Bojovali až do konce......

Legie, První republika, politika, okupace, rozpad ČSR, Protektorát,Slovenský štát, odboj, partyzáni, SNP.
Odpovědět
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Bojovali až do konce......

Příspěvek od Martas2411 »

Chtěl bych zde dát pár vzpomínek z Podkarpatské Rusi, kde se československé ozbrojené složky bránily až do konce......

Obrázek

Dne 12. března 1939 dostalo Maďarsko požehnání od Adolfa Hitlera, který Maďarům schválil obsazení zbytku Podkarpatské Rusi. Dne 14. března 1939 se odtrhlo Slovensko a německá armáda v pozdních odpoledních hodinách vstoupila na Ostravsko a postupovala směrem na Frýdek- Místek, kde se jim postavili na odpor českoslovenští vojáci části Pěšího pluku 8 “Slezského” pod vedením kapitána Martínka v Czajankových kasárnách v Místku.
Onoho 14. března se dala do pohybu i maďarská armáda a zaútočila na zbytek území Podkarpatské Rusi. Do toho vypuklo ještě povstání tzv. Karpatské Síče a českoslovenští vojáci na Podkarpatské Rusi to měli velmi těžké, ale muži velitele 12. divize generála Olega Svátka se bili jako lvi a nechtěli dát nic zadarmo.
K jednomu takovému boji došlo dne 15. března 1939 kousek od od městečka Sevluš( dnes Vinogradiv) u obce zvané Fančíkovo a Nové Selo, které leží kousek pod Sevluší. Hlavními hrdiny byli vojáci kombinované čety obrněných automobilů pod velením poručíka jezdectva Arnošta Szabó. Právě tento důstojník a jeho muži ukázali Maďarům zač je toho loket.

Poručík jezdectva Arnošt Szabó. (Sbírka Tankaři)

Obrázek

Dne 14. března po prvních zprávách o napadení Karpatské Ukrajiny vyhlásilo Velitelství 12. divise znovu „Ostrahu“ ve svém východním úseku pro II. prapor Pěšího pluku 45 v Sevluši a Prapor Stráže obrany státu (StOS), které během necelých dvou hodin obsadily hranici s Maďarskem. Dvě sevlušské čety OA ( obrněné automobily) již od předchozího dne hlídkovaly podél demarkační čáry. Jednotky StOS konaly nepřetržitou službu na hranici a proto očekávaly boj každou hodinou. Pro čety OA vedené por. Szabó přišla zprvu hrozivá zpráva, že se k nim blíží dva neoznačené tanky. Jeden z důstojníků se proto vydal na motocyklu ověřit pravdivost oznamu. Schován v příkopu silnice pak očekával „obrněnce“. Ty se po chvíli skutečně přiblížily na dosah, ovšem k překvapení všech to byly dvě „ešky“, jak se tehdy přezdívalo lehkým tankům vz. 35. Jednalo se o dva stroje, zapůjčené v létě 1938 Škodovým závodům pro dlouhodobé zkoušky v SSSR. Jejich návrat do republiky se však zpozdil a jen shodou okolností se ten den vracely přes Rumunsko nejkratší cestou do Česko-Slovenska. Na pokraji konfliktu s Maďarskem se pro rotu OA v Sevluši staly vítanou posilou. Poručík Szabó je v dohodě s firemním doprovodem „rekvíroval“, okamžitě nechal vyzbrojit a doplnit střelivem. Ovšem na jejich řízení si nikdo z osádek obrněných automobilů netroufal a proto rád využil nabídky zkušených „škodováckých“ montérů a určil je za řidiče obou vozů.

Obrněnce na Podkarpatské Rusi, mělo by jít o auta ze Sevluše.

Obrázek

Když 15. března 1939 po druhé hodině ráno vyrazila maďarská armáda k útoku na Chust, byli na ni obránci připraveni. Také čety OA ještě v průběhu noci a pak celého dne nejprve podporovaly obranu a po nařízení velitelství 12. divise také ústup jednotek k Chustu. Největší paniku způsobily v řadách nepřítele právě dvě „ešky“. Ty ještě před rozedněním vyrazily k první „výpravě“ přes hranici. V průběhu dopoledne se dvakrát vrátily do Sevluše doplnit pohonné hmoty a kulometné náboje. Těch vystříleli do překvapených Maďarů více než 6 000! Osádky obou strojů při svých výpravách ukořistily také několik praporů se kterými se vždy vítězoslavně vracely zpět za hranici. Pochopitelně však také vyvolaly útočníkovu zlost a strhly na sebe pozornost. Maďaři narychlo dopravili k bojové čáře protitankový kanon, kterým při třetí výpravě zničili jeden z lehkých tanků, ve kterém zahynul řidič, zaměstnanec Škodových závodů, Antonín Seidler. Boje čet OA pokračovaly až do večera, kdy bylo nařízeno jednotkám odpoutat se od nepřítele na obranném postavení a stáhnout se k Chustu. Jako poslední zajištění se vracely právě obrněné automobily.

Maďaři se fotí u zničeného československého tanku LT 35.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

Dne 16. března 1939 ustupovala rota OA mjr. Vacka společně s dalšími jednotkami východní skupiny směrem k nejbližšímu přechodu do Rumunska, kterým se stalo Ťačevo. V Tačevu byl totiž hraniční most přes řeku Tisu, který spojoval území Podkarpatské Rusi s Rumunskem a přes tento most přecházely československé jednotky do tehdy spojeneckého Rumunska včetně oněch obrněných automobilů. V roce 1944 byl tento most stržen povodní a dodnes nebyl obnoven. Takže památka na tento ústup ční dnes jedním obloukem do řeky Tisy.

mapka boje a ústupu čs.jednotek a OA . Červená- výpad na Fančíkovo a žlutá ústup do Ťačeva.

Obrázek

most přes Ťačevo kdysi a dnes. A takhle vypadal v celé kráse. Pohled z rumunské strany na Ťačevo.

Obrázek

a současnost. Ten domeček za mostem by měla být bývalá československá celnice.

Obrázek

Obrázek

Obrázek

K hrdinovi Antonínu Seidlerovi jsem našel ještě tuto vzpomínku, kterou si dovolím uvést-

Dva tanky a dva obrněné automobily uháněly po rovné silnici k Novému Selu. Než však dojely k odbočce na Fančíkovo, blýskl v poli znenadání výstřel protitankového kanonu. Granát s děsivým třeskem lízl věž. Stačilo zamířit na nenadálého protivníka a zasypat ho palbou, ale osádka promeškala vhodný okamžik.
“ To se stalo Vašemu synovi osudným,” psal na podzim v devětatřicátém roce vojín Antonín Smolík, další člen zasaženého tanku, rodičům montéra Anotnína Seidlera. “ On řídil tank a já seděl vedle něho….. Maďaři začali do nás střílet z protitankového kanonu. Po první ráně dal velitel tanku rozkaz k okamžitému návratu. Nežli mohl Váš syn tank otočit, dostali jsme plný zásah do motoru. Velitel tanku vydal rozkaz k sesednutí. Váš syn chtěl vyskočit oknem pro řidiče. Při pokusu vyskočit dostal plný zásah do prsou a byl okamžitě mrtev…..


V jiném zdroji jsem se ovšem dočetl, že kromě velitele tanku padla celá osádka a velitele neznámého poručíka musela zachraňovat právě doprovodná obrněná auta. Ale pravdivá bude asi ta první verze.
Na závěr bych chtěl říci, že tento tank zlikvidoval maďarský kanón, který byl přivezen taxíkem. Dále tyto tanky neměly střelivo do kanónů, protože v Sevluši u čet obrněných aut se střelivo do tankových 37mm kanonů nevedlo, takže si musely vystačit jen s kulometným střelivem. Československý tank LT 35 ev.č.13093 zničila obsluha protitankového kanónu kterému velel četař Mihály Enczi ze 14. cyklistického praporu. Za zničení tanku byl vyznamenán. Tank dostal tři zásahy z kanónu, přičemž Antonín Seidler padl. Tank si samozřejmě Maďaři ponechali. Je ironií osudu, že podnik, pro nějž tento statečný řidič pracoval onen tank v době okupace pro Maďarsko zdarma opravil.

maďarský kanon přivážen či odvážen k místu činu a oslavný článek na Mihályho Encziho

Obrázek

Obrázek

Dokonce to došlo tak daleko, že vdově po tomto hrdinovi podnik odmítl vyplatit penzi či odškodné z důvodu toho, že ho tam neposlali a nikdo ho nenutil bojovat.
Co se týče onoho statečného poručíka Arnošta Szabó, tak jen ve zkratce uvedu, že jeho osudy byly rovněž zajímavé. Byl to jeden z československých důstojníků, který se nemínil nepříteli vzdát a chtěl bojovat dál. Po přejití československých vojáků a techniky do spřáteleného Rumunska sloužil jako tlumočník mezi rumunskou a československou stranou. Je totiž málo známé, že Rumuni žádali československé vojáky o to, aby v Rumunsku zůstali a vytvořili vlastně jakousi legii proti horthyovskému Maďarsku. A právě poručík Szabó sloužil jako tlumočník, jelikož jednání se vedla ve francouzském jazyce, který Szabó ovládal. Většina bývalých československých vojáků se později vrátila do Protektorátu. Ale několik československých vojáků už skutečně v Rumunsku zůstalo včetně poručíka Szabó. Přesný počet není znám, ale pravděpodobně šlo o několik desítek mužů. Dokonce jsem se dočetl, že poručík Szabó než odešel do Francie, tak vytvořil z vozového parku nějakou instrukční jednotku útočné vozby rumunské královské armády. Rumuni totiž po ústupu československých sil do Rumunska získali 9 obrněných aut vz. 30 a tři obrněnce vz.27 a k tomu myslím i jeden tank LT 35. Co se týká nadporučíka Arnošta Szabó, tak ten se do Československa vrátil až po válce a myslím že v roce 1968 on a jeho rodina emigrovala do Dánska. A na závěr bych už jenom dodal, že po válce už to nebyl Arnošt Szabó, nýbrž po změně příjmení Arnošt Sabina- jeden z hrdinů, který bojoval a na kterého bychom neměli zapomenout.

Zde jen pár vzpomínek na na bojovníky z Podkarpatské Rusi, které upadly do zapomnění…..
Vzpomínky bývalého důstojníka velitelství 17.pěší divize v Prešově kapitána generálního štábu Karla Steinera-


Nejlepší bojovou hodnotu a uvědomění měly na Slovensku jednotky, které se vracely z bojů na Podkarpatské Rusi. Nezapomenu nikdy, jak ranění, ležící v horečce na nosítkách schovávali u sebe zbraně a nebo jim je sestry přibalovaly do obvazů. Byl to nezapomenutelný pohled na tyto ustupující bojové jednotky, rozbité, unavené, špinavé, ale přece nadšené, že aspoń chvíli mohly bojovat…..
S nimi přišly i ženy četníků, finančníků a vojáků, narychlo ustrojené, většinou v kalhotách a s malými zavazadly. Dovedly však stejně hrdě nésti osud svých druhů bojovníků.

Vzpomínka policejního strážmistra v Užhorodě, Josefa Luhana-

Do střešovické nemocnice byl v neděli 26. března 1939 přivezen těžce zraněný muž. Na sobě měl zbytky tmavé policejní uniformy. Zraněný nemohl mluvit a v uniformě neměl žádné doklady. Místo nich však ošetřovatelka z jeho pláště vytáhla dva ruční granáty….
Když za mnou v Praze přivedli do nemocnice mojí matku, tak omdlela. Byl na mne strašný pohled. Těhotnou manželku, ke mne raději vůbec nepustili. Přišla za mnou však manželka zastřeleného kolegy strážmistra Metoděje Hrubého. Ptala se na něj. Nic nevěděla o jeho osudu. Horthyovci ho pohřbili již před pár týdny v Užhorodě, ale já nenašel sílu ji říct pravdu. Odešla, jak přišla- s vírou, že se její Tóda ještě objeví…..

ze vzpomínek policejního strážmistra Josefa Luhana- vzpomínka na boje u Užhorodu 14. března 1939.

Už jsme věděli,že slovenští ľudáci vyhlásili samostatný stát a odřízli nás od českých zemí, věděli jsme, že v Chustu řádí Sičovci-ukrajinští fašisté, kteří měli daleko k našim dobrosrdečným Rusínům, s Maďary se již od rána urputně bojovalo u Mukačeva a na severu na ně láskyplně na hranicích čekali jejich spojenci Poláci. Věděli jsme, že každou chvíli na nás Honvédi určitě od Užhorodu zaútočí také, ale netušili jsme, že ráno vtrhnou do Prahy Němci a večer se bude Hitler pyšně procházet po Pražském hradě.
V našich žilách však stále ještě tepala Masarykova republika-Češi, Slováci jako Stano Dančiak, který mi za pár hodin těžce zraněnému zachrání život, Rusíni, které čeká horthyovský teror, sibiřské lágry a také peklo na Dukle v řadách Svobodovy armády....
Nedaleko od nás za demarkační čárou dorazila dvě družstva pěšího pluku 36. Jedno mělo těžký kulomet. Jejich četař k nám přišel - štíhlý kluk, vystouplé lícní kosti, přísný pohled, prostě tvrďák. Říká-Krucifix, nesnesu to čekání, až přijdou, palte, my začnem také. Nemažte se s nimi....
Nějací kluci i z jeho pluku v našem úseku potom padli, ale s ním jsem se setkal krátce po válce. Já bojoval na barikádách a on se vrátil s prezidentem Benešem jako jednooký štábní kapitán- hrdina od Sokolova, Kyjeva a Dukly s hvězdou hrdiny Sovětského svazu na uniformě. Jmenoval se Richard Tesařík........

Poslední československé jednotky se stáhly z Podkarpatské Rusi až 18. března 1939

Obrázek

Zdroje- Zdroje- část textu a většina fotografií převzata z FB stránek- Z nadějí za hranice, foto mostu je FB stránek Československé obce legionářské a foto P. Blahuše.
dále to byly kniha od Jindřicha Marka- Válka o Červeného Medvěda
dále Československé tanky a tankisté- Ota Holub
Jednotka určení SOS díl 3- Radan Lášek
http://rotanazdar.cz/?p=1499&lang=cs
http://szlukacs.freeweb.hu/rendjel2/adatok/mave.htm
https://radek-novak-szabo.rajce.idnes.c ... _Szabo.../
Uživatelský avatar
Julesak
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 6387
Registrován: 7/8/2007, 18:26

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Julesak »

Paráda :up:
Obrázek

Nie je dôležité ako sa hlasovalo, ale ako sa to spočítalo.

Jediný režim ktorý uznávam je pitný.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od jarl »

Vítej zpátky, Martasi. Už jsem se obával, že jsi z Palby definitivně odešel.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Martas2411 »

jarl píše:Vítej zpátky, Martasi. Už jsem se obával, že jsi z Palby definitivně odešel.
Ale ne, občas jsem to tu navštívil. Já teď psal více pro vojenské skupiny na fejsu. A taky jsem tak trochu spolupracoval na knížce o bohumínských rodacich v RAF. Takže tak.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od jarl »

Tak snad se tu teď budeš angažovat více. Podobným tématům se tu skoro nikdo jiný nevěnuje.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Zemakt »

V jiném zdroji jsem se ovšem dočetl, že kromě velitele tanku padla celá osádka
Zajímavé, přestože je skon škodováckého řidiče poměrně známá věc, na tuto verzi jsem dosud nenarazil.

Shodou okolností zrovna čtu tuto knihu https://www.kosmas.cz/knihy/215323/plne ... velezrada/ a je zajímavé porovnat, jak moc specifické byly boje v Karpatech. Ať už to byla c. a k. armáda proti Rusům za Velké války nebo armáda ČSR proti Maďarům v třicátém devátem. Zjednodušeně řečeno, byla to válka o údolí a kóty.

Jinak Martas, tradičně palec nahoru :up:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
niko
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 4101
Registrován: 25/11/2016, 10:42

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od niko »

Zemakt na tvoj dotaz o bojoch vo Vychodnych Karpatoch odpoviem ako turista. Vychodne Karpaty - lesy, huste lesy, pralesy a koty, ktore nie su vysoke, ale maju velke prevysenie. Na obranu ideal, na utok peklo.
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Zemakt »

To nebyl dotaz Niko, jen konstatování :wink: . Ostatně, až zde splním nějaké ty závazky, mám v plánu něco sepsat právě o bojích v tomto prostoru, nebo spíš jemu podobném. Boj o Košice, RČS 1919. Nebo tak nějak to bude. Zatím musím ale smolit něco jiného no. Pak bude lezeního po kopcích asi víc než dost.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Martas2411
praporčík
praporčík
Příspěvky: 364
Registrován: 3/10/2008, 15:22
Bydliště: Bohumín
Kontaktovat uživatele:

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Martas2411 »

Zemakt píše:
V jiném zdroji jsem se ovšem dočetl, že kromě velitele tanku padla celá osádka
Zajímavé, přestože je skon škodováckého řidiče poměrně známá věc, na tuto verzi jsem dosud nenarazil.

Shodou okolností zrovna čtu tuto knihu https://www.kosmas.cz/knihy/215323/plne ... velezrada/ a je zajímavé porovnat, jak moc specifické byly boje v Karpatech. Ať už to byla c. a k. armáda proti Rusům za Velké války nebo armáda ČSR proti Maďarům v třicátém devátem. Zjednodušeně řečeno, byla to válka o údolí a kóty.

Jinak Martas, tradičně palec nahoru :up:
Ahoj Zemakte, já to asi blbě podal. Dnes už jsou ty okolnosti známé jak to bylo, ale tehdy se v hlášeních a vzpomínkách vyskytuje ta verze o zachránění jen jednoho člena posádky. Ono opravdu existuje hlášení, které toto podporuje a vzpomínka. Krásně to zpracoval pan Marek v knížce Válka o Čeveného medvěda. Vlastně jsou to vzpomínky a hlášení z té doby. Jedno hlášení je vzpomínka SOS a druhé je z válečného deníku II.praporu pěšího pluku 45 " Rumunského". Samozřejmě pod stránkou je dodatkem vysvětleno, že padl jenom Seidler, ale tehdy ve změti válečných události se na to pohlíželo jinak.

Obrázek

Obrázek
Uživatelský avatar
hydrostar
Kapitán
Kapitán
Příspěvky: 1717
Registrován: 26/9/2006, 21:19
Kontaktovat uživatele:

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od hydrostar »

...3 voj. a civilní šofér shořeli v tanku...
Zajímavá informace z hlášení. Trochu to zapadá do mého rozboru rozmístění osádky v našich tancích. I když při přihlédnutí k informaci, že nebyla k dispozici munice pro dělo, tak je ta vícečlenná osádka trochu podivná...
Hydrostar se s námi trvale rozloučil...
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11465
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Bojovali až do konce......

Příspěvek od Zemakt »

Ahoj Zemakte, já to asi blbě podal. Dnes už jsou ty okolnosti známé jak to bylo, ale tehdy se v hlášeních a vzpomínkách vyskytuje ta verze o zachránění jen jednoho člena posádky. Ono opravdu existuje hlášení, které toto podporuje a vzpomínka. Krásně to zpracoval pan Marek v knížce Válka o Čeveného medvěda. Vlastně jsou to vzpomínky a hlášení z té doby. Jedno hlášení je vzpomínka SOS a druhé je z válečného deníku II.praporu pěšího pluku 45 " Rumunského". Samozřejmě pod stránkou je dodatkem vysvětleno, že padl jenom Seidler, ale tehdy ve změti válečných události se na to pohlíželo jinak.
Jejda, tak to se musím Martas omluvit. Samozřejmě že jsem "Medvěda" četl, ale tohle mi nějak uniklo, respktive se mi to nezapsalo na ten špluchající hardisk. Je tomu ale už pár let no. Když jsem psal o podobnosti respektive specifikách bojů v této oblasti, tak jedním ze zdrojů byla právě tato kniha od pana Marka.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Odpovědět

Zpět na „Československá Republika“