PALBA.CZ

Vše souvisí se vším. Z tohoto důvodu zakládám nové vlákno o dalším, neméně zajímavém a důležitém konfliktu. Hned na úvod dáme analýzu z pera známého Rakušana Coopera.

Arménie vs. Ázerbájdžán, 12.-14. září 2022

Než se vrátím ke svému zpravodajství o válce na Ukrajině, dovolte mi podívat se na jinou, "nepřímo související" kauzu: "trochu zastíněna" vývojem na Ukrajině posledních dní se v pondělí 12. září 2022 znovu rozhořela 30 (a více) let stará válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem.

Nákladní automobil arménských ozbrojených sil po zásahu z UCAV TB.2 Bayraktar ázerbájdžánských ozbrojených sil.

Příběh o tom, "jak se to stalo", je poměrně složitý, a proto si dovolím jen velmi stručně shrnout nejnovější vývoj.

Během války o Náhorní Karabach v roce 2020 Ázerbájdžán porazil Arménii a donutil ji stáhnout své síly ze čtyř okresů, které okupoval od 90. let. Arménská porážka si vynutila otázku demarkace hranice mezi oběma zeměmi - ta zahrnuje nejen oblasti, z nichž se arménské síly stáhly nebo teprve stáhnou, ale také ázerbájdžánský okres Qazakh, vesnici Karki v Nachičevanské autonomní republice a také arménskou exklávu (vesnici Arsvašen).

Od května 2021 si obě strany stěžovaly na četná narušení hranice ozbrojenými silami druhé strany: několik z nich vyústilo ve střety s desítkami mrtvých. S rostoucím napětím spustily ázerbájdžánské ozbrojené síly v srpnu letošního roku operaci Odplata, během níž ovládly několik strategických výšin v Karabachu. Dne 26. srpna také plně ovládly Lačinský koridor - a oblast mezi (stále) Armény kontrolovaným Náhorním Karabachem, v níž místní Arméni vyhlásili nezávislou "Republiku Arcach". To však bylo podél dohody o příměří, která ukončila válku z roku 2020.

Proto se 31. srpna v Bruselu sešli arménský premiér Nikol Pašinjan a ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev, aby jednali o budoucnosti vztahů mezi svými zeměmi. Zásadními otázkami byly např. arménské odmítnutí stáhnout své ozbrojené síly z oblasti Náhorního Karabachu: Arménie se k tomu zavázala v dohodě o příměří, která ukončila válku ze září a října 2020. Arménie alespoň oficiálně tvrdí, že tam nemá žádné ozbrojené síly: místní Arméni, kteří udržují kvazi ozbrojené síly podporované Arménií, však trvají na své "nezávislé republice Arcach", trvají na udržení vlastních ozbrojených sil a na tom, že všechny dohody zahrnující "Arcach" jako součást Ázerbájdžánu jsou neplatné. Ačkoli OSN tuto oblast jasně uznala jako součást Ázerbájdžánu, trvají na tom, že jediným řešením otázky Náhorního Karabachu/Artsachu je mezinárodní uznání a nezávislost jejich "republiky".

Dalšími otázkami, o nichž Pašinjan a Alijev jednali, bylo vytyčení hranic mezi oběma zeměmi, vzájemné uznání územní celistvosti, vzdání se všech souvisejících nároků; otevření hranic a komunikací a ukončení vojenských provokací.

Setkání, které zprostředkoval předseda Evropské rady Charles Michel, skončilo "dohodou o dalším postupu" a "přípravou na jednání": v podstatě skončilo bez výsledků. Pašinjan pod obvyklým (a tvrdým) tlakem šovinistů ve vlastní zemi odmítl všechny Alijevovy návrhy a naopak obvinil Alijeva, že požaduje nemožné...

Podle Ázerbájdžánu pak 12. září jednotky ozbrojených sil Ázerbájdžánu zastihly jednotky ozbrojených sil Arménie, jak kladou miny podél cest používaných prvně jmenovanými v tzv. lačském koridoru.

Začátkem 13. září pak ázerbájdžánské ozbrojené síly zahájily sérii leteckých a dělostřeleckých úderů na vybrané jednotky arménských ozbrojených sil, tentokrát uvnitř Arménie. Známy jsou tyto zasažené oblasti (od severu k jihu): Artaniš, Sotk, Martouni, Jermouk, Lac Sev, Goris a Kapan.

Operace začala dalším náporem na arménskou protivzdušnou obranu: ta byla zasažena kombinací UCAV a ležící munice, zřejmě s ničivými výsledky. Zde několik příkladů:

- zásah na radaru včasné výstrahy P-18;
- zásah radaru 5N63S systému S-300SP SAM;
- zásah odpalovacího zařízení systému S-300SP SAM;
- další zásah arménského systému S-300 SAM (tentokrát zbraň IAI Harop);
- další zásah systému S-300 SAM (pravděpodobně se jedná o stejný útok jako výše uvedený)
- nejméně jeden zásah arménského systému elektronického boje R-300zh Resident.

Když byla arménská protivzdušná obrana potlačena, přešli Ázerbájdžánci k "ostřelování" dělostřeleckých děl, bunkrů a jednotlivých vojenských vozidel - pomocí UCAV a vlastního dělostřelectva a raketometů. To Armény přimělo ke stížnostem na velké množství civilních obětí. Zatím se mi podařilo najít pouze důkazy o zraněných civilistech. Arméni odpověděli ostřelováním Kalbajaru, Lačína a Daškešenu.

Ázerbájdžánské raketomety TRG-300.

Nakonec ázerbájdžánské pozemní síly postoupily do vlastního arménského území u Vardenisu, Gorisu, Sotku a Jermuku. I když někteří tvrdili, že se chystají vytvořit pozemní koridor do Nachičevanské autonomní republiky, zřejmě se omezily na zajištění vybraných arménských pozic podél (nedemarkační) hranice.

Poslední večer bylo dojednáno nové příměří a boje - zřejmě - ustaly.

V hrubém souhrnu lze říci, že podle ázerbájdžánských sdělení utrpěla Arménie přes 200 ztrát a nejméně 30 arménských vojáků bylo zajato; podle Arménů měl Ázerbájdžán ztratit 50 mrtvých (z toho bylo zatím potvrzeno asi 7-8 operátorů speciálních sil).

Proč to všechno?

Někteří říkají, že se tím Putin snaží odvrátit pozornost od své porážky ve východním Charkově na Ukrajině. Vzhledem k tomu, že dává přednost podvratné činnosti, by to nebylo překvapení.

Nejpravděpodobnější však je, že se Alijev rozhodl "dát Arménům lekci". Arménské ozbrojené síly byly během poslední války zdevastovány, a tak se jeho ozbrojené síly těší obrovské vojenské převaze. Navíc, protože Arméni nejenže nesplnili slib o úplném stažení svých ozbrojených sil z Ázerbájdžánu (Arméni v Ázerbájdžánu ovšem tvrdí, že by to byly "ozbrojené síly Republiky Arcach"), protože Arménie si tak stále dělá nároky na území Ázerbájdžánu, protože Arménie odmítá uzavření míru, demarkaci a otevření hranic a vzájemné uznání suverenity a ukončení vojenských provokací... dává jim (bolestně) najevo důsledky.

Teď půjde o to, zda vláda v Jerevanu dokáže konečně přivést místní šovinisty k rozumu - nebo ne.

(Ach ano...pár poznámek na závěr...)

1.) Ázerbájdžán je sice již léta nejen blízkým spojencem Izraele a velkým odběratelem izraelských zbraní, ale v posledních dvou letech zlepšil i své vztahy s EU. Současně je také blízkým spojencem Turecka.
2.) Arménie se zase nejen ještě více přiblížila Putinovi, ale dostává vážné nabídky na spojenectví od íránské IRGC, která - kdykoli je Arménie v nesnázích - zveřejňuje hrozby vůči Ázerbájdžánu.
3.) V posledních dvou měsících Alijev podepsal řadu smluv na vývoz plynu do EU. Kdykoli by mohly být realizovány (což závisí na rozšíření stávajících plynovodů spojujících Baku se Supsou v Gruzii a Ceyhanem v Turecku), Ázerbájdžán se pravděpodobně stane významným dodavatelem plynu pro Evropskou unii. EU - jejíž vedoucí představitelé byli k tomuto konfliktu po dlouhou dobu zcela lhostejní, ne-li otevřeně podporovali Arménii (viz: Francie) - má nyní zásadní zájem na tom, aby zabránila válce mezi Ázerbájdžánem a Arménií - a přitom se musí rozhodnout, zda dá přednost spolupráci s diktaturou, která je z právního hlediska "v pořádku" (a pak ze stejných důvodů, pro které se EU cítí "v pořádku" podporovat Ukrajinu), nebo s arménskou kvazi-demokracií vedenou šovinismem, která je z právního hlediska "ani v nejmenším v pořádku" a je blízkým spojencem Putina, ale také pod hrozbou převratu ze strany vlastních ozbrojených sil a extremistických nacionalistů..... )

https://medium.com/@x_TomCooper_x/armen ... 6a2360b0a2
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

Něco si tu odložím, od kamaráda, z fejsbuku:

Arménie, Ázerbajdžán a další (7.10.2022)
Tento článek jsem rozepsal ještě v září, po Ukrajinské ofenzivě jsem měl jiná témata a nyní se k problému vrátím.
Stala se na pozadí událostí tahle věc – Azerbajdžán začal útočit na Arménii. A tím nemyslím další konflikt v Náhorním Krabachu, který by se dal s přivřenýma očima považovat za sporný z hlediska mezinárodního práva, ale opravdu na území, které podle mezinárodního práva patří k Arménii (a mrtví se počítali na stovky). To položilo další otázku. Začnu trochu zeširoka.
Azerové a Arméni mají dlouhodobý konflikt. Armény podporuje Rusko, Azery Turecko. Azerbajdžán si roky uplácí evropské politiky tak, jako to dělá Rusko. Je logické, že se v takových případech utíká Arménie pod ochranu Ruska a – aby bylo jasno – je často v právu a Rusko je jediný hráč v regionu, který jim byl ochoten pomoci. Spousta příznivců Putina papouškuje, že na Ukrajině ještě ani nezačal, že vše je součást plánu, že to nejlepší si schovává doma pro horší případy, že na Ukrajině bojují druhořadé jednotky atd. Jenže to není pravda. My asi tak tušíme, co všechno dokáže udělat, aby pomohl Arménii (když paradoxně odhlédnu od toho, že bychom se jí měli v případě porušení mezinárodního práva zastat my). Pokud opravdu nic, pak ztratí další díl reputace mezinárodního hráče, a ztratí jakékoliv šance považovat Rusko za velmoc, protože ukáže, že angažmá s jedinou o hodně menší nejadernou zemí vyčerpá jeho možnosti natolik, že není schopno hrát jakoukoliv další mezinárodní úlohu.
Tedy tak; kdo ví, jestli Azerové jen vytušili Ruskou slabost neboje to proxy vyvolaný konflikt někým, kdo Azerbajdžán podporuje. V konečném důsledku je to jedno. Pomůže Evropa Arménii, pokud se konflikt do budoucna rozroste? V červenci sdělila Evropská komise, že bude hledat náhradu za ruský plyn, a jako nejslibnější variantu našla – hádejte co. Azerbajdžán. Vyhlásí evropské státy sankce na zemi, která jim má pomoct zmírnit dopady sankcí? Třeba takové Německo, které do poslední chvíle hodlalo hodit Ukrajinu pod autobus pro levnější plyn? Na druhou stranu když Evropa drží peněženku, to by si mohla trochu vymýšlet, že ano? Tak ještě chvíli počkejte.
Může se totiž do hry vložit další hráč – Írán. Ten si s Ruskem notuje už řádku let a nyní taky. Pokud nemůže pomoct Rusko, mohl by jeho spojenec. Ale zeptáte se – nejsou Ázerbajdžán a Írán muslimské státy? A to ještě navíc šíítské? Proč by měl Írán pomáhat křesťanské Arménii?
To máte tak. Azerové jsou velká menšina v Íránu, žije jich tam dokonce víc, než v Ázerbajdžánu. Jenže jsou v Íránu občas vnímání rozporně. Ázerbajdžán je dost sekularizovaný stát, vedený pevnou rukou, a občas poloficiálně zazní něco o osvobození Jižního Ázerbajdžánu (ano, správně, to je severní část Íránu, kde žijí Azerové; to se Íránu nelíbí). Ázerbajdžánu nejlepší kamarád proto nejsou šiíté z Íránu, ale Turci. Turci sní o svém panturanismu, spojení všech turkických národů, ale v cestě mezi nimi a Ázerbajdžánem si leží Arménie. Kdyby Ázerbajdžán obsadil Náhorní Krabach a navíc úzký pruh území směrem k enklávě Nachičevanu, tak jsou územně propojení s Tureckem. A odříznou Arménii od Íránu (to Írán nechce). Další kamarád Ázerbajdžánu je kromě Evropy také – Izrael. Překvapivé, že? A dodává jim zbraně. A Turecko je náš spojenec v NATO a podporuje Ukrajinu. A kdo nemá rád Izrael a nedávno otestoval balistickou střelu, která by tam mohla doletět, a pojmenoval ji po historické bitvě mezi muslimy a Židy? Správně, Írán.
Je to úplně jasné, že? Írán by mohl pomoct Arménii a Rusku, protože je to proti NATO, proti Izraeli, proti Turecku, proti Azerům, a s Ruskem má dobré vztahy (momentálně jim dodává například sebevražedné drony). Ale zase se mu nechce začínat válku jen tak, jako konflikt bez Ruska. Vždyť má v současné době sám velké vnitřní problémy (protesty atd.). A co Evropa? Když naše sympatie by v případě takového útoku měla mít Arménie, která má ovšem mizerné spojence, a ne Ázerbajdžán, která ovšem za spojence nás a naše spojence. Vidíte tu složitost, tu povrchní podobnost se začátkem první světové? Doufám, že nejste jediní.
Inu, ono to kupodivu vypadá, že se Evropa opravdu snaží. A náhodou právě v Praze proběhly rozhovory mezi vrcholnými zástupci obou zemí (což je samo o sobě velký úspěch) a například Turecka (které je divoká karta politiky NATO). A podle všeho z toho vypadla nějaká prozatímní dohoda a civilní mise EU na hranicích. Jako by jim někdo řekl „teď fakt ne, teď se nám další válka nehodí, a jestli s námi chcete obchodovat, tak v míru). No uvidíme. Třeba se tady v poslední době konečně rodí Evropa, která nebude řešit blbosti jako plastová brčka a USB nabíječky, ale skutečnou politiku. (Já vím, možná naivní představa).
A tím se dostáváme na hranice Kyrgystánu a Tádžikistánu. Kyrgystán má báječné vztahy s Ruskem. Jsou to bývalé republiky SSSR, jejich hranice je nejasná a sporná (a to v délce skoro 500 km), občas se tam střílejí třeba o vodu. A v září se ostřelování zase rozjelo. V obou zemích však bohatě investuje Čína, která se snaží jejich konflikty vesměs uklidnit. Ne, nebojte, dneska už budu končit, o tom zas někdy jindy; je ale zřejmé, že ruská sféra vlivu pomalu zkouší, jak moc se poměry změnily.

@Ataman - díky, to je opravdu zajímavé čtení

Není zač. Kdo máte fejsbůk a chcete si zajímavě počíst více, hledejte pod Martin Bílý.

Ázerbájdžán a Arménie se dohodli na podpisu formální mírové dohody, která zahrnuje oficiální vymezení hranice do konce roku. Dobrá zpráva pro všechny, teda kromě karabašských Arménů, v Arcachu jich pořád žije přes sto tisíc. Předpokládám že Ázerbájdžán se nehodlá vzdát svého území, tak uvidíme co z toho ještě bude - patrně nějaké přechodné období nebo jiná forma pomalého začlenění zpátky pod vládu v Baku. Mírová smlouva bude jistě zahrnovat nějaké bezpečnostní záruky třetí strany vůči Arménii - tentokrát ale již ne v režii Ruska. Tak jako tak je ale dobře že konflikt konečně skončí, snad to přispěje k vymanění Arménie z mezinárodní izolace.

https://twitter.com/thomasvlinge/status ... 5kaK-6mwmg

Kdyby mi někdo ještě před rokem tvrdil, že v něčem takovém nebude figurovat Rusko jako zprostředkovatel/garant, tak bych mu moc nevěřil. Další ukázka upadajícího významu Ruska na mezinárodní scéně.

Situace se opět mění:
https://echo24.cz/a/S7twQ/zpravy-svet-i ... d=18176834

Ázerbájdžán zahájil protiteroristickou operaci v Náhorním Karabachu, uvedlo ázerbájdžánské ministerstvo obrany. Operaci vysvětlilo jako nutnou reakci na kroky arménské armády, která podle něj pravidelně ostřeluje ázerbájdžánské pozice a pokládá miny na ázerbájdžánském území. Arménské ministerstvo obrany uvedlo, že situace na hranicích s Ázerbájdžánem je stabilní.

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... nicni_remy

Na okraj: Ruské ministerstvo zahraničí vzneslo rozhodný protest proti nedávnému prohlášení Azerbajdžánu, že nedávné "volby" na ruskem okupovaných teritoriích Ukrajiny byly "předstírané" - “sham ‘elections’ in certain territories of Ukraine.” Ruské MZv podrážděně uvedlo, že prohlášení je nepřijatelné a že Rusko také nezpochybňuje teritoriální integritu Azerbajdžánu, tak aby tak nečinil ani Azerbajdžán.

https://tass.ru/politika/18738271

Půjčeno z AN nick roboSE, vypadá to že by mohlo být na Kavkaze ještě veselejc:

Putin je stratég, to sa musí nechať. Rozbiť na črepiny aj ten malý priestor ,,spojencov,, v CSTO je fakt umenie. Po Azeroch a Armencoch to vrie zjavne aj medzi tadžikmi a kirgistáncami. 90 roky sú späť...

DNES O 21:18
Ruská federace vyzvala Kyrgyzstán a Tádžikistán, aby se zdržely tvrdých prohlášení.


Ruská strana žádá Kyrgyzstán a Tádžikistán jako přátele a spojence, aby se zdržely tvrdých prohlášení a unáhlených kroků. Uvedlo to v úterý 19. září Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace.

Ministerstvo uvedlo, že ozbrojené konflikty v postsovětském prostoru jsou prospěšné pro „kolektivní Západ“, který sleduje své vlastní sobecké cíle, které nemají nic společného se skutečnými zájmy zemí Střední Asie.

Předtím šéf Státního výboru pro národní bezpečnost Kyrgyzstánu Kamchybek Tashiev hovořil o dokumentech nalezených v zemi, které hlásily, že mnoho území patřících Tádžikistánu patří Kyrgyzstánu. Nevyloučil, že by jeho země mohla na základě těchto dokumentů vznést územní nároky na Tádžikistán .

V reakci na to úředník Dušanbe vyjádřil znepokojení nad prohlášením Biškeku ohledně pohraničních oblastí. V této souvislosti byl na místní ministerstvo zahraničních věcí pozván velvyslanec Kyrgyzstánu v Tádžikistánu Erlan Abdyldaev.

Tashiev řekl, že Tádžikistán si nadále činí územní nároky na Kyrgyzstán, a pokud se jich nezřekne, může země vznést územní nároky na Tádžikistán na základě dokumentů.

Kyrgyzstán „má sílu a schopnost vrátit země, které byly převedeny na jeho sousedy před desítkami a stovkami let,“ řekl politik. Řekl, že kyrgyzská strana plánuje „vyřešit všechny problémy se sousedy výhradně mírovými metodami a vyjednáváním“, ale nepřipustí fakta o agresi z jiných zemí.

V roce 2022 došlo na kyrgyzsko-tádžické hranici ke konfliktu se zbraněmi, který si vyžádal oběti na obou stranách.

https://www.mk.ru/politics/2023/09/19/r ... leniy.html

Tak hotovo https://www.aljazeera.com/news/liveblog ... o-karabakh
Problém vyřešen na několik let

Během nedávné vojenské operace Ázerbájdžánu v Náhorním Karabachu zahynulo také osm členů ruských mírových jednotek včetně jejich velitele Ivana Kovhana. Ivan Kovhan (na fotografii), zástupce velitele ruských sil v Náhorním Karabachu, který byl zároveň zástupcem velitele ponorkových sil Severní flotily Ruské federace ruských "mírových sil" v ​​Karabachu, byl jedním z těch, kteří zemřel na následky ostřelování auta. Jeho vozidlo se dostalo pod dělostřeleckou palbu, když se vraceli z pozorovacího stanoviště v okrese Chankatag. Veřejný ochránce práv Geghan Stepanjan řekl, že v důsledku bojů zemřelo nejméně 200 lidí, včetně deseti civilistů a více než 400 dalších utrpělo zranění.

A je po:
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicn ... .seznam.cz

Hm, tak podla dostupnych info je pre mna fandenie Armenom je to iste, ako fandit rusakom na Kryme a podporovat Orbanov narok na nas Zitny ostrov.

Není to sice úplně přesné přirovnání, ale v zásadě ano. V rámci války o náhorníc karabach v souvislosti s rozpadem SSSR vyhrála Arménie a následně ustanovila zdejší "stát" Arach, přestože se jednalo o územích Azerbajdžánu. Z tohoto pohledu je zde legitimní a legální snaha Azerů o obnovu své územní celistvosti.

Zaznamenal jsem názory, že Rusové se snažili diplomatickým nátlakem přimět Armény k bojovému vystoupení na straně Náhorního Karabachu. Důvodem mělo být právě ona podobnost se situací na Krymu a Ukrajině a legitimizace zásahu ve prospěch národnostních menšin či menšin dožadující se buď vlastního státu nebo autonomie. Pašijan ovšem tím, že toto odmítl tento princip podkopal a to se samozřejmě Rusům moc nelíbí.

"Zaznamenat nazory" a realita su velakrat v prikrom rozpore. Rusi po Armenoch chceli aby sa s Azermi dohodli a za cele tie desatročia Armeni nemali snahu vyriešit problem dohodou, ktora by zodpovedala realite. Nakoniec Armenov realita dostihla.

Máš odkaz na něco, podle čeho Rusové chtěli po Arménech, aby se s Azery dohodli a jak?

Ano, máš pravdu, že názory nejsou důkazy, ale máem odts nepřímích důkazů, včetně až histerických reakcí z ruských (oficiálních) kruhů.

Informace o vynořujícím vážném konfliktu se dostal i k nám do TV (1988) a byl to poměrně šok (od nepokojů k pogromům). Formálně to bylo území AZSR, ale obývané převážně Armény. Pak nastaly státotvorné procesy a dopadlo to jak dopadlo.
V době pevné SSSR se tyto síly držely na uzdě silou a správní hranice či příslušnost k SSR se určovaly podle jiných pravidel. Nakonec i Krym je toho ukázka. Není tedy úplně vhodné otázku vyřešit na základě úvahy, že to bylo formální území jedné strany a tudíž to patří automaticky jí.
Právo na sebeurčení, aktuální politická, ekonomická i vojenská situace hraje svou roli také (Arménům výrazněji ve sporu pomohly tehdy "federální" složky, ale to bylo později).
Myslím, že dobré argumenty mají obě strany a rozhodlo nyní, kdo je silnější. To však bude jen dočasné, protože Kavkaz je region, kde se nezapomíná. Jak sleduju různé ruské weby, tak se většinou shodují na adresu Arménů: "dobře jim tak nevděčníkům" a jen málo si uvědomuje, že právě prohrávají strategickou válku o Kavkaz a bude tam ještě mnohem veseleji.


PS. Koukám, že nejen Palo dokáže vyplodit zajímavé kombinace použití 'i' a 'y' v psané řeči

Střety v Náhorním Karabachu, 19.-20. září 2023

O tom, "kdo si začal", pokud jde o konflikt v Nohorním Karabachu, lze diskutovat, jak dlouho se komu zachce: Pochybuji, že se to někdy přesně dozvíme. Nicméně situace "v současnosti" - což by bylo "v posledních třech letech" - se mi zdá "křišťálově jasná".

Organizace spojených národů rozhodla, že Náhorní Karabach (NKR) je součástí Ázerbájdžánu. Pokud respektujeme rozhodnutí OSN - například pokud jde o to, co je útočná válka (jako je ta, kterou vede Rusko na Ukrajině), nebo, což je jiný příklad, rozhodnutí OSN o vytvoření státu Izrael (čímž způsobila válku, která trvá již 80 let) - pak musíme respektovat i její další rozhodnutí.

Na jaře 2020 pak - a pravděpodobně na popud francouzské vlády - prohlásila vláda arménského premiéra Pašinjana Sevreskou smlouvu za něco jako "pilíř zahraniční politiky jeho vlády".

To "spustilo všechny poplašné zvony" - zejména pak v Turecku, kde se prezident Erdogan rozhodl poskytnout Azberajdžánu plnou podporu, i když vlastně v rozporu s ázerbájdžánským diktátorem Alijevem.

Proč?

Sevreská smlouva z roku 1920 byla Osmanské říši vnucena Velkou Británií, Francií a USA na konci první světové války. Podle ní měla být říše rozebrána a její území rozděleno mezi Francouze, Řeky, Italy a Armény. Asi čtvrtina, možná i více, území dnešního Turecka měla patřit Arménii. Jak by mělo být známo, turečtí nacionalisté se tehdy takovým záměrům tvrdě postavili a - v průběhu turecké války za nezávislost v letech 1920-1922 (známé pod různými jinými označeními v jiných ze zúčastněných zemí) - porazili všechny invazní síly, vytvořili Tureckou republiku a donutili proti nim stojící alianci podepsat Lausannskou smlouvu: ta prohlásila Sevreskou smlouvu za neplatnou a udělila Turecké republice územní svrchovanost.

Není divu, že když o více než 100 let později "někdo tam" přijde s nápadem začít trvat na Sevreské smlouvě, pak Turci jsou.... řekněme "obzvlášť nervózní".

Nepřekvapí, že výsledkem byla druhá válka o Náhorní Karabach (vedená od září do listopadu 2020). Během této války Ázerbájdžán porazil Arménii. Ázerbájdžánské ozbrojené síly osvobodily velkou část Ázerbájdžánu obklopující NKR a poté i kousek NKR, než Rusko zprostředkovalo příměří.

Ázerbájdžán s tímto příměřím souhlasil pod podmínkou, že Arméni slíbí stáhnout VŠECHNY své ozbrojené síly z NKR. Arméni samozřejmě tvrdí, že tam žádné vlastní jednotky nemají a že to jsou "obranné síly Arcach" a kdovíco ještě, ale to pověstné svědění v mých malých prstech mi říká, že - jen tak pro příklad - všechny ty T-72 a samohybná děla a systémy protivzdušné obrany a pár dalších věcí, které Arménie rozmístila v NKR, nevyrostly na místních stromech.

Kdo to může říct....

V důsledku této porážky Arméni žijící v částech Ázerbájdžánu obklopujících NKR v panice uprchli, a to v době, kdy tyto části (ještě) nebyly pod ázerbájdžánskou kontrolou. K žádným "etnickým čistkám" však nedošlo: četné televizní štáby z celého světa "natočily" Armény, jak si balí své věci a všechno odvážejí (měli dost času na to, aby pokáceli všechny stromy, které nemohli odvézt) - přičemž nikde v okruhu 15-20 km nebyl jediný ázerbájdžánský voják. A to bez ohledu na několikanásobné veřejné sliby Ázerbájdžánu, že se žádným arménským civilistům v NKR a okolí nic nestane.

Zatímco arménští civilisté takto prchali z částí Ázerbájdžánu, které Arménie okupovala (od svého vítězství v první válce o Náhorní Karabach v roce 1994), arménské ozbrojené síly i arménští civilisté v tom, co bylo v době tohoto příměří stále pod arménskou kontrolou, nic podobného neudělali. Naopak: zůstali tam, kde byli.

Aby se ujistili, že Arméni budou tuto dohodu o příměří respektovat a jejich civilisté v NKR budou chráněni a že Ázerbájdžánci zastaví svou vojenskou ofenzívu, vyslali Rusové do NKR asi brigádu svých ozbrojených sil. Tím ta válka skončila.

Až do 19. září 2023 však Arméni stále odmítali stáhnout své ozbrojené síly z NKR. Odmítali plnit své vlastní sliby z listopadu 2020 (a to kromě toho, že odmítali demarkovat svou hranici s Ázerbájdžánem, normalizovat vztahy atd.) Naopak: neustále se snažili posilovat svá vojska v NKR, zakládat další minová pole atd. .... a Rusové neudělali nic pro to, aby arménské ozbrojené síly donutili ke stažení nebo alespoň k omezení jejich minové činnosti v NKR.

Naopak: od té doby se v Arménii veřejnost soustředila na obviňování premiéra Pašinjana z arménské porážky v roce 2020 a jeho vláda jen těsně přežila několik pokusů o státní převrat. Pašinjan totiž musel slíbit, že vybuduje "druhou nejsilnější armádu na světě" a bude bojovat za NKR - to vše ve snaze alespoň trochu utišit šílený šovinismus ve své zemi. Nebylo to "jen něco pro domácí spotřebu": ve snaze motivovat (početnou a poměrně vlivnou) arménskou diasporu, aby věnovala potřebné peníze, Pašinjan téže opakovaně oznámil, že Sevreská smlouva zůstává nejen principem jeho zahraniční politiky, ale skutečně: základem arménského státu.

Poslední krizi - která podle všeho vyvolala ázerbájdžánské rozhodnutí zaútočit 19. září - totiž způsobili Arméni v NKR, kteří připravovali své "prezidentské volby", a to i poté, co je Pašinjan požádal, aby tak nečinili.

A tak v úterý 19. září Ázerbájdžán zahájil "totální" útok na arménské ozbrojené síly v NKR. Během zhruba 24 hodin bojů, a přestože utrpěl asi 70 obětí (téměř všechny na arménských minách), způsobil ztráty až 1000 arménských vojáků (zabitých, zraněných, zajatých), zničil asi 40 dělostřeleckých děl, asi 40 minometů, dva protiletadlové systémy, nejméně šest systémů elektronického boje a celkem asi 90 bojových pozic (především na severozápadě, ale také na východě a jihozápadě NKR). V důsledku toho ázerbájdžánské ozbrojené síly dosáhly četných průniků hluboko do NKR: do rána 20. září již kontrolovaly něco kolem jedné čtvrtiny (níže jedna z "přibližných" map). Pokud mohu říci, veškeré boje v této operaci probíhaly uvnitř Ázerbájdžánu.



Ázerbájdžánci navíc zřejmě sestřelili bitevní vrtulník Mi-24 VKS a zabili až 8 ruských vojáků (oficiální Baku se za tyto chyby Moskvě omluvilo). BTW, mezi ruskými vojáky zabitými 19. a 20. září byl i kapitán 1. stupně ruského námořnictva Ivan Kovgan: bývalý zástupce velitele ponorkových sil Severní flotily. Tak málo důstojníků má Moskva mezitím kvůli ztrátám, které utrpěla během agrese na Ukrajině...


Jedna z "mírových sil" ruské armády v NKR.

Počátkem 20. září Baku vydalo ultimátum, aby se zbývající arménské ozbrojené síly stáhly z NKR. Byla jim dána lhůta 24 hodin.

Stejně jako v roce 2020 strávil Pašinjan většinu dne snahou dovolat se Putinovi - bez většího úspěchu. Nakonec byl donucen k jednání, během něhož Arméni "souhlasili" s příměřím s platností od 13.00 hodin místního času 20. září, stáhnout všechny své síly z NKR spolu s veškerou těžkou výzbrojí a poté je "rozpustit". Baku reagovalo požadavkem, aby všechny arménské pravidelné i nepravidelné jednotky v NKR složily zbraně a urychleně odevzdaly munici a těžkou techniku: Ázerbájdžán trvá na plné reintegraci NKR.

Arméni, ponecháni bez možnosti volby, souhlasili s kapitulací a odzbrojením (jsem si jist: kdyby měli jinou možnost, neudělali by to).

V průběhu dalších jednání v Jevlachu 21. září bylo dosaženo dohody, že Arméni v NKR rozpustí všechny své orgány a stanou se občany Ázerbájdžánu a budou se řídit jeho zákony (bez jakýchkoli zvláštních privilegií). Pro ty, kteří nechtějí v zemi zůstat, byl zřízen zvláštní koridor, aby mohli bezpečně odejít: ruští "mírotvůrci" pak údajně začali bránit mnoha civilistům v odchodu, i když.....

***

Proč tak velké ztráty Arménů? Kvůli obrovské převaze ázerbájdžánských ozbrojených sil v bezpilotních letounech, dělostřelectvu a letectvu: Ázerbájdžánci v podstatě poslední tři roky nezaháleli a neslavili své vítězství, ale prováděli neustálý průzkum celé NKR, a tak znali téměř každou arménskou pozici. Když se rozhodli udeřit, arménské síly byly zasaženy téměř všude, kde se nacházely, téměř současně.



Mezitím - a vzhledem k endemické korupci, nekompetentnosti a zálibě v denním snění v ozbrojených silách to není překvapivé - se arménské ozbrojené síly nedokázaly obnovit: dokonce ani vzpamatovat z porážky v roce 2020. To se v dohledné době pravděpodobně nezmění. Zdá se, že špičky arménských ozbrojených sil byly "příliš zaneprázdněné" - ať už zahloubáním se do politiky, vlastním šovinismem, nebo pilným rozdáváním medailí za odvahu tomu, kdo v roce 2020 nosil jen uniformu....a dost těm, kteří ji nenosili...

***

Různé západní vlády jsou samozřejmě "ach tak moc znepokojené" a oznámily, že "Ázerbájdžán musí vyjednávat, to je jediná cesta k trvalému míru"; a stěžují si, že Baku porušuje vlastní sliby, že se zdrží vojenské akce; a oznamují, že vojenská akce by "zhoršila humanitární situaci Karabachu" atd - nicméně ázerbájdžánská operace byla "porcována" velmi opatrně. Z toho, co mohu říci, vyplývá, že Baku použilo pouze tolik násilí, aby vyřadilo arménské síly v NKR. Aby jim demonstrovalo, že nemají jinou možnost než se vzdát.

Navíc tato operace byla tak rychlá, že byla ukončena ještě předtím, než Washington, Brusel, Berlín, Paříž, Moskva atd. vlastně stihly zformulovat a vydat jakákoli související prohlášení. A když se "vysoký představitel Evropské unie pro zahraniční věci" - Joseph Borrell - pokusil vydat "společné prohlášení" EU proti Ázerbájdžánu, bylo to zablokováno Maďarskem...

Sečteno a podtrženo: mezinárodní společenství (především OSN) rozhodlo, že NKR je součástí Ázerbájdžánu. Bohužel téměř nikdo toto rozhodnutí nerespektoval: zejména západní vlády raději konflikt "zmrazily", nebo jej příliš dlouho ignorovaly - a to obvykle z nejrůznějších "důvodů", z nichž většinu lze shrnout slovy: "Arméni jsou stateční křesťané a Ázerbájdžánci jsou všichni šílení islamisté". Jistě, někdy to "funguje", ale přinejmenším stejně často: nefunguje. A kdykoli nefunguje, nastává "pokračování politiky jinými prostředky". Čtěte: Válka.

Nyní musí všichni doufat, že Ázerbájdžánci dodrží své sliby ohledně bezpečnosti Arménů v NKR.

www.deepl.com
https://xxtomcooperxx.substack.com/p/no ... -september