Tři roky po definitivním stažení z Kábulu a pod tlakem dalších problémů jsme dění v Afghánistánu víceméně vytěsnili z veřejné scény. Pro bezprostřední region však Afghánistán a jeho problémy zůstávají stále stejně blízko. Co dělá taková střední Asie?
Předně: žádný ze středoasijských států formálně neuznal Tálibánský emirát a nevypadá to, že by se kdokoliv chystal v brzku změnit názor. Nicméně panuje hrubý konsenzus, že Afghánistán je prostě příliš blízko a příliš velký, aby byl izolován či ignorován.
Dva problémy jsou společné pro celý region: bezpečnost a voda. Tálibán sám o sobě hrozba pro zahraničí není, ale teroristické a radikální skupiny ano. Na Afghánském území teď proti nim není lepší partner, než tálibský režim. S Afghánistánem také sdílí vodní zdroje; závažnost rostoucí spotřeby s pokračující klimatickou změnou aj. je něco, co trvale ignorovat nejde. Primárně jde o problém Uzbekistánu a Turkmenistánu, ale fakticky celého širšího regionu.
Severní Afghánistán neobývají pouze či výhradně Paštuni, ale právě středoasijské etnické skupiny. Ne že by to byl absolutní argument, ale složení obyvatel hraje roli v přeshraničních vztazích, diplomatických dohadech (echt Tádžici) a i v bezpečnosti a propagandě (níž).
Do čela diplomaticko-ekonomických snah udržet Afghánistán jako stabilní stát a funkční trh se staví Uzbekistán. Taškent nutně potřebuje rozvíjet obchodní a dopravní vztahy všude možně, a jižní směr je dlouhodobě zásadní a do rozpadlého a násilného státu se investoři lákají blbě.
Poslední věta souvisí i s Turkmenistánem. Projekty jako TAPI vyžadují trvalou stabilitu a politický commitment, aby se o nich dalo jen uvažovat. Jinak Ašchabad samozřejmě preferuje, aby se v jeho okolí nedělo nic a nikdo nevrtal do jejich vnitřních věcí.
Tádžikistán má z regionu postoj k Tálibánu verbálně nejkritičtější; důvody sahají do let občanské války a konsolidace + Dušanbe a Taškent jsou nejčastějšími cíli propagandy zmíněných radikálů. To nicméně nemění preferenci stabilního Afghánistánu a přeshraniční obchod funguje.
Kyrgyzstán patří regionálně ke slabším státům s menší zahraniční diplomatickou kapacitou (která je víc soustředěná na sever). Pokud víme, na obecných bezpečnostních opatřeních se podílí, ale u kormidla dění Biškek nestojí.
U Kazachstánu by se zdálo, že je dost daleko aby se Afghánistánem netrápil. Nicméně Astana potřebuje alespoň stabilní střední Asii pro vlastní bezpečný rozvoj a investice (zejména třeba dopravní a energetickou infrastrukturu) - a to s nestabilním Afghánistánem za zády půjde blbě.
Tento regionální postoj se vcelku potkává s postoji Ruska a Číny. Moskva si zažila Crocus a další podobné události a byť si vybíjí rasismus a zlost ve velkém na středoasijcích, teroristickou hrozbu a rétoriku z Afghánistánu úplně ignorovat nemůže. Peking se radikalismu a teroru obává trvale - vnější i vnitřní bezpečnostní architektura podél celých středoasijských hranic až po Pamír tomu odpovídá - zároveň ale ani ona nepohrdá ekonomickými zdroji Afghánistánu, když se k nim dá +-bezpečně dostat.
https://twitter.com/Jordanova_An/status ... 2202614228
https://daryo.uz/en/9g2Y1yE1
Turkmenistán a Afghánistán jednají o pokroku v TAPI
