Legionář Bedřich Ptáček
Bedřich Ptáček se narodil 4. července roku 1896 v Prostějově, do statkářské rodiny. Bydleli na ulici Olomoucké v domě číslo 35. Jeho otec Tadeáš (1857-1919) se podruhé oženil, patrně po smrti první manželky. Bedřich měl dva sourozence - bratra Vládíčka (zemřel patrně při porodu) a mladší nevlastní sestru Františku. Vystudoval 5 ročníků obecné školy, 3 ročníky měšťanky a 2 roční kurzy absolvoval na zimní hospodářské škole pro rolnický dorost, zřízené v Prostějově roku 1890. První škole tohoto druhu na střední Moravě, která fungovala v období vegetačního klidu. Školu řídilo kuratoriu ze svých prostředků a s podporou darů hospodářských podniků, rolnických záložen i jednotlivců. Bedřich je v této době veden jako rolník, katolík a člen Sokola. Uměl jezdit na koni i na kole. Konec poklidnému životu učinila První světová válka, která propukla 28. července 1914. Do rakousko-uherské armády byl osmnáctiletý Bedřich Ptáček odveden 15. března 1915 v Olomouci a téhož měsíce nastoupil vojenskou službu. Sloužil v jako vojín (střelec) u olomouckého 13. zeměbraneckého pěšího pluku, jehož doplňovací obvod se skládal z politických okresů Olomouc, Přerov, Prostějov, Litovel, Šternberk, Zábřeh, Rýmařov, Hranice na Moravě a Moravská Třebová. Z národnostního hlediska se většina příslušníků pluku počítala k národnosti české (64 %), k německému jazyku se hlásilo o polovinu méně (30 %). V době míru byly I. a II. prapor dislokovány v Olomouci, III. prapor pak v Šumperku. Pluk se v roce 1914 účastnil bitvy u Kraśniku a Lublinu i podzimního ústupu z Haliče, aby se po přeskupení rakousko-uherských sil znovu zapojili do střetů na Sanu a Visle a po dalším ústupu pod ruským tlakem se zapojili do obrany Krakova. V roce 1915 se pak zájem rakousko-uherské i ruské strany obrátil směrem ke Karpatům. Olomoučtí zeměbranci drželi počátkem roku 1915 pozice na řece Nidě v oblasti Mozgawa – Wojslawice, avšak poté, co v dubnu 1915 vyvrcholil ruský tlak na Karpaty, který vyvolal rakousko-uherskou a německou protiakci, připojili se i příslušníci 13. zeměbraneckého pěšího pluku k operacím ve východní Haliči. Zde pak prošli ohněm bojů u Klimontówa, účastnili se postupu k Visle a dále k Bugu a na Volyň, bojovali u Sokalu, Skomoroch a u Dublan. V roce 1916 olomoučtí zeměbranci čelili tlaku tzv. Brusilovovy ofenzívy. Tak jako další jeho spolubojovníci byl vojín Bedřich Ptáček zajat 20. července 1916 u Berestečka, města ležícího na řece Styr ve Volyňské oblasti na Ukrajině. Boje zde probíhaly 20. až 21. července a povíme si k nim něco víc.
Tehdy proti pozicím 13. zeměbraneckého pěšího pluku stály dvě ruské pěší divize (každá měla 2 pěší pluky na frontové linii, 2 další pluky v záloze a jednu brigádu těžkého dělostřelectva. Obě ruské divize zahájily útok 20. července, přičemž každá z nich hodlala překročit Styr na dvou místech. Dělostřelecká příprava započala v šest hodin ráno a podařilo se jim přerušit telefonní linky spojující jednotlivá velitelství. Po počátečních komplikacích se Rusům podařilo řeku překročit na jižním křídle V. praporu, jehož setniny byly rychle převálcovány - z jeho 820 mužů se zachránilo 81, naprostá většina zbylých padla do zajetí. Tehdy padlo množství štábních důstojníků a i sám velitel pluku podplukovník Dokoupil. Plukovní záloha okamžitě nastoupila k protiútoku, proti ruské přesile však neměli šanci. Z útočného oddílu o síle 380 mužů se zachránilo pouze 40 a z II. půlpraporu (rovněž o síle 380 mužů) zbylo na konci dne 150. Tvrdé boje pokračovaly dál. Během půl dne byl 13. zeměbranecký pěší pluk prakticky zlikvidován, když z jeho 4 000 mužů zbylo okolo 800, z nichž 362 bylo navíc vykázáno jako raněných. Padlých pluk vykázal 24, nezvěstných a zajatých 3 222. Vysoké ztráty ale utrpěli rovněž Rusové a večer byl jejich postup fakticky zastaven. Tehdy velitelství rakouské 1. armády vydalo rozkaz ke všeobecnému ústupu 10 kilometrů dále na západ, kde byl další ruský postup úspěšně zastaven. Jak již bylo zmíněno, Bedřich Ptáček byl první den Brusilovovy ofenzívy zajat. Oproti mnoha ostatním se ale hned nepřihlásil k československým legiím, ale následující dva roky setrval v zajateckých táborech. Do Československých legií vstoupil až 17. června 1918.
Československé legie na Rusi vstoupily do tamní občanské války proti bolševikům a zásadním způsobem tím ovlivnili výsledek první světové války. Po Čeljabinském incidentu 14. května začalo docházet k třenicím s Bolševiky. O devět dní později vyhlásili Bolševici legionářům válku a odřízli jim cestu na Východ. Z rozkazu Lva Trockého byli odzbrojení legionáři na několika místech magistrály napadeni. Rozpoutala se válka, v níž si legionáři nejprve museli zajistit zbraně a poté rychle pospojovat své jednotky, které byly v izolovaných skupinkách na magistrále stovky kilometrů od sebe. Můžeme tedy vidět, že Bedřich Ptáček vstoupil do legií v dosti dramatické době. Přihlášku si podal v Omsku 17. června 1918 a ještě téhož dne byl zařazen jako vojín / dělostřelec, k dělostřelecké četě čs. jízdní dělostřelecké baterie štábního kapitána I. I. Kulikovského. Prvního září byla v Trojicku četa reorganizována na 1. československou jízdní baterii. Na konci listopadu 1918 připlul do Vladivostoku z USA Milan Rastislav Štefánik, československý ministr vojenství. Jeho hlavním úkolem bylo reorganizovat československé dobrovolnické vojsko v Rusku na pravidelnou armádu nového státu. Od června 1919 tak byla jednotka vedena jako 1. čs. jízdní dělostřelecká baterie Kulikovského (1. jízdní baterii Kulikovského). Nejprve zařazena do 1. čs. dělostřelecké brigády Jana Žižky z Trocnova, poté samostatná, podporovala čs. jednotky v bojích na uralské frontě. Právě zde 22. července 1919 velitel Československého vojska na Rusi generál Jan Syrový (1888-1970) vyslovil jízdní baterii pochvalu. Další pochvala následovala 19. září téhož roku. Praporec 1. jízdní baterie Kulikovského byl 23. května 1920 vyznamenán francouzským řádem "Croix de guerre" s palmou.
Bedřich Ptáček vstoupil do legie 17. června 1918, k jízdní baterii dorazil 30. října a do seznamu mužstva byl zapsán 12. srpna. Tehdy se až do 6. prosince účastnil bojů s Bolševiky na Jekaterinburské, Nižno Tagilské a Buguruslanské frontě. Od 27. května do 29. června 1919 se účastnil bojů proti povstalcům ve městě Tajšet na Sibiři, v Irkutské oblasti. Zde šlo o významný železniční uzel, protože se zde připojuje Bajkalsko-amurská magistrála na Transsibiřskou magistrálu. Jeho otec Tadeáš Ptáček zemřel 23. května 1919 v 62 letech. O sedm dní později byl Bedřich 30. května povýšen na střelmistra. Demobilizován byl 7. prosince 1920 u okresního velitelství v Olomouci. Vrátil se domů a brzy se oženil s Marií Poslušnou (1906-1988). Měli tři děti - Bedřicha, Květu a Marii (1932-2001). Bedřich Ptáček zemřel 17. května roku 1950 ve věku 53 let.
Zdroj:
https://disputatio-historica.webnode.cz ... lke-valce/
https://velkavalka.info/wiki/doku.php?i ... cesta_ir_3
http://www.karelvasatko.cz/historie-ces ... izdbaterie
https://www.vhu.cz/vznik-ceskoslovenske ... a-na-rusi/
https://www.myheritage.cz/site-family-t ... la%C4%8Dek
