Mehmed Reşid řezník z Diyarbakiru
Mehmed Reşid (1873-1919) byl osmanský lékař, úředník Výboru Unie a pokroku a guvernér provincie Diyarbakır během první světové války. Je známý organizováním genocidy arménských a asyrských komunit v Diyarbekiru roku 1915, při které bylo zabito 144 000 až 157 000 Arménů, Asyřanů a dalších křesťanů obývající tehdejší Osmanskou říši.
Mehmed Reşid Şahingiray se narodil 8. února 1873 ve vesnici Bjeduğ v kavkazské oblasti Adygea (byl etnický Čerkes), na Kubáni poblíž Černého moře. Následujícího roku se jeho rodina přestěhovala do osmanských zemí kvůli rostoucí perzekuci ze strany ruských úřadů a usadila se v Konstantinopoli. Byl vzděláván na vojenských školách v Beşiktaş a Kuleli, zaměřenou na armádní medicínu. Během tohoto období byl jedním ze zakladatelů výboru Unie a pokroku (CUP). Po dokončení vzdělání začal sloužit v osmanské armádě jako kapitán. V roce 1894 byl zaměstnán jako asistent německého profesora Düringa Paši v nemocnici Haydarpaşa. Když policie v roce 1897 objevila jeho vazby na CUP, byl vyhoštěn do Libye. V Tripolisu do roku 1908 sloužil jako lékař. Když se vrátil do Istanbulu a byl povýšen na majora, několik měsíců pracoval jako vojenský lékař, ale následující rok 20. srpna 1909 rezignoval na svou pozici v osmanské armádě. Po vyhlášení konstituční monarchie opustil armádu a působil jako okresní guvernér a správce v různých regionech. Od 9. října 1909 sloužil jako Kaymakam v İstanköy a v únoru 1910 byl povýšen na post Mutasarrıf v Hums, v Tripolisu, kde pracoval až do svého přemístění v červnu 1911. Z Tripolisu ho jeho kariéra zavedla jako Mutasarrıfa do Kozanu, Lazistanu a Karesi, než byl 13. srpna 1914 jmenován Vali z Diyarbekiru. Kromě toho aktivně vyvíjel činnost v Čerkeské unii a Společnosti solidarity, Společnosti Severního Kavkazu a Výboru pro nezávislost Kavkazu, které byly tvořeny kavkazskými exulanty. V průběhu let se Reşid stále více radikalizoval a v roce 1914 byl přesvědčen, že za ekonomické problémy říše mohou křesťané. Během svého působení jako okresní guvernér Karesi zorganizoval nucenou deportaci osmanských Řeků (Rumlar) v Egejském moři, které již nepovažoval za věrné občany říše. Tuto politiku podporoval osmanský ministr vnitra Talat Paša.
V roce 1914 vstoupila Osmanská říše do první světové války na straně centrálních mocností a na hranici s Ruskem propukly boje. Na jaře roku 1915 Rusové postoupili na osmanské území a rychlý pochod jejich armády směrem k Diyarbakir musel podle historika Uğura Üngöra utvrdit Reşidův hluboce zakořeněný strach z Rusů a jeho vnímání všech Arménů jako ruských špionů. Po svém nástupu do guvernérského úřadu dne 25. března 1915 vypracoval plány na "řešení arménské otázky." Ve svých pamětech líčil: "Moje jmenování do Diyarbekir se shodovalo s velmi choulostivým obdobím války. Velké části oblasti Van a Bitlis byly napadeny nepřítelem (Rusy), všude byli dezertéři, drancovali a loupili. Jezídské a nestoriánské povstání v provincii nebo na její hranici si vyžádalo použití drastických opatření. Urážlivý a drzý přístup Arménů vážně ohrožoval čest vlády." Během následujících dvou měsíců byli Arméni a Asyřané z jeho provincie cílem brutální vyhlazovací kampaně. Vyhlazováni při hromadných masakrech a deportacích.
Venezuelský voják, dobrodruh a spisovatel Rafael de Nogales Méndez (1877-1937), který tehdy bojoval v osmanské armádě a region navštívil v červnu 1915 uvedl, že guvernér Mehmed Reşid nedávno obdržel od Talat Paši tříslovný telegram "Yak – Vur – Oldur" (Spal-znič-zabij), příkaz citovaný jako oficiální vládní souhlas s jeho pronásledováním křesťanské populace. Říká se, že osobně zaživa upálil 800 asyrských dětí poté, co je zavřel do jedné z budov. Nesimi Bej a Sabit Bej, guvernéři okresů Lice a Sabit, měli být zavražděni na Reşidův výslovný příkaz, za svůj odpor k zabíjení. Zmasakrováno tehdy bylo 144 000 až 157 000 Arménů, Asyřanů a dalších křesťanů, čili 87 až 95 % křesťanské populace provincie, když byl Mehmed Reşid jejím guvernérem. Když se ho později generální tajemník CUP a turecký politik Mithat Şukru Bleda (1874-1956) zeptal, jak měl jako lékař to srdce poslat tolik lidí na smrt, odpověděl: "Být lékařem mi nemohlo zabránit, že zapomenu na svou národnost! Reşid je lékař, ale narodil se jako Turek... Buď měli Arméni zlikvidovat Turky, nebo Turci měli zlikvidovat Armény. Nezaváhal jsem, když jsem byl konfrontován s tímto dilematem. Moje tureckost zvítězila nad mou profesí. Usoudil jsem, že místo toho aby oni vymazali nás, vymažeme my je... Na otázku, jak jsem jako lékař mohl vraždit, mohu odpověď takto: Arméni se stali nebezpečnými mikroby v těle této země. No, a není povinností lékaře zabíjet mikroby?" Když se Bleda zeptal, jak si ho má historie pamatovat, Reşid jednoduše odpověděl: "Ať si o mně ostatní národy píší, co chtějí, mě to nezajímá."
Většina šperků a majetku, který Mehmed Reşid zabavil Arménům, měl být teoreticky předán do pokladny ústřední vlády. Zájem Talata Paši o tyto cennosti vyústil ve vyšetřování guvernéra Reşida za zpronevěru. To jistilo, že zabíjením nashromáždil osobní jmění. Lékař Hyacinth Fardjalian potvrdil: "Sám jsem viděl Reşida Beje přijet do Aleppa vlakem směřujícím do Konstantinopole se 43 krabicemi šperků a dvěma bednami drahých kamenů." Byl převezen do provincie Ankara, kde převzal Vali mezi březnem 1916 a 1917. V této době koupil sídlo na Bosporu za peníze ukradené zavražděným Arménům. Když se o tom Talat dozvěděl, nechal Reşida vyhodit z jeho funkce. Süleyman Nazif to komentoval: "Talat Paša nesnášel Reşida jako zloděje, byť jej zbožňoval jako vraha." Poté se vrátil do Istanbulu a začal podnikat v dovozu parfémů. Dne 5. listopadu 1918, necelý týden po osmanské kapitulaci, byl Reşid zatčen a poslán do věznice Bekirağa v Konstantinopoli. Jeho role v masakrech byla odhalena v konstantinopolském tisku, i když popíral své činy a to, že se kdy dopustil zločinu. Prý jen plnil rozkazy Talat Paši. Süleyman Nazif, bývalý Vali z Mosulu, měl zcela odlišný názor a po příměří vypověděl: "Katastrofické deportace a vraždy v Diyarbekiru byly Reşidovým dílem. Je odpovědný pouze on. Naverboval lidi zvenčí, aby spáchal tato zabíjení. Zavraždil Kaimakamy, aby vyděsil všechny ostatní nepřátelské muslimské muže a ženy; mrtvoly Kaimakamů vystavoval na veřejnosti." Reşidovi se podařilo uprchnout z vězení v lednu 1919, ale poté co jej místní úřady zahnaly do kouta a bylo jasné že bude dopaden, spáchal 6. února 1919 sebevraždu (zastřelil se vlastní pistolí).
Podle historika Hanse-Lukase Kiesera, přestože je Reşid jedním z nejhorších pachatelů genocidy, "je v oficiální turecko-nacionalistické dikci vnímán jako vlastenec a mučedník." V Ankaře byl na jeho počest pojmenován bulvár. Ministerstvo hospodářství nové republiky se postaralo o to, aby o jeho manželku Mazlûme Hanım bylo náležitě postaráno a v roce 1928 poskytlo obchody, které dříve patřily deportovaným Arménům, aby pomohly zajistit její živobytí. Jeho rodina také dostala dva domy a v dekretu z roku 1930, který osobně podepsal prezident Mustafa Kemal a další členové kabinetu, jim byly přiděleny další arménské majetky.
Zdroj:
https://www.yeniakit.com.tr/biyografi/m ... sahingiray
https://en.wikipedia.org/wiki/Mehmed_Reshid
viewtopic.php?p=417267#p417267
