Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 7.
Napsal: 14/11/2022, 06:29
Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 7.
Nyní tedy pohovořme o dvou útočných akcích, které spustili Japonci proti Spojeneckým silám. Začneme operací Ha-Go, kterou Japonci prováděli v Arakanu (Arakan je oblast západu Barmy, která přiléhá k indickým hranicím).
Druhá operace U-Go pak bude proti Impálské pláni a tam dislokovanému IV. sboru a její popis bude následovat hned po prvé japonské ofenzívě, neboť obě tyto ofenzívy v sobě mají zakomponované mnohé důležité vztahy a i konání, ve kterých se ukázala vyspělost tehdejšího výcviku na straně Spojeneckých sil, jako je např., zásobování letectvem a rychlé letecké výsadky celé divize, která pak následně útočila ze dne na den z chodu hned po svém vysazení.
Mapa japonských útoků směr Indie 1943-1944, Kohima Imphal. Patrný je i Arakan, mapa je volně na několika webech, zde byla zmenšena.
Zde viz Arakan kampaň 1942 1943, Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Arakan_Ca ... E2%80%9343
Japonská ofenzíva Ha-Go v Arakanu.
Byla to japonská 55. divize generála Hanaja, která čítala přibližně 8 000 důstojníků a vojáků, která v Arakanu dne 3. února 1944, zahájila tzv. operaci Ha-Go, rychlým útokem na 5. a 7. indickou divizi.
Jenomže v Arakanu byla, koncem roku 1943, připravena k druhé omezené ofenzívě britsko-indická 14. armáda. Druhá ofenzíva 14. armády se v mnoha směrech lišila od plánu té prvé nepovedené ofenzívy. Zásadní rozdíl byl proti roku 1942 v tom, že 5. a 7. Indická divize byly již řádně vycvičeny a jejich struktury „upraveny pro boj v prostředí hor pokrytých džunglí, tedy v terénu Arakanu“. Píše v Kapitole 6. – Poučení z porážky. Barmské tažení (rok 2005 originál, rok 2013, český překlad) - Dr. Daniel Marston, na str. 113.
Obě indické divize měly naplánováno též postupovat podél horského hřbetu Maya. V plánu tehdy také bylo, že se celé horské pásmo bude neustále a pečlivě kontrolovat. To proto, aby byl zcela znemožněn jakýkoliv přístup do těchto oblastí Japoncům, jejich nenadálému útoku do Indie.
7. a 5. divize měly při svém postupu obsadit Maungdaw a Buthidaung (města již Barmě, v tamější oblasti Arakanu a to v její severozápadní části) a také silniční síť, která města propojovala. Po západní straně pohoří měla postupovat 5. divize a po té východní straně pohoří Maya, měla postupovat 7. divize. Přitom další západoafrická 81. divize pak měla operovat dále na východ a tam zablokovat veškerý možný japonský pohyb, který by britsko-indické divize a jejich postup v ofenzívě mohl ohrožovat. Zásobování pro všechny tyto postupující divize do Barmy, měl být celý prováděn dopravními letadly, tedy ze vzduchu.
Vojáci obou divizí, tedy 5. a 7., po cestě rozkopali všechny silnice, protože věděli, že musí udržet své postupně opevňované pozice, pokud by Japonci přešli do protiútoku. Dr. Daniel Marston, na str. 113 a 114., pak poznamenává, cituji:
„Koncem listopadu 1943 byla ofenzíva (spojeneckých jednotek) v plném proudu a v lednu 1944 dobyli Spojenci Maungdaw. Přes hory byly odeslány posily určené k podpoře 7. divize na Buthidaung. Přibližně v té době se ke Slimovi a důstojníkům SEAC (SEAC - Velitelství jihovýchodní Asie) začaly dostávat zprávy, že Japonci chystají útok v Arakanu a možná také na Asám a Imphal. Japonská 55. divize začala s přesuny v Arakanu v naději, že zaútočí-li na postupující britské jednotky, zaměstná většinu záloh 14. armády v této oblasti a pak napadne plnou silou britské zásobovací základny v Imphalu na střední frontě.“
Prudký úder japonského rychlého útoku 55. divize na 5. a 7. Indickou divizi, dne 3. února 1944, pak přece jen Spojence překvapil, ale obě indické divize se za několik dní opět zkonsolidovaly a začaly držet své pozice. Generál Slim již v té době, přesněji 6. února (3 dny po začátku operace Ha-Go), vydal rozkaz k leteckému zásobování a zároveň vydal i rozkaz, aby vytvořily několik obranných čtverců s velitelským stanem v uspořádání „Administrativa Box (AB - Admin Box), což byla tehdy nová defenzivní formace, při které mohla každá jednotka jakékoli velikosti odolávat silnému japonskému útoku a současně mohla být také zásobována ze vzduchu.
Boje v západní Indii, severozápadní Barmě (Myanmar), japonských a Spojeneckých armád, sborů, divizí a pluku v roce 1944.
Více o Barmě, Myanmaru viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Myanmar
O japonském útoku bylo zapsáno též, že jeho 55. divize byla rozdělena do čtyř hlavních pochodových proudů. A jen jednomu japonskému proudu se podařilo způsobit Britům větší ztráty. Nalezl totiž, mezi 81., a 7. divizí mezeru a postupoval rychle přímo směrem na hlavní zásobovací základnu 7. divize, známou již jako AB – Admin Box. Tak se na chvíli podařilo Japoncům odříznout sedmou divizi od páté. Byl dokonce napaden i štáb 7. divize a skoro zničen, ale její jednotlivé součásti přece jenom dokázaly částečně ustoupit. Pak utvořily pevnou kruhovou obranu, ve které se japonským útokům bránily. Místy se však potyčky o kontrolu nad oblastí bojů měnily přímo ve vyhlazovací bitvy.
Historik David Rooney v knize Vítězství v Barmě, str. 23., k dalšímu dění v operaci Ha-Go, píše, cituji:
„Obranná formace AB odolávala od 6. do 24. února 1944. Japoncům se zpočátku dařilo nakrátko přerušovat letecké zásobování, ale většinou byly pány vzduchu nové Spitfiry (Spitfire Mk. VIII.), které byly schopny si nadvládu nad bojovým prostorem udržet a zajistit tak dopravu zásob do AB. Během útoku a pozdějšího obležení AB stačil Slim přesunout do Arakanu další dvě divize, 26. indickou a 36. britskou.
24. února nařídil velitel 55. divize generál Hanaja její okamžité stažení. Jeho muži hladověli, neměli žádné střelivo a ztráty se odhadovaly na 5 000 osob. Na druhé straně se jim podařilo úspěšně blokovat 2 divize a další dvě musel Slim povolat ze zálohy, a to právě v době, kdy se již Japonci připravovali k útoku na Imphal. Tak to také Mutaguči zamýšlel.“
Spitfire Mk. VIII, Trop.
Pro Brity a britské oddíly byla bitva o AB hodně vzpomínaným úspěchem. Tehdy se totiž do bojů zapojila i pestrá směsice pomocných praporů (kuchaři, úředníci a řidiči, kteří byli posíleni jen dvěma velmi dobře vycvičenými jednotkami – prapory 25. Dragoons a 2 West Yorks), které se udržely a nakonec vlastně porazily jednu z nejlepších japonských divizí, která utrpěla obrovské ztráty (vzpomeňme – z asi 8 000, které šli do útoku, se ztráty japonské 55. divize odhadují na 5 000 osob.).
Ukázaly se i další pro Spojence příjemné skutečnosti, jako je třeba fakt, že indické 7. divizi bylo shozeno ze vzduchu více než 2 300 tun materiálu potřebného k boji a životu.
V té samé době, se 5. a 26. indická divize přesunuly, aby zničily japonské síly, které se dostaly mezi ně a oblast kolem AB boxu.
24. února se k indické 7. divizi dostaly posily ze severu. 5. divize se vrátila na západní stranu pohoří Mayu a 26. a 7. divize se tak vydaly zničit japonskou 55. divizi. Protiútok zahájený počátkem března byl veden směrem na Bauthidaung a silniční a tunelový systém.
Velkým způsobem se tak pozvedla morálka všech spojeneckých jednotek.
Historik David Rooney, v knize Vítězství v Barmě, str. 23, svoji studii, o operaci Ha-Go, končí těmito větami, cituji:
„(Generál) Slim byl samozřejmě nucen použít některé ze svých záložních jednotek, ale i Japonci museli velmi brzy posílit svá vojska v Arakanu, aby zabránili sílící ofenzívě XV. sboru. Slim pak mohl díky pomoci jednotek Královského letectva Spojených států rychle přesunout všechny divize zpět k Imphalu a Kohimě ještě předtím, než se tam dostala japonská vojska.
Termín bitvy u Imphalu se rychle blížil, ale Mataguči si stále neuvědomoval některá základní fakta, kterých si mohl všimnout během ofenzívy v Arakanu. Nezaregistroval nové způsoby boje v džungli, které byly praktikovány při obléhání a obraně Ab Boxů, jmenovitě například ten, že jednotka obležená nepřítelem může celkem dobře odolávat útoku, neboť je zásobována pomocí letadel. Neuvědomoval si, že indické a britské jednotky v 5. a 7. Indické divizi, především prapory 25. Dragoons a 2 West Yorks, prokázaly schopnost se houževnatě bránit a nepodlehly japonskému tlaku. A konečně si nebyl schopen zdůvodnit, proč tažení skončilo nezdarem. Důvod byl nasnadě: ke konci Ha-Go ofenzívy již (jeho) vojáci hladověli, protože zásoby na jeden měsíc byly jednoduše nedostatečné.“
Výmluvná jsou pak také slova, která napsal v Kapitole 6. – Poučení z porážky. Barmské tažení (rok 2005 originál, rok 2013 český překlad) - Dr. Daniel Marston, na str. 114. Cituji:
Japonský plán (operace Ha-Go) nejen skončil porážkou, ale nesplnil ani hlavní cíl, tedy vylákat zálohy 14. armády do Arakanu. Přestože byly zálohy poslány do Arakanu, podařilo se Slimovi a SEAC přesunout své jednotky rychle letecky do Imphalu v době, kdy se hlavní (japonská) ofenzíva rozjížděla. Koncem dubna (1944) už v Imphalu bojovaly obě indické divize, pátá a sedmá.“
Nyní tedy pohovořme o dvou útočných akcích, které spustili Japonci proti Spojeneckým silám. Začneme operací Ha-Go, kterou Japonci prováděli v Arakanu (Arakan je oblast západu Barmy, která přiléhá k indickým hranicím).
Druhá operace U-Go pak bude proti Impálské pláni a tam dislokovanému IV. sboru a její popis bude následovat hned po prvé japonské ofenzívě, neboť obě tyto ofenzívy v sobě mají zakomponované mnohé důležité vztahy a i konání, ve kterých se ukázala vyspělost tehdejšího výcviku na straně Spojeneckých sil, jako je např., zásobování letectvem a rychlé letecké výsadky celé divize, která pak následně útočila ze dne na den z chodu hned po svém vysazení.
Mapa japonských útoků směr Indie 1943-1944, Kohima Imphal. Patrný je i Arakan, mapa je volně na několika webech, zde byla zmenšena.
Zde viz Arakan kampaň 1942 1943, Wikipedie:
https://en.wikipedia.org/wiki/Arakan_Ca ... E2%80%9343
Japonská ofenzíva Ha-Go v Arakanu.
Byla to japonská 55. divize generála Hanaja, která čítala přibližně 8 000 důstojníků a vojáků, která v Arakanu dne 3. února 1944, zahájila tzv. operaci Ha-Go, rychlým útokem na 5. a 7. indickou divizi.
Jenomže v Arakanu byla, koncem roku 1943, připravena k druhé omezené ofenzívě britsko-indická 14. armáda. Druhá ofenzíva 14. armády se v mnoha směrech lišila od plánu té prvé nepovedené ofenzívy. Zásadní rozdíl byl proti roku 1942 v tom, že 5. a 7. Indická divize byly již řádně vycvičeny a jejich struktury „upraveny pro boj v prostředí hor pokrytých džunglí, tedy v terénu Arakanu“. Píše v Kapitole 6. – Poučení z porážky. Barmské tažení (rok 2005 originál, rok 2013, český překlad) - Dr. Daniel Marston, na str. 113.
Obě indické divize měly naplánováno též postupovat podél horského hřbetu Maya. V plánu tehdy také bylo, že se celé horské pásmo bude neustále a pečlivě kontrolovat. To proto, aby byl zcela znemožněn jakýkoliv přístup do těchto oblastí Japoncům, jejich nenadálému útoku do Indie.
7. a 5. divize měly při svém postupu obsadit Maungdaw a Buthidaung (města již Barmě, v tamější oblasti Arakanu a to v její severozápadní části) a také silniční síť, která města propojovala. Po západní straně pohoří měla postupovat 5. divize a po té východní straně pohoří Maya, měla postupovat 7. divize. Přitom další západoafrická 81. divize pak měla operovat dále na východ a tam zablokovat veškerý možný japonský pohyb, který by britsko-indické divize a jejich postup v ofenzívě mohl ohrožovat. Zásobování pro všechny tyto postupující divize do Barmy, měl být celý prováděn dopravními letadly, tedy ze vzduchu.
Vojáci obou divizí, tedy 5. a 7., po cestě rozkopali všechny silnice, protože věděli, že musí udržet své postupně opevňované pozice, pokud by Japonci přešli do protiútoku. Dr. Daniel Marston, na str. 113 a 114., pak poznamenává, cituji:
„Koncem listopadu 1943 byla ofenzíva (spojeneckých jednotek) v plném proudu a v lednu 1944 dobyli Spojenci Maungdaw. Přes hory byly odeslány posily určené k podpoře 7. divize na Buthidaung. Přibližně v té době se ke Slimovi a důstojníkům SEAC (SEAC - Velitelství jihovýchodní Asie) začaly dostávat zprávy, že Japonci chystají útok v Arakanu a možná také na Asám a Imphal. Japonská 55. divize začala s přesuny v Arakanu v naději, že zaútočí-li na postupující britské jednotky, zaměstná většinu záloh 14. armády v této oblasti a pak napadne plnou silou britské zásobovací základny v Imphalu na střední frontě.“
Prudký úder japonského rychlého útoku 55. divize na 5. a 7. Indickou divizi, dne 3. února 1944, pak přece jen Spojence překvapil, ale obě indické divize se za několik dní opět zkonsolidovaly a začaly držet své pozice. Generál Slim již v té době, přesněji 6. února (3 dny po začátku operace Ha-Go), vydal rozkaz k leteckému zásobování a zároveň vydal i rozkaz, aby vytvořily několik obranných čtverců s velitelským stanem v uspořádání „Administrativa Box (AB - Admin Box), což byla tehdy nová defenzivní formace, při které mohla každá jednotka jakékoli velikosti odolávat silnému japonskému útoku a současně mohla být také zásobována ze vzduchu.
Boje v západní Indii, severozápadní Barmě (Myanmar), japonských a Spojeneckých armád, sborů, divizí a pluku v roce 1944.
Více o Barmě, Myanmaru viz Wikipedie:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Myanmar
O japonském útoku bylo zapsáno též, že jeho 55. divize byla rozdělena do čtyř hlavních pochodových proudů. A jen jednomu japonskému proudu se podařilo způsobit Britům větší ztráty. Nalezl totiž, mezi 81., a 7. divizí mezeru a postupoval rychle přímo směrem na hlavní zásobovací základnu 7. divize, známou již jako AB – Admin Box. Tak se na chvíli podařilo Japoncům odříznout sedmou divizi od páté. Byl dokonce napaden i štáb 7. divize a skoro zničen, ale její jednotlivé součásti přece jenom dokázaly částečně ustoupit. Pak utvořily pevnou kruhovou obranu, ve které se japonským útokům bránily. Místy se však potyčky o kontrolu nad oblastí bojů měnily přímo ve vyhlazovací bitvy.
Historik David Rooney v knize Vítězství v Barmě, str. 23., k dalšímu dění v operaci Ha-Go, píše, cituji:
„Obranná formace AB odolávala od 6. do 24. února 1944. Japoncům se zpočátku dařilo nakrátko přerušovat letecké zásobování, ale většinou byly pány vzduchu nové Spitfiry (Spitfire Mk. VIII.), které byly schopny si nadvládu nad bojovým prostorem udržet a zajistit tak dopravu zásob do AB. Během útoku a pozdějšího obležení AB stačil Slim přesunout do Arakanu další dvě divize, 26. indickou a 36. britskou.
24. února nařídil velitel 55. divize generál Hanaja její okamžité stažení. Jeho muži hladověli, neměli žádné střelivo a ztráty se odhadovaly na 5 000 osob. Na druhé straně se jim podařilo úspěšně blokovat 2 divize a další dvě musel Slim povolat ze zálohy, a to právě v době, kdy se již Japonci připravovali k útoku na Imphal. Tak to také Mutaguči zamýšlel.“
Spitfire Mk. VIII, Trop.
Pro Brity a britské oddíly byla bitva o AB hodně vzpomínaným úspěchem. Tehdy se totiž do bojů zapojila i pestrá směsice pomocných praporů (kuchaři, úředníci a řidiči, kteří byli posíleni jen dvěma velmi dobře vycvičenými jednotkami – prapory 25. Dragoons a 2 West Yorks), které se udržely a nakonec vlastně porazily jednu z nejlepších japonských divizí, která utrpěla obrovské ztráty (vzpomeňme – z asi 8 000, které šli do útoku, se ztráty japonské 55. divize odhadují na 5 000 osob.).
Ukázaly se i další pro Spojence příjemné skutečnosti, jako je třeba fakt, že indické 7. divizi bylo shozeno ze vzduchu více než 2 300 tun materiálu potřebného k boji a životu.
V té samé době, se 5. a 26. indická divize přesunuly, aby zničily japonské síly, které se dostaly mezi ně a oblast kolem AB boxu.
24. února se k indické 7. divizi dostaly posily ze severu. 5. divize se vrátila na západní stranu pohoří Mayu a 26. a 7. divize se tak vydaly zničit japonskou 55. divizi. Protiútok zahájený počátkem března byl veden směrem na Bauthidaung a silniční a tunelový systém.
Velkým způsobem se tak pozvedla morálka všech spojeneckých jednotek.
Historik David Rooney, v knize Vítězství v Barmě, str. 23, svoji studii, o operaci Ha-Go, končí těmito větami, cituji:
„(Generál) Slim byl samozřejmě nucen použít některé ze svých záložních jednotek, ale i Japonci museli velmi brzy posílit svá vojska v Arakanu, aby zabránili sílící ofenzívě XV. sboru. Slim pak mohl díky pomoci jednotek Královského letectva Spojených států rychle přesunout všechny divize zpět k Imphalu a Kohimě ještě předtím, než se tam dostala japonská vojska.
Termín bitvy u Imphalu se rychle blížil, ale Mataguči si stále neuvědomoval některá základní fakta, kterých si mohl všimnout během ofenzívy v Arakanu. Nezaregistroval nové způsoby boje v džungli, které byly praktikovány při obléhání a obraně Ab Boxů, jmenovitě například ten, že jednotka obležená nepřítelem může celkem dobře odolávat útoku, neboť je zásobována pomocí letadel. Neuvědomoval si, že indické a britské jednotky v 5. a 7. Indické divizi, především prapory 25. Dragoons a 2 West Yorks, prokázaly schopnost se houževnatě bránit a nepodlehly japonskému tlaku. A konečně si nebyl schopen zdůvodnit, proč tažení skončilo nezdarem. Důvod byl nasnadě: ke konci Ha-Go ofenzívy již (jeho) vojáci hladověli, protože zásoby na jeden měsíc byly jednoduše nedostatečné.“
Výmluvná jsou pak také slova, která napsal v Kapitole 6. – Poučení z porážky. Barmské tažení (rok 2005 originál, rok 2013 český překlad) - Dr. Daniel Marston, na str. 114. Cituji:
Japonský plán (operace Ha-Go) nejen skončil porážkou, ale nesplnil ani hlavní cíl, tedy vylákat zálohy 14. armády do Arakanu. Přestože byly zálohy poslány do Arakanu, podařilo se Slimovi a SEAC přesunout své jednotky rychle letecky do Imphalu v době, kdy se hlavní (japonská) ofenzíva rozjížděla. Koncem dubna (1944) už v Imphalu bojovaly obě indické divize, pátá a sedmá.“