Na mé pouti světem palných zbraní mě zaujala zajímavá kombinace dvou systémů – válcového odsuvného závěru a nárazního zámku základního tvaru, tedy s kohoutem.
Karabina Palmer je jednoranná puška, patentovaná v roce 1863 ve Spojených státech. Nabíjela se nábojem .56-50 Spencer s okrajovým zapalováním prostřednictvím válcového odsuvného závěru, náboj byl odpalován klasickým nárazním zámkem s kohoutem na pravé straně pouzdra závěru. Na čele závěru je vyfrézovaná drážka, kterou projde úderník – malý hrot na bicí plošce kohoutu – a udeří na okraj nábojnice.
Unijní ministerstvo výzbroje tuto zbraň přijalo a objednalo na zkoušku 1000 kusů; zbraně byly dodány armádě měsíc po skončení občanské války.
Náboj .56-50 Spencer byl nepříliš výkonný náboj, „neúčinný na cokoli větší než jelen“.
Podobnou konstrukcí je jehlovka Lenders-Lambin; nepoužívá kovový náboj, ale papírový náboj podobný náboji Chassepotově. Náboj se vloží do nábojové komory přes válcový odsuvný závěr a kohout odpálí náboj přes jehlu, procházející kolmo do komory.
Jsou další konstrukce zadovek s nárazním zámkem s kohoutem, ale to už jsou jiné závěry než válcový odsuvný; například Wänzlova přestavba rakouské předovky systému Lorenz se záklopkovým závěrem nebo systém Werndl-Holub s blokovým otočným závěrem; tady kohout odpálí kovový náboj přes úderník.
O Palmerově pušce je video na Forgotten Weapons.
Zajímavé konstrukce
Moderátor: Pátrač
Re: Zajímavé konstrukce
Eduard Lindner se narodil 7. prosince 1813 v Löwenbergu v tehdejším Slezsku, dnešním Polsku. V polovině 50. let emigroval do New Yorku, kde žil a pracoval až do roku 1863. Svůj první patent v USA obdržel v roce 1854 a další následovaly, dokud se v roce 1863 nevrátil do Hamburku. V Evropě podával zkušební typy u různých států Německého spolku, dále v Rakousku, Belgii, Velké Británii a Švýcarsku. Větší úspěch přinesla až úprava pušky Podewils, ale Bavorské království odmítlo uhradit licenční poplatky za patent v plné výši. Lindner konstruoval další válcové závěry a přestavby jehlovek, dokud nezemřel 17. února 1870 ve věku 57 let.
V roce 1857 obdržel Lindner patent na opakovací pušku; v jejím mechanismu se vyskytla zajímavá kombinace revolverového bubnu a trubicovitého zásobníku. Puška odpalovala náboje se spalitelnou nábojnicí ráže .48; zásobník byl na 9 nábojů, další byly v bubnu.
Cyklus výstřelu se zahajuje natažením kohoutu. Přitom se náboj ze zásobníku zasune do komory bubnu a buben se pootočí o šestinu obvodu (tady nebylo konstatováno, že když je puška úplně bez nábojů, musí se po naplnění zásobníku třikrát natáhnout kohout a třikrát spustit naprázdno, aby se náboj dostal ke hlavni). Po stisknutí spouště úderník vysune ze zásobníku kapslí jednu kapsli, nasadí jí na piston a hned jí odpálí.
Zbraň nebyla vyráběna hromadně, je znám jediný exemplář.
V řadě zfilmovaných Mayovek nosí Old Shatterhand jako „henryovku“ revolverovou pušku. Existence téhle zbraně je nezpochybnitelná; jenomže ve filmu „Vinnetou rudý gentleman“ vystřelí Old Shatterhand při osvobozování lorda Castlepoola a v boji s Foresterovou bandou nepřetržitě okrouhle dvacetkrát, což je na běžnou revolverovou pušku výkon přímo filmový.
Teď nabízí historie řešení. Morousovitého puškaře Henryho nahradíme Lindnerem (řada Old Shatterhandových známých z Německa pocházela) a když Lindnerovu pušku filmově upravíme, nemáme překážky pro Old Shatterhandovy střelecké exhibice.
V roce 1857 obdržel Lindner patent na opakovací pušku; v jejím mechanismu se vyskytla zajímavá kombinace revolverového bubnu a trubicovitého zásobníku. Puška odpalovala náboje se spalitelnou nábojnicí ráže .48; zásobník byl na 9 nábojů, další byly v bubnu.
Cyklus výstřelu se zahajuje natažením kohoutu. Přitom se náboj ze zásobníku zasune do komory bubnu a buben se pootočí o šestinu obvodu (tady nebylo konstatováno, že když je puška úplně bez nábojů, musí se po naplnění zásobníku třikrát natáhnout kohout a třikrát spustit naprázdno, aby se náboj dostal ke hlavni). Po stisknutí spouště úderník vysune ze zásobníku kapslí jednu kapsli, nasadí jí na piston a hned jí odpálí.
Zbraň nebyla vyráběna hromadně, je znám jediný exemplář.
V řadě zfilmovaných Mayovek nosí Old Shatterhand jako „henryovku“ revolverovou pušku. Existence téhle zbraně je nezpochybnitelná; jenomže ve filmu „Vinnetou rudý gentleman“ vystřelí Old Shatterhand při osvobozování lorda Castlepoola a v boji s Foresterovou bandou nepřetržitě okrouhle dvacetkrát, což je na běžnou revolverovou pušku výkon přímo filmový.
Teď nabízí historie řešení. Morousovitého puškaře Henryho nahradíme Lindnerem (řada Old Shatterhandových známých z Německa pocházela) a když Lindnerovu pušku filmově upravíme, nemáme překážky pro Old Shatterhandovy střelecké exhibice.
Re: Zajímavé konstrukce
... aneb co lze vystřelit ...
Zbraň, pojmenovaná Klotzbüchse, bývá také pojmenována podle špalíku (německy Klotz), vkládaného (možná spíš zatlučeného) do hlavně po nabití dávky střelného prachu. Pak bylo možno beze ztráty pohonné síly při výstřelu nabíjet i nepřesně vyrobené koule nebo i „štěrk a skleněné střepy“.
Roku 1718 patentoval britský vynálezce, právník a spisovatel James Puckle zbraň, pojmenovanou Puckle gun. Zbraň bývá hojně prezentována jako první kulomet; má sice za zásobovacím bubnem ruční kliku, ale ta s odpalováním nábojů naprosto nesouvisí (tento způsob použil až bezmála o 150 let později Ezra Ripley); pouze upevňuje buben. Tato zbraň byla prezentována ve dvou variantách – měla odpalovat buď kulaté střely (na dobré a humánní křesťany) nebo střely čtvercové – spíš asi krychlové (na pohanské a machometánské Turky).
V létech 1854 – 1857 zkonstruoval Sir Joseph Whitworth pušku, která měla šestiboký vývrt hlavně. Zřejmě použití tohoto vývrtu jí učinilo extrémně přesnou pro střelbu na velké vzdálenosti. Byla to sice předovka, ale vzhledem k přesnosti byla určitě preferována před zadovkami (nakonec porovnejme pušky Lorenz vzor 1854 a Dreyse vzor 1841). Šestiboké střely při průletu vzduchem údajně generovaly pronikavý pískavý zvuk.
Zbraň, pojmenovaná Klotzbüchse, bývá také pojmenována podle špalíku (německy Klotz), vkládaného (možná spíš zatlučeného) do hlavně po nabití dávky střelného prachu. Pak bylo možno beze ztráty pohonné síly při výstřelu nabíjet i nepřesně vyrobené koule nebo i „štěrk a skleněné střepy“.
Roku 1718 patentoval britský vynálezce, právník a spisovatel James Puckle zbraň, pojmenovanou Puckle gun. Zbraň bývá hojně prezentována jako první kulomet; má sice za zásobovacím bubnem ruční kliku, ale ta s odpalováním nábojů naprosto nesouvisí (tento způsob použil až bezmála o 150 let později Ezra Ripley); pouze upevňuje buben. Tato zbraň byla prezentována ve dvou variantách – měla odpalovat buď kulaté střely (na dobré a humánní křesťany) nebo střely čtvercové – spíš asi krychlové (na pohanské a machometánské Turky).
V létech 1854 – 1857 zkonstruoval Sir Joseph Whitworth pušku, která měla šestiboký vývrt hlavně. Zřejmě použití tohoto vývrtu jí učinilo extrémně přesnou pro střelbu na velké vzdálenosti. Byla to sice předovka, ale vzhledem k přesnosti byla určitě preferována před zadovkami (nakonec porovnejme pušky Lorenz vzor 1854 a Dreyse vzor 1841). Šestiboké střely při průletu vzduchem údajně generovaly pronikavý pískavý zvuk.
Re: Zajímavé konstrukce
Špunt se taky vkládal do "bambitek" a "trombonů", což byly zbraně určené pro sekané olovo, vyznačovaly se rozšířeným ústím, podle něj je lze jednoznačně rozpoznat.vodouch píše: ↑16/2/2022, 22:29 ... aneb co lze vystřelit ...
Zbraň, pojmenovaná Klotzbüchse, bývá také pojmenována podle špalíku (německy Klotz), vkládaného (možná spíš zatlučeného) do hlavně po nabití dávky střelného prachu. Pak bylo možno beze ztráty pohonné síly při výstřelu nabíjet i nepřesně vyrobené koule nebo i „štěrk a skleněné střepy“.
Roku 1718 patentoval britský vynálezce, právník a spisovatel James Puckle zbraň, pojmenovanou Puckle gun. Zbraň bývá hojně prezentována jako první kulomet; má sice za zásobovacím bubnem ruční kliku, ale ta s odpalováním nábojů naprosto nesouvisí (tento způsob použil až bezmála o 150 let později Ezra Ripley); pouze upevňuje buben. Tato zbraň byla prezentována ve dvou variantách – měla odpalovat buď kulaté střely (na dobré a humánní křesťany) nebo střely čtvercové – spíš asi krychlové (na pohanské a machometánské Turky).
V létech 1854 – 1857 zkonstruoval Sir Joseph Whitworth pušku, která měla šestiboký vývrt hlavně. Zřejmě použití tohoto vývrtu jí učinilo extrémně přesnou pro střelbu na velké vzdálenosti. Byla to sice předovka, ale vzhledem k přesnosti byla určitě preferována před zadovkami (nakonec porovnejme pušky Lorenz vzor 1854 a Dreyse vzor 1841). Šestiboké střely při průletu vzduchem údajně generovaly pronikavý pískavý zvuk.
Tam se ale ten špunt nevtloukal, byl ostatně jednak z měkkého materiálu (např. z kůry), a jednak byl na špagátě aby byl opakovaně použitelný.
Byla to prostě ucpávka. Možno vidět i v několika dílech Rumcajse, kde "láduje žaludem", a pak zašpuntuje
"Zapomněli jste na syny Vorvénovy. Ztratili jste Greptrovo kladivo. Vás nikdo mstít nebude." Dr. Lazarus
Re: Zajímavé konstrukce
Obsluha závěru zbraně pákou na spodku pažby
Tento způsob existuje už několik staletí. Byl používán v době odděleného nabíjení zbraně střelným prachem a střelou, v době papírových nábojů – dávka prachu a střela, případně perkusní roznětka, zabalená v papíru, i v době jednotných kovových nábojů. Páka byla zpravidla spojena s lučíkem (ochrana spouště, trigger guard).
U prvních zbraní s obsluhou závěru pákou na spodku pažby se páka otáčela kolem svislé osy. U Kalthoffovy opakovačky z roku 1645 se při otáčení pákou doprava a zpět dopravila koule do hlavně, prachová nálož do komory a na pánvičku, pánvička se uzavřela a natáhl se kohout. U Fergusonovy zadovky z roku 1775 se otočením páky pouze otevřel vertikální šroubový závěr; kouli a prach musel do hlavně dopravit střelec. Objevila se informace, že při zavírání závěru byla část prachu dopravena na pánvičku.
Poté se objevil systém s pákou, otáčející se kolem vodorovné osy. Tento způsob obsluhy závěru je známý jako páková mechanika opakovačkami firmy Winchester, používaly jej i jiné firmy.
Roku 1851 patentoval P. W. Porter perkusní opakovačku, zásobovanou kruhovým zásobníkem (v literatuře je nazýván buben (turret)); pohyb pákou pootočil buben, natáhl kohout a nasadil kapsli na piston komory před hlavní.
Obsluha závěru pákou na spodku pažby se vyskytovala také u jednoranných zbraní; hodně se jich objevilo v době americké občanské války. Ty zbraně měly padací závěr (vertikální klouzavý blokový závěr, falling block), příkladem jsou pušky Sharps na papírové i kovové náboje, nebo sklopný závěr (kývavý klouzavý blokový závěr, tilting block), například puška Martini-Henry. Systém ovládání těchto závěrů je velmi jednoduchý, závěr vykoná jednoduchý pohyb. Ale objevily se i pušky, kde páka vyvolala i složitější akci – u Burnsideovy karabiny pohyb páky odsunul blok závěru od hlavně a otočil jej ústím komory vzhůru, u Gallagerovy nebo Gibbsovy karabiny posunul hlaveň dopředu a sklonil jí ústím dolů. U toho Gallagera (kovová nábojnice) by možná stačila obyčejná zlamovací mechanika (break action).
Je zajímavé, že se vyskytly i revolverové pušky s ovládáním spodní pákou – Colt Ring Lever Rifles; měly ovládací páku před lučíkem (nebyla s ním spojená). Pohyb pákou pootočil bubnem a natáhl vnitřní kohout.
Tento způsob existuje už několik staletí. Byl používán v době odděleného nabíjení zbraně střelným prachem a střelou, v době papírových nábojů – dávka prachu a střela, případně perkusní roznětka, zabalená v papíru, i v době jednotných kovových nábojů. Páka byla zpravidla spojena s lučíkem (ochrana spouště, trigger guard).
U prvních zbraní s obsluhou závěru pákou na spodku pažby se páka otáčela kolem svislé osy. U Kalthoffovy opakovačky z roku 1645 se při otáčení pákou doprava a zpět dopravila koule do hlavně, prachová nálož do komory a na pánvičku, pánvička se uzavřela a natáhl se kohout. U Fergusonovy zadovky z roku 1775 se otočením páky pouze otevřel vertikální šroubový závěr; kouli a prach musel do hlavně dopravit střelec. Objevila se informace, že při zavírání závěru byla část prachu dopravena na pánvičku.
Poté se objevil systém s pákou, otáčející se kolem vodorovné osy. Tento způsob obsluhy závěru je známý jako páková mechanika opakovačkami firmy Winchester, používaly jej i jiné firmy.
Roku 1851 patentoval P. W. Porter perkusní opakovačku, zásobovanou kruhovým zásobníkem (v literatuře je nazýván buben (turret)); pohyb pákou pootočil buben, natáhl kohout a nasadil kapsli na piston komory před hlavní.
Obsluha závěru pákou na spodku pažby se vyskytovala také u jednoranných zbraní; hodně se jich objevilo v době americké občanské války. Ty zbraně měly padací závěr (vertikální klouzavý blokový závěr, falling block), příkladem jsou pušky Sharps na papírové i kovové náboje, nebo sklopný závěr (kývavý klouzavý blokový závěr, tilting block), například puška Martini-Henry. Systém ovládání těchto závěrů je velmi jednoduchý, závěr vykoná jednoduchý pohyb. Ale objevily se i pušky, kde páka vyvolala i složitější akci – u Burnsideovy karabiny pohyb páky odsunul blok závěru od hlavně a otočil jej ústím komory vzhůru, u Gallagerovy nebo Gibbsovy karabiny posunul hlaveň dopředu a sklonil jí ústím dolů. U toho Gallagera (kovová nábojnice) by možná stačila obyčejná zlamovací mechanika (break action).
Je zajímavé, že se vyskytly i revolverové pušky s ovládáním spodní pákou – Colt Ring Lever Rifles; měly ovládací páku před lučíkem (nebyla s ním spojená). Pohyb pákou pootočil bubnem a natáhl vnitřní kohout.