Bitva u Komandorských ostrovů
Boj o Aleuty (2)
Viceadmirál Hósógaja vyplul 22. března z Paramušira se silným uskupením složeným z těžkých křižníků MAJA a NAČI podporovaných lehkými křižníky ABUKUMA a TAMA a torpédoborci HACUŠIMO, WAKABA, IKAZUČI, USUGUMO a INAZUMA. Jejich úkolem bylo ochránit transportní lodě ASAKA MARU, SAKITO MARU a SANKÓ MARU s 550 vojáky a nákladem pro Attu. Ty však pluly samostatně delší trasou podél Kamčatky a měly se s Hósógajou setkat poblíž Komandorských ostrovů mimo dosah letadel na ostrově Adak. Boj o Aleuty (2)
Jenomže ne vše šlo podle plánu, jelikož SANKÓ MARU doprovázený torpédoborcem USUGUMO se kvůli špatnému počasí opozdil, takže se k Hósógajovi jižně od Komandorských ostrovů připojily pouze ASAKA MARU a SAKITO MARU. Japonci pluli v kýlovém tvaru, přičemž se na čele pohyboval vlajkový NAČI následovaný křižníky MAJA, TAMA a ABUKUMA, za nimiž dýmaly torpédoborce WAKABA, HACUŠIMO, IKAZUČI, oba transporty a torpédoborec INAZUMA. Křižníky a torpédoborce nesly 20 děl ráže 203 mm, 14 ráže 140 mm a 28 kanónů ráže 127 mm plus řadu malorážních zbraní a 69 torpédometů. Obrany byly schopné i ASAKA MARU a SAKITO MARU nesoucí několik děl ráže 127 mm a dosahující rychlosti 18, respektive 17 uzlů, tudíž bývají někdy označované za pomocné křižníky.
Japonské uskupení 26. března (podle amerického kalendáře) před rozbřeskem změnilo kurs na sever, když tu kolem 7. hod. ranní (havajského času) hlídky na torpédoborci INAZUMA spatřily ve vzdálenosti 25 000 m vrcholky stěžňů, avšak viceadmirál Hósógaja neznámé lodě pokládal za SANKÓ MARU a USUGUMO, takže nařídil odbočit doprava, ale jakmile se vzdálenost zmenšila natolik, že bylo možné rozeznat další stěžně, bylo zřejmé, že se jedná o nepřátelské válečné lodě.
Ano, šlo o uskupení kontradmirála Charlese McMorrise křižující už několik dní v těchto vodách s úkolem japonskou zásobovací operaci překazit. Spojenecká rozvědka totiž již 18. března odhalila Hósógajovy záměry, načež Kinkaid o čtyři dny později vyslal na moře těžký křižník SALT LAKE CITY, lehký křižník RICHMOND a torpédoborce BAILEY, DALE, COGHLAN a MONAGHAM s úkolem hlídkovat západně od Attu. V určené oblasti uvítalo 16. operační svaz nevlídné počasí, což dokládá vyřazení katapultu a ztráta některých záchranných prostředků na SALT LAKE CITY. Horší důsledky však mohla přinést skutečnost, že za těchto podmínek nebylo možné doplnit palivo na torpédoborcích, takže reálně hrozilo, že se část svazu bude muset vrátit do Dutch Harboru. Naštěstí se počasí 25. března umoudřilo, a protože zároveň přišla z velitelství depeše varující před blížícím se nepřítelem, bylo zřejmé, že brzy dojde k bitvě.
Protože rozvědka nezaznamenala přesun křižníků MAJA a TAMA na severní válčiště, domníval se Kinkaid, že se McMorris střetne pouze s jedním těžkým a jedním lehkým křižníkem eskortovaných čtyřmi torpédoborci, takže se Hósógajovi naskytla příležitost takříkajíc zabít dvě mouchy jednou ranou. Protože americké uskupení disponovalo toliko 10 děly ráže 203 mm, 10 ráže 152 mm, doplněnými 24 kanóny ráže 127 mm a 32 torpédomety, mohl nejprve zasadit citelný úder nepřátelským námořním silám a následně vylodit posily a zásoby.
V 7:30 se spojenecké lodě nalézaly 100 mil jihovýchodně od sovětských Komandorských ostrovů, zatímco Japonci kontrolovaný Attu ležel 180 mil východním směrem. McMorris v obavě před ponorkáři často měnil kurs, když se na radarových obrazovkách RICHMONDU a COGHLANU objevilo několik kontaktů. Moře bylo klidné a po rozednění panovala i dobrá viditelnost, ale přesto se Američané při identifikaci nepřátelských lodí dopustili závažné chyby. McMorris totiž dospěl k závěru, že kromě hledaných transportů má co do činění pouze s lehkým křižníkem a hrstkou torpédoborců, takže vydal rozkaz vytvořit kýlovou linii a připravit se k bitvě.
Ani Hósógaja neztrácel čas, takže vyhlásil bojový poplach, poslal ASAKA MARU a SAKITO MARU v doprovodu torpédoborce INAZUMA na severozápad, kde se jak předpokládal zdržovaly i SANKÓ MARU a USUGUMO, a sám se se zbývajícími loděmi vydal jihovýchodním kursem k nepříteli. Teprve po 8. hod. seznal, že protivník disponuje dvojicí těžkých křižníků, takže kontradmirál přezdívaný „Soc“ (Sókrates) dostal příležitost prokázat, že na Námořní akademii nebyl jeho intelekt k proslulému filozofovi přirovnáván nadarmo. Třebaže převaha byla zjevně na straně Nipponu, bojovně naladěný McMorris si patrně nedovedl představit, že by se bez jediného výstřelu vrátil do Dutch Harbor, pročež se rozhodl bojovat na větší distanci a pokusit se proniknout k transportním parníkům.
Třebaže počítal s podporou letectva, jednalo se o riskantní rozhodnutí, neboť rychlejší japonské lodě mohly Američany odříznout od Dutch Harboru, a protože při boji na větší vzdálenost našly uplatnění hlavně 203mm kanóny, měl Hósógaja v tomto ohledu převahu 20:10. Navíc japonští dělostřelci absolvovali kvalitní výcvik, zatímco posádka SALT LAKE CITY prošla během náročných oprav poškození z bitvy u mysu Esperance značnou personální obměnou, takže přibližně polovinu tvořili nováčci čekající na bojový křest. To se projevilo i na přípravě dělostřelců, kteří před přesunem na severní Pacifik prodělali pouze týdenní cvičení a nyní měli změřit síly s ostřílenými protějšky.
Američanům se stále nepodařilo vytvořit kýlovou linii, takže když v 8:40 poprvé zahřměly kanóny na japonských těžkých křižnících, pluly COGHLAN a BAILEY nalevo (a mírně vepředu) od RICHMONDU, zatímco DALE a MONAGHAN se držely napravo od vlajkové lodě, takže v úplavu RICHMONDU se na šedivých vlnách kolébal pouze SALT LAKE CITY. Palba vedená přibližně na vzdálenost 19 000 m se ukázala jako přesná, neboť jedna z prvních salv McMorrisovu vlajkovou loď zarámovala a způsobila lehké škody v prostoru mezi třetím a čtvrtým komínem.
- kommandorski island.gif (11.62 KiB) Zobrazeno 2178 x
Jako první opětoval palbu RICHMOND a s nepatrným zpožděním se z předních věží přidal SALT LAKE CITY, a jelikož pozorovatelé po vypálení třetí či čtvrté salvy nad NAČI spatřily ohnivý zášleh a sloupec dýmu, panovalo přesvědčení, že Hósógajův vlajkový křižník utrpěl co proto. Pravda, na NAČI vzplál hydroplán umístěný na pravobočním katapultu, jenž musela posádka svrhnout přes palubu, ale původcem této vizuálně efektní show nebyly americké projektily, nýbrž zášlehy z ústí japonských děl.
Oba protivníci krátce po zahájení bitvy přešli na protilehlý kurs, přičemž Japonci soustředili palbu z obou těžkých křižníků na SALT LAKE CITY, kdežto Američané stříleli na NAČI. Zpočátku byla převaha na straně Nipponu, ale těžké kanóny na NAČI se záhy kvůli lidské chybě ocitly mimo provoz. Protože se prozatím nepodařilo odblokovat ovládání elevace 203mm děl, nařídil viceadmirál v 8:44 odpálit salvu osmi torpéd, z nichž jedno proplulo před přídí RICHMONDU a další vystrašilo posádku BAILEY.
Tou dobou se McMorris pokusil z boje se silnějším nepřítelem odpoutat, takže nechal zvýšit rychlost na 28 uzlů a 16. operační svaz přešel na jihozápadní kurs. Jenomže jeho protivník vyčlenil k dálkovému krytí transportů lehký křižník ABUKUMA s torpédoborci INAZUMA a IKAZUČI, a sám se s jádrem vlastních sil pohyboval jihozápadně od nepřítele, čímž jej odřízl od základen.
I během tohoto obratu pokračovala mezi těžkými křižníky výměna ocelových suvenýrů, přičemž si překvapivě připsali první úspěch Američané. Posádka SALT LAKE CITY vedená námořním kapitánem Bertramem Rodgersem momentálně nesla na svých bedrech celou tíži bitvy, a třebaže většinu dělostřelců tvořili narychlo vycvičení nováčci blankytně zbarvené gejzíry (SALT LAKE CITY používal modré značkovací barvivo) zvedající se poblíž Hósógajova vlajkového křižníku dokazovaly, že odvádí dobrou práci.
- USN-CN-Aleutians-5.gif (21.21 KiB) Zobrazeno 2178 x
To se potvrdilo v 8:50 kdy dva granáty šestnácté salvy vypálené z distance 14 630 m mířily do černého. Jeden lehce poškodil hlavní stěžeň, avšak druhý se roztrhl v zadní části velitelského můstku, a kdyby se Hósógaja a jeho štáb nezdržovali v jeho přední části, vypukl by mezi nimi masakr. I tak střepiny zabily 11 mužů a dalších 21 zranily, a navíc došlo k poškození systému řízení palby, načež o dvě minuty později zasáhl NAČI další projektil, jenž zničil katapulty a v torpédovém oddělení připravil o život dva nešťastníky a pět osob zranil.
Poté námořní kapitán Rodgers přenesl palbu na MAJU používajíce pouze zadní dělové věže, zatímco „Japonec“ plující „cik-cak“ odpovídal ze všech těžkých děl, což však křižník zpomalovalo a dělostřelcům ztěžovalo zaměřování. Ani americká kanonáda však kvůli dočasnému výpadku záďového systému řízení palby nebyla přesná, takže v této fázi bitvy žádná strana neutrpěla. Dodejme, že na nepřítele občas vypálil i RICHMOND, ale hlavní tíži boje na spojenecké straně stále nesl SALT LAKE CITY.
Rodgers však se svojí lodí manévroval takřka mistrně, pročež křižník unikal zásahu. Ba v duchu hesla, že „blesk dvakrát neudeří do stejného místa“ neváhal svěřenou loď navádět do prostoru kam dopadla předchozí salva, a třebaže Japonci SALT LAKE CITY opakovaně zarámovali, dokázal po dlouhou dobu unikat zásahu i poté co z Hósógajova vlajkového křižníku vzlétl hydroplán Aiči E13A mající korigovat palbu. Americký křižník ženoucí se maximální rychlostí se však stále nalézal pod těžkou palbou, a protože se 16. operační svaz vzdaloval od základen, zdálo se že je pouze otázkou času, než japonská dělostřelba nabude na přesnosti.
První úspěch v 9:10 zaznamenal MAJA, avšak 126kg granát zasáhl levý bok na úrovni 98. žebra pod natolik ostrým úhlem, že jej posádka ani nezaznamenala, což se ovšem nedá říci o mračnu střepin, které zabily dva muže a zapálily palubní hydroplán, jenž námořníci shodili přes palubu. Vzápětí obsluhy 127mm děl dvakrát přinutili japonského pilota majícího za úkol sledovat dopady granátů, vyhledat úkryt v mracích tvořících se ve výši několika set metrů nad bojištěm, třebaže viditelnost u mořské hladiny byla nadále výtečná. Dodejme, že navzdory americkému tvrzení, hydroplán po bitvě odletěl na základnu na Attu, kde byl při přistání zničen a osádka se později vrátila do Japonska.
V 9:21 další projektil zasáhl SALK LAKE CITY, ale nenapáchal vážnější škody. Tehdy McMorris zadoufal, že nepřátelský vlajkový křižník v dosavadním průběhu bitvy utrpěl natolik, že se mu naskytla příležitost ohrozit japonské transportní parníky, takže zamířil nejprve na západ a později na severozápad. Doposud se až na sporadicky střílející RICHMOND do boje japonské ani americké lehké křižníky nezapojily, ale ohrožení konvoje přimělo kontradmirála T. Moriho k akci. ABUKUMA doprovázený torpédoborci se přiblížil k americkým křižníkům, čímž na sebe stáhl palbu jak RICHMONDU, tak SALT LAKE CITY. Spojenecký těžký křižník zahájil palbu v 9:35 na distanci 18 200 m ze zadních věží, načež mírně změnil kurs a vyslal na cíl vzdálený 16 450 m několik plných bočních salv. Sloupce vody zvedající se k obloze v blízkosti jeho vlakové lodě přiměly Moriho k ústupu, načež se SALT LAKE CITY těsně před 10. hod. vrátil na původní kurs a přenesl palbu na hodnotnější cíl.
Hósógaja reagoval na protivníkův manévr vybočením na severozápad, takže obě formace opět pluly paralelním kursem s tím rozdílem, že Spojenci nyní měli nepřítele na pravoboku. Do boje se zapojil i NAČI, což McMorrise definitivně přimělo upustit od útoku na konvoj a soustředit se na záchranu 16. operačního svazu, přičemž zvolený kurs sváděl k úvaze, že si nechává v záloze možnost záchrany v sovětských výsostných vodách. V té době jeho rychlost činila 30 uzlů, v čele se stále pohyboval RICHMOND následovaný s 900m odstupem SALT LAKE CITY, zatímco torpédoborce DALE a MONAGHAN se držely severovýchodně od SALT LAKE CITY, a druhá dvojice jej kryla od jihovýchodu.
- hosogaya boshiro.jpg (22.28 KiB) Zobrazeno 2178 x
Časté otřesy způsobené palbou z těžkých děl a výbuchy granátů v blízkosti SALT LAKE CITY vedly k množícím se výpadkům techniky. Nejprve vzplál v zadní strojovně požár, který se rychle podařilo uhasit, načež v 10:02 vypověděl službu kormidelní stroj. Obsluha sice hbitě přešla na záložní ovládání, ale maximální odchylka kormidelní ploutve nyní činila chabých 10°. A protože nepřátelská kanonáda neustávala, na můstku vlajkového RICHMONDU vládla napjatá atmosféra, kterou na chvíli nechtěně odlehčil kontradmirál Kinkaid, jehož depeše nabádala McMorrise k ústupu a současně sdělovala, že spojenecké bombardéry nepřiletí dříve než za pět (!) hodin. Jakmile výbuch osvobozujícího smíchu pominul, vrátily se na tváře kontradmirála a jeho štábních důstojníků napjaté výrazy, neboť SALT LAKE CITY co chvíli zalévaly přívaly vody vzedmuté dopady granátů a každá další salva mohla mít osudové následky.
Třebaže se bitva odehrávala v dosahu spojeneckého letectva, bombardéry z ostrova Adak do ní nezasáhly. Důvod? Jakmile McMorris odeslal žádost o vzdušnou podporu, dozvěděl se, že bombardéry na Adaku jsou vyzbrojené k útokům proti pozemním cílům a výměna za protipancéřové pumy zbrojířům zabere asi hodinu. Brzy se však ukázalo, že tento odhad byl příliš optimistický a nakonec kvůli technickým potížím a špatnému počasí toužebně vyhlížené bombardéry odstartovaly až po šesti hodinách.
Je s podivem, že se Hósógaja nepokusil využít rychlostní převahu ke zkrácení vzdálenosti, čímž by japonské dělobití nabylo na přesnosti, ale přesto v 10:10 zasáhl 203mm granát z křižníku MAJA na obrovskou distanci 22 000 m SALT LAKE CITY. V předolodí prorazil hlavní palubu, načež po odrazu probil pravý bok a zmizel v moři a teprve poté explodoval. Několik oddílů zaplavila voda, ale vážnějším škodám křižník opět unikl, byť později došlo ke snížení rychlosti. Japonské granáty i nadále dopadaly v blízkosti SALT LAKE CITY, tudíž se Rodgersovi situace jevila natolik závažnou, že požádal McMorrise o položení kouřové clony. Tu v 10:15 vytvořily torpédoborce COGHLAN a BAILEY s přispěním zadýmovacích aparátů na SALT LAKE CITY, načež Rodgers v 10:22 ve snaze zmizet nepřátelským pozorovatelům z dohledu nařídil odbočit na západ.
Zatímco Japoncům poškozený křižník částečně zakryla umělá mračna, Američané mohli k zaměřování používat radar, jenomže zadním dělovým věžím (č. 3 a č. 4) na SALT LAKE CITY docházela zásoba protipancéřových projektilů, takže obsluha třídělové věže č. 3 dostala rozkaz pálit pouze z jedné hlavně, čímž intenzita palby citelně poklesla. Tehdy se zmenšila vzdálenost mezi Hósógajovými těžkými křižníky a spojeneckou sestavou, přičemž palba nabyla na intenzitě a jeho křižníky rovněž vypustily další nepřesné torpédové salvy. Zkrácení distance Japonci využili ke střelbě na další spojenecké lodě, takže RICHMOND zamířil 28uzlovou rychlostí na severozápad, ale na BAILEY blízké dopady granátů poškodily gyrokompas.
Tou dobou už spojenecké uskupení vedené RICHMONDEM dělilo od Paramušira pouhých 420 mil zatímco vzdálenost od vlastních základen stále narůstala a proto se McMorris v 11 hod. rozhodl změnit kurs. Spojenecké lodě 25uzlovou rychlostí zamířily na jih s úmyslem zvětšit distanci od nepřítele a následně uniknout východním směrem. Synové Nipponu navzdory cárům dýmové clony i během obratu pokračovali v kanonádě, přičemž v 11:03 další projektil (z ABUKUMY ?) prorval mezi 102. a 103. žebrem levý bok SALK LAKE CITY, přičemž došlo k proražení několika palivových nádrží, takže rozsáhlé prostory v zadolodí včetně strojovny, hřídelových koridorů a skladu 127mm munice začala zaplavovat směs mořské vody a topného oleje. Křižník nabral možná až 1000 tun vody, takže hladina v zadní strojovně dosáhla úrovně 1,5 m a náklon na levobok činil 5°. Naštěstí havarijní čety pracující po pás v ledové vodě dokázaly trhliny částečně utěsnit, a jelikož fungovala i čerpadla, podařilo se úroveň vody v podpalubí snížit. Navzdory tomu, že trupem od poškozené hřídele otřásaly citelné vibrace, křižník zvýšil rychlost na třicet uzlů a pod opětovně položenou kouřovou clonou se hnal na jih.
Tehdy Hośógaja nařídil třetí torpédový útok, načež MAJA, NAČI a ABUKUMA postupně vypustily šestnáct „Dlouhých kopí“, ale ta opět nenašla cíl. V 11:25 museli strojníci kvůli množství vody dočasně zastavit zadní turbíny, pročež rychlost klesla na 20 uzlů a RICHMOND se od svého druha vzdálil na 3,5 míle, a třebaže se o sedm minut později podařilo zvýšit rychlost na 26 a později na 28 uzlů, situace amerického křižníku se stávala kritickou. Jakmile McMorris zpozoroval, že SALT LAKE CITY zaostává, nařídil velitelům torpédoborců COGHLAN, MONAGHAN a BAILEY provést torpédový útok, ale jakmile zadní turbíny na SALT LAKE CITY opět zabraly, rozkaz v 11:38 odvolal.
Japonská palba však zesílila, neboť se díky zkrácení distance do bitvy zapojily i TAMA a ABUKUMA, zatímco dělostřelci na SALT LAKE CITY již takřka vyprázdnili zadní muniční sklady, takže protipancéřové granáty i výmetné nálože námořníci pracně přepravovali z předních magacínů, přičemž za této situace každý zásah hrozil katastrofálními následky. Třebaže na sebe SALT LAKE CITY stáhl dělostřelecký oheň všech čtyř nepřátelských křižníků, úspěch si připsali američtí kanonýři. V 11:48 zasáhl 127mm granát z některého torpédoborce dělovou věž č. 1 na NAČI, a byť pancíř odolal, jeden muž přišel o život a věž zůstala zablokovaná. Hósógaja kontroval dalším torpédovým atakem, když HACUŠIMO a WAKABA odpálily jedenáct „smrtících doutníků“, jenomže vzdálenost od spojeneckých lodí byla taková, že se i tentokrát jednalo o plýtvání torpédy.
Tou dobou začal SALT LAKE CITY prudce ztrácet rychlost a z jeho komínů se vyvalil bílý dým jako by se v jeho útrobách právě konkláve kardinálů usneslo na volbě nového papeže. A zatímco pro zástup věřících je bílý kouř nad Sixtínskou kaplí tou nejlepší zprávou, pro McMorrise a jeho štábní důstojníky se jednalo o vpravdě Jobovu zvěst. Dlouhodobější znehybnění SALT LAKE CITY by se totiž de facto rovnalo porážce, neboť se dalo očekávat, že Japonci této výhody využijí a po zkrácení distance nejsilnější jednotku 16. operačního svazu dobijí těžkými granáty či torpédy. Příčinou byla nepozornost techniků snažících se vyrovnat náklon křižníku přečerpáním balastní vody z tanků na levoboku. Bohužel v potrubním labyrintu odváděnou vodu omylem napojili na palivové potrubí, načež plameny v hořácích vztekle zasyčely a zhasly, takže v 11:50 kotle přestaly dodávat páru.
- Coghlan.jpg (12.4 KiB) Zobrazeno 2178 x
Turbíny zlověstně zmlkly a křižník hnaný pouze setrvačností postupně signalizoval snížení rychlosti na 22, 14, 8 a 4 uzlů, načež těsně před 12. hod. na stěžeň vylétla vlajka oznamující „moje rychlost nula“ a SALT LAKE CITY se zastavil asi 102 mil jižně od Komandorských ostrovů a 190 mil na západ od Attu. Synové Nipponu neustávali v palbě. Během posledních několika minut zpomalující křižník zarámovalo několik salv a nyní dělostřelba srazila signální vlajku, takže námořní kapitán Rodgers musel informaci o ztrátě pohybu předat na vlajkovou loď radiofonem. Situace SALT LAKE CITY tedy byla kritická, přičemž jeho velitel údajně vydal rozkaz k opuštění lodě, k jehož odvolání jej přiměla teprve úvaha, že jeho muži by v ledové vodě neměli valnou šanci na přežití.
Za této situace Rodgers ani McMorris neviděli jiné východisko než útok torpédoborců, třebaže pravděpodobnost, že se za dobré viditelnosti k těžkým křižníkům přiblíží na účinný dostřel torpéd dříve než je rozstřílí Japonci, se nejevila vysoká. Velitel 16. operačního svazu vydal příslušné rozkazy, načež se BAILLEY, MONAGHAN a COGHLAN v 11:59 stočily na severozápad a plnou parou se vydaly k MAJE a NAČI vzdálené asi 16 000 m. DALE nadále kryl SALT LAKE CITY kouřovou clonou, zatímco RICHMOND se v případě potřeby chystal převzít posádku.
- Riggs Ralph.jpg (18.01 KiB) Zobrazeno 2178 x
Námořní kapitán Ralph Riggs se „sebevražedného“ úkolu ujal s velkou vervou a jeho BAILEY začal divoce ostřelovat MAJU, kdežto dělostřelci na COGHLANU a MONAGHANU pálili na NAČI. Na Japonce jejich odhodlání učinilo patřičný dojem, ale mořská hladina zejména kolem čelního BAILEY vřela po dopadech granátů a bylo pouze otázkou času, kdy křehký torpédoborec utrpí škody. Během několika minut přesně zacílené projektily zabily pět mužů a vyřadily několik kotlů, takže rychlost torpédoborce citelně poklesla (načas ztratil chod úplně), což se v žádném případě nedalo konstatovat o japonském dělobití. Blízké exploze na COGHLANU vyřadily oba radary a zranily čtyři námořníky, ale Američané na oplátku zasáhli „pětipalcovým“ granátem signální stanoviště na NAČI a BAILEY ve vzdálenosti 9000 m od cíle vypustil pět torpéd.
Následně Hósógaja provedl obrat na západ, aby torpédům nastavil zádě, ale k překvapení amerických posádek tento kurs držel i poté co tato hrozba pominula, a protože technici na SALT LAKE CITY mezitím vyčistili zanesené palivové potrubí a přivedli do něj topný olej, turbíny v přední strojovně se k nezměrné radosti posádky opět rozeběhly a McMorris torpédoborce povolal zpět k jádru svazu. Američané rychlejšího protivníka nějaký čas nevěřícně sledovali, ale jakmile se přesvědčili, že opravdu opouští bojiště, ve 12:12 zastavili palbu a zamířili na základnu. V podpalubí SALT LAKE CITY však strojníci a havarijní družstva ještě několik hodin pracovaly na zprovoznění zadní strojovny, utěsnění průrazů a odčerpání vody, ale nakonec bylo jejich úsilí korunováno úspěchem, takže potlučený leč neporažený těžký křižník provázený BAILEYM a DALEM se ráno 29. března dokodrcal do Dutch Harboru.
Co Hósógaju vedlo k rozhodnutí boj ukončit právě v okamžiku, kdy měl vítězství zdánlivě na dosah ruky? Je nutné zdůraznit, že japonský viceadmirál se na velkou vzdálenost obtížně orientoval, takže přes kouřovou clonu nepostřehl, že SALT LAKE CITY ztratil chod a zastavil palbu, o čemž jej trestuhodně neinformoval ani pilot hydroplánu. Navíc i jeho těžké křižníky trpěly citelným nedostatkem munice a na torpédoborcích se notně ztenčily zásoby pohonných hmot. Navíc se obával leteckých útoků, a když SALT LAKE CITY začal místo průbojných granátů používat tříštivé neobsahující barvivo, usoudil že se v mracích skrývají nepřátelské bombardéry zasypávající jeho vlakový křižník pumami. Třebaže mnozí důstojníci s Hósógajovým rozhodnutím nesouhlasili, odvolal nejprve transportní plavidla a následně i se svými válečnými loděmi zamířil k Paramuširu, kde zakotvil 28. března.
Bitva u Komandorských ostrovů byla v rámci tichomořské kampaně jedním z mála střetnutí těžkých válečných lodí bez účasti letectva, takže o jejím výsledku rozhodovala výhradně děla a torpéda. Torpéda tentokráte zklamala a zasáhl i pouhý zlomek vypálených granátů, třebaže mnohé salvy cíl zarámovaly a vzhledem k velké distanci nelze konstatovat, že by japonští či američtí dělostřelci odvedli špatnou práci. Synové Nipponu napočítali 14 padlých a 27 zraněných, přičemž NAČI utrpěl poškození středního rázu, a podle V. O´Hary dva 127mm projektily dopadly i na lehký křižník TAMA. Naproti tomu Američané zaznamenali pouze 7 mrtvých a 20 zraněných, přičemž SALT LAKE CITY a BAILEY utrpěly středně těžká poškození a stejně jako NAČI se po opravách vrátily do služby.
Co se utrpěných ztrát týče, Japonci přišli o větší počet mužů, ale sami protivníkovi poškodili více lodí, takže můžeme výsledek bitvy považovat za nerozhodný. Pro další průběh aleutské kampaně však bylo důležitější, že se posádka Attu nedočkala přísunu zásob a materiálu, takže McMorris svůj úkol splnil, zatímco Hósógaja nevyužil možnosti zasadit nepříteli citelný úder, ani nesplnil cíl mise. Není tedy divu, že si admirál Nimitz vyžádal McMorise jako nového náčelníka štábu Tichooceánského loďstva, kdežto Hósógaja byl brzy poslán do výslužby, přičemž až do kapitulace Země vycházejícího slunce zastával administrativní funkci na izolovaném atolu Truk.
Předchozí a následující díly série Boj o Aleuty:
viewtopic.php?t=9669
viewtopic.php?f=403&t=9911
Zdroje použité pro sérii Boj o Aleuty:
Flisowski Z.: Burza nad Pacyfikiem (2). Vydalo nakladatelství Wydawnictwo Poznańskie 1989.
Herder B.: The Aleutians 1942-43; Struggle for the North Pacific. Vydalo nakladatelství Osprey Publishing 2019.
Hoyt E.: Aleutské ostrovy. Vydalo nakladatelství Slovanský dům 2000.
Hrbek I.: Na mořích a oceánech. Vydalo nakladatelství Panorama 1989.
Hrbek I. a J.: Námořní válka vrcholí; Od obléhání Malty k boji u Severního mysu. Vydalo nakladatelství Naše vojsko 1995.
Hubáček M.: Ofenzíva v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Panorama 1987.
Hubáček M.: Odsouzená loď; Drama těžkého křižníku Indianapolis. Vydalo nakladatelství Paseka 2001.
Morison S.: Aleuty, Wyspy Gilberta i Marshalla czerwiec 1942-kwiecień 1943. Vydalo nakladatelství Fundacja historia 2021.
O´Hara V.: The U.S. Navy against the Axis: surface combat 1941-1945. Vydalo nakladatelství Naval Institute Press 2007.
Van Der Vat D.: Válka v Pacifiku. Vydalo nakladatelství Argo 2001.
Morze Statki i Okrety 2012-6.
Morze 2017-12.
Okrety 2011-1.
Historia Wojsko i Technika numer specjalny 2020-3, 2021-6, 2022-1.
Морская коллекция 2013-6.
https://www.explorenorth.com/library/mi ... sarmy.html
http://www.combinedfleet.com/
http://www.microworks.net/pacific/battl ... slands.htm
http://www.ibiblio.org/hyperwar/USN/Ale ... ans-9.html
https://ww2db.com/photo.php?source=all& ... type_id=20
.
