Baťovec Karel Aster
Karel Aster (1920-2017) byl posledním žijícím Čechem ze 14 mužů, kteří se po přepadení Československa přihlásili do americké armády. Karel Aster se zúčastnil bojů na Filipínách, dramatické plavby ostřelovaných Čechoslováků na ostrov Corregidor s cílem pokračovat v podpoře armády USA a po zajetí i nechvalně známého "Vítězného pochodu" Japonců Manilou. Karel Aster byl též autorem loga elitní Baťovy školy Tomášov pro manažery firmy Baťa.
Karel Aster se narodil 15. května 1920 v Šumperku na Moravě. V roce 1922 se jeho rodina odstěhovala na Mělník, kde vyrostl a chodil do školy až do čtvrté třídy reálného gymnázia. Poté studoval rok anglicky v Anglickém ústavu v Praze. Do Baťovy firmy ve Zlíně byl přijat na podzim roku 1935. V továrně začal pracovat v obuvnické škole a posléze v reklamním a výstavním oddělení, jehož nejdůležitějším projektem té doby byla příprava Baťových exponátů na Světové výstavy v San Francisku, Kalifornii a v New Yorku v roce 1939, kam nakonec odcestoval. V době jeho pobytu v USA byl Československo okupováno Německem a firma Baťa Astera nakonec poslala pracovat na přípravě nové továrny Baťa do Belcamp v Marylandu. Zde měl na starosti vyčlenění a distribuci tisíce strojů, které byly vyexpedovány ze Zlína do USA pro plánovanou továrnu v USA, Kanadě Jižní Americe a na Filipínách. V únoru roku 1941 byl s malou skupinou Čechoslováků pod vedením Ludvíka Gerbece vyslán založit továrnu a prodejny na Filipínách. Zde pracoval až do začátku války jako nákupce a obchodvedoucí. Den po japonském bombardování Pearl Harbouru (7. prosince 1941) byly napadeny i Filipíny a Aster se spolu s ostatními přihlásil jako dobrovolník do americké armády. V obsáhlém dopise z 10. listopadu 1945 Karel Aster podrobně popisuje své osudy během války. "Když vypukla válka s Japonskem v roce 1941 všichni Češi jsme se dobrovolně přihlásili a 30. prosince, když Japonci byli před branami Manily, byli jsme povoláni a jeli jsme na Bataan – jižní cíp ostrova Luzon. Tam se stáhlo USA vojsko před obrovskými přesilami Japonců. Čechů nás na Bataan jelo 14 a z toho bylo 5 baťovců." Po několika měsících bojů se Japoncům dne 9. dubna 1942 vzdalo přibližně 76 000 amerických a filipínských vojáků. Část Čechů se byla nucena účastnit nechvalně známého Bataanského pochodu smrti. Část Čechů včetně Astera se však nebyla ochotna vzdát a z obklíčeného vojska po kapitulaci uprchla. Na pobřeží se jim podařilo zprovoznit rozbitou loď a pod japonským ostřelováním odpluli v dubnu 1942 na ostrov Corregidor, aby pokračovali v podpoře Američanů a Filipínců. Zde dne 5. května 1942 také po definitivní porážce Američanů padli do japonského zajetí. Byli přepraveni do Manily a pak do tábora Cabanatuan. V říjnu 1942 zde bylo 12 Čechů (předtím jeden zemřel a druhému se podařilo uniknout). V lednu 1943 s Asterem v táboře pracovali Vařák, Hrdina a Hirš – "Mimo to nám Gerbec, který zůstal v Manile a jako ostatní Češi v Manile nebyl internován (jako občané Protektorátu), nám posílali různými tajnými cestami peníze." V srpnu 1943 byl Aster spolu s Leo Hermannem a Otto Hiršem převeden do Las Pinas u Manily na stavbu letiště. Odtud byl počátkem října 1944 spolu s asi 2 000 zajatci odvezen lodí (plavba trvala 39 dní) – přes Hong Kong – na Tchajvan, do tábora Shirakawa. Většina Čechů zahynula na těchto lodích. Aster, spolu s Hirschem a Hermanem byli koncem ledna 1945 převezeni lodí Brazil Maru do Japonska na ostrov Kjúšú do uhelných dolů (březen 1945) nedaleko Nagasaki. Leo Hermann útrapy v dolech nepřežil, avšak Hirsch s Asterem se zde 22. srpna 1945 dočkali osvobození. Přes Okinawu byl Aster převezen 28. září 1945 zpět do Manily a asi po týdnu byl propuštěn z vojenské služby. "Jel jsem do Manily a z našich lidí jsem našel jen jednoho – Fischgrunda. Je to starý baťovec. Od něj jsem se dověděl, že Gerbec s rodinou jel do Ameriky a lidé z továrny také odjeli, že jsou v USA. Z těch, co s námi šli do Bataanu, se také někteří vrátili. Morávek, Dančák a H. Lenk byli vysvobozeni na Filipínách a mimo Lenka již také jeli do USA. Schmelkes, který s námi šel na Bataan po pádu utekl, žil chvíli v Manile na svobodě. Později, když se Japonci o něm dověděli, unikl do džungle, cestoval z ostrovu na ostrov až na Mindanao, přidal se k jedné jednotce guerillas a byl později povýšen na poručíka. Také již odjel do Ameriky. Fuchs, Volný, Vařák, Hrdina, F. Lenk, L. Hermann a Bžoch byli zabiti při transportu do Japonska. S firmou mám spojení a bude pro mne místo." V roce 1961 si Karel Aster vzal v USA za ženu Janu Gerbecovou, vdovu po vedoucím pobočky firmy Baťa na Filipínách. Zemřel na Floridě 16. srpna 2017, bylo mu 97 let.
Zdroj:
https://mzv.gov.cz/manila/cz/historie/o ... vec_z.html
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cech ... domaci_abr
