Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 16.

Moderátoři: michan, Pátrač

Odpovědět
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 16.
Do neděle 5. března 1944, se završil několik měsíců trvající výcvik Činditů a vše bylo také i materiálně připraveno k započetí Operace Thursday, II. operaci Činditů, k útokům do týlu japonské armády v Barmě. Na svém místě byly také připraveny Dakoty DC-3, kluzáky a vše ostatní pro akce v týlu. „Každý pilot i každý Čindit věděl, co se od něj očekává. Každý věděl, jakou odpovědnost na sebe bere a do jakého nebezpečí a nejistoty vlastně jde. Přítomnost generála Slima a mnoha britských a amerických velitelů ještě zvýšila napětí, jež zde před zahájením operace panovalo“. Napsal historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 109., 110.

Operation_Thursday_44.jpg

Mapa operace Thursday, mapa je majetkem Wikipedie, zde byly upraveny rozměry.

Ale jak již to tak někdy bývá, i velká akce má svá nečekaná překvapení a měla je i Akce Thursday. Totiž ani ne půl hodiny před tím, než měla být II. akce Činditů spuštěna, přijel do hlavního tábora, odkud byla celá akce řízena, major Russhon z USAAF. Major Russhon i přes Wingateův výslovný nesouhlas, na rozkaz plukovníka Cochraneho, odletěl k obhlídce přistávacích ploch. Při této obhlídce Russhon zjistil (a na místě i zdokumentoval pomocí fotografií), že přistávací plocha pod kódovým označením „Piccadilly“, je zatarasena ohromnými kmeny, které tak činí přistání jakéhokoliv letadla zcela nemožným. Zde pak jsou další reakce: „Wingateovou první reakcí bylo to, že napadl Cochranea za neuposlechnutí rozkazů, ale brzy se uklidnil a dokonce se (při své prudké povaze) omluvil. Uvědomil si totiž, že plukovník Cochrane zachránil celou akci od jisté katastrofy.“
Tahle nová informace náhle změnila celou situaci. První reakcí rozpravy ihned byla otázka, zda japonská výzvědná služba nějakým způsobem neodhalila podrobnosti plánu Operace Thursday? Nebo že by náhoda? Další pak v diskuzi bylo, že když nemůžeme použít „Piccadilly“, bude nutné zrušit akci?. Jaký jiný plány by byl nyní rychle vymyslet? „Wingate, kterého tato rána pod pás pořádně rozrušila, se poradil s Calvertem. Ač sám Wingate letět neměl, zdráhal se odvelet své muže někam, kde by museli jakkoli zbytečně riskovat. Calvert, který by měl být po vzoru maršála Neye nazýván nejstatečnějším ze všech statečných, rychle zhodnotil celou situaci a prohlásil, maje na vědomí opozici a chabou podporu (celé akce), kterou jim v jejich snažení dávalo velení v Indii, že pokud operace nezačne hned, bude s nejvyšší pravděpodobností zrušena úplně. Řekl tedy, že je připraven odletět se svou brigádou (77. BRIGÁDA) a přistát se všemi letouny na ´Broadwayi´. Jeho prohlášení bylo předáno Wingateovi a poté i Slimovy, který byl nucen učinit konečné rozhodnutí.
Také další fakta, která v souhrnu sepsal historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 111., a která stvrzují další historické zdroje, viz Použité podklady, budu raději ocitovat:
„Jednou z tragedií celého činditského příběhu byla nezdolná propast mezi dvěma jinak vynikajícími vojáky a veliteli – Slimem a Wingatem. Nikdo přesně neví, co se tehdy v tu osudnou hodinu přesně stalo. Wingate si napsal svou verzi, někteří další, kteří zde byli přítomni – Calvert, Cochrane, Tulloch a Sir Robert Thompson – mají zase svoji verzi, i když zároveň dosvědčili, že i Slimova verze je správná. V knize- Defeat Into Victory - , napsané v roce 1955, Slim popisuje moment, kdy na velitelství přišly fotografie. Zmiňuje se o tom, že se Wingate opět dostal do svého ´emotivního stavu´a ´stále opakoval, že operace musí být zrušena´. Slim dále popisuje, jak si vzal Wingatea stranou, ´aby zabránil zbytečným scénám před americkými důstojníky´, jak se Wingate´uklidnil a začal se kontrolovat´, a jak potom řekl Slimovi: ´přebíráš zodpovědnost´. Tato verze, ve které si mimo jiné Slim spletl i jméno ohroženého letiště, se bohužel tak liší od ostatních očitých svědectví, že nemůže nikde obstát.“
Brigádní generál Calvert, velitel 77. BRIGÁDY, v popisované operaci velitel vedoucí brigády, pak celou, v předchozím popsanou příhodu vyprávěl tak, že Wingate okamžitě souhlasil s požadavkem, že si on Calvert vezme celou svou brigádu a přistane s ní na nezávadném letišti „na ´Broadwayi´“. Mnozí historici, kteří tuto hádku popisují, se pak přiznávají, že vlastně nikdo neví přesně, jak se vše seběhlo, ale že bylo rozhodnuto, že 77. BRIGÁDA prostě přistane na letišti Broadway, což mělo být pak dokonce familiérně řečeno pro piloty letící se 77., „ Hele kluci – našli jsme pro vás lepší místo na přistání“. Tito samotní piloti se s touto změnou prý vyrovnali znamenitě a první letouny a kluzáky se vydaly na cestu již asi o hodinu později, než zněla hodina pro původní plán!

Orde_charles_wingate_Wiki_33.jpg

Generálmajor Wingate, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.

Operace Thursday začala.
Jak je nyní patrné celá II.Činditská akce, Operace Thursday, byla pak zahájena ve velké rychlosti v důsledku svého zpoždění. Nebyl čas na nic, tedy ani na vyzkoušení vlečné techniky během letu. Je tady nutno říci, že každé letadlo vleklo dva kluzáky, ačkoli pro mnohé piloty byla akce premiéra. Nutno též říci, že některé kluzáky musely být přetíženy a nemohly se proto vyšplhat do bezpečné výšky pro přelet hor, za kterými ležel Imphal, takže se musely nakonec vrátit. Jiné letouny s kluzáky sice s obtížemi překážku, horu, překonaly, ale při další cestě se jim přetrhla vláčná lana a mnoho jich pak spadlo do oblasti Assamu a Barmy. „Z více než 60 kluzáků jich jen 37 přistálo na na Broadwayi. Mnoho dalších jich však, naštěstí, přistálo na přátelském území a osádky se pak vrátily na svou základnu. Je ale patrné, že zrovna tato akce pro Čindity znamenala těžké ztráty. Na druhé straně byla jiná kladná skutečnost, že se podařilo Spojencům zmást japonské vojáky, „kterým pak trvalo velmi dlouho, než lokalizovali hlavní základnu na Broadwayi“.
Ještě však přece něco k přistávání na plošině Broadwayi. Prvá přistání kluzáků se skutečně nedařila, neboť nikdo nezachytil dva stromy, které nebyly z letadla vidět a ani nebyly vidět na leteckých snímcích. Na fotografiích nebylo vidět ani velké množství malých i větších příkopů, které byly rozesety po celé přistávací ploše, a právě díky některým z příkopů se pak kluzáky převrátily, anebo do nich, na konci, úplně narazily jako do překážky. V jednom z přistávajících kluzáků byl také důležitý buldozer. Kluzák při přistání narazil do stromů stojících na konci přistávací plochy. Posádka kluzáku byla po nárazu vymrštěna z pilotní kabiny a buldozer si pak prorazil cestu předkem kluzáku a po krátké jízdě skončil v džungli. Očití svědci pak po čase o tom vyprávěli, že byli zcela zaraženi, když okolo nich projížděl buldozer bez řidiče a o chvíli vjel na letištní plochu.
Pro brigádního generála Calverta byla vše jen noční můra, protože rozbité kluzáky bylo jen velice těžko možné ihned odstranit z letištní plochy, a tak další přistávající kluzáky do vraků narážely a končily v troskách. A tak prý velice rychle vymyslel kódová znamení pro přistání: „Pork saussage“ (vepřový párek) – když bylo vše v pořádku - , a „Soya link“ (Sojový salám)“ – pokud nebylo možno přistát a další lety musely být pozastaveny.
Později generál Calvert, v brzkých ranních hodinách, prý ze strachu, aby se stále zvyšující letecký provoz kluzáků, nezvrhl jen ve stále větší ztráty, vyslal signál „Soya link“ (Sojový salám)“. Vyslání tohoto signálu se prý tehdy velice dotklo Slima, Wingatea a Tullocha, kteří na celé dění a zprávy čekalo v Lalaghatu. Tulloch řekl Wingatemu, že by si měl jít odpočinout a prospat se. Byl prý si tehdy zcela jist, že v pozdějším ránu přijdou mnohem povzbudivější zprávy. O ránu 5. března 1944, pak historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 112., píše tyto věty:
„Ráno Calvert změnil své rozhodnutí, protože byl americkými ženisty několikrát ujištěn, že pomocí buldozeru bude možné odstraňovat ty kluzáky, které při přistání havarují. Bude také možné vyčistit a upravit celou dráhu i pro Dakoty DC-3, které měly přiletět ještě ten večer. I když o tom měl jistě jisté pochybnosti, přece jen Calvert vyslal na základnu „Pork saussage“ (vepřový párek). Takže po první neúspěšné akci, kdy 77. BRIGÁDA ztratila 20 svých lidí a 30 jich bylo zraněno, začaly operace na Broadwayi dostávat očekávaný spád. Takto popisuje celou událost maršál Baldwin: ´Nikdo předtím nemohl vidět tak nádhernou dopravní operaci, jaká proběhla na zdejší provizorní runwayi uprostřed džungle za svitu měsíce. Dakoty přilétaly a odlétaly různými směry celou noc, každé tři minuty přistálo jedno letadlo´. Druhou noc přiletěl Wingate, čehož měli všichni Čindité velkou radost. Začalo se s budováním první pevnosti´.“

general Calvert_ (vlevo), Wikipedie_77.jpg

Generál Calvert (zcela vlevo), foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zmenšeno.


Letecké souboje, vybojování letecké nadvlády.
Velkému úspěchu v prostoru pevnosti Broadwayi, a vlastně i v celém prostoru, kde se Operace Thursday měla odehrávat, velice napomohlo už v jejím začátku to, že se do vzdušných soubojů zapojily Cochranovy letouny z leteckého komanda Hurricanů Královského letectva. Většina těchto leteckých bombardování směřovala přímo na nejbližší japonská letiště. „Během prvních dvou dnů bylo zničeno 78 japonských letadel, daleko větší množství jich však bylo poškozeno, což způsobilo, že v době zahájení operce Thursday nebyl zaznamenán žádný větší letecký útok ze strany Japonců. Jedna velmi zajímavá poznámka, která se váže k oné osudné nedělní noci, přišla právě od Japonců. Tisíce japonských vojáků bylo připraveno na linii Čjintwinu (řeka) k útoku. Když však Japonci viděli přilétat spojenecké letouny, začali se bát.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 17.
Brigádní generál Lentaigne a jeho 111. BRIGÁDA, operaci začali 6. března 1944 a již také 8. března, tedy ještě předtím, než japonské jednotky na novou situaci zareagovaly, bylo na letišti v Chowringhee přepraveno, jak prý se tehdy Wingate expresivně vyjádřil: „přímo do střev našeho nepřítele, 1 200 mužů, 2 000 mul a všechno potřebné vybavení včetně munice“. Tohle vše napsané i v předchozím článku znamenalo, že v japonském týlu tak začaly operace tří činditských brigád:
77. BRIGÁDA (brigádní generála Calvert) na cílové oblasti Broadway.
111. BRIGÁDA (brigádní generál Lentaigne) na Chowringhee.
16. BRIGÁDA (brigádní generál Fergusson), která však byla v řečenou dobu někde uprostřed svého pochodu z města Ledo do prostoru jezera Indaw, ale kvůli příliš obtížnému terénu, byli vojáci a velitelé této brigády, zpožděni ve svém pochodu o téměř dva týdny. Zde je nutno poznamenat, že toto 14ti denní zpoždění mělo pro celou operaci Thursday velice vážné důsledky! Mimo těchto zde pojmenovaných brigád operovala, a to pod velením generála Stilwella, v Hukawngském údolí (Hukawngské údolí se nachází v džungli, pod městem Ledo) operovala také, původně činditská jednotka Merrill´s Marauders.
Asie_PACIF_1_16_13_Stilwell_Cankajsek_zena_1942_11.jpg


Zde viz foto generála Stilwella, Čankajška a jeho ženy. Foto je volně na několika webech.
V oblasti, která nesla kódové označení Broadway, vybudovaly Čindité ze 77. brigády, ve velice krátké době skutečnou Pevnost Broadway. Tato velice silná pevnost byla opatřena mohutnými obrannými baštami. Historici Pevnost Broadway popisují následovně:
„Byla v ní jak obranná děla, tak letiště a zdravotnické centrum. V místě byl i dostatek vody. Co však bylo nejdůležitější, alespoň podle Wingatea, bylo to, že celá pevnost ležela stranou silnic a železnic, takže sem byl znemožněn přístup těžké vojenské techniky – děl a tanků. Z této pevnosti vyslal Calvert několik útvarů, které zaútočily na silnici a železnici jdoucí na sever od Indaw směrem k Mogaungu. Železnice ležela asi 30 kilometrů na západ od Broadwaye, takže jednotky musely překonat poměrně velkou vzdálenost, než se dostaly do oblasti Mawlu a Hopin, kde měly operovat.“
Z pevnosti Broadway se prapory Lancashire Fusiliers, South Stafforshires a 3/6. Gurkhský prapor, urychleně přesunuly do tohoto sektoru Mawlu a Hopin a do 12. března stačily úspěšně zablokovat Japoncům jak silnici, tak i železnici, čímž jim zcela odřízly zásobovací cesty a přísun posil celé japonské 18. divizi, která se měla střetnout s jednotkami generála Stilwella.

Prostor Broadway_construction_Chindite_22.jpg

Kultivace oblasti Broadway, čindistkými vojáky v roce 1944, foto je majetkem Wikipedie. Zde bylo pro potřeby Palby zmenšeno.
Ale to nebylo vše, stejně tak odřízly i všechny zásobovací cesty i další japonské 31. divizi generála Satoa u Kohimy.
Kōtoku_Satō_Wikipedie_22.jpg

Zde viz foto generála Satóa, velitele japonské 31. Divize, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.
Další útvar, kterým byl částí ze 77. Brigády, se pak přesunul na jih, kde úplně zastavil pro Japonce „říční dopravu na řece Irrawaddy“.
Brigádní generála Calvert si tehdy velice dobře uvědomoval, že oblast Mawlu je zcela klíčovým, strategickým bodem pro silniční a železniční dopravu v tamějším prostoru.

imphal_kohima1944_orig_88.jpeg

Zde viz náčrt prostoru, kde se odehrávala většina popisovaných bitev, náčrt je volně na mnoha webech, zde byl pro Palbu zvětšen.
Proto „rozhodl, že tam zformuje obranný čtverec AB“. Zde se pak o důležitém rozhodnutí Calverta v oblasti Mawlu, napsal historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 113., následující, cituji:
„Vzdušné zásobování bylo zajištěno a mawluský čtverec byl zanedlouho přejmenován na White City (Bílé město), a to hlavně kvůli několika padákům, které uvízly na stromech. Tou dobou se Japonci vzpamatovali a začali protiútoky. Jedna ze srážek se udála na Pagoda Hill poblíž Mawlu. Do této krvavé bitky vedl své vojáky sám Calvert, který stál s bajonetem v ruce v čele praporu South Staffordshire. White City bylo spíše než pevnost jen větším obranným čtvercem. Jeho obrana však byla solidní. Byla zde i přistávací dráha pro letadla, zóna pro shazování zásob, obranná pole, kde byly umístěny lehké kulomety Bren, dvou a třípalcové minomety a množství zásob. Spojení bylo zajištěno linkou na velitelství čety. Dále se zde nacházel i provizorní polní lazaret a vojákům zvyšovalo sebevědomí i to, že do dvou hodin po zavolání přiletí Mustangy. 21. března zaútočil na White City (Bílé město) japonský 114. Pluk, který sem byl odvelen od 18. divize, jež se měla střetnout se Stilwellem. Tento útok byl však neúspěšný. Japonci při něm utrpěli těžké ztráty a byli nuceni ustoupit. Celá jednotka se pak stáhla do větší vzdálenosti od obranného pásma White City, ale zanedlouho je napadly Mustangy, které sem chvíli předtím přiletěly, a zcela ji zničily.
Calvert byl určitě nejúspěšnějším a také nejagresivnějším velitelem na bitevním poli. Díky jeho odvaze a schopnému velení byla obrana Broadwaye a White City vždy úspěšná.“

Tak tohle bylo o těch úspěšných Činditech v operaci Thursday, ale faktem je, že ostatní činditské jednotky již tak úspěšné nebyly.
Činditská 111. BRIGÁDA (brigádní generál Lentaigne) odletěla 7. března z letiště v Tulihalu a přistála v Chowringhee. Let brigády byl bezproblémový a všude prý vládlo až „hrobové ticho“, to když brigáda přistávala. Vojáci v tom momentě věřili ve své štěstí, které prý až „zalévalo jejich srdce“. Celá 111., se pak měla z Chowringhee přesunout do Kathy, osadě na řece Irrawaddy. Z letadel byly vojákům z brigády shozeny čluny, ve kterých měli pak překonat říční tok. Muly, které měly sebou, odmítaly vstoupit do řeky, takže brigáda se musela rozdělit. Přilétla další letadla a shodila další náklad, ale na nesprávné místo, takže trvalo nejméně půl dne, než vojáci všechno sesbírali - „což způsobilo další zdržení (bylo již 13. března)“. Poté se dle zápisů celá jednotka „pět dní jen poflakovala po okolí“. Vojáci byli prý tehdy velice vyčerpaní, ale zatím nedosáhli žádného výraznějšího úspěchu.
Mnohem horší však bylo, že tato 111. BRIGÁDA, nedokázala dojít ke svému důležitému cíli, kterým tam byla železnice vedoucí z osady Indaw na jih, což, jak se ukázalo, mělo později „katastrofální důsledky pro Fergussonovy jednotky (16. BRIGÁDA brigádní generál Fergusson), které sem postupovaly od severu“. Během těchto popisovaných dní začal být brigádní generál Lentaigne, který tehdy vedl jen asi polovinu své brigády, neboť druhá polovina zůstala za řekou (např, celý 3/4. gurský prapor), podrážděný a nervózní.
„Únava a vyčerpání s sebou přinesly i nervozitu, která byla na jedné straně pochopitelná, na druhé však trapná“ (hist. podkladem je zde: Rhode-james, Chindit, s. 77).“ A tak prý díky neschopnému velení značně poklesla morálka celé brigády.
111. BRIGÁDA, po 14 dnech usilovného a vysilujícího pochodu, dokázala jen vyhodit do povětří jeden nepoužívaný železniční most. Při zkoumání příčin se pro historiografii zachovala výpověď jednoho důstojníka, který tehdy vedl výcvik. Ten pro historii řekl: „že se vůbec nediví tomu debaklu, protože výcvik této brigády byl ve srovnání se 77. brigádou neúplný“. 16. BRIGÁDA (brigádní generál Fergusson), tvořená prapory Queen´s Royal Regiment, Leicesters a Reconnaissance Regiment, byla tehdy jako brigáda vyslána z Leda již 10. února 1944 (tehdy se na konferenci v Londýně a ve Washingtonu ještě diskutovalo o tom, zda poskytnout Wingateovi podporu či nikoli). Brigáda měla v celku urazit cestu dlouhou přes 900 kilometrů ve velmi náročném terénu džungle a následně pak zaútočit na Indaw. K řece Čjintwin dorazila 16. Brigáda až 28. února a tam jí Královské letectvo shodilo čluny, ve kterých měla překonat řeku. Pak musel být, a to rozkaz generála Stilwella, zformován bojový útvar, který zaútočil na malou japonskou posádku v Lonkinu. Samotný útok byl však neúspěšný a vlastně způsobil další zdržení Fergussonovy brigády. Ale při jinak dobře vypadajícím pochodu musel brigádní generál Fergusson čelit velmi vážným kázeňským problémům, „které sice nijak nezdržovaly postup brigády, zato měly vliv na morálku celého družstva. Musel se (Fergusson) nakonec uchýlit k trestům, které mu byly pro tento případ nařízeny samotným Wingatem. Od snížení přídělů (77. Brigádě bylo tímto trestem vyhrožováno, protože špatně umístila přistávací značky), přes bičování, vyhnání do džungle až popravy. Tresty se ve Fergussonově brigádě udělovaly hlavně za spaní při službě a za krádeže při sbírání shozených zásob.“
Prvé útvary Fergussonovy 16. brigády dorazily do prostoru určení 20. března, což tehdy bylo o dva celé týdny později, než jak zněl plán. Na místě určení měly jednotky vybudovat Pevnost Aberdeen. Další dva útvary, které byly zformovány z praporu Reconnaissance Regiment, měly větší zdržení u Lonkinu a tak měly další zpoždění, a to o dalších 10 dní. Historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 114, k tomu dodává, cituji:
„Wingateův původní plán pro 16. brigádu zněl asi takto: čekat v oblasti Aberdeen, než bude dokončena stavba pevnosti, a poté podniknout útok na Indaw. Plán tedy musel být změněn. Avšak i když Fergusson žádal pro své vyčerpané a mnohdy nemocné muže několik dnů odpočinku, Wingate trval na tom, že útok na Indaw musí být proveden co nejdříve, aby Japonci nestačili zkonsolidovat svou obranu.“
ObrázekObrázekObrázek
Uživatelský avatar
michan
2. Generálporučík
2. Generálporučík
Příspěvky: 6814
Registrován: 28/10/2005, 13:43

Re: Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 16.

Příspěvek od michan »

Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 18.
K setkání velitelů došlo dne 20. března 1944, mělo to však za následek ostrou Fergussonovu kritiku vyššího velení a vlastně to ovlivnilo, sice nepřímo, i budoucí roli Činditů a celou bojovou strategii u Imphalu a Kohimy. Toho 20. března se však zdálo, že japonská ofenzíva u Kohimy a Imphalu bude úspěšná, a vyvstala tak otázka, jak dlouho by vlastně Činditům operujícím v oblasti Indaw a Wuntho trvalo, než by poskytli přímou pomoc obráncům v Kohimě a Imphalu. Wingate si po ostré výměně názorů se Slimem vymohl povolení poslat 14. brigádu (Brodie) do Aberdeen, hned jak zde bude hotovo provizorní letiště.

Asie_PACIF_1_16_12_general_Slim.jpg

Zde viz foto generála Slima, pozdějšího britského maršála. Foto je volně na mnoha webech.
A tak první jednotka 14. brigády přistála v Aberdeen 23. března 1944. V tomto období již bylo třeba rozhodnout, zda má tato brigáda jít na pomoc Fergussonovi u Indaw, nebo zda se má přetnout zásobovací trasa japonské 18. a 31. divize, které právě v tuto dobu obléhaly Imphal a Kohimu. „Po setkání s Wingatem v Aberdeen byl Fergusson přesvědčen o tom, že tato brigáda (14.) by mu měla jít pomoci k Indaw, ale Wingateův rozkaz o této pomoci nehovořil.“
Historiografie připomíná, že stejně jako Lord Mountbatten neříkal generálu Wingateovi všechny skutečnosti o strategickém plánování, se kterým se muselo vyššího velení potýkat, tak ani sám Wingate zase neinformoval Fergussona o všem, co se v rychle měnící se situaci vytvořilo.
Z toho prý plynulo, že si Fergusson určitě musel myslet, že jej Wingate schválně podrazil, a to navíc právě v době, kdy byla jeho brigáda v kritické situaci, i když, jak napsal později Tulloch v reakci na rozhovor o tomto problému, podpora 14. brigádě u Indaw „… byla vlastně holý nesmysl.“ (Tulloch, Wingate in Peace and War, s. 262.)
Brigadier_Bernard_Fergusson_33.jpg

Brigádní generál Bernard Fergusson, foto je majetkem válečného muzea, a je volně na několika webech, zde byl zvětšeno.
V začátku třetí dekády dorazily do pevnosti s názvem Aberdeen prvé jednotky 14. brigády zatímco Fergussonova 16. brigáda vyrazila na pochod k Indaw (jezero i vesnice Indaw). Celá akce byla však neúspěšná, protože Wingate Fergussona stále popoháněl k větší a větší rychlosti a tak nebyl čas na provedení řádného průzkumu v cíli přesunu, což mělo pak katastrofální následky. Jednotlivé útvary, které se zformovaly z praporů Queen´s a Leicesters, trpěly nedostatkem vody, protože na trase jejich pochodu jednotky nenalezly žádný vhodný, nezávadný, zdroj. Dalším velice závažným problémem se ukázalo i to, že v době pochodu probíhalo též přemisťování Wingateova velitelského stanu z Imphalu do Sylhetu, takže jakékoliv spojení s ním bylo v tu dobu nemožné.
Brigádní generál Fergusson měl v té době plánovanou zastávku ve vesničce Auktaw, odkud zamýšlel vyslat dvě jednotky z praporu Queen´s k Indaw od západu a vojáky praporů Leicesters a Reconnaissance Regiment od východu. Jenomže plán musel být pozměněn, a prapor Reconnaissance Regiment byl odvelen k přesunu do Thetkegyinu, ležícímu na severním okraji Indawského jezera. Právě v tomto jezeře měli pak vojáci nabrat vodu, a to jak pro sebe tak i pro muly. Jenomže na obou stranách, v Aukraw i v Thetkegyinu, narazily postupující jednotky, právě díky špatnému průzkumu, na japonské vojáky.
„Činditové sice vytlačili Japonce z Auktaw, avšak Thetkegyin byl bráněn daleko lépe a odolával jejich útokům. Boje zde trvaly dva dny (26. - 27. března). Během nich se Japoncům podařilo zasáhnout skupinu mul, která nesla plamenomety. Nastalo peklo kouře a šlehajících plamenů. Všude kolem vybuchovaly střely, granáty a miny. Celý útvar utrpěl velmi těžké ztráty a byl nucen se stáhnout. Na japonské straně bylo mrtvých a raněných dohromady asi jen 80.
Dvě jednotky praporu Queen´s, které byl vyslány dvěma různými cestami na západ od Indawského jezera, nebyly také úspěšné. Narazily na konvoj japonských nákladních aut, avšak v nastálém boji byla japonskými granáty zničena těžká technika a mnoho dalšího materiálu.“
A tak ze všech útvarů Fergussonovy 16. brigády byl tím nejúspěšnějším útvarem ten, který byl tvořen jednou částí praporu Leicesters. Hovoří se o něm jako o hrdém a sebevědomém praporu, který prý vůbec neodpovídal Wingateovu stylu, což má dokazovat i jedna poznámka, kterou učinili jeho vojáci na Wingateovu zprávu došlou do jejich praporu: „Zase nějakej žvást o střevech a o bohu.“ Ale i podle všeobecných historických záznamů, měl tento prapor, pověst výborného pěšího praporu se zkušeným a rozvážným velitelem v čele.
Když pak části praporu Leicesters dorazily k induskému východnímu letišti, provedli jeho průzkumníci celkově prohlídku tamějšího terénu, nalezli při tom i pitnou vodu a pak se vojáci zakopali. Útok Japonců přišel za tři dny, ale Britové s pomocí vzdušného komanda své pozice udržovali. Japonnci při bojích ztratili 90 mužů, ale i Leicesterští na tom nebyli o moc lépe. Neštěstím bylo, že jim tehdy k Indaw nikdo nepřišel na pomoc, mohli tak město Indaw zachránit. To se však nestalo, a tak po tři dny trvajících boji, musel brigádní generál Fergusson zavelet k hromadnému ústupu do pevnosti Aberdeen. Přestože zde 16. brigáda neuspěla, měly její boje jeden výrazný počin. Poblíž u Indaw se jí podařilo obsadit jeden velký japonský potravinový sklad. Již velmi brzy se ukázalo, „že to byl hlavní japonský sklad pro všechny japonské divize operující v severní Barmě.“

Generál Fergusson pak okamžitě kontaktoval velitelství vzdušného komanda a byl poté velice potěšen při odchodu jednotky zjištěním, „že celý sklad byl srovnán se zemí“.
Plánem, který v operaci Thursday měl brigádní generál Wingate bylo, že musí být obsazena Indaw ještě předtím, než se japonské oddíly po příletu činditských oddílů do oblasti zkonsolidují k nějakému útoku. Jenomže to se nestalo a to ze dvou důvodů:
1/ Čindité, jejich 16. brigáda měla dvoutýdenní zpoždění pochodu do oblasti Indaw.
2/ špatně byla vedena akce 111. Brigády, která přiletěla do Chowringhee. Nedokázala totiž zničit ani silniční, ani železniční spojení, jak jí nařídil Wingate. To japonským oddílům umožnilo rychle stáhnout do této oblasti Indaw posily k obraně. Ke všemu tomu ještě přibyl fakt, že britští vojáci těchto oddílů, vyprávěli místním lidem (prý aby Japonce zmátli), které potkávali, že „v žádném případě nemíří na Indaw…!“ A právě díky tomu se jim dostalo „vřelého“ přijetí od japonských obránců.
Abychom pak objektivně posoudili celou situaci, musíme se ještě seznámit s tím, jak si počínala americká brigáda, která byla od začátku cvičena jako činditská jednotka. Jedná se o na jiném místě zmiňovanou Merrill´s Marauders,neboli Galahadské oddíly. Jako 5307. Kombinovaná jednotka (zásobovací) trénovala po boku Činditů v Indiii.
V historiografii je zaznamenáno, že se tato jednotka všem jevila jako „banda divokých a nedisciplinovaných vojáků“, kteří při cvičeních střílejí po kravách i místních lidech. Generál Stilwell tuto jednotku v lednu roku 1944, převedl pod velení svého švagra, brigádního generála Merrila, který však měl jen malé zkušenosti s pěchotou. Štěstím prý bylo, že hodně zkušeností měl plukovník Hunter, což velmi zkušený a dobrý voják, který tuto naprosto nesourodou jednotku brzy přeměnil na silnou a houževnatou jednotku. „Hunter vyžadoval bezpodmínečné plnění rozkazů, ale sám úspěšně odolával některým nařízením shora, jako například Wingateovu rozkazu, aby vojáci vytrhávali mulám hlasivky (aby svým hýkáním neprozrazovaly své páníčky i sebe). Natolik si věřil, že řekl přímo Silwellovi, co si myslí o celé operaci Galahadských oddílů. Na rozdíl od něj Merrill Stilwllovi všechno odkýval.“
V době kdy během února a března 1944 prováděly Stilwellovy oddíly postup Hukawngským údolím, byl generál Merrill se svou jednotkou Galahadských oddílů poslán na dlouhý pochod ve směru na východ od údolí. Tam měl odříznout cestu postupující japonské 18. divizi, které velel generál Tanaka. Postup vedl k rozpoutání bitvy u Walobamu, která začala dne 8. března, tedy přesně v době, kdy přistávala první letadla s Čindity. Merrill´s Marauders,neboli Galahadské oddíly si právě v této bitvě vedly neobyčejně dobře. Při svých ztrátách přibližně 45 mužů, vyřadily Japoncům z boje více než 800 mužů. Jenomže tato akce nepřinesla očekávanou odměnu – částečně i díky dvěma divizím Čankajškovy armády, 38. a 22., které místo Stilwellových rozkazů uposlechly generála Čankajška, a částečně též proto, že Stilwellovi rozkazy byly většinou mnohoznačné a celá štábní práce velmi pochybná. Generál Tanaka, velmi tvrdý a zkušený generál, vypracoval tehdy velmi účinnou taktiku postupu, takže i když utrpěl poměrně velmi těžké ztráty na lidech, byl ještě schopen přesunout své jednotky po předem naplánované trase z Walobamu.
Do březnových událostí patří i ten fakt, že 10. Března 1944 dostal brigádní generál Merril infarkt a byl odvezen do bezpečí, takže po celý zbytek operace Thursday byly Merrill´s Marauders,neboli Galahadské oddíly (včetně krvavé bitvy u Walobamu) řízeny plukovníkem Hunterem. O zacházení s Čindity tehdy, napsal historik David Rooney, ve své knize - Vítězství v Barmě, str. 113., následující, cituji: „To jak Stilwell zacházel s Čindity, bylo skandální a ani s Merrill´s Marauders,neboli Galahadskými oddíly to neuměl lépe. Jeden z vojáků této jednotky prý tehdy řekl: ´Když si tak pomyslím, že bych toho blbce někde uviděl, otvírá se mi kudla v kapse´. „


Použité historické podklady Pacifik 2.

- A Radio Konstrukční elektronika č. 1 ročník 2008
- A Radio Praktická elektronika č. 8 a 9 ročník 1988
Adams J.: If Mahan ran the Great Pacific War; An analysis of World War II naval strategy. Vydalo nakladatelství Indiana University Press 2008.
Army operation in China; december 1941-december 1943 dostupné online
Ballantyne I.: Warspite; From Jutland Hero to Cold War Warrior. Vydalo nakladatelství Penn & Sword Maritime 2010.
Barnet C.: Bojujte s nepřítelem zblízka; Britské válečné námořnictvo za druhé světové války (IV). Vydalo nakladatelství Paseka 2008.
Black J.: Midway and the Indian Ocean. dostupné online
Boyd C.: Yoshida A.: The Japanese submarine force and World War II. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 1995.
Boyd. A.: The Royal Navy in Eastern Waters; Linchpin of Victory 1935-1945. Vydalo nakladatelství Seaforth Publishing 2017.
Boyne W.: Srážka Titánů; Námořní bitvy 2. světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2001.
Breuer William B. Záhady 2. světové války.
Brown David. Kamikaze.
Brož Ivan. Pearl Harbour.
Calvert, Michael. Prisoner of Hope. Cape, 1952.
Clemens, Martin . Alone on Guadalcanal. A Coastwatcher´s Story, Annapolis 2004., Sám na Guadalcanalu. Příběh pobřežního hlídače, Annapolis 2004.
Copp T.: The Defence of Hong Kong December 1941 dostupné online
Cox J.: Blazing Star, Setting Sun; The Guadalcanal-Solomons Campaing November 1942-March 1943. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2020.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka I.
Cull Brian, Izava Jasuho, Shores Christopher. Krvavá jatka II.
Daniel Marston, Průvodce válkou Pacifikem.
Deighton L.: Krev, slzy a pošetilost. Vydalo nakladatelství Argo 1999.
Deighton Len. Krev slzy a pošetilost v nejtemnější hodině druhé světové války.
Dokumentární seriál Letadlová loď Enterprise; díl čtvrtý Krvavé ostrovy Santa Cruz.
Eric Hammel, New York 1992. Letecká esa proti Japonsku., Aces Against Japan.
Evan Thomas. Hřmící moře.
Fergusson, Bernard. Beyond the Chindwin, Collins, 1945.
Flisowski Z,: Od Morza Koralowego po Midway. Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poźnanskie 1981.
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (1). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1986.
Franz M.: Bohaterowie najdluzszych dni; Desanty morskie II wojny światowej. Vydalo nakladatelství Widawnictwo naukowe PWN 2011..
Fučida Micuo, Okumiya Masatake. Midway, rozhodující bitva v Pacifiku.
Gilbert Martin. Druhá světová válka.
Glanz David M. Srpnová bouře. Sovětská strategická ofensiva v Mandžusku v roce 1945.
Griffith II. Samuel B. Bitva o Guadalcanal.
Griffith S.: Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1970.
Gryner Peter H. Pád nedobytné pevnosti Singapur.
Hammel E.: Guadalcanal The Carrier Battles; The Pivotal Aircraft Carrier Battles of the Eastern Solomons and Santa Cruz. Vydalo nakladatelství Crown Publishers 1987.
Hammel Eric. Mundská stezka. Válka v Jižním Pacifiku se obrací proti Japonsku.
Hara T.: Nepotopitelný kapitán. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2013.
Historia Wojsko i Technika 2019/6.
Holmes H.: Poslední plavba. Vydalo nakladatelství Baronet 1998.
Hough R.: Naval Battles of the Twentieth Century. New York 2001.
Hough, Frank O., Verle E., SHAW, Henry I. Jr., Pearl Harbour to Guadalcanal. History of U. S. Marine Corps Operations in World War II. (Volume I. Washington 1958., Z Pearl Harbor na Guadalcanal. Historie operací US Marine Corps ve druhé světové válce. Svazek I.Washington 1958.).
Hoyt E.: Americké ponorky ve válce. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2000.
Hoyt E.: Guadalcanal; Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal 1942-1943. Vydala nakladatelství Beta-Dobrovský a Ševčík 2001.
Hoyt E.: Japonsko triumfuje. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2003.
Hoyt Edwin P. Japonsko ve válce. Velký pacifický konflikt.
Hoyt Edwin P. Tři vojevůdci. Heihačiro Togó, Isaroku Jamamoto, Tomojuki Jamašita
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Aleutské ostrovy (pátý díl).
Hoyt Edwin P. Válka v Pacifiku, Japonsko triumfuje.
Hoyt, Edwin P.Rozhodující dramatická bitva v Pacifiku o ostrov Guadalcanal, Praha – Plzeň 2001.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hrbek J. a I.: Krvavé oceány. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Hubáček M.: Pacifik v plamenech. Vydalo nakladatelství Panorama 1990.
Hubáček M.: Vítězství v Pacifiku; Bitva o Guadalcanal. Vydalo nakladatelství Mladá fronta 1999.
Hubáček Miloš. Boj o Filipíny.
Hubáček Miloš. Pacifik v Plamenech.
Hubáček Miloš. Válka končí v Pacifiku (I), Pevnost Iwodžima.
Hubáček Miloš. Válka v Pacifiku (II) Dobývání Okinawy.
Chaloupka J.: Námořní střetnutí v průběhu bitvy o Guadalcanal. Bakalářská práce dostupné online.
Churchill W.: Druhá světová válka (3); Velká aliance. Vydalo nakladatelství Lidové noviny 1993.
Jacobsen, Philip H., Station AL – Guadalcanal. A Full Service WWII Cryptologic Unit, Cryptologic 31, 2007, s. 57-75.
Jones K.: Destroyer Squadron 23; Combat Exploits of Arleigh Burke´s Gallant Force. Annapolis Maryland 2012.
Jordan David a Wiest Andrew . Atlas Druhé světové války, Fakta o bojových střetnutích na všech frontách.
Kelly T.: Hurricane na Sumatře. [url=hhttps://docplayer.cz/12721744-Hurricane-na-sumatre-terence-kelly.html]dostupné online[/url]
Kol. aut.: „Зеро!“ Японская авиация во Второй мировой войне. Vydalo nakladatelství АСТ 2001.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kol. aut.: Krvavá jatka I a II. Vydalo nakladatelství Mustang 1994 a 1995.
Kurasov V. V. (odpovědný redaktor), za redakce: A. M. Někriče (zástupce odp. redaktora, J. A. Boltina, A. J. Grunta, V. M. Chvostova, N. N. Jakovleva, N. G. Pavlenka, S. P. Platonova, A. M. Samsonova, S. L. Tichvinovského. Dějiny světa, Svazek X.
Kurowski F.: Na všech mořích; Boje křižníků za druhé světové války. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 2017.
Lai B.: Hong Kong 1941-45; First strike in the Pacific War. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing.
LETOURNEAU, Roger – LETOURNEAU Dennis, Operation KE. The Cactus Air Force and the Japanese Withdrawal From Guadalcanal – přeloženo volně - Operace KE. Kaktusové letectvo a japonský ústup z Guadalcanalu., Annapolis 2012.
LINDSTROM, Lamont – WHITE, Geoffrey M., Island Encounters. Black and White Memories of the Pacific War – český překlad - Setkání na ostrově. Černobílé vzpomínky na válku v Pacifiku., Washington D. C. – London 1990, s. 48 n.
Lohnstein M.: Royal Netherlands East Indies Army 1936-42. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2018.
Lundstrom J.: The First Team and the Guadalcanal Campaign; Naval Fighter Combat from August to November 1942. Vydalo nakladatelství Naval Istitute Press 2005.
Masters, John. The Road Past Mandalay. Joseph, 1961.
Marston Daniel, editor. Průvodce válkou v Pacifiku.
Mayer S. L. Japonská válečná mašinérie.
Mc Raven William H. Speciální operace.
Mead, Peter. Orde Wingate and the Historians.Merlin Books, 1987.
Merillat Herbert C., Praha 2007. Nezapomenutelný Guadalcanal.
Mikesh Robert C. Zlomená křídla samurajů.
Militaria 2009/2.
Novotný F.: Veleobři oceánů. Vydalo nakladatelství Albatros 2003.
Novotný Josef. Causa Dohihara.
O´Hara V.: The U.S. Navy Against the Axis: Surface Combat, 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Orita Z.: Banzai! Paměti kapitána japonské ponorky. Vydalo nakladatelství Omnibooks 2020.
Parkin R.: Blood On The Sea; American Destroyers Lost In World War II. Vydalo nakladatelství Da Capo Press 2001.
River Ch.: The Turning Points in the Pacific: Battle of Midway and the Guadalcanal Campaign.
Rooney David. Vítězství v Barmě.
Rose L.: Hornet. Vydalo nakladatelství Mustang 1997.
Roščin S. I. (vedoucí redakce a autorského kolektivu), J. J. Boguš, G. I. Bulyčevová (literární redaktorka), I.D. Klimov, V.P. Sergin, J. Ii Soldatěnko, I. M Žabkin, V. N. Želanov. Autorský kolektiv: I.P. Barbašin, A.V. Basov, P. P. Bogdanov, J.J. Boguš, J. A. Boltin, S. S. Iljin, B. N. Jakovlev, I.D. Klimov, N.I. Kostjunin, Václav Kural (Československo), G. I. Levinson, G. Z. Lekomcev, M.M. Malachov, A. V. Mitrofanová, V. P. Morozov, O. M. Nakropin, A.G. Naporko, N. G. Pavlenko, S. I. Roščin, A. F. Ražakov, V. P. Seregin, A. M. Sinicyn, I. I. Šinkarjov, J. B. Šmeral, B. S. Ťelpuchovskij, V.K. Volkov, G. F. Zastavenko, V. N. Želanov. Dějiny Velké vlastenecké války 1941 - 1945, Svazek 5, Redakce pátého svazku.
Sakai S.: Zera nad Pacifikem. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1994.
Saunders H., Hrowe. Duel v Pacifiku.
Schom Alan. Americký orel proti vycházejícímu slunci.
Skřivan A.: Cestou samurajů. Vydalo nakladatelství Themis 2005.
Skřivan Aleš. Japonská válka 1931 – 1945.
Skřivan Aleš, Pád Niponu.
Skwiot M.: Monografie morskie (3) Shokaku Zuikaku. Vydalo nakladatelství A.J. PRESS 1994.
Sommerville Donald. Druhá světová válka den za dnem.
Sounders H.: Duel v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Mustang 1995.
Still M.: The naval battles for Guadalcanal 1942; Clash for supremacy in the Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2013.
Stille M.: Křižníky USA vs Japonské křižníky; Guadalcanal 1942. Vydalo nakladatelství Grada Publishing 2010.
Stille M.: USN Battleship vs IJN Battleship: The Pacific 1942-44. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2017.
Sykes, Christopher. Orde Wingate. Collins, 1959.
Švanda. R.: Pevnost Asie. Náchod 2013.
Technika Wojskowa Historia 2012/4.
Technika Wojskowa Historia numer specjalny 2015/5, 2015/6, 2016/1.
The Operations of the Navy in the Dutch East Indies and the Bay of Bengal. Vydalo nakladatelství Leiden University Press 2018. dostupné online.
Thompson, Sir Robert. Make For The Hills. Leo Cooper, 1989.
Tillman B.: Enterprise; America´s Fightingest Ship and the Men Who Helped Win World War II. Vydalo nakladatelství Simon & Schuster 2012.
Tregaskis Richard. Guadalcanal Diary, New York 1943.
Tulloch, Derek. Wingate in Peace and War. Macdonald, 1972.
TWINING, Merrill B.No Bended Knee.The Batle for Guadalcanal New York 2004, s.66., Nejsme na kolenou. Bitva o Guadalcanal New York 2004, s. 66.
Vácha Dalibor. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Vácha Dalibor, 2018. Krvavý ostrov Guadalcanal 1942-1943.
Van Der Vat Dan: Válka v Pacifiku, Americko-japonská námořní válka 1941-1945.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Vejřík Lubomír, 1994. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941, Prolog.
Womack T.: The Allied Defense of the Malay Barrier, 1941-1942. Vydalo nakladatelství McFarland and Company 2016.

Případné doplnění a diskuzi prosím směřujte na tento odkaz:

viewtopic.php?t=8051&start=600
ObrázekObrázekObrázek
Odpovědět

Zpět na „Asie, Japonsko a Čína 1931-1945 (2)“