Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 13.

[michan]

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 13.

Operace Thursday, II. Činditská výprava, březen až červenec 1944.
Plánování operace Thursday.
Z předchozího již víme, že na Quebecké – Quadrantské konferenci v srpnu roku 1943, zazářil pozdější generálmajor Wingate a bylo mu řečeno, že se bude konat další Činditská operace, která, jak si za chvíli řekneme, dostala název Operace Thursday, jinak se jí též říkalo II. Činditská operace.

Mapa operace Thursday, mapa je majetkem Wikipedie, zde byly upraveny rozměry.

Generálmajor Wingate. Foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.
Již tehdy v srpnu 1943 Quebecku, ale i později, se neustále diskutovalo o tom, jak velká by měla operace Thursday být, jaké jednotky a s jakým vybavením a taktikou by měly bojovat v týlu nepřítele tyto oddíly Činditů, Commandos – LRP (Long Range Penetration Groups – speciální jednotky cvičené pro boj ve východoasijských džunglích), a kdy by bylo nejlepší, aby se operace uskutečnila. Otázek bylo tehdy náhle mnoho. Byly i otázky, které se vyskytly ještě předtím, než odjel generál Stilwell z Quebecku, jak je vypisuje historik David Rooney, v knize - Vítězství v Barmě, str. 100., cituji: „Generál Auchinleck, který se potom, co se Wavell stal vicekrálem Indie, dosazen na jeho post, kabeloval náčelníkovi štábu, že on sám se staví proti požadavku poskytnout 6 dalších brigád pro připojení se k jednotkám LRP. Svou námitku podpořil několika logicky znějícími tvrzeními: na místě není dostatek letadel, která by byla potřeba pro podporu těchto jednotek; ani vojáků není přebytek a tento akt by odčerpal z oblasti další; k vycvičení vojáků do těchto jednotek je potřeba mnoho času, a ten zrovna scházel; tyto jednotky by nakonec ani nemusely Japoncům nějak ublížit. Svůj nejsilnější argument si Auchinleck nechal až na konec. Kvůli požadavku na uvolnění 6ti brigád by bylo nutno rozbít zkušenou britskou 70. divizi, které velel generálmajor Symes, a to bylo nepřijatelné.“
Ale tehdy se, o chvíli, prý Auchinleck umoudřil a jako vstřícné gesto nabídl jakýsi kompromis: celou 81. západoafrickou divizi (West Africa Division), divizi, která ve stejné době, o které je řeč, prodělávala výcvik v Indii.

Generál Auchinleck, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.
Generálmajor Wingate však všechny tyto argumenty rychle a rázně odmítl a protože měl tehdy velký vliv na veškeré dění (vliv měl i díky uznání od Churchilla), byl vypracován plán řešení operace Thursday, který se skládal z těchto bodů:

(1) V severní Barmě bude proveden útok, který bude mít tři směry.
První povede Stilwell a účastní se jej 22. a 38. Divize Čankajškovy armády. Jejich úkolem bude postoupit do Hukawngského údolí.
Druhý útok měl představovat postup IV. sboru z Imphalu a postup XV. sboru do Arakanu (v Barmě).
Třetí útok měly provést další Čankajškovy armády, které měly postoupit z Junnanu na západ přes řeku Salween.
(2) Daleko větší význam mělo pro Wingatea a jeho jednotky zásobování. Zamýšlený způsob dopravy na určené místo, podpořil také generál Arnold. Jednalo se o leteckou dopravu, kterou mělo zajistit Letectvo Spojených států pod vedením dvou zkušených pilotních velitelů – plukovníka Cochraneho a plukovníka Alisona. Jejich výsadková jednotka sestávala ze 100 kluzáků, asi 100 lehkých letadel – slavné L1 a L5 – 30 Mustangů P-51, 25 Mitchellů, 20 Dakot a dvanácti větších dalších dopravních letadel. Byly zde dokonce i nějaké helikoptéry – zřejmě vůbec první, které byly použity k boji. Celý plán zásobovací akce také nakonec ulehčil samotnému II. činditskému tažení. Bylo totiž rozhodnuto, že místo pozemní infiltrace za japonské linie bude proveden letecký výsadek, při kterém budou použity Dakoty a kluzáky.
(3) Wingateovi bylo nařízeno, aby sestavil 6 brigád, díky čemuž musela být rozbita 70. brigáda, a to i přesto, že byla použita záloha, kterou představovala Západoafrická brigáda. Tyto jednotky byly použity při blokádě japonského zásobování.
Ministerský předseda Velké Británie Winston Churchill od svých poradců dobře věděl, že v asijské oblasti jsou mezi velitelskými špičkami ne zrovna seriózní poměry, což má mnohokrát za následek demoralizaci vojenských jednotek a v letech 41, 42 je to spojené i se stálými porážkami od Japonců. Proto dal podnět, jak víme, ustavení nového velitelství – Velitelství pro Jihovýchodní Asii (SEAC – South East Asia Command) a v celkovém řešení dostal od Američanů i souhlas a podporu, tedy obou náčelníků štábu, aby dosadil Lorda Mountbattena do funkce Vrchního velitele SEAC.
Když konference v Quebecku skončila, vydal se nově povýšený generálmajor Wingate do Barmy, aby začal připravovat své jednotky do mnohem rozsáhlejší akce – Operace Thursday - II. Činditská operace. Ve stejné době Lord Mountbatten, který chtěl spíše získat velitelský post u námořnictva, musel zorganizovat vše okolo SEAC. Protože v Dillí přeskočil v povýšení mnoho velitelů (ve všech třech velitelstvích na Dálném východě), historie říká, že to velká část generálů těžce nesla. Zároveň, ale historie také říká, že jmenování Mountbattena a Wingatea do velitelských funkcí mělo velice prospěšný význam pro bitvu o Kohimu a Imphal.
Když se čerstvě povýšený generálmajor Wingate vrátil z Quebecku do Indie, byl nejvíce spokojen s tím, že pro svou II. Činditskou operaci (Operace Thursday) získal náčelníka štábu Brooka, generála Marshalla, i podporu samotného prezidenta USA Roosevelta. Winston Churchill mu dokonce osobním dopisem povolil, že s ním může přes soukromou přímou linku komunikovat, pokud by se při přípravě operace vyskytly nějaké překážky. Wingate byl samotář, který špatně vycházel s podřízenými i nadřízenými. Válečný zpravodaj Louis Allen o něm dokonce napsal, že byl skutečně geniální člověk, jenomže „díky jeho povýšené a arogantní povaze se s ním rozhovor stává pro druhou stranu utrpením. Působil jako starozákonní prorok, jenž stále pronáší moudré biblické výroky.“ Zachovalo se hodnocení, že Wingatea mnoho řadových vojáků uctívalo téměř jako boha. Když prý mluvil k většímu shromáždění, většinou strhl všechny na svou stranu. U menších skupin vojáků to vždy tak nebylo, svědčí o tom příklad jednoho z Gurkhů, který na Wingatea vzpomíná, když mluvil o plánované výpravě. Svým tvrdým až ocelovým hlasem k nim promlouval následovně, cituji z, David Rooney, v knize - Vítězství v Barmě, str. 101., píše:
„Vidím zástupy vojáků, nemocných a vyhladovělých, jak se prodírají nejhorší džunglí, jaká může v Barmě – vlastně na celém světě – být. Pár z vás, kteří to přežijí a vrátí se, pak bude konečně vědět, co je to projít Údolím smrti. Tak zlomte vaz!“ Jenomže v tom momentě jeden z vojáků řekl, to, co si myslel: „Sakra, tak do toho já nejdu!“
Když se Wingate vrátil v srpnu 1943 do Dillí, musel hned, jak přijel, čelit vážné situaci, kterou stejný historik popisuje následovně z deníku generála Stilwella: „Popisuje Generální velitelství jako místo, kde zakopáváte o generály na každém kroku. Většina z nich dělá práci, kterou by zvládl kapitán, někteří nedělají vůbec nic. Díky svým předchozím nedobrým vztahům s velením, které jej (generálmajora Wingatea) považovalo za vulgárního a bezohledného člověka a také díky tomu, že jeho povýšení způsobilo na velitelství dohady a rozčarování se v Dillí setkává s velmi silnou opozicí, a za svými zády slyší stále častěji rozezlenou otázku: ‚Kdo si, sakra, myslí, že je?‘“
Když přijel, tak neměl připraveno vůbec nic a potřeboval ihned nejméně sekretářku a auto. Nakonec mu vše uvolnili ze záloh. Když chtěl letadlo, tak se mu vysmáli (je připomínáno, že s podobnou opozicí a nesouhlasem ke svým požadavkům, se setkal i Lord Mountbatten, když přebíral velitelství SEAC). Ponechme nevraživosti a přejděme k budování Činditských jednotek. Když začal budovat činditskou organizaci, začal tím, že veškerá úderná síla musí být založena na pochodovém útvaru. Každý prapor měl za úkol zformovat se do dvou takových tvarů . David Rooney, v knize - Vítězství v Barmě, str. 102., píše, cituji:
„Pochodový útvar, jenž se stával asi z 250 mužů, tvořila motostřelecká rota (4 čety), dělostřelecká rota, která měla k dispozici děla střední ráže a 3palcové minomety, dále přepadový oddíl, v němž byli převážně vojáci z ženijních jednotek, kteří nesli nášlapné miny a destrukční trhaviny, a průzkumná četa, která za pochodu získávala informace a pomoc od místních karenských a kachinských kmenů.
Kromě pušek a kulometů, což byla normální výzbroj pěchoty, Vickerů a 3palcových minometů, měl každý útvar k dispozici plamenomety a relativně novou zbraň PIAT (Projector Infantry Anti-Tank), což byl pěchotní protitankový granátomet.
Všechny těžší zbraně byly obvykle dopravovány pomocí mul. Na začátku operace však žádné muly v oblasti nebyly. Všechny zbraně byly pro celou akci velmi důležité, a tak i když se nakonec podařilo nějaká zvířata sehnat, každý muž musel při pochodu nést navíc náklad těžší více než 30 kilogramů. Do jisté míry to pak ovlivnilo celou operační schopnost vojska. Místo rychlých, nepozorovaných přesunů za nepřátelskými liniemi, byl běžnější spíše pomalý pochod v jednoduchém zástupu napříč neprostupnou džunglí,“

[michan]

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 14.
Díky svým podřízeným pracovníkům, díky i svým nejvyšším velitelům ve spojeneckém velení, se pak podařilo, během několika měsíců konce roku 1943 a začátku roku 1944, generálmajoru Wingatemu, vybudovat silné činditské jednotky. Pro všechny své jednotky pak dokonce zajistil 20týdenní výcvik v džungli ve střední Indii.
Činditské vojsko účastnící se II. Činditské operace, Operace Thursday, se skládalo z těchto brigád:
Třetí indická divize (Speciální jednotky.
16. BRIGÁDA (Fergusson)
1. prapor The Queen´s Royal Regiment – 2 útvary
2. prapor The Leicestershire Regiment – 2 útvary
Královské dělostřelectvo (jako pěchotní prapor) – 2 útvary
45. prapor Reconnaissance Regiment (průzkumný) – 2 útvary

77. BRIGÁDA (Calvert)
1. prapor The King´s Regiment – 2 útvary
1. prapor Lancashire Fusiliers – 2 útvary
1. prapor The South Staffordshiere Regiment – 2 útvary
3/6. gurkhský prapor – 2 útvary
3/9. gurkhský prapor – 2 útvary
4/9. Gurkhský prapor – 2 útvary (původně ve 111. brigádě)

111. BRIGÁDA (Lentaigne)
1. prapor The King´s Own Royal Regiment – 2 útvary
1. prapor The Cameronians – 2 útvary
3/4. gurkhský prapor - 1 útvar.“


Jedna z částí 111. Brigády se v pozdější době stala tzv. Morrisovými silami (pod velením brigádního generála Morrise). Byla sestavena z 3/4. gurkhského praporu a 4/9. gurkského praporu. Operovala okolo silnice, která spojovala Bhamo s Myitkynou.
Mimo těchto tří brigád se na bojových akcích ještě také podílely:

14. BRIGÁDA (Brodie)
2. prapor The Black Watch – 2 útvary
1. prapor The Beds and Herts Regiment – 2 útvary
2. prapor The York and Lancaster Regiments – 2 útvary
7. prapor The Leicestershire Regiment – 2 útvary

23. BRIGÁDA (Perowne)
2. prapor The Duke of Wellington´s Regiment
4. prapor The Border Regiment
1. prapor The Essex Regiment

Tato brigáda (23. BRIGÁDA), přestože byla vycvičena spolu s ostatními jednotkami, byla pak na rozkaz generála Slima vyčleněna ze Speciálních sil a následně převelena k ochraně levého křídla 2. indické divize a k obraně města Dimapuru před Japonci.

Zde viz foto, na kterém je generál Stilwell, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Když skončilo obléhání Kohimy byla to právě tato 23. BRIGÁDA, která se postarala japonské 31. divizi o mnoho horkých chvil při jejím ústupu z Kohimy, kdy jí stále ze zálohy napadala a unikala jí.
A je zde konečně i ta třetí brigáda:

3. ZÁPADOAFRIICKÁ BRIGÁDA (3 WEST AFRICA BRIGADE) (Gilmore)
6. prapor The Nigeria Regiment – 2 útvary
7. prapor The Nigeria Regiment – 2 útvary
12. prapor The Nigeria Regiment
Poslední jednotkou Třetí indické divize byla americká jednotka s nic neříkajícím názvem 5307. smíšená jednotka (zásobovací) (5307. Composite Unit /Provisional/).
Od Wingatea dostala jméno Galahadské oddíly. Tohoto ubohého označení ji zbavil až americký tisk a nahradil jej jménem ´Merill´s Marauders´. Zpočátku byla tato jednotka připravována na boj po boku ostatních činditských jednotek, ale "po roztržce mezi Stilwellem a Wingatem přešla pod Stilwellovo velení“.
Při 20ti denním cvičení, které prodělávaly všechny brigády, které se měly, a také účastnily, Operace Thursday, byla největší pozornost (mimo přesunů a pohybů mimo silnic a skrytému přiblížení se k nepříteli) věnována výcviku v přijímání leteckého zásobování v džungli, a to jak teoreticky tak i prakticky (za účasti výsadkového komanda Number One).
Velitel výsadkového komanda jednotky Number One plukovník Cochrane, dává ve svém zápise nahlédnout do Wingateovy povahy z trochu jiného úhlu, když si zapsal a později uveřejnil, že jej zprvu rozčiloval bezohledný Wingateův přístup ke spolupracovníkům. Později si však prý uvědomil, že Wingate ovládá své jednotky, jako když letecký důstojník řídí svoje letadlo při bojovém letu, a pak dodal: „Trochu jsem se již přizpůsobil plamenům tohoto chlapíka“.
V říjnu roku 1943, v době kdy výcvik ještě probíhal, vážně onemocněl brigádní generál Wingate, neboť se zjistilo, že má tyfus. Šetřením se ověřilo, že se někde na letišti „napil vody z nějaké vázy“. Po nemoci, která trvala do konce listopadu, se zapojil do dalšího dění v závěrečném výcviku. Do té doby výcvik pokračoval pod velením Symese a brigádního generála Tullocha, který byl celoživotním oddaným přítelem generála Wingatea. V době nemoci mu brzké uzdravení přál i Winston Churchill.
Koncem roku 1943 byl výcvik Činditů ukončen.
Ale ještě v konci roku 1943, proběhla za přítomnosti Roosevelta, Churchilla, Čankajška, Mounbattena a Stilwella v Káhiře konference, od které se datují problémy.

Zde viz foto, na kterém Čankajšek, jeho žena a generál Stilwell, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Je však třeba nejprve vyjmenovat body, které byly na konferenci probrány. To proto, že jsou v nich zamýšlené akce pro rok 1944, cituji z historika Davida Rooneye, jeho knihy - Vítězství v Barmě, str. 105.,:

„(1) Stilwell postoupí se svými jednotkami dolů do Hukawngského údolí
(2) Jednotky Čankajškovy armády postoupí směrem k Bhamu.
(3) Britský IV. sbor postoupí z Imphalu.
(4) Bude zahájena činditská Operace Thursday.“
V dalších jednáních pak bylo ještě dohodnuto, a tento návrh tehdy prošel jen díky Churchillovu nadšení pro kombinované (obojživelné) operace, že bude také proveden útok na Andamské ostrovy – pod kódovým označením „Buccaneer (Korzár). A v samotném jednání v Káhiře se ještě dohodlo, že 50. indická paradesantní divize provede výsadek u Indaw.

[michan]

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 15.
Po skončení Káhirské konference odletěli Roosevelt a Churchill do Teheránu, kde se setkali se Stalinem, který od svých Spojenců požadoval otevření druhé fronty v Evropě. Požadavek Stalina byl přijat, ale zároveň to znamenalo, že musela být zrušena operace Buccaneer. Když se tohle dozvěděl Čankajšek, který prý stejně nemínil ještě zaútočit, prohlásil, že prý je to zrada a že okamžitě „odvolává své jednotky z útoku na Bhamo“. Brzy po skončení Káhirské a Teheránské konference, přesněji v prosinci roku 1943, byly Spojeneckým velením zrušeny následující akce: Buccaneer (Korzár) - útok na Andamské ostrovy, dále útok jednotek Čankajškovy armády na Bhamo a také letecký výsadek v Indaw. Tak vlastně zůstaly v platnosti méně významné plány postupu z Imphalu do Arakanu. Z historiografie se zachoval fakt, že některé skutečnosti z celkových plánů musely být před generálmajorem Wingatem utajeny, protože on žil stále v domnění, že všechny plány přijaté v Quebecku zůstaly v platnosti. Ve velení operací došlo k mnoha roztržkám, které ústily až do absurdit, mnohé z nich se Wingate ani nedozvěděl (díky svému tyfu a jeho léčení). Všechny roztržky co uskutečnit a co ne, z historických podkladů, ukončil historik David Rooney popisem ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 108, těmito větami, cituji:
„(Lord) Mountbatten se snažil smířit obě strany a zmírnit napětí, jež mezi nimi panovalo. Nakonec Slim vydal konečné rozkazy týkající se celé operace. Ty dorazily na činditské velitelství 4. února (1944). Jejich znění a obsah se nijak nekřížily s plány, které zamýšlel provést Wingate. Celá akce dostala tehdy název ´operace Thursday´.
Cílem operace bylo zablokovat přísun zásob 18. japonské divizi, která se měla setkat se Stillwelem v Hukawngském údolí, způsobit zmatek a s tím spojené ztráty a různá poškození japonské armádě na severu Barmy a pomoci tak jednotkám Čankajškovy armády operujícím poblíž řeky Salween. Zajímavé bylo, že se mezi cíli objevil i posledně jmenovaný, i když již v té době bylo známo, že Čankajšek odmítl provést jakékoli útočné akce za linií řeky. První činditský postup byl úlohou tří brigád: 16. brigády pod velením Fergussona, 77. brigády pod velením Calverta a 111. brigády pod velením Lentaignea.
16. brigáda dostala rozkaz zahájit postup z Leda k Indaw a obsadit dvě menší letiště ležící u tohoto města. Fergusson byl odpovědný i za akci, která byla provedena v průběhu pochodu. Vyslal jeden (název, jak víme, byl pochodový útvar) útvar na východ s úkolem obsadit Lonkin, který byl předsunutou základnou japonských jednotek, jež čekala na Stilwella. Brigáda měla po splnění těchto úkolů vybudovat pevnost jménem Aberdeen.
77. brigáda měla provést výsadek na Brodway a Piccadilly, kde měla být vybudovaná pevnost, ze které bylo možné kontrolovat silnice, železnice i blízkou řeku.
111. brigáda se měla přesunout k Piccadilly, kde měla zablokovat silnice do Indaw, tak aby po nich nemohly přijíždět a přicházet Japoncům posily z Mandalaje. Část 111. Brigády – později známá pod jménem - ´Morrisovy oddíly´ - byla odvelena od hlavního jádra a měla provést výsadek u Chowringhee, kde bylo nutné zablokovat silnici a železnici vedoucí z Bhamo do Myitkyiny.“

Zde viz admirál, Lord Mountbatten. Foto je majetkem Wikipedie.
Činditům, kteří pak později tyto plány studovali, se prý zdál velmi výmluvný a významný fakt, že nikde nebylo psáno, že přijde odněkud postup IV. sboru, který měl postupovat do těchto míst, když bude Operace Thursday úspěšná…! V době kdy probíhaly poslední přípravy Operace Thursday , byla uspořádána ještě jedna porada velení, která měla vlastně ukázat, jak malou a chabou má, po všech rozporech, tato operace podporu.
Konference se uskutečnila koncem února 1944 v Londýně a Washingtonu. V Londýně se nesla konference v atmosféře velké hádky mezi příznivci, kteří podporovali hromadnou ofenzívu směrem na Malajsii a Singapur, a mezi těmi, kteří dávali přednost nově vzniklému pojetí celé situace, které upřednostňovalo velký zničující útok proti Japoncům z Austrálie a Pacifiku. Co však bylo zvláštní, ale důležité bylo, že se ani jedna strana ani jedním slovem nezmiňovala o akcích v okupované Barmě. Další zasedání této konference pak pokračovalo ve Washingtonu. Tam byli Američané pobouřeni nezodpovědným přístupem vyššího velení v Indii (v Díllí) k barmské ofenzívě. A tak americký prezident Roosevelt okamžitě kabeloval Churchillovi, aby byl dodržen postup, který byl ještě dohodnut v Quebecku. A tehdejší přístup britského velení k celé kauze se odrážel v jednom prohlášení, které pronesl britský náčelník generálního štábu britského impéria Allan Brook.

Britský náčelník generálního štábu britského impéria Allan Brook. Foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Ten tehdy tvrdil, že jednotky Commandos – LRP (Long Range Penetration Groups – speciální jednotky cvičené pro boj ve východoasijských džunglích), byly ustaveny za naprosto zbytečným účelem….!
I když složitá a mnohdy až divoce vypadající jednání této konference ještě pokračovala dál v měsíci březnu 1944 (Samotná operace Thursday – II. Činditská operace – začala dne 5. března 1944), stále více se otevírala propast mezi Američany a Brity, generál Wingate musel konečné rozhodnutí o akci udělat sám. Historik David Rooney ve své knize - Vítězství v Barmě, na str. 109, dalším hovoří těmito větami, cituji:
„Počáteční úspěch operace Thursday (celá operace byla zahájena 5. března 1944, jak již bylo zde řečeno) přinutil Mountbattena, aby okamžitě kabeloval do Washingtonu. V odpovědi na zprávu o úspěších činditské operace Washingon přislíbil poskytnutí 400 letadel. Náčelník spojeného štábu (John Staff) však zanedlouho prohlásil, že úspěch, kterého bylo dosaženo vzdušnými operacemi Speciálních jednotek v Barmě byl více než nadhodnocený, a požadoval, aby byl do začátku monzunů proveden útok na horní Barmu. Američané považovali Wingatea za jediného člověka, který, ačkoli byl na straně Britů, mohl provést jakoukoli útočnou operaci. Tyto diplomatické a politické otázky a skutečnosti pak musí být brány v potaz spolu s ostatními, chceme-li správně zhodnotit význam činditských operací pro následující bitvy u Imphalu a Kohimy.“
Některé další tahanice a hádky, které začaly po začátku března, si o chvíli popíšeme u průběhu samotné II. akce Činditů. Z historiografie jen snad ještě to napsal Lord Ismay, což byla hlavní spojka ministerského předsedy Churchilla, na hlavní štáb v Díllí. Ten prohlásil později, cituji: „Hádky, které tak poznamenaly celou naši politickou a bojovou strategii na Dálném východě zůstanou jedním z černých míst v historii britského vyššího velení.“ (Historický podklad (Ziegler, dílo: Mountbatten, str. 277.).


Zahájení II. akce Činditů, Operace Thursday 5. března 1944.
Všeobecně všechna historická díla říkají, že na jednom se tvůrci, plánovači operace Thursday, dovedli shodnout, a to na datu začátku, který byl jednoznačně odsouhlasen jako 5. březen 1944.
V dalším je pak již přímo řečeno, že, cituji: „Při rozhodování byly vzaty v úvahu všechny vnější a vnitřní okolnosti včetně Měsíce a předpokládaného počasí. Akce měla být zahájena v noci, což bylo samo o sobě riskantní, ale ještě nebezpečnější bylo to, že přistávací plochy nebyly, jak se vyžadovalo, v rovném, otevřeném terénu, ale nacházely se v různých místech v džungli, kde byl přistávací prostor omezen na minimum a byl navíc obklopen stromy. Jen díky odvaze a šikovnosti pilotů z leteckého komanda USAAF se nic vážnějšího nepřihodilo. Cochrane a Alison se všemožně snažili o to, aby dostali všechna letadla na zem“.
Pro přistání byly vybrány tři přistávací plochy v džungli, které dostaly kódové označení „Brodway“, „Piccadilly“ a Chowringhee“. Plukovníci Cochrane a Allison, velitelé leteckých výsadků se pak skutečně velice snažili využít svých leteckých zkušeností a zkušeností všech svých velitelů letadel. Generál Calvert měl pak, jako hlavní úkol, nejprve navést letadla na Piccadilly a Brodway. Jeho 77. BRIGÁDA a pomocná letadla spolu s kluzáky měly svou základnu na letišti Lalaghat poblíž Silcharu. Protože všechny předchozí vyslané průzkumné hlídky hlásily, že se nepřítel nikde v okolí cílové oblasti nenachází, bylo až do začátku operace upuštěno od dalších hlídkových letů.


Použité historické podklady Pacifik 2.
- A Radio Konstrukční elektronika č. 1 ročník 2008
- A Radio Praktická elektronika č. 8 a 9 ročník 1988
Adams J.: If Mahan ran the Great Pacific War; An analysis of World War II naval strategy. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2008.
Army operation in China; december 1941-december 1943 dostupné online
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyne W.: Srážka Titánů; Námořní bitvy 2. světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2001.
Breuer William B. Záhady 2. světové války.
Brown David. Kamikaze.
Brož Ivan. Pearl Harbour.
Calvert, Michael. Prisoner of Hope. Cape, 1952.
Clemens, Martin . Alone on Guadalcanal. A Coastwatcher´s Story, Annapolis 2004., Sám na Guadalcanalu. Příběh pobřežního hlídače, Annapolis 2004.
Copp T.: The Defence of Hong Kong December 1941 dostupné online
Cox J.: Blazing Star, Setting Sun; The Guadalcanal-Solomons Campaing November 1942-March 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2020.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka I.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka II.
Daniel Marston, Průvodce válkou Pacifikem.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Deighton Len. Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise; díl čtvrtý Krvavé ostrovy Santa Cruz.
Eric Hammel, New York 1992. Letecká esa proti Japonsku., Aces Against Japan.
Evan Thomas. Hřmící moře.
Fergusson, Bernard. Beyond the Chindwin, Collins, 1945.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011..
Fučida Micuo, Okumiya Masatake. Midway, rozhodující bitva v Pacifiku.
Gilbert Martin. Druhá světová válka.
Glanz David M. Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945.
Griffith II. Samuel B. Bitva o Guadalcanal.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Gryner Peter H. Pád nedobytné pevnosti Singapur.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hammel Eric. Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Historia Wojsko i Technika 2019/6.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Hough R.: Naval Battles of the Twentieth Century. New York 2001.
Hough, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr., Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. (Volume I. Washington 1958., Z Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958.).
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt Edwin P. Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt.
Hoyt Edwin P. Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl).
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje.
Hoyt, Edwin P.Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hubáček Miloš. Boj o Filipíny.
Hubáček Miloš. Pacifik v Plamenech.
Hubáček Miloš. Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima.
Hubáček Miloš. Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Churchill W.: Druhá světová válka (3); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jacobsen, Philip H., Station AL – Guadalcanal. A Full Service WWII Cryptologic Unit, Cryptologic 31, 2007, s. 57-75.
Jones K.: Destroyer Squadron 23; Combat Exploits of Arleigh Burke´s Gallant Force. Annapolis Maryland 2012.
Jordan David a Wiest Andrew. Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. [url=hhttps://docplayer.cz/12721744-Hurricane-na-sumatre-terence-kelly.html]dostupné online[/url]
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kurasov V. V. (odpovědný redaktor), za redakce: A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského. Dějiny světa, Svazek X.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Lai B.: Hong Kong 1941-45; First strike in the Pacific War. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing.
LETOURNEAU, Roger – LETOURNEAU Dennis, Operation KE. The Cactus Air Force and the Japanese Withdrawal From Guadalcanal – přeloženo volně - Operace KE. Kaktusové letectvo a japonský ústup z Guadalcanalu., Annapolis 2012.
LINDSTROM, Lamont – WHITE, Geoffrey M., Island Encounters. Black and White Memories of the Pacific War – český překlad - Setkání na ostrově. Černobílé vzpomínky na válku v Pacifiku., Washington D. C. – London 1990, s. 48 n.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Masters, John. The Road Past Mandalay. Joseph, 1961.
Marston Daniel, editor. Průvodce válkou v Pacifiku.
Mayer S. L. Japonská válečná mašinérie.
Mc Raven William H. Speciální operace.
Mead, Peter. Orde Wingate and the Historians.Merlin Books, 1987.
Merillat Herbert C., Praha 2007. Nezapomenutelný Guadalcanal.
Mikesh Robert C. Zlomená křídla samurajů.
Militaria 2009/2.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladatelství Albatros 2003.
Novotný Josef. Causa Dohihara.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
River Ch.: The Turning Points in the Pacific: Battle of Midway and the Guadalcanal Campaign.
Rooney David. Vítězství v Barmě.
Rose L.: Hornet. Vydalo nakladatelství Mustang 1997.
Roščin S. I. (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov. Autorský kolektiv: I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov. Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Saunders H., Hrowe. Duel v Pacifiku.
Schom Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci.
Skřivan A.: Cestou samurajů. Vydalo nakladatelství Themis 2005.
Skřivan Aleš. Japonská válka 1931 – 1945.
Skřivan Aleš, Pád Niponu.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Sommerville Donald. Druhá světová válka den za dnem.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Still M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: Křižníky USA vs Japonské křižníky; Guadalcanal 1942. Vydalo nakladatelství Grada Publishing 2010.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Sykes, Christopher. Orde Wingate. Collins, 1959.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online.
Thompson, Sir Robert. Make For The Hills. Leo Cooper, 1989.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Tregaskis Richard. Guadalcanal Diary, New York 1943.
Tulloch, Derek. Wingate in Peace and War. Macdonald, 1972.
TWINING, Merrill B.No Bended Knee.The Batle for Guadalcanal New York 2004, s.66., Nejsme na kolenou. Bitva o Guadalcanal New York 2004, s. 66.
Vácha Dalibor. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Vácha Dalibor, 2018. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Vejřík Lubomír, 1994. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, Prolog.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.


Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?t=8051&start=600