Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Moderátoři: michan, jarl, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od jarl »

Námořní bitva o Guadalcanal

Díl čtvrtý

Obrázek


Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Noční boj v Železném průlivu

64. operační svaz se dopoledne 14. listopadu držel daleko od západního pobřeží Guadalcanalu, přičemž průběžně docházela hlášení z průzkumných letadel o nepřátelských válečných lodích v okolí ostrova. Kontradmirál Willis Lee přezdívaný „Čing“ dostal zprávu o nepřátelském svazu složenému ze dvou bitevních lodí, jednoho nosiče letounů a jedenácti torpédoborců, který však nemohl ke Guadalcanalu doplout před příchodem noci, tudíž mu prozatím nevěnoval přílišnou pozornost.

Později obdržel od Halseyho rozkaz zamířit k ostrovu Savo i s povolením v případě potřeby vplout do Průlivu se železným dnem, byť noční nasazení moderních obrněnců v těchto stísněných vodách se příčilo zásadám námořní taktiky a snad i zdravému rozumu. Kolem 17. hod. zachytila radiostanice na WASHINGTONU depeší z ponorky FLYING FISH, v níž korvetní kapitán G. Donaho referoval o ataku na formaci 5 křižníků a 10 torpédoborců udržujících jižní kurs a vzdálených od Guadalcanalu 150 mil.

Obrázek
Kontradmirál Willis Lee

Lee na základě informací nashromážděných v průběhu dne usoudil, že jeho protivník může do akce nasadit 3 bitevní lodě, minimálně 8 křižníků a tucet torpédoborců, zatímco on měl pouze 2 obrněnce a 4 torpédoborce. Držitel sedmi medailí z Olympiády v Antverpách se však navzdory tomu chystal přijmout bitvu a za každou cenu zabránit dalšímu ostřelování Hendersonova letiště. Vzhledem k improvizovanému složení svého svazu zvolil jednoduchou taktiku spočívající v obeplutí ostrova Savo po směru hodinových ručiček, což by mu umožnilo kontrolu obou přístupů do Železného průlivu.

Proto poté co 64. operační svaz proplul úžinou mezi Russelovým ostrovem a Savem, přešel kolem 22. hod. na východní kurs, načež šestice zatemněných lodí obeplula Savo a zamířila do Železnému průlivu. Na čele formace řezaly mořskou hladinu subtilní torpédoborce fregatního kapitána T. Frasera v pořadí WALKE, BENHAM, PRESTON a GWIN, za nimiž se majestátně kolébaly ocelové kolosy WASHINGTON a SOUTH DAKOTA. Vzdálenost mezi obrněnci a čelní záštitou činila 4500 m, zatímco jednotlivé lodě od sebe dělilo 300 m.

Obrázek
Operátor radaru typu SG

Nominálně Američané disponovali 18 kanóny ráže 406 mm a 54 ráže 127 mm doplněnými lehkými zbraněmi a 46 torpédomety, ale protože opraváři na SOUTH DAKOTĚ ještě neuvedli do provozu dvě 406mm děla poškozená během bitvy u ostrovů Santa Cruz, mohla se na nepřítele obořit pouze ze 7 těžkých děl. Navíc WASHINGTON a SOUTH DAKOTA spolu působily teprve krátce a Fraserovy torpédoborce představovaly narychlo utvořený slepenec jednotek různých tříd, které se k bitevním lodím připojily pouze proto, že na rozdíl od ostatních měly dostatek paliva.

Přes tyto nevýhody Lee kromě moderního radaru typu SG spoléhal na kvalitu svých moderních obrněnců, pročež věřil, že pokud po střetu s Japonci na dně Železného průlivu spočinou další vraky, většina bude ozdobena císařskou chryzantémou. Dodejme, že stejného mínění byli i důstojníci a námořníci na jeho vlajkové lodi, mezi nimiž nechyběli muži z lodí potopených v bitvě u ostrova Savo, kteří dychtili po odvetě za potupnou porážku.

Obrázek
Bitevní loď Washington

„Na všech Leeho lodích trval nejvyšší stupeň bojové pohotovosti, obsluhy radiolokátorů pozorně sledovaly šedozelené matnice svých přístrojů a hlídky na palubách upíraly zraky do houstnoucí tmy.“ Píše M. Hubáček. „Na západním horizontu probleskoval odraz plamenů hořících opuštěných Tanakových dopravních lodí, chvílemi se z mraků vynořil narůstající srpek měsíce a v jeho sinalém světle vystoupily bizarní tvary a stíny břehů Sava a Guadalcanalu. Po nepříteli zatím nebylo stopy, nikdo však nepochyboval, že se Kondó objeví.“

Zatímco Američané stáli na bojových postech a vyhlíželi nepřítele, k ostrovu se od severovýchodu blížil svaz viceadmirála Nobutake Kondóa. I on sršel sebevědomím, navzdory tomu, že odpoledne jeho vlajkový křižník ATAGO pouze se štěstím unikl torpédům odpáleným ponorkou FLYING FISH, takže bylo jisté, že Spojenci o hrozbě pro Hendersonovo letiště vědí a mohou se stejně jako o dva dny dříve pokusit o protiakci. Jeho vzdušné krytí a dálkový průzkum zajišťovaly stroje z letadlové lodě DŽUNJÓ a palubní hydroplány, ale přesto Kondó neměl přesné informace o složení nepřátelského uskupení.

Obrázek
Ponorka Flying fish

Třebaže dostal zprávu o přítomnosti bitevních a letadlových lodí v okolí Guadalcanalu, usoudil že pokud se tato informace zakládá na pravdě, nepřátelské těžké jednotky se v noci neodváží vplout do úzkého Průlivu se železným dnem, tudíž se stejně jako Abe utká nanejvýš s křižníky a torpédoborci. Sám disponoval bitevní lodí, 2 těžkými a 2 lehkými křižníky podporovanými 9 torpédoborci, což v souhrnu představovalo 8 kanónů ráže 356 mm, 20 ráže 203 mm, 30 zbraní ráží 152 až 140 mm, plus 90 torpédometů a řadu malorážních děl.

V domnění, že disponuje zdrcující převahou jej večer utvrdil i pilot hydroplánu z KIRIŠIMY, jenž v poloze 16 mil od mysu Esperance spatřil dva křižníky a čtyři torpédoborce, z čehož je zřejmé, že sice správně nahlásil polohu 64. operačního svazu a počet lodí, ale fatálně se zmýlil ohledně jeho složení. Kondó následně rozdělil své síly na tři uskupení a jal se realizovat už dříve oznámený bitevní plán, v němž kladl důraz na iniciativu jednotlivých velitelů, kteří měli hbitě reagovat na aktuální situaci.

Obrázek
Bitevní loď Kirišima

Jeho hlavním úkolem bylo vyřazení Hendersonu, přičemž bylo téměř jisté, že se splnění tohoto úkolu neobejde bez boje. Proto nařídil Tanakovi vyčkat u Sava dalších rozkazů, pročež od hlavních sil vyčlenil dvě uskupení složená z jednoho lehkého křižníku a několika torpédoborců, aby vytlačila nepřítele ze Železného průlivu. Poté by se KIRIŠIMA a dvojice těžkých křižníků přesunuly k mysu Lunga a předvedly americkým námořním pěšákům jak vypadá peklo na zemi.

Z toho je zřejmé, že Kondó na základě čerstvých zkušeností nechtěl zatáhnout těžké jednotky do zběsilé přestřelky na krátkou distanci v úzkém prostoru mezi Guadalcanalem a ostrovem Florida, a šetřil si je pro bombardování letiště. Proto obsluhy těžkých kanónů na KIRIŠIMĚ i ATAGO a TAKAO měly připraveny tříštivo-zápalné projektily, přičemž v případě silného odporu měly těžké křižníky upoutat pozornost spojeneckých lodí, což mělo KIRIŠIMĚ poskytnout čas k výměně munice.

Obrázek
Těžký křižník Atago

Kontradmirál Š. Hašimoto mající na povel lehký křižník SENDAI a torpédoborce URANAMI, ŠIKINAMI a AJANAMI dostal ve 22:33 za úkol prozkoumat prostor kolem ostrova Savo, kde hlídky na vlajkovém křižníku ve 23:13 spatřily dva temné stíny identifikované později jako nepřátelské lodě. Ano, tehdy panovala dobrá viditelnost a Japonci měli vynikající noční dalekohledy, ale přesto je zarážející, že již po několikáté jejich optika triumfovala nad americkou elektronikou. Jejich přítomnost totiž unikla nejenom spojeneckým hlídkám, ale i obsluze pátracího radaru, což bylo údajně způsobeno jeho umístěním znemožňujícím zaměřit objekty nalézající se za zádi Leeovy vlajkové lodě.

Hašimoto se jal neznámé lodě sledovat do Průlivu se železným dnem, zatímco AJANAMI se ve 23:17 oddělil, aby prozkoumal vody západně od ostrova Savo, čímž došlo k situaci, že se Kondóovy síly rozdělily na čtyři uskupení rozprostřená na ploše 10 čtverečních mil, a bylo na umu velícího viceadmirála, jak dokáže jednotlivé oddíly zkoordinovat.

Obrázek
Kontradmirál Šintaró Hašimoto

Jestliže si synové Nipponu zaslouží pochvalu za spatření nepřítele na obrovskou vzdálenost, při rozpoznávání jeho lodí se Hašimoto dopustil závažného omylu, neboť Kondóovi nahlásil 2 těžké křižníky a 4 torpédoborce, což jej utvrdilo v názoru, že disponuje značnou převahou. Proto se rozhodl zůstat západně od Sava, aby ochránil Tanakovy transporty, zatímco ve 23:49 poslal do prostoru jižně od tohoto ostrova kontradmirála S. Kimuru s lehkým křižníkem NAGARA a torpédoborci ŠIRAJUKI, HACUJUKI, SAMIDARE a INAZUMA, aby podpořily osamělý AJANAMI a společně s Hašimotovými loděmi sevřely Američany do kleští.

Ještě nežli se jejich ocelové čelisti sevřely, hrozilo Leeovi nebezpečí z jiného směru. V Průlivu se železným dnem hlídkovaly torpédové čluny PT-57, PT-59 a PT-61, jejichž velitelé nevěděli, že se v těchto vodách pohybuje i 64. operační svaz, takže reálně hrozil útok na neznámé lodě. Naštěstí radiostanice na WASHINGTONU zachytila jejich komunikaci se základnou na ostrůvku Tulagi, načež se nedorozumění včas vysvětlilo. Torpédové čluny však z radiolokátorů nezmizely, takže jejich radarová echa později zneklidňovala velitele amerických lodí.

Obrázek
Americký torpédový člun

Poté, co se podařilo odvrátit bratrovražednou potyčku, Lee věděl, že se brzy objeví skutečný nepřítel. Zachycená japonská radiokomunikace totiž nenechávala nikoho na pochybách, že je pouze otázkou času, nežli nervózní atmosféru protrhne úlevný lomoz těžkých kanónů. Protože hlídky prozatím nic neviděly, a bitevní lodě postrádaly zadní záštitu, Lee stále netušil, že má nepřítele v zádech. Teprve když Američané ve 23:52 přešli na západní kurs a Hašimotovy lodě opustily mrtvý úhel, na obrazovkách radarů se rozzářily četné kontakty.

Zanedlouho bylo možné siluety nepřátelských lodí spatřit i v okulárech dálkoměrů, načež se masivní dělové věže natočily do patřičné polohy a v 0:16 vydal dělostřelecký důstojník fregatní kapitán H. Walsh rozkaz zahájit palbu. Vzápětí z ústí děl na vlajkové lodi vyšlehly plameny a 1225kg projektily se vydaly na pouť k cíly vzdálenému přes 16 000 m, načež o minutu později zahřměla i děla na SOUTH DAKOTĚ a přidalo se i sekundární dělostřelectvo.

Obrázek
Bitevní loď South Dakota

Všechny americké moderní bitevní lodě dostaly nejnovější systém řízení palby. Zaměřovače Mk 38 kombinující dělostřelecké radary a optické zaměřovače sloužily nejen ke zjištění vzdálenosti cíle, ale i jeho kursu a rychlosti, načež se tyto hodnoty (společně s údaji o vlastní rychlosti a kursu) přenesly do řídící centrály, kde analogové počítače určily odměr jednotlivých věží a elevaci děl.

Tento systém zatím nebyl ověřen v praxi, neboť teprve u Guadalcanalu zažil svoji ostrou premiéru. Zpočátku se zdálo, že první bojové nasazení amerických obrněnců od vítězství nad Španěly v bitvě u Santiaga de Cuba dosáhlo ohromujících výsledků, jelikož cíle záhy zmizely z dohledu (i obrazovek radiolokátorů) a pozorovatelé na SOUTH DAKOTĚ byli dokonce přesvědčení, že se ostřelovaná loď převrátila kýlem vzhůru a potopila. Bohužel se jednalo o námořní „fata morgánu“ způsobenou vzrušením z boje, neboť Hašimotovy lodě neinkasovaly jediný zásah.

Obrázek
Torpédoborec Ajanami

Jakmile začaly kolem dopadat obří projektily, japonský kontradmirál rozkázal vypustit kouřovou clonu a vzdálit se od strašlivých protivníků. Takřka současně změnili kurs i Američané, kteří nyní pluli 23uzlovou rychlostí na severozápad přímo do prostoru kam směřoval i torpédoborec AJANAMI a Kimurovo uskupení. Jako první spatřili nepřítele na AJANAMI, ale fregatní kapitán E. Sakuma hodlal před vypuštěním torpéd zkrátit distanci, což se jeho lodi stalo osudným. Třebaže její kontury splývaly na temném pozadí ostrova Savo, WALKE a GWIN nesly dělostřelecký radar, takže čelní WALKE v 0:22 zahájil na vzdálenost 6900 m palbu, ke které se záhy připojil i BENHAM.

AJANAMI odpověděl odpálením torpédové salvy a zásahy GWINU několika projektily, čímž si vysloužil pozornost ostatních amerických torpédoborců i obsluh sekundární artilerie bitevních lodí. Na osamělý AJANAMI se sneslo krupobití granátů, které vyřadilo ovládání kormidla a několik palpostů, načež hořící torpédoborec s poškozenými stroji bezmocně stanul poblíž Sava.

Obrázek
Lehký křižník Nagara

O něco později do boje vstoupil lehký křižník NAGARA a torpédoborce ŠIRAJUKI, HACUJUKI, SAMIDARE a INAZUMA, které odpálily desítky torpéd a pustily se do přestřelky s americkými torpédoborci. Japonské lodě splývající na obrazovkách radiolokátorů s odrazy od ostrova Savo vážnějším škodám unikly, přičemž Američané byli přesvědčeni, že do boje vstoupily i dělostřelecké baterie na tomto ostrově. Spojenci se tedy od počátku v bitevní vřavě obtížně orientovali, tudíž WALKE omylem několikrát vystřelil na WASHINGTON, jehož palba naopak poškodila PRESTON.

Na jeho zadolodí vzplály požáry, takže se torpédoborec stal lákavým terčem pro japonské kanonýry. Zásahy 140mm granáty z NAGARY ve strojním oddělení způsobily nejenom citelné lidské ztráty, ale hlavně připravily PRESTON o dodávky páry z obou kotelen a zároveň vyřadily kormidelní ústrojí. Zadní komín se zřítil na palubu a granáty zdemolovaly i velitelský můstek, načež jeho osud patrně zpečetilo torpédo z AJANAMI, pročež smrtelně zraněný fregatní kapitán M. Stormes nařídil tonoucí loď opustit. V 0:36 se PRESTON převrátil a zádí napřed se hroužil pod hladinu. Příd ještě několik minut trčela nad hladinu jako prst rozezleného podmořského božstva, ale nakonec se torpédoborec odebral na dno Železného průlivu, přičemž zemřelo 117 mužů.

Obrázek
Torpédoborec Preston

Do přestřelky s NAGAROU se zapojil i WALKE, jenž inkasoval zásahy do kotelny, rádiokajuty a palpostu č. 3, načež se na pravoboku ozvala hromová rána způsobená zásahem torpéda a následnou explozí skladiště munice do protiletadlových zbraní. Exploze vymrštila do vzduchu jedno dělo a odtrhla celé předolodí. Proděravěnými přepážkami se do podpalubí hrnula voda, a protože vytékající palivo přiživilo vznikající požáry, těžce zraněný fregatní kapitán Fraser nařídil spustit několik nepoškozených člunů a evakuovat posádku.

Nešťastný WALKE se v 00:43 potopil, načež exploze nezajištěných hlubinných pum z řady mužů doslova vymačkala život, ale odervaná část lodě se stále držela na hladině a posloužila jako útočiště přeživším námořníkům. Po rozednění trosečníky zachránil torpédoborec MEADE, ale přesto přišlo o život 82 mužů včetně kapitána Frasera. Na seznam zachráněných byl dodatečně připsán i H. Taylor, jenž doplaval na břeh a po několikatýdenní anabázi se ve zbědovaném stavu dostal na území kontrolované Američany.

Obrázek
Torpédoborec Walke

Neblahý osud uchystali váleční bohové i torpédoborci BENHAM. Ten jen tak tak minul ochromený WALKE, načež i jej v 0:38 na úrovní 6. žebra probodlo japonské „Dlouhé kopí“. Předolodí se změnilo v hromadu pokrouceného kovu, ale torpédoborec se po zpevnění přepážek udržel na hladině a ploužil se na jih ke guadalcanalskému pobřeží.

Do přestřelky s AJANAMI se pustil i GWIN plující na konci kolony amerických torpédoborců. Přitom inkasoval dva zásahy, z nichž jeden poškodil parovod v zadní kotelně a „vyprázdnil“ přední torpédomety, ale škody nebyly vážné. Kolem půl jedné se na obrazovkách radarů na WASHINGTONU a SOUTH DAKOTĚ objevily lodě blížící se od severovýchodu. Hašimotovo uskupení totiž mezitím opsalo kružnici, a opět z týlu ohrožovalo spojenecké obrněnce, které se při obeplouvání tonoucího PRESTONU od sebe oddělily natolik, že ztratily vizuální kontakt. I severněji plující SOUTH DAKOTA se natolik přiblížila k pobřeží, že pozorovatele J. Bucka stojícího na zadní palubě znepokojila omamná vůně ostrovních gardénií natolik, že si nasadil plynovou masku, jelikož se obával, že vdechuje neznámý plyn.

Obrázek
Lehký křižník Sendai

Dělostřelci na SOUTH DAKOTĚ si vzali na mušku křižník SENDAI, ale jejich palba se opět ukázala jako neefektivní. Na jejich obranu dodejme, že loď opakovaně sužovaly výpadky elektřiny způsobené otřesy vyvolanými salvami z těžkých děl. Na SOUTH DAKOTĚ přestaly fungovat radary, gyrokompasy, interní komunikační prostředky i systém řízení palby, takže její velitel dělostřelbu raději zastavil. Přesto se podařilo zasáhnout torpédoborec AJANAMI, ale zášlehy z ústí děl v 0:40 zapálily hydroplány na zadním katapultu, ale další salva je naštěstí smetla do moře.

Na smůlou provázenou SOUTH DAKOTU začaly nepříjemně dotírat křižníky a torpédoborce z Kimurova i Hašimotova uskupení, přičemž NAGARA a SENDAI osvětlily obrněnec, a třebaže američtí dělostřelci záhy splnili kapitánův rozkaz „Zhasněte ta světla“, zásahů na SOUTH DAKOTĚ rychle přibývalo, pročež námořní kapitán T. Gatch velel zabočit na jih, aby krupobití granátů unikl.

Obrázek
Námořní kapitán Thomas Gatch

Tou dobou se na radarech objevilo několik bodů značících další nepřátelské uskupení poblíž západního ústí Železného průlivu. Za této situace není divu, že po vyslechnutí hlášení o citelných ztrátách, se kontradmirál Lee v 0:48 rozhodl přeživší torpédoborce poslat do bezpečí, přičemž jediný kdo potvrdil přijetí rozkazu byl GWIN. Proto i jeho velitel zastavil palbu a zamířil na jihozápad držíce se v dohledu vážně poškozeného WALKE, aby v případě potřeby převzal posádku.

V úvodní fázi bitvy se projevila japonská taktická převaha, jelikož námořníci ze Země vycházejícího slunce v souladu s Kondóovým plánem napadli protivníka z více směrů a za cenu ochromeného AJANAMI potopili dva torpédoborce a ostatní poškodili, přičemž iniciativní Tanaka později poslal „za zvukem děl“ torpédoborce KAGERÓ a OJAŠIO, tudíž bylo pouze otázkou času, nežli Kondó za vyřazený AJANAMI dostane více než rovnocennou náhradu. Zatímco japonským torpédoborcům poskytl účinnou dělostřeleckou podporu Kimurův vlajkový křižník NAGARA, palba středorážních baterií bitevních lodí dost možná Američanům přinesla víc škody než užitku. Za připomenutí stojí i tradičně efektivní nasazení japonských torpéd, zatímco ani jeden ze spojeneckých torpédoborců nedokázal tuto zbraň použít.

Obrázek
Viceadmirál Nobutake Kondó

Spokojený Kondó věřil, že co nevidět zamíří s dvojicí těžkých křižníků, KIRIŠIMOU a torpédoborci ASAGUMO a TEREZUKI na jihovýchod k mysu Lunga, aby dokončil práci započatou Kimurou s Hašimotou. a poté srovnal se zemí Hendersonovo letiště. Sebejistý viceadmirál přitom ignoroval poplašné zprávy z NAGARY a SENDAI o přítomnosti spojeneckých bitevních lodí a pevně věřil, že mu cestu k Hendersonu přehrazují nanejvýš těžké křižníky, což poprvé od zahájení války vedlo k souboji japonských a amerických „těžkých vah“.
Souboj Titánů
Prozatím japonská formace držela jihozápadní kurs, přičemž hlídky na KIRIŠIMĚ i TAKAO identifikovaly SOUTH DAKOTU jako bitevní loď, a Kimura referoval o další těžké jednotce. Jenomže Kondó jako příslovečný pštros schovával před realitou hlavu do písku a umíněně se chystal přejít na kurs umožňující bombardování Hendersonova letiště, v čemž jej podporovala i část pozorovatelů na vlajkové lodi tvrdící, že Američané do akce poslali křižníky neznámé třídy.

Obrázek
Námořní kapitán Sandži Iwabuči

Námořní kapitán S. Iwabuči na KIRIŠIMĚ však neměl o identitě nepřítele žádné pochyby, takže v 0:52 zahájil na obrněnec vzdálený asi 10 000 m palbu nejprve ze sekundární a následně i z primární artilerie. Bohužel mohl pouze litovat, že v této zkoušce ohněm nemůže použít „poctivé“ protipancéřové projektily. Už dříve sice společně s dělostřeleckým důstojníkem učinili přípravy na co nejrychlejší výměnu munice, ale nejprve bylo nutné vystřílet granáty určené k palbě na pozemní cíle.

Zato Kondó i poté, co se KIRIŠIMA pustila do souboje se SOUTH DAKOTOU, hrál úlohu „nevěřícího Tomáše“, pročež nařídil Hašimotovi pomoci AJANAMI a sám přešel na jihovýchodní kurs. Hašimoto tedy u těžce poškozeného torpédoborce zanechal URANAMI a se zbývajícími jednotkami se chystal odplout k Lunze a podpořit Kondóovo uskupení.

Obrázek
Schéma druhé námořní bitvy u Guadalcanalu

Přesto posádka SOUTH DAKOTY zažívala zlé chvíle. Ještě než poprvé zahřměly 356mm kanóny na KIRIŠIMĚ, zasáhlo loď několik projektilů střední ráže z japonských křižníků a torpédoborců, které poškodily zaměřovací systém, jeden radar a přivedly k výbuchu munici u protiletadlových děl. Krátce před 1. hod. dospěl i velitel ATAGO k závěru, že má před sebou bitevní loď, tudíž nařídil posádce připravit se k zahájení střelby a odpálení torpéd. Následně světlomet z ATAGO zachytil rychle se přibližující SOUTH DAKOTU, pročež pohled na nezaměnitelnou siluetu konečně Kondóa přesvědčil, že se Američané do Železného průlivu odvážili vyslat moderní bitevní loď.

Na ústup již bylo pozdě, takže nařídil vypustit torpéda, dříve než se hrůzu nahánějící protivník zastřílí, načež kolem 1. hod. promluvila i 203mm děla na japonských těžkých křižnících. Vzápětí došlo na velitelský můstek hlášení o druhé bitevní lodi, takže Kondó nařídil další obrat o 180 stupňů a modlil se ke sluneční bohyni Amaterasu, aby vypuštěná torpéda nalezla cíl a vyrovnala poměr sil, Jenomže tentokráte japonská „Wunderwaffe“ zklamala. Američané - navzdory tvrzení japonských pozorovatelů - všechna „Dlouhá kopí“ vymanévrovali, takže nanejvýš předčasně explodovala v kýlové brázdě SOUTH DAKOTY, pročež „souboj titánů“ rozhodla děla.

Obrázek
Těžký křižník Takao

Protože se SOUTH DAKOTA ocitla v dělostřeleckém ohni celého Kondóova svazu, není divu že inkasovala řadu úderů a nemít kvalitní pancéřovou ochranu, mohly být její dny sečteny. Většinou se uvádí, že v nočním boji skvěle vycvičení japonští dělostřelci střílející navíc na relativně krátkou distanci, obrněnec zasáhli 27 granáty. Z tohoto množství byl údajně pouze jeden ráže 356mm, osmnáct ráže 203 mm, šest ráže 152 mm a dva z lehkých zbraní, ale zdá se, že ve skutečnosti byl podíl zásahů granáty z nejhrubších děl vyšší už jenom z toho důvodu, že KIRIŠIMA pálila déle než ostatní lodě.

Japonci věřili, že SOUTH DAKOTĚ přinejmenším hrozilo potopení, ale ve skutečnosti jejich tenkostěnné projektily po pancíři chránícímu citadelu a další životně důležité prostory klouzaly jako údery samurajského meče po dobře ukuté helmici, a kýženou změnu nepřinesla ani výměna munice. To dokládá zásah 356mm průbojným granátem do barbety zadní dělové věže, jenž v jejím pancíři způsobil pouze velkou promáčklinu. Přesto SOUTH DAKOTA citelně utrpěla, a kontradmirál Lee ve zprávě o bitvě konstatoval, že několika minutové ostřelování ze sekundárních děl „učinilo jednu z našich moderních bitevních lodí hluchou, němou, slepou a bezmocnou vyřazením radarů, radiostanice a systému řízení palby.“

Obrázek
Poškozená South Dakota

Japonské granáty skutečně poškodily radarové antény i optické senzory, takže není divu, že námořní kapitán Gatch palbu z těžkých děl po pouhých pěti salvách raději zastavil, neboť bitevní loď připomínala oslepeného kyklopa metajícího po Odysseovi nazdařbůh obří balvany. Na velitelské stanoviště směřovala záplava špatných zpráv. Na proděravělých a pokroucených lodních nástavbách do ochraptění kokrhal ohnivý kohout, voda vniknuvší do palivových nádrží přivodila mírný náklon, který musela posádka vyrovnat přečerpáním pohonných hmot do tanků na protilehlém boku, a věž č. 3 měla po nárazu onoho více než 600kg perlíku z KIRIŠIMY potíže s otáčením.

Navíc padlo 39 mužů, mezi nimiž nechyběli obtížně nahraditelní specialisté, a 59 zraněných skončilo na ošetřovně, takže Gatch kázal boj ukončit a obrněnec zamířil na jihozápad do prostoru kam se kolem mysu Esperance stahovaly i GWIN a BENHAM. Tento manévr proběhl bez nežádoucí pozornosti Japonců, kteří již dříve palbu na těžce zkoušenou SOUTH DAKOTU přerušili, neboť do boje mezitím vstoupila Leeova vlajková loď.

Zdroje použité k článku Bitva o Guadalcanal:
Далл П.: Боевой путь Императорского японского флота. Vydalo nakladatelství Сфера 1997.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Морозов М.: Гуадалканал; Одна из переломных битв Второй мировой войны (2). Vydalo nakladatelství ЧеРо 1996.
Морисон С.: Американский ВМФ во Второй мировой войне; Борьба за Гуадалканал, август 1942 - февраль 1943. Vydalo nakladatelství АСТ 2002.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladatelství Albatros 2003.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vadalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Переслегин С., Переслегина Е.: Тихоокеанская премьера. Moskva, Petrohrad 2001.
Рубанов О.: Линейные крейсера Японии. 1911-1945 гг. Samara 2005.
Stille M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vadalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Motze Statki i Okrety 2009/6,7,8, 2012/11.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Okrety 2012/11,12.
Okrety Wojenne; numer specjalny 40.
Navygaming 2015/5.
Морская Кампания 2007/9.
http://www.combinedfleet.com/kaigun.htm
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... lcanal.php
http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php
https://www.history.navy.mil/research/l ... canal.html
https://www.nationalww2museum.org/war/a ... uadalcanal
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html
https://pacificwrecks.com/ships/maru/yamazuki.html
https://www.history.navy.mil/content/hi ... canal.html
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
theokotos
svobodník
svobodník
Příspěvky: 37
Registrován: 10/3/2021, 02:35

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od theokotos »

Opět díky jarle za kvalitní čtivo!
Zaujalo mě, že se na české Wiki u hesla USS South Dakota (https://cs.wikipedia.org/wiki/USS_South_Dakota_(BB-57), kterýžto článek je mimochodem dosti stručný) tvrdí, že se nepotopila jen díky zásahu USS Washington.
Podle mě to je zavádějící a ač se South Dakota dostala během bity do nemalých potíží, k potopení měla hodně daleko.
Jednou věcí je poškodit zranitelnou elektroniku a další "měkké" součásti, ale úplně něčím jiným je vážně vyřadit některou z životně důležitých funkcí - pohonnou soustavu, generátory, kormidla, komunikační systémy apod.
K ničemu takovému myslím u South Dakoty nedošlo a jak by bitva dopadla, kdyby se do ní nezapojil USS Washington, je prostě čirá spekulace.
Jestli souhlasíte, vidím to heslo na Wiki jako zralé na opravu (ostatně jako mnoho jiných :) ).
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Dzin »

jarl
Pěkné. :up: Navíc si u čtení tvých článků, díky tomu, jak je máš formulované, uvědomuji některé věci, které mě dříve nenapadly. Třeba teď, záměnu amerických BB za CA jsem si říkal, že by to mohlo být dobře vysvětlitelné tím, že obě lodi Japonci zjistili na velkou vzdálenost a díky podobným siluetám byla záměna na světě.

theokotos
Určitě to edituj.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od jarl »

South Dakota rozhodně nebyla po střetu s Kirišimou a dvojicí těžkých křižníků blízko potopení. Ty škody mohly vizuálně vypadat hrozivě, ale pancéřování vydrželo, takže žádná důležitá část neutrpěla, a i kdyby se do boje nevložil Washington, není důvod si myslet, že by se nedokázala odpoutat z boje a stáhnout do bezpečí. Její bojeschopnost ovšem citelně snížily ty vyřazené radary a zaměřovací systém, takže by toho v další bitvě asi moc nedokázala.

Ta záměna amerických bitevních lodí za křižníky je za daných podmínek pochopitelná, ale hlavní problém asi bylo to, že Kondó byl od počátku přesvědčen, že nemůže narazit na bitevní lodě a umíněně se toho mylného závěru držel.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
T-35
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 234
Registrován: 29/12/2013, 23:22

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od T-35 »

Je zajímavé jak rychle se Japoncům podařilo South Dakotu "oslepit" a to vlastně už po pár zásazích. Bitevní lodě přece měly všechno zálohováno pro případ úspěšného zásahu nepřítele, tak nechápu jak mohly být všechny záložní systémy řízení palby tak rychle vyřazeny z provozu.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Dzin »

jarl
Rozhodně. Byť se mu asi ze začátku nemůžeme divit, protože byl v tomto přesvědčení soustavně různými omyly utvrzován. Kdy si myslím, že to už bylo trestuhodné přehlížení reality, bylo ve chvíli, kdy se BB zapojily do boje resp. když jejich přítomnost byla už nahlášeny japonskými hlídkami.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
theokotos
svobodník
svobodník
Příspěvky: 37
Registrován: 10/3/2021, 02:35

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od theokotos »

Mně se zdá, že Japonští velitelé měli "smůlu" na špatná rozhodnutí. Abe vyměkl a odplul, aniž by na Hendersonovo letiště vypálil jediný granát, čímž prakticky dovolil americkým letcům zmasakrovat Tanakův konvoj a potopit Hiei.
No a Kondó byl naopak pevně rozhodnutý nevyměknout a nakonec se mu to taky vymstilo.

T-35
To mě taky zaujalo, ale blíž jsem se tomu nevěnoval. Stálo by za bližší prozkoumání, kam dostala SD zásahy a jak mohla být tak rychle oslepena.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od jarl »

V použitých zdrojích mám i článek od Roberta Lundgrena, ve kterém se podrobně zaobírá škodami, jež South Dakota utrpěla i s řadou fotografií a náčrtků: http://www.navweaps.com/index_lundgren/ ... alysis.php

Přidám sem jeden jeho náčrtek s označenými místy zásahů. Řekl bych, že je jich tolik a často právě do míst, kde byly umístěny radary a různé senzory a optické zaměřovače, takže bych se vůbec nedivil, kdyby South Dakota opravdu měla mimo provoz centrální i záložní systém řízení palby. I tak ale mohla bojovat dál, neboť v případě potřeby mohli palbu řídit velitelé jednotlivých věží podle vlastních zaměřovacích systémů.

Obrázek
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
T-35
štábní rotmistr
štábní rotmistr
Příspěvky: 234
Registrován: 29/12/2013, 23:22

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od T-35 »

Takže SD mohla pořád zaměřit nepřítele, ale její palba by už nebyla příliš efektivní. Proto, když měla vedle sebe Washington, ponechala palbu raději na něm.
Ještě zvládli i ušetřit munici.
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od jarl »

theokotos píše:Mně se zdá, že Japonští velitelé měli "smůlu" na špatná rozhodnutí. Abe vyměkl a odplul, aniž by na Hendersonovo letiště vypálil jediný granát, čímž prakticky dovolil americkým letcům zmasakrovat Tanakův konvoj a potopit Hiei.
No a Kondó byl naopak pevně rozhodnutý nevyměknout a nakonec se mu to taky vymstilo.
Pěkně řečeno. Škoda, že můžeme jenom spekulovat, jak by se zachovali Mikawa s Nišimurou, kdyby jejich protivníky nebylo nejom několik torpédových člunů.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Dzin »

Zase je otázka, jestli Abe mohl reálně napadnout Hendersonovo letiště. Hiei toho nebyla schopná (a nesmíme zapomínat, že to byla jeho vlajková loď) a podle mě to, že k tomu nevyužil Kirišimu souvisí s tím, že měl uvažovat o tom, že by mohla svojí sestru odtáhnout do bezpečí. Bohužel jsem nikde nějaký detailní rozbor Abeho rozhodování od konce bitvy do rozbřesku nenašel.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Mirek58
7. Major
7. Major
Příspěvky: 4794
Registrován: 31/7/2012, 19:15

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Mirek58 »

Jenomže o odstřelování, či neodstřelování letiště rozhodoval kapitán Hiei, nikoliv Abe.
Ten byl tuším zraněný.
ObrázekObrázek
Uživatelský avatar
jarl
3. Generálmajor
3. Generálmajor
Příspěvky: 4077
Registrován: 19/2/2009, 15:45
Bydliště: Jakubov u Moravských Budějovic

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od jarl »

Abe sice zraněný byl, ale rozkaz ke stažení vydal on a ne velitel Hiei. A i po rozednění až do přelodění na Jukikaze také rozhodoval Abe.
ObrázekObrázek

Strýček Vova slíbil národu Ukrajinu a dal mu Afghánistán!
theokotos
svobodník
svobodník
Příspěvky: 37
Registrován: 10/3/2021, 02:35

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od theokotos »

Pár úvah, které se mohly Abemu honit hlavou, až se nakonec rozhodl, jak se rozhodl
  • * vyčerpal jsem větší část tříštivotrhavých granátů = moje možnost poškodit letiště je dost omezená
    * bude-li Kirišima ostřelovat Hendersonovo letiště, v nejlepším případě ho vyřadí z boje na několik hodin, což by jí nemuselo stačit k ústupu
    * během ostřelování by mohla být napadena dalšími americkými loděmi / ponorkami, o nichž nic nevím, poškozena atd.
    * naopak, nebude-li ze zdržovat ostřelováním, mohla by Kirišima Hiei odtáhnout a zachráním 2 cenné bitevní lodě

Rozhodně ale bylo chybou, že Abe jednal, jako by si neuvědomoval, že aspoň částečné ochromení Hendersonu je klíčem k úspěchu celého plánu, že na něm z japonského pohledu závisejí všechny navazující operace (zejména vylodění posil/zásob a následné dobytí Hendersonu pozemními silami).

Budu se opakovat, ale myslím, že většina amerických velitelů v té době a oblasti by se i s tak pochroumanou flotilou alespoň o nějaké ostřelování pokusila.
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Dzin »

theokotos píše:Rozhodně ale bylo chybou, že Abe jednal, jako by si neuvědomoval, že aspoň částečné ochromení Hendersonu je klíčem k úspěchu celého plánu...
Tohle by se dalo vztáhnou obecně na strategické plánování Japonců. Jako by nejvyšší japonští velitelé nedostatečně zdůrazňovali v rámci plánu svým podřízeným, co jsou jeho klíčové prvky. Když vezmu třeba bitvu u ostrova Savo, Mikawa neměl dostatečně zdůrazněno, že hlavní je napadnou vyloďovací plavidla a po střetu s Američany se snažil odplout s minimálními ztráty do bezpečí a zachovat tak co nejvíce plavidel pro další boje. Technicky se Abe choval podobně, jen protože nezpůsobil nepříteli tak drtivé ztráty, jako Mikawa, je jeho hodnocení více příkré.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
theokotos
svobodník
svobodník
Příspěvky: 37
Registrován: 10/3/2021, 02:35

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od theokotos »

Je to tak, svým způsobem je pozoruhodné, jak japonským velitelům scházela potřebná agresivita, nutná pro průlomový úspěch.
Dá se říci, že jim chyběla už od Pearl Harboru, téměř vždy vítězila opatrnost a snaha zachránit lodě, případně letadla.
Snad je to dáno vědomím, za jakých obrovských nákladů a úsilí se Japonsko dostalo mezi námořní velmoci spolu s určitým nepřiznaným vědomím, že potenciál Američanů je daleko větší a svoje lodi i posádky dokáži nahrazovat mnohem rychleji?
Vždyť toto myšlenkové nastavení vlastně dokonale shrnul Nagumo v hodnocení bitvy u Santa Cruz (http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=9176&f=393).
Dzin
7. Major
7. Major
Příspěvky: 11488
Registrován: 16/10/2004, 21:31

Re: Asie, Pacifik, Japonsko, Čína 1931-1945 č. 439.

Příspěvek od Dzin »

theokotos
O to zajímavější je, že jim tento přístup zcela chyběl u Midway a místo, aby se snažili zachránit Hirjú, vrhli ji do žáru ztracené bitvy. Podle mě právě bitva u Midway působila jako určité memento, které zchlazovalo agresivitu Japonců a bylo tak příčinou toho, o čem se bavíme.
Obrázek

Člen palby bez super hlášky pod čarou
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931 - 1945“