Občanská válka v Súdánu
V Súdánu v současné době probíhá již sedmý měsíc nová rozsáhlá válka mezi Súdánskými ozbrojenými silami (SAF) a Silami rychlé podpory (RSF) - oběma složkami bývalého vojenského režimu, který v roce 2021 svrhl civilní vládu a poté zemi přivedl do občanské války. SAF (červené) kontrolují většinu údolí Nilu a východní provincie a přístavy země. RSF (žlutá) kontrolují většinu západního Dárfúru, většinu regionu hlavního města a části Severního a Západního Kordofánu. Bývalí povstalci, kteří v Dárfúru bojovali proti RSF i SAF, zůstali dosud neutrální, včetně dvou největších frakcí Súdánské osvobozenecké armády (SLA). Jednu z nich vede Minni Minawi, který v roce 2020 podepsal mírovou dohodu se súdánskou vládou a stal se guvernérem Velkého Dárfúru. Jeho síly jsou soustředěny převážně v Severním Dárfúru (světle zelená barva). Druhou frakci SLA vede Abdelwahid al-Nur, jehož jednotky kontrolují centrální hornatou oblast Dárfúru, Džebel Marru (tmavě zelená). Další významnou ozbrojenou skupinou je SPLM-Sever, dlouholetá povstalecká skupina, která kontroluje velké části pohoří Nuba a část státu Modrý Nil (tmavě zelená) podél jižní hranice země s Jižním Súdánem. V posledních třech měsících od poslední aktualizace mapy získaly RSF převahu ve velkých částech západního Súdánu. Významné územní změny od té doby zahrnují upevnění kontroly RSF nad velkou částí Chartúmského státu, získání dalších území v Severním Kordofánu, včetně Umm Ruwaby, a také posádek v Zalingei a Nyale. Mapa je přibližná a nemusí nutně zachycovat všechny složitosti situace. Například síly RSF operují v celém Severním Dárfúru, včetně oblastí označených jako kontrolované SLA-Minawi. Stejně tak se tyto jednotky mohou volně pohybovat po částech Dárfúru a Kordofánu kontrolovaných RSF, a to za účelem doprovodu humanitárních a obchodních konvojů z Kosti do El Fasheru.
Nyní si dáme malou historickou sondu na téma, co vlastně tyto boje rozpoutalo a co jsou jednotlivé strany. Na jedné straně konfliktu stojí velitel súdánské armády (SAF) a de facto prezident země Abdal Fattáh Burhán. Na druhé šéf tamních polovojenských jednotek (RSF) Muhammad Hamdan Dagalo, známější pod přezdívkou Hemeti. Burhán a Hemeti byli původně spojenci, kteří v roce 2019 pomohli svrhnout krutý diktátorský režim tehdejšího súdánského prezidenta Umara Bašíra. Moc měla následně přejít do rukou civilního a demokraticky zvoleného kabinetu. To se však nestalo, protože generálové roku 2021 zorganizovali v zemi vojenský převrat a sami se ujali vlády. Jejich spolupráce však neměla dlouhého trvání a postupně přerostla v otevřenou rivalitu, která vyvrcholila ve chvíli, kdy se Burhán pokusil začlenit jednotky RSF do armády. Nejedná se tedy o střet dvou politických či náboženských ideologií, ale čistě o mocenský souboj dvou mužů. Jak se bude konflikt dále vyvíjet, je aktuálně nejasné. Návrat k civilní vládě se však zdá silně nepravděpodobný, protože ani jeden ze znepřátelených vojenských velitelů zatím nedal najevo, že by byl ochoten činit nějaké ústupky.
Konflikt v Súdánu je navíc velice nebezpečný i pro okolní státy. Všichni sousedé Súdánu – Egypt, Libye, Čad, Středoafrická republika, Etiopie, Eritrea a Jižní Súdán, totiž sami v posledních letech prošli krvavými občanskými válkami nebo se alespoň potýkali s nestabilní politickou situací. Přesuny uprchlíků a ozbrojených skupin tak mohou vyvolat násilnosti a ekonomické problémy i na jejich území nebo sousedy rovnou zatáhnout do konfliktu. Například etiopská vláda má se Súdánem dlouholeté spory o vytyčení vzájemných hranic. Řada súdánských žoldáků se účastnila občanských válek v Libyi nebo Jižním Súdánu a jejich přítomnost může tyto státy destabilizovat. Čad již v minulosti trpěl regionálním konfliktem v západosúdánském Dárfúru, odkud na jeho území uprchlo asi 200 tisíc Súdánců a zejména v pohraničních oblastech docházelo k útokům polovojenských jednotek na čadské venkovské obyvatele. Přes Súdán proudí řeka Nil do Egypta, který je na tomto vodním zdroji životně závislý, a také ropa z Jižního Súdánu, jenž z jejího prodeje financuje přes devadesát procent svého státního rozpočtu. Zástupci Světového potravinového programu rovněž varují, že pokud v Súdánu vypukne občanská válka, milionům lidí v regionu hrozí hladomory.
Pokud jde o zájmy světových velmocí, tak Súdán je důležitý především pro Rusko, které již několik let usiluje o stavbu vlastní vojenské základny v přístavu Port Súdán na pobřeží Rudého moře. O stavbě ruské základně se však diskutovalo již za vlády svrženého Umara Bašíra. Podle amerického deníku New York Times v zemi aktivně působí také žoldnéři z PMC Wagner. Jejíž vůdce Jevgenij Prigožin byl v Súdánu zapletený do nelegálních obchodů se zlatem, byť on sám to popíral. Ruská Wagnerova skupina podle americké stanice CNN pomáhá Hemetimu, a dokonce jeho jednotkám (RSF) dodala zbraně a další vojenský materiál. Na druhou stranu s Wagnerovci tak nějak spolupracovaly obě znesvářené strany, postupem času hlavně RSF, které má pod palcem těžbu zlata. Přes Wagnerovce a Spojené Arabské Emiráty se vytěžené zlato legalizuje a proudí do Ruska. Opačným směrem míří různé služby, zboží a především zbraně. Obecně vzato je rozvržení spojenců přibližně takové, že RSF podporuje především Rusko, SAE, mluvilo se o Eritrei, Keni a možná i Etiopii. Na druhé straně za SAF stojí Saúdská Arábie, Egypt, no a velkou otázkou je, co Burhán vyjednal v Turecku a Kataru, též jakou hru u nich hraje Rusko. Je tedy patrné, že mezi významné zahraniční investory patří Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty. Státy Perského zálivu v Súdánu zafinancovaly řadu strategických projektů od přístavů přes leteckou dopravu až po zemědělství. V zemi si dlouhodobě buduje obchodní vazby také Čína. V minulém roce v Súdánu působilo přes 130 čínských firem. Číně jde asi hlavně o zajištění dodávek ropy (10 % její spotřeby), rafinerie drží RSF, přístav SAF a nechtějí si to rozházet ani jedni. Docela zajímavá je také silná animozita mezi SAF a OSN. Po pádu Bašírova režimu před čtyřmi lety se výrazně zlepšily i vztahy Súdánu se Západem. Spojené státy ho v roce 2020 po 27 letech vyškrtly ze seznamu zemí sponzorujících mezinárodní terorismus. Západu se však nepodařilo včas nastartovat demokratizaci afrického státu. USA, Evropská unie a Čína dosud oficiálně nepodpořily ani jednu z bojujících stran, pouze je opakovaně vyzývají k zastavení násilí.
Zdroj: Sudan War Monitor
https://discord.com/invite/ynYk8VFKGF
https://www.e15.cz/zahranicni/konflikt- ... et-1397882
