Co jsem našel o Linebacker II od 18. do 29.12. 1972.
Sestřeleno 15 B-52, vážně poškozeno 3 B-52, lehce poškozeno 6 B-52, dále sestřeleno 2 F-111A, 3 F-4, 2 A-7, 2 A-6, 1 EB-66, 1 HH-53 a 1 RA-5C. Celkem prý bylo vystřeleno kolem 1 240 raket SAM a údajně Severovietnamcům došly rakety.
Zde jsem čerpal informace: https://www.airforcemag.com/PDF/Magazin ... backer.pdf
Skeptiku doplnil jsem zdroj.
Úspešnosť PLRS
Re: Úspešnosť PLRS
Naposledy upravil(a) Firefly dne 12/3/2021, 12:57, celkem upraveno 3 x.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Re: Úspešnosť PLRS
Ejdou Rotacak
Jestli máš na mysli to co já, tak tam je zase klasický problém vzdušných soubojů a tedy. že nárok na sestřel je odvozen pouze z hlášení pilota, bez jakéhokoliv objektivního důkazu o dosažení sestřelu tímto způsobem. Ostatně píše to třeba i Boniface v MiGy nad Severním Vietnamem, kde pilot odpálil na 1000 metrů dvě rakety a potom začal ihned klesat o 3000 metrů, bez možnosti vidět zásah a tedy ho i natočit fotokulometem. Důkaz o sestřelu je jen na základě toho, že se pilot potom co klesl "podíval vzhůru a viděl hořící černou kostku na nebi".
U údajného taranu je to ještě spornější, protože není žádný důkaz o tom, co se s pilotem stalo, on ani letadlo se nikdy nenašli, jediný důkaz je založen na tom, že byl viděn sestřel B-52 a následně se prohlásilo, že to bylo díky pilotovu taranu.
Celé to je potom jen o víře, tedy že věříme, že vietnamští piloti sestřelu dosáhli, a ne o důkazech, protože na jejich základě to nemůžeme tvrdit. Obzvláště když máme empiricky potvrzeno, že piloti i při snaze o maximální objektivitu ne vše co hlásí se odehrálo přesně tak a dost často nárokují sestřely, které se nestaly.
To, že se o něco snaží dlouhou dobu, neznamená automaticky úspěch po nějaké době.
Zemakt
Jestli má Ejdou na mysli to, co napsal Boniface, tak není o co stát. Drtivou většinu popisu tvoří příprava, ale samotný sestřel je popsán pouze tak jak jsem napsal, tedy naprosto neprůkazně. Prostě popisuje obrovskou snahu Vietnamců dosáhnout sestřelu a právě tato velká snaha má navodit dojem, že prostě toho sestřelu přeci museli dosáhnout, když se tak snažili. Jenže jak jsem psal, samotný důkaz sestřelu je velmi stručný a neprůkazný.
To už má lepší ten s tím taranem, který aspoň popisuje zásah raketou, po kterém byla B-52 poškozena. Jeho poslední slova potom, co sdělil záměr napadnout B-52 palbou z kanonu byla "Nechte mě jej dostat" a potom nic. Vše ostatní je buď založeno na dovozování toho, co se asi mohlo stát. Jediné, co podle Boniface viděli očití svědkové byla obrovská exploze B-52, ale ne už zmíněný taran a nebo ono přiblížení a zahájení palby z kanonu.
Jestli máš na mysli to co já, tak tam je zase klasický problém vzdušných soubojů a tedy. že nárok na sestřel je odvozen pouze z hlášení pilota, bez jakéhokoliv objektivního důkazu o dosažení sestřelu tímto způsobem. Ostatně píše to třeba i Boniface v MiGy nad Severním Vietnamem, kde pilot odpálil na 1000 metrů dvě rakety a potom začal ihned klesat o 3000 metrů, bez možnosti vidět zásah a tedy ho i natočit fotokulometem. Důkaz o sestřelu je jen na základě toho, že se pilot potom co klesl "podíval vzhůru a viděl hořící černou kostku na nebi".
U údajného taranu je to ještě spornější, protože není žádný důkaz o tom, co se s pilotem stalo, on ani letadlo se nikdy nenašli, jediný důkaz je založen na tom, že byl viděn sestřel B-52 a následně se prohlásilo, že to bylo díky pilotovu taranu.
Celé to je potom jen o víře, tedy že věříme, že vietnamští piloti sestřelu dosáhli, a ne o důkazech, protože na jejich základě to nemůžeme tvrdit. Obzvláště když máme empiricky potvrzeno, že piloti i při snaze o maximální objektivitu ne vše co hlásí se odehrálo přesně tak a dost často nárokují sestřely, které se nestaly.
To, že se o něco snaží dlouhou dobu, neznamená automaticky úspěch po nějaké době.
Zemakt
Jestli má Ejdou na mysli to, co napsal Boniface, tak není o co stát. Drtivou většinu popisu tvoří příprava, ale samotný sestřel je popsán pouze tak jak jsem napsal, tedy naprosto neprůkazně. Prostě popisuje obrovskou snahu Vietnamců dosáhnout sestřelu a právě tato velká snaha má navodit dojem, že prostě toho sestřelu přeci museli dosáhnout, když se tak snažili. Jenže jak jsem psal, samotný důkaz sestřelu je velmi stručný a neprůkazný.
A to je vše.Když se dostatečně přiblížil, opět zapnul přídavné spalování a osvětlil nebe kolem sebe. Věděl, že Američané se nyní budou bát na něj vystřelit, protože by mohli zasáhnout vlastní bombardér. Naopak jim zabere hodně času, než se přiblíží na účinný dostřel kanonu. Přibližoval se, 1600 m ... 1500 m ... 1400 m, a l se dostat co nejblíže, aby byl zásah jistý, 1200 m, 1000 m a uviděl celou B-52 v temnotě. Vypálil dvě rakety, potom klesnul o 3000 m. Podíval se nahoru a uviděl "hořící černou kostku na nebi". Radostně hlásil na základnu "40, akce ukončena, hoří, hoří". Bez dalších problémů se vrátil na letiště a bezpečně přistál.
MiGy nad Severním Vietnamem, R. Boniface, str. 113.
To už má lepší ten s tím taranem, který aspoň popisuje zásah raketou, po kterém byla B-52 poškozena. Jeho poslední slova potom, co sdělil záměr napadnout B-52 palbou z kanonu byla "Nechte mě jej dostat" a potom nic. Vše ostatní je buď založeno na dovozování toho, co se asi mohlo stát. Jediné, co podle Boniface viděli očití svědkové byla obrovská exploze B-52, ale ne už zmíněný taran a nebo ono přiblížení a zahájení palby z kanonu.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
-
Ejdou Rotacak
- Kapitán
- Příspěvky: 1218
- Registrován: 23/7/2012, 14:54
- Bydliště: Praha - Zbraslav
Re: Úspešnosť PLRS
Krátký přepis k událostem týkající se sestřelu B-52 - výcuc z jedné z kapitol, bohužel jsem líný přepsat kapitolu celou, navíc po diskuzi s Jarlem ani nesmím, tak to brutálně osekám a z kapitoly číslo 15 přepíšu jen malinkou část.
Zvláštní vládní vyslanec Le Duc Tho se 18.12.1972 vrátil z jednání s Američany. Když dopravní letoun IL-18 s imatrikulační značkou BH-195 přistál na letišti Gia Lam v Hanoji, aniž by byla dojednána dohoda s Američany, bylo vietnamským
politickým vůdcům jasné, že ještě horší události budou následovat. Noviny prozatimní vlády Jižního Vietnamu, Nhan Dan a hanojské Quart Doi Nhan Dan přinesly články o tom, jak Američané v Paříži "podvedli" vietnamský lid. Vietnamcům
bylo jasné, že bombardování je nevyhnutelné, ale byli sjednoceni myšlenkou, že kapitulace není správnou volbou. Byli přesvědčeni, že Američané využijí přistání Apolla 17 na Měsíci, aby odvrátili pozornost světového veřejného mínění
od dalšího intenzivního bombardování Severního Vietnamu, které plánovali již brzy rozpoutat. Bylo známo, že se US rozhodli s konečnou platností pro nějakou větší akci, protože přicházela hlášení, že soustřeďují velké počty B-52
(přibližně 50% z celkového počtu, které měli USA rozmístěny různě po světě). Pro podporu této akce navíc americké námořnictvo přesunulo do této oblasti šest letadlových lodí:
USS America, Hancock, Kittyhawk, Midway, Oriskany, a Saratogu.
18.12.72
Radarová jednotka v provincii Quang Binh zachytila bombardéry, které letěly k Hanoji od Guamu, dokud ji Amričané nezačali rušit. Později v v 18:30h 18. 45. radarová rota hlásily skupinu B-52, která směřovala k Hanoji.
Během letu na sever jejich sledování převzala 16. radarová rota. Následně byl vydán rozkaz ke vzletu Pham Tuana, jednoho z nejzkušenějších nočních stíhacích pilotů severovietnamkého letectva. Vzlétl sám a ve svém
MiG-21MF letěl podle přístrojů v temné smrtící noci, aby si zahrál na kočku a myš. Během letu zaznamenal několik F-4 Phantom, které byly osvětleny protiletadlovou palbou, dokonce zahlédl i stopy jejich charakteristického,
černého kouře. Nad Hoa Binh si jej vyhlédly za cíl dvě ze země odpálené protiletadlové rakety SA-2. Musel zvýšit rychlost a provedl protiletadlový manévr, přesto jen těsně minuly. Díky tomu ztratil kontakt a ztratil americký
svaz. (letěl s vypnutým radarem - aby jej nevystopovali a nerušili Američané) Když zahlédl další skupinu amerických bombardérů, měl dojem, že je dostatečně blízk, aby mohl zapnout svůj radar, ale ten byl prakticky
okamžitě zarušen. Pham Tuan cítil, že bombardéry zjistily jeho přítomnost a zvýšily rychlost. zanedlo tak opět ztratil kontakt a bylo mu nařízeno se vrátit zpět na Noi Bai, protože mu docházelo palivo.
Když se přiblížil na přistání, základnu právě bombardovaly Stratofortressy, ale musel přistát, protože byl prakticky bez paliva. V posledních několika sekundách, když se poslepu přibližoval k VPD, osvítila dráhu ohromná exploze
B-52, která byla zasažena SA-2. Phan Tuan přesto v pořádku přistál.
Vietnamské lidové letectvo nárokovalo více úspěšných zásahů proti B-52, než Američané připouštěli. Podle bývalého stíhacího pilota Vu Dinh Ranga bylo do 17.12.1972 sestřeleno nebo zasaženo celkem 27ks B-52. Většina
havarovala u Vinh Linn, dále u Nghe An (5), Quang Binh (3), Thanh Hoa (2), Ha Thinh (1) a Haipongu (1). Bohužel většinu trosek nebylo jednoduché nalézt, protože dopadly do džungle a další havarovaly až v Thajsku.
19.12
Nquyen Duc Soat a Van Quy vzlétli z Noi Bai a směřovaly k Phu Ly, odkud byli navedeni tak, aby od nepřítele byli kryti přírodními překážkami, které zabránily jejich zachycení radary F-4. Potom se stočili doprava
a přiblížili s k nim zezadu. Pozemní návodčí nařídil nabrat maximální možnou rychlost na forsáži. Když se přiblížili, každý pilot odpálil po jedné raketě na F-4. Američané o nich však přesto věděli a tak se čtyři F-4
stočili, aby je napadly.Další čtyři pokračovaly dál jako doprovod. Soat a Quy zahlédli černé stopy kouře F-4, z nichž dvě zamířily doprava nahoru a dvě doleva dolů. Severovietnamci na to reagovali tím, že se rozdělili
a Duc Soat přikázal svému číslu, aby se soustředil na F-4 vpravo, zatímco on si bere na starost ty nalevo. Ty se otočily a klesavým letem zmizely. Tím mu umožnily, aby obrátil svojí pozornost na stíhací bombardéry.
Jejich doprovod byl daleko a nemohl zavčas zasáhnout v jejich prospěch, proto se rozhodly, že bude jistější bomby okamžitě odhodit, využít vyšší rychlosti a zmizet. Výše popsaný bojový let ukazuje, jak několik
pilotů MiGů dokázalo uspět i za velmi nepříznivých podmínek, dokonce i když nesetřelili žádného nepřítele. Britské Královské letectvo během bitvy o Británii praktikovalo podobný princip. Nebyl to až tak počet zničených
nepřátelských stíhaček, co rozhodlo, ale vítězství bylo dosaženo i díky tomu, když útočník nemohl/nestihl dosáhnout svůj cíl.
V průběhu noci raketové jednotky byly také aktivní, na útočníky odpálily přibližně 180 protiletadlových raket. severovietnamci využili velkých zásob těchto raket a odpalovali je bez navádění radarem. Byly pouze
nastaveny, aby vybuchovaly ve výšce, ve které přilétaly B-52. Tento způsob se později ukázal poměrně účinným. Američané nemohli využít svých prostředků k vystopování odpalovacích ramp.
Podle Severovietnamských záznamů bylo do 24.12.72 zničeno 18ks B-52. Neustále se však snažili dosáhnout sestřelu B-52 MiGem, který by byl jednoznačně potvrzen. Tento postoj jasně vyjádřil Dang Rang:
"Byli jsme nedočkaví, protože jsme dosud nesestřelili žádnou B-52, která by byla potvrzena, celých 8 let!Naše MiGy každý večer vzlétaly a kdykoli jsme narazili na bombardéry, byli naše radary okamžitě rušeny,
navíc měly silnější doprovod než před tím. Dívali jsme se na doprovodná letadla jako na laťky plotu, které musí stíhač překonat a přitom to byla létající minová pole, která mohla okamžitě vybouchnout,
pokud jste se dostali příliš blízko". Bylo nustné nalézt příčiny dosavadního neúspěchu.
"Všichni jsme se snažili prostudovat různé nákresy a plány, řekl plk. Dao Dinh Luyen, který tomu setkání předsedal. Musíme předpokládat, že naše radary musí být během útoku vypnuté a musíme útočit pouze
vizuálně. To zabrání rušení našeho vybavení, na tom jsme se shodli. Avšak přetrvávají dvě otázky: za prvé, jak dokážeme odhadnout vzdálenost mezi MiGem a B-52, za druhé: jak dokáže pilot nalézt B-52
bez radaru? Piloti již uvedli, že jej v noci dokáží bez problémů zahlédnout na několik kilometrů, za předpokladu, že jsou bombardéry osvíceny, aby předešly kolizi. Z našich zpravodajských hlášení jsme zjistili,
že na ocasní části trupu je B-52 je sedm standardních a dvě žlutá světla. Na levém křídle dvě červená a na pravém dvě modrá světla. Od Nquyena Dang ranga jsme slyšeli, že na základě těchto světel se dá určit
vzdálenost.
Pilot Pham Tuam v červené 5121 letěl nad silnou pokrývkou mraků a když zamířil na západ, nebe potemnělo. Potom se stočil na jih a zapnul autopilota. Spočítal si, že se nachází v oblasti Na San a Don La, asi
190km od Hanoje. Následně obdržel instrukce z pozemní stanice v Moc Chau: "5040 leť 220 stupňů ve výšce 6000m". O několik minut později následoval další pokyn: "5040, leť 20 stupňů, cíl se nachází nalevo ve
vzdálenosti 95km". Pozemní návodčí mu potvrdil vzálenost 20km (přeskočil jsem 3/4 stránky s podrobným popisem dalších bojů, které se tu noc odehrávaly na nebi, včetně popisů míst dopadů US a VLL letecké
techniky) Potom se s MiGem stočil napravo a viděl modrá světla bombardéru po své levici. Ve výšce 8000m nebyla cestovní rychlost MiGu o mnoho vyšší než rychlost B-52, proto Pham Tuan potřeboval zapnout
přídavné spalování motoru. Problémem bylo, že díky světlu z výtokové trysky by Američané byli varováni o jeho přítomnosti. Proto se rozhodl pokračovat cestovní rychlostí a pomalu se blížil ke svazu bombardérů.
Náhle kolem jeho křídla proletěly dva modré pruhy. Byly to rakety, byl odhalen. Vzdal se jakékoli myšlenky na pomalé přiblížení a zapnul přídavné spalování. Cítil že obloha kolem něj je náhle plná F-4, které se
na něj zaměřily. Bombardéry byly pouhé 3km před ním. Jak pokračoval v příblížení, věděl, že každá další sekunda může být jeho poslední, stejně jako pro jeho padlé kolegy, kteří se v minulosti pokusili o to samé.
Odhadoval, že bombardér letí rychlostí 950km/h, a on přibližně 1200km/h, snížil totiž rychlost aby ušetřil palivo, kterého začal být nedostatek. Ani ne za minutu můžu střílet, pomyslel si.Když se dostatečně přiblížil,
opět zapnul přídavné spalování a osvětlil nebe kole sebe. Věděl, že teď se budou Američané bát vystřelit, protože by mohli zasáhnout vlastní bombardéry. Naopak jim zabere dost času, než se budou schopni
přiblížit na účinný dostřel z kanonů. Přibližoval se m....1600m....1500m, chtěl se dostat co nejblíže, aby byl zásah jistý, 1200m...1000m. Vypálil dvě rakety a okamžitě klesnul o 3000m. Podíval se nahoru a uviděl
hořící černou kostku na nebi. 27.12 byl pro VLL památný den.
Bohužel přeskakuji dlouhé odstavce až stránky a text zákonitě ztrácí kontinuitu a chybí spoustu dalších důležitých informací přepisů vzpomínek pilotů, už mě nějak bolí prstíky (syslim to skoro hodinu :-D) a nemám
chuť přepisovat ještě taran MiGem do B-52, ten je také rozepsán na samostatnou A4 malinkým fontíkem
K Fireflyově poznámce - jedna F-111 šla údajně k zemi po dávce 19 nábojů z jednohlavňového protiletadlového kulometu, používaným jednotkou domobrany v Luong Yenu v termínu 22.12.1972.
zdroj: Migy nad Severním Vietnamem, Roger Boniface.
Zvláštní vládní vyslanec Le Duc Tho se 18.12.1972 vrátil z jednání s Američany. Když dopravní letoun IL-18 s imatrikulační značkou BH-195 přistál na letišti Gia Lam v Hanoji, aniž by byla dojednána dohoda s Američany, bylo vietnamským
politickým vůdcům jasné, že ještě horší události budou následovat. Noviny prozatimní vlády Jižního Vietnamu, Nhan Dan a hanojské Quart Doi Nhan Dan přinesly články o tom, jak Američané v Paříži "podvedli" vietnamský lid. Vietnamcům
bylo jasné, že bombardování je nevyhnutelné, ale byli sjednoceni myšlenkou, že kapitulace není správnou volbou. Byli přesvědčeni, že Američané využijí přistání Apolla 17 na Měsíci, aby odvrátili pozornost světového veřejného mínění
od dalšího intenzivního bombardování Severního Vietnamu, které plánovali již brzy rozpoutat. Bylo známo, že se US rozhodli s konečnou platností pro nějakou větší akci, protože přicházela hlášení, že soustřeďují velké počty B-52
(přibližně 50% z celkového počtu, které měli USA rozmístěny různě po světě). Pro podporu této akce navíc americké námořnictvo přesunulo do této oblasti šest letadlových lodí:
USS America, Hancock, Kittyhawk, Midway, Oriskany, a Saratogu.
18.12.72
Radarová jednotka v provincii Quang Binh zachytila bombardéry, které letěly k Hanoji od Guamu, dokud ji Amričané nezačali rušit. Později v v 18:30h 18. 45. radarová rota hlásily skupinu B-52, která směřovala k Hanoji.
Během letu na sever jejich sledování převzala 16. radarová rota. Následně byl vydán rozkaz ke vzletu Pham Tuana, jednoho z nejzkušenějších nočních stíhacích pilotů severovietnamkého letectva. Vzlétl sám a ve svém
MiG-21MF letěl podle přístrojů v temné smrtící noci, aby si zahrál na kočku a myš. Během letu zaznamenal několik F-4 Phantom, které byly osvětleny protiletadlovou palbou, dokonce zahlédl i stopy jejich charakteristického,
černého kouře. Nad Hoa Binh si jej vyhlédly za cíl dvě ze země odpálené protiletadlové rakety SA-2. Musel zvýšit rychlost a provedl protiletadlový manévr, přesto jen těsně minuly. Díky tomu ztratil kontakt a ztratil americký
svaz. (letěl s vypnutým radarem - aby jej nevystopovali a nerušili Američané) Když zahlédl další skupinu amerických bombardérů, měl dojem, že je dostatečně blízk, aby mohl zapnout svůj radar, ale ten byl prakticky
okamžitě zarušen. Pham Tuan cítil, že bombardéry zjistily jeho přítomnost a zvýšily rychlost. zanedlo tak opět ztratil kontakt a bylo mu nařízeno se vrátit zpět na Noi Bai, protože mu docházelo palivo.
Když se přiblížil na přistání, základnu právě bombardovaly Stratofortressy, ale musel přistát, protože byl prakticky bez paliva. V posledních několika sekundách, když se poslepu přibližoval k VPD, osvítila dráhu ohromná exploze
B-52, která byla zasažena SA-2. Phan Tuan přesto v pořádku přistál.
Vietnamské lidové letectvo nárokovalo více úspěšných zásahů proti B-52, než Američané připouštěli. Podle bývalého stíhacího pilota Vu Dinh Ranga bylo do 17.12.1972 sestřeleno nebo zasaženo celkem 27ks B-52. Většina
havarovala u Vinh Linn, dále u Nghe An (5), Quang Binh (3), Thanh Hoa (2), Ha Thinh (1) a Haipongu (1). Bohužel většinu trosek nebylo jednoduché nalézt, protože dopadly do džungle a další havarovaly až v Thajsku.
19.12
Nquyen Duc Soat a Van Quy vzlétli z Noi Bai a směřovaly k Phu Ly, odkud byli navedeni tak, aby od nepřítele byli kryti přírodními překážkami, které zabránily jejich zachycení radary F-4. Potom se stočili doprava
a přiblížili s k nim zezadu. Pozemní návodčí nařídil nabrat maximální možnou rychlost na forsáži. Když se přiblížili, každý pilot odpálil po jedné raketě na F-4. Američané o nich však přesto věděli a tak se čtyři F-4
stočili, aby je napadly.Další čtyři pokračovaly dál jako doprovod. Soat a Quy zahlédli černé stopy kouře F-4, z nichž dvě zamířily doprava nahoru a dvě doleva dolů. Severovietnamci na to reagovali tím, že se rozdělili
a Duc Soat přikázal svému číslu, aby se soustředil na F-4 vpravo, zatímco on si bere na starost ty nalevo. Ty se otočily a klesavým letem zmizely. Tím mu umožnily, aby obrátil svojí pozornost na stíhací bombardéry.
Jejich doprovod byl daleko a nemohl zavčas zasáhnout v jejich prospěch, proto se rozhodly, že bude jistější bomby okamžitě odhodit, využít vyšší rychlosti a zmizet. Výše popsaný bojový let ukazuje, jak několik
pilotů MiGů dokázalo uspět i za velmi nepříznivých podmínek, dokonce i když nesetřelili žádného nepřítele. Britské Královské letectvo během bitvy o Británii praktikovalo podobný princip. Nebyl to až tak počet zničených
nepřátelských stíhaček, co rozhodlo, ale vítězství bylo dosaženo i díky tomu, když útočník nemohl/nestihl dosáhnout svůj cíl.
V průběhu noci raketové jednotky byly také aktivní, na útočníky odpálily přibližně 180 protiletadlových raket. severovietnamci využili velkých zásob těchto raket a odpalovali je bez navádění radarem. Byly pouze
nastaveny, aby vybuchovaly ve výšce, ve které přilétaly B-52. Tento způsob se později ukázal poměrně účinným. Američané nemohli využít svých prostředků k vystopování odpalovacích ramp.
Podle Severovietnamských záznamů bylo do 24.12.72 zničeno 18ks B-52. Neustále se však snažili dosáhnout sestřelu B-52 MiGem, který by byl jednoznačně potvrzen. Tento postoj jasně vyjádřil Dang Rang:
"Byli jsme nedočkaví, protože jsme dosud nesestřelili žádnou B-52, která by byla potvrzena, celých 8 let!Naše MiGy každý večer vzlétaly a kdykoli jsme narazili na bombardéry, byli naše radary okamžitě rušeny,
navíc měly silnější doprovod než před tím. Dívali jsme se na doprovodná letadla jako na laťky plotu, které musí stíhač překonat a přitom to byla létající minová pole, která mohla okamžitě vybouchnout,
pokud jste se dostali příliš blízko". Bylo nustné nalézt příčiny dosavadního neúspěchu.
"Všichni jsme se snažili prostudovat různé nákresy a plány, řekl plk. Dao Dinh Luyen, který tomu setkání předsedal. Musíme předpokládat, že naše radary musí být během útoku vypnuté a musíme útočit pouze
vizuálně. To zabrání rušení našeho vybavení, na tom jsme se shodli. Avšak přetrvávají dvě otázky: za prvé, jak dokážeme odhadnout vzdálenost mezi MiGem a B-52, za druhé: jak dokáže pilot nalézt B-52
bez radaru? Piloti již uvedli, že jej v noci dokáží bez problémů zahlédnout na několik kilometrů, za předpokladu, že jsou bombardéry osvíceny, aby předešly kolizi. Z našich zpravodajských hlášení jsme zjistili,
že na ocasní části trupu je B-52 je sedm standardních a dvě žlutá světla. Na levém křídle dvě červená a na pravém dvě modrá světla. Od Nquyena Dang ranga jsme slyšeli, že na základě těchto světel se dá určit
vzdálenost.
Pilot Pham Tuam v červené 5121 letěl nad silnou pokrývkou mraků a když zamířil na západ, nebe potemnělo. Potom se stočil na jih a zapnul autopilota. Spočítal si, že se nachází v oblasti Na San a Don La, asi
190km od Hanoje. Následně obdržel instrukce z pozemní stanice v Moc Chau: "5040 leť 220 stupňů ve výšce 6000m". O několik minut později následoval další pokyn: "5040, leť 20 stupňů, cíl se nachází nalevo ve
vzdálenosti 95km". Pozemní návodčí mu potvrdil vzálenost 20km (přeskočil jsem 3/4 stránky s podrobným popisem dalších bojů, které se tu noc odehrávaly na nebi, včetně popisů míst dopadů US a VLL letecké
techniky) Potom se s MiGem stočil napravo a viděl modrá světla bombardéru po své levici. Ve výšce 8000m nebyla cestovní rychlost MiGu o mnoho vyšší než rychlost B-52, proto Pham Tuan potřeboval zapnout
přídavné spalování motoru. Problémem bylo, že díky světlu z výtokové trysky by Američané byli varováni o jeho přítomnosti. Proto se rozhodl pokračovat cestovní rychlostí a pomalu se blížil ke svazu bombardérů.
Náhle kolem jeho křídla proletěly dva modré pruhy. Byly to rakety, byl odhalen. Vzdal se jakékoli myšlenky na pomalé přiblížení a zapnul přídavné spalování. Cítil že obloha kolem něj je náhle plná F-4, které se
na něj zaměřily. Bombardéry byly pouhé 3km před ním. Jak pokračoval v příblížení, věděl, že každá další sekunda může být jeho poslední, stejně jako pro jeho padlé kolegy, kteří se v minulosti pokusili o to samé.
Odhadoval, že bombardér letí rychlostí 950km/h, a on přibližně 1200km/h, snížil totiž rychlost aby ušetřil palivo, kterého začal být nedostatek. Ani ne za minutu můžu střílet, pomyslel si.Když se dostatečně přiblížil,
opět zapnul přídavné spalování a osvětlil nebe kole sebe. Věděl, že teď se budou Američané bát vystřelit, protože by mohli zasáhnout vlastní bombardéry. Naopak jim zabere dost času, než se budou schopni
přiblížit na účinný dostřel z kanonů. Přibližoval se m....1600m....1500m, chtěl se dostat co nejblíže, aby byl zásah jistý, 1200m...1000m. Vypálil dvě rakety a okamžitě klesnul o 3000m. Podíval se nahoru a uviděl
hořící černou kostku na nebi. 27.12 byl pro VLL památný den.
Bohužel přeskakuji dlouhé odstavce až stránky a text zákonitě ztrácí kontinuitu a chybí spoustu dalších důležitých informací přepisů vzpomínek pilotů, už mě nějak bolí prstíky (syslim to skoro hodinu :-D) a nemám
chuť přepisovat ještě taran MiGem do B-52, ten je také rozepsán na samostatnou A4 malinkým fontíkem
K Fireflyově poznámce - jedna F-111 šla údajně k zemi po dávce 19 nábojů z jednohlavňového protiletadlového kulometu, používaným jednotkou domobrany v Luong Yenu v termínu 22.12.1972.
zdroj: Migy nad Severním Vietnamem, Roger Boniface.
Naposledy upravil(a) Ejdou Rotacak dne 10/3/2021, 21:35, celkem upraveno 1 x.
Re: Úspešnosť PLRS
Psal jsem, že to jsou čísla z Wikipedie (anglické) a že nemusí být přesné - byť jsou tam ozdrojované. A když se sečtou letouny ztracené nepřátelskou činností nad Laosem a Vietnamem, dá to číslo 2.462Dzin píše:Když už technické termíny používáš a pracuješ s nimi, tak je třeba to dělat správně a tedy k nim přiřazovat správná čísla. Tebou proklamovaný údaj 2462 jsou ztráty letadel a ne letounů. Tedy včetně 50 vrtulníků USAF a 8 USN plus neznámí počet vrtulníků UH-1 pod USAF, tam znám jen celkový počet 36 ztracených. Správný údaj je tedy méně než 2404 letounů.
Na mne se nezlob, já to nepočítal.
Opět zavádíš. Já nikde nepíšu, že by vietnamské nároky (počtu sestřelů) byly správnější než ty usácké.Dzin píše:Tvoje hodnocení je založeno na zcela chybné premise, že vietnamské nároky jsou správnější, než americké údaje o ztrátách. Jenže to je pochybné ze dvou důvodů. Prvním je, že na základě empirických poznatků z konfliktů, ve kterých můžeme přesně hodnotit nároky jednotlivých stran a jejich ztráty platí, že nároky jsou vždy vyšší než reálné ztráty. A to ve všech konfliktech, které známe.
Píši jen a jen o PŘÍČINÁCH zničení letounu.
"Zničen palbou pozemního vojska na letišti" těžko můžeš započítávat do kategorie "zničen nepřátelskou činností NAD Laosem a Vietnamem".Dzin píše:Za druhé, jak sám píšeš, vietnamské nároky jsou jednoznačně neúplné, respektive pomíjejí kategorie, které mají Američané. Ty jsou
a) sestřelen stíhači
b) sestřelen SAM
c) sestřelen flakem
d) zničen palbou pozemního vojska na letišti
e) zničen přátelskou palbou
f) zničen z neznámých příčin
"Zničen přátelskou palbou" těžko můžeš započítávat do kategorie "zničen NEPŘÁTELSKOU činností nad Laosem a Vietnamem".
Takže NE. Zkoušej to dál.
A hlavně mi napiš to usácké rozdělení ... kolik letounů USA sestřelili vietnamští stíhači, kolik SAMy, kolik protiletadlové dělostřelectvo ... a kolik bylo ztraceno z "neznámých" příčin.
"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Re: Úspešnosť PLRS
Skeptik
Proto je lepší si to spočítat.
A příčiny sestřelu letounu se hodnotí na čem? Na počtu sestřelených letounů. Jestliže nejsou vietnamské nároky správnější, než americké, proč by měly být přesnější jejich údaje o příčinách ztráty letounu?
Abys to pochopil, jednoduchý příklad. Američané přijdou o 10 letadel, 7 sestřelí flak, 2 SAM a 1 stíhač. Takže 20% letadel bylo sestřeleno SAM. Vietnamci nárokují 15 sestřelů, 8 flak, 5 SAM a 2 stíhač. Úspěšnost SAM je tedy dle nich 33%. Jak vidíš je důležité znát přesná čísla pro vyhodnocování příčiny. Známe to i historie, pro příklad WW2 a B-17, kdy palubní střelci nárokovali obrovské počty sestřelů, z nichž se reálně potvrdila relativně malá část. Ale díky tomu to to v nárocích vypadalo, že hodně německých stíhaček bylo takto ztraceno.
Jenže problém je, že počty letadel, o kterých se bavíme, nejsou jen ta, která byla sestřelena nad Laosem a Vietnamem, ale jsou to veškeré ztráty v bojové akci. A do ní spadají obě kategorie (ano i přátelská palba) ať se ti to líbí nebo ne. Tedy oněch 2404 ztracených letounů obsahuje i tyto ztráty. Pokud s nimi nepočítáš, musí ti vycházet chybné výsledky.
Takže NE. Zkoušej to dál, ale teď už lépe.
P.S. Rozdělení obecných statistik jsem ti už napsal před cca 10ti dny. To by sis mohl pamatovat.
Proto je lepší si to spočítat.
A příčiny sestřelu letounu se hodnotí na čem? Na počtu sestřelených letounů. Jestliže nejsou vietnamské nároky správnější, než americké, proč by měly být přesnější jejich údaje o příčinách ztráty letounu?
Abys to pochopil, jednoduchý příklad. Američané přijdou o 10 letadel, 7 sestřelí flak, 2 SAM a 1 stíhač. Takže 20% letadel bylo sestřeleno SAM. Vietnamci nárokují 15 sestřelů, 8 flak, 5 SAM a 2 stíhač. Úspěšnost SAM je tedy dle nich 33%. Jak vidíš je důležité znát přesná čísla pro vyhodnocování příčiny. Známe to i historie, pro příklad WW2 a B-17, kdy palubní střelci nárokovali obrovské počty sestřelů, z nichž se reálně potvrdila relativně malá část. Ale díky tomu to to v nárocích vypadalo, že hodně německých stíhaček bylo takto ztraceno.
Jenže problém je, že počty letadel, o kterých se bavíme, nejsou jen ta, která byla sestřelena nad Laosem a Vietnamem, ale jsou to veškeré ztráty v bojové akci. A do ní spadají obě kategorie (ano i přátelská palba) ať se ti to líbí nebo ne. Tedy oněch 2404 ztracených letounů obsahuje i tyto ztráty. Pokud s nimi nepočítáš, musí ti vycházet chybné výsledky.
Takže NE. Zkoušej to dál, ale teď už lépe.
P.S. Rozdělení obecných statistik jsem ti už napsal před cca 10ti dny. To by sis mohl pamatovat.
Dzin píše:Jen tedy ještě rychlá reakce.
Většinu ztrát amerických letadel způsobil flak. Dle amerických statistik, mezi léty 1965 - 1973 způsobil flak všeho typu ztrátu 66% všech amerických letadel, SAMy 15%, MiGy 7%, přátelská palba 2% ostatní a neznámé příčiny 10%...Skeptik píše:Takže to máme 205 SAMy, 218 (261) stíhači a zbývajících cca 1.800 jak?
Člen palby bez super hlášky pod čarou
Re: Úspešnosť PLRS
Aha, tak nyní jsem poučenej.
66% sestřelů má na svém kontě "flak"
SAM je hrdým držitelem 15% sestřelů.
Potud nabízená fakta.
Nabízí se a propaguje se zde, že čísla hovoří jasně, SAM byl ve Vietnamu na dvě věci. Vyhozené prostředky do fuftu.
Skoro vše je tedy OK.
Jen jsem se tak trošku zadrhnul na tom - skoro-.
A zde se nabízí otázka:
To byli Američani takoví tupouni, že by je nenapadlo snížit své ztráty prostým přesunutím létadel do prostoru kde byl nejnebezpečnější PL prostředek bez šance na úspěch?
Nebo jim v tom kroku "něco" bránilo?
66% sestřelů má na svém kontě "flak"
SAM je hrdým držitelem 15% sestřelů.
Potud nabízená fakta.
Nabízí se a propaguje se zde, že čísla hovoří jasně, SAM byl ve Vietnamu na dvě věci. Vyhozené prostředky do fuftu.
Skoro vše je tedy OK.
Jen jsem se tak trošku zadrhnul na tom - skoro-.
A zde se nabízí otázka:
To byli Američani takoví tupouni, že by je nenapadlo snížit své ztráty prostým přesunutím létadel do prostoru kde byl nejnebezpečnější PL prostředek bez šance na úspěch?
Nebo jim v tom kroku "něco" bránilo?
Re: Úspešnosť PLRS
Dle sovětských statistik bylo za období od 18.12. 1972 do 30.12.1972 bylo spotřebováno (odpáleno nebo protivníkem zničeno) celkem 321 střel z S-75 přičemž odpáleno mělo být 266 z nich. Střely Vietnamcům nikdy nedošly, byť na konci Linebacker II měli mít zásobu pouze 0,64 palebného průměru na palebné postavení (místo 2 palebných průměrů), tj. 3 až 4 střely na dvě odpalovací zařízení (místo 12-ti).Firefly píše:Co jsem našel o Linebacker II od 18. do 29.12. 1972.
Sestřeleno 15 B-52, vážně poškozeno 3 B-52, lehce poškozeno 6 B-52, dále sestřeleno 2 F-111A, 3 F-4, 2 A-7, 2 A-6, 1 EB-66, 1 HH-53 a 1 RA-5C. Celkem prý bylo vystřeleno kolem 1 240 raket SAM a údajně Severovietnamcům došly rakety.
Co se sestřelů B-52 SAMy týče pak sovětské / americké údaje jsou následující:
18.12. 1972 ... 2 / 3
19.12. 1972 ... 2 / 0
20.12. 1972 ... 4 / 7 (jedna těžce poškozená B-52D spadla v Laosu)
21.12. 1972 ... 4 / 2
22.12. 1972 ... 3 / 0
23.12. 1972 ... 2 / 0
24.12. 1972 ... 0 / 0
25.12. 1972 ... 0 / 0
26.12. 1972 ... 6 / 2
27.12. 1972 ... 5 / 2
28.12. 1972 ... 3 / 0
29.12. 1972 ... 1 / 0
30.12. 1972 ... 0 / 0
Tedy celkem 32 vs. 16, přičemž USA ještě udává 4 těžce poškozené (150 - 400 průstřelů) a 5 středně poškozených (do 100 - 150 průstřelů).
Zajímavá je prý tato kniha
kde autor na základě studia hlášení z jednotlivých dní uvádí, že ... "15 B-52 bylo zničeno na místě, 10 jich havarovalo při návratu ještě nad územím Vietnamu a 5 bylo schopno přeletět do Laosu nebo Thajska, než havarovalo".
To by bylo 30 B-52 zničených SAMy ... tj. velmi blízko hlášením do Moskvy.
"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Re: Úspešnosť PLRS
Myslím že obdobne vysoký pomer nebojových strát sa dial aj počas WWII(lietadla,tanky,...)NANUK píše:.. tak jsem dospěl k názoru,že v tam museli mít hodně velký bordel v údržbě techniky.Dle dokumentů byly kolikrát nebojové ztráty techniky větší než boj. ztráty a nebo pod touto kategorii schovávali i nekdy reálné boj. ztráty. V pátek sem umístím odkazy.
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Re: Úspešnosť PLRS
Možná o nedostatku raket jsem četl v jiném zdroji než uvádím nahoře ...Skeptik píše:Dle sovětských statistik bylo za období od 18.12. 1972 do 30.12.1972 bylo spotřebováno (odpáleno nebo protivníkem zničeno) celkem 321 střel z S-75 přičemž odpáleno mělo být 266 z nich. Střely Vietnamcům nikdy nedošly, byť na konci Linebacker II měli mít zásobu pouze 0,64 palebného průměru na palebné postavení (místo 2 palebných průměrů), tj. 3 až 4 střely na dvě odpalovací zařízení (místo 12-ti).Firefly píše:Co jsem našel o Linebacker II od 18. do 29.12. 1972.
Sestřeleno 15 B-52, vážně poškozeno 3 B-52, lehce poškozeno 6 B-52, dále sestřeleno 2 F-111A, 3 F-4, 2 A-7, 2 A-6, 1 EB-66, 1 HH-53 a 1 RA-5C. Celkem prý bylo vystřeleno kolem 1 240 raket SAM a údajně Severovietnamcům došly rakety.
Co se sestřelů B-52 SAMy týče pak sovětské / americké údaje jsou následující:
18.12. 1972 ... 2 / 3
19.12. 1972 ... 2 / 0
20.12. 1972 ... 4 / 7 (jedna těžce poškozená B-52D spadla v Laosu)
21.12. 1972 ... 4 / 2
22.12. 1972 ... 3 / 0
23.12. 1972 ... 2 / 0
24.12. 1972 ... 0 / 0
25.12. 1972 ... 0 / 0
26.12. 1972 ... 6 / 2
27.12. 1972 ... 5 / 2
28.12. 1972 ... 3 / 0
29.12. 1972 ... 1 / 0
30.12. 1972 ... 0 / 0
Tedy celkem 32 vs. 16, přičemž USA ještě udává 4 těžce poškozené (150 - 400 průstřelů) a 5 středně poškozených (do 100 - 150 průstřelů).
Zajímavá je prý tato kniha
kde autor na základě studia hlášení z jednotlivých dní uvádí, že ... "15 B-52 bylo zničeno na místě, 10 jich havarovalo při návratu ještě nad územím Vietnamu a 5 bylo schopno přeletět do Laosu nebo Thajska, než havarovalo".
To by bylo 30 B-52 zničených SAMy ... tj. velmi blízko hlášením do Moskvy.
Naposledy upravil(a) Firefly dne 11/3/2021, 13:58, celkem upraveno 1 x.
Největší životní úspěch? Nevím ještě. Ještě žiju! Josef Šnejdárek
Re: Úspešnosť PLRS
Takhle, abychom si rozuměli, tak faktický nedostatek raket hlásí i Sověti.Firefly píše:Možná o nedostatku raket jsem četl v jiném zdroji než uvádím nahoře ...
Letadel USA prostě nad Vietnamem létalo tolik, že je Sověti nestíhali dodávat a Vietnamci je nestíhali sestavovat. Navíc jejich montáž probíhala v tak těžkých podmínkách, že místo 60-ti střel denně (pokud tedy byly) jich technický oddíl dokázal sestavit a otestovat tak 8 až 12 (montáž a testy se kvůli Wild Weasels prováděly jen v noci a na den se vše uklízelo). Díky tomu byli Vietnamci při Linebacker II schopni střílet jen jednu, výjimečně dvě střely na jeden cíl ... což vzhledem k rušení a dalším protiopatřením významně snižovalo efektivitu palby.
"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
Re: Úspešnosť PLRS
Přečetl sis to pořádně?Skeptik píše:Zajímavá je prý tato kniha...
kde autor na základě studia hlášení z jednotlivých dní uvádí, že ... "15 B-52 bylo zničeno na místě, 10 jich havarovalo při návratu ještě nad územím Vietnamu a 5 bylo schopno přeletět do Laosu nebo Thajska, než havarovalo".
To by bylo 30 B-52 zničených SAMy ... tj. velmi blízko hlášením do Moskvy.
Takže žádných 30 celkem, ale stále jen 15.15 B-52s were shot down...10 crashed 'on the spot' in North Vietnam and 5 were able to move out of the Hanoi area and into Laos or Thailand before they crashed".
15 B-52 bylo sestřeleno... 10 spadlo v Severním Vietnamu a 5 bylo schopno odletět z operačního prostoru Hanoje nad Laos a Thajskou předtím, než spadli.
Že by jim v tom bránila nutnost operovat v těch prostorech, kde Vietnamci soustřeďovali svojí obranu a to z důvodu, že se tam nalézali právě cíle, které se snažili Američané zničit? Nebo podle tebe se má válčit tak, že když vím o nepříteli, tak útočím úplně někde jinde, kde není, což mi sice nezpůsobí ztráty, ale jemu také ne?Mirek58 píše: A zde se nabízí otázka:
To byli Američani takoví tupouni, že by je nenapadlo snížit své ztráty prostým přesunutím létadel do prostoru kde byl nejnebezpečnější PL prostředek bez šance na úspěch?
Nebo jim v tom kroku "něco" bránilo?
Člen palby bez super hlášky pod čarou
-
Ejdou Rotacak
- Kapitán
- Příspěvky: 1218
- Registrován: 23/7/2012, 14:54
- Bydliště: Praha - Zbraslav
Re: Úspešnosť PLRS
Dzine, já tvůj příspěvek prostě nechápu, četl jsem ho 3*
Re: Úspešnosť PLRS
"15 B-52 bylo sestřeleno... z tých 15tich ...10 spadlo v Severním Vietnamu a z tých 15tich ... 5 bylo schopno odletět z operačního prostoru Hanoje nad Laos a Thajskou předtím, než spadli.?Ejdou Rotacak píše:Dzine, já tvůj příspěvek prostě nechápu, četl jsem ho 3*
Edmund Burke: "Jediné čo potrebujú nečisté sily k svojmu víťazstvu je to, aby slušní ľudia neurobili nič."
Re: Úspešnosť PLRS
Že by jim v tom bránila nutnost operovat v těch prostorech, kde Vietnamci soustřeďovali svojí obranu a to z důvodu, že se tam nalézali právě cíle, které se snažili Američané zničit? Nebo podle tebe se má válčit tak, že když vím o nepříteli, tak útočím úplně někde jinde, kde není, což mi sice nezpůsobí ztráty, ale jemu také ne?
No, normálně jsem chtěl tě navést na změnu operační výšky, kde je kanon bezmocnej, nikoliv na změnu prostoru.
Proč to tedy neudělali? Když SAM byly na nic?
A co se týká rozmístění PL kanonů. Velká, rozhodující, část se jich rozmisťovala podle příletových tras nikoliv v zájmovém prostoru. To by Vietnamci museli být totální blbci, kdyby to udělali.
( Kdysi jsem měl tu příležitost přímo mluvit s účastníky bojů a nebyli to jen tak obyč kuli. Major, plukovník a pod, byli totiž na Meziboří na jazykovém kurzu češtiny v 74/ 75 roce, tak jsme s nimi měli hodně besed, oni s tak naučili česky a nás to zajímalo)
No, normálně jsem chtěl tě navést na změnu operační výšky, kde je kanon bezmocnej, nikoliv na změnu prostoru.
Proč to tedy neudělali? Když SAM byly na nic?
A co se týká rozmístění PL kanonů. Velká, rozhodující, část se jich rozmisťovala podle příletových tras nikoliv v zájmovém prostoru. To by Vietnamci museli být totální blbci, kdyby to udělali.
( Kdysi jsem měl tu příležitost přímo mluvit s účastníky bojů a nebyli to jen tak obyč kuli. Major, plukovník a pod, byli totiž na Meziboří na jazykovém kurzu češtiny v 74/ 75 roce, tak jsme s nimi měli hodně besed, oni s tak naučili česky a nás to zajímalo)
Re: Úspešnosť PLRS
Pár stránek nazad jsem rozebíral, proč právě flakem bylo sestřelováno nejvíce letadel a to včetně problematiky operační výšky.
Člen palby bez super hlášky pod čarou
Re: Úspešnosť PLRS
Aha, takto jsem to původně nepochopil. Takže nic nového.Dzin píše:Přečetl sis to pořádně?15 B-52s were shot down...10 crashed 'on the spot' in North Vietnam and 5 were able to move out of the Hanoi area and into Laos or Thailand before they crashed".
15 B-52 bylo sestřeleno... 10 spadlo v Severním Vietnamu a 5 bylo schopno odletět z operačního prostoru Hanoje nad Laos a Thajskou předtím, než spadli.
"Hádá-li se člověk s blbcem déle než pět minut, hádají se blbci dva," Jan Werich
"Važte si lidí, kteří hledají pravdu, a střezte se těch, kteří tvrdí, že ji našli," Voltaire
-
Ejdou Rotacak
- Kapitán
- Příspěvky: 1218
- Registrován: 23/7/2012, 14:54
- Bydliště: Praha - Zbraslav
Re: Úspešnosť PLRS
nemá - ta poslední reakce.Mirek58 píše:Dobře, zítra to projdu, jestli tvoje vysvětlování má hlavu a patu.
Re: Úspešnosť PLRS
Odkazy, kde se řeší ztráty letectva během vietnamské války. Nezapomínat, že i letectva jiných států operovali na straně USA a jejich prostředky byly také sestřelovány. Jak jsem zmínil předešle...docela mě zaráží to množství nebojových ztrát.
https://www.mitchellaerospacepower.org/ ... aft-losses
https://military.wikia.org/wiki/Aircraf ... ietnam_War
https://www.mitchellaerospacepower.org/ ... aft-losses
https://military.wikia.org/wiki/Aircraf ... ietnam_War
Re: Úspešnosť PLRS
Když už se tu operuje s Vietnamskými nároky a z nich se odvozuje úspěšnost, tak by bylo dobré si je tu napsat.
Jedná se o údaje, které uvádí plukovník Boris Alexandrovič Voronov, náčelník štábu sovětské skupiny vojsk ve Vietnamu.
Jedná se o údaje, které uvádí plukovník Boris Alexandrovič Voronov, náčelník štábu sovětské skupiny vojsk ve Vietnamu.
Во время войны c 05.08.1964 г. по 31.12.1972 г. над территорией Северного Вьетнама был сбит 4181 американский самолёт, в том числе: зенитной артиллерией - 2568 (60%), истребительной авиацией - 320 (9%), зенитными ракетными войсками - 1293 самолета (31%), из них 54 (90%) стратегических бомбардировщика В-52.
В 1965 г. - ПВО ВНА сбила 834 боевых самолёта.
В 1966 г. - ПВО ВНА сбила 773 самолета, из них 221 уничтожено ракетами.
В 1967 г. - ПВО ВНА сбила 1067 самолетов, в т.ч. ЗРВ - 435, ИА - 129, ЗА - 503 самолета.
В 1968 г. - 557 самолетов, в т.ч. ЗРВ - 119, ИА - 47 самолетов.
В 1969 г. - 71 самолет.
В 1970 г. - 43 самолета.
В 1971 г. - 56 самолетов.
В 1972 г. - 922 самолета, в т.ч. 34 В-52, из них 90% ракетами.
Během války od 8. 5. 1964 do 31. 12. 1972 bylo nad územím Severního Vietnamu sestřeleno 4 181 amerických letadel, včetně: protiletadlového dělostřelectva - 2568 (60%), stíhacích letadel - 320 (9%), protiletadlové raketové síly - 1293 letadel (31%), z toho 54 (90%) strategický bombardér B-52.
V roce 1965 - 834 protivzdušná obrana sestřelil VNA bojového Samol e ta.
V roce 1966 - protivzdušná obrana VNA sestřelila 773 letadel, z nichž 221 bylo zničeno raketami.
1967 - Air Defense VNA sestřelil 1067 letadel, vč. Letadla ZRV - 435, IA - 129, ZA - 503.
V roce 1968 - 557 letadel, vč. ZRV - 119, IA - 47 letadel.
1969 - 71 letadel.
V roce 1970 - 43 letadel.
V roce 1971 - 56 letadel.
V letech 1972 - 922 letadel, vč. 34 B-52, z toho 90% raket.
Člen palby bez super hlášky pod čarou