Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 2.

Lodě Bismarck, Tirpitz a další, ponorky, ponorkové základny.

Moderátoři: Zemakt, jarl

Odpovědět
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

Obrázek
Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945.
Část 2.

V podobě osmi člunů typu R17 (R17 – R24), které začaly do stavu námořnictva přicházet koncem roku 1935, získalo Kriegsmarine již poněkud ucelenější sérii malých motorových minolovek, reflektujících cca čtyřmi roky provozu nabité zkušenosti s předcházející generací Räumbootů. Se svými 37 metry délky a téměř dvojnásobným plným výtlakem přesahujícím 120 tun představovaly tyto lodě oproti svým starším sestrám výrazný kvalitativní skok.

Přestože pří běžném pohledu mohly vypadaly tyto čluny takřka identicky, pár odlišností se jako vždy skrývalo v detailech. Zatímco první čtveřice (R17 – 20) měřila na délku 36,9 m, druhá čtyřka byla jen o fous delší, měřila rovných 37 metrů. Nicméně z hlediska šířky trupu se již o tak bagatelní rozdíl nejednalo. Plavidla R21 – R24 byla proti svým sestrám o citelných 33 cm širší, což kromě lepší stability znamenalo nárůst plného výtlaku o 4 tuny. Oproti svým předchůdcům, byly čluny vybaveny dvojicí dieselů od norimberského Manu, Maschinenfabrik Augsburg-Nürnberg. S výjimkou R21, jehož motory dosahovaly v souhrnu o 400 k vyšší výkon, vykazovala pohonná sestava tohoto typu totožně 1 800 k. O deset metrů delší trup lodí umožnil více jak zdvojnásobit množství neseného paliva, přičemž v předolodí vzniklo bojové stanoviště pro další 2cm kanón 1). Přes svoji komplikovanost se dosavadní pozitivní zkušenosti s Voith-Schneiderovými lodními šrouby promítly do jejich instalace na celou sérii. Výrobu v poměru 6:2 si mezi sebou rozdělili Abeking & Rasmussen AG (R18 – 23) a Schlichting-Werft Gmbh (R17, 24) přičemž poslední kus byl námořnictvu předán v lednu 1938.

1) Minenräumboote R17: délka 36,9 m, šířka 5,44 m, ponor 1,38 m, výtlak plný 120 t, pohon 2x diesel MAN o celkovém výkonu 1 800 koní doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 10,8 t, max. rychlost 21 uzlů, dosah 900 n.m./15 uzlů, výzbroj 2 x kanón Rheimetall 2 cm/65 C/30 a minolovné zařízení, posádka 16-17 (později s nárůstem počtu hlavňové výzbroje více).

Obrázek
R18. Za povšimnutí stojí na veliteslký můstek navazující nástavba ve středolodí. U pozdějších R-bootů absentovala.

Na další přírůstek do pozvolna se rozšiřující flotily Räumbootů si Kriegsmarine musela počkat čtyři měsíce. V květnu 1938 do svého stavu totiž námořnictvo zařadilo první dvojici (R27, 28) z budoucí šestnácti kusové série R-Bootů typu R25 (R25 – 40). Přestože byly tyto čluny oproti předcházejícímu typu o jeden a půl metru kratší, díky širšímu trupu u nich plný výtlak vzrostl na 126 tun 2). Do podpalubí se opět vrátily motory MWM o identickém celkovém výkonu, tedy 1 800 k. Vyšší maximální rychlost o 2,5 uzle a přes snížení neseného paliva (0,8 t) zvýšení doplavby o citelných 200 n.m. lze pak přičíst na vrub vyšší účinnosti standardních lodních šroubů, kterými byla tato řada komplet celá vybavena. Důvody této volby vcelku srozumitelně objasňuje nová schopnost nesení deseti min. Zařazením „erdvacetpětek“ do stavu německého námořnictva došlo k rozšíření dosavadního, ne již malého, portfolia úkolů s kterým se museli Räumbooty popasovat o ne zrovna nevýznamné kladení min. Zároveň s tímto byla předeslána budoucí produkční praxe, kdy souběžně běžela výroba člunů jak s s Voith-Schneiderovým systémem, tak s klasickými šrouby. Na výrobě typu R25 opět participovaly oba výše uvedení výrobci, tentokrát v poměru 11:5 ve prospěch Abeking & Rasmussen AG (R27 – 37). Poslední loď této série obdrželo Kriegsmarine v listopadu 1939, tedy 16 měsíců po příchodu první dvojice. Pozvolna akcelerující rychlost výroby tak prakticky kopírovala dění na tehdy již válkou zmítaných mořích a oceánech.

2) Minenräumboote R25: délka 35,4 m, šířka 5,55 m, ponor 1,42 m, výtlak plný 126 t, pohon 2x diesel MWM o celkovém výkonu 1 800 koní doplněný menším pomocným čtyřválcem (Deutz, MWM) o 70- 75k, palivo 10 t, max. rychlost 23,5 uzlů, dosah 1 100 n.m./15 uzlů, výzbroj 2 x kanón Rheimetall 2 cm/65 C/30, 10 min a minolovné zařízení, posádka 20 (později více).

Do konce roku 1937 převzalo Kriegsmarine již sedm člunů typu R17, což zcela postačovalo, aby ještě v prosinci byla na Baltu zformována 1. Räumbootsflottille. Svůj první opravdový křest ohněm si flotila odbyla v rámci operace Weserübung, v jejímž rámci také dne 9. dubna 1940 při pokusu prorazit Oslofjordem k hlavnímu městu Norska přišla o člun R17. Na tomto místě si dovolím citovat Michana …Německé lodě SKUPINY V. prakticky beze škod zdolají první překážku na cestě do Osla. Pak se zastaví a přesadí své úderné jednotky na menší lodě, na lodě, které mají zaútočit na Rauöy a Bolaerne z týlu. Další německé torpédovky a minolovky jsou poslány s vojáky na palubě, aby okupovaly neopevněnou námořní základnu Horten na západním břehu Oslofjordu. V té době v Hortenu kotví jen jedna norská válečná loď, kterou je minonoska Olav Tryggvason, loď vyzbrojená 4 děly ráže 120 mm. Když minonoska Olav Tryggvason objeví německou flotu SKUPINU V., dá její kapitán Briseid rozkaz zahájit okamžitě palbu. Norská minonoska potopí německou minolovku R 17 a donutí k ústupu torpédovku Albatros… . Po norské kampani se flotila v patách vítězícího Wehrmachtu přesunula do Holandska, načež v návaznosti na napadení Sovětského svazu mění v roce 1942 Severní moře za baltský prostor. S ohledem na změnu rozložení sil na tomto bojišti, proběhlo v průběhu roku 1943 u stávajících člunů poměrně razantní posílení výzbroje, kdy základní dvojice 2 cm kanónů byla rozšířena o další dva kanóny novějšího modelu 65 C/38, u některých plavidel dokonce ve dvouhlavňové verzi. Zároveň díky instalaci skluzů hlubinných pum došlo k zefektivnění boje proti ponorkám. Nicméně i v tomto případě se nejednalo o standart, navíc preferující „lehčí výzbrojní schéma“. V roce 1944 došlo ojediněle i na instalaci protiletadlového raketometu 8,6 cm R Ag M42/43 3). Kromě již zmíněné R17 byly za války ztraceny ještě dva čluny (R19 následkem leteckého útoku 16.09.1943 Nantes), R20 najela na vlastní minu 16.08.1944 Sylt). Zbývající pětici „šťastlivců“ si mezi sebou rozdělili vítězící spojenci.

3) 8,6 cm R Ag M42/43: pro jednohlavňový raketomet bylo vyvinuto několik raket vč. tříštivé a kouřové verze. Ničivá síla HE rakety byla stejná jako u protiletadlového 8,8 cm granátu. Existovala i varianta s padáčkem a drátovým kabelem na kterém byly připevněna různá lanka do kterých se mělo útočící letadlo zaplést. Hmotnost nabitého raketometu o celkové délce 1,2 m činila 36 kg. Rychlost palby 8–10 ran za minutu.

Obrázek
Vrak R17 v Oslofjordu.

Poněkud početnější rodina Räumbootů typu R25 umožnila německému námořnictvu postavit hned dvě minolovné flotily. Räumbootsflottille s pořadovým číslem 2 vznikla v průběhu podzimu 1938. Svoji válečnou kariéru zahájila „druhá“ v Dánsku, načež v rychlém sledu následovalo Holandsko a Francie. Od léta 1942 se novým domovem flotily stalo Baltské moře. O tom, že ani zde, na „baltském rybníku“, nebyla válečná služba žádná selanka nám pak může napovědět, že v srpnu byla flotila rozpuštěna. Přesto bylo stále na čem stavět, a tak z počátkem roku a s příchodem šestice nových člunů typu R401 byla 2. Räumbootsflottille reaktivována. První dny míru zastihly původní osmičku zakládajících členů flotily (R25, 26, 27†, 28, 29†, 30†, 31, 32) v této kondici: šest kapitulovalo spojencům, tři byly potopeny.

S budováním 3. Räumbootsflottille se započalo na jaře 1939 v Pilavě. Do konce léta 1940 u ní postupně zakotvil zbytek série R-Bootů typu 25 (R33, 34, 35, 36, 37, 38, 39, 40), ale to již měla flotila díky účasti na napadení Polska svůj bojový křest za sebou. Dle již známého scénáře následovalo Dánsko a Norsko. Mj. právě čluny z 3. Räumbootsflottille dne 12. dubna 1940 participovaly na eskortě těžkého křižníku Lützow, jenž stále balancoval na hraně bytí a nebytí (po torpédovém útoku ponorky HMS Spearfish), do Kielu. V následujících měsících následoval přesun do francouzského Le Havre a příprava na nikdy neuskutečněnou operaci Seelöwe, invazi do Anglie. V září 1942 přišel rozkaz, aby flotila vyčlenila pro nově vznikající 12. Räumbootsflottille čluny R34, 37, 39 a 40. Velmi povedený nálet britských bombardérů z 1. října však hodil do těchto příprav tzv. vidle, načež na konec u „dvanácté“ ve středomoří zakotvily pouze R34, 38 a 40. Zásadní změna klimatu však čekala i 3. Räumbootsflottille, neboť ta byla na jaře 1942 převelena, částečně po vlastní (Dieppe – Hamburk - Drážďany), částečně po ose cizí (Drážďany – Ingolstadt), za využití Dunaje do Oděsy. Opětovné bojeschopnosti flotila nabyla 3. července 1942, načež se plně zapojila do černomořské anabáze německého námořnictva. V březnu 1944 činil početní stav 3. Räumbootsflottille 15 člunů, vč. dvou veteránů R 35 a 37. Po kapitulaci Rumunska a následnému vyhlášení války Německu byla „třetí“ evakuována do Varny, kde také vlastním přičiněním skončily její zbývající Räumbooty na mořském dně. Po další anabázi, tentokrát pevninské, došlo na konci roku v Brémách k reorganizaci flotily. Přestože se do konce dubna 1945 podařilo 3. Räumbootsflottille plně vyzbrojit a vystrojit, do bojů již nezasáhla. Dne 8. května 1945 kapitulovala ve Flensburgu-Solitüde. Na rozdíl od svých starších sester z druhé flotily, bylo ve víru války ztraceno všech osm zbývajících člunů typu R25 (R33† ,34†, 35†, 36†, 37†, 38†, 39†, 40†).

Obrázek

V dalším pokračování se budeme věnovat prvním opravdovým "Kriegsmodelům".

Zdroje:
Ivan Hrbek a Jaroslav Hrbek, Loďstva států účastnících se druhé světové války
Gordon Williamson, Kriegsmarine Coastal Force
http://www.palba.cz
http://www.valka.cz
http://www.fronta.cz
http://www.navypedia.org
http://www.german-navy.de
https://www.mwm.net
https://www.de.wikipedia.org
http://www.naviearmatori.net
http://www.forums.airbase.ru
http://www.navweaps.com
https://www.yachtsportmuseum.de
http://www.uboatarchive.net
https://www.kbismarck.com
https://www.wlb-stuttgart.de
https://upload.wikimedia.org
https://fr.wikipedia.org
https://www.artstation.com
http://www.lexikon-der-wehrmacht.de
https://www.worthpoint.com
https://alchetron.com
http://www.deutschekriegsmarine.de
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 2.

Příspěvek od jarl »

Zaujala mě ta informace o instalaci protiletadlového raketometu. Předpokládám, že se nejednalo o příliš účinnou zbraň. A nebo se pletu?
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 2.

Příspěvek od Zemakt »

V příštím díle se jí budu věnovat drobet více, bude i nějaký nákres. Ano, je to vcelku podivná zbraň.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Minenräumboote (R-Boote), 1929-1945. Část 2.

Příspěvek od jarl »

Dobře, počkáme na další díl.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Kriegsmarine“