Midway - 4, závěr
Napsal: 3/12/2005, 17:49
Admirál Samuel E. Morison ve svém díle o historii amerických námořních operací napsal, že Midway byla vítězstvím zpravodajské služby.
Je to ale jen část pravdy. Kdyby nebylo těch stovek členů posádek amerických letadel z Midwaye a především z letadlových lodí TF-16 a TF-17 mohly být informace zpravodajců jakékoliv a nepomohlo by to. Na druhou stranu bez patřičných informací by nikdy Nimitz nenaplánoval operaci která zničila japonský úderný svaz.
Bitva skončila a obě loďstva se vrátila na základny. Na americké straně neproběhly žádné oslavy. Jako první se 9.6.1942 do Pearl Harboru vrátil torpédoborec Benham přivážející zraněné. Na molu na něj čekal osobně admirál Nimitz s celým štábem a osobně poděkoval celé posádce za statečnost. O čtyři dny později přivedla Enterprise zbytek amerických svazů. V přístavu je důstojně bez jásotu a hudby vítaly tisíce lidí. Uctily tak památku stovek mrtvých kteří zmizeli v hlubinách oceánu. 14.6. potom Nimitz uspořádal malou oslavu v prostorách hlavního štábu na počest Fletchera a Spruanceho, jejich štábů a také šéfa dešifrovací služby Joea Rocheforta.
Na palubách japonských lodí uvažovalo mnoho důstojníků o sebevraždě a jen rozkazy a výhrůžky admirála Jamamota tomu zabránily. Nikdo nedokázal pochopit co se vlastně v uplynulých dnech stalo a kde udělali chybu.
Když se však loďstvo přiblížilo k domácím břehům, oznámil hlasatel japonského rozhlasu, že flotila vybojovala velkou bitvu a dosáhla slavného vítězství. Podle oficiálních výsledků přišli Japonci o jednu letadlovou loď a 35 letadel. Další letadlová loď a křižník prý byly poškozeny. Na druhou stranu byly potopeny dvě americké letadlové lodě a zničeno asi 120 letadel. Konečné výsledky operace byly ty že perfektně provedený diverzní útok u Midwaye umožnil skvělý úspěch u Aleut. I japonský ministerský předseda Tódžó se dozvěděl skutečný stav až po měsíci.
Více než týden po bitvě (14.6.) japonská flotila zakotvila v Kure a v Haširadžimě. Posádkám nebylo povoleno opustit plavidla a jen kolony sanitek odvážely raněné do nemocnic, kde byli izolováni od ostatních pacientů (nesměli přijímat žádné návštěvy a přístup byl povolen jen malému počtu prověřených lékařů a sester). Snaha utajit katastrofu a její rozsah vedla k tomu, že posádky potopených lodí byly na mnoho týdnů umístěny ve speciálních táborech na základnách Kanója a Sakeki. Teprve až se vzpamatovali z prožitého šoku byli japonští vojáci zařazováni k novým jednotkám, vždy však mimo mateřské ostrovy.
Na začátku druhé části jsem napsal, že to vypadá jako by všechny chyby dělali jen Japonci. Není to až tak úplně pravda.
Ani Američani se nevyvarovali chyb. Špatná navigace například odklonila silný svaz střemhlavých bombardérů Hornetu k Midwayi. Pokud by napadly Naguma mohly například zničit Hirju hned 4.6. dopoledne a znemožnit tak oba útoky na Yorktown. Kdyby stíhačky kryly torpédové letouny tak jak měly, nemuselo možná dojít k tak katastrofálním ztrátám (jsou to ovšem jen dohady).
Co se týká Yorktownu, pozdější vyšetřování prokázalo že jeho ztráta byla způsobena vinou špatně organizované práce havarijních skupin a bylo možno jí zabránit.
Největším šokem však bylo srovnání výkonů amerických a japonských letadel. Buffala z Midwaye i Vindicatory z letadlových lodí se ukázaly jen jako potrava pro Zera. Jediný kdo trochu stačil s dechem byly Wildcaty (bylo jich však velmi málo) a torpédové Avengery.
To vše však nebylo nic proti chybám na japonské straně. Už samotný plán byl špatný, rozptýlil totiž japonské svazy v obrovské oblasti tak daleko od sebe, že jejich vzájemná podpora nebyla možná. Každý z nich byl sice schopen Američany zničit, v momentě kdy však byl napaden ze zálohy musel bojovat sám bez naděje na posily.
Velkým omylem byl například útok na Aleuty. Zbytečně totiž vázal dvě letadlové lodě, další byla u Jamamotova svazu a čtvrtá u skupiny viceadmirála Konda. Kdyby byly v sestavě Nagumova svazu umožnily by pravděpodobně větší pružnost Japonců při rozhodování. Navíc mohl Jamamoto počkat na doplnění letecké skupiny na Zuikaku a při soustředění všech letadlových lodí mohl proti 3 americkým nasadit 9 vlastních.
Zcela však selhal průzkum a zpravodajská služba. Poslední informace před bitvou totiž uváděly, že 2 americké letadlové lodě byly potopeny v Korálovém moři a další dvě se pohybují v jižním Pacifiku. V Pearl Harboru neměla být podle zpravodajců žádná. Je tedy otázkou proti komu chtěl tedy vlastně Jamamoto bojovat pokud byli jeho potenciální protivníci oficiálně tisíce mil na jihu.
O chybách leteckého průzkumu jsem se zmiňoval. Myslím tím ono odvolání operace K, průzkumu americké základny hydroplány Emily. Pokud by vše proběhlo podle plánu, mohly být odhaleny všechny tři americké letadlové lodě.
V průběhu samotné operace MI průzkum zcela zklamal. Nejprve to byla porucha na katapultech křižníku Tone která o půl hodiny zpozdila start dvou strojů. Kdyby to Nagumo přikázal bylo možné výpadek téměř okamžitě nahradit z jiných lodí. Například přímo na letadlových lodích byly dva prototypy nových rychlých střemhlavých a průzkumných letounů Yokosuka D4Y Suisei (Judy) s velkým doletem.
Vážné následky měla také neschopnost pilota který Američany objevil. Přesto, že nad nimi kroužil velmi dlouho trvalo mu téměř hodinu než v jednom z plavidel poznal (a to ještě jen pravděpodobně) letadlovou loď.
Největší chybou Japonců byla jejich víra ve vlastní nadřazenost a neporazitelnost. Kromě Korálového moře se jim podařilo vše na co sáhli. Japonská pýcha přerostla v nemoc z vítězství a neumožňovala Japoncům rozumně uvažovat.
Jamamotova rozhodující bitva byla vybojována. Přišel však o čtyři letadlové lodě, těžký křižník, přes 300 letadel a 3500 mužů. Katastrofou se ukázalo úplné zničení čtyř leteckých skupin včetně pomocného personálu. Právě na těchto plavidlech totiž sloužila elita japonského námořního letectva a jejich ztrátu nebylo možné nahradit.
Americké ztráty činily „pouze“ Yorktown, torpédoborec Hamman, 109 palubních letadel a 38 strojů z Midwaye a 307 mrtvých a nezvěstných. Několik desítek pilotů vylovily v příštích dnech průzkumné Cataliny.
Midway svým významem patří mezi nejvýznamnější námořní bitvy historie. Stejně jako v bitvách u Salamíny (porážka Peršanů Řeky 28.9. 480 př. n. l), u Lepanta (vítězství spojeného loďstva nad Turky 7.10.1571) a u Trafalgaru (největší úspěch admirála Nelsona 21.10.1805) i zde porazila výrazně slabší strana svého soupeře.
Další díly série:
Midway - 1. část, předehra a plány.
Midway - 2. část, první střetnutí.
Midway - 3, souboj letadlových lodí.
Midway - 4, závěr.

Přeprava zraněných Američanů mezi plavidly

Benham v Pearl Haboru

trosečníci z Hirju v americkém zajetí
Je to ale jen část pravdy. Kdyby nebylo těch stovek členů posádek amerických letadel z Midwaye a především z letadlových lodí TF-16 a TF-17 mohly být informace zpravodajců jakékoliv a nepomohlo by to. Na druhou stranu bez patřičných informací by nikdy Nimitz nenaplánoval operaci která zničila japonský úderný svaz.
Bitva skončila a obě loďstva se vrátila na základny. Na americké straně neproběhly žádné oslavy. Jako první se 9.6.1942 do Pearl Harboru vrátil torpédoborec Benham přivážející zraněné. Na molu na něj čekal osobně admirál Nimitz s celým štábem a osobně poděkoval celé posádce za statečnost. O čtyři dny později přivedla Enterprise zbytek amerických svazů. V přístavu je důstojně bez jásotu a hudby vítaly tisíce lidí. Uctily tak památku stovek mrtvých kteří zmizeli v hlubinách oceánu. 14.6. potom Nimitz uspořádal malou oslavu v prostorách hlavního štábu na počest Fletchera a Spruanceho, jejich štábů a také šéfa dešifrovací služby Joea Rocheforta.
Na palubách japonských lodí uvažovalo mnoho důstojníků o sebevraždě a jen rozkazy a výhrůžky admirála Jamamota tomu zabránily. Nikdo nedokázal pochopit co se vlastně v uplynulých dnech stalo a kde udělali chybu.
Když se však loďstvo přiblížilo k domácím břehům, oznámil hlasatel japonského rozhlasu, že flotila vybojovala velkou bitvu a dosáhla slavného vítězství. Podle oficiálních výsledků přišli Japonci o jednu letadlovou loď a 35 letadel. Další letadlová loď a křižník prý byly poškozeny. Na druhou stranu byly potopeny dvě americké letadlové lodě a zničeno asi 120 letadel. Konečné výsledky operace byly ty že perfektně provedený diverzní útok u Midwaye umožnil skvělý úspěch u Aleut. I japonský ministerský předseda Tódžó se dozvěděl skutečný stav až po měsíci.
Více než týden po bitvě (14.6.) japonská flotila zakotvila v Kure a v Haširadžimě. Posádkám nebylo povoleno opustit plavidla a jen kolony sanitek odvážely raněné do nemocnic, kde byli izolováni od ostatních pacientů (nesměli přijímat žádné návštěvy a přístup byl povolen jen malému počtu prověřených lékařů a sester). Snaha utajit katastrofu a její rozsah vedla k tomu, že posádky potopených lodí byly na mnoho týdnů umístěny ve speciálních táborech na základnách Kanója a Sakeki. Teprve až se vzpamatovali z prožitého šoku byli japonští vojáci zařazováni k novým jednotkám, vždy však mimo mateřské ostrovy.
Na začátku druhé části jsem napsal, že to vypadá jako by všechny chyby dělali jen Japonci. Není to až tak úplně pravda.
Ani Američani se nevyvarovali chyb. Špatná navigace například odklonila silný svaz střemhlavých bombardérů Hornetu k Midwayi. Pokud by napadly Naguma mohly například zničit Hirju hned 4.6. dopoledne a znemožnit tak oba útoky na Yorktown. Kdyby stíhačky kryly torpédové letouny tak jak měly, nemuselo možná dojít k tak katastrofálním ztrátám (jsou to ovšem jen dohady).
Co se týká Yorktownu, pozdější vyšetřování prokázalo že jeho ztráta byla způsobena vinou špatně organizované práce havarijních skupin a bylo možno jí zabránit.
Největším šokem však bylo srovnání výkonů amerických a japonských letadel. Buffala z Midwaye i Vindicatory z letadlových lodí se ukázaly jen jako potrava pro Zera. Jediný kdo trochu stačil s dechem byly Wildcaty (bylo jich však velmi málo) a torpédové Avengery.
To vše však nebylo nic proti chybám na japonské straně. Už samotný plán byl špatný, rozptýlil totiž japonské svazy v obrovské oblasti tak daleko od sebe, že jejich vzájemná podpora nebyla možná. Každý z nich byl sice schopen Američany zničit, v momentě kdy však byl napaden ze zálohy musel bojovat sám bez naděje na posily.
Velkým omylem byl například útok na Aleuty. Zbytečně totiž vázal dvě letadlové lodě, další byla u Jamamotova svazu a čtvrtá u skupiny viceadmirála Konda. Kdyby byly v sestavě Nagumova svazu umožnily by pravděpodobně větší pružnost Japonců při rozhodování. Navíc mohl Jamamoto počkat na doplnění letecké skupiny na Zuikaku a při soustředění všech letadlových lodí mohl proti 3 americkým nasadit 9 vlastních.
Zcela však selhal průzkum a zpravodajská služba. Poslední informace před bitvou totiž uváděly, že 2 americké letadlové lodě byly potopeny v Korálovém moři a další dvě se pohybují v jižním Pacifiku. V Pearl Harboru neměla být podle zpravodajců žádná. Je tedy otázkou proti komu chtěl tedy vlastně Jamamoto bojovat pokud byli jeho potenciální protivníci oficiálně tisíce mil na jihu.
O chybách leteckého průzkumu jsem se zmiňoval. Myslím tím ono odvolání operace K, průzkumu americké základny hydroplány Emily. Pokud by vše proběhlo podle plánu, mohly být odhaleny všechny tři americké letadlové lodě.
V průběhu samotné operace MI průzkum zcela zklamal. Nejprve to byla porucha na katapultech křižníku Tone která o půl hodiny zpozdila start dvou strojů. Kdyby to Nagumo přikázal bylo možné výpadek téměř okamžitě nahradit z jiných lodí. Například přímo na letadlových lodích byly dva prototypy nových rychlých střemhlavých a průzkumných letounů Yokosuka D4Y Suisei (Judy) s velkým doletem.
Vážné následky měla také neschopnost pilota který Američany objevil. Přesto, že nad nimi kroužil velmi dlouho trvalo mu téměř hodinu než v jednom z plavidel poznal (a to ještě jen pravděpodobně) letadlovou loď.
Největší chybou Japonců byla jejich víra ve vlastní nadřazenost a neporazitelnost. Kromě Korálového moře se jim podařilo vše na co sáhli. Japonská pýcha přerostla v nemoc z vítězství a neumožňovala Japoncům rozumně uvažovat.
Jamamotova rozhodující bitva byla vybojována. Přišel však o čtyři letadlové lodě, těžký křižník, přes 300 letadel a 3500 mužů. Katastrofou se ukázalo úplné zničení čtyř leteckých skupin včetně pomocného personálu. Právě na těchto plavidlech totiž sloužila elita japonského námořního letectva a jejich ztrátu nebylo možné nahradit.
Americké ztráty činily „pouze“ Yorktown, torpédoborec Hamman, 109 palubních letadel a 38 strojů z Midwaye a 307 mrtvých a nezvěstných. Několik desítek pilotů vylovily v příštích dnech průzkumné Cataliny.
Midway svým významem patří mezi nejvýznamnější námořní bitvy historie. Stejně jako v bitvách u Salamíny (porážka Peršanů Řeky 28.9. 480 př. n. l), u Lepanta (vítězství spojeného loďstva nad Turky 7.10.1571) a u Trafalgaru (největší úspěch admirála Nelsona 21.10.1805) i zde porazila výrazně slabší strana svého soupeře.
Další díly série:
Midway - 1. část, předehra a plány.
Midway - 2. část, první střetnutí.
Midway - 3, souboj letadlových lodí.
Midway - 4, závěr.

Přeprava zraněných Američanů mezi plavidly

Benham v Pearl Haboru

trosečníci z Hirju v americkém zajetí