Čeká nás po Ukrajině další Čečna?…..nebo něco podobného?

[Škvoří admirál]

V tomto mém článku jsou vlastně dvě úvahy. Ale jedna je krátká.
Současná válka na Ukrajině mi připomíná neúspěšnou japonskou invazi do Korei –
1592-1598 a. d. Přesněji její závěrečnou fázi. Vítězství v nedohlednu, Japonsko ztratilo až 60% stavu pozemního vojska a téměř celé námořnictvo. Válka přesto pokračovala a teprve až po smrti japonského vůdce Hideošiho byli Japonci schopní zbytečnou a příliš nákladnou kampaň ukončit.

Je tedy smrt současného ruského vůdce tou nezbytnou podmínkou, která umožní jednání o míru, který i Ukrajina přijme?

Již pomalu nastává podobná situace jako v první polovině devadesátých let. V různých částech Ruska zůstává značný počet etnických ne-Rusů, kteří mají za sebou službu v Ruské armádě. Budou tedy znát její postupy, její slabiny, a budou schopni toho využít.

Rusko vyjde z konfliktu oslabené. Útvary pravidelné armády nebudou na plném stavu a dobrovolnické prapory veteránů a extrémistů nemusí na vojska osvobojujících se republik nebo různé paramilitární skupiny stačit. Sebevědomí povstalců může dále zvýšit případná politická nestabilita, kdy se po Putinově smrti, na jeho nástupce, kolem kterého ještě nebude vytvořen kult osobnosti sesypou dlouho neřešené problémy. Nový vůdce může válkou odvést pozornost od ostatních negativních jevů a snížit tak odpor ke své reformní politice.

Kde se dá konflikt očekávat?

Mimo RF:

Kyrgizie?
Počet obyvatel Kyrgyzské národnosti v Ruské federaci je přibližně 100 000, v Uzbekistánu kolem 250 000, tedy relativně nízký, ale na záminku k rozpoutání ozbrojeného konfliktu by to stačilo. Rusko může zasáhnou do případného konfliktu mezi Kyrgyzy a Uzbeky, který by ostatně nebyl první v posledních 40 letech.

Tádžikistán?
Kyrgizové jsou ostatně už tak v nezáviděníhodné situaci, protože na hranicích s Tádžikistánem dochází k pravidelným ozbrojeným střetům již od roku 2019. Bude se Rusko snažit obnovit svůj vliv nějakou další intarvencí?

Uvnitř RF:

Kalmíkie?
Obyvatelstvo této neveliké oblasti (Orjatsko-Kalmycký lid) v posledních dvou letech zesiluje protesty proti diskriminaci svých práv a zájmů. V zemi se konají lidové sjezdy, jejich delegáti se necítí být zastupovány ruskými orgány a neoblíbenými politiky dosazovanými Moskvou. Zástupci usilují mimo jiné o novou ústavu a navrácení území odtržené od Kalmýkie během sovětského období.

Tatarstán?
byl jednou ze dvou oblastí kde místní nacionalisté žádali větší nezávislost na Moskvě. Výsledkem jednání byla smlouva z roku 1994 a Tataři tak mohli oslavit svoji nově nabytou autonomii. Vztahy s centrální vládou se ale můžou zhoršit, zvlášť když posledních 15 let je tu snaha Moskvy nabitá práva okleštit. K symbolickému aktu došlo v roce 2021, kdy se na nátlak Moskvy změnil název nejvyššího vládního úřadu. Dřívější prezident se nyní nazývá Rais (hlava). V etnicky převážně homogenním Tatarstánu, douhou dobu v pevných hranicích může vzniknou silné separatistiké hnutí bojující za plnou nezávislost na Ruské federaci.

Baškirie?
Silné separatistické tendence se v tomto středoasijském regionu objevili již v 90. letech 20. století. Stejně jako v Tatarstánu Baškirové nesmějí nazívat hlavu státu prezidentem. Potlačováno bylo také užívání jejich jazyka baškirštiny. Region se nikdy nestal zcela stabilním a v souvislosti s válkou na Ukrajině přibívá etnických konfliktů mezi domorodci a ruskými extrémisty.

Ingušetie?
Ta je další nestabilní oblastí. Již zde probíhala občanská válka. Ta začala v roce 2007 a definitivně skončila až v roce 2017. Konflikt sice nebyl vysoké intenzity, zato byl podobného charakteru jako v Čečně. Opozici proti tamní vládě tvořily především radikální islamisté v očích Západu samozřejmě pod maskou umírněného osvobozeneckého hnutí. Tito „povstalci“ chtěli vytvořit Kavkazký emirát a také v nezanedbatelném počtu doplňovali řady teroristů Islámského státu.

Ičkerie?
Představitelé Čečenské republiky Ičkerie na rozdíl od Tatarů podobnou smlouvu o větší samosprávě odmítli a proběhly dobře známé války. Separatistické tendence přetrvávájí.

Napsal jsem několik málo případů, ale separatistická hnutí existují téměř po celém Rusku od Kaliningradu po Sachalin. Střední Asie a Kavkaz budou pro Rusy ty nejnebezpečnější.

[Rase]

Osobně si spíš myslím že ty odstředivé tendence začnou v momentě, až si lidé v Rusku uvědomí, že válku skutečně prohráli a budou se chtít vykroutit ze zasloužilého trestu (reparace, pokračování sankcí atd.). Dokud se režim v Rusku nerozpadne, tak bych ale nějaké povstání neočekával (snad krom Kaliningradské oblasti nebo Kavkazu, které jsou poměrně daleko). Jiná situace nastane, až si začnou jednotliví Warlordi (mocipáni) rozkouskovávat ruské území a soupeřit o nejlepší zdroje - pak to bude hodně krvavé.

[Alfik]

No nevím nevím. Historicky uspěly (ve smyslu vytvoření národního státu) jen národy o nejméně několika milionech (okolo 4-5 mil.) obyvatel.
Pravděpodobně proto, že až od tohoto počtu je možné vytvořit vše co stát potřebuje - od politických orgánů, přes milici či vojsko, až po dostatečný počet dělníků, rolníků a flákající se inteligence
Pokud je třeba takových Kyrgyzů 300 000, nebo třeba Kalmyků okolo 200 000, tak na to stačí i policajti z okolí. A i kdyby ne, tak přijede policejní jednotka z Moskvy...

Spíše si myslím, podobně jako Rase, že nepokoje nebudou po linii národů a národností, ale po linii warlordů. Takový Prigožin má více lidí, nebo může shromáždit v nějaké rozumné době, než je lidí v kterémkoli zmiň. národě.

Paradoxně, tyto národy existují jen díky SSSR. A dnes Rusku...
Kdyby nad nimi nedržel ochrannou ruku (se silnou rusifikací apod., ale jinak je chránil), už dávno by přirozeně zanikly ve víru událostí. Ty turkické by splynuly s Turky, ty sibiřské jako Něnci, Tunguzové či Evenkové s Rusy, apod.

Mimoto, což můžu pozorovat třeba u svých známých, prakticky neznám jiný pár než buď Rus+Ruska, nebo smíšený pár europoidní Rus + výrazně asiatická dáma či naopak. Ale často neumí (oba dva) než ruštinu... byť hrdě ten či ta říkají ze kterého středo- či východoasijského národa pocházejí.
Kdyby jich bylo okolo 50%, v každé z těch populací, což klidně může být, a těch párů které jsou homogenní jen zbytek, tak si ten počet na povstávání a tvorbu "státu" ještě musíš snížit možná až o to procento.

[seabee]

Vedle nebezpečí občanské války uvnitř etnického Ruska mezi Warlordy, které zmiňuje Rase, tady opravdu může dojít k povstáním na styku s národy, které uvádí Škvoří generál, a to bez ohledu na jejich početnost. Jsou totiž členy mnohem širší a miliardové skupiny islámských států a národů, které vedou války prakticky na všech svých hranicích s jinými civilizačními (náboženskými) skupinami.

Viz Robert D. Kaplan: POMSTA GEOGRAFIE

[Alfik]

Ano, to je mnohem pravděpodobnější. Spousta států s nimiž Rusko sousedí připravilo v minulosti o území - a mohou si je chtít vzít zpět
Od Japonska a Číny na východě až po Finy na západě.
A ty co nesousedí si taky rádi uzobnou

[Moskevskaja]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Saintgerm ... A1_smlouva Pokud jste taky mysleli na R-U, když Rase psal o vyhnutí se reparacím, tak tohle může působit jako precedens. Rakousko po 1WW platilo reparace ale stejně tak jsme je platili i my.

[seabee]

https://cs.wikipedia.org/wiki/Saintgerm ... A1_smlouva Pokud jste taky mysleli na R-U, když Rase psal o vyhnutí se reparacím, tak tohle může působit jako precedens. Rakousko po 1WW platilo reparace ale stejně tak jsme je platili i my

Československo jako jeden z vítězných států neplatilo reparace, aspoň se to tak nenazývalo. Platilo ale náklady na udržování svých vojsk - legionářů, poté co byli uznaní za Československé vojsko a pak něco, co se reparacím blížilo, totiž srážku z hodnoty získávaného bývalého R-U majetku.

[Zemakt]

Ano, ono vybudování armády holt něco stojí. Francie, Itálie, jen to Rusko netuším. Ale pozdější dodávky zadarmo asi také nebyly.