Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od jarl »

Námořní bitva o Guadalcanal

Díl první

Obrázek

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436

Po tvrdém střetu u ostrovů Santa Cruz koncem října 1942 obě strany doufaly v delší přestávku, aby opravily poškozené lodě, provedly údržbu a dopřály posádkám odpočinek. Jenomže překotný vývoj událostí v první polovině listopadu směřoval k zásadní konfrontaci, která měla do krajnosti prověřit připravenost posádek a odolnost lodí plavících se pod americkou či japonskou vlajkou. Císařský hlavní stan totiž na základě zveličených zpráv o spojeneckých ztrátách věřil, že Hirohitovy vojáky dělil od dobytí Hendersonu jenom pověstný krůček, takže požadoval další útok. Rovněž Spojenci hodlali přejít do ofenzivy a rozšířit obranný perimetr.

Kvůli děsivých ztrátách utrpěných při posledním pokusu získat Hendersonovo letiště, musela Země vycházejícího slunce přesunout do jižního Pacifiku vojáky z jiných oblastí. Proto byla z Číny stažena 51. divize a do Rabaulu mířila i 21. brigáda vyslaná původně na Guam. Prozatím však měli japonští generálové k dispozici pouze 38. divizi, tudíž na setkání zástupců generálního štábu, velitele Spojeného loďstva a velitele 17. armády v Rabaulu, padlo koncem října rozhodnutí o její přepravě na „Ostrov smrti“, přičemž admirál I. Jamamoto neochotně přislíbil podporu námořnictva.

Obrázek
Velitel Spojeného loďstva admirál Jamamoto

Doprava 30 000 mužů, 3000 tun zásob a 300 děl podle propočtu velitele 8. loďstva viceadmirála G. Mikawy vyžadovala buďto 50 plaveb standartních transportních parníků, či 800 plaveb torpédoborců a 20 hydroplánových lodí. Zásobování ostrovní posádky a přepravu posil doposud zajišťovaly převážně torpédoborce „Tokijského expresu“, ale tento úkol by na jejich posádky i samotné lodě kladl takové nároky, že Jamamoto rozhodl notnou část vojáků a zásob jednorázově přepravit na transportních lodích.

Prozatím se v noci z 29. na 30. října na ostrově vylodili generál Š. Mijazaki ze 17. armády a fregatní kapitán T. Ohmae z 8. loďstva, aby se na vlastní oči seznámili se situací a připravili novou ofenzivu. Jako zásadní problém se jevila spojenecká letecká převaha, tudíž před vypravením většího konvoje muselo dojít k neutralizaci Hendersonu. Na zasedání štábu Spojeného loďstva 4. listopadu Jamamoto nařídil přípravu vyloďovací operace a po několika dnech schválil její definitivní podobu. Přepravu svěřil posádkám 11 transportních lodí krytých jednotkami 8. loďstva, přičemž vylodění připadlo na 13. listopad. O tři dny dříve měly na Hendersonovo letiště udeřit bombardéry z pozemních základen, načež by rozdělanou práci v noci z 12. na 13. a z 13. na 14. listopadu dokončila děla bitevních lodí a těžkých křižníků. Protože hrozilo nebezpečí, že se nepřítel pokusí akci zmařit, měly konvoji poskytnout dálkové krytí mohutné námořní síly.

Obrázek
Kontradmirál Raizó Tanaka

Mezitím mezi Shortlandami a Guadalcanalem pravidelně pendlovaly torpédoborce kontradmirála Raizó Tanaky, aniž by Spojenci podnikli vážnější protiakci (letouny a torpédové čluny však poškodily torpédoborce NAGANAMI, TAKANAMI a MOČIZUKI), takže Jamamoto doufal, že si americké loďstvo líže rány utržené v bitvě u Santa Cruz a vyloďovací operace má šanci na úspěch. V první listopadové dekádě provedly Tanakovy torpédoborce a křižníky 67 zásobovacích plaveb, takže 12. listopadu činil početní stav císařských jednotek na ostrově 30 000 mužů, a třebaže počet nepřátel mezitím narostl na 29 000, disponovali Japonci konečně početní převahou, a kdyby dopravili další posily, těžkou výzbroj a živobytí, čekaly by americké jednotky těžké časy.
První bitva u Guadalcanalu
Zásobovací konvoj opustil Shortlandy 11. listopadu. Tvořilo jej 11 transportních lodí rozdělených podle rychlosti plavby na dvě uskupení; první tvořily parníky CANBERRA MARU (6477 BRT), HIROKAWA MARU (6872 BRT), NAGARA MARU (7149 BRT), NAKO MARU (7145 BRT) a SADO MARU (7180 BRT), zatímco druhé ARIZONA MARU (9685 BRT), BRISBANE MARU (5425 BRT), JAMAURA MARU (6798 BRT), JAMACUKI MARU (6438 BRT), KINUGAWA MARU (6936 BRT) a ŠINANOGAWA MARU (7504 BRT). Konvoj přepravoval 7000 mužů z 38. divize doplněných příslušníky speciálních námořních výsadkových oddílů, 31 500 dělostřeleckých granátů a zásoby, které měly 30 000 mužům vystačit na 20 dní. Proto dostal početný doprovod sestávající z torpédoborců HAJAŠIO, OJAŠIO, KAGERÓ, UMIKAZE, KAWAKAZE, SUZUKAZE, NAGANAMI, MAKINAMI, TAKANAMI, AMAGIRI a MOČIZUKI, kterým velel kontradmirál Tanaka.

Obrázek
Parník Jamacuki Maru

K ostřelování Hendersonova letiště vyčlenil Jamamoto uskupení, jemuž velel viceadmirál Hiroaki Abe disponující bitevními loděmi HIEI a KIRIŠIMA, lehkým křižníkem NAGARA a 14 torpédoborci. A protože se dalo očekávat, že se Spojenci pokusí bombardování zabránit, opustil 9. listopadu Truk i viceadmirál N. Kondó mající na povel letadlovou loď DŽUNJÓ (nesla 12 střemhlavých a 9 torpédových bombardérů plus 27 stíhaček), bitevní lodě HARUNA a KONGÓ, těžké křižníky ATAGO, TAKAO a TONE, lehký křižník SENDAI a pětici torpédoborců.

Později ke Guadalcanalu vyplulo i jádro 8. loďstva viceadmirála Mikawy složené z těžkých křižníků ČÓKAJ, KINUGASA, SUZUJA a MAJA podporovanými lehkými křižníky ISUZU a TENRJÚ a 5 torpédoborci. V okolí Šalomounových ostrovů se pohybovaly i ponorky a k úderu se hotovily bombardéry 11. vzdušného loďstva posílené o stroje z letadlové lodě HIJÓ stále trpícími problémy pohonné soustavy.

Obrázek
Bitevní loď Kirišima

Důležitým předpokladem úspěchu ambiciózního záměru bylo utajení, kterážto podmínka padla ve chvíli, kdy 8. listopadu americká odposlechová služba zachytila operační rozkaz odeslaný náčelníkem Jamamotova štábu viceadmirálem M. Ugakim. Tým dešifrantů v Pearl Harboru pracoval spolehlivě, takže když se Halsey 10. listopadu vrátil z inspekce amerických pozic na Guadalcanalu, předložil mu náčelník jeho štábu rámcový nástin Jamamotova záměru.

Shodou okolností 8. a 9. listopadu vypluly z Nové Kaledonie i dva spojenecké konvoje přepravující 6000 vojáků a mariňáků s množstvím zásob a leteckého benzínu, a protože velitel oblasti Jižního Pacifiku viceadmirál W. Halsey právě slíbil generálu A. Vandegriftovi maximální podporu námořnictva, nepřicházelo jejich odvolání v úvahu. První sestával z parníků MCCAWLEY, CRESCENT CITY, PRESIDENT JACKSON a PRESIDENT ADAMS a eskortoval jej kontradmirál Richard Turner s těžkým křižníkem PORTLAND, lehkým křižníkem JUNEAU a čtyřmi torpédoborci, přičemž k jeho podpoře mířil ke Guadalcanalu i svaz kontradmirála Daniela Callaghana s těžkými křižníky SAN FRANCISCO a PENSACOLA doprovázených lehkým křižníkem HELENA a 6 torpédoborci. Druhý konvoj zahrnoval transporty BETELGUESE, LIBRA a ZELLIN pod ochranou uskupení kontradmirála Normana Scotta s lehkým křižníkem ATLANTA a 4 torpédoborci.

Obrázek
Kontradmirál Norman Scott

Teprve 11. listopadu vyplul z přístavu Nouméy 16. operační svaz kontradmirála T. Kinkaida zahrnující provizorně opravenou letadlovou loď ENTERPRISE, na jejíž palubě se stále činili muži z dílenské lodě VESTAL, bitevní lodě SOUTH DAKOTA a WASHINGTON, těžký křižník NORTHAMPTON, lehký křižník SAN DIEGO a 8 torpédoborců. Kinkaid dostal rozkaz křižovat od 13. listopadu 200 mil na jih od ostrovů Santa Cruz, kam spěchal i křižník PENSACOLA s torpédoborci GWIN a PRESTON detašovanými z Callaghanovy formace. Pokud bylo účelem tohoto přesunu posílit protiletadlovou ochranu 16. operačního svazu, ATLANTA nebo JUNEAU konstruované primárně za tímto účelem, by odvedly lepší práci a u Guadalcanalu by zůstal těžký křižník s deseti 203mm kanóny.

Dodejme, že po trpkých zkušenostech od Santa Cruz Halsey nehodlal riskovat poslední provozuschopnou letadlovou loď, takže ENTERPRISE (38 stíhaček, 31 střemhlavých a 9 torpédových bombardérů) nesměla operovat severně od Guadalcanalu, kam mohly vplout pouze bitevní lodě.

Obrázek
Minolovka Southard

Američané vyslali do vod omývajících Guadalcanal i minolovky SOUTHARD a HOVEY, 24 ponorek a na odražení útoku se připravovalo i Hendersonovo letiště. To sice před nedávnem opustily perutě z potopených či poškozeným letadlových lodí, ale postupně se na ostrov přesunulo několik nových stíhacích a bombardovacích formací, pročež velitel letiště i po této rošádě disponoval 37 střemhlavými bombardéry Douglas SBD Dauntless, 9 torpédonosnými bombardéry Grumman TBF Avenger, a desítkami stíhaček Grumman F4F Widcat a Bell P-39/400 Airacobra. To byla - nehledě na desítky B-17 a B-26 na Espiritu Santo - sama o sobě značná síla, a navíc na Henderson do 13. listopadu přeletělo ještě 18 stíhaček Lockheed P-38F Lightning s mimořádně dlouhým doletem.

Kontradmirál Scott 11. listopadu ráno doprovodil svěřené transporty k výběžku Lunga, aniž by čelil útokům nepřátelských ponorek nebo letounů, přičemž minolovka SOUTHARD 10. listopadu potopila ponorku I-172 (?). Protože jeho svaz už 10. listopadu zahlédl pilot průzkumného hydroplánu z japonské ponorky, dala se očekávat rychlá reakce nepřátelského letectva, takže Scott hodlal vykládku pokud možno urychlit.

A skutečně krátce po 9. hod. nahlásila obsluha radaru formaci 28 letounů, načež z Hendersonova letiště vzlétlo 21 Wildcatů. V 9:30 se rozpoutala vzdušná bitva, ve které obě strany ztratily šest letounů, ale několika bombardérům se podařilo proniknout k transportním parníkům a tři blízké zásahy rozervaly bok ZELLINU. Došlo k zaplavení předního skladiště, načež vážně poškozená loď musela v doprovodu torpédoborce LARDNER odplout na Espiritu Santo. Ostatní transporty pokračovaly ve vykládce až do setmění, kdy Scott nařídil zvednout kotvy a nebezpečný prostor opustit v obavách před útoky japonských válečných lodí.

Obrázek
Transportní parník Zellin

Po odražení prvního náletu Američané usoudili, že v blízkosti Guadalcanalu operuje nejméně jedna nepřátelská letadlová loď, pročež Halsey právě na základě této zprávy poslal na moře 16. operační svaz. Úder skutečně provedli mořští orli z HIJÓ, ale ti nestartovali z mateřské lodě, ale z letiště na ostrově Bougainville, a Kondóovo uskupení křižovalo 200 mil severně od ostrova Santa Isabel, takže ani letouny z DŽUNJÓ do boje prozatím nezasáhly.

V noci se oba americké konvoje i jejich eskorty spojily a po rozednění pokračovala debarkace vojáků, zásob a válečného materiálu rušená palbou japonských houfnic a útoky letounů z Rabaulu. Naštěstí formaci 19 bombardérů Micubiši G4M s početnou stíhací eskortou včas ohlásil pozorovatel na Bougainvillu, takže kontradmirál Turner odvelel transporty k ostrovu Savo a z Hendersonu odstartovalo 24 stíhaček.

Obrázek
Japonský nálet na transporty u Guadalcanalu

K náletu došlo po 14. hod., a protože torpédové bombardéry letící těsně nad hladinou představovaly snadný cíl, spojenečtí kanonýři a stíhači za cenu 4 Wildcatů a Airacober většinu útočníků sestřelili. Ani jedno z vypuštěných torpéd nezasáhlo, ale stroj poškozený palbou z parníku MCCAWLEY zamířil ke křižníku SAN FRANCISCO. Ten měl pověst miláčka Fortuny, ale toho odpoledne jej štěstí opustilo, neboť pilot-sebevrah se křídlem otřel o zadní nástavbu, tudíž stroj dopadl na palubu a z levoboku sklouzl do moře zanechávaje za sebou plameny živené leteckým benzínem. Došlo k vyřazení jednoho stanoviště protiletadlového dělostřelectva a zadního dělostřeleckého radaru, přičemž padlo 16 členů posádky. Poškozený křižník předal raněné do péče posádky parníku PRESIDENT JACKSON, aniž by jeho bojeschopnost vážněji trpěla. To bohužel neplatilo o torpédoborci BUCHANAN nešťastně zasaženým americkým 127mm granátem, jehož posádka napočítala 5 padlých a 7 raněných.

Jakmile hrstka přeživších japonských bombardérů odletěla na severozápad, Turner přivedl nákladní lodě zpět na kotviště. Během dne totiž průběžně přicházela hlášení o různých uskupeních válečných lodích blížících se ke Guadalcanalu ze severu, západu a severozápadu, pročež věděl, že není času nazbyt. Před západem slunce námořníci stačili lodní skladiště vyprázdnit z 90 %, takže usoudil, že může vyloďování ukončit a parníky poslat na Espirito Santo, kam v doprovodu minolovek SOUTHARD a HOVEY a torpédoborců BUCHANAN, MCCALLA a SHAW dorazily 15. listopadu.

Obrázek
Stíhačky Wildcat na Hendersonově letišti

Ještě předtím nežli transporty včetně Turnerova „Divého Maca“, nebezpečný prostor opustily, učinil velitel vyloďovacích operací bolestivé rozhodnutí. Obrana Hendersonova letiště plného stíhaček a bombardérů se jevila natolik důležitá, že se rozhodl nepříteli postavit, i když věděl, že disponuje těžkými jednotkami včetně bitevních a letadlových lodí. Ano, zprávu o dvojici japonských nosičů letounů sice správně vyhodnotil jako omyl, ale i tak tušil, že Američané budou v noci z 12. na 13. prosince čelit silnějšímu protivníkovi.

Po odplutí zásobovacího konvoje totiž Spojenci mohli počítat toliko s 5 křižníky a 8 torpédoborci. Navíc SAN FRANCISKO měl jak víme potíže se zadním dělostřeleckým radiolokátorem a ATLANTA s JUNEAU vzhledem ke svému protiletadlovému zaměření dostaly jako primární výzbroj pouze 127mm kanóny. Celkem tedy americké lodě nesly jenom 18 děl ráže 203 mm, 15 ráže 152 mm a 90 ráže 127 mm, přičemž Spojenci vzhledem k nespolehlivosti torpéd nemohli příliš spoléhat ani na 80 torpédometů.

Obrázek
Kontradmirál Daniel Callaghan

Velitelem uskupení, které se mělo po odplutí zásobovacích lodí vrátit ke Guadalcanalu a zaútočit na jakékoliv nepřátelské lodě, Turner jmenoval kontradmirála Callaghana, jenž tuto hodnost obdržel o pouhé dva týdny dříve než Scott. O vhodnosti volby učiněné na základě principu seniority se dodnes vedou spory, neboť jedinou Callaghanovou bojovou zkušeností byla ona šarvátka s japonskými bombardéry z 12. listopadu, zatímco Scott si získal respekt vítězstvím v bitvě u mysu Esperance. Každopádně se Scott Turnerovu rozhodnutí bez reptání podřídil, takže konečná odpovědnost za průběh a výsledek bitvy leží na bedrech kontradmirála Callaghana.

Ten se rozhodl pro stejnou bojovou sestavu s jakou Scott nedávno získal vítězné vavříny, když torpédoborce využil jako přední a zadní stráž chránící hlavní síly. I tentokráte Američané vytvořili kýlovou linii, přičemž na čele plula 10. divize torpédoborců fregatního kapitána Stokese ve složení CUSHING, LAFFEY, STERETT a O´BANNON, za nimiž dýmaly křižníky ATLANTA, SAN FRANCISCO, PORTLAND, HELENA a JUNEAU, následované torpédoborci AARON WARD, BARTON, MONSSEN a FLETCHER patřících do 12. divize torpédoborců námořního kapitána Tobina.

Dělostřeleckou převahu protivníka mohli Spojenci částečně eliminovat díky lepší technice, neboť žádná z Abeho lodí nenesla radiolokátor. To dávalo Callaghanovi možnost zjistit včas přítomnost nepřítele a zahájit palbu jako první. Jenomže ten nelogicky umístil na čelo formace lodě nesoucí starší typ radaru, zatímco jednotky mající výtečný radiolokátor typu SG (PORTLAND, JUNEAU, HELENA, FLETCHER a O´BANNON) zařadil do středu sestavy či na její konec. Kromě toho vytvoření kýlové řady dlouhé skoro čtyři míle znemožňovalo divizím torpédoborců podnikat samostatné útoky a pokusit se nepřítele oslabit hned v počáteční fázi bitvy.

Obrázek
Lehký křižník Helena

Callaghanovo uskupení se ve 22 hod. oddělilo od Turnerových lodí a obrátilo zpět ke Guadalcanalu, přičemž palubní hydroplány odletěly na Tulagi ve snaze zbavit se před bitvou potenciálních ohnisek požárů. Zatemněné křižníky a torpédoborce minuly výběžek Lunga a vpluly do Průlivu se železným dnem, jenž měl brzy potvrdit svoji neblahou pověst. „Námořníci hleděli do temnoty z můstků, čekali na přeplněných bojových postech, potili se v dusných strojovnách a dohadovali se co je čeká.“ Napsal o těchto okamžicích S. Morison. „Některé z těchto lodí dříve sloužily společně, ale zprávy a pohybech nepřítele se nedostaly k velitelům a nebyl vypracován plán bitvy.“

Protože měsíc ještě nevyšel a hvězdy zakrývaly mraky, panovala špatná viditelnost, což hrálo do karet Američanům, jejichž radarové obsluhy sledovaly obrazovky připravené nahlásit jakýkoliv kontakt. Minula půlnoc a jak píše Morison: „Nastal pátek 13. listopadu, poslední den v životě osmi lodí a mnoha set námořníků včetně dvou amerických admirálů.“ Nejlepším radarem disponovala HELENA plující až jako osmá loď, jejichž operátor v 1:24 ohlásil dva kontakty ve vzdálenosti 24 700 a 29 300 m. Nepřítel se blížil od severozápadu a bylo na Američanech aby mu připravili náležité uvítání.

Obrázek
Viceadmirál Hiroaki Abe

Viceadmirál Abe opustil lagunu atolu Truk 9. listopadu a po setkání s několika divizemi torpédoborců jeho uskupení 12. listopadu zamířilo ke Guadalcanalu. Už v 10:30 hlídky spatřily vysoko na obloze bombardér B-17, a protože se jej dvojici stíhaček z DŽUNJÓ nepodařilo dostihnout, bylo jisté, že Spojenci znají složení a kurs Abeho svazu. Proto nechal z bitevní lodě HIEI katapultovat průzkumný hydroplán, jehož pilot nahlásil množství nepřátelských válečných a transportních lodí u mysu Lunga.

Abe se odpoledne rozhodl přejít z obvyklé kýlové linie na nepoměrně komplikovanější uspořádání. Vpředu pluly torpédoborce HARUSAME a JUDAČI následované lehkým křižníkem NAGARA a bitevními loděmi HIEI a KIRIŠIMA, zatímco torpédoborce ASAGUMO, MURASAME a SAMIDARE japonskou kolonu uzavíraly. Dalších šest torpédoborců (IMAZUMA, AKACUKI, IKAZUČI, JUKIKAZE, AMACUKAZE a TEREZUKI) se napravo a nalevo (s rozestupy 2000 m) od NAGARY rozvinuly do obloukové formace, jejímž účelem snad byla ochrana hlavních sil před útoky ponorek.

„Počasí se náhle zhoršilo. Rychle se nakupily černé mraky a spustil se tropický liják.“ Píše T. Hara. „Bylo sotva vidět nejbližší plavidlo. Posádka AMACUKAZEHO byla napjatá, protože jsme netrpělivě očekávali rozkaz ke zpomalení o přechodu do jednodušší útočné formace. Žádný takový rozkaz nepřišel. Pro Abeho byla ta bouřka darem z nebe. Věděl, že jeho eskadra zahalená v takovém hustém dešti je bezpečná před leteckými, hladinovými i ponorkovými útoky.“

Obrázek
Námořní kapitán Hoover

Japonské lodě udržující i za snížené viditelnosti rychlost osmnácti uzlů se kolem půlnoci přiblížily k ostrovu Savo. Třebaže Abe jak víme dostal hlášení o nepřátelských lodích u severního Guadalcanalu, nezdá se, že by počítal s noční bitvou, neboť v dělových věžích bitevních lodí i v muničních výtazích spočívaly granáty určené k ostřelování letiště nevhodné k použití proti pancířem chráněným lodím. Větší starosti mu dělalo počasí, jelikož liják neustával, takže ve snaze vyhnout se bouřce nařídil několik obratů, čímž došlo k porušení původního uspořádání. Proto ve chvíli kdy Japonci vpluli do Železného průlivu, tvořily jejich lodě několik oddělených uskupení, jejichž velitelé často netušili, kde se nalézají ostatní a ani Abe neměl přesné informace o poloze svých lodí.

Námořní kapitán G. Hoover velící HELENĚ radiofonem nahlásil informaci a poloze nepřítele na vlajkovou loď, načež Callaghan nařídil přejít na kurs 310 stupňů, takže se americké lodě postupně stáčely na sever a zvýšily rychlost na 20 uzlů. O důvodech se můžeme pouze dohadovat, ale předpokládá se, že hodlal překřížit čelo nepřátelské sestavy podobně jako Scott u mysu Esperance. Mezitím Hoover upřesnil, že se nepřítel přiblížil na 11 400 m a pluje 23uzlovou rychlostí kursem 105 stupňů.

Vzdálenost mezi protivníky se rychle zmenšovala, s čímž rostla i pravděpodobnost navázání vizuálního kontaktu, ale Callaghan nemající na vlajkové lodi moderní radar se v situaci obtížně orientoval, takže příležitost zaskočit nepřítele dokonale promarnil. Vzdálenost mezi čely obou formací se záhy zmenšila natolik, že na CUSHINGU spatřili torpédoborce JUDAČI a HARUSAME vzdálené pouhých 2700 m, načež zaskočený korvetní kapitán Parker v 1:41 na vlastní pěst vybočil vlevo, aby mohl na nepřítele zaměřit torpédomety. Následně stejný manévr nekoordinovaně učinily i LAFFEY, STERETT a O´BANNON, a ve snaze vyhnout se kolizi s O ´BANNONEM i křižník ATLANTA, tudíž se v nejméně vhodný okamžik rozpadla i americká sestava. Informační kanál přes radiofony zahltila chaotická komunikace ohledně těchto manévrů, takže teprve v 1:45 Callaghan nařídil čelním lodím přejít opět na severní kurs a připravit se k zahájení palby.

Obrázek
Japonský 356mm projektil vyjmutý z křižníku San Francisco

Mezitím spatřily nepřítele hlídky na JUDAČI a HARUSAME a zaskočený Abe řešil dilema, zda zahájit palbu tříštivo-zápalnými projektily, či riskovat jejich výměnu za účinnější munici. Posléze se rozhodl pro druhou možnost, načež obsluhy 356mm kanónů v horečném spěchu a za ignorování bezpečnostních předpisů spouštěly do magacínů připravené granáty a nahrazovaly je protipancéřovými projektily. „Kritická situace trvala osm minut,“ píše P. Dull. „Připomínalo to Nagumovu situaci, když prováděl přezbrojení letadel u Midway. Kdyby nyní nepřátelský granát zasáhl věž, způsobil by požár v muničním skladu a loď by byla vmžiku zničena. Američané však Abemu poskytli oněch osm minut, třebaže se obě formace přibližovaly 40uzlovou rychlostí.“

Američané nyní mířili na střed japonské kolony tvořené bitevními loděmi chráněnými zprava torpédoborci IMAZUMA, AKACUKI a IKAZUČI, pročež Callaghan vydal neobvyklý rozkaz, aby liché lodě pálily na cíle napravo, zatímco sudé nalevo. Kvůli tomu některé lodě nemohly střílet na nejvhodnější cíl a další jednoduše neměly na „přidělené“ straně žádného protivníka.

Obrázek
Bitevní loď Hiei

V 0:48 se rozzářily reflektory na bitevní lodi HIEI a torpédoborci AKACUKI, a nad vodami Průlivu se železným dnem zahřměly první salvy. Rozpoutala se zuřivá bitva na krátkou distanci, ve které se lodě navzájem promíchaly, takže to vypadalo jako návrat do časů před zavedením řadové taktiky, kdy velící admirálové po zahájení boje přenechali iniciativu velitelům jednotlivých lodí. Za této situace sice palba z děl střední ráže nabyla na účinnosti, ale na druhou stranu hrozilo nebezpečí záměny vlastních lodí za nepřátelské stejně jako možnost vzájemné kolize.

Zdroje použité k sérii článků Bitva o Guadalcanal:
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Морозов М.: Гуадалканал; Одна из переломных битв Второй мировой войны (2). Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vadalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Рубанов О.: Линейные крейсера Японии. 1911-1945 гг. Samara 2005.
Stille M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vadalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Motze Statki i Okrety 2009/6,7,8, 2012/11.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Okrety 2012/11,12.
Okrety Wojenne; numer specjalny 40.
Navygaming 2015/5.
Морская Кампания 2007/9.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... lcanal.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
https://www.history.navy.mil/research/l ... canal.html
https://www.nationalww2museum.org/war/a ... uadalcanal
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html
https://pacificwrecks.com/ships/maru/yamazuki.html
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Dzin »

Skvělý článek. :up:

Měl bych ale jen jednu drobou poznámku. Nebylo by přesnější mít název "Bitva/y u Guadalcanalu"? Bitva o Guadalcanal značí spíše celý střet od amerického vylodění, po japonské stažení, zatímco zde předpokládám bude rozebírat primárně ony dvě námořní bitvy a dění kolem nich.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Zemakt »

přičemž minolovka SOUTHARD 10. listopadu potopila ponorku I-172 (?)
Jednalo se o ex I-72, Typ Kaidai 6A (1934-37)

https://en.wikipedia.org/wiki/USS_Southard_(DD-207) zde je poměrně solidně popsán její zánik.
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od jarl »

Dzin píše: Měl bych ale jen jednu drobou poznámku. Nebylo by přesnější mít název "Bitva/y u Guadalcanalu"? Bitva o Guadalcanal značí spíše celý střet od amerického vylodění, po japonské stažení, zatímco zde předpokládám bude rozebírat primárně ony dvě námořní bitvy a dění kolem nich.
Tahle dvojí bitva bývá souhrnně označována různě. Bitva u Guadalcanalu, Bitva o Guadalcanal, bitva zvaná Guadalcanal a možná i nějak jinak. Většinou se spíše používá dělení na první a druhou bitvu u Guadalcanalu.
Zemakt píše:
přičemž minolovka SOUTHARD 10. listopadu potopila ponorku I-172 (?)
Jednalo se o ex I-72, Typ Kaidai 6A (1934-37)

https://en.wikipedia.org/wiki/USS_Southard_(DD-207) zde je poměrně solidně popsán její zánik.
Ano, tak se to často uvádí, ale možná to bylo poněkud jinak, takže jsem k tomu označení japonské ponorky raději přidal ten otazník: http://www.combinedfleet.com/I-172.htm
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Uživatelský avatar
Zemakt
6. Podplukovník
6. Podplukovník
Příspěvky: 11466
Registrován: 28/8/2008, 11:14
Bydliště: Cheb

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Zemakt »

Aha. Já čerpal z https://www.databazeknih.cz/knihy/lodst ... lky-120496 , nicméně i zde je chybně uvedeno datum, 10.12., ale to půjde zřejmě o překlep. U I-15 je zas napsán zánik 2.11. a USS Maccalla. Mno, ať ta či ona, na tuty to byli Japončíci :wink:
ObrázekObrázek

"Voni fotr, řekněte jim tam, že se jim na jejich párky vyserem!"
T-35
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 234
Registrován: 29/12/2013, 23:22

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od T-35 »

jarl píše: Mezitím spatřily nepřítele hlídky na JUDAČI a HARUSAME a zaskočený Abe řešil dilema, zda zahájit palbu tříštivo-zápalnými projektily, či riskovat jejich výměnu za účinnější munici. Posléze se rozhodl pro druhou možnost, načež obsluhy 356mm kanónů v horečném spěchu a za ignorování bezpečnostních předpisů spouštěly do magacínů připravené granáty a nahrazovaly je protipancéřovými projektily. „Kritická situace trvala osm minut,“

Doteď jsem měl za to že Hiei a Kirišima pálily san-shiki granáty. Takže vlastně možnym důvodem jejich nepříliš účinné palby mohlo být prolétání trupy lehce chráněných křižníků a torpédoborců.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Dzin »

Jarl
Jasně.

Co se týká článku
pročež Callaghan vydal neobvyklý rozkaz, aby liché lodě pálily na cíle napravo, zatímco sudé nalevo. Kvůli tomu některé lodě nemohly střílet na nejvhodnější cíl a další jednoduše neměly na „přidělené“ straně žádného protivníka.
tak tohle je poměrně běžná výtka na stranu Callaghana a jeho velení v bitvě. Na druhou stranu, dostal se do situace, která neměla v námořních bojích v Pacifiku obdoby. Jeho rozkaz sice byl neobvyklý, ale alespoň se snažil nějak převzít nad bitvou kontrolu. Nevěděl přesně, kde a jaké lodi nepřítele se nacházejí a současně hrozilo, že jeho lodi budou bez velení pálit jak si která umane se všemi neblahými důsledky z toho plynoucí. Jeho rozkaz tak dával alespoň nějaký řád do mely, do které se dostal. Na tohle upozorňoval ostatně svého času už Hrbek v Námořní válka vrcholí a musím s ním v tomto souhlasit.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od jarl »

T-35 píše:Doteď jsem měl za to že Hiei a Kirišima pálily san-shiki granáty. Takže vlastně možnym důvodem jejich nepříliš účinné palby mohlo být prolétání trupy lehce chráněných křižníků a torpédoborců.
I to mohlo mít vliv na výsledek bitvy, ale hlavně se projevil fakt, že kvůli boji na krátkou distanci těžké granáty z japonských bitevních lodí přelétaly cíle, nebo zasahovaly hlavně stěžně a nástavby místo lodních trupů na úrovni vodorysky. Kdyby se boj vedl na standartní vzdálenost, Japonci by využili svoji dělostřeleckou převahu, která se v boji na krátkou distanci nemohla naplno projevit.
Dzin píše:Jarl
Jasně.

Co se týká článku
pročež Callaghan vydal neobvyklý rozkaz, aby liché lodě pálily na cíle napravo, zatímco sudé nalevo. Kvůli tomu některé lodě nemohly střílet na nejvhodnější cíl a další jednoduše neměly na „přidělené“ straně žádného protivníka.
tak tohle je poměrně běžná výtka na stranu Callaghana a jeho velení v bitvě. Na druhou stranu, dostal se do situace, která neměla v námořních bojích v Pacifiku obdoby. Jeho rozkaz sice byl neobvyklý, ale alespoň se snažil nějak převzít nad bitvou kontrolu. Nevěděl přesně, kde a jaké lodi nepřítele se nacházejí a současně hrozilo, že jeho lodi budou bez velení pálit jak si která umane se všemi neblahými důsledky z toho plynoucí. Jeho rozkaz tak dával alespoň nějaký řád do mely, do které se dostal. Na tohle upozorňoval ostatně svého času už Hrbek v Námořní válka vrcholí a musím s ním v tomto souhlasit.
Hrbkové ke Callaghanovu rozkazu napsali, že "Rozkaz je třeba posuzovat v kontextu situace. A tou byla skutečnost, že až již z neschopnosti nebo nešikovnosti, Callaghan způsobil melee, k jakému nikdy předtím ani potom nedošlo." O tom, že by tím nastolil nějaký řád, aby předešel chasu nekoordinované palby, se tam nic nepíše. V praxi to asi stejně bylo jedno. Lodě obou stran se brzy promíchaly, takže Američané stejně často pálili na první cíl co se zrovna ocitl v dostřelu, což byly často právě vlastní lodě. I kontradmirál Scott na Atlantě se s velkou pravděpodobností stal obětí přátelské palby.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Dzin »

jarl píše:O tom, že by tím nastolil nějaký řád, aby předešel chasu nekoordinované palby, se tam nic nepíše.
Ano, to je zase můj příspěvek. :wink:
Ano, nevidím Callaghanovi do hlavy, on se k tomu nemohl později vyjádřit, ale celkově to na mě dělá tento dojem. Nejhorší pro velitele je, když je pouze vlečen událostmi. Proto se obvykle snaží alespoň něco dělat, aby začal ovlivňovat dění. Základní snaha velitele je tedy vždy dostat situaci pod kontrolu a dokáži si představit, že on se o to tímto rozkazem snažil.
Samozřejmě, jako všechno, neznamená to, že by ta snaha byla úspěšná, ale když vezmu do jaké situace se vlastními rozhodnutími dostal, není ten rozkaz v kontextu vyloženě nesmyslný nebo chybný. Neobvyklý ano, ale hodnotím ho ne jako vyloženě chybný a to i přestože to znamenalo některá negativa, která si poznamenal.
Na druhou stranu, vypořádání se s popsanými problémy při plnění rozkazu by neměl být pro jeho podřízené kapitány lodí zase velký problém, pokud by projevili alespoň základní iniciativu.
jarl píše:V praxi to asi stejně bylo jedno. Lodě obou stran se brzy promíchaly, takže Američané stejně často pálili na první cíl co se zrovna ocitl v dostřelu, což byly často právě vlastní lodě. I kontradmirál Scott na Atlantě se s velkou pravděpodobností stal obětí přátelské palby.
Přesně tak. Callaghanova snaha v rámci celkové situace vyšla na prázdno a bylo to potom jen o iniciativě, rozhodnosti, schopnostech kapitánů jednotlivých lodí vypořádat se s nastalou situací, přičemž zde hrálo svou roli i štěstí.
Osobně se přikláním k názoru, že Atlanta byla zasažena San Franciscem a Scott tak zahynul přátelskou palbou.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od jarl »

Dzin píše:
jarl píše:O tom, že by tím nastolil nějaký řád, aby předešel chasu nekoordinované palby, se tam nic nepíše.
Ano, to je zase můj příspěvek. :wink:
Ano, nevidím Callaghanovi do hlavy, on se k tomu nemohl později vyjádřit, ale celkově to na mě dělá tento dojem. Nejhorší pro velitele je, když je pouze vlečen událostmi. Proto se obvykle snaží alespoň něco dělat, aby začal ovlivňovat dění. Základní snaha velitele je tedy vždy dostat situaci pod kontrolu a dokáži si představit, že on se o to tímto rozkazem snažil.
Samozřejmě, jako všechno, neznamená to, že by ta snaha byla úspěšná, ale když vezmu do jaké situace se vlastními rozhodnutími dostal, není ten rozkaz v kontextu vyloženě nesmyslný nebo chybný. Neobvyklý ano, ale hodnotím ho ne jako vyloženě chybný a to i přestože to znamenalo některá negativa, která si poznamenal.
Na druhou stranu, vypořádání se s popsanými problémy při plnění rozkazu by neměl být pro jeho podřízené kapitány lodí zase velký problém, pokud by projevili alespoň základní iniciativu.
Já netvrdím, že byl ten rozkaz sám o sobě špatný. Píši, že byl neobvyklý a velitelům některých amerických lodí zkomplikoval situaci, protože si museli hledat náhradní cíl a nebo na určené straně neměli žádného protivníka. Callaghanovi lze samozřejmě vyčítat, že doslova promrhal výhodu, kterou Američanům v nočních bojích přinášelo použití moderních radarů, ale to se tehdy stávalo běžně, takže v tom nepředstavoval žádnou výjimku. On i jeho muži byli tehdy v nezáviděníhodné situaci, neboť věděli že se utkají se silnějším protivníkem, kterého musí za každou cenu odradit od ostřelování Hendersonova letiště. To se jim díky mimořádné bojovnosti většiny posádek podařilo (i díky tomu zmatku, který Callaghanovy rozkazy na obou stranách způsobily), takže hlavního cíle bylo dosaženo, i když za těžkých ztrát, které se ovšem za daného poměru sil daly předem očekávat.
Zemakt píše:Aha. Já čerpal z https://www.databazeknih.cz/knihy/lodst ... lky-120496 , nicméně i zde je chybně uvedeno datum, 10.12., ale to půjde zřejmě o překlep. U I-15 je zas napsán zánik 2.11. a USS Maccalla. Mno, ať ta či ona, na tuty to byli Japončíci :wink:
Mrknul jsem se co o tom píše Zendži Orita v knize Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky, a ten tvrdí, že I-172 vyplula na poslední hlídku 12. října a poslední hlášení podala 28. října. Z toho usuzuje, že Američany udávané datum je chybné a I-172 se pravděpodobně potopila z technických příčin. 10. listopadu podle něj Southard potopil I-15. Ale vzhledem k tomu, že se obě potopily s celou posádkou, jsou to pouze spekulace a jistotu nebudeme mít nikdy.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 436.

Příspěvek od Dzin »

jarl
Celkově s tvým pohledem souzním.
V tomto musím říci, že si myslím, že finálně vzniklá situace více pomohla Američanům, než Japoncům. Pokud by zůstal zachován bitevní pořádek, potom v nočním boji na tom stále byly Japonci lépe (využívání radaru bylo stále u Američanů odvislé od schopností velitele) a jejich převaha zde byla značná (proti oběma bitevním lodím neměli Američané ekvivalent). Promíchání lodí a nekoordinovaný boj na minimální vzdálenost negoval prakticky všechny výhody Japonců. Když bych vyjádřil kacířskou myšlenku, nakonec bylo možná pro Američany nejlepší, že velení měl nezkušený a ne moc schopný Callaghan a dopadlo to, jak to dopadlo.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
Lord
1. Armádní generál
1. Armádní generál
Příspěvky: 10860
Registrován: 24/8/2004, 02:48

Americké radary a pasivní detektor E-27

Příspěvek od Lord »

PÁNOVÉ, je dodatek k těm americkým radarům…
Callaghanovi lze samozřejmě vyčítat, že doslova promrhal výhodu, kterou Američanům v nočních bojích přinášelo použití moderních radarů, ale to se tehdy stávalo běžně, takže v tom nepředstavoval žádnou výjimku.
On to udělal v podstatě skoro schválně, resp. ze strachu, protože Japonci měli pasivní detektor E-27.
Pokud by zůstal zachován bitevní pořádek, potom v nočním boji na tom stále byly Japonci lépe (využívání radaru bylo stále u Američanů odvislé od schopností velitele) a jejich převaha zde byla značná (proti oběma bitevním lodím neměli Američané ekvivalent).
Promíchání lodí a nekoordinovaný boj na minimální vzdálenost negoval prakticky všechny výhody Japonců.
Když bych vyjádřil kacířskou myšlenku, nakonec bylo možná pro Američany nejlepší, že velení měl nezkušený a ne moc schopný Callaghan a dopadlo to, jak to dopadlo.
Na Guadalcanalu kontraadmirálové Callaghan a Norman Scott zvolili za vlajkovou loď těžký křižník USS San Francisco bez radarových schopností. Historiografie počínaje základním textem Samuela Eliota Morisona The Struggle for Guadalcanal z roku 1949 naznačuje, že Japonci byli schopni detekovat radarové vysílání SC.
Callaghanův nedostatek radaru SC na palubě San Francisca, shodují se historici, "vážně znevýhodnil OTC". Lodě na Guadalcanalu vybavené radarem, "zejména Helena, se snažily informovat OTC o situaci, ale jednoduše ho nemohly udržet v obraze.
OTC [Officer in Tactical Command] - důstojník taktického velení

V komentáři velitele Bruce McCandlesse, nositele Medaile cti za hrdinství během námořní bitvy o Guadalcanal, přiznal, že vybavení radarem "nemohlo být provedeno na všech lodích současně."
Vzhledem ke ztrátám křižníků, které Spojenci utrpěli v předchozích bitvách, nebylo možné ušetřit stávající válečné lodě na dlouhý převoz zpět do Pearl Harboru nebo San Francisca, aby byly vybaveny radarovými soupravami.

V tomto případě by instalace radarové soupravy pravděpodobně neměla význam, protože, jak potvrdil McCandless, kontradmirál Scott nařídil, aby radary SC jeho sil zůstaly u mysu Esperance nefunkční.

Nedávná (tehdejší) depeše, pokračoval McCandless, "naznačovala, že [Japonci] mají radarové přijímací zařízení, které se blíží frekvenčnímu pásmu radaru SC, a [Japonci] by možná mohli odhalit nebo dokonce sledovat naše vlastní síly podle vyzařování radaru SC."

Jednalo se o detektor E-27.
ObrázekObrázekObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“