Dřevěný nábytek z Herculanea
Herculaneum bylo antické město v Kampánii, které zaniklo, stejně jako Pompeje a Stabiae, při výbuchu Vesuvu 24. srpna roku 79 n.l. Město bylo kolem půlnoci zasaženo prvním pyroklastickým přívalem, jehož teplota dosahovala 240–370°C (jiný zdroj uvádí 500–600°C). Tyto hodnoty dokládá na místě nalezené zuhelnatělé dřevo a další materiály, které by se jinak nedochovaly (téže 2 000 svitků papyru, atd.). Přesný počet mrtvých obyvatel není znám, ale doposud bylo nalezeno jen 1 500 těl (zemřeli během pár sekund na následky tepelného šoku a jejich těla spálil intenzivní žár), přičemž v obou dvou římských městech mohlo žít dohromady až 30 tisíc lidí (v poměrně malém Herculaneu žilo před erupcí jen 5 000 lidí). Herculaneum na konci erupce skončilo pod 23 metrů tlustou vrstvou pyroklastických sedimentů (v Pompejích 6 m) a pobřeží se posunulo o celých 500 metrů od města. Sedimenty během staletí ztvrdly, čímž jsou archeologické práce mnohem obtížnější než v blízkých Pompejích, kde se naopak vyskytuje měkčí vrstva pemzy, strusky a popela.
Francouzský aristokrat Emmanuel Maurice, vévoda z Elbeuf (1677-1763) se nechal zlákat místními pověstmi o studnách obsahujících starověké sochy a jiná umělecká díla, a nechal si roku 1709 postavit sídlo poblíž malé vesnice Resina. Nalezenými sochami se mu skutečně podařilo vilu vybavit. V roce 1738 si neapolský bourbonský král Karel VII. postavil nedaleko v Portici letní palác, s obdobným záměrem. Brzy se ukázalo, že zde je pohřbeno celé antické město. Oficiální bourbonské vykopávky v Herculaneu přitáhly pozornost mnohých cestovatelů, jako byl Horatio Walpole, 4. hrabě z Orfordu (1717-1797), který v dopise z roku 1740 napsal: "Toto podzemní město je možná jednou z nejušlechtilejších kuriozit, jaké kdy byly objeveny... Začali kopat, našli sochy; kopali, dále, našli další. Od té doby udělali značný pokrok a neustále nacházeli další." V Portici Karel shromáždil artefakty, které byly vykopány nejen v Herculaneu, ale také v Pompejích, Stabiích a bohatých venkovských vilách zdevastovaných erupcí Vesuvu. Zanedlouho bylo v jednom z křídel paláce zřízeno muzeum Herculanense pro potěšení krále a jeho hostů. Archeologické výzkumy odhalily množství domů bohatých obyvatel, dvoje lázně, baziliku, několik chrámů a divadlo. Vykopávky probíhaly ve třech hlavních vlnách: první v letech 1738–1766, druhá 1828–1855 (při níž byly použity modernější metody), a třetí v letech 1869–1875, ta však přinesla pouze mizivé výsledky. Od roku 1927 byly vykopávky obnoveny a pokračují dodnes.
Pokud jde o nálezy dřevěného nábytku, tak ředitel archeparku Francesco Sirano, popisuje dřevo jako intimnější materiál ve srovnání s monumentalitou mramoru a kamene. Umožňuje nám lépe vidět, kterak lidé interagovali s těmito předměty a kolem nich ve svém každodenním životě. Jsou to navíc předměty podobné těm, které máme dnes v našich domovech. Snad nejdojemnějším z dochovaných předmětů každodenní potřeby, je pečlivě zrestaurovaná dubový dětská postýlka, která se při jemném zatlačení stále houpe. Když byla nalezena, tak na malé matraci uvnitř stále ležela kostřička dítěte. Ve stejné místnosti byly nalezeny kostry čtyř dospělých. Celkový design nalezeného nábytku je překvapivě moderní a praktický, ale též velice rafinovaný. Dobrým příkladem je elegantní taburet zdobený intarzovaným motivem ve tvaru hvězdy, vyrobeným z různých druhů světlého a tmavého dřeva. Zajímavý je též nález kazetového stropu, který byl velice oblíbeným v o staletí později za italské renesance. Rozbory dřev použitých na stropě ukázaly, že preferována byla borovice, jedle a jalovec. Po výrobě byly panely usazeny na své místo, překryty polychromií a ozdobeny zlacení. Živé barvy kazetového stropu (zelená, modrá, červená a bílá) se krásně shodovaly s barvami stěn a mozajk na podlaze, čímž vytvořily oslnivý optický efekt.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Herculaneum
https://the-past.com/feature/wooden-won ... rculaneum/
