Válka na Ukrajině

juhelak · Příspěvek od **juhelak** » 7/4/2023, 08:05

Ta bitka i T. Tu už byla, ale včera vyšlo video kde se k tomu vrací i účastníci a popisují co jak a proč a jsou tam i nahrávky komunikace atd. Ke konci je i nájezd toho bvp a pěchoty o kterém se spekulovalo že byl zničen.
https://www.youtube.com/watch?v=fifpgIJkxXA&t=186s

Rase · Příspěvek od **Rase** » 7/4/2023, 09:47

juhelak píše: ↑7/4/2023, 08:05 Ta bitka i T. Tu už byla, ale včera vyšlo video kde se k tomu vrací i účastníci a popisují co jak a proč a jsou tam i nahrávky komunikace atd. Ke konci je i nájezd toho bvp a pěchoty o kterém se spekulovalo že byl zničen.
https://www.youtube.com/watch?v=fifpgIJkxXA&t=186s

Je tam i rozhovor s ruským zajatcem, kterého odtamtud vyhrabali druhý den ráno. Zmiňuje že v tom zákopě jich bylo třicet. Na konci pak ještě ukrajinská pěchota prochází ony zákopy.

Příspěvek od **niko** » 7/4/2023, 11:03

Zlikvidovama ludska vlna Wagnerovcov.
https://twitter.com/bigSAC10/status/164 ... NaU5w&s=19

Rase · Příspěvek od **Rase** » 7/4/2023, 11:25

Rusové potvrzují protiútok Ozbrojených sil Ukrajiny u Doněcku. Na ruském vojenském fóru Lost Armor jeden z útočníků řekl, že ukrajinské ozbrojené síly uspěly severně od Avdijivky a převzaly kontrolu nad dříve ztracenými pozicemi. Rusové byli nuceni ustoupit, protože ozbrojené síly Ukrajiny zasáhly v nejnepříznivějším okamžiku pro ozbrojené síly RF: 11. pluk byl uveden do rotace, jeho místo zaujali mobilizovaní Rusové. Právě v tomto okamžiku začala ukrajinská armáda protiútok, se kterým si "mobikové" nedokázali poradit a byli nuceni ustoupit.

https://twitter.com/MarcelN66/status/16 ... 6545373184

palo satko · Příspěvek od **palo satko** » 7/4/2023, 15:44

Internetom sa širia faximilie dokumentov o podpore USA pre aktualnu vojensku ofenzivu. Americke MO vraj celu udalost preveruje. Ukrajinci aj Rusi tvrdia, že cela udalost je trik druhej strany. Ma niekto tu nejaky iny nazor? https://www.nytimes.com/live/2023/04/07 ... raine-news

Shakal · Příspěvek od **Shakal** » 7/4/2023, 17:39

Zdroj FB profil dnesnaukrajine.cz

Pátek. Na sociálních sítích se objevily údajné utajené plány Spojených států na zásobení Ukrajiny vojenským materiálem a technikou před plánovanou ukrajinskou ofenzivou. Pentagon nařídil vyšetřování, není nicméně jisté, že se skutečně jedná o autentický dokument. Může jít i o další prvek psychologického boje. Podle některých zdrojů deníku New York Times byl dokument pravý, ale před publikováním byl upraven, což by ukazovalo na pokus o dezinformace z pera ruské propagandy. Tady je ale naivní očekávat, že se dozvíme, kde je pravda. Tak pojďme na dnešní novinky:

- Prigožin potvrdil, že nedochází ke stahování ukrajinských sil z Bachmutu. Zelenský k tomu uvedl, že Ukrajinci pečlivě situaci sledují, a pokud by hrozilo, že Rusové město obklíčí, odříznou zásobovací trasy, nebo dokáží zvrátit nepříznivý poměr ztrát, bude Ukrajinská armáda reagovat adekvátně na vznikající situaci. Zatím ale stále dává smysl pokračovat v obraně.

- Podle slovenského ministra obrany možná ruští mechanici pracující na letecké základně Sliač sabotovali letouny MiG-29 určené pro Ukrajinu. Měly se na nich objevit závady u systémů, na kterých pracovali pouze Rusové a nikdo jiný.

- Propuštěný překupník zbraní Viktor Bout poslal Trumpovi dopis, ve kterém ho zve do Ruska, aby odtamtud mohl „vést povstání proti globalistické kabale“. To by nebyla ruská propaganda, aby v ní nebylo židovské spiknutí.

- Rusko ve svém obvyklém pokrytectví spustilo soudní proces s jedním ze zajatých ukrajinských mariňáků, který měl podle nich usmrtit civilistu v obleženém Mariupolu. Ty tisíce, co zabili Rusové, byly nejspíš v pořádku.

- V Irsku se v červnu uskuteční Národní fórum o mezinárodních bezpečnostních otázkách. Země údajně zvažuje, že ukončí léta trvající neutralitu kvůli měnící se bezpečnostní situaci v Evropě následkem ruské invaze.

- Dolar, euro i čínský jüan výrazně posílily vůči rublu. Jeden dolar má nyní na moskevské burze hodnotu 82 rublů, euro dokonce 90 a jüan se vyšplhal na 12 rublů. Ve všech případech jde o historická maxima.

- V Ruské vazbě došlo k podezřelému úmrtí dalšího vlivného oligarchy Igora Šurka, manažera z Yakutskenergo. Dříve byl zadržen pro podezření z korupce.

- Anthony Blinken prohlásil, že Švédsko by mělo vstoupit do NATO už 11. července. Vše ale bude záležet na stanoviscích Maďarska a Turecka.

- Konstantin Starovický, dirigent a producent kyjevské opery, padl během bojů v doněcké oblasti. Zanechal po sobě manželku a dceru.

- Dva ruští vojáci najeli v Brjanské oblasti blízko ukrajinských hranic na minu. Jeden na místě zemřel, druhý bojuje o život.

- Jeden z duchovních ruské pravoslavné církve na Ukrajině byl obviněn z ospravedlňování ruské invaze na Ukrajinu.

- V Kyjevskopečerské Lavře se konala první bohoslužba pod taktovkou ukrajinské pravoslavné církve.

- Čínský prezident souhlasil s telefonickými rozhovory s prezidentem Zelenským.

- Erdogan a Lavrov se dnes setkali v Ankaře.

-----

P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej

Zajímavá videa:

strojmir · Příspěvek od **strojmir** » 7/4/2023, 21:01

Zdroj (překlad) FB Lucie Sulovská

Rozhovor je o atentátu na ruského blogera Tatarského, o práci pro KGB a o Putinovi. O působení ruských zpravodajských služeb nejen na západě. O kolaboraci západních politiků s Putinem.

TAKOVÍ JSME BYLI

Bývalý agent KGB Sergej Žirnov vypráví o svém setkání s mladým Vladimirem Putinem, práci v ilegalitě, organizaci ruských tajných služeb, Prigožinovi a Něbenzjovi a ruských 90. letech.

* Začnu případem atentátu na vojenského blogera Vladlena Tatarského, protože o tom v těchto dnech všichni mluví. Kterou z mnoha různých verzí považujete za pravděpodobnou?
Ve hře jsou všechny verze. Mohl to být domácí protiválečný terorismus, ale i ukrajinský. Nicméně „prigožinovská“ verze mi připadá nejrealističtější. [Zakladatel PMC Wagner Jevgenij] Prigožin je v Petrohradě nenáviděn. Pohádal se s [gubernátorem Alexandrem] Beglovem, má špatné vztahy s ruskými bezpečnostními službami, armádou a politiky. Přesto má Prigožin obrovský potenciál. Igor Girkin má co říct, ale nemá žádné zdroje, je to jen ideolog. Zato Prigožin je vyloženě praktik: má konkrétní nástroje: tiskovou agenturu FAN, trollí továrnu, PMC Wagner. Má přístup do Afriky, k velkým penězům. Prigožin je v putinismu organičtější než Putin sám. Obecně se má za to, že Putin je silná ruka. Ale Prigožin dokázal, že tomu tak není, to on je silná ruka: „Tady je kladivo, kterým zabíjíme zrádce. Ale všechny nezrádce vyznamenáme řády a vystrojíme jim čestný pohřeb.“
Putin bastarda jen imituje, zatímco Prigožin je skutečný bastard, který si odseděl devět let ve vězení. Prigožin je v první linii a ze všech ruských politiků je jediný. Všimněte si, že když jeho armáda nemá dostatek munice, už nevyvolává Putinovi, protože mu odřízli všechny telefony, ale prostě vyjde ven a na kameru se obrátí k lidem, k voličům: „Nenechají mě bojovat, ti hajzlové!“
V tomto smyslu je naprostý mediální génius. A proto ho lidé kolem Putina, jako je [tajemník Rady bezpečnosti Nikolaj] Patrušev, možná chtějí zabít. Ale nemůžou ho zabít rovnou, nemůžou ho zavřít, protože tak by získali jen dalšího Sergeje Furgala. Ale s mnohem větším potenciálem.
* Mohl být terčem útoku sám Tatarskij, protože psal na sítích různé nepotřebné věci?
I to je možné. Nejenom psal, stačí si vzpomenout, jak přímo do kamer v Kremlu řekl: „Všechny zabijeme, všechny okrademe“. To se přece neříká, ruský narativ je o přátelství národů a o tom, že „obnovujeme jakousi spravedlnost“, „NATO je proti nám, my jsme ta oběť“. A on říká: „Co jsme to za oběť? Jsme silní, zabíráme území, krademe a zabíjíme“. V tomto smyslu byl velmi nebezpečný. Původně byl kultivován v nějakém boto-inkubátoru, ale pak začal říkat to, co si opravdu myslel.
* Kontrolují vůbec bezpečnostní služby válečné blogery?
Váleční blogeři jsou specifická skupina. Na ruskou část fronty se člověk nedostane, pokud nemá povolení od armády a místních okupačních úřadů, které jsou samozřejmě kontrolovány ruskými bezpečnostními službami. Takže všichni jsou určitě agenty FSB. Ale je tu jedno „ale“. Vojenský bloger je veřejná osoba. Mají své vlastní kanály na YouTube, své fanoušky, lidé je poznávají, jsou to influenceři. A když začnou vysílat to, co si opravdu myslí, může se to střetnout s postoji lidí, kteří nad nimi vykonávají dozor. A proti tomu je v moderním světě velmi těžké bojovat. Podívejte se na Putina: Jelcinovi z něj také chtěli mít loutku, a on sám se stal loutkovodičem.
* Podle otevřených zdrojů jste studoval společně s Putinem na Akademii KGB.
Ano, nastoupili jsme spolu v roce 1984. Byli jsme stejný ročník, ale různé fakulty. Akademie, dříve Institut J. V. Andropova, má tři střediska v různých částech Moskevské oblasti: Čelobitěvo na severu, Jurlovo na západě a Balašicha na východě. Putin byl na východě a já na severu.
* Setkal jste se s ním tenkrát? Jaký na vás udělal dojem?
Tehdy jsme se viděli asi pět minut. Hlavní dojem na mě udělal o čtyři roky dříve, během olympiády v roce 1980, kdy jsem studoval na MGIMO. Putin už pět let sloužil u KGB v Leningradě. Stejně jako mnoho provinčních agentů KGB byl stažen do Moskvy, aby posílil kontingent. Tenkrát při olympiádě byla Moskva naprosto obklíčená a jen agentů KGB tu byly desítky tisíc.
Chtěl jsem na olympiádě pracovat jako tlumočník, ale moc se to nepovedlo. Byli jsme přiděleni na Helpdesk 09, kde jsme měli odpovídat na hovory v cizích jazycích. Problém byl, že k nám nikdo nevolal, protože všechny olympijské delegace měly přiděleného tlumočníka, který byl samozřejmě agent KGB, a když něco potřebovaly, obracely se na něj. Takže jsme tam umírali nudou.
Najednou volá nějaký Francouz – jen tak ze zvědavosti. Našel si v průvodci telefonní číslo a zavolal na francouzskou linku. A dvě hodiny jsme si povídali. On mi vyprávěl o životě ve Francii a já jemu o životě v Sovětském svazu. Pracovníkům informační přepážky se zdálo nenormální strávit dvě hodiny rozhovorem s cizincem o něčem, čemu nerozumějí. Tak zavolali KGB.
Když rozhovor skončil, zavolali mě k vedoucímu informační služby, kde už čekal člověk v šedém obleku, který mi ukázal průkaz a řekl: „Pojďte prosím se mnou, potřebujeme s vámi mluvit.“
Naložil mě do Volhy a odvezl na Lubjanku, ale ne do hlavní budovy, nýbrž do recepce na Kuzněckém mostě. A tím operativcem byl mladý kapitán Voloďa Putin.
Tehdy jsem nevěděl, že ho přivezli z Petrohradu. A že si velmi přál ukázat se v dobrém světle a zůstat v Moskvě. A tak mě vyslýchal dvě hodiny a snažil se ze mě udělat kriminální případ, že jsem špion, zrádce, disident. U toho mi tykal, ptal se takovým tím stylem „proč jsi vlastizrádce“.
A já byl na něj arogantní. Byl jsem studentem MGIMO, to je zlatá mládež. Přijímací kancelář KGB na mě udělala dojem, ale nemůžu říct, že bych se bál. Nejdřív jsem mu řekl: „Proč mě oslovujete ‚ty‘, milý soudruhu? Byl jsem devět měsíců připravován na práci s cizinci během olympiády. Cizinci přijeli do naší země, abychom jim ukázali tu nejlepší stránku života v SSSR, což jsem taky udělal. Co tam máte dál?“ A pak jsem si ho trochu vychutnal, což je dodnes moje památná chvíle. Řekl jsem mu: „Svými metodami na mě vyvíjíte takový tlak, že mi připomínáte vyšetřovatele Chvata.“ Zeptal se: „Kdo je vyšetřovatel Chvat?“ Odpověděl jsem: „Copak jste nečetl Solženicyna?“
On reagoval otázkou: „A vy jste četl Solženicyna?“ Řekl jsem: „Tak samozřejmě, že ano. Studuji na ideologické univerzitě, a abychom mohli bojovat proti nepříteli, musíme znát protisovětskou literaturu.“ A on na to: „Můžete mi říct, kdo vám to dal přečíst?“ Já na to: „Jasně.“ Zachvěl se vzrušením v očekávání nové hvězdičky na rameni. „Andrej Brežněv, je to kámoš.“ Vykulil oči: „Brežněv, Brežněv, ten s tím má co společného?“ Těšil jsem se na to: „Je to jeho vnuk.“
A to bylo všechno, měl smolíka. Nechtěl předvolat Andreje Brežněva jako svědka, aby zjistil, jestli mi dal přečíst Souostroví Gulag. To by si samozřejmě v roce 1980 nikdo nedovolil.
Vstal a řekl: „Tak vám děkuji, ještě se uvidíme.“
Moje babička žila v Archangelsku a pracovala v sanatoriu ministerstva obrany. Kosyginova dača byla nedaleko a všichni se tam dobře znali. Můj příbuzný, druhý manžel matčiny sestry, pracoval v „devítce“, devátém ředitelství KGB, tedy v ochraně státníků. Byl v Kosyginově ochrance, natáčel Kosyginovi a jeho rodině domácí videa u nich na dače. Stěžoval jsem si na něj i babičce, i strýcovi: „Strýčku Moťo, stala se mi taková věc. Odtáhli mě na Lubjanku a nějaký hajzl se mi snažil něco přišít. Můžeš to prověřit svými kanály?“ Odpověděl: „Uvidíme.“ Nevím, jak to nakonec dopadlo, každopádně Putina vrátili do Leningradu a jeho kariéra v tu chvíli nikam nepokračovala.
V roce 1984 však dosáhl postupu. Oba jsme tehdy vstoupili do akademie. Dne 29. srpna jsme se všichni shromáždili na parkovišti Leninova stadionu a čekali, jak nás přerozdělí do středisek. V tom davu nás byla asi čtvrtina z MGIMO a všichni jsme se znali. Věděli jsme, že jdeme na průzkum a že jsme elita, budoucí rezidenti, generálové a tak dále. A najednou vidím známý zachmuřený obličej osamoceného kluka. Byl z Petrohradu a nikoho tam neznal. A já mu s úšklebkem říkám: „Dobrý den, vidíte, kapitáne Pukine, přece jsme na stejné straně barikády.“ Byl jsem tenkrát velký hajzl.
On na to: „Já jsem Putin a nejsem kapitán, ale major.“ Mně to trvalo rok po MGIMO, než jsem se dostal na tohle moskevský parkoviště, a jemu to trvalo devět let v Leningradu. Už chápal, že rezidentem ani generálem se nikdy nestane, že v rozvědce jenom marní čas.
* Ale když pracoval v Drážďanech, tak byl rezidentem, ne?
Nebyl, to je lež. NDR byla socialistická země, proto tam z principu nemohli být žádní rezidenti. V Drážďanech byla pracovní skupina, malá provinční pobočka KGB při německé Stasi. A on tam byl jako operativec – starší asistent vedoucího oddělení této pobočky. A rezident je nadřízená funkce šéfa zpravodajské služby v nepřátelské zemi.
* Jak mohl tento bezvýznamný člověk udělat takový kariérní skok a rozhodovat o osudu světa?
Na poslední otázku odpovím rovnou: do této funkce byl jmenován právě proto, že nic nenasvědčovalo tomu, že by měl rozhodovat o osudu světa. A ti, kdo ho jmenovali, si byli jisti, že s ním budou po zbytek jeho života manipulovat, protože on sám o sobě nic nesvede.
Když došlo k rozhovoru mezi [bývalým petrohradským gubernátorem Anatolijem] Sobčakem a Sergejem Pugačevem (ruský oligarcha, který tvrdil, že přišel s nápadem udělat z Putina Jelcinova nástupce), Sobčak řekl: „Co je to za idiotismus? Dosadit Voloďu za prezidenta?“ A bylo mu řečeno: „Vy to nechápete, právě proto“. To byla velká strategická chyba těch, kteří ho jmenovali.
Druhá věc je, že on není politik. Třeba Hitler byl také původně „malý člověk“, který se dostal na vrchol moci a stal se velkým diktátorem. Ale Hitler se udělal sám, šel klasickou politickou cestou. Řečnil v pivnicích, ve vězení psal knížku, dával dohromady svůj program. Sám pochopil, že za ním stojí polovina Německa. To Putin nikdy nechtěl být politikem. Spokojil se s rolí nenápadného technokrata, poctivě si plnil své povinnosti. Jenže pak na sebe natrefili se Sobčakem.
Někdy se směju a říkám, že kdyby Sobčaka poslali samotného do hypermarketu, umřel by tam žízní a hladem, protože on vždycky potřeboval člověka, který mu nalije vodu do sklenice, přinese aktovku, objedná taxi nebo udělá rezervaci v restauraci, dohlíží na jeho diář a schůzky. A Putina si natolik oblíbil, že z něj udělal nejprve poradce a pak náměstka. A v tomto smyslu je Sobčak samozřejmě hlavním viníkem toho, že se toto monstrum dostalo do politiky.
Ale zase se nedá říct, že se Putin vyloupl odnikud, byl podplukovníkem KGB, což znamená, že byl v systému. V zásadě neměl být do KGB vůbec přijat potom, co tam jako šestnáctiletý chlapec sám naklusal nabídnout své služby, protože KGB neměla takové proaktivní lidi ráda. Ale z nějakého důvodu ho přesto vzali. Takže se mu musí nechat, že ví, jak zapadnout. Do různých kolektivů i do systému. Šel administrativní cestou, která mu byla nejbližší: stal se postupně členem prezidentské administrativy, pak Ředitelství prezidentské kontroly, pak ředitelem FSB, pak premiérem a pak prezidentem. Všude se dokázal začlenit. Tak začal figurovat i v plánech vlivných lidí.
* Vaším spolužákem z MGIMO byl také současný ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja. Jaké dojmy jste měl z něj?
Jen ty nejlepší. Vasja byl pohodový kluk, kamarádský a dobrý student. Je dnes zvláštní poslouchat toho kreténa v OSN. Ale na druhou stranu, za Sovětského svazu by tam taky seděl a prosazoval by protiamerické rezoluce úplně stejně jako dnes. Je jasné, že on ani na vteřinu nevěří tomu, co říká. Je to zkrátka jejich práce. Lavrov pracuje jako ministr a Vasja Něbenzja jako jeho náměstek.
* Mohli být také naverbováni?
Verbování probíhá vždy na nižších stupních. Když člověk začne zastávat vyšší funkci, přestává být agentem. Ministr zahraničí nemůže být naverbován, stejně jako jeho náměstek, protože zastupují stát. Zhruba řečeno, stát je nad zpravodajskou službou, ta proto nemůže úkolovat státní činitele. A i kdyby byli kdysi naverbováni, jakmile se ujali prvních vedoucích funkcí, tak to skončilo.
* Jak jste se vůbec od MGIMO dostal ke zpravodajské práci? Byla to v té době univerzita, kde standardně se připravovali budoucí zpravodajští důstojníci?
MGIMO samozřejmě není institut, který by přímo školil personál tajných služeb, ale mezi studenty jsou budoucí kandidáti na zpravodajce. Protože rozvědka potřebuje lidi, kteří ovládají cizí jazyky. Další věcí je samotný výcvik na špiona. My jsme prostě věděli, že MGIMO je takové vivárium, kde se pěstují potenciální vysoce postavené kádry. A měli jsme kamarády, kteří měli otce rezidenty nebo generály KGB. Nebylo to úplně veřejně známo, ale těmi našimi kanály se to rozšířilo.
A když se mluvilo o dobrých pracovních místech – velvyslanectví, konzuláty, ministerstvo zahraničí, ministerstvo zahraničního obchodu, všichni věděli, že vedle toho existuje i taková věc, jako je rozvědka. Která byla navíc zahalena takovou aureolou romantiky.
Čtyři měsíce po té historce s Putinem jsem se nedovoleně zúčastnil lingvistické soutěže francouzského rozhlasu a poslal telegram do Paříže z tehdy uzavřeného města, Zelenogradu. KGB po mně šla, bylo po mně vyhlášeno pátrání – Andropov mi to řekl osobně, když jsem se s ním v roce 1982 setkal v Ústřední klinické nemocnici. Řekl jsem mu: „Dobrý den, Juriji Vladimiroviči“ a on se zeptal: „Kdo jste?“ Odpověděl jsem: „Pracuji zde jako tlumočník pro Walida Jumblatta.“
V té době byl předsedou Světové federace demokratické mládeže. Andropov řekl: „Aha, toho znám. Jak se jmenujete?“ – „Já jsem Sergej Žirnov.“ – „Aha, vy jste ten, co udělal rozruch kolem té francouzské soutěže?“ Spadla mi čelist, že šéf KGB zná mé příjmení. A on řekl: „Co se divíte? Myslíte si, že studenti MGIMO každý den posílají telegramy do Paříže z uzavřených měst?“
Po telegramu jsem byl opět předvolán na KGB, kde seděl jiný „Putin“ – šéf třetího odboru ředitelství „C“, to je výběr a výcvik ilegálů.
* Takže vás naverbovali?
Ano. Putin o mně tenkrát udělal záznam, takže to byl už můj druhý problém. Mimochodem, hlavní budova MGIMO v parku Kultura a místo náboru, kde KGB pracovala se studenty, byly od sebe vzdáleny sto metrů. U bazénu Moskva je vila; teď je tam tisková kancelář SVR, ale tehdy na ní nebyla žádná cedule a pracovaly tam kádry, které verbovaly studenty pro práci ve zpravodajské službě. Pracoval jsem s operativci ředitelství C prvního hlavního úřadu KGB, tedy ilegální služby.
Řekli mi: „Tak dost, hochu, jsi zjevně špion a my tě z MGIMO vyloučíme.“ Naštvalo mě to stejně jako předtím ten Putin a choval jsem se k nim stejně jako k němu. Řekl jsem jim: „Co mi škola řekla? Nauč se francouzsky a mluv francouzsky. Vyhrál jsem soutěž a vy jste mě měli poslat do Paříže, abych si převzal cenu se slovy: ‚U nás je skvělý vzdělávací systém!‘ A vy pro mě máte místo toho idiotské výčitky. Řekněte, co jsem porušil?“ A ten člověk odpověděl: „Mladý muži, laskavě se uklidněte, já vám vlastně nabízím zajímavější práci – stát se ilegálním špionem a odjet do Francie.“
Když vám tohle někdo řekne ve dvaceti letech… Oni vědí, jak tu věc odprezentovat, vědí, jak s lidmi manipulovat. V té době jsem to vnímal jako super-duper nabídku.
* Co jste dělal ve Francii? Jaká mise byla nejzajímavější?
Nejzajímavějším úkolem byla poslední mise. Předtím jsem byl přidělen na ministerstvo zahraničního obchodu – je to krásné místo, ale práce úplně na hovno, po třech měsících jsem se tam málem zbláznil a žadonil: „Lidi, já chci zpátky do ilegality!“. Řekli mi: „Zatím vydrž“.
Změnili mi jazyk a já se pak tři roky učil španělsky. Skončil jsem na čtvrtém oddělení ředitelství „C“ – to je americký kontinent, Latinská Amerika. Ale moc mě to nezajímalo.
Využil jsem perestrojky a vrátil jsem se k francouzštině. Nejprve v Moskvě: měl jsem v televizi pořad ve francouzštině. Začali jsme dělat pořady s francouzským velvyslanectvím. A pak mi moji šéfové řekli: „Dost bylo podnikání, máme deset míst na velvyslanectví. Potřebujeme Francii, tak jeďte do Paříže a nechte se tam legalizovat“. Odjel jsem do Paříže a dostal se do instituce, která se jmenovala Národní škola administrativy. Byla to jejich obdoba Akademie společenských věd Ústředního výboru KSSS: když jste ji vystudoval, stal jste se pak velkým aparátčíkem nebo politikem. Z této školy vyšli čtyři francouzští prezidenti, dva tucty premiérů a stovky ministrů.
Uvědomil jsem si, že je to velice zajímavá instituce. Šel jsem do školy, abych o ní podal zprávu, a oni mi řekli: „Letos poprvé, když máte perestrojku a glasnosť, jsme připraveni přijmout studenty ze SSSR. Chtěl bys být prvním sovětským studentem, který přijde do naší školy?“ Pomyslel jsem si: „To je ono!“. Ale nedal jsem to najevo a dokonce jsem nasadil kyselý výraz – studovat další dva roky mě nelákalo. Ale oni si to špatně vyložili: „Možná nemáš dost peněz na studium? Neboj se, dostaneš stipendium od francouzské vlády.“ Takže pustili vlka tam, kde jsou ovce, a ještě mu za to zaplatili. A když jsem se vrátil do Moskvy a řekl o tom svým nadřízeným, všichni se poprskali smíchy. Dostal jsem status ilegála, to znamená, že jsem byl zařazen do zvláštní zálohy.
A s tímto statusem jsem přijel do Paříže a začal vykonávat činnost. Mimochodem, na našem kurzu bylo asi 40 cizinců. Byla mezi nimi i Karin Kneisslová, která se pak v roce 2017 stala rakouskou ministryní zahraničí – skrz naskrz putinovská. Už tenkrát jsem ji odepsal s tím, že je absolutně prosovětská. A můj odhad se zřejmě potvrdil, protože ji museli taky naverbovat. Putin jí dokonce přišel na svatbu a tančil s ní valčík a teď je v Rosněfti (v květnu 2022 Kneislová podala rezignaci na členství v představenstvu Rosněfti a odmítla prodloužit svůj mandát na druhé funkční období).
Tři z mých kamarádů pracovali v kanceláři republikánského premiéra Françoise Fillona, který byl také absolutním zastáncem našich. Putin ho také dosadil do představenstva ropných a plynárenských společností, a všichni tito kamarádi mohli být samozřejmě naverbováni.
* Chcete říci, že nejen ruští politici, ale i politici v Evropě jsou „zmanipulovaní“?
Nejen v Evropě, ale na celém světě. A hlavně je k tomu ani není třeba nutit. Lidé říkají, že se používá nějaký druh kompromitace. Jaký druh kompromitace? Jdou se naverbovat a nabízejí své služby. Někteří zbožňují Putina. Někteří zbožňují Rusko. Někteří zbožňují ruské peníze. Skoro se jim musíte bránit. [Jean-Luc] Melanchon je levičák, proputinovský, [Eric] Zemmour je pravičák, proputinovský, Marine Le Penová je proputinovská, klasičtí pravičáci François Fillon a Nicolas Sarkozy jsou proputinovští, francouzští komunisté jsou také proputinovští.
* Necítíte se provinile, že jste se na tom také podílel?
Snažím se na to nemyslet. Pokud na to myslíte, tak samozřejmě… V podstatě na to občas myslí moje svědomí. Protože chápu, že je to vlastně gangsterství. Jen ve smokingu a s bílým límečkem. Ale na druhou stranu, existuje ve všech zemích. Kdyby Američané neměli svoji CIA, Francouzi DGSE, Izrael Mossad a Němci BND, tak by se snad dalo něco říct. Ale každý ji má, každý dělá gangsterství pod rouškou diplomacie a zahraničního obchodu. V tomto smyslu nejsem zrovna nejprovinilejší. Všechno jsem to vykoupil svými knihami a kritickými výroky, a to i v médiích.
V roce 1991 jsem si myslel, že je po všem, když Gorbačov rozbil KGB a Jelcin zakázal KSSS. Ale to byly jen mladické naděje a sny. Bezpečnostní služby se obávaly toho, co se stalo ve východním Německu, kde byli všichni agenti a kádry Stasi lustrováni. U nás se to nestalo. Jelcin a všichni demokraté, kteří přišli po Gorbačovovi a rozpadu SSSR, mají tu největší vinu. Protože oni lustrace neprovedli, nedošlo k žádnému zúčtování s minulostí, dokonce ani se Stalinem. Rusko tím vším neprošlo a není to moje vina. Velká část ruských politiků má mnohem větší vinu než já.
* Před ruskou invazí na Ukrajinu se věřilo, že v Evropě je velmi mnoho agentů ruských tajných služeb. Jak to vypadá teď? Nedávné zatčení argentinského páru, který se přestěhoval do Slovinska, nasvědčuje, že se Rusko nehodlá tohoto předmostí vzdát.
Oni se „nepřestěhovali do Slovinska“, oni se přestěhovali tam, kde dostali svůj pracovní úkol. Slovinsko se stalo zemí, kde se měli natrvalo legalizovat a zahájit špionážní činnost. Mohlo se jednat o nábor ve vojenských a politických kruzích ve Slovinsku, v EU a v NATO. Jistě museli mít nějakou složku související s Ukrajinou a podporou NATO. Víme, že v Rusku je obnoven program ilegální špionáže. Svého času se mělo za to, že se od něj upustilo, protože je to dlouhý a bolestivý proces. Představte si, že se ve třiceti letech přestěhujete do cizí země a snažíte se legalizovat. Musíte mít nějakou historii, kde jste celou dobu byli, jak jste vyrůstali, musí existovat profily na sociálních sítích, osobní kontakty. Pokud to nemáte, budou se na vás dívat s podezřením.
A k čemu vůbec potřebujeme nějaké ilegály, když je tu velká ruská diaspora? Dívka jménem Anna Kuščenko může odjet do Londýna, vzít si jistého pana Chapmana, stát se Annou Chapmanovou a pak odjet do USA jako britská občanka. To je pak velmi snadné se v ruské diaspoře ztratit.
A proto mě překvapuje, že do toho ilegálního programu tak investují, protože všechno se dá udělat mnohem jednodušeji a za mnohem méně peněz.
Pokud jde o vyhošťování špionů, kteří pracují pod diplomatickým krytím, za poslední rok bylo ze západních zemí vyhoštěno více než 500 lidí. To je nejvyšší počet vyhoštěných špionů v historii. Dokonce i po případu Skripalových jich bylo 125. A přesto to nic neznamená.
Když se mě na Západě ptají: „Tak co, už jsme tomu krokodýlovi vytrhli zuby?“, odpovídám: „Ruská rozvědka není krokodýlí zub, ale ocas ještěra. Ten můžete utrhnout, ale vyroste vám nový“.
* Jak jste skončil s prací špiona a proč jste požádal o politický azyl?
Nebyl jsem to já, kdo odešel z práce, ale práce, která odešla ode mě, protože SSSR se zhroutil a KGB byla zlikvidována. Všichni, kterým jsem přísahal, zemřeli, a tím pádem zemřely i všechny závazky, které jsem přijal. Takže to byli oni, kdo mě zradil, ne já, kdo zradil je.
Navíc nejsem rozený čekista, nemám to v krvi. Plus jsem se ani v době, kdy jsem byl ve službě, netajil svým pohrdáním Pátým ředitelstvím (útvar KGB, který měl na starosti boj proti „ideologické sabotáži“), ke kontrarozvědce a ke komunismu, protože jsem starý antisovětista. Když jsem provokoval Putina, byl jsem už antisovětem, i když jsem tenkrát ještě měl idealistické názory.
A když se to celé rozpadlo, využil jsem toho a spolupráci s nimi ukončil. A oni se tehdy báli o vlastní zadky a nechali odejít všechny, kteří chtěli. Takže jsme se rozešli přátelsky, dalo by se to tak říct. A když pochopili, že žádná lustrace nebude, začali tkát novou pavučinu, připomínající mafiánskou strukturu, do níž zabalili kdeco, i nostalgii po SSSR. Hlavně Primakov to dělal.
Já jsem se pak vrátil ke své původní profesi a pracoval mezi Paříží, Moskvou a Švýcarskem. Našel jsem mezeru na trhu: v Rusku byli bohatí lidé, kteří se chtěli usadit ve Švýcarsku, poslat tam své děti do škol, otevřít si účty v bankách nebo se tam léčit. A tak jsem se stal zprostředkovatelem pro patnáct soukromých klinik kolem Ženevského jezera. Vytočil jsem stará telefonní čísla a ukázalo se, že všichni ti lidé jsou pořád ve státní správě. Přednesl jsem jim svůj nápad a oni na to: „Švýcarské kliniky? Skvělé! Dodáme vám pacienty a všichni na tom pěkně vyděláme!“
Začal jsem tam vozit lidi, včetně moskevského starosty Gavriila Popova, demokrata, což byl ve skutečnosti ještě horší korupčník než Sobčak, s kontem v Bank of America a podivnou organizací Mezinárodní svaz ekonomů, která je dodnes zástěrkou ruských tajných služeb.
V roce 1996 se konaly prezidentské volby Jelcina. Byl nemocný, chodil jako živá mrtvola. Musel vždycky dostat injekci a pak mohl tak patnáct minut mluvit na veřejnosti, ale víc ne. A Jelcinova rodina tehdy řešila otázku, zda mu nemají nechat urychleně operovat srdce.
Byl jsem předvolán s velkým utajením na panství Barvicha a bylo mi řečeno: „Můžete Jelcinovi zařídit operaci ve Švýcarsku?“. Odpověděl jsem: „Samozřejmě, proč by to vůbec měl být problém“. A tak jsem začal organizovat cestu do Ženevy. Ale Jelcinova „rodina“, teď myslím tu politickou, se bála, že kdyby Jelcin ve Švýcarsku zemřel, byl by z toho akorát velký skandál, a od tohoto nápadu upustila. Mezitím se kolem mě začali motat nějací lidé a snažili se mě přesvědčit, abych se vrátil do služby. Já už jsem tam nechtěl jít a říkal jsem jim: „Nechte mě být, znám všechna pravidla hry, ale nechci se vrátit. Můžeme spolupracovat, protože je mi jedno, komu zprostředkuju léčbu“.
To je ale neuspokojilo, vznikl konflikt a já si uvědomil, že je to můj kostlivec ve skříni a že jsem vydíratelný, protože nic jako bývalý špion neexistuje.
Tehdy přijali zákon o zpravodajských službách a ani bývalí špioni KGB nemohli mluvit o tom, že byli špiony KGB. Ale našel jsem si anekdotický způsob: požádal jsem je o svůj diplom z Akademie KGB. Podle zákona o vzdělávání mi ho byli povinni dát, když jsem podal výpověď.
Ale z nějakého důvodu tenkrát zahraniční rozvědka vystrčila růžky a začala mě různě šikanovat. Podal jsem žalobu k moskevskému městskému soudu, v médiích se k tomu objevily všelijaké titulky typu: „Štirlic požaduje svůj diplom“, Petr Tolstoj o mně natočil reportáž. Ale nejdůležitější ze všeho bylo, že se to všechno dostalo na veřejnost a oni mě nemohli zavřít.
A i když v roce 2000 vydal Moskevský městský soud rozhodnutí, kterým mi odmítl vydat diplom, bylo to stokrát lepší než ten diplom, protože na pěti stránkách soudkyně Emyševová napsala celý můj čekistický životopis. A tím celá věc skončila. Ale problém byl v tom, že v roce 2000 přišel Putin a s ním všichni čekisti. Kdyby tam nebyli, bylo by možné udělat v Rusku kariéru, ale takhle jsem musel utíkat. Vzpomněl jsem si, jak se mnou mluvil, v roce 2000 jsem už věděl, co je zač.
* A nebojíte se tak otevřeně mluvit o Putinovi? Sám jste zmínil Skripala.
Moc se nebojím, protože jsem přece jenom malá ryba. Sergej Pugačov mluví o Putinovi desetkrát víc než já. S Putinem jsem se setkal jen párkrát, většinou anekdotickým způsobem. Jednou to bylo mimochodem přímo v Drážďanech, v roce 1986: tehdy jsem byl na služební cestě jako tajný agent. Přijel jsem na čtrnáct dní na Drážďanskou univerzitu s identitou belgického studenta.
A ten blbeček mě na jedné akci poznal a začal se mnou mluvit rusky. Vytřeštil jsem oči a odpověděl mu německy: „Nerozumím.“ A pak jsem ho ještě potkal v Leningradě v roce 1990 nebo 1991. Pierre Boulez byl na turné a já ho doprovázel na recepci na leningradské radnici.
Putin se mi vyhýbal. Podle mě si vzpomněl na tu drážďanskou epizodu, protože pak dostal pořádně vynadáno. Napsal jsem totiž do svého referátu, že mě ten člověk málem propálil. Sám jsem k němu přistoupil a řekl mu: „To je v pořádku, tady můžete mluvit rusky“. Řekl jsem mu, že se chystám odjet do Francie. A on zůstával v Petrohradě na radnici a myslel si, že tak to bude navždy.
* Ale přesto vás nakonec porazil. Možná je to vyvrhel, ale je to mocný muž, kterého zná a bojí se ho celá planeta. A vy žijete ve vyhnanství.
V tomto ohledu určitě ano. Ale já jsem s ním v tomhle nikdy nesoupeřil. Pro mě byl Putinem roku 1980 a stále jím je. A může zastávat jakýkoli post, on neudělal kariéru v tajné službě, zatímco já ano. Na druhou stranu špion-ilegál je člověk, který nepatří sám sobě, může být kdykoli odvolán.
Dnes žiji v zemi, kterou miluji, mluvím jazykem, který miluji, a ve Francii mi vyšly čtyři populární knihy. Jako frankofil a frankofonní člověk jsem se v životě našel. I jako bývalý ilegální špion.
__________________________
Rozhovor vedla Farida Kurbangalejeva

strojmir · Příspěvek od **strojmir** » 7/4/2023, 23:35

Tohle je moc pěkné video z výcviku UA tankistů na Challengery. Pro ty co zajímá tato technika jedinečné.

phpBB [video]

oliver99 · Příspěvek od **oliver99** » 8/4/2023, 08:21

Drony...
https://mobile.twitter.com/AndriyNafo18 ... 5140203520

Příspěvek od **niko** » 8/4/2023, 08:49

Dvaja ruski vysadkari to vzdali.
https://twitter.com/GirkinGirkin/status ... hrcmQ&s=19

Shakal · Příspěvek od **Shakal** » 8/4/2023, 15:04

Zdroj FB profil dnesnaukrajine.cz

Sobota. Dnes je to přesně rok od chvíle, kdy ruská raketa zabila 61 lidí čekajících na evakuaci u nádraží v Kramatorsku a nejméně dalších sto zmrzačila. Několik různých vyšetřování vždy dospělo ke stejnému závěru: šlo o ruskou raketu vypálenou z Rusy okupovaného území. Přesto dodnes vidíme ozvěny ruské propagandy v téměř každé diskuzi, kde se událost zmíní. Ostatně strategie „to oni sami“, provázela celých několik prvních měsíců války: Kyjev? Ten si bombardují sami, aby mohli ukázat na Rusy! Evakuační trasy? To Ukrajinci sami zabíjí vlastní obyvatelstvo, jako 8 let předtím! Vězení se členy Azovu v Olenivce? To Ukrajinci zahlazují stopy! Tržnice v Kramatorsku? No, co myslíte, samozřejmě zase Ukrajinci! Pro konzumenty ruské propagandy je zkrátka jednodušší přijmout, že všechno je konspirace a palba do vlastních řad než že brutální invazní okupační armáda, která nepovažuje Ukrajince rovnocenné lidské bytosti, neumí mířit nebo prostě nemíří. I proto je na téhle stránce nulová tolerance pro její projevy. A teď pár aktualit:

- Pokud Ukrajinci nespustí ofenzivu v nejbližších dnech nebo týdnech, Bachmut nejspíš nakonec skutečně padne. Poté, co Rusové vzdali pokus město obklíčit a namísto toho posílají všechnu živou sílu v oblasti do útoku na samotné město, navíc za přímé účasti zbytků elitních sborů VDV a elitních jednotek Wagnerovy armády, Rusové neustále postupují. Bojuje se o každou ulici, o každý dům, Rusové stále počítají ztráty po stovkách denně, ale ztráty teď mají vyšší i ukrajinští obránci, přičemž největší tíhu nese dobře vycvičený personál, který bude v chystané ofenzivě velmi chybět. Vzpomeňte si také na české kluky, kteří právě tam v těchto dnech bojují. I mezi nimi je teď několik raněných. Podle prvních ozvěn to ale – doufám – nebude vážné.

- Údajné uniklé dokumenty Pentagonu ukazující plány ukrajinské ofenzivy dělají Rusům pořádné vrásky. Nedá se tedy vyloučit, že je záměrně vypustily samy Spojené státy v rámci psychologického boje. Ukrajina už je nicméně označila za falzifikáty a sarkasticky uvedla, že nejúspěšnější vojenské operace Ruska se odehrávají ve Photoshopu. Za falešné je dnes označil i ruský GUR.

- Volodymyr Zelenský, ač sám po rodičích Žid, navštívil tradiční muslimskou večeři iftár. Při setkání se nechal slyšet, že by rád, aby se ze setkání stala tradice na oficiální úrovni, kdy se během iftáru potkají zastupitelé Ukrajiny s představiteli muslimských komunit na Ukrajině, a především se členy „Medžlisu“ – parlamentu krymských Tatarů.

- Twitter zrušil omezení zavedená na účtech ruských politiků, vládních institucí a ambasád, kvůli kterým se například nezobrazovaly ve výsledcích vyhledávání. Také se zdá, že sociální síť obnovila dříve zrušené účty různým proruským, často falešným účtům.

- Ukrajinská energetická soustava je nyní i přes pokusy Rusů ji zničit téměř plně v provozu a Ukrajina proto chystá obnovu dodávek elektřiny na západ do Evropy. ISW konstatuje, že snaha Rusů energetickou soustavu zničit, selhala.

- Rusové se na Telegramu „pochlubili“, že střílí zvěř v Národním parku Askania-Nova, biosférické rezervaci v okupované části Chersonské oblasti. Fotky se zastřelenou zvěří doplnili komentářem „mňam mňam“.

- Počet Rusů, kteří kontaktovali linku „Chci žít“, se podle ukrajinské rozvědky v březnu zdvojnásobil. Ukrajina evidovala okolo tří tisíc ruských vojáků, kteří na linku volali a prozkoumávali možnosti, jak se bezpečně vzdát.

- Spoluzakladatel Monobanky Volodymyr Jacenko nabízí odměnu 20 miliónů hřiven tomu, kdo dokáže přistát 9. května na Rudém náměstí v Moskvě s dronem s ukrajinskými vlasteneckými nápisy.

- Nevládním organizacím a médiím se podařilo identifikovat už bezmála 20 000 ruských vojáků, kteří padli v během invaze na Ukrajinu.

- Obyvatelé Petrohradu stojí dlouhé fronty u bank a směnáren ve snaze nakoupit dolary nebo eura kvůli padajícímu rublu.

- Rusko tvrdí, že Doněck byl pod palbou z ukrajinských raketových systémů. Jeden člověk měl být zabit a šest zraněno.

- Ruská Státní duma projedná změny zákonů, které by mimo jiné zaváděli až doživotní trest za vlastizradu.

- Obyvatelé Voroněže hlásí explozi v areálu závodu, který vyrábí letadla a letecké součástky.

- Zadržený novinář deníku The Wall Street Journal Evan Gerškovič byl obviněn ze špionáže.

- Ukrajinci podnikli úspěšný protiútok jižně od Avdijivky a nyní drží pozice u obce Spartak.

- Rusové vybudovali 70 km dlouhý zákop mezi Melitopolem a Berďanskem.

-----

P.S.: Chcete podpořit moje pravidelné reporty? Kupte si třeba některou moji písničku na www.tomcortes.cz/poslouchej

Zajímavá videa:

Rase · Příspěvek od **Rase** » 8/4/2023, 15:38

Tak nevím zda mi něco nedochází, ale v článku níže se zmiňuje, že v noci 19. října se mělo 600 elitních ukrajinských vojáků (na 30 člunech) pokusit o vylodění a obsazení Záporožské jaderné elektrárny. Nebyli však úspěšní atd. atd. Jsem jediný komu to přijde jako totální blbina? Bez podpory těžkých zbraní (dělostřelecká příprava) je vždycky jasné že se někde objeví tank nebo minimálně dobře ukryté kulomety a útok lehké pěchoty jednoduše smázne. Další věcí co mi smrdí je, kde by vzali tolik speciálů - zatím všechny přepady byly jen o pár člunech s malým množstvím vojáků, udeřili, zničili co měli a zase se stáhli. Nějaké obsazení elektrárny by nemělo smysl a to ani v případě, že by bylo úspěšné - obránce by nebylo možné zásobovat a rychle by podlehli. Zkrátka je to dost blbost a dle mého akorát rozpracovali tehdejší ruskou propagandu, která se o odražení útoku zmiňuje, ale bez důkazů (pár mrtvých na pláži, kteří ve skutečnosti nebyli mrtví, nepočítám).

https://www.novinky.cz/clanek/valka-na- ... u-40428134

EDIT: Bavil jsem se s kolegou, prý ta akce skutečně proběhla a v té skupině byli zahraniční dobrovolníci. V podstatě se otočili hned jak se ukázalo že je to "past", tak snad se celá operace obešla bez větších ztrát. Stejně mi to ale smysl nedává.

NevimJiste · Příspěvek od **NevimJiste** » 8/4/2023, 16:39

Cesta do Bachmutu

https://www.youtube.com/watch?v=N5z9l8-uj8M
Původní zdroj:https://t.me/The_Wrong_Side/8348

Rase · Příspěvek od **Rase** » 8/4/2023, 17:01

Ukrajinský výsadkář sám zastavil ruskou útočnou skupinu

Výsadkář s přezdívkou "Solomon" bránil šest měsíců Marjinku v Doněcké oblasti na Ukrajině. Během té doby se stal skutečným příkladem pro své mladší spolubojovníky a předvedl činy, kterých jsou schopni pouze skuteční ukrajinští výsadkáři. V civilním životě se mladík profesionálně věnoval řecko-římskému zápasu a boxu. Dlouhou dobu pracoval v Kyjevě v soukromé bezpečnostní službě. K obraně vlasti se dobrovolně přihlásil po začátku ruské invaze na začátku minulého roku. "Chtěl jsem se dostat k výsadkovým útočným jednotkám, protože tyto jednotky jsou vždy tam, kde je to nejtěžší." Díky fyzické přípravě snadno prošel výběrem i výcvikem a rychle si osvojil základy vojenské služby. Následně byl vyslán do Marjinky, kde spolu se svými bratry zaujal obranu přímo v samotném městě. Ukrajinské pozice byly blízko nepřítele, který se neustále snažil zaútočit. Několik dní mu trvalo, než se na těžkou situaci na frontě adaptoval. Nepřítel na ně často používal fosfor, střílel z děl a tanků. Jejich pozice byla přímo v první linii a tedy neustále pod palbou, Rusové na ně útočili skoro každý den. Všechny jejich pokusy ale byly zastaveny a po velkých ztrátách odraženy. Nepřátelské jednotky útočící na Marjinku mají početní převahu ve vybavení a pěchotě, ale nemají žádnou motivaci. Jejich velitelé vrhají personál do ofenzivy jako potravu pro děla. "Nedávno se jedné pětičlenné nepřátelské útočné skupině podařilo odstranit naše minové nástrahy a dostat se velmi blízko k naší pozici. Všimli jsme si jich včas a okamžitě zahájili palbu. Hned v prvních minutách tři padli, jejich kulometčík byl vyhozen do vzduchu a byl zajat. Ukázalo se, že všechno to byli Wagnerovci a zajatec vypověděl, že byli nuceni k útokům násilím, ti co odmítli, byli brutálně mučeni ve sklepích a vyhrožovali jim smrtí.
Solomon zmiňuje, že došlo i ke kuriózním případům, kdy si nepřítel během bitvy spletl pozice a dostal se do rukou samotných obránců Marjinky. "Pamatuji si, jak si při jiné bitvě jeden z Rusů spletl dům a skočil přímo do našeho pozorovacího postavení. Začal křičet, že se potřebuje krýt před ostřelováním, že je s námi a abychom nestříleli, když viděl ukrajinskou pásku na neprůstřelné vestě mého spolubojovníka, dal mi pěstí. Muselo to být zlikvidováno.
Mladík zmiňuje rovněž nejdelší hodinu a půl ve svém životě, kdy musel sám zadržovat nepřátelský útok na jejich pozici. Nejprve rusové chaoticky ostřelovali Marjinku, aby odhalili pozice ukrajinských výsadkářů. Nad hlavami jim neustále kroužily ruské drony a během hodiny na jejich pozice dopadly dvě střely z minometu ráže 120 mm. Z domu kde se ukrývali, zůstala jen jedna zeď. Byli vážně ranění a jeden voják zemřel. Solomon nebyl zraněn jen díky štěstí a ochranným pomůckám. Před šrapnelem jej zachránila kevlarová helma a neprůstřelná vesta. "Zůstal jsem jediný schopný boje a v té době začali Rusové postupovat na naši pozici. Viděl jsem je už asi 50 metrů daleko, slyšel jejich hlasy. Ukázali přímo na mě. V tu chvíli mě ani nenapadlo opustit kluky a vrátit se." Rozhodl se tedy bojovat s ruskými útočníky ze všech sil. Naštěstí tam bylo dost munice. Kvůli intenzivní bitvě se další výsadkáři nemohli přiblížit k pozicím svých spolubojovníků a pomoci jim. Až později jim začal pomáhat kulometčík z nedalekého postavení, který odřízl přístup do zničené budovy. Za pár minut se na něj však vrhlo dělostřelectvo. "RPG-7 mi tehdy hodně pomohlo. Vypálil jsem z něj na nepřítele více než 20 granátů. Už po třetím výstřelu jsem měl pohmožděninu a moc jsem neslyšel. Když došly granáty k RPG, tak jsem začal střílet z pušky. Jak se později ukázalo, bitva trvala více než hodinu a půl. Byla to pro mě věčnost. V důsledku toho se Rusové nemohli dostat do naší pozice a ustoupili. Až tehdy byla evakuační skupina schopna přijít k nám a odnést raněné." Díky statečné akci výsadkáře se nepříteli nepodařilo postoupit a ukrajinské pozice dobýt. Dnes "Solomon" pokračuje v obraně ruin Marjinky a každý den likviduje útočníky.

https://armyinform.com.ua/2023/04/06/uk ... ovu-grupu/

danny1691 · Příspěvek od **danny1691** » 8/4/2023, 22:31

TOS-1A s ochranou proti dronům

danny1691 · Příspěvek od **danny1691** » 9/4/2023, 10:24

Článek je v sekci Premium. Tedy zamčený, ale úvod je zajímavý
Piloti umírají v ruských pastech, stíhačky F-16 nás zachrání, apeluje Ukrajina
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... ranicni_hp

HONZIK11 · Příspěvek od **HONZIK11** » 9/4/2023, 10:35

To je souhrn vseho. Zacina to Ukrajinskym prehledovym radarem na zemi pokud ty dva nejsou Su57.Pokud ano tak.....Konce strelami pod kridly Ruskych letounu. Mezi tim jsou dosahy obou radaru protivniku jejich schopnost pusobeni v pasivnim rezimu a prenos dat mezi nima. Dale pak odolnost proti ruseni radaru i strel.

Takze je to cely komplex opatreni aby se tak nestavalo. F16 s linkem a modernim radarem ,s poslednimi strelami vzduch vzduch ,je jen jednou soucasti.

Daver · Příspěvek od **Daver** » 9/4/2023, 12:00

Vláďa Krupa shrnul video Andreas Puck Nielsen (video hodím nakonec)

Nedostatky Ruské živé síly

Dosavadní boje na Ukrajině si můžeme rozdělit do dvou období.
Od konce února do konce září 2022 - Putin se snaží vést válku pouze s profesionálními vojáky. Provádí se řada opatření k tomu, aby byl nabrán dostatek dobrovolníků co by podepsali kontrakt a na přelomu jara a léta se začnou hromadně rekrutovat vězni z kolonií, ale evidentně ani to nestačí.
V tomto období má Rusko nedostatek personálu, který kompenzuje převahou v dalekonosné palebné síle. Viděli jsme obrázky poloprázdných obrněných transportérů, ale také toho, že Rusko má mnohem více dělostřeleckých hlavní a munice než Ukrajinci.

V delším období toto nezafungovalo. Rusko ztrácelo velkou část své techniky, která nebyla dostatečně podpořená a chráněná pěchotou a poté, co Ukrajinci dostali systém HIMARS, ztratilo možnost pohodlně své dělostřelectvo zásobovat.
V září po úspěšné Charkovské ofenzivě Putinovi tedy nezbylo nic jiného než přikázat částečnou mobilizaci. Touto vlnou doplnila Ruská armáda svůj nedostatek personálu a stabilizovala frontovou linii.

Poté se ovšem Putin rozhodl pro zimní útoky, které byly pravděpodobně chybou. Ofenzivní akce přinesly vysokou míru opotřebení při neadekvátních ziscích. Obecně řečeno tato fáze trvala od konce podzimu do dnešních dní a Rusko zde kompenzovalo nedostatek techniky rozsáhlejším využíváním pěších útočných družstev.
Zde se dostáváme k otázce, kolik vojáků Rusko vlastně má? Jak dlouho mu jeho zmobilizovaní vydrží při vysoké míře opotřebení?
Protože Putin veřejně nevyhlásil další vlny mobilizace. Takže neexistuje stabilní přísun kterým by se nahrazovali ztracení vojáci. Může něco probíhat pokoutně, ale ne v takových počtech.

Ohledně počtů ztrát existuje velká míra nejistoty ale můžeme si vzít dvě čísla jako horní a spodní hranici toho, kde se pohybujeme. Jediný, kdo tu snad zná pravdu, je Ruské ministerstvo obrany a to nám jí neřekne.

Čísla Ukrajinského generálního štábu - pohybují se obvykle v rozmezí 500 - 1000 denně.
Takže například 7. 4. vyšlo číslo 480 zabitých a celkové ztráty 177110. S tímhle číslem je několik problémů. Ukrajinci mají motivaci zveličovat a také je tu problém s metodologií. Při způsobu boje, který se vede na dlouhé vzdálenosti - zkrátka si nemůžete být nikdy jistí tím, kolik lidí zabil nebo zranil dělostřelecký úder nebo úder HIMARSu. Lidé občas mají štěstí a přežijí i dramaticky vypadající blízké výbuchy pokud se díváme na záběry z dronů. Musíte tedy používat nějaký odhad a může zde být motivace mít ten odhad na horní straně.
Můžeme toto číslo brát jako horní strop- to nejvyšší možné.

Druhým zdrojem je Mediazona ve spolupráci s BBC, která shromažďuje smuteční oznámení. Zde máme ten nejkonzervativnější možný počet, protože to jsou ztráty u kterých známe jméno, víme že se jednalo o vojáka sloužícího na Ukrajině, a že byl pohřben na některém z Ruských hřbitovů. Očividně počet jmen, které Mediazona nalezne, bude nižší než skutečný počet zabitých Ruských vojáků.

Mediazona toto číslo aktualizuje každé dva týdny a poslední číslo ze 7. 4. je 19 688. Přírůstek během dvou týdnů 1665.
Pokud se nad tímhle číslem zamyslíme v kontextu, tak uvidíme jeho závažnost. I jen toto nejmenší možné číslo za rok je stále vyšší, než kolik vojáků ztratil Sovětský svaz v Afghanistanu za deset let, kdy měl zároveň dvojnásobnou populaci.

Čili toto je rozmezí kde se pohybujeme. 177 tisíc je absolutní horní mez a 20 000 bude výrazně pod skutečným číslem ztrát.
Mrtví samozřejmě nejsou jediné ztráty. Jako určitá zobecněná poučka se uvádí, že na jednoho mrtvého připadají tři zranění. Pokud si řekneme, že budeme odhadovat konzervativně a na jednoho mrtvého dáme dva zraněné, tak horním odhadu ztrát by vycházelo, že Rusové spotřebovali svou zmobilizovanou sílu ze září právě někdy v těchto dnech.

Pochopitelně Rusku nedojdou vojáci naráz, ale mohli by být blízko k bodu, kdy začnou pociťovat ten samý deficit personálu jaký zažívali počátkem září. A různé záplaty typu kampaň na nábor dobrovolníků, nebo skryté povolávání dlužníků a vězňů nebude znovu na vykrytí deficitu stačit. Putin měl pravděpodobně vyhlásit další vlny mobilizace již před měsíci, ale neudělal to.

Oproti tomu Ukrajina provádí svou mobilizaci průběžně, takže nenarazí na podobný problém s deficitem živé síly, který by musela řešit nějakou radikální změnou své politiky.

phpBB [video]

strojmir · Příspěvek od **strojmir** » 9/4/2023, 14:44

Zajímavé video. Protiletadlový Bofors L 70 v službách Ukrajiny pálí na dron.

https://mobile.twitter.com/WarNewsPL1/s ... WarNewsPL1

Rase · Příspěvek od **Rase** » 9/4/2023, 16:11

Ruští žoldáci plení zoologický park v městečku Askania Nova v Chersonské oblasti na Jihu Ukrajiny. Zde na fotce pózují s postřílenými srnci obecnými. Válečný reportér Romanov se před chvílí vyfotil jak jednoho srnce žere.
Vlastní zoopark (cca 70 ha) rozložený kolem původního zámečku se skládá ze dvou částí – ornitoparku na uměle vybudovaných jezírkách a kanálech, napájených artézskou vodou, výběhy kopytníků a pštrosů. Zcela samostatný areál pak tvoří „safari“ v oblasti Velké Čaplinské deprese, kde na ploše 2380 ha společně polodivoce žijí stohlavá stáda kopytníků z různých zoogeografických oblastí světa (sajg, koní převalského, buvolů, různých druhů antilop...). Askanijská ZOO je nejstarší zoologickou zahradou na území dnešní Ukrajiny. Její základy byly položeny již roku 1874. Slouží mimo jiné jako výzkumný ústav pro sledování aklimatizace různých druhů živočichů.

https://twitter.com/markito0171/status/ ... 89/photo/1
https://twitter.com/markito0171/status/ ... 5746792450
https://www.youtube.com/watch?v=6TTK5NrgxZU

PALBA.CZ

Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Ukrajinská armádo kam kráčíš?

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině

Re: Válka na Ukrajině