dva mi dokonce radili, ať to vyhodím. Ale jako Čochtan, ještě to mám schované.
V každém případě, mnohem později, při porovnávání s jinými archivními materiály, např. válečným počtem čety lehkých tanků (VÚA-VHA, fond MNO/HŠ/1, 1935, 32-4/4-2) jsem zjistil, že u pomocného personálu došlo k určitým změnám počtů a určení osob, ale osádky lehkých tanků byly dotovány stále stejně.

K popisce fotografie (strana 194 knihy, vlevo dole).
V září 1938 žádná kombinovaná rota lehkých tanků a obrněných automobilů k potlačení sudetské iredenty neexistovala. V pohraničí byly nasazeny buď samostatné čety tančíků a obrněných automobilů, nebo přímo jednotky ostrahové. Z útočné vozby šlo o ostrahové prapory lehkých tanků, přičemž každý měl pouze dvě roty lehkých tanků a zabezpečovací jednotku. Na stav podobný stavu válečnému byly prapory doplněny až po vyhlášení branné pohotovosti.
Takže popiska bude opravdu špatná a půjde o slovenskou brannou moc v roce 1941.

Děkuji za doplnění. Přesně tak jsem si to myslel, že to bude. Nic jednoznačného.

Tak trochu mne zaráží, že na kde co byla vydána “Rukověť”(mám doma dvě, pro poddůstojníky a řidiče motorových vozidel) a pro útočnou vozbu nikoliv.