Korea 1950 - 53 - IV. Část Boje I. fáze 1950
Napsal: 7/12/2005, 19:12
Korea 1950 – 53 – IV. Část Boje I. fáze 1950
V III. Části politika jsme si řekli, že 25. června po čtvrté hodině ranní po předchozí mohutné dělostřelecké přípravě se vojska KLDR převalily přes 38. rovnoběžku.
Komunisté byli sice na chvíli zdrženi překonáváním řeky Imdžin, drženou 1. pěší divizí Jihokorejců, ale v noci na 26. června se odpor zhroutil. Sousední divize však ustoupily pod náporem tanků T 34/85 na jih, už dopoledne.
Severokorejský „ blitzkrieg “ se zdál neudržitelný. 1.3.4.a 6. divize a tanková brigáda KLDR dobyly poloostrov Ongžin a město Kesong a dále pokračovaly na Soul.
2.5. a 7. pěší divize KLDR útočily ve východní části fronty za pomocí výsadků z moře. Výsadky proběhly u Kungmungu a 45 km jižněji u Samčchoku již 25. června.
Tyto síly se spojily s diverzanty, zablokovaly pobřežní silnici k jihu a odřízly 8. jihokorejskou divizi a ta se musela probíjet přes hory do vnitrozemí.
27. června stála 3. a 4. pd a tanky 105. obrněné brigády KLDR na přsdměstí Soulu. Tentýž den byla jihokorejská vláda evakuována a uchýlila se na jih do Tedžonu.
V těchto dnech velice dobře fungovala taktika prolomení fronty přesně dle vzoru sovětských úderů v roce 1945. Mohutná dělostřelecká příprava, prolomení fronty tanky, přenesení palby dále a tankové obchvatné údery. Tato taktika fungovala proti slabým jednotkám Jihokorejců později proti vojskům spojenců přestala fungovat a nastoupila taktika lidských vln.
28. června 1950 padl Soul.
Osou postupu vojsk KLDR byla silnice Soul, Tedžon, Tegu, Puson. Počínaje 1. červencem začaly být na korejské válčiště přepravovány první jednotky USA tzv. Task Force Simith o síle 540 mužů. Jednalo se o polovinu mužů1. praporu 21. pp 24 pd zbytek měl následovat.
Tato jednotka byla 5. července nasazena u Osanu proti 3. pd KLDR v 8 hod. 16 min., ve 14 hod.30 min. zavelel podplukovník Smith k ústupu. 115 Američanů padlo, nebo bylo zraněno a 70 jich padlo do zajetí. Zbytek se potom připojil k 24.pd. Výzbroj jednotky tvořilo 6 houfnic 105 mm s 6 pancéřovými granáty HEAT, bez tanků, bez min, pěšáci měli pouze dva zásobníky do pušky M1. Jednotky byly nuceny ustupovat k Pusanu pod tlakem 105. td KLDR.
Postupem času se trochu zkonsolidovala 1. a 6. divize Jihokorejců a 8. divize za bojů v horách ustupovala k Pusanu. V západním sektoru však vznikla trhlina, do které okamžitě vstoupila 4. a 6. pd KLDR. Američanům hrozilo nebezpečí obklíčení.
24. července vojska KLDR dobyly Popsongo na západním pobřeží , dále Kwangdžin a Imsil. 25. července Mokpcho, Posong a Kure. 26. července padl Sunchon a Hadong a 27. července přístav Jaso. Tím se Severokorejci dostali na jižní pobřeží Korejského poloostrova. Odtud vojska KLDR začala ohrožovat poslední ohnisko spojeneckého odporu Pisánskou kapsu. Obsadit celý poloostrov hodlali komunisté do 15. srpna, tedy do „dne osvobození“ ( od Japonců ).
Od 14. července však námořními trasami z USA ( dlouhé 5500 nám. mil a 6900 nám. mil )
proudili posily.
Velitel 8. armády K „ Buldok “ Walker ( jeden z velitelů, který sloužil pod generálem Georgem Pattonem za druhé světové války) byl nucen ještě pod náporem vojsk KLDR ustoupit na řeku Naktong, zkrácením fronty mohl použít vojska na nejohroženější úseky.
Velitel 8. armády měl k dispozici 45000 amerických vojáků a podařilo se mu zredukovat počet tanků KLDR. Jako náhrada za lehké tanky M-24 Chaffee - přišli totiž M-4 A3 Sherman se 76 mm dělem a bazooky ráže 3,5 palce, které konečně začaly ničit bezkonkurenčně kralující T 34/85 na bojišti. Zbylé tanky T 34 se stahovaly do obranných pozic.
V Pusanské kapse se v prostoru 180 km dlouhém a 90 km širokém soustředilo 500 tanků vojsk OSN do konce srpna 1950.
Ale ještě 8. srpna 1950 přišla s posledními tanky KLDR ofenziva, která ještě postoupila o několik kilometrů do Pusanské kapsy.
Nasazením 24. divize USA a 10 pd Jihokorejců byla ofenziva zastavena a divize dobyly zpět pozice před ofenzívou. Bránící se 1. divize Jihokorejců ztratila 2700 mužů ( mrtví a zranění). Komunisté měli 5700 mrtvých.
Do 10. srpna 1950 se severokorejský postup definitivně zastavil. Ztráty vojsk KLDR byly strašlivé například o překročení řeky Naktoggang se pokoušelo 1700 vojáků KLDR, překročilo jich jen 200 živých a ti byly zahnáni zpět.
Poslední útok provedla vojska KLDR 9. září u Jongsana, komunisté zaútočili v pěti vlnách, jen první tři měli zbraně, zbývající dvě vlny sbírali zbraně při útoku z hromad mrtvol, které skosila 2 pd.
28. srpna si Mac Arthur na Trumanovi vymohl přes odpor šéfa sboru náčelníků štábu generála Omara N. Bradley ( známý z druhé světové války v Evropě ) výsadek u Inčchonu. Bradley tvrdil, v době atomových zbraní není nutný výsadek provádět, a že za tak krátkou dobu jej nikdo nepřipraví.
Příprava operace „ Chromite “ ( tak se tato operace u Inčchonu nazývala ) připadla na důstojníky, kteří se účastnili těchto operací za druhé světové války. Plán operace zahrnoval i provádění dezinformační kampaně, bombardování protilehlých přístavů na východním i západním pobřeží. Válečné lodě bombardovaly východní i západní pobřeží, dokonce Pchjongjang. V noci 2 hod.14 min. 15. září byla provedena klamná operace u Pchjongjangu, výsadek několik desítek vojáků.
Celkem 230 plavidel bylo z 13. na 14. září připraveno k zahájení akce. Tři raketové lodě zasypaly pobřeží raketami ráže 127 mm, torpédoborce a křižníky odstřelovaly blízké i vzdálené cíle na pobřeží.
První den se u Incchomu vylodilo 13000 mužů s výzbrojí a výstrojí, 196 jich padlo. Z 2000 obránců se jich 300 dostalo do zajetí a jen pár jednotlivců uniklo do nitrozemí.
Zároveň s postupem X. sboru na Soul vyrazila 16. září z Pusanské kapsy 8. armáda a hnala před sebou šokované a naprosto překvapené severokorejské vojáky.
26. září 1950 osvobodil X. sbor Soul, ve stejný den se u Osanu setkali vojáci X. sboru a 8. armády.
Během čtrnácti dní se fronta vrátila za 38. rovnoběžku. Po zahnání komunistů zůstalo na bojišti 239 zničených tanků a samohybných děl KLDR.
V Mandžusku se soustřeďovalo 450000 čínských“ lidových dobrovolníků.“
Po dosažení 38. rovnoběžky vyzvalo 1. října 1950 velení vojsk OSN, vojska KLDR k úplné a bezpodmínečné kapitulaci. 7. října 1950 schválilo V. zasedání Valného shromáždění OSN rezoluci, zmocňující svá vojska k obsazení KLDR, k dohledu na volbami o zřízení prozatímní civilní správy severní Koreje. Proti tomuto rozhodnutí protestovali SSSR a jeho satelité .
1. října 1950 překročily 38. rovnoběžku jihokorejské jednotky a po 7. říjnu ( rezoluce OSN ) Američané. 16. října provedli Američané výsadkovou operaci u Wonsanu a 19. října obsadili Pchjongjang. Výsadek na sever od města zablokoval cesty na sever a do zajetí putovalo tisíce vojáků KLDR, ale Kim Ir – Sen utekl. 25. října dosáhly jednotky OSN řeky Jalu, hranice mezi KLDR a Čínou.
Američané s možností útoku Číňanů nepočítali. Od 25. října do 30. října začaly Číňané zaplavovat vojska OSN svými přívaly. Nedostatky v taktice a výzbroji nahrazovali masovým nasazením svých vojáků, spoléhali na to, že nepřítele udolají svým počtem.
Karta se obrátila.
6. listopadu obdržela Rada bezpečnosti OSN zprávu o vpádu armády ČLR na Korejské území a následných bojích vojsk OSN s nimi. Peking na to po šesti dnech reagoval s bohorovným klidem prohlášením, že účasti lidových dobrovolníků na osvobozenecké válce „ korejského lidu “ bránit nebude.
Haagská konvence totiž zbavuje jakékoliv odpovědnosti neutrální stát, jehož občané se dobrovolně účastní vojenských akcí na straně a pod kontrolou jednoho z válčících států.
No jo, ale toto byla pravidelná armáda vybavená tanky T 34/85 a dělostřelectvem, vybavená plnými stavy důstojníků a vojáků.
Pod tímto deštníkem, pak bylo umožněno působit nejen vojákům ČLR, ale i SSSR.
Závěrečná ofenziva byla zahájena vojsky OSN 24. listopadu proti čínským dobrovolníkům. V mraze a přívalu sněhu se změnila v iluzi, i když se Spojenci u Hesanu a Čchongdžinu na východě dostali až k řece Jalu.
O dva dny později se armády dobrovolníků pohnuli k jihu a Američané v zápětí utrpěli porážku.
Proti 8. armádě vyrazilo 18 divizí 4. polní armády ČLR a X. sbor na severovýchodě inkasoval náraz 3. polní armády ČLR s 12 divizemi.
1. prosince se pod ochranným deštníkem letectva OSN vydala na jih 8 km dlouhá kolona, skládající se z více než 1000 vozidel. Týden probíhala evakuace do přístavu Hamhungu. Poslední mariňáci byli evakuováni 24. prosince 1950.
Šokující zvrat dohnal Mac Arthura tak daleko, že zcela uvažoval o použití 30 – 50 atomových jaderných pum proti vybraným cílům v Mandžusku a podél řeky Jalu hodlal vytvořit nepřekonatelný jaderný deštník.
Pokud by nedosáhl podpory k použití jaderných zbraní, hodlal konvenčně zničit všechny mosty přes Jalu.
Bombardovat chtěl cíle Mandžuska a celé ČLR.
Vojska ČLR do konce roku 1950 stála pod 38. rovnoběžkou. Další vývoj situace si řekneme v V. části Boje II. fáze 1951 – 53.
Použité podklady – Korea 1950 – 1953.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Daniel Kamas – Křídla nad Koreou 1950 – 1953.
V III. Části politika jsme si řekli, že 25. června po čtvrté hodině ranní po předchozí mohutné dělostřelecké přípravě se vojska KLDR převalily přes 38. rovnoběžku.
Komunisté byli sice na chvíli zdrženi překonáváním řeky Imdžin, drženou 1. pěší divizí Jihokorejců, ale v noci na 26. června se odpor zhroutil. Sousední divize však ustoupily pod náporem tanků T 34/85 na jih, už dopoledne.
Severokorejský „ blitzkrieg “ se zdál neudržitelný. 1.3.4.a 6. divize a tanková brigáda KLDR dobyly poloostrov Ongžin a město Kesong a dále pokračovaly na Soul.
2.5. a 7. pěší divize KLDR útočily ve východní části fronty za pomocí výsadků z moře. Výsadky proběhly u Kungmungu a 45 km jižněji u Samčchoku již 25. června.
Tyto síly se spojily s diverzanty, zablokovaly pobřežní silnici k jihu a odřízly 8. jihokorejskou divizi a ta se musela probíjet přes hory do vnitrozemí.
27. června stála 3. a 4. pd a tanky 105. obrněné brigády KLDR na přsdměstí Soulu. Tentýž den byla jihokorejská vláda evakuována a uchýlila se na jih do Tedžonu.
V těchto dnech velice dobře fungovala taktika prolomení fronty přesně dle vzoru sovětských úderů v roce 1945. Mohutná dělostřelecká příprava, prolomení fronty tanky, přenesení palby dále a tankové obchvatné údery. Tato taktika fungovala proti slabým jednotkám Jihokorejců později proti vojskům spojenců přestala fungovat a nastoupila taktika lidských vln.
28. června 1950 padl Soul.
Osou postupu vojsk KLDR byla silnice Soul, Tedžon, Tegu, Puson. Počínaje 1. červencem začaly být na korejské válčiště přepravovány první jednotky USA tzv. Task Force Simith o síle 540 mužů. Jednalo se o polovinu mužů1. praporu 21. pp 24 pd zbytek měl následovat.
Tato jednotka byla 5. července nasazena u Osanu proti 3. pd KLDR v 8 hod. 16 min., ve 14 hod.30 min. zavelel podplukovník Smith k ústupu. 115 Američanů padlo, nebo bylo zraněno a 70 jich padlo do zajetí. Zbytek se potom připojil k 24.pd. Výzbroj jednotky tvořilo 6 houfnic 105 mm s 6 pancéřovými granáty HEAT, bez tanků, bez min, pěšáci měli pouze dva zásobníky do pušky M1. Jednotky byly nuceny ustupovat k Pusanu pod tlakem 105. td KLDR.
Postupem času se trochu zkonsolidovala 1. a 6. divize Jihokorejců a 8. divize za bojů v horách ustupovala k Pusanu. V západním sektoru však vznikla trhlina, do které okamžitě vstoupila 4. a 6. pd KLDR. Američanům hrozilo nebezpečí obklíčení.
24. července vojska KLDR dobyly Popsongo na západním pobřeží , dále Kwangdžin a Imsil. 25. července Mokpcho, Posong a Kure. 26. července padl Sunchon a Hadong a 27. července přístav Jaso. Tím se Severokorejci dostali na jižní pobřeží Korejského poloostrova. Odtud vojska KLDR začala ohrožovat poslední ohnisko spojeneckého odporu Pisánskou kapsu. Obsadit celý poloostrov hodlali komunisté do 15. srpna, tedy do „dne osvobození“ ( od Japonců ).
Od 14. července však námořními trasami z USA ( dlouhé 5500 nám. mil a 6900 nám. mil )
proudili posily.
Velitel 8. armády K „ Buldok “ Walker ( jeden z velitelů, který sloužil pod generálem Georgem Pattonem za druhé světové války) byl nucen ještě pod náporem vojsk KLDR ustoupit na řeku Naktong, zkrácením fronty mohl použít vojska na nejohroženější úseky.
Velitel 8. armády měl k dispozici 45000 amerických vojáků a podařilo se mu zredukovat počet tanků KLDR. Jako náhrada za lehké tanky M-24 Chaffee - přišli totiž M-4 A3 Sherman se 76 mm dělem a bazooky ráže 3,5 palce, které konečně začaly ničit bezkonkurenčně kralující T 34/85 na bojišti. Zbylé tanky T 34 se stahovaly do obranných pozic.
V Pusanské kapse se v prostoru 180 km dlouhém a 90 km širokém soustředilo 500 tanků vojsk OSN do konce srpna 1950.
Ale ještě 8. srpna 1950 přišla s posledními tanky KLDR ofenziva, která ještě postoupila o několik kilometrů do Pusanské kapsy.
Nasazením 24. divize USA a 10 pd Jihokorejců byla ofenziva zastavena a divize dobyly zpět pozice před ofenzívou. Bránící se 1. divize Jihokorejců ztratila 2700 mužů ( mrtví a zranění). Komunisté měli 5700 mrtvých.
Do 10. srpna 1950 se severokorejský postup definitivně zastavil. Ztráty vojsk KLDR byly strašlivé například o překročení řeky Naktoggang se pokoušelo 1700 vojáků KLDR, překročilo jich jen 200 živých a ti byly zahnáni zpět.
Poslední útok provedla vojska KLDR 9. září u Jongsana, komunisté zaútočili v pěti vlnách, jen první tři měli zbraně, zbývající dvě vlny sbírali zbraně při útoku z hromad mrtvol, které skosila 2 pd.
28. srpna si Mac Arthur na Trumanovi vymohl přes odpor šéfa sboru náčelníků štábu generála Omara N. Bradley ( známý z druhé světové války v Evropě ) výsadek u Inčchonu. Bradley tvrdil, v době atomových zbraní není nutný výsadek provádět, a že za tak krátkou dobu jej nikdo nepřipraví.
Příprava operace „ Chromite “ ( tak se tato operace u Inčchonu nazývala ) připadla na důstojníky, kteří se účastnili těchto operací za druhé světové války. Plán operace zahrnoval i provádění dezinformační kampaně, bombardování protilehlých přístavů na východním i západním pobřeží. Válečné lodě bombardovaly východní i západní pobřeží, dokonce Pchjongjang. V noci 2 hod.14 min. 15. září byla provedena klamná operace u Pchjongjangu, výsadek několik desítek vojáků.
Celkem 230 plavidel bylo z 13. na 14. září připraveno k zahájení akce. Tři raketové lodě zasypaly pobřeží raketami ráže 127 mm, torpédoborce a křižníky odstřelovaly blízké i vzdálené cíle na pobřeží.
První den se u Incchomu vylodilo 13000 mužů s výzbrojí a výstrojí, 196 jich padlo. Z 2000 obránců se jich 300 dostalo do zajetí a jen pár jednotlivců uniklo do nitrozemí.
Zároveň s postupem X. sboru na Soul vyrazila 16. září z Pusanské kapsy 8. armáda a hnala před sebou šokované a naprosto překvapené severokorejské vojáky.
26. září 1950 osvobodil X. sbor Soul, ve stejný den se u Osanu setkali vojáci X. sboru a 8. armády.
Během čtrnácti dní se fronta vrátila za 38. rovnoběžku. Po zahnání komunistů zůstalo na bojišti 239 zničených tanků a samohybných děl KLDR.
V Mandžusku se soustřeďovalo 450000 čínských“ lidových dobrovolníků.“
Po dosažení 38. rovnoběžky vyzvalo 1. října 1950 velení vojsk OSN, vojska KLDR k úplné a bezpodmínečné kapitulaci. 7. října 1950 schválilo V. zasedání Valného shromáždění OSN rezoluci, zmocňující svá vojska k obsazení KLDR, k dohledu na volbami o zřízení prozatímní civilní správy severní Koreje. Proti tomuto rozhodnutí protestovali SSSR a jeho satelité .
1. října 1950 překročily 38. rovnoběžku jihokorejské jednotky a po 7. říjnu ( rezoluce OSN ) Američané. 16. října provedli Američané výsadkovou operaci u Wonsanu a 19. října obsadili Pchjongjang. Výsadek na sever od města zablokoval cesty na sever a do zajetí putovalo tisíce vojáků KLDR, ale Kim Ir – Sen utekl. 25. října dosáhly jednotky OSN řeky Jalu, hranice mezi KLDR a Čínou.
Američané s možností útoku Číňanů nepočítali. Od 25. října do 30. října začaly Číňané zaplavovat vojska OSN svými přívaly. Nedostatky v taktice a výzbroji nahrazovali masovým nasazením svých vojáků, spoléhali na to, že nepřítele udolají svým počtem.
Karta se obrátila.
6. listopadu obdržela Rada bezpečnosti OSN zprávu o vpádu armády ČLR na Korejské území a následných bojích vojsk OSN s nimi. Peking na to po šesti dnech reagoval s bohorovným klidem prohlášením, že účasti lidových dobrovolníků na osvobozenecké válce „ korejského lidu “ bránit nebude.
Haagská konvence totiž zbavuje jakékoliv odpovědnosti neutrální stát, jehož občané se dobrovolně účastní vojenských akcí na straně a pod kontrolou jednoho z válčících států.
No jo, ale toto byla pravidelná armáda vybavená tanky T 34/85 a dělostřelectvem, vybavená plnými stavy důstojníků a vojáků.
Pod tímto deštníkem, pak bylo umožněno působit nejen vojákům ČLR, ale i SSSR.
Závěrečná ofenziva byla zahájena vojsky OSN 24. listopadu proti čínským dobrovolníkům. V mraze a přívalu sněhu se změnila v iluzi, i když se Spojenci u Hesanu a Čchongdžinu na východě dostali až k řece Jalu.
O dva dny později se armády dobrovolníků pohnuli k jihu a Američané v zápětí utrpěli porážku.
Proti 8. armádě vyrazilo 18 divizí 4. polní armády ČLR a X. sbor na severovýchodě inkasoval náraz 3. polní armády ČLR s 12 divizemi.
1. prosince se pod ochranným deštníkem letectva OSN vydala na jih 8 km dlouhá kolona, skládající se z více než 1000 vozidel. Týden probíhala evakuace do přístavu Hamhungu. Poslední mariňáci byli evakuováni 24. prosince 1950.
Šokující zvrat dohnal Mac Arthura tak daleko, že zcela uvažoval o použití 30 – 50 atomových jaderných pum proti vybraným cílům v Mandžusku a podél řeky Jalu hodlal vytvořit nepřekonatelný jaderný deštník.
Pokud by nedosáhl podpory k použití jaderných zbraní, hodlal konvenčně zničit všechny mosty přes Jalu.
Bombardovat chtěl cíle Mandžuska a celé ČLR.
Vojska ČLR do konce roku 1950 stála pod 38. rovnoběžkou. Další vývoj situace si řekneme v V. části Boje II. fáze 1951 – 53.
Použité podklady – Korea 1950 – 1953.
David Brownstone a Irene Franck – Historie válek.
Daniel Kamas – Křídla nad Koreou 1950 – 1953.
