Smrt admirála Jamamota (1)
operace VENGEANCE
operace VENGEANCE
Ačkoliv popisem Bitvy u mysu sv. Jiří z konce listopadu 1943 byla ve své podstatě vytvořena ona symbolická tečka, tečka za 15 bitvami jejichž výsledkem byla pozdější japonská porážka v oblasti Šalomounových ostrovů a jejich faktické ovládnutí Američany. Vraťme se na časové ose o více jak půl roku nazpět k jedné zdánlivě malé spojenecké operaci, která ač ve svém rozsahu zcela marginální, o to větší dopady na budoucí směřování tichomořského bojiště měla. A nejen jeho. Jednalo se o operaci VENGEANCE, nebo-li Pomsta, na jejímž konci dne 18. dubna 1943 byla smrt vrchního velitele Spojeného loďstva, admirála Isoroku Jamamota.
Ovšem, než se budeme věnovat samotné operaci, je vhodné si alespoň v hrubých rysech opět připomenout a v některých bodech i nově osvětlit, jak velký kus cesty ve svém boji proti Japoncům od napadení Pearl Harboru americké vojenské zpravodajství vůbec urazilo. To zpravodajství, jehož roli ve válce a podíl na celkovém vítězství Spojenců v Tichomoří je nutné mít stále na paměti.
Už od úvodních stránek této série článků věnujících se válce v Pacifiku lze pravidelně nacházet zmínky o amerických úspěších s dešifrováním japonských kódů, analogických dešifrovacích přístrojích aj. souvislostech, skrývajícími se pod hesly jako jsou JP-25, Purple, Coral apod. Současně pak i o celé organizaci složek, sekcí, aj. částí utvářejících poměrně komplikovaný systém, jenž můžeme souhrnně nazvat vojenským zpravodajstvím. V této souvislosti lze znovu zmínit Úřad náčelníka námořních operací 20. divize Úřadu námořních komunikací – sekce G/zabezpečení komunikací - Office of Chief Of Naval Operations (OPNAV), 20th Division of the Office of Naval Communications, G Section/Communications Security, psáno poněkud srozumitelněji jako OP-20-G, dále armádní signální sbor speciální zpravodajské služby - Special Intelligence Service (SIS). Anebo také Spojenecký zpravodajský úřad - Allied Intelligence Bureau (AIB). Představu o tehdejším americkém zpravodajském pelmelu nám posléze může pomoci dokonat rovněž ta skutečnost, že vlastní radiovou odposlechovou službou disponovala také pobřežní stráž - United States Coast Guard (USCG), Federální úřad pro vyšetřování - Federal Bureau of Investigation (FBI) a dokonce i Federální komise pro komunikaci - Federal Communications Commission (FCC)!
Již tento neúplný výčet, u něhož absentuje vnitřní organizační členění jednotlivých složek, zavdává relevantní důvod k pochybám o tehdejší efektivitě sdílení získaných informací, ale také o předávání vzájemných zkušeností, novinkách ve zpravodajských technologiích, zkrátka o meziagenturní komunikaci obecně. Případnými kompetenčními spory nevyjímaje. Už jen ten fakt, že námořní radiová a odposlechová stanice HYPO, respektive bojové zpravodajské středisko – Combat Intelligence Center (CIC) v Pearl Harboru, mj. jedna z původní trojice hlavních předválečných stanic organizačně spadajících pod OP-20-G. A jeden z důležitých strůjců budoucího amerického úspěchu u Midway, nebyla svého času informována o prolomení japonské diplomatické šifry armádními kryptoanalytiky SIS (srpen 1940), ani o získání oranžového kódu agenty Úřadu námořního zpravodajství - Office of Naval Intelligence (ONI) z japonské nákladní lodi v San Francisku (květen 1941), natož o zachycení konzulární kódu J-19 (září 1941), mluví sám za sebe. Nicméně, cca od poloviny roku 1942 již nebylo pro kompetentní osoby zas tak těžké identifikovat zcela zřejmý problém. V září téhož roku dochází ke vzniku samostatného Zpravodajského střediska pro oblast Tichého oceánu - Intelligence Center, Pacific Ocean Area (ICPOA), jenž mělo kromě jiného zaštítit právě onu maximální možnou efektivitu námořní zpravodajské služby. Ostatně, právě na příkladu stanice HYPO si můžeme názorně ukázat jak velký progres ve své organizaci americké námořní zpravodajství do poloviny roku 1943 učinilo.
- purpleanalog1.gif (63.04 KiB) Zobrazeno 4490 x
Jak bylo výše uvedeno, stanice s krycím názvem HYPO pod vedením kpt. Josepha J. Rocheforta tvořila před válkou společně s další dvojicí stanic v rámci OP-20-G hlavní odposlechovou a dešifrovací složku tichomořského prostoru. Jmenovitě se jednalo o stanici NEGAT situovanou ve washingtonské centrále D.C., stanici HYPO v Pearl Harboru na Havaji a konečně stanici CAST na Filipínách. Později, tak jak postupovala japonská ozbrojená moc Pacifikem, byli Američané nuceni evakuovat CAST z Filipín, načež její muži položili základ společné americko-australské stanici FRUMEL v australském Melbourne. V této souvislosti lze zmínit další stanice situované na Guamu, Puget Sound a ostrově Bainbridge. Tyto stanice ovšem plnily úkoly pouze v rozsahu analýz zachycených radiových signálů lodního provozu.
Asi nebude příliš překvapivé, že jak nabírala soukolí války v Tichomoří na obrátkách, současně s tím rostlo tempo a objem práce na odposlechových a dešifrovacích stanicích OP-20-G. Zatímco krátce před válkou (září 1940) procházelo ve Washingtonu D.C. dešifrovacím přístrojem Purple 50 až 75 zachycených zpráv denně. Na počátku května 1942, tedy ve dnech Bitvy v Korálovém moři, zachycovala jen stanice HYPO japonská vysílání v rozsahu 500 až 1000 zpráv denně. Což samo o sobě činilo 60% celkového japonského radiového provozu. Přičemž z tohoto počtu bylo částečně dešifrováno cca 40% zpráv.
Definitivní zlom v pohledu vrchního velení na činnost radiových a dešifrovacích stanic nastal v červnu téhož roku, krátce po Bitvě u Midway. Ostatně, lví podíl námořních zpravodajců na americkém vítězství v bitvě již nešlo jen tak přehlížet. Ba naopak. Vezmeme-li si pod drobnohled opět stanici HYPO na Havaji, tato ještě v květnu disponovala 2 kryptoanalytiky, 3 specialisty na vyhodnocování námořního provozu, 9 překladateli, 30 kryptografickými referenty a asistenty analýzy radiového provozu, 56 operátory odposlechu. A konečně 70 muži pověřenými další administrativní, zabezpečovací a jinou podpůrnou činností. V srpnu 1942 to již bylo 33 kryptoanalytiků a specialistů na námořní provoz, 21 překladatelů, 92 operátorů odposlechu a 137 příslušníky pomocného mužstva. Avšak, ani toto nebylo konečné číslo. Dle tehdy již platných rozkazů měl posléze počet operátorů atakovat hranici 500 mužů, včetně dalších 17 kryptoanalytiků a specialistů na námořní provoz, 24 překladatelů a 27 odposlechových operátorů.
Ruku v ruce s personální expanzí však musela nutně přijít i reorganizace. Zprvu byla stanice HYPO přejmenována na flotilovou radiovou jednotku – Fleet Radio Unit, Pacific (FRUPAC), aby v dubnu 1943 společně s ICPOA opustila dosavadní stísněný suterén staré administrativní budovy v Pearl Harboru a přestěhovala se do nově postavené budovy na ponorkové základně v Makalapě tamtéž. Změna postihla i samotné středisko ICPOA, neboť na počátku září se z něj stává Společné zpravodajské středisko pro oblast Tichého oceánu - Joint Intelligence Center Pacific Ocean Area (JICPOA) v jehož čele stanul armádní důstojník, plukovník a pozdější brigádní generál Joseph Jones Twitty.
Pomyslná „škatulata hýbejte se“ se nevyhnula ani velitelským postům, přičemž soukolí zákulisních třenic semlelo i kpt. Josepha J. Rocheforta dosavadního velitele HYPO a obecně považovaného za jednoho z hlavních autorů úspěchu u Midway. Ačkoliv svými podřízenými hodnocený jako intuitivní, pohotově a bystře myslící, obdařený fantastickou až fotografickou pamětí, v mnohém inspirující a vrchním velitelem pacifické flotily admirálem Chesterem W. Nimitzem navržený k udělení vyznamenání za zásluhy - Navy Distinguished Service Medal (DSM). Jeho antivojenské vystupování a pro něj typická neformálnost, byla trnem v oku nejednoho vyššího námořního důstojníka. Zejména pak Johna R. Redmana, komunikačního důstojníka v Nimitzově štábu, a jeho bratra, Ředitele námořních komunikací – Director of Naval Communications kontradmirála Josepha R. Redmana. Soustředěnému „okopávání kotníků“ takto vlivných lidí neměl Rochefort šanci odolat, načež svoji úspěšnou kariéru v kryptoanalýze ukončil jako pouhý velitel plovoucího doku ABSD-2 v San Francisku. Inu, úspěch se zkrátka neodpouští, a i přes odpor vrchního velitele flotily admirála Ernesta J. Kinga na konci války udělený Řád Záslužné legie - Legion of Merit na tom mohl sotva co změnit. Nyní se však konečně přesuňme do dubna 1943, tedy do období bojů o Šalomounovo souostroví.
Spirála osudu, na jejímž konci byla smrt vrchního velitele Spojeného loďstva admirála Jamamota se roztočila krátce po japonském debaklu v Bismarckově moři ve dnech 3. a 4. března 1943. Mimo jiné, taktéž i na tomto americkém úspěchu výrazným způsobem participovala OP-20-G, respektive FRUPAC. Fatální ztráty japonských transportů, a s tím spojené znemožněné posílení obrany Lae na Papui Nové Guineji znepokojily vrchního velitele do té míry, že se rozhodl ujmout řízení právě probíhající letecké ofenzívy, operace I-GO Sakusen, osobně. Se svým štábem doposud dlící na palubě bitevní lodi Musaši a zakotvené na hlavní oblastní japonské základně na atolu Truk na Karolínách, tak Jamamoto obklopen užším velením dne 3. dubna usedá do dvojice výkonných čtyřmotorových létajících člunů Kawanishi H8K1 Emily, které bezprostředně po vzletu a nabrání dostatečné výšky nasadily jižní kurz na Rabaul. V historii japonského námořnictva to mělo být tehdy vůbec poprvé, co vrchní velitelství císařské flotily vyměnilo palubu bitevní lodi za pevninský štáb. O tom, jak vysoké důležitosti se nadcházející operace u japonského velení těšila, nám může taktéž napovědět záznam v osobním denníku Jamamotova náčelníka štábu viceadmirála Matome Ugakiho, jenž si do něj poznamenal, že nebudeli chystaná ofenzíva úspěšná ... nebude naděje na budoucí úspěch v této oblasti ....
Po porážkách na Guadalcanalu, u Buna – Gony a Wau upadalo Japonsko v oblasti Šalomonunových ostrovů a Nové Guineje do stále se prohlubující defenzívy, když ulevit neustále se stupňujícímu americkému tlaku měla pomoci právě I-GO Sakusen. Čistě letecká úderná operace, namířená jak proti námořním, tak pozemním spojeneckým cílům. Vzhledem k tomu, že už od počátku března Američané na zdejším tichomořském bojišti začali registrovat nově z Japonských ostrovů přesouvající se prvky 11. leteckého loďstva v podobě 24. a 25 letecké flotily, počátek japonské letecké ofenzívy datovaný k 1. dubnu proběhl pro spojence bez náležitého překvapení. Společně s letouny z Kidó butai pak Japonci pro nadcházející ofenzívu vyčlenili úctyhodnou sílu 350 letounů. Přesto její výsledky byly více než rozpačité. A nic na tom nezměnila ani Jamamotova přítomnost, jenž každodenně jako správný velitel osobně vyprovázel své do boje vzlétající císařské orly. Z čistě faktografického hlediska, pět potopených spojeneckých lodí a 25 sestřelených letounů, s přihlédnutím k velikosti shromážděného japonského úderného potenciálu a 55 vlastním ztrátám, se za úspěch opravdu pokládat nedalo. Avšak, toliko pro válku v Pacifiku typické nadhodnocování vlastních úspěchů zapříčinilo, že vzhledem k „175 sestřeleným letounům a 28 potopeným lodím“ hodnotili Japonci výsledky I-GO Sakusen nepřekvapivě pozitivně. Z tohoto důvodu také dne 16. dubna pro naplnění jejích cílů Jamamoto operaci ukončil. Ovšem, i tak určitou pachuť z dosavadního průběhu vojenských operací nešlo skrýt. Realita stále akcelerující americké materiální převahy, ať už momentální, či v budoucím výhledu byla zkrátka neúprosná. Navíc, když se k ní postupně začala přidávat rovněž převaha taktická, mnoho důvodů k optimismu Japonci opravdu neměli.
Nemalou roli v pesimistické náladě, jenž opanovala Jamamotův štáb bezpochyby také sehrály rozšiřující se tropické nemoci. Nemoci, které mezi posledním plavčíkem či admirálem nečiní rozdílu. Náčelní štábnu Ukagi trpěl horečkou dengue, velitel jihovýchodní oblastní flotily viceadmirál Kusaka Džiniči pro změnu zas úplavicí, načež sám vrchní velitel snad onemocněl beri beri. Ať tak či onak, Jamamotův zdravotní stav byl všechno, jen ne dobrý. Admirál měl oteklé kotníky, čtyřikrát až pětkrát denně si měnil obuv. V horních končetinách měl třas a jeho osobní lékař mu injekčně podával vitamín C. Spekulovalo se rovněž o duševní poruše. Na tomto místě však nechejme spekulace spekulacemi, neboť Jamamoto si své zdravotní problémy sotva připouštěl. Ještě v průběhu I-GO Sakusen, konkrétně 13. dubna, se rozhodl pro osobní kontrolu v jižním cípu Bougainvillu předsunuté letecké základny Buin, a dále na jih od něj se nacházejících základen na Ballale a Shortlandu. Vypracováním itineráře inspekční cesty byl pověřen Jasudži Watanabe, jenž se svého úkolu zhostil opravdu důkladně. Kromě zohlednění vlivu přílivu a odlivu v časovém harmonogramu, neváhal totiž fregatní kapitán zajít až do takových detailů, jako byla specifikace ústrojové kázně. Mnohem podstatnější fakt, tj. přepravovat vysoké štábní důstojníky v souladu s tehdejší praxí flotily, tedy zásadně odděleně, však pominul. Přesto byl Watanabe důstojníkem svědomitým, schopným vlastního úsudku. Své mínění o zabezpečení armádního kódování radiového vysílání naznačil tím, že rozkázal odvysílat instrukce pouze v námořním kódu D, známém JN-25. Přesto se později ukázalo, že plán Jamamotovi inspekční cesty byl odeslán jak v námořním, tak armádním kódu. Což paradoxně Watanabeho v jeho názoru na „bezpečnost“ armádního kódu ku prospěchu spojeneckého úsilí jen utvrdilo.
V kontextu věcí následujících byly obavy japonského fregatního kapitána ovšem stejně bezpředmětné. V tomto případě námořnictvem použitý kód JN25E14 totiž dokázala americká OP-20-G, konkrétně stanice FRUPAC a NEGAT, relativně lehce dešifrovat, a posléze i křížově ověřit. V této souvislosti lze pak i zmínit, že tato varianta kódu JN-25 byla Japonci používána v rozmezí od 3. ledna do 14. února 1943. Proč tomu tak bylo i inkriminovaného 13. dubna je dodnes otázkou. Každopádně, jakmile Watanabe dokončil plán inspekce, ještě v pozdních odpoledních hodinách téhož dne bylo prostřednictvím velitele 8. letecké flotily v zašifrované radiové zprávě odvysíláno:
Admirál Tomošiga Samedžima, velitel Osmé letecké flotily. Dne 18. dubna vrchní velitel Spojeného loďstva provede inspekci Ballale, Shortlandu a Buinu takto: Odlet z Rabaulu v 0600 ve středním útočném letadle v doprovodu šesti stíhaček, přílet do Ballale v 0800. Plavba stíhačem ponorek do Shortlandu, příjezd 0840. Odjezd ze Shortlandu 0945, příjezd do Ballale 1030. Odlet letadlem z Ballale do Buinu v 1110. Oběd v Buinu. Odlet z Buinu ve 1400 letadlem do Rabaulu v 1540.
S ohledem na tichomořské vzdálenosti zachytili radiovou zprávu jako první její právoplatní adresáti, krátce na to FRUMEL na Havaji a jako poslední NEGAT ve Washingtonu. Časové prodlevy v jejím zachycení byly marginální, její obsah však fatální. Jako první na americké straně zprávu dešifroval FRUMEL, načež dne 14. dubna v 10:08 hod. o jejím prvotně zjištěném obsahu informoval vrchního velitele flotily, velitele pacifické flotily, velitele pro Oblast jižního Pacifik a konečně ještě velitele 7. flotily. Zachycená zpráva byla v průběhu dne stále upřesňována a její data verifikována, aby v níže uvedené podobě se v ranních hodinách následujícího dne dostala prostřednictvím jeho zpravodajského důstojníka komandéra Edwina T. Laytona k rukám Chestera Nimitze:
V souladu s následujícím harmonogramem bude velitel kombinované flotily 18. dubna v Ballale a Buinu: Ve středním útočném letadle v doprovodu šesti stíhaček odletí z Rabaulu v 600. V 800 (1000 "L" času) dorazí na Ballale. Pokračovat minolovkou do ..., kam dorazí v 0840. Na základně # připravit minolovku k plavbě do ..., která dorazí v 0840. V 0945 odplout ... minolovkou a dorazit v 1030 do Ballale. Ve středním útočném letadle odletět z Buinu ve 1400 a dorazit v 1540 do Rabaulu.
V ten moment se nad admirálem Jamamotem začala stahovat mračna.
Smrt admirála Jamamota (2) viewtopic.php?t=9679
Smrt admirála Jamamota (3) viewtopic.php?f=403&t=9686
Zdroje:
Lockheed P- 38 Lightning; Modelpress – Zdeněk Pátek
We Killed Yamamoto The Long-range P-38 Assassination of the Man Behind Pearl Harbor, Bougainville 1943; Si Sheppard
www.palba.cz
www.valka.cz
www.fronta.cz
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Vengeance
https://en.wikipedia.org/wiki/OP-20-G
https://en.wikipedia.org/wiki/Joseph_Rochefort
https://stationhypo.com/2021/05/12/reme ... ort-usn-2/
http://www.microworks.net/pacific/intel ... jicpoa.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/Station_HYPO
https://cnrh.cnic.navy.mil/About/History/Station-Hypo/
https://generals.dk/general/Twitty/Jose ... s/USA.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Kawanishi_H8K
https://en.wikipedia.org/wiki/Operation_I-Go
https://pacificwrecks.com/airfields/sol ... index.html
https://pacificwrecks.com/units/usaaf/347fg/index.html
https://pacificwrecks.com/airfields/png ... index.html
https://www.detektorweb.info/clanek/zby ... g4m1-betty
https://donhollway.com/yamamoto/
https://www.historynet.com/death-by-p-38/?f
http://www.unmuseum.org/operationvengence.htm
https://apps.dtic.mil/sti/pdfs/ADA434547.pdf
http://www.vicsocotra.com/wordpress/2015/page/27/
https://generals.dk/general/Twitty/Jose ... s/USA.html
https://www.google.com/search?q=Yamamot ... 8TBr4IYy3M
http://topsid.com/index.php?war=clanky_ ... a_jamamota
