Československé střelecká brigáda ve Francii 1918

[Zemakt]

Mám malý dotaz, zde na straně 15
http://www.nuv.cz/uploads/STU/rozhledy/ ... reseni.pdf
je uveden početní stav Československé brigády ve Francii na konci roku 1918, pro 21. a 22. střelecký pluk cca 9 600 mužů. Což vychází na 4 800 na pluk a tedy 1 200 na prapor po čtyřech rotách a 250 mužích + technické a zabezpečovací roty. Je můj výpočet správný?

Jestliže ano, byla tato čtyřpraporová struktura pluku zachována i po návratu do RČS, respektive jen u některých pluků? Ptám se proto, že třeba u 23. pluku mi přijde že domů přijel jako třípraporový. Díky

[Zemakt]

Tak už netřeba hledat, našel jsem, měl jsem to trapně v knihovně . Pro ty, které to zajímá, tak:

Čs. divize ve Francii čítala 9 957 mužů. Měla tři pěší pluky (21., 22., 23.) Dodatečně - až po skončení Války (18. ledna 1919) - se v zformoval v Cognatu 24. pluk. Byl složen z českých vojáků, kteří se v poslední chvíli dostali do zajetí. Čs. legie ve Francii se organizovaly dle francouzského vzoru. Pěší pluk měl tři prapory po třech pěších rotách, kulometnou rotu a pomocnou rotu, k níž patřilo i plukovní jezdectvo, dělostřelectvo a technické čety. Čs.divize postrádala divizní dělostřelectvo a služby.

Zdroj: Radko Břach, Dva roky bojů a organizační práce.

Přesto bych zkusil ještě jednu otázku, možná zde marnou. Byl početní stav francouzké pěší roty roce 1918 identický s rokem 1939. Tedy 250 vs 190 mužů? Díky.

[Jiří Fidler]

Trochu to opravím.
Naše jednotky ve Francii byly stavěny v průběhu celého roku 1918, podle toho, jak přicházeli dobrovolníci z Ruska a Rumunska (celkem čtyři transporty) a dobrovolníci z USA, případně odjinud.
- 21. čs. střelecký pluk vznikl 18. ledna 1918 v Cognacu, jeho základem byly dva transporty z Rumunska a tzv. Husákův transport z Ruska, doplněné o první dobrovolníky z USA, stav pluku byl 3 prapory po 4 rotách, ale příliv dobrovolníků byl takový, že 7. března 1918 vznikl IV. prapor, 23. dubna 1918 vznikl V. prapor a 9. května 1918 vznikl VI. prapor pluku. To bylo ale kvůli výcvikovým důvodům, IV. až VI. prapor žily od konce března 1918 odděleně v Jarnacu a 20. května 1918 zde byly přejmenovány na I. až III. prapor 22. pluku,
- 22. čs. střelecký pluk vznikl 20. května 1918, jak bylo uvedeno, jeho základem byl tzv. Gibišův transport z Ruska, doplněný o transporty dobrovolníků z USA,
- těsně před odjezdem obou pluků do přífrontového pásma rozhodl gen. Janin o sloučení obou pluků do 1. čs. střelecké brigády, přičemž šlo o improvizované velitelství, bez potřebného důstojnického kádru - proto byly také oba pluky nasazovány do bojové akce samostatně, ve francouzských velitelských strukturách, ono velitelství čs. brigády v boji vůbec velet nemohlo, nemělo lidi ani prostředky.
Při odjezdu obou pluků zůstalo v Cognacu nově vytvořené Čs. náhradní těleso (vznik 10. června 1918), jež soustřeďovalo další dobrovolníky, a to hlavně z USA, ale dorazili také vojáci z Itálie, dobrovolníci ze zajateckých táborů a zbytek dobrovolníků ze srbských jednotek. Ti postupně postavili:
- Čs. zvláštní prapor v Cognacu (vznikl 14. listopadu 1918), kam byli zařazeni staří a prakticky nebojeschopní dobrovolníci,
- 23. čs. střelecký pluk (vznikl 3. prosince 1918), ten hlavně z dobrovolníků z USA, jako nižší velitelé přišli osvědčení hoši z 21 a 22. pluku, daný pluk měl nejvyšší zastoupení Slováků v legionářských jednotkách (cca 40-45%), a proto později obdržel čestný název "Amerických Slováků".
Vznikem třetího pluku mohla vzniknout divise, k dispozici však byla pouze pěchota. Proto bylo ono improvizované velitelství 1. čs. střelecké brigády k 3. prosinci 1918 přejmenováno na Velitelství pěchoty 5. čs. divise, i když žádná divise fakticky nikdy nevznikla. Beneš požádal v Paříži o generála, jenž by divisi velel, trvalo to však několik týdnů, než byl jmenován gen. Hennocque, který si sestavil velitelství z několika desítek francouzských důstojníků a s nimi v březnu 1919 odjel do Československa za již přepravenými pluky své "divise".
Tři hotové pluky odjely postupně z Francie do Československa, 21. pluk tam dorazil 9. ledna 1919, 22. pluk 26. ledna 1919 a 23. pluk také 26. ledna 1919. Onen zvláštní prapor v Cognacu byl mezitím 18. ledna 1919 přejmenován na 24. čs. střelecký PRAPOR (na pluk už nebylo dostatek mužů), který do Československa dorazil až 19. března 1919.
Na rozdíl od italské legie, jež přijela kompaktně jako sbor o dvou divisích, s vlastním dělostřelectvem, technickými jednotkami a týlem, byli protěžovaní "Francouzi" značně chudými příbuznými. "Italové" (celý sbor) byl prakticky okamžitě odeslán do Horní země, aby z ní obsazením demarkační linie na jihu udělal Slovensko. "Francouzi" nemohli být nasazeni jako celek, protože neměli velitelskou strukturu. Jejich jednotky byly nasazovány jednotlivě po plucích a někdy i praporech (Těšínsko, Slovensko, pohraničí, Kladno, Praha). Když do Prahy přijel gen. Hennocque a sháněl se po jednotkách své "divise", tak zjistil, že jsou rozstrkány po celém území státu. Proto se ona "5. divise" vůbec nestavěla (v červnu 1919 vznikla úplně jiná) a H. odjel na východ, kde se ujal velení nově vytvořené 3. divise z domácích jednotek, s níž měl obsadit území Podkarpatské Rusi.
Takže oněch 10 000 francouzských legionářů, to je vlastně oněch 10 praporů (3x3 v plucích, jeden samostatný) a různé drobné zabezpečovací jednotky (z toho cca 150-200 francouzských důstojníků a seržantů). Divise se z toho postavit nedala, a také nikdy reálně nepostavila, ač měla určené číslo (jež se neužívalo) i velitele (jenž jí nikdy nevelel).

[Zemakt]

Díky za upřesnění. Krátké, stručné, jasné. Nicméně, možná by bylo lepší zasadit můj původní dotaz do kontextu. Svoji otázku jsem formuloval na základě dotazu zdejšího polského "palbáka" Dana, mj. polského historika věnujícímu se Sedmidenní válce, a bojím na Těšínsku obecně. V podstatě jde o to, stanovit počty, respektive přibližně konkretizovat početní stav Velitelství čs. sil na Těšínsku. Bohužel, dle dostupných pramenů (Z. Ježek), jsem schopen doložit pouze počty u asistenčních setnin bojujících v sestavě Šnejdárkově vojska. Ale u domácího vojska, respektivě u Hanákovi brigády, jde s výjimkou jindřichohradeckého polního I/75. p. pl. pouze o kvalifikovaný odhad. Otázkou je rovněž zdali kvalifikovaný. Vzhledem k fatku, že nejvyšší hodnotu na zdejším bojišti měly právě prapory 21. stř. pl., pak jako nejpalčivější probém vnímám
otázku početního stavu právě těchto praporů.

[Jiří Fidler]

Kdysi jsem si k tomu prostudoval fond ve VHA pro uvažovanou publikaci, kterou nakonec nakladatel odmítl. Podívám se Vám NATO, snad to ještě najdu. Pokud si vzpomínám, tak poměr sil byl poté, co velení převzal Šnejdárek a dorazila jak 2. pb, tak přes Jablunkov posily z italské legie, asi 3 : 1 v živé síle v náš prospěch (Poláci měli jen o trochu více rot, než my praporů), v palebné síle to bylo téměř vyrovnané, protože Poláci nasadili několik obrněných vlaků, letadla se počítala na kusy na obou stranách.

[Zemakt]

Díky.

Kdysi jsem si k tomu prostudoval fond ve VHA pro uvažovanou publikaci, kterou nakonec nakladatel odmítl

Nechápu, jako kdyby na toto a obdobná témata u nás vycházelo přehršel publikací. Ale ruské legie na milion variací, s tím se dá dláždit.

[Jiří Fidler]

Dláždit se s tím dá, to máte pravdu. Ale všiml jste si, že v posledním desetiletí se problematice ruských legií u nás na odborné úrovni fakticky věnují pouze dva historikové? A že oněch nových odborných knih na téma ruské legie zatím není ani desítka? Jinak ta mnou zmiňovaná publikace byla celkem třemi nakladateli postupně odmítnuta již před více než 20 lety.

[Jiří Fidler]

P.S. Můžete mne s polským kolegou zkontaktovat? Pokusím se mu pomoci. Protože z polštiny občas překládám, může mi psát polsky.

[Zemakt]

Ano, dejte mi čas.

[jarl]

Dláždit se s tím dá, to máte pravdu. Ale všiml jste si, že v posledním desetiletí se problematice ruských legií u nás na odborné úrovni fakticky věnují pouze dva historikové? A že oněch nových odborných knih na téma ruské legie zatím není ani desítka? Jinak ta mnou zmiňovaná publikace byla celkem třemi nakladateli postupně odmítnuta již před více než 20 lety.

Možná by stálo za pokus tu knihu znovu nabídnout některým nakladatelstvím. Dvacet let je dlouhá doba a knižní trh se neustále vyvíjí, takže by někdo mohl usoudit, že po takové knize bude mezi čtenáři poptávka. Jméno Jiří Fidler je už čtenářům literatury faktu dobře známé, takže by tam podle mě reálná šance byla.

[Zemakt]

P.S. Můžete mne s polským kolegou zkontaktovat? Pokusím se mu pomoci. Protože z polštiny občas překládám, může mi psát polsky.

Máte SZ.