Střelec německého těžkého stíhacího letounu Hannover CL.III, určeného k útokům proti pozemním cílům. Zajímavý je zejména fakt, že střelec i pilot mají na hlavě pěchotní ocelové přilby, které jim mají poskytnout další ochranu před palbou ze země.
V zimě roku 1918 byly německé vzdušné síly vybaveny novým typem letounu. Jednalo se o robustní dvousedadlový těžký stíhací letoun vyrobený firmou Hannoversche Waggonfabrik AG sloužící k všeobecnému průzkumu i k hloubkovým útokům a jako stíhací doprovod bombardérů. Výzbroj tvořil jeden synchronizovaný kulomet Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm umístěný v trupu vlevo před pilotem, což byla vzduchem chlazená varianta MG 08/15. Místo pozorovatele bylo vybaveno kulometem Parabellum LMG 14 ráže 7,92 mm na oběžném kruhu. Velkou výhodou letounu byla schopnost přistávání na rozbombardovaných letištích. Díky úzkému dolnímu křídlu a štíhlému trupu měl pilot dobrý výhled dolů, což usnadňovalo přehled o terénu. Nevýhodou letounu byla zranitelnost pří útoku ze spodu. Díky ukořistěným nepoškozeným Hannoverům spojenci brzy určili toto slepé místo a byli schopni proti Hannoverům účinně bojovat. Nejvíce jich bylo sestřeleno při poslední německé ofenzívě na jaře roku 1918. I přes tuto slabinu Hannovery létaly po celý rok 1918 až do uzavření příměří.
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Hannover_CL.III
