PALBA.CZ

Poté co posádka HIEI uvolnila kormidlo a uhasila požáry, obeplul notně potlučený a očouzený obrněnec ostrov Savo a směřoval na sever. Zraněný námořní kapitán M. Nišida a jeho podřízení si uchovali víru v záchranu lodě, jelikož boční pancéřový pás ochránil životně důležité prostory, a jakmile opraváři natáhli provizorní elektrická vedení, byla hrozivá primární artilerie opět schopná palby. Ano, obtížně ovladatelná HIEI se ploužila jako zraněná kachna, ale každá zdolaná míle jí vzdalovala od Hendersonova letiště a současně přibližovala k leteckým základnám na ostrovech Buka a Bougainville, odkud mohli přiletět japonští stíhači.

Jenomže kolem 6. hod. stoupla hladina vody v kormidelně natolik, že jí obsluha musela vyklidit a HIEI s kormidlem zablokovaným v poloze vpravo začala na hladině opisovat kružnice. To bylo zlé, jelikož neovladatelná loď se stěží mohl ubránit náletům bombardérů, jejichž osádky planuly touhou pomstít námořníky padlé během noční bitvy. Zklamaní Japonci si hodlali zchladit žáhu na torpédoborci AARON WARD, ale jeho ostřelování bylo jak víme po několika salvách přerušeno, neboť se ozval zlověstný hřmot leteckých motorů.


Torpédoborec Aaron Ward

Protože Abe ostřelování Hendersonu odvolal, jeho veliteli nic nebránilo vyslat s prvními slunečními paprsky do vzduchu bombardéry s podvěšenými torpédy a plnými pumovnicemi. Nálet pěti Avengerů a čtyř Dauntlessů sice nezpůsobil vážnější škody, ale jelikož bylo jisté, že se američtí aviatici vrátí, Abe se pustil do reorganizace svých skromných sil. Lehký křižník NAGARA odplul ke KIRIŠIMĚ, takže u ochromené bitevní lodě zůstal pouze JUKIKAZE. Naštěstí záhy připluly ještě TERUZUKI, ŠIGURE, ŠIRACUJU a JÚGURE, takže obrněnec chránila pětice torpédoborců. V 8:15 se viceadmirál rozhodl přenést svoji vlajku na JUKIKAZE, protože z HIEI postrádající většinu komunikačních prostředků nebylo možné efektivně velel.


Ponorka Trout

Tou dobou už byla ve vzduch další útočná vlna. Kontradmirál Kinkaid z ENTERPRISE poslal na Henderson devět Avengerů a šest Wildcatů a letecké síly na Guadalcanalu podporovaly i dálkové bombardéry B-17 z Espiritu Santo. A byly to právě tři Létající pevnosti, které krátce po Abeho přelodění zasypaly HIEI pumami. Cíl sice zasáhla jediná, leč přesto nálet zhoršil situaci japonské lodě, neboť Nišida ve snaze ztížit bombometčíkům zaměřovaní nechal zvýšit rychlost na 15 uzlů, což ovšem zvedlo hladinu vody v podpalubí a s konečnou platností zmařilo snahu o odčerpání vody z kormidelního oddělení. Proto KIRIŠIMA dostala rozkaz vrátit se k ostrovu Savo a vzít sesterskou jednotku do vleku, jenomže poté co jí napadla americká ponorka TROUT, její velitel až příliš ochotně přešel na původní kurs, což pro HIEI představovalo rozsudek smrti.

Pravda, muži na lodi pojmenované podle hory obývané po staletí bojovnými mnichy ze sekty Tendai, byli odhodláni učinit vše pro její záchranu, ale to by se za daného poměru sil rovnalo zázraku. Protiletadlová palba se vlivem utrpěných poškození a personálních ztrát ukázala jako neúčinná a valnou pomoc v tomto ohledu nepředstavovala ani pětice doprovodných torpédoborců. Přesto HIEI pro spojenecké letce představovala tvrdý oříšek k rozlousknutí a ukázalo se, že potopení dobře pancéřované bitevní lodě ani za takřka ideálních podmínek nemusí být stejně snadnou záležitostí jako v bitvě u Kuantanu.


Letadlová loď Enterprise

Kolem 10. hod. Američané provedli tři nálety, ale za zmínku stojí pouze akce Avengerů z ENTERPRISE vedených poručíkem Sutherlandem, které docílily jednoho zásahu torpédem v předolodí. Tehdy Abe zpanikařil a nařídil Nišidovi navést HIEI na pobřeží, ale ten se odmítl podřídit a zápas o záchranu lodě pokračoval, nehledě na opakovaný rozkaz loď opustit.

Třebaže posádka použila k obraně i 356mm kanóny, spojenecké Avengery, Dauntlessy a Létající pevnosti se po zbytek dopoledne nad bojištěm promenádovaly jako na cvičišti, pročež HIEI zasáhly čtyři další pumy a minimálně jedno torpédo. Obrněnec utrpěl značné škody na vrchní palubě a došlo i k odstavení několika kotlů, ale strojovny zůstaly v provozu a potápěčům se posléze podařilo odčerpat z kormidelního oddělení tolik vody, že dokonce i škarohlídský Abe uvěřil, že ještě není vše ztraceno, tím spíše že konečně dorazil půltucet japonských stíhaček.

Spojenečtí letci však cennou kořist z nastražených tenat vyklouznout nenechali. Nehledě na stíhací ochranu se na HIEI po 14. hod. opět vrhly torpédonosné bombardéry z ENTERPRISE a tentokráte zaznamenaly dva zásahy, v důsledku čehož došlo opět k zaplavení kormidelny a vodní živel si našel cestu i do strojovny. Po 15. hod. se už smrtelně zraněný olbřím znatelně nakláněl na pravobok a současně klesalo i zadolodí, což Abeho přimělo ke kategoricky zformovanému rozkazu loď opustit. Evakuace 1300členné posádky i portrétu císaře Hirohita na doprovodné lodě proběhla navzdory dalšímu náletu úspěšně, a když loď opustil i její velitel, torpédoborce v 19. hod. odpluly východním kursem. Během noční bitvy a následných vzdušných ataků zahynulo 188 členů posádky a zranění utrpělo dalších 151 osob.


Námořní kapitán Masao Nišida

Opuštěná HIEI se po setmění potopila v poloze 9 stupňů 4 minuty jižní šířky a 159 stupňů 45 minuty východní délky jako první japonská bitevní loď ztracená od zahájení nepřátelství. Admirál Jamamoto nespokojený s Abeho výkonem během bitvy a rozezlený, že nesplnil úkol neutralizovat Hendersonovo letiště, jej odvolal z funkce a nechal přezkoumat jeho i Nišidovo počínání. Následně byl Abe 20. prosince potupně převelen do námořního generálního štábu a už 20. března následujícího roku v pouhých 53 letech poslán do výslužby. Trestu neunikl ani Nišida, jenž se sice později do aktivní služby vrátil, ale velení na moři mu už svěřeno nebylo a nedočkal se ani povýšení do kontradmirálské hodnosti.

Šetření admirálské komise odráželo nespokojenost velitele Spojeného loďstva s výsledkem první bitvy u Guadalcanalu. Pravda, při porovnání celkových ztrát se jednalo o taktické vítězství Nipponu, neboť Spojenci přišli o dva lehké křižníky a čtyři torpédoborce, přičemž poškození vážnějšího charakteru utrpěly i dva těžké křižníky a jeden torpédoborec, zatímco Japonci odepsali bitevní loď a dva torpédoborce (další dva byly poškozeny). Jenomže o úspěchu v bitvě nerozhoduje jenom souhrn ztrát, ale i splnění zadaných úkolů a v tomto směru se za vítěze právem považovalo americké Tichooceánské loďstvo, které silnějšímu nepříteli zabránilo vyřadit z provozu Hendersonovo letiště a přinutilo jej opustit bojiště.


Viceadmirál Hiroaki Abe

Cena za tento úspěch byla ovšem vysoká nejenom po materiální, nýbrž i personální stránce, protože při započítání nešťastníků z JUNEAU, v okolí zlořečeného Guadalcanalu zahynulo přes 1400 spojeneckých námořníků včetně dvou kontradmirálů, což byly ztráty, které si americká flota v této fázi války prostě nemohla dovolit. Jestliže jsme bitvu u ostrovů Santa Cruz označili jako Pyrrhovo vítězství Japonců, nyní se nabízí přirovnání ke kadmejskému vítězství, kterýmžto termínem staří Řekové označovali tvrdou bitvu, ve které na vítězné straně padli všichni vojevůdci. Navíc Jamamoto nepatřil k velitelům, kteří se vzdávají po prvním neúspěchu, takže bitva o Guadalcanal s neztenčenou intenzitou pokračovala i v následujících dnech.
Jakmile na velitelství v laguně Truk a Nové Kaledonii dorazily zprávy o průběhu a výsledcích noční bitvy, začali japonští i američtí stratégové plánovat další kroky. Jamamoto se rozhodl vylodění odložit o jeden den, takže ještě v noci odklonil Tanakův konvoj zpět na Shortlandské ostrovy a v 11:55 nařídil viceadmirálovi Kondóovi v noci ze 14. na 15. listopadu bombardovat Henderson. Jeho síly se tehdy nalézaly poblíž atolu Ontong Java a nyní se vydaly na jih. Po 22. hod. se k nim přidala bitevní loď KIRIŠIMA s doprovodnými plavidly, přičemž její palivové nádrže doplnil topný olej ze sesterských jednotek KONGÓ a HARUNA.


Bitevní loď Kirišima

Kondó se ráno 14. listopadu vydal ke Guadalcanalu s bitevní lodí KIRIŠIMA, těžkými křižníky ATAGO a TAKAO, lehkými SENDAI a NAGARA a torpédoborci TERUZUKI, ASAGUMO, SAMIDARE, INAZUMA, HACUJUKI, ŠIKINAMI, ŠIRAJUKI, AJANAMI a URANAMI. Při srovnání s Abeho formací překvapí zařazení pouze jedné bitevní lodě, ale Kondó se patrně domníval, že se Američané po utrpěných ztrátách nezmohou na vážnější odpor.

Tento předpoklad zdánlivě potvrzovala akce 8. loďstva z předchozí noci. Součástí původního Jamamotova plánu bylo ostřelování Hendersonu uskupením viceadmirála Mikawy. Ten proto po kuropění 13. listopadu s šesti křižníky doplněnými pěti torpédoborci opustil Shortlandy a zamířil do úžiny mezi ostrovy Bougainville a Choiseul, aby se ke Guadalcanalu přiblížil delší trasou severně od Choiseulu a Santa Isabely na hranici doletu letadel z Hendersonova letiště.


Kontradmirál Raizó Tanaka

Protože americký vzdušný průzkum dopoledne 13. listopadu objevil pouze HIEI a její doprovod, Halsey se spokojil s tím, že v 11:10 Kinkaidovi nařídil pohotovost k případnému krytí ústupu Hooverova uskupení na Espiritu Santo. Jenomže kryptoanalytici v Pearl Harboru po dešifrování zachycených depeší velitele oblasti Jižního Pacifiku informovali, že Jamamoto odložil vylodění o jeden den, načež usoudil, že této akci bude předcházet noční bombardování Hendersonu.

Mezitím se Kinkaid pozdě odpoledne vydal s 16. operačním svazem na sever a večer dostal kontradmirál W. Lee rozkaz oddělit se s bitevními loděmi WASHINGTON a SOUTH DAKOTA doprovázenými torpédoborci BENHAM, PRESTON, GWIN a WALKE (64. operační svaz) a plnou parou od západu obeplout Guadalcanal a překazit Jamamotovy plány na neutralizaci Hendersonu. O chvatu s jakým se tak dělo svědčí fakt, že Leeovu uskupení nebyl přidělen samostatný volací znak, což později zkomplikovalo spojení s Guadalcanalem.


Kontradmirál Thomas Kinkaid

Tehdy jeho lodě dělilo od ostrova Savo 350 mil, a třebaže 64. operační svaz brzy dosáhl rychlosti 26 uzlů, promarněný čas nešlo dohonit, pročež Kinkaid informoval velitele oblasti Jižního Pacifiku, že Lee nedorazí do cílové oblasti dříve než v 8 hod. 14. listopadu. To znamená, že v důsledku Halseyho váhání měli tentokrát Japonci ke Guadalcanalu umetenou cestu a námořnictvo mohlo k obraně klíčového letiště nasadit pouze torpédové čluny ze základny Tulagi.

Japonci mezitím v uctivé vzdálenosti obepluli ostrov Santa Isabel, a pod rouškou tmy změnili kurs na jih. Po půlnoci se na obzoru vynořil Savo, kde se oddělil odřad kontradmirála Š. Nišimury určený k ostřelování letiště, zatímco Mikawa zůstal na místě, aby jej kryl před útokem ze severovýchodního směru.


Základna torpédových člunů na Tulagi

Těžké křižníky SUZUJA a MAJA zajišťované lehkým křižníkem TENRJÚ a torpédoborci KAZAGUMO, MAKIGUMO, JÚGUMO a MIČIŠIO se u mysu Esperance stočily na východ a v 1:25 zahájily palbu. Třebaže cíl označovaly světlice shazované palubními hydroplány, přesnost bombardování tomu neodpovídala, k čemuž možná (!) přispěly i posádky torpédových člunů PT-37, PT-38, PT-45 a PT-46. Ty se odvážně přiblížily k Nišimurovým křižníkům a vypustily „rybky“, ale jako obvykle se torpédové útoky ukázaly jako neúčinné a Američané mohli hovořit o štěstí, že se bez úhony vrátili na Tulagi.

Japonci během půl hodinového bombardování vypálili 989 granátů ráže 203 mm, takže spojenečtí letci, palubní personál, námořní pěšáci i stovky trosečníků z první bitvy u Guadalcanalu zažili krušnou noc. Nehledě na děsivý lomoz se tentokráte škody na vzletových dráhách a technice ukázaly jako relativně skromné, přičemž M. Kopacz je vyčíslil následovně: „Většina japonských projektilů dopadla v blízkosti startovací dráhy pro stíhačky „Fighter One“ (třebaže měla být intenzivně ostřelovaná hlavní ranvej pro bombardéry). Střepiny z blízkých explozí proděravěly 15 ze 16 operačních stíhaček P-39 a P-400 (většinu bylo možné opravit). Shořely dva Wildcaty a další tři plus jeden SBD utrpěly vážná poškození (SBD se ukázal jako neupotřebitelný). 17 stíhaček F4F bylo lehce poškozeno. Ve startovací ploše zely dvě velké díry. Letadla stojící v blízkosti hlavní ranveje vyvázla většinou bez úhony včetně všech P-38.“


Těžký křižník Suzuja

Kupodivu nepřišel nikdo o život a američtí letci netrpělivě čekali na rozednění, aby ztrestali své trýznitele. Nišimura se po vystřílení zásob tenkostěnné munice spojil s krycí skupinou, načež japonské lodě ještě před rozednění ze severu minuly Russellovy ostrovy a spěchaly na západ.
Po rozednění vzlétly z Hendersonu tři pátrací skupiny a průzkumné stroje odstartovaly i z ENTERPRISE křižující zhruba 200 mil jihozápadně od Guadalcanalu. Protože panovala výtečná viditelnost, netrvalo dlouho a radiostanice na Guadalcanalu i „Velké E“ zachytily informace o nepřátelských lodích jižně od ostrova Nová Georgie. A protože jedno hlášení mylně hovořilo o přítomnosti lehké letadlové lodě, dostaly útoky na Mikawovo uskupení nejvyšší prioritu.


Stíhačka Lockheed P-38 Lightning na Hendersonově letišti

Z Hendersononova letiště i ENTERPRISE vzlétly početné formace stíhacích i střemhlavých bombardérů, takže posádky japonských lodí měly brzy plné ruce práce s odrážením vzdušných útoků. Jako první kolem 8. hod. udeřilo poblíž ostrova Rendova spojenecké vzdušné kladivo na KINUGASU. Puma křižník zasáhla poblíž velitelského můstku, pronikla několika palubami až do prostorů pod úrovní vodorysky a teprve poté explodovala. Výbuch zabil velitele lodě námořního kapitána M. Sawa i jeho zástupce a vyvolal nebezpečný požár v prostoru palivových tanků, přičemž do podpalubí vniklo takové množství vody, že KINUGASA získal 10stupňový náklon. Havarijní čety však požár udolaly, a jelikož pronikající vodu zastavily vodotěsné přepážky, křižník se nadále pohyboval vlastní silou a udržel místo ve formaci.

Nevítané pozornosti amerických aviatiků tehdy neušel ani lehký křižník ISUZU, na kterém došlo k zaplavení jedné kotelny a citelnému snížení rychlosti. V 9:30 čelil vzdušnému ataku i těžký křižník MAJA. Dauntless podporučíka P. Hallorana narazil z levoboku do trupu křižníku, přičemž není zřejmé, zda se jednalo o úmysl, či ke kontaktu došlo v důsledku smrti pilota. Každopádně hořící bombardér způsobil výbuch munice na stanovišti 127mm děl, tudíž o život přišlo 37 mužů a dalších 24 bylo zraněno.


Těžký křižník Čókaj

O hodinu později si formace pěti střemhlavých bombardérů z ENTERPRISE vybrala za cíl další těžký křižník ČÓKAJ, jehož zasáhly dvě pumy. Došlo sice k průniku vody a dočasnému odstavení dvou kotelen, ale ČÓKAJ mohl i nadále vyvinout vysokou rychlost a jeho bojeschopnost příliš neutrpěla. Do akce zasáhly i bombardéry B-17, které blízkými dopady pum poškodily torpédoborec MIČIŠIO natolik, že byl odvlečen na Shortlandské ostrovy.

Tou dobou se už KINUGASA nalézal v kritické situaci, neboť jej po 9. hod. zasáhly dvě další bomby. Vody v podpalubí rychle přibývalo, a protože křižník ztratil ovladatelnost a náklon se neustále zvětšoval, byla jeho zkáza pouze otázkou času. V 11:15 se převrátil a následně potopil, přičemž zahynulo přes 500 osob, zatímco torpédoborce MAKIGUMO a JÚGUMO zachránily zbytek posádky.


Těžký křižník Kinugasa

Celkem tedy Mikawa ztratil jeden křižník a další tři společně s jedním torpédoborcem i přes poškození dopluly na základnu na Shortlandách a po opravách se vrátily do služby. Popravdě řečeno se pro Spojence vzhledem k počtu nasazených letounů a dobré podmínky nejednalo o závratný sukces, i když je třeba dodat, že letectvo se později soustředilo na jiné cíle, což poškozeným lodím usnadnilo únik.

Mnohem hůře dopadl Tanakův zásobovací konvoj. Ten po kratičké zastávce na Shortlandách odpoledne 13. listopadu opět zvedl kotvy a ráno následujícího dne brázdil moře zhruba uprostřed úžiny známé jako Štěrbina, přičemž jeho vzdušné krytí zabezpečovaly stíhačky ze základny na ostrově Bougainville. Zde jej zaznamenaly dva průzkumné Dauntlessy z ENTERPRISE, ale jejich útok k úspěchu nevedl, přičemž Japonci s potěšením sledovali pád jednoho bombardéru sraženého na hladinu stíhací eskortou.


Viceadmirál Guniči Mikawa

Následovala několikahodinová přestávka, kdy Američané dotírali na Mikawu plujícímu opačným kursem, což původně pesimistickému Tanakovi dodalo víru, že pokud bylo Hendersonovo letiště citelně poškozeno, dokáže svěřené lodě s přijatelnými ztrátami dopravit ke Guadalcanalu. Ve skutečnosti bylo zúčtování s japonskými transporty pouze odloženo a počínaje 11. hod. postupně odstartovalo 19 střemhlavých a 7 torpédonosných bombardérů doprovázených 12 stíhačkami, přičemž letci dostali zadání smést Tanakovy transporty z hladiny Pacifiku.

Američané spatřili konvoj rozčleněný na tři formace ve 12:45, načež se bombardéry rozdělily na dvě skupiny. Početnější Dauntlessy zaútočily zprava, kdežto Avengery se k cíli blížily z protilehlé strany. Transporty chránilo šest strojů Micubiši A6M2 a Tanaka nařídil přikrýt parníky kouřovou clonou zatímco se stíhačky i protiletadlové dělostřelectvo zaměřily na střemhlavé bombardéry útočící jako první. Jejich osádky sice po návratu referovaly o množství zásahů a několika sestřelených letounech, ale navzdory tomu japonské lodě z deště pum vyvázly bez úhony a neutrpěla ani stíhací eskorta.


Sadó Maru

Američany to však mrzet nemuselo, neboť útoky Dauntlessů narušily plavební formaci, čehož využily Avengery, které těžce poškodily NAGARU MARU a CANBERRU MARU. Tanaka k ochraně potápějících se transportů a parníku SADÓ MARU, jemuž blízký zásah poškodil kormidlo, vyčlenil torpédoborce MOČIZUKI a AMAGARI a se zbytkem konvoje pokračoval ke Guadalcanalu. NAGARA MARU a CANBERRA MARU se po evakuaci posádky a převážených vojáků potopily, ale SADÓ MARU se v doprovodu dvou torpédoborců dovlekl na základnu na Shortlandských ostrovech, kde se však stal kořistí spojeneckých letounů. Neúspěchem Nipponu skončil i pokus stíhací eskorty odvrátit útok bombardérů, jelikož polovina stíhaček byla zničena, aniž by Spojenci ztratili jediný letoun.

K druhému náletu došlo až po 14. hod, a třebaže se jej účastnilo pouhých pět střemhlavých bombardérů, jejich osádky využily dočasné absence stíhací ochrany a zapálily parník BRISBANE MARU. Další dva útoky Dauntlessů z Hendersonu a B-17 z Espiritu Santo sice neuspěly, ale to už Tanaka tušil, že jeho mise je odsouzena k nezdaru, protože do setmění zbývalo ještě několik hodin a dalo se očekávat, že jich Američané bezezbytku využijí. Jenomže rozkaz je rozkaz, takže poslal torpédoborec KAWAKAZE zachránit přeživší z BRISBANE MARU a tvrdošíjně pokračoval v plavbě původním kursem.


Arizona Maru

Tou dobou už sice na Hendersonově letišti docházely zásoby torpéd a 454kg pum, ale to již nad Štěrbinou burácely motory 8 Dauntlessů a 12 Wildcatů z ENTERPRISE. Ta mezitím na Kinkaidův rozkaz zamířila na jih, protože její pozici odhalil průzkumný letoun Nakadžima B5N2. Nálet bombardérů z ENTERPRISE začal v 15:30. Nad konvojem vzdáleným od ostrova Savo pouhých 68 mil, sice patrolovalo 8 stíhaček, ale ty se proti útočníkům neprosadily, načež v pravý čas uvolněné bomby potopily transporty ARIZONA MARU a ŠINANOGAWA MARU. Ustaraný Tanaka vyslal na místo jejich zkázy torpédoborce MAKINAMI a NAGANAMI, zatímco další vylovily piloty dvou stíhaček přinucených k nouzovému přistání.

Následující atak osmi B-17 skončil neúspěchem a stejně dopadl nálet 7 Dauntlessů. Protože postrádaly stíhací doprovod a konvoj chránilo šest stíhaček, ve spěchu svržené pumy minuly, přičemž se na letiště nevrátily tři bombardéry. Tuto chybu už Američané nezopakovali, pročež osádky 17 Dauntlessů a 3 Avengerů, i přes usilovnou snahu pilotů 7 japonských Micubiši A6M2 a 8 průzkumných Micubiši F1M, za cenu dvou Wildcatů mezi 17. a 18. hod. potopily parník NAKO MARU. Následně dějiště dramatu zahalila temnota, tudíž Tanaka k tonoucí lodi poslal torpédoborec SUZUKAZE a provedl konečnou bilanci.


Hendersonovo letiště v r. 1942

Přišel o šest transportů a bojeschopnost řady torpédoborců snižovaly stovky trosečníků tísnících se na jejich palubách. Navíc dostal zprávu o amerických válečných lodích blížících se ke Guadalcanalu, a protože bylo zřejmé, že i v případě úspěšného vylodění se konvoj ráno stane terčem dalších náletů, nabízela se možnost návratu na Shortlandy.

Jamamoto však Tanakovi v 18 hod. nařídil debarkovat vojáky a náklad i kdyby kvůli tomu musely transporty najet na mělčinu, takže poslední čtyři parníky chráněné torpédoborci pokračovaly v plavbě, a když hlídky ohlásily ostrov Savo, Tanaka nařídil zastavit, aby se nepřipletl do cesty lodím určeným k ostřelování Hendersonu. Později obě japonské formace navázaly vizuální kontakt, pročež Tanaka zadoufal, že pokud Kondó v noci neutralizuje prokleté letiště a poskytne konvoji zesílené krytí, dokáže nevděčný úkol splnit.

Zdroje použité k článku Bitva o Guadalcanal:
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Морозов М.: Гуадалканал; Одна из переломных битв Второй мировой войны (2). Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladatelství Albatros 2003.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vadalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Рубанов О.: Линейные крейсера Японии. 1911-1945 гг. Samara 2005.
Stille M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vadalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Motze Statki i Okrety 2009/6,7,8, 2012/11.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Okrety 2012/11,12.
Okrety Wojenne; numer specjalny 40.
Navygaming 2015/5.
Морская Кампания 2007/9.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... lcanal.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
https://www.history.navy.mil/research/l ... canal.html
https://www.nationalww2museum.org/war/a ... uadalcanal
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html
https://pacificwrecks.com/ships/maru/yamazuki.html
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html

Jedna věc mi není jasná. Hiei byla od Hendersonova letiště vzdálena okolo 15ti mil. Proč prostě těžkými děly nezahájili palbu na letiště, což by je mohlo jediné zachránit, a místo toho pálili na naprosto bezvýznamný cíl (vrak Aaron Ward)?
Chápu, že ve stresu dělají i zkušení velitelé chyby, ale tohle nebezpečí bylo tak nabíledni a zároveň existovala jen jediná šance jej omezit (poslat tam těžké tříštivé granáty), že tak trochu nechápu, že to nikoho z velících důstojníků na Hiei nenapadlo.
V podstatě je to ekvivalentem bitvy, kde jste velitelem bitevní lodi, 15 mil před sebou máte letadlovou loď a vy místo střelby na ní střílíte na nějaký torpédoborec, přitom pozorujete, jak z ní vzlétají letadla k vašemu zničení (a zničení dalších svazů vašeho námořnictva) a jen spoléháte na svou notoricky neúčinnou PL palbu a pár stíhaček, které se k vám doploužily ze vzdálených základen. Já to fakt nechápu

Na tohle téma se žádná vzpomínka nezachovala, ale nejspíše to bude mentalita japonského námořního důstojníka. Tedy primární cíl je loď a ne nějaké letiště. Ostatně s trochou nadsázky jsou námořní velitelé povyšováni za potápění lodí a ne bombardování pozemních cílů.

Mezi Hiei a Hendersonovým letištěm byl ostrov Savo, takže přes něj patrně nebyl tím směrem možný nerušený výhled. Tu vzdálenost 15 mil mezi Hiei a Hendersonem v době prvních náletů uvádí Morozov. Nikde jsem ale nenašel žádnou mapu Guadalcanalu s přiloženým měřítkem, aby bylo možné si udělat představu o přibližných vzdálenostech, takže nemohu vyloučit, že ve skutečnosti bylo Hendersonovo letiště od Hiei podstatně dále.

No, jenom pro zajímavost k proběhlým úvahám - pokud se Hiei potopila zde:

jarl píše:Opuštěná HIEI se po setmění potopila v poloze 9 stupňů 4 minuty jižní šířky a 159 stupňů 45 minuty východní délky

tak to bylo nějakých 52 km vzdušnou čarou od Hendersonu.
Samozřejmě je otázka, kde byla Hiei ráno v 6, resp. kde byl Aaron Ward, pokud byla Hiei 13 mil od něho. Ale na 99 % bych tipoval, že se Aaron Ward nepovaloval 2 míle od Hendersonu (tímto směrem by musel být AW v podstatě na pláži), aby těch 15 mil vycházelo.

Tak v tom případě to vypadá na chybu. 15 námořních mil je asi 28 km a tak daleko se neovladatelná Hiei těžko mohla během dne dostat.

Malej Achil
Dobrá práce. Vůbec mě nenapadlo se na to takhle detailně podívat.

Díky všem za reakce, teď už mi to je jasnější. Chápu to tak, že a) pozice Hiei brzy ráno neumožňovala smysluplnou střelbu na Henderson, b) během dopoledne se snažila od něj vzdálit, čímž jej dostala z dostřelu svých děl
@Malej Achill - že byl AW 13 mil od Hiei neznamená, že byl ve směru od ní k Hendersonu. Porovnal jsem svoje mlhavé vzpomínky s touto mapou: https://upload.wikimedia.org/wikipedia/ ... _Sound.jpg. Na ní se sice poloha vraku Hiei liší cca o 1 - 2 km, ale rozhodně z ní vyplývá, že se AW potopil kousíček od Floridy, což je z pohledu Hiei úhlový rozdíl vůči Hendersonu minimálně 45°, spíš více.
Můj názor je, že brzy ráno byla cca těch 15 mil od Hendersonu, v tu chvíli po stresu z bitvy jeho ostřelování nikoho nenapadlo, naopak každý myslel jen na záchranu a útěk do bezpečí (a splnění Abeho rozkazu k ústupu). Během dopoledního "úprku střelené kachny" se odploužila dalších cca 12 - 13 mil, čímž se Hendersonu vzdálila mimo dostřel svých děl (a zde se konečně potopila).
Většině amerických velitelů té době a oblasti nelze upřít agresivitu a rozhodnost. Intuitivně cítím, že kdyby na Hiei velel kontraadmirál Callahan, tak by zvolil přesně takové řešení, které napadlo i mě : i s těžce poškozenou, ale palbyschopnou lodí se přiblížím s rozedněním k Hendersonu a jakmile rozeznám cíle, spustím vražednou palbu z nevelké vzdálenosti, kterou nepříteli způsobím obrovské škody bez ohledu na možné vlastní ztráty. A navíc ještě splním původní rozkaz

Použil jsem ten obrázek od Malého Achila a černě na něm přibližně znázornil vzdálenost 15 mil od Hendersonova letiště. V této poloze Hiei podle dostupných záznamů po rozednění prostě být nemohla. Tou dobou byla západně nebo spíše severozápadně od ostrova Savo, což je mnohem dále od Hendersonu než těch 15 mil. Prostě se s největší pravděpodobností jedná o překlep a nebo prostě chybný údaj, takže to později opravím.

Theokotos - pěkná mapka. Máš pravdu, Aaron Ward nemusel být ráno přesně na spojnici Hiei - Henderson, až k Floridě byl ale druhého dne odtažen, pokud jsem pochopil správně.
Když se na tu mapku podíváš, tak všechny ostatní potopené lodě jsou právě někde uprostřed mezi ostrovem Savo a Hendersonovým letištěm.
Pokud bych měl spekulovat o průběhu zbytku noci po střetu a těch 15 mílích, tak se v podstatě shodneme. Klidně bych věřil, že se Hiei někdy v průběhu celého střetnutí, třeba na jeho konci ve 2 ráno, dostala až na 15 mil k Hendersonu. Takže Abe mohl začít teoreticky letiště ostřelovat.
No jo, jenomže to by si musel být jistý, že další americkou loď nepotká a zase nabít tříštivo-trhavé granáty. Navíc nejspíš měl zrovna v tu dobu ovládání děl mimo provoz. Dále si třeba i myslel, že se rychle podaří Hiei dostatečně zplavbyschopnit, aby mohl prásknout do bot. Pokud se mu do ostřelování letiště už předem moc nechtělo, tak měl to rozhodování hned jednodušší.

EDIT: A ještě jsem zapomněl na jednu důležitou věc - kdyby Abe začal hned po bitvě ostřelovat letiště, tak bude(budou) jeho loď(lodě) vidět na míle daleko = ideální terč pro případné zbylé a bojeschopné americké lodě.

Hiei měla pořádnou smůlu že dostala zásah, který ji poškodil kormidelni řízení, jelikož granáty vypálené na tak krátkou vzdálenost se běžně odrážely od hladiny. Zde se však granát náhodou dostal až pod vodu.
Co se týče možného ostřelování Hendersonu dělostřelbou z Hiei, nemohlo zde sehrát roli toto poškození v tom že loď by nebyla schopna dobře vymanévrovat torpéda, která by na ni jistě vyslaly americké torpédové čluny, chránící Hendersonovo letiště?

To, smůlu měla, jenže se dá dohledat, že nedostala zásah granátem, ale torpédem, které odpálil US torpedoborec na začátku bojů.
( 6ks torpéd, jedno se trefilo a tomu by i odpovídalo poškození, 2m2 vyrvané obšívky a poškozená hřídel lodního šroubu, tohle granát neumí)

Ale to se mi zase nezdá, torpédo by určitě vyrvalo mnohem větší díru.

No a granát má zase na takovéhle poškození moc malou nálož.
Když se nad tím jeden pozastaví, tak by tomu poškození odpovídal nepřímý zásah/výbuch torpéda. Kdy hlavice vybuchla mimo trup a pak to začne dávat smysl.
Jaké byly následky:
poškozená hřídel
zablokované kormidlo - ohnutá táhla silového ovládání
zaplavená strojovna kormidla ALE! - VODU SE PODAŘILO ODČERPAT, tedy jen průsaky.
a 4m3 vyrvané obšívky trupu
A všechna tahle poškození jsou hezkých pár metrů od sebe vzdáleny.
Jak mohlo dojít k nepřímému zásahu? Vždyť je známo, že torpéda ráda vybuchovala v kýlové brázdě i bez přímého kontaktu s hmotou trupu.

Jarl v předchozím článku píše, že všem 6ti torpédům se Hiei manévrem vyhnula. Přičemž uvádí, že loď byla zasažena asi 30 203mm granáty a stejně tak i zásah, po kterém došlo k zablokování kormidla, spadá na 203mm granát.

Ano, jsem gramotný, jen jiné zdroje píší něco jiného.
Např
At 1:53am in response USS Laffey (DD-459) releases five torpedoes and USS Cushing (DD-376) launches six torpedoes at Hiei, one hits exploding but the others either miss or fail to explode or arm.
(V 1:53 v reakci USS Laffey (DD-459) uvolní pět torpéd a USS Cushing (DD-376) vypustí šest torpéd na Hiei, jedno zasáhne explozi, ale ostatní buď minou, nebo nevybuchnou nebo se aktivují.)
https://pacificwrecks.com/ships/ijn/hiei.html
Ale to je normální, každý píše co chce, čemu věří. Je to právo autora, stejně tak je i právo čtenáře hodnotit a porovnávat, udělat si vlastní názor.

Dobře, ale oba americké torpédoborce se k japonské lodi přibližovali ze předu, Laffey v následující chvíli po vypálení torpéd i proplul před přídí Hiei. Cushing plující před Laffeyem, takže v době vypouštění torpéd nejspíše také nebyl v pozici, aby mohl snadno zasáhnout záď lodi. Oba torpédoborce tak mohli vést palbu spíše na přední polovinu Hiei, která byla k nim obrácena a to silně naznačuje, že zásah torpédem do zádi není pravděpodobný.

Pak je zde ještě útok torpedoborce USS Sterett (DD-407).
- které také vystřelí čtyři torpéda se dvěma dopady.- ( překl)
Ano, Lafley po odpálení torpéd se málem srazil s přídí Hiey (vzdálenost cca 6 metrů! ) , otázkou je, v jaké vzdálenosti před ním plul Cushing. Tedy u Cushinga je záměrný úhel naprosto jiný.

jarl, Malej Achil
Souhlasím, že vzhledem k tomu, kde probíhala bitva a že proudy unášely lodě ze západu na východ (viz osud Atlanty a AW) je klidně možné, že se Hiei někdy během/krátce po skončení bitvy na tomto místě na nějakou dobu ocitla. Ráno ale už určitě byla za Savem, to se zdá být prakticky jisté.
Směr jejího úniku (severozápad) prozrazuje i fakt, že na AW střílela zadní věží.
Všechny vaše poznámky považuji za relevantní a podnětné.

T-35
Smůla nebo štěstí jsou součástí každé bitvy Co se týká možného útoku torpédových člunů, tak Hiei nebyla schopna manévrovat skoro vůbec (natož dobře), ale zase by jí mohly velmi účinně pomoct doprovodné torpédoborce.

Mirek58 Můžu se zeptat na drobnůstku, proč pořád píšeš Hiey, když se všude, včetně Tebou citovaného zdroje, používá přepis Hiei?