Cernysip píše:"Matematik války"
Kdo je novým vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny Alexander Syrský.
https://www.bbc.com/russian/articles/cv274dn0qlno
BBC reportuje, kdo je novým vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny a co lze od tohoto jmenování očekávat.
Známí Alexandra Syrského říkají, že už v zárodku tlumí jakékoli řeči o tom, že válka nemusí skončit vítězstvím Ukrajiny. „Dívá se na válku matematicky. To je úkol pro něj, to je třeba vyřešit a on je odhodlán to udělat. Podmínky tohoto úkolu: je tu nepřítel, musí být zničen,“ říká bývalá náměstkyně ukrajinského ministra obrany Anna Malyarová, která se Syrským při plnění úkolů úzce spolupracovala. "Plánuje vojenské operace tak pečlivě, že každá z nich má den a hodinu, kdy by měly začít a kdy by měly skončit. Tak jako má orchestr každý nástroj a jeho část, tak má každé oddělení a svůj úkol,“ pokračuje. Poté, co byly zjevné rozpory mezi Vladimírem Zelenským a Valerijem Zalužným, většina ukrajinských a zahraničních pozorovatelů předpovídala jmenování Syrského novým vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny. S jeho jménem jsou spojena dvě největší vítězství Ukrajiny v současné válce proti Rusku; pro toto jmenování hovořil životopis a zkušenost 58letého generála. Kritici tohoto jmenování upozorňují na nejednoznačnou pověst nového vrchního velitele mezi vojáky a přesvědčují, že za současné situace není žádná výměna velitele ozbrojených sil Ukrajiny schopna výrazně změnit situaci na bojišti, ale vystavuje ukrajinskou vládu vážným politickým rizikům.
Z Moskvy do Kyjeva
Alexander Syrsky se narodil v roce 1965 ve vesnici Novinki ve Vladimirské oblasti RSFSR. Jeho otec byl voják a chlapec od dětství snil o tom, že půjde v jeho stopách. V 70. letech byl Syrského otec převelen do služby na Ukrajinu a celá rodina se přestěhovala s ním. Alexander vystudoval školu v Charkově, městě, které považuje za svůj domov. Ve Vladimiru zůstali příbuzní, ale jeho bratr Oleg Syrskij řekl ruské státní agentuře: „Nekomunikuji s ním, ani nevím, kde je. Nic o něm nevím. Je to už dlouho, dlouho, co tam [na Ukrajinu] šel. Byl tam celý život, začal tam službu a pokračuje v ní, má tam rodinu.“ Soudě podle sociálních médií Oleg podporuje ruskou invazi. Jako vynikající student byl Alexander Syrskij poslán do Moskevské Vyšší velitelské školy kombinovaných zbraní, kterou v roce 1986 absolvoval s vyznamenáním. Syrsky studoval na MVOKU od roku 1982 do roku 1986. Bývalý velitel 58. armády a nyní poslanec Státní dumy a jeden z hlavních ruských vojenských mluvčích Andrej Kartapolov s ním zároveň studoval, ale vysokou školu absolvoval o rok dříve, v roce 1985. V roce 1987 promoval na Moskevské vyšší vzdělávací instituci poslanec Státní dumy z LDPR Andrej Lugovoj, který byl obviněn z otravy Alexandra Litviněnka. Ale vojenská služba Alexandra Syrského již byla zcela spojena s Ukrajinou. V 80. letech velel motostřelecké četě se sídlem v Lubném na Poltavsku, poté již v 90. letech praporu a pluku 6. divize Národní gardy, které byly dislokovány na Charkovsku, v roce 2000 vedl velitelství a velel 72. brigádě APU. V roce 1996 absolvoval s vyznamenáním Akademii ozbrojených sil Ukrajiny a v roce 2005 Akademii národní obrany Ukrajiny. Na Ukrajině obhájil disertační práci a stal se kandidátem vojenských věd. V roce 2009, výnosem prezidenta Viktora Juščenka, Syrsky obdržel hodnost generálmajora. Rok 2013, v poslední roce míru, byl Syrskij prvním zástupcem velitele hlavního velitelského centra ozbrojených sil Ukrajiny. V této funkci byl odpovědný zejména za spolupráci ukrajinské armády s NATO a zavádění části aliančních standardů do Ozbrojených sil Ukrajiny. Lidé, kteří Syrského znají, říkají, že mluví plynně anglicky. Před velkou válkou ji studoval s učiteli, nyní se dál učí sám.
Po vypuknutí bojů na Donbasu se Syrskij stal náčelníkem štábu ATO (do roku 2018 se oficiálně nazývala operace ukrajinských bezpečnostních sil na východě Ukrajiny). V únoru 2015 Syrskij osobně přijel do blízkosti městečka Debalcevo v Doněcké oblasti. Tam byly v plném proudu nejžhavější bitvy celého období ATO: Zdálo se, že Debalcevo a okolní vesnice narazí na území ovládaná samozvanou DLR. Ukrajinské ozbrojené síly se pokusily udržet město, které by se mohlo stát odrazovým můstkem pro další útočné akce, militanti, kteří již byli otevřeně podporováni řádným ruským vojenským personálem (tanky z Burjatska byly poprvé zaznamenány u bojujících na straně DLR), chtěli „odříznout“ debalcevský výklenek. Zpočátku bylo úkolem Syrského po příjezdu seznámit se se situací, nakonec to byl on, kdo velel některým vojenským střetům, a později koordinoval stažení ukrajinských sil z města.
Ústup z Debalceva: raněné brali, mrtvé ne
Ruská propaganda označila ústup ukrajinských ozbrojených sila z Debalceva za "tlačenici" doprovázenou četnými oběťmi. Syrsky později trval na tom, že ústup byl pečlivě naplánován a dobře zorganizovaný. "Se svými jednotkami jsem obsadil dvě vyvýšeniny podél silnice, po které probíhal odchod.
Byla obsazena parašutisty a drželi jsme ty dvě vyvýšeniny, dokud naše jednotky úplně neopustily Debalcevo... V době odchodu byly všechny hlavní opevnění a nepřátelské jednotky zatlačeny a nepřítel nebyl schopen adekvátně reagovat na náš odchod. Ústup byl proveden organizovaně – pěšky nebo v autech, ale organizovaně," — řekl později Ukrajinské pravdě. Debalcevská operace měla i politický rozměr. Ve dnech bojů o Debalcevo se v hlavním městě Běloruska uskutečnilo setkání vůdců Ukrajiny, Ruska, Německa a Francie. Vladimir Putin v něm tvrdil, že v "Debalcevském kotli" byly obklíčeny tisíce ukrajinských vojáků, a aby si Kyjev zachránil životy, musí udělat vážné ústupky. Udržení města do konce minských jednání a později víceméně organizované stažení ukrajinských ozbrojených sil z Debalceva bylo tehdejším vedením Ukrajiny zřejmě kladně hodnoceno. Za tyto události byl Syrskij vyznamenán Řádem Bohdana Chmelnického 3. stupně. Později Syrskij zastával vedoucí pozice ve velitelské struktuře ukrajinských jednotek na Donbasu: vedl Společné operační velitelství ozbrojených sil Ukrajiny, byl velitelem ATO a později operace Společných sil, která nahradila ATO. V srpnu 2019 prezident Vladimir Zelenskij jmenoval Alexandra Syrského velitelem pozemních sil ukrajinských ozbrojených sil. Dne 23. srpna 2020 - na Den nezávislosti Ukrajiny - Syrsky obdržel hodnost generálplukovníka.
Obrana Kyjeva
Krátce před rozsáhlou ruskou invazí na Ukrajinu sám Syrskij navrhl vedení země, aby ho jmenovalo velitelem obrany Kyjeva. Později generál přiznává, že nevěřil, že Rusové tak drze napochodují na hlavní město Ukrajiny „Zdálo se mi, že pokud začne aktivní nepřátelství, bude to s největší pravděpodobností na východě – v hranicích Doněcké a Luganské oblasti nebo někde poblíž,“ řekl v rozsáhlém rozhovoru pro Washington Post. "Ale my jsme vojáci." Proto je jedno "čemu jsem věřil nebo nevěřil a jak vše vypadalo, prostě jsem vykonal všechny nezbytné přípravy,“ pokračoval.
Na ochranu Kyjeva zorganizoval Syrsky dva obranné okruhy – jeden uvnitř města a druhý na předměstí. Generál rychle vytvořil systém komunikace mezi centrálním velením a sektory, na které rozdělil město a jeho okolí. Zároveň umožnil důstojníkům na místě okamžitě činit taktická rozhodnutí.
Syrskij si uvědomil, že profesionální vojenský personál nemusí k ochraně Kyjeva stačit, velké síly proto byly přesunuty na východ země a nařídil vytvoření a rozmístění dočasných praporů do hlavního města na základě výcvikových středisek a vojenských univerzit z jiných měst Ukrajiny.
Kromě toho bylo v předvečer ruské invaze ze svých obvyklých míst staženo armádní letectvo, dělostřelecké jednotky a systémy protivzdušné obrany.
Všechny tyto kroky umožnily odolat počátečnímu úderu Rusů, kteří, jak později řekl Syrsky, si vyčlenili na dobytí ukrajinského hlavního města ne více než tři dny. BBC, která byla tehdy na jednom z velitelských stanovišť v Kyjevě, zaznamenala, že poprvé po zahájení ruské invaze šel Syrskij spát až čtvrtý den po jejím začátku. „Dva týdny téměř bez spánku. Ale všechny úkoly byly splněny,“ vzpomínal později v dokumentu „Bitva o Kyjev“.
V okamžik, když byla situace u Kyjeva kritická, Syrskij začal bitvu u vesnice Moshchun severně od hlavního města, kde se sbíhalo několik důležitých silnic. Rusové tam přivezli asi dvě stě kusů techniky s parašutisty a námořní pěchotou. Poté padlo klíčové rozhodnutí pro obranu Kyjeva: vyhození hráze na řece Irpeň zastavilo plánovaný útok Rusů. Je velmi pravděpodobné, že právě toto rozhodnutí nakonec odvrátilo nebezpečí od Kyjeva. V posledních březnových dnech se ruské jednotky stáhly z hlavního města Ukrajiny. Za tuto operaci, která trvala více než měsíc, byl Alexandr Syrský oceněn nejvyšším státním vyznamenáním státu - Zlatou hvězdou Hrdiny Ukrajiny.
Ofenzíva u Charkova
Po ústupu Rusů z Kyjeva se hlavní události války přesunuly na východní Ukrajinu. Syrskij vedl operačně -strategickou skupinu vojsk „Khortitsa“,
jehož oblastí odpovědnosti byl východní sektor fronty. Syrsky je nazýván architektem "Slobožanského ofenzivy" ukrajinských ozbrojených sil – v září 2022 ukrajinská armáda rychle osvobodila více než 500 osad v Charkovské, Doněcké a Luganské oblasti. "[Ukrajinská armáda tehdy] byla unavená z ústupu. Cítili jsme že potřebujete někam zasadit takovou ránu, že nepřítel zavrávorá a rozpadne se," vzpomínal později Syrsky v rozhovoru pro TSN.
Ukrajinská vláda poté aktivně vyhlásila všemi možnými informačními kanály blížící se ofenzivu jižním směrem a donutila Rusy stáhnout část svých bojeschopných jednotek do Chersonské oblasti. Síly pod velením Syrského využily výsledného oslabení nepřítele ve směru na Charkov.
Na rozdíl od očekávání Rusů, kteří se v té době připravovali na frontální útok na frontovou linii Balakleya, ukrajinské jednotky město obešly a udeřily z boku, čímž obránce zaskočily. Syrský, pronásledující ustupující Rusy, se rozhodl odchýlit se od původně schváleného plánu, který počítal s přechodem do obrany, a nařídil postupovat za prchajícím nepřítelem. Slobožanská ofenzíva přinesla ukrajinským silám obrovské množství ukořistěné vojenské techniky. Wall Street Journal na základě údajů od analytiků Oryx uvedl, že ruská armáda se stala hlavním „dodavatelem“ těžkých zbraní pro ukrajinské ozbrojené síly. "Výsledek [ofenzivy] byl mnohem lepší, než jsme očekávali. Plánovali jsme [osvobodit] asi o dva tisíce čtverečních kilometrů méně,“ řekl Syrsky později s úsměvem. Ale hlavní výsledek této operace byl podle generála jiný: „Všichni viděli, že ruská armáda, druhá armáda na světě, nezvítězila. Že může a musí být poražena, že utíkají a docela rychle." Má za to, že právě tyto úspěšné akce ukrajinských sil se staly hlavním důvodem pro vyhlášení částečné mobilizace Vladimira Putina. Postup ukrajinských ozbrojených sil směrem na Svatovo a Kremennaju bylo možné zastavit pouze vržením tisíců nevycvičených mobilizovaných rekrutů na frontovou linii.
Bachmutská otázka
Zatímco Slobožanská ofenziva se pro ukrajinskou armádu nepochybně stala jednou z nejskvělejších akcí ve válce proti Rusku, bitvu o Bachmut lze jen těžko jednoznačně hodnotit. Sám Syrskij přiznal, že o toto město, které měla na starosti skupina pod jeho velením, nebyl významný vojenský zájem. Na podzim roku 2022 se však ukázalo, že jeho obsazení se pro ruské jednotky, reprezentované především oddíly Wagner PMC, zdálo zásadně důležité. Boje o Bachmut se v podstatě staly osobním PR projektem vůdce Wagnerů Jevgenije Prigožina a jeho dobytí mělo symbolicky kompenzovat neúspěch ruských jednotek v Charkovské oblasti. V důsledku toho se již v zimě 2022-2023 bitva o Bachmut změnila v nejkrvavější bitvu rusko-ukrajinské války, jejíž počet obětí byl v desítkách tisíc lidí. Zdroje BBC tvrdí, že v určitém okamžiku vrchní velitel ukrajinských ozbrojených sil Valerij Zalužnyj obhajoval stažení ukrajinských sil z města. Ale v té době se Bakhmut proměnil v důležitý symbol pro ukrajinské politické vedení: obraz „pevnosti Bakhmut“ měl symbolizovat nezlomnost vojáků ukrajinských ozbrojených sil a jejich odhodlání stát za svou rodnou zemí. konec. Zalužnyj pak podle BBC nedostal souhlas k opuštění města, jak navrhoval a krvavé bitvy o Bachmut pokračovaly, dokud město na konci května 2023 nedobyli Rusové.
Syrského příznivci považují bitvu o Bachmut za vítězství ukrajinských zbraní. „Kdybychom nezadrželi nepřítele v Bachmutu, dobyl by celou Doněckou oblast během několika dní. A těžké bitvy s Wagnerem skončily naším vítězstvím, protože Wagner byl zcela zničen ještě před Prigozhinovou smrtí,“ řekla BBC bývalá náměstkyně ministra obrany Anna Malyarová. "Bakhmutský mlýnek na maso" skutečně značně podkopal bojovou účinnost Wagnerova PMC: v jednom z tehdejších rozhovorů Syrsky dokonce řekl, že historie tohoto PMC skončila. Podle všeho, skupina pod velením Syrského se rozhodla využít této okolnosti a již v červnu 2023 zahájila vlastní útok na Bakhmut s cílem jej dobýt zpět.
Podle New York Times, američtí vojenští stratégové v létě 2023 při jedné ze společných schůzek vytrvale doporučovali, aby ukrajinští generálové nerozptylovali své síly mezi novými útoky na Bakhmut a nadcházející velkou ofenzívou jižním směrem. Novináři, opírající se o své zdroje, napsali, že Valery Zaluzhny souhlasil s touto logikou. Ve skutečnosti se však ukrajinské jednotky Syrského skupiny stále častěji pokoušely dobýt Bakhmut. Sám Syrskij v té době poměrně často komunikoval se západními médii a osobně obhajoval nutnost pokračovat v útocích na toto zchátralé město.
„Tohle je věc principu, věc cti. Ztratili jsme mnoho našich bratrů, našeho vojenského personálu, když jsme bránili Bachmut... Musíme sč prostě vrátit,“ řekl v červenci 2023 v rozhovoru pro BBC. Přibližně ve stejných dnech, když Syrsky odpověděl na otázku televizního kanálu ABC, zda dokáže znovu obsadit Bakhmuta, přešel s úsměvem na angličtinu a prohlásil: „Ano, samozřejmě. Jsem si jistý." V důsledku letní a podzimní kampaně se ukrajinským ozbrojeným silám dobýt Bakhmut nepodařilo, a někteří odborníci později označili odklon části zdrojů k boji za něj jako jeden z důvodů, i když ne hlavní, neúspěchu plánovaného průlomu ukrajinské armády do Azovského moře. Lidé z kruhu kolem Syrského zase tvrdí že jeho skupina nedostala dostatek munice ke splnění úkolu osvobodit Bakhmut: prioritou pak byla ofenzíva na jihu. Před svým jmenováním vrchním velitelem ozbrojených sil Ukrajiny Syrskij nadále vedl OSGV Khortitsa, do jehož oblasti odpovědnosti patřily Kupjansk a Liman, osvobozené na podzim roku 2022. Zde ruské jednotky neustále útočí na ukrajinské pozice. "Naše cíle zůstávají nezměněny: držet naše pozice... vyčerpat nepřítele tím, že mu způsobíme maximální ztráty," popsal Syrsky situaci na jemu svěřeném sektoru fronty v lednovém rozhovoru pro Reuters.
"Vždy jsou šance"
Od bojů v roce 2014 před 15 lety v Donbasu byl Syrskyho volací znak „Bars“ (leopard, moje pozn.). „Tohle zvíře se mi líbí, spojuje v sobě mazanost, sílu, odvahu a nebojí se pustit do bitvy s nepřítelem mnohem větším na váhu a sílu. Nyní jsme v takové situaci,“ řekl v rozhovoru pro TSN.
Obecně, Syrsky řekl v dalším rozhovoru pro noviny Guardian, „Nikdy jsem nebojoval proti našemu nepříteli, s přesilou, máme přesile; vždycky nás drtili čísly.“ To určuje definující rysy vojenského vůdce Syrského. Lidé, kteří ho znají, říkají, že generál je posedlý plánováním všech svých akcí do nejmenších detailů. „Hlavním principem je vyhýbat se frontálním útokům, frontálním akcím. Stačí znát své schopnosti, silné a slabé stránky. A je třeba se řídit pravidlem „dobře poznejte nepřítele, studujte ho, využijte jeho silné a slabé stránky,“ řekl Syrsky. Svého času The Economist upozornil na to, že Syrskij získal své první vojenské vzdělání na moskevské Vyšší velitelské škole kombinovaných zbraní – sovětské obdobě amerického West Pointu – spolu s mnoha dalšími veliteli moderní ruské armády. Ale tím podobnosti končí. Jeho styl velení se výrazně liší od sovětských a ruských hierarchických postupů. Vyznává zásady decentralizovaného velení NATO a zdůrazňuje význam morálky. Moderní velitel podle něj potřebuje být neustále v kontaktu s vojsky. Každý den dostává 300 zpráv od vojáků", píše publikace. Zároveň Alexander Syrsky v určitém smyslu vypadá jako opak Valeryho Zalužného. Bývalý vrchní velitel byl mezi obyčejnými vojáky známý jako „táta“, přímluvce, o kterém armáda mezi sebou mluvila se zjevnou úctou, ale téměř domácím tónem. Syrsky, podle účastníků rozhovoru BBC, je mezi masami vojáků znám mnohem méně, ale mezi těmi, kdo mu zkřížili cestu, má pověst samolibého člověka, který si drží odstup i od svých nejbližších kolegů.
Lidé, kteří komunikovali se Syrským, zaznamenali jeho askezi v každodenním životě: spí čtyři a půl hodiny denně. V rozhovoru pro Guardian řekl, že před válkou spal pět hodin, a o víkendech je pět a půl. O Syrském je známo, že se probouzí v 5:20 ráno, i když se den předtím vrátil z výjezdu na frontu ve dvě ráno. Den začíná hodinou cvičení na posilovacích strojích (dokonce si posilovací stroje nainstaloval i ve svém sídle). Pokud to okolnosti dovolí, odpoledne se opět věnuje sportu. Syrsky nekouří, prakticky nepije a kdykoli je to možné, jí zdravě. Jeho kancelář je vždy v naprostém pořádku. Při každé příležitosti jde Syrsky do první linie, říkají jeho nejbližší spolupracovníci. Z těchto cest vzešel generálův neobvyklý koníček.
„Zpravidla jde do první linie velmi brzy a vrací se velmi pozdě. A pak si všiml že na východě Ukrajiny je obloha obzvlášť krásná a já jsem tuto krásu, kombinaci strašlivé války a krásy přírody, začala zaznamenávat na fotografiích,“ říká Anna Malyar BBC. Syrsky posílá fotografie svým nejbližším spolupracovníkům. Malyar říká, že ho přesvědčuje, aby po vítězství Ukrajiny uspořádal výstavu svých fotografií, ale zatím se jí souhlas generála nepodařilo získat.
Těžko říct, k jakým názorům se Syrskij, který nikdy nepatřil k veřejnějším generálům ukrajinské armády, hlásí. Na rozdíl od svého předchůdce se během téměř dvou let velké války nikdy neprezentoval v tisku s politickými články popisujícími jeho postoje ohledně armády, války a její budoucnosti. Syrskij ve svém prvním příspěvku po svém jmenování ve svém telegramovém kanálu zveřejněném 9. února označil za svou hlavní prioritu jasné a podrobné plánování akcí všech vojenských velitelských a kontrolních orgánů. „Zavádění nových technických řešení a škálování úspěšných zkušeností, jako je použití bezpilotních systémů, moderní prostředky elektronického boje jsou jedním z budoucích vektorů pro budování vítězství v naší osvobozenecké válce,“ napsal. Na jedné straně korespondent BBC Jonathan Beale píše, že Syrsky je v armádě velmi respektován: vojákům prý imponuje svým zaměřením, odhodláním a mazaností. Sám generál nazývá lidi v něm sloužící nejvyšší hodnotou ukrajinské armády. "Lidé jsou první hodnotou, teprve potom přicházejí Highmars, MLRS, protivzdušná obrana, dělostřelectvo," řekl v rozhovoru pro TSN. „Život a zdraví vojenského personálu vždy byly a jsou hlavní hodnotou ukrajinské armády,“ uvádí Syrského ve svém telegramu. Na druhou stranu několik důstojníků ukrajinských ozbrojených sil, s nimiž BBC hovořilo, tvrdí, že Syrskij má pověst extrémně tvrdého velitele, který někdy vyžaduje od jednotek, které mu byly svěřeny, více, než mohou ve skutečnosti dosáhnout. „Jeho tvrdý přístup k boji způsobil, že si ho někteří vojáci neoblíbili,“ píše The Economist. „Velitel pozemních sil si pevně vybudoval pověst muže, pro kterého je plnění úkolů důležitější než počet životů, které jsou k tomu zapotřebí,“ uvádí Ukrayinska Pravda. Syrského stoupenci nazývají taková obvinění informační operace iniciované jak Rusy, tak jeho odpůrci na Ukrajině. Partneři BBC odmítají upřesnit, o kom přesně mluví: říkají, že během války je nevhodné dále rozdmýchávat rozpory, ať se jimi zabývají orgány činné v trestním řízení.
Novináři ze západních publikací, kteří se Syrským komunikovali, často zmiňují jeho erudici. "Hodně se věnuje historii. Pokud budete mít čas a nebudete ho vyrušovat, pak dokáže vyprávět historické příběhy například z dob Římské říše do nejmenších detailů nekonečně dlouho. „Má prostě jedinečnou paměť,“ řekla Anna Malyar BBC. Korespondent Guardianu, který v červnu loňského roku vyzpovídal generála na tajném velitelském stanovišti v Charkovské oblasti si všiml, že na nočním stolku vedle Syrského postele byl svazek Carla von Clausewitze. „Řeknu vám toto, když jsem četl Plutarcha a další autory a sledoval dokumenty o historii starověkého Řecka: používají stejné principy války, jaké používáme v naší době. Protože základní principy války zůstávají stejné. Když čtete o bitvě u Cann mezi Hannibalem a Římany [v roce 216 př. n.l.],principy jsou stejné: obejít nepřítele, obklíčit nepřítele, soustředit centrální úsilí na nejslabší místo nepřátelské obrany, potřeba pečlivě prostudovat nepřítele. Nic se nezměnilo. Dobře, možná se změnila složitost zařízení a stupeň automatizace procesů,“ uvádí publikace jeho slova. V lednovém rozhovoru pro agenturu Reuters Syrsky poznamenal, že právě nyní se válka posouvá do nové fáze – do fáze válčení špičkových technologií. A to, jak poznamenávají západní pozorovatelé, může naznačovat, že pozice nového vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny ohledně budoucnosti války jsou blízké pohledu jeho předchůdce. Tak jako tak, Syrsky ve stejném rozhovoru mluví o přechodu ukrajinské armády na taktiku aktivní obrany: „Když v obraně jen nesedíme, ale neustále jdeme do protiútoku a v některých směrech jdeme do útoku a nepřítel to ví. .“ Odpověď na otázku, zda je za současných okolností možný obrat ve válce ve prospěch Ukrajiny, Syrsky řekl: „Vždy jsou šance. Je třeba je najít a využít.“
"Po našem vítězství"
Západní média dlouhodobě označují Alexandra Syrského za druhého nejvýznamnějšího ukrajinského generála po Zalužném. Význam Syrského po svém zhodnotili i Rusové: v nedávném rozhovoru pro agenturu Reuters zmínil „nejeden“ pokus o jeho zabití. Ruské proválečné telegramové kanály informovaly nejméně dvakrát o likvidaci Syrského. Podrobnosti o pokusech připravit Syrského o život nejsou z bezpečnostních důvodů hlášeny. "Řekněme, že víme, co jsou raketové útoky," řekl. Syrsky obecně bere nepřítele extrémně vážně. "Každý, kdo podceňuje Rusy, je odsouzen k porážce," - řekl v rozhovoru pro Economist. Od května loňského roku novináři zjistili, že Syrského obvinilo ruské ministerstvo vnitra podle nějakého nejmenovaného článku trestního zákoníku Ruské federace. Generál se k této skutečnosti nevyjádřil. Syrsky byl na užším seznamu kandidátů na post vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny v roce 2019, když nově zvolený prezident Vladimir Zelenskij jmenoval Ruslana Khomčaka, a zejména v červenci 2021, kdy byl Khomchak nahrazen Valerijem Zalužným, v té době Syrského podřízeným. „Někteří zákulisní političtí hráči mohou této skutečnosti využít k tomu, aby se pokusili vyvolat mezi nimi napětí. Objevují se dokonce zvěsti, že prezidentská administrativa je nakloněna nahradit populárního, ale nezávisle smýšlejícího Zalužného jeho bývalým vnadřízeným,“ napsal v prosinci 2022 The Economist. V rozhovoru s touto publikací Syrsky tyto fámy ostře komentuje: „Armáda je mimo politiku. Tak to má být a zákon to vyžaduje.“ „Kdo psal o Syrského závisti nebo žárlivosti vůči Zalužnému, prostě Syrského nezná. Tenhle člověk má prostě jinou psychiku,“ říká BBC známý nového vrchního velitele ozbrojených sil Ukrajiny. Nicméně v kyjevských kruzích poblíž vlády se šušká o tom, že Zelenskij má k Syrskému osobně dobrý přístup – říkají, že Valerij Zalužnyj s tímto aktivem od jara 2022 nemohl počítat. Ve skutečnosti bude jedním z hlavních problémů nového vrchního velitele konkurence v nepřítomnosti s jeho předchůdcem, který byl poslán do výslužby. Ukrajinští pozorovatelé už předpovídají: na každém kroku, ať už úspěšný nebo neúspěšný, bude srovnáván s Valerijem Zalužným. A toto srovnání velmi pravděpodobně nebude ve prospěch Syrského - budou říkat, "to by se za Zalužného nestalo" - zejména s ohledem na skutečnost, že rozsáhlé průlomy ve vojenských operacích, které by mohly prudce zvýšit oblibu nového vrchního velitele se podle všeho neočekávají a Ukrajina je na pokraji nárůstu mobilizace, která není ve společnosti nijak zvlášť oblíbená.
A výchozí pozice Syrského ve srovnání s bývalým vrchním velitelem není působivá: prosincový průzkum Kyjevského mezinárodního sociologického institutu ukázal, že 92 % Ukrajinců důvěřovalo Valeriji Zalužnému a 72 % obyvatel země bylo proti jeho rezignaci. Pro srovnání: třetina Ukrajinců Syrskému důvěřovala a polovina ho prostě neznala. Olej do ohně přilévají okolnosti rezignace Valerije Zalužného, která se především díky úsilí komunikačního oddělení prezidentského týmu již dávno proměnila v natahovanou sérii se špatným scénářem. V této situaci, říkají ukrajinští experti:
i kdyby Zelenský místo Zalužného, jmenoval třeba i Napoleona, miliony Ukrajinců budou stále považovat tohoto generála za politického pověřence, zcela závislého na vůli prezidenta. Budování vztahů „Syrsky – Zelensky – armáda – společnost“ nás však teprve čeká.
Teď se zdá, že Syrsky plně podporuje Zelenského stanovisko k další, pro dnešní Ukrajinu nejdůležitější otázce. Loni v létě Syrsky odpověděl na otázku korespondenta ABC News Iana Pannella o tom, jak plánuje ukončit válku, s úsměvem: „Usilujeme o mír. Ale až po našem vítězství.“
Novinář nebyl s touto formulací spokojen. Upřesnil otázku: „Podělte se o svou vizi toho, jak válka fyzicky skončí. Jak to bude vypadat?"
"Když ukrajinské vlajky zavlají po celé délce našich hranic, včetně Krymu," odpověděl generál zcela vážně.
