Kawanishi N1K1 11 Kyofu
Napsal: 10/12/2005, 23:17
Kawanishi N1K1 Kyofu / Rex
Technické specifikace velení námořního letectva 15-Shi, zadaly podmět k zahájení konstrukčních prací na dvou známých plovákových stíhacích letounech, které jako snad jediné byly v operační službě ještě koncem války. Jednalo se o Mitsubishi A6M2-N Rufe a Kawanishi N1K1 Rex. Plovákové Zero bylo poměrně brzy k dispozici a tak Nakajima (ta tyto stroje vyprojektovala a postavila), dostala objednávku na letouny, které měly uspokojit potřebu námořnictva než bude dokončen výkonnější a modernější projekt od konkurenční firmy Kawanishi.
Kawanishi měla dobré zkušenosti se stavbou plovákových letadel a tak se postila do konstrukce celokovového středoplošníku označeného K-20. Konstruktéři mohli využít zkušeností z rychlého plovákového průzkumného letadla E15K1, na kterém již rok pracovali. První prototyp N1K1 měl také protiběžné dvoulisté vrtule, které poskytovaly velkou výhodu při startu plovákového stroje – neprojevil se reakční moment vrtule, který je zejména u letadel s jedním centrálním plovákem dost nepříjemný. Motor byl Mitsubishi MK4D Kasei 14 Zde je však další problém, složitost a vysoká hmotnost reduktoru pohánějící vrtule. To bylo zdrojem velkého zdržení E15K1, z tohoto důvodu byl již druhý prototyp a po něm všechny ostatní, vybaven jednoduchou trojlistou vrtulí a motorem MK4C 13. Pomocné plováky měly být původně také podobné jako u Shiunu, tj. nafukovací a sklopné ke koncům křídel. Pod pojmem nafukovací rozumějte plovák s kovovou spodní skořepinou a vršek byl z tkaniny napuštěné kaučukem, před přistáním se plovák měl sklopit dolů pod křídlo a nafouknutím zvětšit svůj objem. Také zde na složitost zařízení byly nakonec použity plováky jednoduché na pevné vzpěře.
První vzlet se konal dne 6.5.1942 a jak jsem psal výše, problémy byly s protiběžnými vrtulemi a další prototyp létal již jednoduchou vrtulí a s horšími letovými vlastnostmi, ale také s mnohem vyšší spolehlivostí. V září byly zahájeny zkoušky přijímací a ne prototypech se objevuje výzbroj v podobě dvou kulometu typu 97 ráže 7,7 nad motorem a dvou kanónů typu 99 model 1 ráže 20 mm v křídlech. Pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy po 30 kg. Sériová výroba byla zahájena od června roku 1943, ale rozbíhala se jen velmi pomalu a ukončena byla po necelém roce v březnu 1944 poslední stroje byly dodávány s motorem MK4E Kasei 15. Byla připravována ještě verze N1K2 s výkonnějším motorem MK4R Kasei 23 s výkonem 1900 koní. Letoun byl technicky vydařený a tak došlo později k jeho pozemní úpravě označené N1K1-J a N1K2-J, ale to byl již jiný letoun, který si zaslouží vlastní popis.
Operační nasazení: o tomto letadle by se dalo říci, že do výzbroje přišelo pozdě. Japonské námořnictvo se již dostávalo do defenzívy a již tyto letouny nepotřebovalo. Jejich hlavním úkolem mělo být zajištění stíhací ochrany výsadku, než se vybudují přistávací dráhy a na podzim roku 1943, tedy v době kdy byla Otsu Kokutai připravena, již na žádné výsadkové operace nemělo Japonsko sílu. Spojenci se s Kyofu setkávali zřídka a zjistili, že letoun má dobré výkony a rozhodně jej nemohou podceňovat. Zpravodajská služba tomuto letadlu přidělila kódové jméno Rex. Kyofu operovaly v Balikpapanu (Borneo) a koncem války z japonského jezera Biwa.
Technické specifikace velení námořního letectva 15-Shi, zadaly podmět k zahájení konstrukčních prací na dvou známých plovákových stíhacích letounech, které jako snad jediné byly v operační službě ještě koncem války. Jednalo se o Mitsubishi A6M2-N Rufe a Kawanishi N1K1 Rex. Plovákové Zero bylo poměrně brzy k dispozici a tak Nakajima (ta tyto stroje vyprojektovala a postavila), dostala objednávku na letouny, které měly uspokojit potřebu námořnictva než bude dokončen výkonnější a modernější projekt od konkurenční firmy Kawanishi.
Kawanishi měla dobré zkušenosti se stavbou plovákových letadel a tak se postila do konstrukce celokovového středoplošníku označeného K-20. Konstruktéři mohli využít zkušeností z rychlého plovákového průzkumného letadla E15K1, na kterém již rok pracovali. První prototyp N1K1 měl také protiběžné dvoulisté vrtule, které poskytovaly velkou výhodu při startu plovákového stroje – neprojevil se reakční moment vrtule, který je zejména u letadel s jedním centrálním plovákem dost nepříjemný. Motor byl Mitsubishi MK4D Kasei 14 Zde je však další problém, složitost a vysoká hmotnost reduktoru pohánějící vrtule. To bylo zdrojem velkého zdržení E15K1, z tohoto důvodu byl již druhý prototyp a po něm všechny ostatní, vybaven jednoduchou trojlistou vrtulí a motorem MK4C 13. Pomocné plováky měly být původně také podobné jako u Shiunu, tj. nafukovací a sklopné ke koncům křídel. Pod pojmem nafukovací rozumějte plovák s kovovou spodní skořepinou a vršek byl z tkaniny napuštěné kaučukem, před přistáním se plovák měl sklopit dolů pod křídlo a nafouknutím zvětšit svůj objem. Také zde na složitost zařízení byly nakonec použity plováky jednoduché na pevné vzpěře.
První vzlet se konal dne 6.5.1942 a jak jsem psal výše, problémy byly s protiběžnými vrtulemi a další prototyp létal již jednoduchou vrtulí a s horšími letovými vlastnostmi, ale také s mnohem vyšší spolehlivostí. V září byly zahájeny zkoušky přijímací a ne prototypech se objevuje výzbroj v podobě dvou kulometu typu 97 ráže 7,7 nad motorem a dvou kanónů typu 99 model 1 ráže 20 mm v křídlech. Pod křídla bylo možno zavěsit dvě pumy po 30 kg. Sériová výroba byla zahájena od června roku 1943, ale rozbíhala se jen velmi pomalu a ukončena byla po necelém roce v březnu 1944 poslední stroje byly dodávány s motorem MK4E Kasei 15. Byla připravována ještě verze N1K2 s výkonnějším motorem MK4R Kasei 23 s výkonem 1900 koní. Letoun byl technicky vydařený a tak došlo později k jeho pozemní úpravě označené N1K1-J a N1K2-J, ale to byl již jiný letoun, který si zaslouží vlastní popis.
Operační nasazení: o tomto letadle by se dalo říci, že do výzbroje přišelo pozdě. Japonské námořnictvo se již dostávalo do defenzívy a již tyto letouny nepotřebovalo. Jejich hlavním úkolem mělo být zajištění stíhací ochrany výsadku, než se vybudují přistávací dráhy a na podzim roku 1943, tedy v době kdy byla Otsu Kokutai připravena, již na žádné výsadkové operace nemělo Japonsko sílu. Spojenci se s Kyofu setkávali zřídka a zjistili, že letoun má dobré výkony a rozhodně jej nemohou podceňovat. Zpravodajská služba tomuto letadlu přidělila kódové jméno Rex. Kyofu operovaly v Balikpapanu (Borneo) a koncem války z japonského jezera Biwa.
