Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 19.
Napsal: 12/12/2022, 06:12
Asie, Pacifik 2, Japonsko, Čína, USA, VB 1931-1945. Č 19.
V době konce února a začátku března 1944, kdy se v prostoru Imphalu a Kohimy začalo schylovat k dalším bitvám, „začala se opět vířit také dosud klidná diplomatická hladina“.
V této situaci japonská 31. divize generála Satóoa začala znamenat velké nebezpečí pro město Kohimu a generál Stilwell byl tedy nucen zpomalit svůj postup, protože pokud by se Japoncům podařilo obsadit důležité město Dimapur, byl by se svými čínskými jednotkami zcela odříznut od veškerých zásob.
Zde viz foto generála Satóa, velitele japonské 31. divize, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.
Tvrdou, až doslova nemilosrdnou kritiku, obsahoval deníček generála Stilwella, kde kritizuje nejen Brita, Lorda Mountbattena, ale i ostatní. Pro nás z ní vypsal historik David Rooney, ze své knihy - Vítězství v Barmě, str. 118, tato slova, cituji: „Kdyby už vypadl ten Louis, který, abych to neřekl příliš naplno, má pořád tu svou křivou nohu až za krkem… Proboha, ti šikmooký dokážou nadělat v tak krátké době takový nepořádek.“ Tak toto tedy byly poznámky, kterými historii obohatil tehdejší zástupce vrchního velitele SEAC! Stilwell sám byl obklopen jen svými bezvýhradnými následovníky a díky jeho bezohlednému přístupu k Britům se problémy, které byly spojovány s celou tehdy činditskou operací Thursday jen prohlubovaly. Bylo to v době, kdy vrcholila bitva u Kohimy, a kdy generál Čankajšek vydal rozkaz k zastavení postupu všech čínských divizí v severozápadní Barmě. Což jak víme, byla doba, kdy byla spuštěna Operace Thursday, operace, která citelně oslabila japonské zásobování. Historik dodává – „jaká nadšená solidarita se Spojenci!“
Ve stejné době musel také generál Wingate učinit závěrečné vystupování na politické a vojenské scéně. To když veškerý světový tisk informoval o Operaci Thursday, jako o hromadných přesunech 14. armády, a tehdy prý Wingate dostal doslova záchvat nekontrolovatelného vzteku (vždyť to byla přece operace Činditů do japonského týlu - né!) .
Generál Wingate tehdy cítil v prohlášeních urážku ze strany generálního velitelství v Díllí a okamžitě prý telegrafoval svůj protest Mountbattenovi. „V odpovědi Mountbatten konstatuje, že celá informace o operaci byla formulována tak, aby v ní měl největší místo právě Wingate a jeho jednotky. Nakonec připojil zajímavou poznámku: ´Už je mi nyní jasné, proč máte tak velký úspěch v dělání si nepřátel z lidí, kteří by mohli být jinak na vaší straně´.“
Ale i ohodnocení generála Slima je zajímavé, i když ze zcela odlišného pohledu (viz historický podklad: Defeat into Victory, str. 266.). Generál Slim prý souhlasil s uveřejněním Wingatevoa jména, protože řekl: „Japonci budou nejpravděpodobněji, pokud tedy uveřejníme Wingateovo jméno, brát celou akci jako ubohou reprízu podobného tažení v roce 1943 (účast menšího počtu Činditů a třetinové ztráty…)."
Celé se to pak vyvinulo tak, že generál Wingate obdržel nakonec telegram od britského ministerského předsedy jeho Veličenstva Churchilla, který mu gratuloval k nebývalému úspěchu Operace Thursday. Historiografie pak připomíná, že Wingateova odpověď na Churchillův telegram obsahovala mimo jiné i žádost o přidělení několika letek Dakot DC-3 a ještě dodal, že kdyby akce měla být opravdu úspěšná, „je zde reálná možnost zničení čtyř japonských divizí (15., 31., 33., a 18.)".
Generálmajor Wingate, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Telegram generála Wingatea končil pak slovy: „Mám Slimovu plnou důvěru“.
A právě tato poslední věta způsobila nakonec roztržku mezi Slimem a Wingatem, cituji od historika Davida Rooneyho, z jeho knihy - Vítězství v Barmě, str. 119.:
„Slim později popřel, že by Wingatea v požadavku o letadla někdy podporoval, ale Tulloch, Wingateův náčelník štábu, potvrdil, že je to pravda, že si to ověřil přímo u Slimova náčelníka štábu. 24. března poslal Mountbatten na velitelství Speciálních jednotek mnoho díků a gratulace od předsedy vlády a příslib čtyř letek Dakot DC-3 s tím, že Wingate má ve všem jeho plnou podporu. Bohužel, Wingate zemřel ještě předtím, než k němu tato zpráva dorazila.“
A o Wingateově nešťastné smrti bude pak i následující článek.
Smrt generála Wingatea.
Brigádní generál Wingate odletěl za svými Čindity až 24. března 1944, tedy po 19ti dnech od začátku Operace Thursday, a to V Mitchellu B-25 do pevnosti zvané „Brodway“. Celý prvý den měl co dělat – „navštívil White City, kde se setkal s brigádním generálem Calvertem, poté odletěl do Aberdeenu´, ze kterého nedlouho předtím odjel Fergusson, a nakonec po návratu do ´Brodwaye´ odletěl zpět do Imphalu“.
Mapa operace Thursday, mapa je majetkem Wikipedie, zde byly upraveny rozměry.
V městě a v té době i pevnosti Impal se pak setkal s leteckým maršálem Baldwinem, se kterým prodiskutovával problémy, které má s komunikací s novým velitelstvím v Sylhetu.
Baldwin poté odletěl a Wingate si vzal Mitchela B-25, ve kterém přilétl ráno. Asi v 17,00 nabídl Wingate, který měl letět do Lalaghatu, doprovod několika válečným zpravodajům a zanedlouho s nimi odletěl. „V krátkém odstupu za nimi letěl Baldwin. O hodinu později havaroval Wingateův letoun v horách poblíž Bishenpuru. Nehodu nikdo nepřežil.“ Píše historik David Rooney, ve své knihy - Vítězství v Barmě, str. 119. A poté nám přibližuje okolnosti, které se k celému případu váží. Nejprve se dozvíme, že při bližším studia všech okolností smrti generála Wingateho existuje celá řada navzájem si odporujících svědectví. Jedno ze svědectví pocházejících od leteckého maršála Baldwina říká, že si byl letecký maršál jistý, že až na několik izolovaných bouřek bylo počasí mezi Imphalem a Silcharem dobré a že neměl s letem „po téměř identické trase jako letoun před ním žádné problémy“. Ovšem pilot 194. letky, který tou dobou letěl do Imphalu vypověděl, že prý počasí bylo velmi špatné a viditelnost naprosto nedostatečná. „A také další svědectví protiřečí Baldwinovi. Mluví se v něm o tom, že Wingate startoval ´v podělaném slejváku´. Teprve po mnoha letech se Tulloch dověděl, že zatímco Mitchell B-25 stál na brodwayském letišti, technici hlásili plukovníku Romerovi, který byl na Brodwayi velícím důstojníkem, že nalezli závadu na jednom z motorů, jenž ´neběžel´ na plný výkon. Chtěli motor opravit, ale báli se, že se Wingate rozčílí kvůli dalšímu zpoždění. Romer o závadě Wingateovi pověděl, není však známo, jak na to Wingate reagoval.“
Air marshall Baldwin, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.
Po velice důkladném pátrání bylo letadlo objeveno již následujícího dne, tedy 25. března a dne 27. března pak hlídka předběžnou identifikaci rozbitého Mitchella B-25 potvrdila. Wingateův náčelník štábu Tulloch vydal rozkaz dne, ve kterém všechny Činidty informoval o smrti jejich velitele generálmajora Winateho a zároveň tam dodal, „že nejlepší poctou pro tohoto zemřelého válečníka bude co nejrychlejší splnění jeho cílů.“
A následovalo to, co následovat muselo, a bylo to pro generála Slima hledání a následovné jmenování Wingateho nástupce. Velkou překážkou okamžitého a správného nástupce byl ten fakt, že v popisované době konce března 1944 probíhaly bitvy o Kohimu a Imphal, které pro všechny znamenaly velké vypětí sil a nedostatek času prakticky všech lidí, kteří měli o tom rozhodnout. Vše začínalo tím, že generál Slim volal nejprve Tullochovi a žádal jej o radu v jinak velice choulostivé situaci, která nesnášela, na druhé straně odklad. O této situaci píše historik David Rooney, ve své knihy - Vítězství v Barmě, str. 120, následující fakta, která byla v mnoha historických dokumentech uvedena následovně, cituji:
„Bylo totiž nutno co nejrychleji nalézt schopného velitele věřícího Wingateho filozofii boje, takového, který má všechny předpoklady dovézt Operaci Thursday do úspěšného konce a zároveň ji bránit před nemilosrdnými kritikami staré gardy indické armády. Bez jakéhokoli vysvětlení Tulloch do této funkce navrhl generála Lentaignea, který vedl 111. BRIGÁDU. Sám sebe nenavrhl z toho důvodu, že ještě nikdy předtím nevelel bojovému útvaru v nasazení. Ze stejného důvodu nejspíš také nenavrhl generála Symese. Tulloch doporučil Lentaignea i přes to, že se všichni domnívali, že si s Wingatem rozumějí a on jako jediný věděl, že vztahy mezi nimi byly vždycky napjaté. Panovala mezi nimi jistá dlouhodobá antipatie. Lentaigne se řadil mezi ty, kteří Wingateovým teoriím a nápadům nevěřili.“
O návrhu Wingateova náčelníka štábu generála Tullocha na nového velitele Činditů, hovoří historiografie tak, že zrovna generál Lentaigne, byl návrh velice podezřelý, neboť tehdy všichni již věděli, že jeho „111. BRIGÁDA zažila debakl po výsadku v Chowringhe. Sám generál Lentaigne byl ´prý´ příliš starý, a velice rychle se unavil. Navíc na své důstojníky v brigádě „neměl dobrý vliv“. Historik Rooney si kladl otázku: „Nebo si snad Tulloch myslel, že Lentaigne jako gurkhský důstojník by byl pro generála Slima, který měl v čele svých jednotek Gurkhy, nejvhodnější kandidát?
Co však bylo jisté, určitě by se dalo s generálem Lentaignem daleko lépe manipulovat než Wingateem."
V době konce února a začátku března 1944, kdy se v prostoru Imphalu a Kohimy začalo schylovat k dalším bitvám, „začala se opět vířit také dosud klidná diplomatická hladina“.
V této situaci japonská 31. divize generála Satóoa začala znamenat velké nebezpečí pro město Kohimu a generál Stilwell byl tedy nucen zpomalit svůj postup, protože pokud by se Japoncům podařilo obsadit důležité město Dimapur, byl by se svými čínskými jednotkami zcela odříznut od veškerých zásob.
Zde viz foto generála Satóa, velitele japonské 31. divize, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.
Tvrdou, až doslova nemilosrdnou kritiku, obsahoval deníček generála Stilwella, kde kritizuje nejen Brita, Lorda Mountbattena, ale i ostatní. Pro nás z ní vypsal historik David Rooney, ze své knihy - Vítězství v Barmě, str. 118, tato slova, cituji: „Kdyby už vypadl ten Louis, který, abych to neřekl příliš naplno, má pořád tu svou křivou nohu až za krkem… Proboha, ti šikmooký dokážou nadělat v tak krátké době takový nepořádek.“ Tak toto tedy byly poznámky, kterými historii obohatil tehdejší zástupce vrchního velitele SEAC! Stilwell sám byl obklopen jen svými bezvýhradnými následovníky a díky jeho bezohlednému přístupu k Britům se problémy, které byly spojovány s celou tehdy činditskou operací Thursday jen prohlubovaly. Bylo to v době, kdy vrcholila bitva u Kohimy, a kdy generál Čankajšek vydal rozkaz k zastavení postupu všech čínských divizí v severozápadní Barmě. Což jak víme, byla doba, kdy byla spuštěna Operace Thursday, operace, která citelně oslabila japonské zásobování. Historik dodává – „jaká nadšená solidarita se Spojenci!“
Ve stejné době musel také generál Wingate učinit závěrečné vystupování na politické a vojenské scéně. To když veškerý světový tisk informoval o Operaci Thursday, jako o hromadných přesunech 14. armády, a tehdy prý Wingate dostal doslova záchvat nekontrolovatelného vzteku (vždyť to byla přece operace Činditů do japonského týlu - né!) .
Generál Wingate tehdy cítil v prohlášeních urážku ze strany generálního velitelství v Díllí a okamžitě prý telegrafoval svůj protest Mountbattenovi. „V odpovědi Mountbatten konstatuje, že celá informace o operaci byla formulována tak, aby v ní měl největší místo právě Wingate a jeho jednotky. Nakonec připojil zajímavou poznámku: ´Už je mi nyní jasné, proč máte tak velký úspěch v dělání si nepřátel z lidí, kteří by mohli být jinak na vaší straně´.“
Ale i ohodnocení generála Slima je zajímavé, i když ze zcela odlišného pohledu (viz historický podklad: Defeat into Victory, str. 266.). Generál Slim prý souhlasil s uveřejněním Wingatevoa jména, protože řekl: „Japonci budou nejpravděpodobněji, pokud tedy uveřejníme Wingateovo jméno, brát celou akci jako ubohou reprízu podobného tažení v roce 1943 (účast menšího počtu Činditů a třetinové ztráty…)."
Celé se to pak vyvinulo tak, že generál Wingate obdržel nakonec telegram od britského ministerského předsedy jeho Veličenstva Churchilla, který mu gratuloval k nebývalému úspěchu Operace Thursday. Historiografie pak připomíná, že Wingateova odpověď na Churchillův telegram obsahovala mimo jiné i žádost o přidělení několika letek Dakot DC-3 a ještě dodal, že kdyby akce měla být opravdu úspěšná, „je zde reálná možnost zničení čtyř japonských divizí (15., 31., 33., a 18.)".
Generálmajor Wingate, foto je majetkem Wikipedie a zde bylo zmenšeno.
Telegram generála Wingatea končil pak slovy: „Mám Slimovu plnou důvěru“.
A právě tato poslední věta způsobila nakonec roztržku mezi Slimem a Wingatem, cituji od historika Davida Rooneyho, z jeho knihy - Vítězství v Barmě, str. 119.:
„Slim později popřel, že by Wingatea v požadavku o letadla někdy podporoval, ale Tulloch, Wingateův náčelník štábu, potvrdil, že je to pravda, že si to ověřil přímo u Slimova náčelníka štábu. 24. března poslal Mountbatten na velitelství Speciálních jednotek mnoho díků a gratulace od předsedy vlády a příslib čtyř letek Dakot DC-3 s tím, že Wingate má ve všem jeho plnou podporu. Bohužel, Wingate zemřel ještě předtím, než k němu tato zpráva dorazila.“
A o Wingateově nešťastné smrti bude pak i následující článek.
Smrt generála Wingatea.
Brigádní generál Wingate odletěl za svými Čindity až 24. března 1944, tedy po 19ti dnech od začátku Operace Thursday, a to V Mitchellu B-25 do pevnosti zvané „Brodway“. Celý prvý den měl co dělat – „navštívil White City, kde se setkal s brigádním generálem Calvertem, poté odletěl do Aberdeenu´, ze kterého nedlouho předtím odjel Fergusson, a nakonec po návratu do ´Brodwaye´ odletěl zpět do Imphalu“.
Mapa operace Thursday, mapa je majetkem Wikipedie, zde byly upraveny rozměry.
V městě a v té době i pevnosti Impal se pak setkal s leteckým maršálem Baldwinem, se kterým prodiskutovával problémy, které má s komunikací s novým velitelstvím v Sylhetu.
Baldwin poté odletěl a Wingate si vzal Mitchela B-25, ve kterém přilétl ráno. Asi v 17,00 nabídl Wingate, který měl letět do Lalaghatu, doprovod několika válečným zpravodajům a zanedlouho s nimi odletěl. „V krátkém odstupu za nimi letěl Baldwin. O hodinu později havaroval Wingateův letoun v horách poblíž Bishenpuru. Nehodu nikdo nepřežil.“ Píše historik David Rooney, ve své knihy - Vítězství v Barmě, str. 119. A poté nám přibližuje okolnosti, které se k celému případu váží. Nejprve se dozvíme, že při bližším studia všech okolností smrti generála Wingateho existuje celá řada navzájem si odporujících svědectví. Jedno ze svědectví pocházejících od leteckého maršála Baldwina říká, že si byl letecký maršál jistý, že až na několik izolovaných bouřek bylo počasí mezi Imphalem a Silcharem dobré a že neměl s letem „po téměř identické trase jako letoun před ním žádné problémy“. Ovšem pilot 194. letky, který tou dobou letěl do Imphalu vypověděl, že prý počasí bylo velmi špatné a viditelnost naprosto nedostatečná. „A také další svědectví protiřečí Baldwinovi. Mluví se v něm o tom, že Wingate startoval ´v podělaném slejváku´. Teprve po mnoha letech se Tulloch dověděl, že zatímco Mitchell B-25 stál na brodwayském letišti, technici hlásili plukovníku Romerovi, který byl na Brodwayi velícím důstojníkem, že nalezli závadu na jednom z motorů, jenž ´neběžel´ na plný výkon. Chtěli motor opravit, ale báli se, že se Wingate rozčílí kvůli dalšímu zpoždění. Romer o závadě Wingateovi pověděl, není však známo, jak na to Wingate reagoval.“
Air marshall Baldwin, foto je majetkem Wikipedie, zde bylo zvětšeno.
Po velice důkladném pátrání bylo letadlo objeveno již následujícího dne, tedy 25. března a dne 27. března pak hlídka předběžnou identifikaci rozbitého Mitchella B-25 potvrdila. Wingateův náčelník štábu Tulloch vydal rozkaz dne, ve kterém všechny Činidty informoval o smrti jejich velitele generálmajora Winateho a zároveň tam dodal, „že nejlepší poctou pro tohoto zemřelého válečníka bude co nejrychlejší splnění jeho cílů.“
A následovalo to, co následovat muselo, a bylo to pro generála Slima hledání a následovné jmenování Wingateho nástupce. Velkou překážkou okamžitého a správného nástupce byl ten fakt, že v popisované době konce března 1944 probíhaly bitvy o Kohimu a Imphal, které pro všechny znamenaly velké vypětí sil a nedostatek času prakticky všech lidí, kteří měli o tom rozhodnout. Vše začínalo tím, že generál Slim volal nejprve Tullochovi a žádal jej o radu v jinak velice choulostivé situaci, která nesnášela, na druhé straně odklad. O této situaci píše historik David Rooney, ve své knihy - Vítězství v Barmě, str. 120, následující fakta, která byla v mnoha historických dokumentech uvedena následovně, cituji:
„Bylo totiž nutno co nejrychleji nalézt schopného velitele věřícího Wingateho filozofii boje, takového, který má všechny předpoklady dovézt Operaci Thursday do úspěšného konce a zároveň ji bránit před nemilosrdnými kritikami staré gardy indické armády. Bez jakéhokoli vysvětlení Tulloch do této funkce navrhl generála Lentaignea, který vedl 111. BRIGÁDU. Sám sebe nenavrhl z toho důvodu, že ještě nikdy předtím nevelel bojovému útvaru v nasazení. Ze stejného důvodu nejspíš také nenavrhl generála Symese. Tulloch doporučil Lentaignea i přes to, že se všichni domnívali, že si s Wingatem rozumějí a on jako jediný věděl, že vztahy mezi nimi byly vždycky napjaté. Panovala mezi nimi jistá dlouhodobá antipatie. Lentaigne se řadil mezi ty, kteří Wingateovým teoriím a nápadům nevěřili.“
O návrhu Wingateova náčelníka štábu generála Tullocha na nového velitele Činditů, hovoří historiografie tak, že zrovna generál Lentaigne, byl návrh velice podezřelý, neboť tehdy všichni již věděli, že jeho „111. BRIGÁDA zažila debakl po výsadku v Chowringhe. Sám generál Lentaigne byl ´prý´ příliš starý, a velice rychle se unavil. Navíc na své důstojníky v brigádě „neměl dobrý vliv“. Historik Rooney si kladl otázku: „Nebo si snad Tulloch myslel, že Lentaigne jako gurkhský důstojník by byl pro generála Slima, který měl v čele svých jednotek Gurkhy, nejvhodnější kandidát?
Co však bylo jisté, určitě by se dalo s generálem Lentaignem daleko lépe manipulovat než Wingateem."