A tímhle bych to za sebe uzavřel.
Lord píše:Už jsem ti psal, že tě chápu, 88 mm mohla bejt ještě dobrá na začátku války, ale jaké námořnictvo používalo "menší AA děla na větší vzdálenost" než 10 cm na lodích ??! Němci než provedli upgrade u třídy Deutschland na 105 mm. Scharnhorst a Gneisenau měly už 10.5 cm SK C/33 na lafetaci Dop. L. C/31 pro 8.8 cm dělo. Prostě japonská 88 byla námořní děla ještě z WW1, už si sem dával, neplést s flakem 88 mm. Proto moje myšlenka byla, že by mělo dojít k sjednocení spíše u ráže 127 mm, či 105 mm, i když IJA tuto zbraň příliš nepotřebovala, ale časem by se jí hodila. Ostatně v roce 1941 snaha byla viz dále. (...)
Lord píše:Chápu tě, i časovou osu, ale nemyslím si, že by to byl dobrý nápad. Pro Kaibókany 88 relativně slabá. Americké torpédoborce třídy Fletcher měly silnější děla. Dobré dvojúčelové dělo mělo výhodu, že šlo montovat i na podpůrné lodě. (...)
Jen připomenu, že nejčastějším důvodem potopení japonských válečných lodí byl útok letadel. U Kaibokanů či jiné (pobřežní) drobotiny jsem to nezkoumal, stejně jako u ponorek. Nicméně to co jsem psal se týká japonských CA, CL a většiny DD... Tj. bych si dovolil mít jiný názor - pro IJN by mělo být lepší, aby na lodích bylo poněkud víc AA děl a k tomu víc munice (neboť větší ráže = obvykle větší hmotnost jednoho kusu munice), než se soustředit na boj s hladinovými silami japonských protivníků.
zzz píše:
Příčiny potopení některých typů japonských lodí - tj. lodě kategorie DD,CL,CA - nám říkají, že hlavní příčinou potopení byl útok letadel
.... Vycházím z údajů uvedených v knížkách v pana Mark Stille (nakladatelství Osprey). Který jako příčiny potopení uvádí, že japonská loď
xyz se potopila kvůli spojeneckému útoku:
U statistiky torpédoborců jsem vynechal nejstarší/nejvíc opotřebované lodě, tj. vynechal jsem DD tříd Minekaze, Kamikaze, Mutsuki. Neboť (...)
A také jsem do statistiky příčin potopení nezahrnul DD lodě třídy Tachibana (polosesterské s třídou Matsu), neboť (...)
A pokud jde o unifikaci základu pro velkorážné/středněrážné protiletadlové pro IJA a IJN
Situace IJA před a během Pacifické války - děla (vč. houfnic atp.) ráže 3 až 5 palců
Když si člověk projde např. fan-web
http://www3.plala.or.jp/takihome/artillery.htm, tak zjistí, že japonská armáda pro polní nasazení upřednosťnovala ráži 75mm. Viz např. Type 94 75mm Mountain Gun v počtu cca 1500 ks, celkově je řeč o
několika tisících 75mm polních děl, což je násobně víc než polních děl ráže 100mm (např. 1200 ks Type 91 10cm Howitzer) nebo ráže 150mm (440 ks Type 96 15cm Howitzer)...
Ovšem pro účely AA obrany se IJA rozhodla opustit své původní preference (viz cca 2000 ks Type 88 75mm AA Gun od roku 1927), nýbrž IJA experimentovala s atypickou ráží (viz cca 1000 ks Type 99 88mm AA Gun od cca roku 1939)
Ráže 120mm polních děl byl v IJA marginální. A děl menších ráží než 75mm byly k dispozici až v ráži 37mm (protitankové atp., neschopné elevace proti letadlům). Pravdou je, že od cca 1942 zavedla IJA také nové polní dělo a to ráže 47 (které bylo dosti rozšířené od r. 1942 bylo cca 2.300 ks a to jako Type 1 47mm Anti-Tank Gun)
Situace IJN před a během Pacifické války - (lodní) děla ráže 3 až 5 palců
Víme, že IJN se od začátku 20.-tých let soustředila na 2 ráže a to 120mm a 127mm, přičemž pokračoval výzkum a vývoj v těchto oblastech, který "dal" několik různě zaměřených děl a to jak v obou rážích. Tj. abstrahuji od děl větší ráže (např. 140mm) a menší ráže (40mm), jejichž vývoj nepokračoval. Dřívější relativně rozšířené dělo ráže cca 76 mm, dle dodávek a později dle licenční výroby (z Velké Británie a Itálie) nebylo dále rozvíjeno.
a) Od začátku 20.-tých let je řeč o zhruba 2000 kusech lodních ráže 127 mm (z toho cca 800 vyrobeno ve 40.-tých let a to konkrétně 127mm/40 Type 89 zkonstruovaný v závěru 20.-tých let). Přičemž pokračoval vývoj, který pro rok přinesl návrh nového 127mm děla, které však zůstalo v prototypu.
b) A
pokud jde o ráži 120mm lodního dělostřelectva, tak ta byla nejpočetnější, a to několik tisíc - velmi zhruba přes 5000 kusů. Konkrétně několik set kusů 120mm/45 3rd/11th Year Type (z roku 1914/resp. 1922) bylo následováno cca 3000 kusy 120mm/45 10th Year Type (z roku 1921), přičemž výroba ve 40.-tých letech tohoto konkrétního typu dala cca 2 až 2,5 tisíce kusů.
Krom obou typů 120mm děl určených pro válečné lodě se IJN vědomě rozhodla pro "ořezanou" (levnou) variantu krátkého děla určeného pro provizorní ozbrojení civilních lodí. Výroba od 40.-tých let dala přes 500 kusů (
120mm/12z roku 1941).... Odbočím - toto krátké dělo mělo svého bratříčka s větší ráží 8 palců (kterých bylo vyrobeno ve 40.-tých letech zhruba 250 kusů jako 200mm/12, s podobným určením tj pro neválečné lodě či pro pobřežní obranu).
Obrázek krátkého 120mm/12 děla určeného pro neválečné lodě
c) A zopakuji, co už zaznělo výše - na začátku 40.-tých se objevily další 2 typy děl a to ráží 76,2mm (od r. 1942 vyrobeno cca 28 kusů) a ráže 100mm (od r. 1942 vyrobeno cca 168 kusů). Oba typy byly vyvinuty jako dvouúčelové, přičemž se doplňovaly s dvouúčelovými děly ráže 120mm resp. 127mm
Závěr: IJA vs. IJN řešení středně- a velkorážného AA dělostřelectva
Osobně se domnívám, že víceméně rozdílný přístup IJA a IJN vyplýval ze dvou faktorů. Z munice (jejího dostatku, snadnosti výroby, transportu a nakládky). A ze systému řízení palby, kdy IJN se snad snažila eliminovat vyšší hmotností munice (a tedy i výbušné složky v HE munici) svůj nedostatek při zaměřování manévrujících, rychle letících bombardérů. Nechci říct, že japonský systém řízení palby na letadla byl extrémně špatný, jako spíše, že vývoj/schopnosti nalétajících letadel v té době předběhly vývoj/schopnosti protiletadlového dělostřelectva, aspoň ve smyslu japonského. Zatímco IJA pro polní nasazení spíše ignorovala leteckou hrozbu, zatímco pro ochranu stacionárních cílů (např. japonských měst) se IJA rozhodla pro zavedení atypické 88mm děla. A to již v roce 1939!!!! A i poté IJA "neusnula na vavřínech", nýbrž se snažila o vývoj silami japonských odborníků/odbornic či licencí z Třetí říše o další AA děla, ještě větších ráží, ovšem byly chabé výsledky této snahy o evoluci AA děl.
Lord píše:(...)Dobré dvojúčelové dělo mělo výhodu, že šlo montovat i na podpůrné lodě.
IJN se snažila, snažila až moc při získání moderních AA děl. A dopadlo to chabě. Neboť i ve druhé polovině pacifické války v podstatě IJN neměla vhodné dvouúčelové AA dělo s delším dostřelem (než 25mm), dostatkem munice a sladěným zbytkem dělostřeckého systému
Viz příklady toho co IJN stavěli ve druhé polovině Pacifické války a jak se jim (ne)dařila protiletecká výzbroj:
a) při velké přestavbě civilních lodí na pomocné letadlové lodě
v roce 1943 dostaly jak
Kaiyo tak
Shinyo dělostřeleckou výzbroj naprosto nedostatečnou pro účely své protiletadlové obrany... myšleno nevhodnou nikoliv nedostatečnou - viz srovnání např. s třídou lodí Casablanca sloužící v US Navy stavěných v téže době
4 x 2 - 127/40 89-shiki,
8 x 3 - 25/60 96-shiki
Zajímavé je, že u nedokončené letadlovky (Ibuki) šla IJN rozumější cestou. Byť ovšem s dělostřeckou výzbrojí s krátkou životností.
b) při radikální (dvojí) přestavbě
v roce 1944 kořistních lodí na velké eskortní lodě
Ioshima a sesterské lodě (výtlak přes 2 tisíce tun) byla skladba protiletadlové výzbroje v kontextu celkové výzbroje:
2 x 1 - 120/45 10-shiki
5 x 3 - 25/60 96-shiki,
4 x 2 - 25/60 96-shiki,
12 x 1 - 25/60 96-shiki,
8 x 1 - 13.2/76
2 DCR (18), 2-shiki 2-go radar, 93-shiki sonar
c) podobně nevhodná dělostřelecká výzbroj pro protiletecké účely byla k dispozici pro pozdějí typy japonských ponorek stavěných cca v letech
1943-1944.
- Naprosto výjimečným případem, kdy IJN doplatila na nedostatek rozumných AA děl byly např. lodě třídy I-351. ... vybavená (krom obligátních 25mm) také
81mm minomety
- Nebo další příklady s nevhodnou dělostřeleckou výzbrojí ponorek - v té době už byl naprostý nesmysl pokračovat v instalaci
5,5 palcových děl - vzhledem k obrovské koncentraci spojeneckých letadel leckdy vybavených radary. Holt už pominula doba pro ponorkovou "křižníkovou válku". viz velké oceánské ponorky fungující jako "miniletadlové" lodě pro hydroplány nesené uvnitř ponorky = třída I-400
- Podobným problémem (výbava zastaralým/nevhodným
5,5 palcovým dělem) trpěly také sově stavěné ponorky třídy
I-361 .... taky nesmyslná dělostřelecká výzbroj - zdůrazňuji - nesmyslná v té době let 1943/44. Chápal bych takovou skladbu výzbroje pro ponorky dokončované ještě tak v roce 1941, možná 1942
Pro zájemce o zkoumání variant dělostřelecké výzbroje japonských ponorek viz schématický náčrtek s přehledem japonských ponorek (vč. náčrtu ponorky japonské armády):
ve srovnání s řešením japonského námořnictva (=25mm AA děla zejména na můstku) je zajímavé řešení AA výzbroje menších ponorek japonské armády. Armádní ponorky YU1001 nesly své AA dělo 37mm (nebo 47mm dělo) na trupu, tj. pro obsluhu děla bylo nutné ujít s municí delší trasu. A palebný perimetr protinalétávajícím letadům byl omezen ponorkovým můstkem
https://en.wikipedia.org/wiki/Type_3_su ... rt_vehicle
https://www.naval-encyclopedia.com/ww2/japan/submarines (taktéž tato webovka obsahuje obrázek s "plakátovým" přehledem jednotlivých japonských ponorek, akorát neuvádí bojové jméno, nýbrž označení celé ponorkové třídy)
Howgh