Bylo nebylo za devatero horami a devatero řekami jedno dělo.
A tomu dělu říkali Adamello.
A proč zrovna Adamello? Protože ho hodní lidé vytáhli k hoře jménem Adamello.
A proč ho tam ti hodní lidé vytáhli? No přece proto, aby s ním mohli zabíjet zlé lidi.
A proč byli ti lidé zlí? To už nikdo neví...
A tady už pohádka končí...
A proč zde pohádka končí? Protože dál už to byl pro všechny zúčastněné horor...
A ono se není čemu divit. Tento článek totiž bude pojednávat o takřka zapomenutém příběhu jednoho děla z období 1. světové války...
23. května 1915 vstoupila Itálie do války jako spojenec Francie, Velké Británie a dalších států Dohody. Přestože se až do podzimu roku 1917 jen málo měnila frontová linie, neznamená to, že by mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem neprobíhaly žádné boje. Právě naopak. Boje probíhaly. A to často v extrémních podmínkách a v takových nadmořských výškách, o kterých se před válkou nikomu ani nesnilo. Nejvyšší rakousko-uherské pozice byly dokonce ve výšce takřka 4000 metrů nad mořem. Boje v takto extrémních výškách byly pochopitelně náročné. Pár vojáků dokázalo ubránit své pozice i proti mnohonásobné přesile. Samozřejmě pokud se ta přesila vůbec dokázala shromáždit a vyšplhat nebo přesněji „vydrápat“ nahoru. Nebo spíš na horu... On samotný život v Alpách byl za války náročný. Nepříznivé počasí, mráz, sníh i laviny bývaly často smrtící. Například 13. prosince 1916 se uvolnila lavina a zasypala vojáky obou bojujících stran. Tento den se označuje jako „Bílý pátek“ a to i přesto, že nebyl pátek ale středa. Říká se, že ten den zahynulo nejvíce osob pádem jedné laviny – údajně až 10 000 vojáků. Novější výzkumy z roku 2016 však uvádí, že počet zahynuvších vojáků byl řádově nižší.
Také dělostřelecká palba byla v horách děsivá. Po každém dopadu dělostřeleckého granátu vylétly do vzduchu úlomky kamene, které zraňovaly a zabíjely vojáky v širokém okolí. Aby byla dělostřelecká palba co nejúčinnější a nejpřesnější bylo potřeba dostat děla do výhodných pozic. Už přesun děl malých ráží byl ve vysokohorském terénu náročný. A co teprve přesun děl střední ráže... Prvenství v umístění děla ráže nad 100 mm do největší nadmořské výšky získala Itálie. Vojáci italské královské armády totiž dokázali dostat dělo ráže 149 mm až do nadmořské výšky 3276 metrů. Ani ten, kdo už byl někdy na horách takto vysoko, si nedokáže představit, jak náročné muselo být vytáhnout přes pět tun těžké dělo ve vysokohorském terénu...
Přesto se o to italští dělostřelci a Alpští střelci pokusili. Alplští střelci ( italsky Alpini) byly horské jednotky italské armády. Řadily se sem nejen bojové jednotky (horská pěchota a horské dělostřelectvo), ale dá se říct, že k nim patřily také služby (logistika, spoje, ženisté). Jednotky Alpini vznikly 15. října 1872 a bývají označovány jako nejstarší speciální horské jednotky na světě. Důvodem pro jejich vznik byla ochrana hranic sjednoceného Italského království v Alpách. Jednalo se o hranice s Rakouskem-Uherskem, Švýcarskem a Francií.
Dělo Adamello bylo pojmenováno podle hory, v jejíž blízkosti mělo být umístěno. Hora Adamello (italsky Monte Adamello) je jeden z dominantních vrcholů v severní Itálii. Jeho výška je 3539 metrů nad mořem a nachází se v Alpách asi 40 km od jezera Lago di Garda. Spolu s několika desítkami dalších třítisícových vrcholů tvoří obrovskou horskou skupinu Adamello-Presanella, která má rozlohu asi 30 × 30 km.
Plán na přepravu děla ráže 149 mm k hoře Adamello vznikl v lednu 1916. Zbraň už začátkem února dorazila vlakem na nádraží Edolo severovýchodně od jezera Lago di Garda. Odtud se dělo, které od vojáků dostalo přezdívku „Hroch“, vydalo na 17 km dlouhou cestu do vesnice Temú, kam dorazilo ráno 9. února 1916. Ještě ten den bylo pomocí koní dopraveno k samotě Malga Caldea ve výšce 1580 metrů nad mořem. A zde začíná to pravé „dobrodružství“. Kvůli silné vrstvě sněhu bylo nutné sejmout hlaveň z lafety a připevnit každý ze dvou dílů na samostatné sáně. Kvůli sněhu a náročnému terénu nebylo možné použít k přesunu saní koně ani jiná tažná zvířata. A tak museli nastoupit vojáci jako náhrada za koně. O tažení saní se staralo přibližně 200 mužů. Aby se o přepravě děla nedozvěděl nepřítel, bylo rozhodnuto táhnout dělo po většinu času v noci, což bylo samozřejmě mnohem náročnější než přes den. Jednoho dne se během přepravy utrhla lavina a dělo se během pár okamžiků ocitlo pod několik metrů vysokou vrstvou sněhu. Trvalo několik dní, než bylo možné vyprostit dělo z obrovské masy sněhu, které ho zasypalo. Poté následoval zřejmě nejnáročnější úsek celé cesty. Toto místo bylo příhodně nazvané „Kalvárie“. Odtud pokračovala strmá cesta k horské chatě Rifugio Giuseppe Garibaldi. Přes všechny potíže se dělo Adamello neboli „Hroch“ dostalo 17. dubna k chatě ve výšce 2535 metrů. Samotá horská chata sloužila v té době jako jedno z velitelství italské armády. Jako konečné umístění pro kanón byl stanoven prostor poblíž průsmyku Venerocolo, jenž je ve výšce 3150 metrů nad mořem. Dělo však bylo umístěno ještě o něco výš - 3236 m.n.m. 27. dubna dělo konečně dosáhlo stanoveného cíle. To tedy znamená, že cesta „Hrocha“ trvala takřka 3 měsíce…
Zde tedy bylo připraveno palebné postavení a ráno 29. dubna 1916 vypálil „Hroch“ své první granáty proti nepříteli. Svou palbou, která byla pro „Rakušany“ obrovským překvapením, podpořil úspěšný útok italských Alpini proti nepřátelským postavením poblíž hory Crozzon di Folgorida. V roce 1917 naplánovalo velení italské armády útok, jehož cílem bylo dobytí hory Corno di Cavento (3402 m.n.m.). Bylo proto potřeba posunout postavení děla tak, aby palba na nové cíle byla dostatečně přesná. Nové postavení bylo zřízeno na úzkém hřebenu poblíž hory Cresta della Croce v nadmořské výšce 3276 metrů. Opět tedy muselo nastoupit asi 200 vojáků a v noci 6. června 1917 odtáhnout dělo na své nové stanoviště. 15. června 1917 dělo zahájilo palbu proti pozicím rakousko-uherské armády na Corno di Cavento. A opět to bylo pro nepřítele překvapením, které nikdo nečekal. „Hroch“ svými výstřely podpořil vítězný útok italských Alpských střelců proti pozicím c.k. armády, které v té oblasti velel rakouský poručík Felix Echt (popř. Hecht) von Eleda, jenž při tomto útoku přišel o život. Ze své pozice poblíž hory Cresta della Croce podporoval „Hroch“ svou palbou všechny akce a útoky Alpini a rozséval smrt a zkázu do blízkého i vzdálenějšího okolí...
