Vlastimil Čech píše: ↑20/8/2023, 19:39
To vůbec není špatné! Exotické, ale překvapivě ne v pentagonální stupnici... Kde jste to vyhrabal???
Pentatonická, či pentatonální, stupnice, se už od 19. stol. v Japonsku, stejně jako u nás, používá převážně v lidové a náboženské hudbě.
Jedna z věcí, které východní národy a státy nasávaly jako houba, byly kulturní vlivy. Na rozdíl od výtvarného umění se dnanáctipůltónová stupnice vžila jednoduše a rychle, protože s dovozem (a vl. výrobou) hudebních nástrojů se tak nějak přirozeně uplatnila a využila.
Taky je třeba si připomenout, že mezi naší a pentatonickou stupnicí není až tak velký rozdíl - v C-dur obs. tóny C, D, E, G, a A. Tzn., "chybí jen" oba půltónové intervaly durové stupnice mezi tóny "E a F", a "H a C", takže stupnici tvoří dva celé tóny, malá tercie a celý tón.
Ve skutečnosti pentatoniku známe a používáme VELMI ČASTO naopak v západní hudbě - spousta jednoduchých melodií je v ní, od vánočních koled, přes lidovky vč. folk a kántry, až po reklamu, takže ji slyšíme denně.
A chcete-li pentatoniku vidět přímo názorně prostým okem, a já ji vidím zrovna teď od svého stolu na klávesové foukačce,

stačí se podívat na klávesy jakéhokoli klávesového nástroje. Třeba klavíru. Černé klávesy jedné každé oktávy jsou právě ty pentatonické. Jsou to: cis, fis, dis, gis, ais.
Mch: Taky existuje septatonika... přidejte si k těm pěti ještě eis a his a máte to...

Takže, když se transponují do nějaké pěkné tóniny, třeba jako výše zmíněná C-dur, tak... z nich bude to C, D, E, G, a A

Sry za amatérsko-hudební vložku
