Příběh slovanských pirátů na Baltu
V oblasti Baltského moře žily skupiny pirátů slovanského původu od 8. do 14. století. Baltští Slované, jejichž zemědělství nebylo na počátku roku 800 příliš rozvinuté, zoufale potřebovali zdroje, protože suché ostrůvky byly neúrodné a dobytek vzácný. Pěstoval se zde len, z něhož se spřádaly látky, které sloužily rovněž i jako platidlo. V této době byli pobaltští Slované známí také včelařstvím, vyměňovali svůj med a vosk s okolními Germány. Obchodní vztahy mezi Dány a Slovany byly o poznání komplikovanější a snahy o vládnutí dánských řek rychle vedly k válce. S úpadkem dánské moci po smrti jejich vůdce v roce 1035, se do bojů o vládnutí obchodních tras zapojili i Sasští Němci. Krveprolití zuřilo dál a teprve Vendská křížová výprava (Wendenkreuzzug) v roce 1147 upevnila německou nadvládu nad místním obchodem a ukončila slovanské nájezdy.
V letech 1375 až 1398 se královna Markéta Dánská (1353-1412) a různí vévodové z Meklenburska pokusili spojit své země. Tento pokus podnítil pirátskou činnost, protože obě země spolu ne vždy souhlasily. Často se stávalo, že místním pirátům bylo umožněno beztrestně napadat nepřátelské lodě nebo drancovat pobřeží. Královna a vévodové však netušili, že jakmile bylo pirátství vyprovokováno, neexistoval snadný způsob, jak jej zastavit. Během této doby obchodníci z Hanzy velmi kritizovali využívání pirátů, kdy jim flotily pirátských lodí způsobovaly nenapravitelné ztráty na majetku. Dne 14. března 1377 bylo hlášeno, že v oblasti bylo 200 pirátů, zatímco o měsíc později toto číslo vzrostlo dvojnásobně. Netrvalo dlouho a byla přijata opatření ve snaze omezit útoky pirátů. Obchodní plavidla byla vyzbrojována a plavila se ve skupinách. Aby se lidem zabránilo v ukrývání pirátů, bylo oznámeno, že s těmi, kdo ukrývají piráta nebo jakékoli ukradené zboží, se bude zacházet stejně jako s piráty samotnými. Problém byl ale v tom, že mezi vůdce pirátů patřili též dánští šlechtici, rytíři, panoši, soudní vykonavatelé, radní a královnini vazalé. Z pirátství tak byla obviněna i samotná královna Markéta. Meklenburský vévoda Albert překvapivě obviněn nebyl, byť i on měl mezi piráty mnoho příznivců. Pirátské nájezdy pokračovaly i nadále a Hansa měla velké problémy udržet obchodní trasy.
V roce 1389 Meklenbursko oficiálně vyhlásilo válku Dánsku. Tentokrát královna Margaret pocítila nepříjemné následky pirátství na vlastní kůži. Její lodě byly zajímány a ničeny, dánská města vypálena do základů, biskup na cestě k ní byl unesen a uvězněn ve Stockholmu. Tou dobou již totiž byli piráti plně pod kontrolou vévodů, kteří jim vyzbrojovali lodě a dokonce vydávali dopisy, které pirátům zaručovaly bezpečnost. Piráti začali vozit své ukradené zboží do Stockholmu, kde se stali známými jako Vitalienbrüder (živí bratři). Dokonce obsadili strategicky umístěné ostrovy Bornholm a Gotland. Všichni členové posádek měli nárok na rovný díl z kořisti, začali se nazývat Likendeeler (rovní dělníci). Jejich heslem bylo "Godes vrende unde al der werlt vyande" (Boží přátelé a nepřátelé celého světa). K osádkám zajatých obchodních lodí se chovali velmi krutě - naházeli je přes palubu, nebo jednoduše povraždili. V opačném případě ale nečekalo zajaté piráty nic lepšího. Obchodníci ze Strauslandu, zajaté piráty nacpali do sudů (ven jim nechali čouhat jen hlavy) a takto je měli odvést až na šibenici.
Pirátská činnost pokračovala, dokud se Hanza nestala prostředníkem pro Dánsko a Meklenbursko v mírových jednáních. V roce 1395 bylo pirátství oficiálně zakázáno jako pokus znovu nastolit mír v Baltském moři. Pirátství se ale ukázalo být natolik ziskové, že piráti pokračovali ve své činnosti, používali ostrov Gotland jako hlavní sídlo a náčelníkem si zvolili vévodu Erika z Meklenburgu. Odtud piráti vyráželi kořistit do Ruska a Livonska, zatímco pokračovali v nájezdech na Hanzu. V roce 1398 se chytali napadnou i řádový majetek v Prusku, leč velmistr vybavil velkou flotilu a odplul na Gotland, kde zničil tamní hrady a piráti museli rychle utéct. Švédský král Albert postoupil Gotland Řádu jako zástavu (podobně jako léno) s tím, že zlikviduje piráty v baltském moři. Invazní síla pod vedením velmistra Konrada von Jungingen (1355-1407) pak skutečně zpacifikovala Gotland a vyhnala piráty z Baltského moře.
Zdroj:
https://en.wikipedia.org/wiki/Baltic_Slavic_piracy
https://en.wikipedia.org/wiki/Margaret_I_of_Denmark
https://de.wikipedia.org/wiki/Konrad_von_Jungingen
