Odstřelovači – Snipers : zajímavosti a ostatní
Napsal: 6/12/2005, 21:21
Pže se toho o sniperech dá napsat strašně moc, tak napíšu ty zajímavosti co zaujaly mě, doufám že i vy něco přihodíte!
Policejní vs armádní snipeři
Mnoha lidem se zdá že odstřelovači kteří operují v rámci policejních,nebo proti-teroristických jednotek mají úplně stejné poslání a formy střelby jako jejich kolegové z armádních jednotek, jenže není tomu tak. V několika věcech se jejich nasazení mění a to v některých více a některých méně.
Policejní snipeři mají své poslání a styl nasazení odlišný z počátku tím že se nedává takový nárok na maskování pže operuj spíše v městské zástavbě, pokud je to však v rámci některé z protiteroristických jednotek a mise se odehrává venku tak samozřejmě maskování musí být na stejné úrovni. Jak jste myslím všichni viděli tak policajti nepoužívají ve městě žádné obleky typu Ghillie, Hejkal, Chameleon a podobně.
Dalším aspektem je nárok na přesnost. To je hlavní důvod proč se policejní snipeři oddělují od armádních. Zatímco armádní střelci musí dokázat zasáhnout cíle na vzdálenost i více než 1000 metrů a ne tuto vzdálenost jsou také neustále zkoušeni tak policejní snipeři jsou zdokonalováni ve střelbě která se pohybuje kolem vzdálenosti 600 metrů. Samozřejmě že musí dokázat to stejné co armádní střelci,ale jejich úkoly zřídka kdy vyžadují střelbu na vzdálenost větší než 700 metrů. Proto jsou školeni na tuto dálku.
Vybavení – zase by se dalo tázat že když střílí na menší vzdálenost tak proč sakra mají takové optiky jako až 12x50m? Vždyť takové nemají pomalu ani armádní střelci!
Důvod je prostý a to je styl střelby policejních sniperů. Řada z nás si při shlédnutí nějakého akčního filmu kde terorista s pistolí u hlavy rukojmí je zasažen sniperem a padá ještě živý k zemi a není schopen stisknout spoušť---tak si hodně lidí říká že by musel rukojmí desetkrát být schopný zastřelit. To je právě ten styl střelby policejních sniperů. Ti mají takové vybavení aby se byli schopni trefit s co největší přesností do místa které je velké jen asi několik málo centimetrů v průměru.Jsou totiž cvičeni aby zasahovali taková místa na těle člověka která znemožní právě ten stisk spouště. Místa která mají v takovou chvíli trefovat musí při zásahu znemožnit jeho fyziologickou schopnost, třeba právě ten reflex stisku spouště při zásahu.
Jsou učeni trefovat tyto místa (která při zásahu „vyřadí“ motorickou schopnost člověka ještě před smrtí) – okamžitého zneškodnění se dosáhne hlavně tehdy je li zasažena páteř nad druhým nebo třetím obratlem, nebo přímý zásah mozku – zásah mozku aby dokázal znehybnit cíl musí být velice silný, tzn. Kulkou velké ráže,nebo střelbou z malé vzdálenosti – proto se toto doporučuje jen v krajních případech. Další místa jsou neuralgická motorická centra po stranách mozku – udává se že terč by při zásahu měl klesnout jako podťatý.
Jejich dalšími cíly jsou srdce,hlavní tepny,ledviny,játra – při zásahu těchto míst obvykle dochází k upadnutí do bezvědomí – v tomto je rozdíl od armádních sniperů kteří pokud nestřílí na vybrané lidi kteří mají být zneškodněni tak se zranění cíle „povoluje“ kdežto policejní odstřelovači musí v 99% svůj cíl zneškodnit aby nemohl být schopen další činnosti = ublížení civilistům/rukojmím.
Cal .50, zbytečně velká ráže?
Odstřelovačské pušky o této ráži - .50 neboli 12,7 mm se pořádně objevili až před nějakou dobou. Pušky této ráže jsou někým značně vyzdvihovány, někým opovrhovány. Ale byly vytvořeny tak kdo k tomu dal podnět?
Už ve válce v Koreji začali používat snipeři klasický armádní kulomet Browning cal.50 jako odstřelovací zbraň!!Byl používán tak že byl na vrch upevněn optický zaměřovač a s jeho pomocí pak byla vedena střelba na vzdálenosti převyšující 1 500m!!Jenže byl příliš velký aby si ho mohl sniper nosit sebou jako klasickou sniperku. Proto se zkoušelo mnoho úprav pušek, třeba protitankových pušek z WW2.
Zkušení snipeři už tehdy požadovali jednoranou,klasickou pušku která by měla ráži 12,7 mm.První zbraní modifikovanou na tuto ráži byla britská PT puška Boys ta měla sice ráži .55,ale byla zbrojíři upravena na ráži .50, jenže ta se bohužel neprokázala jako zcela účinná. Další byla zkoušena německá PT puška z WW2 PzB39 tu upravil pplk.Frank B.Conway, upravil její ráži a na zkušební střelnici střílel na vzdálenost 1 400 metrů s vysokou přesností! Zasahoval i kůlnu na vzdálenost 2 800 metrů!!V komentáři řekl že „ obvykle jsme druhou nebo třetí ranou zasahovali malé okno“
Jenže ani tato přestavba nebyla používána, asi vzhledem k nedostatku podkladů pro její sériovou výrobu,nebo nechtěnost nadřízených.
Ve Vietnamu byl tak dále používán kulomet .50, ale to jen tehdy kdy snipeři sádlili na nějakém obranném postavení kde si kulomet dali do 6 metrů vysoké věže, připevnili na něj optiku a stříleli, Browning M.2 měl tu výhodu že umožňoval přepnou režim střelby na jednotlivé střely. Bylo s ním dosáhnuto mnoha zásahů na vzdálenost větší než 1 300 metrů,ale jsou zdokumentovány trefy na vzdálenost větší než 2 000 metrů!!
Skutečná sniperka ráže 12,7 mm tedy přišla až v podobě pušky M82 Barett, ta je dodávána v poloautomatické/samonabíjecí verzi a verzi s klikovým závěrem.
Doufám že doplníte další zajímavosti,nebo se budete ptát!
Barett - používán i v AČR
kulomet Browning M2,bohužel jsem sehnal jenom obrázek s touto optikou což je klasická průhledová
optický zaměřovač Unertl 8x-10x - právě tento zaměřovač byl nejčastěji používán na M2; puška je M1903 Springfield
Policejní vs armádní snipeři
Mnoha lidem se zdá že odstřelovači kteří operují v rámci policejních,nebo proti-teroristických jednotek mají úplně stejné poslání a formy střelby jako jejich kolegové z armádních jednotek, jenže není tomu tak. V několika věcech se jejich nasazení mění a to v některých více a některých méně.
Policejní snipeři mají své poslání a styl nasazení odlišný z počátku tím že se nedává takový nárok na maskování pže operuj spíše v městské zástavbě, pokud je to však v rámci některé z protiteroristických jednotek a mise se odehrává venku tak samozřejmě maskování musí být na stejné úrovni. Jak jste myslím všichni viděli tak policajti nepoužívají ve městě žádné obleky typu Ghillie, Hejkal, Chameleon a podobně.
Dalším aspektem je nárok na přesnost. To je hlavní důvod proč se policejní snipeři oddělují od armádních. Zatímco armádní střelci musí dokázat zasáhnout cíle na vzdálenost i více než 1000 metrů a ne tuto vzdálenost jsou také neustále zkoušeni tak policejní snipeři jsou zdokonalováni ve střelbě která se pohybuje kolem vzdálenosti 600 metrů. Samozřejmě že musí dokázat to stejné co armádní střelci,ale jejich úkoly zřídka kdy vyžadují střelbu na vzdálenost větší než 700 metrů. Proto jsou školeni na tuto dálku.
Vybavení – zase by se dalo tázat že když střílí na menší vzdálenost tak proč sakra mají takové optiky jako až 12x50m? Vždyť takové nemají pomalu ani armádní střelci!
Důvod je prostý a to je styl střelby policejních sniperů. Řada z nás si při shlédnutí nějakého akčního filmu kde terorista s pistolí u hlavy rukojmí je zasažen sniperem a padá ještě živý k zemi a není schopen stisknout spoušť---tak si hodně lidí říká že by musel rukojmí desetkrát být schopný zastřelit. To je právě ten styl střelby policejních sniperů. Ti mají takové vybavení aby se byli schopni trefit s co největší přesností do místa které je velké jen asi několik málo centimetrů v průměru.Jsou totiž cvičeni aby zasahovali taková místa na těle člověka která znemožní právě ten stisk spouště. Místa která mají v takovou chvíli trefovat musí při zásahu znemožnit jeho fyziologickou schopnost, třeba právě ten reflex stisku spouště při zásahu.
Jsou učeni trefovat tyto místa (která při zásahu „vyřadí“ motorickou schopnost člověka ještě před smrtí) – okamžitého zneškodnění se dosáhne hlavně tehdy je li zasažena páteř nad druhým nebo třetím obratlem, nebo přímý zásah mozku – zásah mozku aby dokázal znehybnit cíl musí být velice silný, tzn. Kulkou velké ráže,nebo střelbou z malé vzdálenosti – proto se toto doporučuje jen v krajních případech. Další místa jsou neuralgická motorická centra po stranách mozku – udává se že terč by při zásahu měl klesnout jako podťatý.
Jejich dalšími cíly jsou srdce,hlavní tepny,ledviny,játra – při zásahu těchto míst obvykle dochází k upadnutí do bezvědomí – v tomto je rozdíl od armádních sniperů kteří pokud nestřílí na vybrané lidi kteří mají být zneškodněni tak se zranění cíle „povoluje“ kdežto policejní odstřelovači musí v 99% svůj cíl zneškodnit aby nemohl být schopen další činnosti = ublížení civilistům/rukojmím.
Cal .50, zbytečně velká ráže?
Odstřelovačské pušky o této ráži - .50 neboli 12,7 mm se pořádně objevili až před nějakou dobou. Pušky této ráže jsou někým značně vyzdvihovány, někým opovrhovány. Ale byly vytvořeny tak kdo k tomu dal podnět?
Už ve válce v Koreji začali používat snipeři klasický armádní kulomet Browning cal.50 jako odstřelovací zbraň!!Byl používán tak že byl na vrch upevněn optický zaměřovač a s jeho pomocí pak byla vedena střelba na vzdálenosti převyšující 1 500m!!Jenže byl příliš velký aby si ho mohl sniper nosit sebou jako klasickou sniperku. Proto se zkoušelo mnoho úprav pušek, třeba protitankových pušek z WW2.
Zkušení snipeři už tehdy požadovali jednoranou,klasickou pušku která by měla ráži 12,7 mm.První zbraní modifikovanou na tuto ráži byla britská PT puška Boys ta měla sice ráži .55,ale byla zbrojíři upravena na ráži .50, jenže ta se bohužel neprokázala jako zcela účinná. Další byla zkoušena německá PT puška z WW2 PzB39 tu upravil pplk.Frank B.Conway, upravil její ráži a na zkušební střelnici střílel na vzdálenost 1 400 metrů s vysokou přesností! Zasahoval i kůlnu na vzdálenost 2 800 metrů!!V komentáři řekl že „ obvykle jsme druhou nebo třetí ranou zasahovali malé okno“
Jenže ani tato přestavba nebyla používána, asi vzhledem k nedostatku podkladů pro její sériovou výrobu,nebo nechtěnost nadřízených.
Ve Vietnamu byl tak dále používán kulomet .50, ale to jen tehdy kdy snipeři sádlili na nějakém obranném postavení kde si kulomet dali do 6 metrů vysoké věže, připevnili na něj optiku a stříleli, Browning M.2 měl tu výhodu že umožňoval přepnou režim střelby na jednotlivé střely. Bylo s ním dosáhnuto mnoha zásahů na vzdálenost větší než 1 300 metrů,ale jsou zdokumentovány trefy na vzdálenost větší než 2 000 metrů!!
Skutečná sniperka ráže 12,7 mm tedy přišla až v podobě pušky M82 Barett, ta je dodávána v poloautomatické/samonabíjecí verzi a verzi s klikovým závěrem.
Doufám že doplníte další zajímavosti,nebo se budete ptát!
Barett - používán i v AČR
kulomet Browning M2,bohužel jsem sehnal jenom obrázek s touto optikou což je klasická průhledová
optický zaměřovač Unertl 8x-10x - právě tento zaměřovač byl nejčastěji používán na M2; puška je M1903 Springfield
) nevystřelili na člověka již 11 let, tak vžádným případě nelze spochybňovat jejich kvality. Naší střelci patří mezi světovou elitu a každoročně se umistují na parádních pozicích ve světových špičkových soutěží. Bohužel, nebo spíše bohudík neměli možnost si své schopnosti prověřit v opravdové vypjaté situaci.
Nebo by si mohli jen tak Zelený Baretty zajet na školení právě k nám 
, Když politici pořád říkaj že máme čím dál lepší přátelské vztahy právě s USA. To by byla velká šance ještě k hlubšímu přátelství. Ale to bychom chtěli asi moc
pochybuju že by tady někoho školili,to by musli naši střelci jet k nim...akorát teda jeden čech prodělal výcvik v USA,jenže ho vláda plně "podpořila" takže si to celý zaplatil sám.
) , ale ty náklady jsou určitě větší, třeba přeprava vrtulníkem do cvičných misí musí být hodně drahá, to stejné střelivo,v základním výcvik se střílí obyčejnými náboji,ale při tomhle pokročilém výcviku se střílí speciálními náboji u kterých máš jistotu že trefíš přesně to co chceš, žádné nerovnosti na plášti kulky, dobrý materiál - mám takový pocit že tyto náboje se ani pro civilní použití nepoužívají, vyrábějí se na serie, ty jsou každá pečlivě kontrolovaná...takže už jen výstřel musí být něco...vyrábějí se jen pro použití v armádních puškách takže jenom ráže .223 remington (5,56x45mm) a .308 winchester (7,62x51mm).