Vodopád Gullfoss a Sigríður Tómasdóttir
Nejslavnější islandský vodopád Gullfoss se nachází přibližně 115 km od Reykjavíku a jde o velice oblíbené místo na místní turistické trase. V překladu název znamená "Zlaté vodopády" a přízvisko dostal díky tomu, že za slunečného dne mají peřeje v odlesku zlatohnědou barvu. Je to proto, že zdrojem vodopádů je ledovec Langjökull obsahující spoustu sedimentů. Hnací silou vodopádu je řeka Hvítá (Bílá řeka), která klesá 32 m do úzké říční rokle přes dvě kaskády. Málo se ale ví, že nebýt jedné mladé ženy, celý vodopád by zanikl. Na začátku 20. století byl Gullfoss často skloňován coby místo vhodné k využití energie vodopádu pro vodní elektrárnu. Voda zde totiž může protékat rychlostí až 80 metrů krychlových za sekundu v zimě a až 140 v létě. Nejvíce zde bylo naměřeno neuvěřitelných 2 000 metrů krychlových za sekundu. Zahraniční investoři se představy o spoutání této síly nechtěli vzdát. Ostře proti však byla Sigríður Tómasdóttir (1871–1957). Narodila se 24. února 1871 v Brattholtu a prožila zde také celý svůj život. Byla druhým nejstarším dítětem ze 13 dětí Margrét Pórdardóttir, ženy v domácnosti a farmáře Tómase Tómassona, který vlastnil pozemek sousedící s vodopádem. Pouze sedm z dětí se dožilo dospělosti a když nejstarší sestra a jediný bratr odešli v raném věku z domova, pomáhala Sigrídur s výchovou mladších sourozenců. Turisté k vodopádu Gullfoss začali chodit již kolem roku 1875, ale vodopád byl těžko dostupný, kvůli nerovnému terénu a neprůchodným řekám. Pomohla zde tedy zřídit první cestu a sama se stala průvodkyní turistů. Vodopád byl od dětství její láskou a proto neváhala se postavit proti stavbě elektrárny. Pěšky se dokonce vydala protestovat do Reykjavíku a z úspor si najmula právníka, spor se ale dlouho vlekl. Dokonce vyhrožovala, že se do vodopádu vrhne, pokud se začne dílo stavět. Výstavbě vodní elektrárny zkrátka chtěla stůj co stůj zabránit a nakonec se jí to také povedlo. Investoři od záměru odstoupili a vlastnictví vodopádu se dostalo zpět do rukou islandského lidu. Sigrídur zemřela na podzim roku 1957 ve svých 87 letech. Na její počest byla poblíž vodopádu vztyčena roku 1979 pamětní deska od sochaře Rikhardura Jonssona. Místo bylo téhož roku vyhlášeno přírodní rezervací a zdejší krása tak mohla být zachována i pro budoucí generace.
Zdroj:
https://www.alansheaven.com/post/gullfoss
https://www.turistika.cz/mista/island-g ... tir/detail
https://www.cksen.cz/blog/nejkrasnejsi- ... y-islandu/
