Československá utopie v Kyrgyzstánu
Ve 20. letech se zhruba tisícovka československých esperantistů vydala do Kyrgyzstánu budovat ráj na zemi, ve kterém budou pány svého osudu. Čekalo je peklo v podobě pusté stepi, vězení a popravčích čet. V komuně strávil osm let i malý Alexander Dubček s rodiči.
Vše začalo v roce 1923, když se do Československa vrátil komunista Rudolf Mareček. První světovou válku prožil v sovětské střední Asii a domů byl z Moskvy vyslán s úkolem zakládat dělnická družstva, která se vystěhují do Sovětského svazu. V květnu téhož roku tak vzniklo v Žilině průmyslové dělnické družstvo esperantistů a idistů (reformované esperanto) nazvané Interhelpo, jehož cílem bylo pomoc budovat socialismus v sovětském Kyrgyzstánu. Nutno poznamenat, že z Československa se do SSSR vypravily též další skupiny jako Pragomašina, Kladenská komuna, Reflektor, Slovácká komuna, ale největší z nich bylo právě Interhelpo. Každý člen vstupující do družstva do něho musel vložit celý svůj majetek. Prostí lidé tak prodávali vše co měli a společně nakupovali stroje i výrobní zařízení. V letech 1925 až 1932 odjelo ze železničních stanic Žilina a Brno celkem 1 078 osob (407 členů družstva a 671 rodinných příslušníků) ve čtyřech transportech.
"Byl jsem počat párem socialistických snílků, kteří emigrovali do Chicaga a krátce před mým narozením se vrátili na rodné Slovensko. Na ně si ale skoro nevzpomínám, protože ve třech letech mě rodiče vzali na další dlouhé putování. Tentokrát jsme cestovali po železnici 6 400 kilometrů na východ, do sovětské Kyrgyzie, blízko Číny. Moji rodiče chtěli pomáhat při budování socialismu v Sovětském svazu." Tak popisoval Alexander Dubček v pamětech svoji cestu do komuny. Hned po příjezdu na místo však Čechoslováky čekal šok. Střídání teplot, nedostatečná výživa a nové nemoci způsobily, že během prvního roku zemřely všechny děti mladší tří let, celkem třicet zmařených životů. Po prvních letech nesnází si osadníci přeci jen vybudovali ve stepi nedaleko dnešního Biškeku důstojný domov. Jejich elektrárna (1925) textilka (1927), koželužna, slévárna (1928) a továrna na nábytek se staly základem kyrgyzského průmyslu. Už roku 1925 bylo Interhelpo oficiálně vyhlášeno jako nejlepší družstvo v Sovětském svazu. V roce 1934 se podílelo v průmyslové výrobě Kyrgyzstánu celými 20 procenty (!) Čím lépe se však družstvu dařilo, tím víc se je sovětské úřady snažily dostat pod kontrolu. Záhy zestátnili klíčové provozy a příslušníci komuny se stali terčem perzekucí. První čistky přišly v roce 1938. Následovaly popravy a útěk mnoha družstevníků ze SSSR. Na konci třicátých let už se Interhelpo stalo zcela státním podnikem a v komuně početně převládali Rusové. Ti z Čechů co včas neodjeli, se nyní báli i jen mluvit česky. Se začátkem války dopadla na komunu další vlna represí a Interhelpo definitivně zaniklo v roce 1943. Část jeho příslušníků se vrátila do staré vlasti s vojsky Ludvíka Svobody a po značných obstrukcích sem dostali i své rodiny. Ti, co zůstali, byli asimilováni do sovětské společnosti a v Kyrgyzstánu dodnes žijí jejich potomci. "Odjet do Kyrgyzstánu byla velká chyba. Naši otcové a dědové nás často prosili o odpuštění, že nás zavezli až na konec světa. Pozdě litovali, že se zmýlili," vzpomínala Světlana Kiralová. Sama byla potomkem těch, co v roce 1925 odešli z Československa za snem, který se nikdy nenaplnil.
Zdroj:
https://www.stoplusjednicka.cz/vystehov ... le-v-peklo
https://www.ceskatelevize.cz/porady/101 ... dne-iluze/
https://info.zcu.cz/clanek.jsp?id=5357&lang=cs
https://cs.wikipedia.org/wiki/Interhelpo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ido
