Dnes se dostaneme k pravděpodobně jedinému čistě hlavňovému prostředku PVO PV kterému se budu tady zabývat, alespoň v dohledné době. Je jím celkem notoricky známý protiletadlový samohybný komplex Šilka. Byl to systém boje proti nízkoletícím cílům v kategorii krátkého dosahu jako podpora bojových jednotek. V 50tých letech byly ve výzbroji pouze hlavňové prostředky. Především tažené 57mm kanony S-60 a samohybný dvouhlavňový systém stejné ráže ZSU-57-2 na upraveném podvozku tanku T-54. Tyto systémy ale nedostačovaly. Především byl problémem rozvoj proudového letectva a tím nárůst rychlostí. Bez automatického systému navedení byly hlavňové prostředky proti rychle letícím strojům málo účinné a poměrně rychle zastarávaly. I když se pro řízení baterií kanonů S-60 používal automatický systém řízení palby, ale kanon byl stabilní a nepoužitelný přímo v sestavě tankových a motostřeleckých jednotek. ZSU-57-2 sice splňoval požadavky v mobilitě, ale postřelování letounů dosahujících rychlostí blížících se rychlosti 1000km/h byl nedostatečný jak systémem řízení palby, tak kadencí.
Požadavek byl tedy na prostředek s automatickým systémem řízení palby, mobilní s průchodivostí a mobilitou odpovídající chráněným jednotkám a schopností zasáhnout proti letounům s rychlostí 250m/s. Podobně jako jindy byl vývoj reakcí na systém zahraničí a není překvapující, že Americký. Tím byl M42 Duster což byl 40mm dvojkanon na podvozku tanku M-47, ovšem nový systém měl jít dál.
Já neustále mluvím o systému, jenže ono šlo o systémy. Byly totiž dva a v průběhu článku pak pochopíte, proč sem tahám ten druhý. Tím prvním byl systém Šilka, který měl být ve výzbroji na úrovni pluku motostřeleckých jednotek a tím druhým pak systém Enisej pro obranu tankových pluků a na úroveň divize. Jejich zadání vydal výnosem Sovět ministrů SSSR 17.dubna 1957 dosah měl být do výšky 1500m u systému plukovního a 3000m u systému divizního. Pokud se setkáte s tím, že Enisej byl konkurenční proti Šilce, a s tím se možná setkáte, tak tomu nevěřte, není to pravda, ale pozdější vývoj dal této teorii živnou půdu, ale omylem.
ZSU-37-2 Enisej
Takže ZSU-37-2 Enisej. Jako jeho výzbroj byl vybrán 37mm kanon 500P vyvinutý v OKB-16 pod vedením Alexandra Emamuiloviče Nedelmana. O něm a jeho OKB sem se zmínil v díle věnovaném systému 9K31 Strela 1. Kanony byly spřaženy dva do kanonu Angara, což už bylo dílem OKB-43 vedeném S.A.Charykinem. Také tohle je předválečné OKB, původní předválečné OBK AU které vedli N.N.Kondakov a A.A.Toločkov, jejichž první písmena jmen nesly zbraně v této konstrukční kanceláři vyvinuté, jako například 37mm letecký kanon AKT-37…Později toto OKB vyvíjelo kanony dál a k jeho pracem patří například námořní AK-230..
Ale spět, Angara dostala dva kanony 500P, vybavené pásovém zásobováním a vodním chlazením hlavní. Systém byl na podvozku upraveném z samohybného děla Su-100P vyvinutém v KB Uralmaš. Vývoj řízení palby a navedení vyvíjel CNII-173 Národního výboru pro obranou techniku (GKOT), dnešní VNII Signal a rádio elektronický zaměřovací systém Bajkal pak nám známý NII-20 Národního výboru pro obranou techniku (GKOT) o kterém jsme si povídali například u systému Krug nebo Osa který v té době vedl V.P.Efremov.
Zajímavostí byla plynová turbína, co by zdroj energie pro systém.
ZSU-23-4 Šilka byl systémem vyzbrojeným automatickým kanonovým kompletem Amur (AZP-23), což byly čtyři 23mm kanony 2A7 vybavené vodním chlazením, pneumatickým nabíjením a elektrickým zápalem, jinak výcházejícími z kanonu 2A14 z taženého systému ZU-23.
Kanony 2A7 systému ZSU-23-4 Šilka
Tato zbraň byla dílem CKB-14.
Tak a tady se zastavíme. Už sem zde porůznu narazil na známá jména a konstrukční kanceláře, v článcích v tomto topic padaly jména jako Grušin, Efremov, Šaviryn. Lavočkin, Grabin a třeba moji oblíbenci Raspletin a Černjakov. To že tu ty jména píši a pozastavuji se u nich není náhoda. Já si totiž myslím, že ne firma, politik nebo náčelník generálního štábu jsou tyto, ve své době maximálně sofistikované systémy a stroje, ale jejich konstruktéři, Ti, co stály u prkna a hledali řešení. Stejně jako všichni známe jméno „Kelly“ Johnson, Wernher von Braun, Arťom Mikojan nebo třeba Sergej Koroljov.
A tady je CKB-14. Tento Tulský závod a jeho KB má dlouhou historii, od roku 1927 v Tulské zbrojovce vznikla konstrukční kancelář, od roku 1935 je to CKBSV (Centrální konstrukční kancelář střelných zbraní) a od roku 1936 pak KB-14. Od roku 1966 vznikla KB Priborostrojenija (KBP) a tento název nese do současnosti. V této konstrukční kanceláři pracovali významní konstruktéři a vznikaly známé zbraně. Na místě hlavního konstruktéra projektu se vystřídali například B.G.Špitalnyj a I.A.Komarickij (konstruktéři kulometu ŠKAS v roce 1930), M.E.Berezin (UB, B-20 v letech 41-44), A.A.Volkov a C.Ja. Jarcev (VJa, 1941) H.M.Afanasjev (A-12,7 a AM-23 v roce 1953 a s nim pracoval Mikuláš Fedorovič Makarov proto to A“M“). Je to pochopitelně ten Makarov, jehož jméno nese snad? nejvyraběnější pistole světa. Dále jde jmenovat V.M.Kuzněcov (vývoj rakety 9M331 systému Tor) Od roku 1950 byl generálním konstruktérem I.F.Dmitrijev a po něm od roku 1973 pak Alexandr Georgijevič Šipunov který je také ředitelem KBP a jeho náměstkem je Vasilij Petrovič Grjazev. Jejich jména začínají písmeny GŠ, a ne náhodou těmi samými pak letecké kanony, které jsou z jejich prkna.
V jejich KB vznikly spousty střeleckých a raketových systémů, kanony 2A38 pro Tungusku, 2A72 pro BMP-2/3, rakety 9M311 pro Tungusku, PTŘS Fagot, Konkurz, Metis, Reflex……. Systémy Kaštan, Pancir, Kortik…….. Opravdu zajímavý ústav.
Alexandr Georgijevič Šipunov
Аркадий Георгиевич Шипунов
Vasilij Petrovič Grjazev
Василий Петрович Грязев
No a mezi nimi je kanonový komplex pro systém ZSU-23-4 Šilka. Jako podvozek byl vybrán pásový GM-575 vyvinutý v KB Mytuščinského strojírenského závodu, později to bylo OKB-40 o kterém jsem se zmínil v souvislosti s podvozkem systému 2K11 Krug. Ve věží v nichž byly umístněny kanony, v zadní části věže pak centimetrový radiolokátor 1RL33 zaměřovacího a střeleckého systému Tobol vyvíjeného v Leningradském OKB-357 byl i vezený palebný průměr 2000 nábojů. O OKB-357 sem tu taky psal v souvislosti s vývojem naváděcí soustavy systému Strela 2.
Teď půjdu jinou cestou než obvykle. Není totiž moc zdrojů kde se dá najít průběh zkoušek a technický popis systému. Já sem spoléhal na papír a nedopad sem dobře, takže sem začal hledat dobrý zdroj na netu. Jenže tam je opravdu dobrý asi jen jeden, teda lepší sem nenašel a tím je stránka věnovaná přímo systému Šilka : http://shilka.guns.ru/index.htm. Což o to, co tam není je jinde, ale jak sem tak prohnal ZSU vyhledávačem cz. našel sem českou stránku a jak sem ji četl, tak sem zjistil, že je to podstatě doslovný překlad výše uvedených stránek. Ten překlad je velmi dobrý a autor webu si dal dost práce. Je tam vše co se zkoušek a technických věcí týče. Bylo by mě minimálně blbé, opisovat jeho práci (když totiž použiji Ruský zdroj udělám to). Autor sice vynechal některé věci, které zase já považuji za důležité, to znamená můj úvod, a ty jména a vývojové skupiny…. Ovšem co má dokonalé, je technický popis do podrobností, které já zase nepovažuji za nutné. Každopádně část do zavedení systému prosím přeberte odtud:
Úvodní stránka autora webu http://www.pvo.webz.cz/
Stránka Šilky http://www.pvo.webz.cz/sila.htm
Vývoj systému: http://www.pvo.webz.cz/vyv.htm
Technický popis: http://www.pvo.webz.cz/konstr.htm
Lepší řešení sem nenašel, a i když sem hledal celkem usilovně, kde vzít tyto informace ze zdroje vlastního, bylo to vždy horší………
Autor, už evidentně stránky nedoplňuje, tedy alespoň letos ne, tak dál budu pokračovat já, jak jste zvyklí.
Oba systémy úspěšně dokončili státní zkoušky v říjnu 1961. Na průběhu a tempu zkoušek je patrno, že probíhaly asi bez zásadních problémů a státní komise doporučila oba systémy převzít do výzbroje podle původního plánu. Ovšem výnosem RM SSSR byl přijat do výzbroje jen systém ZSU-23-4 Šilka a to se stalo 5.září 1962 a 20 září vyšel rozkaz o zastavení všech prací na systému ZSU-37-2 Enisej. Je těžké se dopátrat důvodu tohoto rozhodnutí. V podstatě na žádné rozumné sem nenarazil. Systém Strela 1 která měl dosahy systému Enisej byl v nedohlednu a podle mého názoru by Enisej dobře zapadl do koncepce. Je možné, že plánovaný vývoj systémů Kub, Osa a Strela 1 který probíhal a měl být dokončen dříve, než k tomu nakonec bylo, vytvořil situaci, kdy se Enisej nevyplatilo zavádět, to vše pod dojmem Chruščovovi raketizace. Je to ale jen můj dojem.
Každopádně na rozdíl od některých systémů, které se vyráběly v podstatě již v době přijetí do výzbroje, u Šilky to neplatilo. V Tulském závodě vyráběné kanony potřebovaly drobné úpravy, především docházelo k hromadění prázdných nábojnic, což zasekávalo závěrovou automatiku a tak místo roku 1963, kdy měla běžet sériová výroba, byla zahájena až v roce 1964 a to nebylo vyrobeno plánovaných 40 vozidel. Pak ale výroba nabíhala dobře a koncem 60tých let se již vyrábělo 300 strojů ročně.
Organizačně Šilka putovala především do protiletadlových oddílů tankových a motostřeleckých pluků kde nahrazoval ZSU-57-2. Ty měly dvě baterie a obvykle byla nahrazena baterie jedna, čili došlo ke stavu, kdy byla jedna baterie 4 vozidel ZSU-23-4 a jedna se čtyřmi ZSU-57-2. Koncem 60tých let byl již ZSU-75-2 vyřazen zcela a jedna baterie oddílu byla postupně přezbrojována systémem Strela 1 a později systémem 9K35 Strela 10. Tento stav trval až do příchodu systému 2S6 Tunguska po roce 1982, Šilka ale nebyla nahrazena nikdy zcela, takže je ve výzbroji dodnes. Šilka ale nebyla pouze v této organizační struktůře. Bateriemi systému byly doplňovány pluky systémů 2K12 Kub a
2K11 Krug, byl ve výzbroji námořnictva a dalších úrovní pozemních vojsk.
V průběhu provozu systému se objevily potíže s poruchovostí některých celků, jako třeba pomocné plynové turbíny a nebo radioelektronické výbavy.
ZSU-23-4V s radarem v pochodové poloze
V roce 1968 vyla přijata do výzbroje modifikace ZSU-23-4V, což byla varianta velitelská vybavená systémem navádění ostatních vozidel baterie. Při její výrobě byly použity i novější systémy, které přešly i do výroby základní verze. V roce 1970 modernizace pokračovala a do výzbroje přišel systém označený jako ZSU-23-4V1. V říjnu 1967 vyšel výnos CM SSSR o zásadnější modernizaci systému který se měl týkat i kanonů 2A7. Byly modernizovány chladící okruhy hlavní čímž se zvýšila životnost hlavně z 3500 na 4500 výstřelů, Byla modernizována radioelektronická výbava vozu. Do výzbroje byla přijata pod označrním ZSU-23-4M. Ale různí názor se kdy. Pravděpodobně v roce 1971 a v roce 1973 ji na výrobní lince nahradila ZSU-23-4M1. Je ale dost možné, že verze M1 je varianta M přestavěná ze starších vozů při generálních opravách. Modernizovaná verze měla nést jméno Birjusa, ale běžně je používán název Šilka.
ZSU-23-4M
Následující modernizace přišla do výzbroje v roce 1977 a jednalo se o verzi M s dotazovačem vlastní-cizí Luk. Tato varianta měla označení ZSU-23-4MZ. Na tuto verzi byly přestavěny i všechny varianty M při generálních opravách a její výroba trvala až do zastavení výroby v roce 1982. V roce 1979 vznikla varianta ZSU-23-4M2, takzvaná Afgánská varianta. Byla určena proti pozemním cílům, jelikož se ukázalo, že je pro boj v horách, především díky velkému rozsahu náměru velmi vhodná. Byl demontován radiolokátor a s ním spojené přístroje, vezené množství munice se zvedlo na 3000 kusů a byly instalovány přístroje pro noční vidění. Opět je velmi pravděpodobné, že to nebyly stroje z výroby, ale modernizované ZSU-23-4M.
Komplex je ale ve výzbroji dodnes v mnoha armádách světa, takže v roce 1999 byla představena modernizační varianta ZSU-23-4M4 která je navíc vyzbrojena dvěma ŘS systému 9K38 Igla na věži (verzi M3 sem nenašel, pouze je někdy zaměněna z verzí MZ, Z je v azbuce 3, takže to bude možná onen důvod ale……). V roce 2001 byla představena varianta ZSU-23-4M5, na které došlo v výměně v podstatě veškeré výbavy za moderní digitální a optické přístroje. Modernizace systému nabízí i Ukrajina, Tam vznikl systém ZSU-23-4U s ŘS systému Strela 3 na věži. Dá se ale předpokládat, že menší, či větší modernizace proběhly také u některých uživatelů systému.
ZSU-23-4M4
ZSU-23-4M5
ZSU-23-4U, Ukrajinská modernizace
Systém byl značně exportován prakticky do každého státu, který odebíral Sovětskou výzbroj. Ve výzbroji je má nebo měl : Afghánistán; Alžírsko; Angola; Bulharsko; Egypt; Etiopie; Indie; Irák; Írán; Jemen; Jordánsko; KLDR; Kongo; Kuba; Laos; Libye; Maďarsko; Nigérie; Peru; Polsko; Somálsko; Sýrie; Vietnam a další. Kořistní Šilku používal Izrael a je ve výzbroji asi všech post Sovětských států. Šilka se zúčastnila všech konfliktů které její majitelé vedli a připsal si značné množství letounů, které na bojištích tvořily ztráty. Ještě v roce 1991, v Iráku, spojenečtí piloti, za situace, kdy nadvláda ve vzduchu byla zřejmá, tvrdili, že munice do tohoto systému měl protivník zjevně vždy dostatek.
ZSU-23-4 Čečenských separatistů
Mezi státy které systém importovaly chybí Československo. I když byl systém do naší výzbroje nabízen, nebyl zakoupen a často jmenovaný důvod je nedostatečná ráže. To je jistě pravda, ale nebude to velmi pravděpodobně důvod jediný, jelikož si troufnu říct, že u nás používané 30 mm PLdvK vz.53/59 měly sice větší dosah teoreticky, ale díky chybějícímu RL asi nebyl jeho dosah v praxi vyšší, navíc pochopitelně nasazení za zhoršeného počasí a v noci, spolu s max. rychlostí postřelovaného cíle jsou jistě na straně Šilky. Na druhou stranu byl jistě vyšší účinek na cíl. Tato vlastnost je stejně jako Americkému systému s 20mm kanonem Vulkan často vytýkána nejen v součastné době, ale již v 80tých letech, ale na tuto věc je potřeba pohlížet z pohledu doby vzniku systémů. Modernizace systému ZSU-23-4 na 2 kanony ráže 30mm už nedošlo a v roce 1982 byl zařazen systém 2S6 Tunguska která Šilku začala nahrazovat, ale nenahradil nikdy zcela, takže ve výzbroji bude jistě ještě dlouho.
TTD systému ZSU-23-4
Rok zavedení do výzbroje:………..………1964
Maximální výškový dosah:………….......1,5km
Max dálkový dosah:………………………...... 2km
Min dálkový dosah:……………………….....0,2km
Maximální rychlost cíle:…………………...450 m/s ?
Množství postřelovaných cílů:………………1
Max teoretická rychlost střelby…………800-1000 výstřelů na hlaveň/s
Hmotnost vozidla ………………………….....19,1t
Děkuji za pozornost
redboy
)
