Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od jarl »

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Bitva u východních Šalomounů

Díl první
Obrázek
Po triumfu u ostrova Savo stálo velení námořních i pozemních sil Nipponu před obtížným úkolem, kterak na ohrožený ostrov dopravit odpovídající posily, a pokud možno i vylákat a následně zničit americké nosiče letadel. Času přitom nebylo nazbyt, neboť 20. srpna eskortní letadlové loď LONG ISLAND dopravila na Henderson 19 stíhaček a 12 střemhlavých bombardérů, což Spojencům poskytlo výhodu „nepotopitelné letadlové lodě“. To si záhy uvědomili i Japonci, pročež vlivný admirál Ugaki pokládal vyřazení guadalcanalského letiště za přínosnější než zničení amerických letadlových lodí.

Zatímco velitel 17. armády generálporučík H. Hjakutake se jen neochotně smiřoval s myšlenkou odložit ve prospěch Guadalcanalu plány na obsazení Port Moresby na Nové Guinei, admirál Jamamoto si význam tohoto ostrova záhy uvědomil, takže jádro Spojeného loďstva včetně vlajkové bitevní lodě JAMATO opustilo domácí vody a zamířilo k atolu Truk. Zároveň eskortní letadlové lodě dopravily do Rabaulu nové stíhačky, a protože se na zdejší letiště přemístily i bombardéry z Kaviengu, mohlo námořní síly podporovat 41 torpédových bombardérů, 9 střemhlavých bombardérů, 53 stíhaček a 11 létajících člunů z 11. letecké flotily admirála Cukahary.

Obrázek
Hendersonovo letiště v r. 1942

Plán na přepravy posil a vyřazení Hendersonova letiště dostal podle prvního písmene japonského názvu Guadalcanalu označení operace „KA“ a měla jej provést 2. divize torpédoborců kontradmirála R. Tanaky. Ten disponoval vlajkovým lehkým křižníkem DŽINCÚ a osmi torpédoborci, přičemž jej podporovala část 8. loďstva viceadmirála Mikawy se čtyřmi těžkými křižníky. Tanakovým úkolem bylo ostřelovat letiště a vylodit na ostrově 1000 příslušníků 2. pluku ze 7. pěší divize a 500 členů speciálních námořních výsadkových oddílů, kteří se nalodili na parníky KINRJÚ MARU, BOSTON MARU, DAIKUKU MARU a 4 transportní torpédoborce. Počty přepravovaných vojáků a mariňáků dokládají nejenom japonskou neschopnost soustředit v této oblasti dostatečné množství jednotek, ale i špatnou práci rozvědky, jež ani několik týdnů po zahájení guadalcanalské kampaně nebyla schopná relevantně posoudit sílu nepřátelského desantu.

Brzy poté, co Tanakův konvoj opustil Rabaul dorazilo na velitelství hlášení o souboji letky bombardérů a jejich doprovodu s americkými stíhači z Hendersonova letiště, načež Cukahara ještě 21. srpna Tanakovi vydal povel k návratu. Jenomže ještě nežli se jeho uskupení vrátilo na základnu, obdržel od Mikawy rozkaz operaci dokončit. Tanakovy lodě tedy pokračovaly v plavbě, přičemž japonský vzdušný průzkum objevil jižně od Guadalcanalu malý konvoj s posilami doprovázený lehkým křižníkem. Na základě tohoto hlášení Mikawa Tanakovi nařídil odeslat k jeho zničení dva torpédoborce, a protože Spojenci zareagovali stejným způsobem, strhla se v noci z 21. na 22. srpna u pobřeží severního Guadalcanalu šarvátka, ve které KAWAKAZE poškodil torpédoborec BLUE tak vážně, že jej musela potopit vlastní posádka.

Po bitvě u ostrova Savo si tedy synové Nipponu připsali další úspěch v noční bitvě. Jednalo se však pouze o prolog k souboji letadlových lodí, neboť po zprávě o zprovoznění letiště na Guadalcanalu, Jamamoto původní úmysl přehodnotil a vyslal k Šalomounovým ostrovům další uskupení plnící hned několik úkolů.

Obrázek
Kontradmirál Tanaka

Hlavní úloha připadla 3. loďstvu viceadmirála Nagumy, jenž měl vyloďujícím se jednotkám poskytnout vzdušné krytí a hlavně vyhledat a zničit americké nosiče letadel, bez kteréžto podmínky bylo dosažení cílů operace „KA“ obtížně realizovatelné. Na složení 3. loďstva můžeme demonstrovat úpadek japonského námořního letectva, neboť v bitvě u Midway Mobilní svaz zahrnoval 4 těžké letadlové lodě, zatímco po katastrofální červnové porážce se musel spokojit s ŠÓKAKU a ZUIKAKU nesoucích celkem 77 bombardérů a 53 stíhaček. Blízký doprovod zajišťovalo 6 torpédoborců, kdežto vzdálené krytí uskupení kontradmirála H. Abea s dvojicí bitevních lodí, čtyřmi křižníky a několika torpédoborci.

Pravda, v létě 1942 vstoupily do služby HIJÓ a DŽUNJÓ narychlo přestavěné z civilních parníků, ale ty nesly jenom kolem 50 letounů, dosahovaly pouze 25uzlové rychlosti a navíc trpěly poruchami pohonné soustavy, takže v žádném případě nemohly rovnocenně nahradit jednotky ztracené u Midway. Navíc se v dosavadním průběhu války duše přemnoha císařových orlů odebraly do svatyně Jasukuni. Proto povinnost bojovat za božského mikada s kniplem v ruce, přebírali nováčci, kteří si teprve museli vydobýt válečné ostruhy, i když ztráty na ŠÓKAKU a ZUIKAKU částečně nahradili veteráni z lodí potopených u Midway.

Obrázek
Letadlová loď Šókaku

Nippon postupně ztrácel i technologickou převahu, i když stále platilo, že jeho námořní letectvo má asi o 100 mil větší dosah, což částečně kompenzovalo chybějící letiště v oblasti předpokládané bitvy. Formálně byly zbývající letadlové lodě rozdělené do dvou divizí, přičemž na základě nedávných zkušeností narostly počty střemhlavých bombardérů na úkor torpédonosných strojů. Každou divizi tvořily dvě těžké a jedna lehká letadlová loď, ale Japoncům nebyl dopřán čas k dokončení reorganizace, takže vypluli do bitvy s tím co měli momentálně k dispozici.

Kromě posledních „mohykánů“ od Pearl Harboru a HIJÓ a DŽUNJÓ už byly ve službě pouze lehké letadlové lodě HÓŠÓ, RJÚDŽÓ a ZUIHÓ, plus eskortní TAIJÓ a UNJÓ, a protože práce na těžké letadlové lodi TAIHÓ příliš nepokročily, mohly Spojené loďstvo v dohledné době posílit pouze další konvertované dopravní parníky. Naproti tomu americké Tichooceánské loďstvo se po převelení WASPU na Pacifik pyšnilo čtyřmi velkými letadlovými loděmi, a jelikož tamější loděnice dokončovaly první jednotku z početné třídy výtečných nosičů třídy ESSEX, pro Japonsko nepříznivý poměr sil v této lodní kategorii se měl v průběhu následujícího roku ještě zhoršit.

Obrázek
Elitní japonský letec korvetní kapitán Takašige Egusa

Veškeré naděje na vítězné ukončení války tedy Tokio upínalo k „nové Cušimě“, jenomže Nagumo vyplouval do akce s vědomím, že ztráta ŠÓKAKU a ZUIKAKU by Zemi vycházejícího slunce připravila o jediné plnohodnotné letadlové lodě. Za těchto okolností se od vždy opatrného admirála nedala očekávat přemíra bojovnosti a Jamamotův plán na „odvetu za Midway“ dostal povážlivé trhliny ještě před vlastní bitvou.

I když hlavní ofenzivní složku představovalo palubní letectvo, velení Jamamoto nesvěřil Nagumovi, nýbrž veliteli 2. loďstva viceadmirálovi N. Kondóovi, jenž měl na povel 2 divize křižníků, 3 divize torpédoborců a hydroplánovou loď ČITOSE. Součástí 3. loďstva bylo i Abeho uskupení čítající bitevní lodě HIEI a KIRIŠIMA, 3 těžké křižníky, 1 lehký křižník a několik torpédoborců. Jeho úkolem bylo zaujmout pozici asi 150 mil před letadlovými loděmi, upoutat na sebe nepřátelské bombardéry a po setmění svými mocnými děly zničit poškozené lodě.

Obrázek
Viceadmirál Nagumo

Kontradmirál Čuiči Hara velel formaci tvořenou lehkou letadlovou lodí RJÚDŽÓ, těžkým křižníkem TONE a torpédoborci AMACUKAZE a TOKICUKAZE. Měl se pohybovat 100 mil na západ od Nagumových letadlových lodí a jeho úkolem údajně bylo upoutat na sebe bombardováním Hendersonova letiště pozornost Spojenců, a tím umožnit 3. loďstvu zaútočit na americké letadlové lodě. Jednalo se o riskantní a nevděčný úkol, ale zažité tvrzení, že Jamamoto Harovo uskupení předem obětoval na oltář vlasti je patrně přehnané.

Celkem Japonci vyslali na moře přes 50 válečných lodí, přičemž opakovali chybu od Midway. I nyní mocnou flotu doslova rozdrobili do množství oddělených uskupení, i když předpokládali, že se jim postaví nejméně tři nosiče letadel. Navíc v okolí Šalomounů hlídkovalo 14 podmořských člunů 6. ponorkové flotily, a v případě potřeby mohly vyplout i letadlová loď DŽUNJÓ, eskortní letadlová loď TAIJÓ, bitevníky JAMATO a MUCU plus půltucet torpédoborců. To byly značné síly, které oproti akcím v předchozím období limitovaly pouze ztráty v kategorii těžkých letadlových nosičů, takže velitel Spojeného loďstva věřil, že jeho podřízení naváží na taktický úspěch z bitvy u ostrova Savo a přemění jej v sukces strategický.

Obrázek
Velitel Spojeného loďstva admirál Jamamoto

Třebaže Japonci krátce před zahájením operace „KA“ změnili námořní kódy, nárůst počtu zachycených depeší a rozsáhlé změny v dislokaci válečných lodí nenechávaly nikoho na pochybách o Jamamotových záměrech, a velitelství Tichooceánského loďstva přesně odhadlo, že nepřítel do akce vyšle nejméně dvě těžké a jednu lehkou letadlovou loď, které mohou ke Guadalcanalu dorazit kolem 24. srpna. V důsledku ztrát utrpěných v úvodním dějství guadalcanalské kampaně opustila 17. srpna hlavní základnu Tichooceánského loďstva letadlová loď HORNET, a obklopena ochranou clonou ze dvou křižníků a šesti torpédoborců, zamířila zajišťovat námořní komunikace v oblasti jihozápadního Pacifiku. Zároveň se Panamským průplavem protáhly i zánovní bitevní lodě SOUTH DAKOTA a WASHINGTON provázené lehkým křižníkem JUNEAU a množstvím torpédoborců.

Bohužel žádná z těchto posil nedorazila včas na místo určení, takže viceadmirál R. Ghormley mohl počítat pouze s loděmi, které mu nadřízení přidělili před začátkem kampaně. Základem jeho sil se stal 61. operační svaz viceadmirála F. Fletchera, jenž se dělil na tři formace soustředěné kolem mateřských letadlových lodí. První velel přímo Fletcher disponující nosičem letadel SAROTOGA doprovázenou dvojicí těžkých křižníků a pěti torpédoborci, druhá (kontradmirál T. Kinkaid) se skládala z letadlové lodě ENTERPRISE, bitevní lodě NORTH CAROLINA, dvou křižníků a šesti torpédoborců, zatímco třetí (kontradmirál L. Noyes) sestávala z letadlové lodě WASP, tří křižníků a sedmi torpédoborců.

Obrázek
Viceadmirál Ghormley

Suma sumárum pouhých 29 jednotek nesoucích přibližně 220 letounů, jež ovšem tvořily jedno taktické uskupení, podporované 11 bombardéry a 18 stíhačkami operujícími z Hendersonova letiště a 33 Catalinami a 25 těžkými bombardéry B-17 dislokovanými na Nových Hebridách a Espiritu Santo. Letiště na Guadalcanalu dávalo Spojencům nepopíratelnou výhodu, ale přesto spoléhali zejména na bombardéry startující z letadlových lodí. Časy, kdy staromilci upřednostňující mohutné obrněnce tyto pravda nevzhledné jednotky, kvůli jejich charakteristické siluetě přezíravě označovali za „vrata od stodoly položená na vaně“ už válečné události zavály prachem zapomnění, což mělo i stinnou stránku.

Nepostradatelnost těchto impozantních bojových prostředků pro válčení na rozlehlém Pacifiku, a s tím spojené vědomí olbřímí odpovědnosti, často jejich velitelům svazovalo ruce, takže během plnění zadaných úkolů raději upřednostnili opatrnost, než aby riskovali ztrátu drahocenných jednotek. Tuto filozofii vyznával i admirál Fletcher, jenž se za daných okolností boji nemohl (a jistě ani nechtěl) vyhnout, ale uchování letadlových lodí pro další použití pro něj bylo (stejně jako pro Nagumu) důležitější, nežli svedení rozhodující bitvy.

Dějištěm v pořadí třetí konfrontace letadlových lodí se staly vody omývající východní část Šalomounových ostrovů, kam od severu mířily japonské lodě, zatímco 61. operační svaz křižoval jižně od souostroví mimo dosah letounů z Rabaulu. Protože se u Midway prokázalo, že vzdušný úder může během několika minut rozhodnout o vítězi či poraženém, věnovali oba admirálové patřičnou pozornost průzkumu. Proto mořskou hladinu v okolí Šalomounů ostřížími zraky propátrávaly osádky hlídkujících letounů, zatímco v okolí letadlových lodí kroužili stíhači mající za úkol ničení nepřátelských „čmuchalů“.

Obrázek
Letadlová loď Saratoga

Zpočátku měli navrch synové Nipponu, jejichž létající člun už 20. srpna zahlédl americké letadlové lodě, na což Cukahara zareagoval vysláním bombardérů Aiči D3A2, které však nepřítele nenašly. Létající člun Kawaniši H6K objevil 21. srpna 530 mil jihovýchodně od Shortlandských ostrovů nepřátelské letadlové lodě, ale protože jej záhy sestřelil Douglas SBD Dauntless z WASPU, stačil radista odeslat pouze depeši o napadení. Potvrdit pozici letadlových lodí v této oblasti se následujícího dne vydal další létající člun, a třebaže mu pohotová reakce stíhací ochrany ENTERPRISE zabránila podat hlášení, Nagumo usoudil, že jeho zmizení potvrdilo jejich polohu, takže se rozhodl operaci urychlit.

Po rozednění 23. srpna se 61. operační svaz nalézal 50 mil na východ od ostrova Malaita. Fletcher jako obvykle vyslal do vzduchu průzkumné stroje, ale ty na japonské válečné lodě nenarazily, tudíž jejich přítomnost signalizovaly pouze detekované ponorky. O něco lépe se vedlo létajícím člunům ze souostroví Santa Cruz, pročež Catalina kapitána L. Reistera krátce před 10. hod. odeslala alarmující hlášení: „Dva křižníky a tři torpédoborce kryjící vojenské transporty se 17uzlovou rychlostí blíží ke Guadalcanalu.“

Obrázek
Fregatní kapitán Felt

ENTERPRISE a SARATOGA pluly na severozápad, když v 11:40 došlo hlášení z B-17 o dalším japonském uskupení poblíž ostrova Bougainville, ale Fletcher se od původního rozhodnutí nenechal odradit, pročež po 14. hod. odstartovaly ze SARATOGY stroje určené k útoku na Tanakův konvoj. Formace vedená fregatním kapitánem Feltem se skládala z 31 střemhlavých bombardůrů Douglas SBD Dauntless a 6 torpédonosných Grumman TBF Avenger, ale protože se zhoršila viditelnost, a hlavně se Tanaka mezitím vzdálil mimo akční rádius palubních bombardérů, Feltovi muži v předpokládané poloze nic nenašli a neúspěšnou misi navečer ukončili přistáním na Hendersonu. Vandegriftovi mariňáci je vřele přivítali, ale sotva se pozemní personál pustil do tankování a doplňování munice, vzbudila piloty kanonáda z torpédoborce KAGERÓ, takže se příliš nevyspali.

23. srpna učinil Fletcher kontroverzní rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že doposud neměl žádné zprávy o poloze nepřátelských letadlových lodí, uvěřil hlášení rozvědky, že se Nagumo s ŠÓKAKU a ZUIKAKU teprve přesunuje z Vnitřního moře k Truku, načež v 18:23 poslal WASP i s doprovodem 200 mil na jihovýchod na setkání s cisternovými loděmi, jenom proto, aby torpédoborce v bezpečné vzdálenosti od Guadalcanalu doplnily palivo. Fletcherova palivová obsese tedy 61. operační svaz připravila o třetinu letadel a následujícího dne umožnila Nagumovi utkat se s Američany jako rovný s rovným.

Obrázek
Letadlová loď Wasp

Navečer 23. srpna zamířily hlavní japonské síly k severu, aby nedošlo k předčasnému kontaktu s nepřáteli, ale po rozednění a nočních Jamamotových instrukcích se již hrozivé námořní síly s císařskou chryzantémou na přídích a vlajkou se stylizovaným vycházejícím sluncem na stěžních, rychlostí 20 uzlů opět blížily ke Guadalcanalu.

Tou dobou se Američané ocitli v prekérní situaci; WASP mířil na setkání s tankery a většina letounů ze SARATOGY stále „hřadovala“ na Hendersonově letišti, takže se Fletcher mohl spolehnout pouze na bombardéry a stíhačky z ENTERPRISE. Za této konstelace dostal velitel 61. operačního svazu po 9. hod. hlášení z průzkumné Cataliny o letadlové lodi, křižníku a dvojici torpédoborců spatřených 220 mil severně od ostrova Malaita. Byl to odřad kontradmirála Hary, ale protože se zatím nalézal mimo dosah palubního letectva, a Fletcher čekal na návrat vlastních bombardérů, rozkaz k útoku nezazněl.

Obrázek
Admirál Fletcher

Zatímco se vzdálenost mezi 61. operačním svazem a uskupením kolem RJÚDŽÓ rychle zmenšovala, přicházely další zprávy o nepřátelských lodích a soubojích průzkumných letounů s japonskými stíhači. Bylo zřejmé, že ke Guadalcanalu míří několik uskupení, takže Fletcher posílil stíhací ochranu, ale k vyslání útočné vlny se neodhodlal. Jednak stále čekal na Feltovy bombardéry, které začaly na SARATOZE přistávat teprve v 11:30, a hlavně si připomněl analogickou situaci z bitvy na Korálovém moři, kdy napadl lehkou letadlovou loď ŠÓHÓ, zatímco ŠÓKAKU a ZUIKAKU provedly zdrcující protiútok. Navíc si unavení piloti museli odpočinout a technici doplňovali palivo, munici a zavěšovali na bombardéry nové pumy.

V době kdy váhající Fletcher posílal do vzduchu další průzkumné stroje, po 61. operačním svazu pátraly letouny admirála Cukahary se základnami na Shortlandách, zatímco bombardéry z Rabaulu měly udeřit na Guadalcanal. Jako první se v 11:50 do jeho blízkosti dostal létající člun Kawaniši H8K1, který však včas sestřelili radarem navádění stíhači ze SARATOGY. Stejná letka později rozstřílela i bombardér Micubiši G4M1, ale průzkumný hydroplán z křižníku TONE splnil svoji povinnost, takže Nagumo věděl, že se hledané letadlové lodě nalézají asi 200 mil východně od Malaity a získal výhodu prvního úderu. V 13:20 ohlásil operátor radaru na SARATOZE ve vzdálenosti 112mil vzdušnou formaci mířící na Guadalcanal, což Fletchera konečně přesvědčilo o přítomnosti letadlových lodí, načež vydal rozkaz ke staru první útočné vlny.

Obrázek
Střemhlavý bombardér Douglas SBD Dauntless

Před 14. hod. vzlétlo ze SARATOGY pod velením fregatního kapitána Felta 30 střemhlavých a 6 torpédových bombardérů, které se vydaly do prostoru, kde se podle několika zpráv pohybovala japonská letadlová loď. Jednalo se o odřad kontradmirála Hary, jenž se nad ránem oddělil od hlavních sil, aby v poledne 24. srpna zaujal pozici 200 mil severně od výběžku Lunga, odkud měl v případě že se neobjeví americké letadlové lodě, podniknout úder proti Hendersonově letišti. Protože SARATOGU dělilo od nahlášené polohy nepřátelského uskupení přes 200 mil, postrádaly bombardéry stíhací doprovod.

RJÚDŽÓ (Drak stoupající k nebesům) v dosavadním průběhu války plnil široké spektrum úkolů nejenom při obsazování Filipín, Malajsie a Nizozemské Východní Indie, ale jeho palubní letouny útočily i na přístavy v Bengálském zálivu a naposledy podporovaly vylodění na Aleutských ostrovech. Nyní však muži námořního kapitána T. Katóa dostali úkol, jenž se ukázal nad jejich síly.

RJÚDŽÓ se pohyboval v blízkosti předpokládaného doletu nepřátelského palubního letectva, pročež se nejprve musel vypořádat s letouny na Hendersonu. Přitom jeho doprovod tvořil pouze křižník s dvojicí torpédoborců, a jakožto lehká letadlová loď nesl toliko 24 stíhaček a 6 bombardérů. přičemž za kniply většinou seděli piloti-zelenáči.

Obrázek
Bombardér Nakadžima B5N2

První útočné vlně velel poručík B. Murakami a skládala se z 6 torpédových bombardérů Nakadžima B5N2, jež tentokráte místo obvyklých „smrtonosných doutníků“ nesly v podvěsech půltucet trhavých pum, a stejného počtu stíhaček Micubiši A6M2. O něco později odstartovalo ještě 9 stíhaček poručíka K. Notomiho, což znamená, že k ochraně RJÚDŽÓ zůstalo všeho všudy 9 strojů.

Jakmile letouny druhé vlny zmizely z dohledu, nařídil Hara obrat na sever, aby se vzdálil z dosahu bombardérů na Guadalcanalu. Bohužel leteckou formaci z RJÚDŽÓ jak víme detekoval radar na SARATOZE a Fletcher zareagoval vysláním útočné letky, pročež RJÚDŽÓ nakonec opravdu sehrál roly návnady, ať už k tomu došlo shodou okolností, či se pouze naplnil záměr velitele Spojeného loďstva.

Letadla z RJÚDŽÓ přeletěla nad ostrovy Malaita a Florida, načež Notomiho stíhači podle plánu dohnali letouny z první vlny, takže Murakami mohl ve 14:15 vytvořit šípovitou bojovou formaci. Část stíhaček zprava krylo bombardéry, zatímco Notomi měl napadnout letiště. Radiolokátor na Guadalcanalu kupodivu blížící se formaci neodhalil, ale naštěstí první varování zaslali pozorovatelé na okupovaných ostrovech, načež útočníky nad Železným průlivem zaznamenaly čtyři hlídkující stíhačky vedené kapitánem M. Carlem.

Obrázek
Letadlová loď Rjúdžó

Řídící letového provozu tedy na poslední chvíli poslal do vzduchu 10 Wildcatů a 2 P-400, takže se rozpoutala zuřivá bitva, do které se zapojilo i protiletadlové dělostřelectvo. Přesto Murakamiho bombardéry pronikly nad letiště a svrhly smrtonosný náklad, ale 60kg pumy nemohly ranvej vážně poškodit. Lépe si vedli Notomiho stíhači, kteří zničili několik startujících strojů, načež Japonci zamířili na sever. V patách se jim drželi rozohnění Američané dychtící pomstít sestřelené kolegy, tudíž boj pokračoval až do 14:53, kdy spojenečtí aviatici zamířili zpět na Hendersonovo letiště.

Celkem synové Nipponu ztratili 3 bombardéry a stejný počet stíhaček, přičemž další Nakadžima B5N2 musela nouzově přistát a její osádku zachránil torpédoborec MOČIZUKI. Naopak Američané přišli pouze o 3 Wildcaty, tudíž o vítězi nebeského klání nebylo pochyb. Pravda, výsledek ještě mohlo zvrátit 38 bombardérů a stíhaček z Rabaulu, ale ty kvůli špatnému počasí ještě před polednem zamířily zpět na základnu, takže Američané na Hendersonu slavili zasloužený triumf. Letiště zůstalo v provozu a stíhačky použité jako doprovod bombardérů Japoncům citelně chyběly při odrážení následných útoků na mateřskou loď.

V době, kdy se japonští letci odpoutali od dotěrných Wildcatů, se již k RJÚDŽÓ blížila zkáza v podobě 36 bombardérů s bílou pěticípou hvězdou na trupech. Jako předvoj se krátce po 14. hod. objevila Catalina a několik Avengerů z ENTERPRISE, jejichž osádky upřesnily Fletcherovy polohu Harova odřadu a některé dokonce - nehledě na přítomnost stíhaček a palbu protiletadlových děl - klesly do výšky 3660 m a zaútočily. RJÚDŽÓ provedl úhybný manévr, takže 4 pumy dopadly 60 m za zádí, pročež se útočníci raději stáhli. Brzy je vystřídala další dvojice Avengerů, jež se zaměřila na křižník TONE, ale tentokráte byla stíhací ochrana v pohotovosti, tudíž se jeden bombardér zřítil na hladinu a druhý nebezpečný prostor urychleně opustil.

Obrázek
Torpédový bombardér Grumman TBF Avenger

Tou dobou dostal Fletcher hlášení o pozici ŠÓKAKU a ZUIKAKU a údajně na tyto nepoměrně hodnotnější cíle zamýšlel přesměrovat letouny ze SARATOGY, ale fregatní kapitán Felt jeho depeši nezachytil. Buď jak buď, jeho formace letěla nadále původním kursem, což dost možná mnoha osádkám zachránilo život, jelikož útok na svaz letadlových lodí bez stíhacího krytí představoval značné riziko.

Šarvátky s několika odvážlivci byly pro RJÚDŽÓ a jeho doprovod pouhou předehrou hlavního útoku. Když Felt a jeho muži nepřítele v předpokládané pozici nenašli, pokračovali v pátrání a v 15:36 konečně v poloze 6 stupňů 32 minut jižní šířky a 160 stupňů 40 minut východní délky spatřili nepřítele. Doprovodná plavidla plula samostatně, což jim zajistilo volnost manévru, ale na druhou stranu zbavovalo RJÚDŽÓ podpory jejich artilerie. Protože se eskorta držela několik mil od letadlové lodě, americké bombardéry se rozdělily na dvě formace, aby mohly současně od severovýchodu zaútočit na RJÚDŽÓ i TONE. S letadlovou lodí se mělo vypořádat 15 Dauntlessů a 6 Avengarů, kdežto 7 Dauntlessů a 2 Avengery Felt vyčlenil pro útok na těžký křižník.

Obrázek
Kontradmirál Hara

Zatímco spěšně startovalo několik japonských stíhaček, americké torpédové bombardéry severovýchodně od RJÚDŽÓ klesaly k mořské hladině a k lodí se z obou stran blížily střemhlavé bombardéry vedené korvetními kapitány Shumwayem a Kirnem. Kató se svrženým pumám obratným manévrem vyhnul, načež dým způsobený palbou protiletadlového dělostřelectva načas odradil i Avengery. Američané se však prvním neúspěchem nenechali odradit. Felt odvolal útok na TONE, aby na nejhodnotnější cíl soustředil všechny síly. Ještě nežli se střemhlavé bombardéry znovu zformovaly - navzdory snaze japonských stíhačů - slavili úspěch jejich kolegové na Avengerech, kteří vzali nepřítele do kleští o dosáhli zásahu na pravoboku.

Na RJÚDŽÓ vyšlehly plameny a podle některých zdrojů došlo i k poškození kormidelního ústrojí, načež loď ztratila možnost manévrování. Za této situace představovala snadnou kořist, načež Felt usadil pumu do středolodí a jeho spolubojovníci ohlásili dva zásahy v zadolodí a jeden v předolodí. Část pilotů pokyn soustředit se na RJÚDŽÓ nezaregistrovala, načež se na TONE vrhly dva Avengery, ale jejich torpéda minula. Americké bombardéry pronásledované stíhači se skryly v mracích a později se bezpečně vrátily na SARATOGU. Japonská palba dokázala pouze lehce poškodit jeden Avenger a urazit anténu radiostanice na Feltově letounu, zatímco stíhači proděravěli další Dauntless.

Obrázek
Fregatní kapitán Hara - velitel torpédoborce Amacukaze

Zato poškození RJÚDŽÓ se ukázalo jako vážné. Malá letadlová loď nebyla konstruována, aby přežila čtyři zásahy 454kg pumami a jedním torpédem, takže se její situace stala kritickou. Ano, Japonci činili vše, aby jí udrželi na hladině, přičemž se kapitán Kató pokusil se zmrzačenou lodí stáhnout na sever, ale jejich sisyfovské úsilí hatily tančící plameny a voda zaplavující podpalubí. „Teď jsem pohlédl směrem k RJÚDŽÓ,“ napsal velitel torpédoborce AMACUKAZE. „Černý dým se začínal rozptylovat a z něj se vynořila letadlová loď. Dalekohledem jsem viděl, že se RJÚDŽÓ ve smrtelných křečích úplně zastavila a potápěla se. Velký náklon na pravobok odhaloval její červené dno. Její letovou palubu už omývaly vlny. Byl to smutný pohled. RJÚDŽÓ už nevypadala jako loď, ale byla to obrovská pec se spoustou děr, z nichž šlehaly magické plameny.“

Náklon na pravobok záhy dosáhl 23 stupňů, načež Kató letadla vracející se z náletu na Guadalcanal přesměroval na nejbližší letiště na ostrově Buka, jenomže velitelský bombardér s radiostanicí se stal obětí odpolední letecké bitvy, takže přeživší piloti pokračovali v letu původním kursem. Později nějaký čas kroužili nad bezmocnou mateřskou lodí, a poté co jim došlo palivo, nouzově přistáli na hladině odkud je vyzvedly doprovodné lodě.

Obrázek
B-17 útočí na Rjúdžó

Kolem 6. hod. večerní RJÚDŽÓ ztratil chod, načež velitel dospěl k názoru, že jeho „draka“ čeká místo stoupání k nebesům ponor do Neptunovy říše a nezbývá než se uradku bohů podvolit. TONE a oba torpédoborce připluly, aby zachránily posádku. Na obloze se sice objevily dvě B-17, jenomže pumy skončily v moři, takže záchranné práce zdárně pokračovaly. AMACUKAZE přirazil k boku hrozivě nakloněné lodě a brzy už na jeho palubě nervózně přešlapovali námořníci a důstojníci z RJÚDŽÓ. „Oceán, který vypadal klidný, se ve skutečnosti vlnil v dlouhých vlnách a nástavba letadlové lodě tak narážela do můstku mého malého torpédoborce a hrozivě o něj dřela." Vzpomínal T. Hara. „Po zádech mi stékal studený pot. Položili jsme mezi lodě dlouhá prkna a fyzicky schopní námořníci z RJÚDŽÓ pomáhali přejít těm zraněným. Zaplňovali palubu mé lodě a důstojníci přenášeli tajné dokumenty. Přesun probíhal velmi rychle a na AMACUKAZE přešlo přes 300 přeživších členů posádky.“

Činili se i muži z TONE a TOKICUKAZE, takže když se RJÚDŽÓ ve 20. hod. převrátil kýlem vzhůru a zmizel pod hladinou, většina posádky včetně kapitána Katóa se zachránila, a poté co se TONE a oba torpédoborce připojily k Nagumovu svazu letadlových lodí, si se zadostiučiněním vyslechla zprávu o výsledku útoku palubního letectva na 61. operační svaz. Kapitán Felt po návratu ohlásil vyřazení lehké letadlové lodě, ale jistotu, že se RJÚDŽÓ skutečně potopil získala americká rozvědka až v lednu následujícího roku.

Zdroje použité k článku Bitva u východních Šalomounů:
Adams J.: If Mahan ran the Great Pacific War; An analysis of World War II naval strategy. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2008.
Больных А.: Дуэли авианосцев; Кульминация Второй мировой. Vydala nakladatelství Яуза a Эксмо 2011.
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Морозов М., Грановский Е.: Гуадалканал Одна из переломных битв Второй мировой войны. Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Сулига С.: Японские авианосцы Сёкаку и Дзуйкаку. Moskva 1995.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Navygaming World of Waships 2019/5; Авианосец Рюдзё.
Морская кoллекция 1995/5.
Morze Statki i Okrety 2013/10.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise; díl třetí Ve spárech nepřítele.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.navweaps.com/index_oob/OOB_W ... lomons.php
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USN/USN ... index.html
https://warfarehistorynetwork.com/2016/ ... adalcanal/
https://alchetron.com/Battle-of-the-Eastern-Solomons
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Saburo
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 213
Registrován: 12/8/2012, 19:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od Saburo »

Ten Viceadmirál Nagumo na fotce vypadá spíš jako admirál Jamamoto.
Obrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od jarl »

Jak pravíš! Budu to muset opravit.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od Zemakt »

Možná by to vypadalo, že jsem si na amíky zasedl, tak raději pomlčím. Jarl :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od jarl »

Jo, Američané i tentokrát zaspali a jejich protivník získal klíčové informace o poloze těžkých letadlových lodí jako první, takže mohou mluvit o štěstí, že toho Japonci nedokázali naplno využít. Američané se v podstatě na nic jiného než na ten útok na Rjúdžó nezmohli a nechybělo mnoho aby sami ztratili Enterprise.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11464
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od Zemakt »

A tak zrovna tohle mi nepřijde zas tak jako jejich chyba, prostě máš štěstí a vidíš dříve. Spíš mi přijde drobet na hlavu to odvelení Waspu.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od jarl »

No, Fletcher patrně věřil, že má ještě několik dní k dobru, takže si může dovolit skupinu soustředěnou kolem Waspu na dva dny postrádat. Zarážející je, že to pokud vím bylo zbytečné, protože ani ty torpédoborce palivo nutně doplnit nepotřebovaly.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Micuhide Akechi
rotmistr
rotmistr
Příspěvky: 141
Registrován: 11/10/2006, 11:13
Bydliště: Příbram

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od Micuhide Akechi »

O tom, že Rjúdžó byla návnadou, dost pochybuji. Byla by to velmi chabá návnada. Dejme tomu, že to měla být návnada. Pak by dávalo smysl, aby byla co nejlépe bráněná. Za prvé to návnadě dodá na věrohodnosti, za druhé je vhodné co nejvíce zvýšit ztráty nepřítele při útokou na návnadu a za třetí proč zbytečně snižovat šance na přežití návnady. Navíc když letadlových lodí měli Japonci nedostatek.

Nic takového se ale nestalo. Rjúdžó dostalo obvyklý slabý doprovod jednoho křižníku a dvou torpédoborců a ještě bylo pověřeno útokem na Guadalcanal. Tím se zbavilo většiny stíhaček a výrazně tak oslabilo svou nejsilnější zbraň, kterou mohlo při obraně použít. No dobrá, třeba mohli považovat nálet na nezbytnou součást klamu. Jenže proč se potom Rjúdžó chovalo, jako by bylo v bezpečí? Čekal bych, že pošlou alespoň polovinu zbývajících stíhaček do vzduchu a zbytek budou držet na palubě připravené k rychlému vzletu. Ale nic takového se nestalo. Jestli tohle měla být návnada, tak Japonci udělali vše pro to, aby byla bezbraná. A to nedává smysl.

Takže si myslím, že Rjúdžó bylo jen pověřeno útokem na Guadalcanal a vyčkávalo v blízkosti, aby mohlo vyzvednout letadla vracející se z útoku. S protiútokem nepočítali a obranu podcenili. Kromě toho jsem někde četl, že podle původních plánů mělo Rjúdžó zaútočit z větší vzdálenosti s tím, že letadla pak přistanou na pozemní základně. Ale kapitán Rjúdžó proti tomu protestoval, nechtěl přijít o svá letadla.

Navíc nebyly Šókaku a Zuikaku jen kousek za Rjúdžó? Každopádně byly v dosahu průzkumných letadel. Byla to chyba Američanů, že se nechali nalákat k útoku na Rjúdžó, ne úmysl Japonců.
Nicméně se nedivím, že se Hara, kapitán Tokicukaze, domníval, že byli obětováni. Takový pocit se vždycky objeví, když se člověk dostane do kritické situace, kterou „ti nahoře“ museli předvídat.
jarl píše: Zatímco velitel 17. armády generálporučík H. Hjakutake se jen neochotně smiřoval s myšlenkou odložit ve prospěch Guadalcanalu plány na obsazení Port Moresby na Nové Guinei,
Nezdá se, že by to už vzdával. Ve stejnou dobu, kdy došlo k bitvě u východních Šalamoun, provedli Japonci vylodění v Milne Bay na Nové Guinei. Spojenci tam právě v tichosti zbudovali nové letiště, které ohrožovalo Japonské pozice na tomto ostrově.
jarl píše: Zároveň eskortní letadlové lodě dopravily do Rabaulu nové stíhačky, a protože se na zdejší letiště přemístily i bombardéry z Kaviengu, mohlo námořní síly podporovat 41 torpédových bombardérů, 9 střemhlavých bombardérů, 53 stíhaček a 11 létajících člunů z 11. letecké flotily admirála Cukahary.

Část těch stíhaček byly A6M3, které kvůli kratšímu doletu nemohly doletět z Rabaulu na Guadalcanal a zpět. A bližší základny zatím neměli. Kromě toho, tyto síly nebyly určeny jen pro boj s Guadalcanalem, ale také s Port Moresby na Nové Guinei. Japonci tak sem tam dokázali koncentrovat letadla k jednotlivým silným úderům, ale celkově už byli přečíslováni.
jarl píše: Formálně byly zbývající letadlové lodě rozdělené do dvou divizí, přičemž na základě nedávných zkušeností narostly počty střemhlavých bombardérů na úkor torpédonosných strojů.
Narostly hlavně počty stíhaček. Šókaku a Zuikaku nesly při útoku na Pearl Harbor každá 21 stíhaček, 27 střemhlavých bombardérů a 27 torpédových bombardérů. Možná plus nějaké rezervní. Po Midway se jejich skupina změnila na 27 stíhaček, 27 střemhlavých bombardérů a 18 torpédových bombardérů. V bitvě v korálovém moři nesly bombardérů méně, ale důvodem mohly být předchozí ztráty nebo třeba jen kapacita lodí. Byly současně pověřeny doručit 9 nebo 10 stíhaček do Rabaulu. Takže u střemhlavých bombardérů došlo spíš jen k doplnění plného stavu.
U lehkých letadlových lodí došlo jen k navýšení počtu stíhaček, žádné střemhlavé bombardéry nenesly.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4075
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 398

Příspěvek od jarl »

Děkuji za zajímavý komentář. Jestli mě paměť neklame, s informaci že Jamamoto Rjúdžó před bitvou u východních Šalomounů přidělil úlohu návnady přišel jako první americký autor Morison, odkud jí potom hromadně přebírali další publicisté včetně našeho klasika Hubáčka. Pokud vím jeho tvrzení nemá oporu v japonských zdrojích a nejspíš se jedná o dedukci učiněnou na základě průběhu bitvy u východních Šalomounů či z analýzy pozdější bitvy u Leyte, kde Japonci opravdu vyčlenili Ozawovo Severní uskupení jako návnadu. Mě osobně to nepřijde pravděpodobné protože Japonci už v té době měli letadlových lodí citelný nedostatek, a kdyby už se Jamamoto rozhodl některou vyčlenit do role předem obětované návnady nevybral by si plně bojeschopný Rjúdžó. Ale nechtěl jsem natvrdo napsat, že to tak nebylo, takže jsem to formuloval opatrně, aby si čtenář mohl sám vybral jaká možnost mu připadne pravděpodobnější.

I ta další doplnění jsou zajímavá, ale myslím že nejsou v rozporu s tím co jsem napsal. Popisovat operace za účasti letadlových lodí či letectva obecně je pro mě obtížné, protože leží mimo můj hlavní rámec. Začal jsem se tomu věnovat až kvůli tomuto pacifickému cyklu, takže musím patřičné informace nastudovat během psaní a je tedy zvýšená pravděpodobnost, že mi něco podstatného unikne, nebo informace špatně interpretuji. Navíc jsem tento článek psal minulé jaro, takže už mi některé souvislosti vypadly z paměti a je teď pro mě obtížné něco dodatečně dohledávat.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“