Námořní bitva u Santiago de Cuba - 1898

[kacermiroslav]

Námořní bitva u Santiago de Cuba (Kuba)
3.července 1898
Americko-Španělská válka



Příčiny vzniku španělsko - americké války a její námořní průběh je více zpracován ZDE:
http://www.palba.cz/viewtopic.php?t=3127


Po vítězné americké bitvě u Cavite na Filipínách se rozhořely válečné akce také v karibské oblasti. Americká Sampsonova „Severoatlantická“ eskadra se několikrát pokoušela bez valného výsledku bombardovat kubánské pobřeží, taktéž podnikla nájezd na španělský přístav San Juan na Portoriku, kde 12.května 1898 ostřelovala obytné čtvrtě a přístav, aniž by dala neutrálním plavidlům, která tam kotvila, možnost odplout do bezpečí. Při této akci americké lodě vystřílely více jak 1.000 ran z děl, ale nepodařilo se jim nijak výrazně poškodit ani opevnění přístavu, ani dva zakotvené staré španělské křižníky. Ovšem na cestě do karibské oblasti byla španělská 1.eskadra, které velel kontradmirál Cervera a která na konci dubna vyplula z Kapverdských ostrovů. Eskadra zápolila během plavby s řadou problémů. Trpěla nedostatkem paliva, část plavidel nedokázala držet plavební tempo a navíc lodě trpěly řadou technických obtíží strojů. Průměrná rychlost eskadry se tak pohybovala pouze kolem 6-7 uzlů. Překonat vzdálenost 2.100 námořních mil tak eskadře trvalo 14 dní, i když se jí to podařilo nepozorovaně a to i přesto, že po nich americká plavidla neustále pátrala. Španělé se neplavili přímo na Kubu, ale cestou se stavěli na Martinique, kde doplnily zásoby uhlí. Až zde je teprve „načapal“ americký křižník, který o přítomnosti nepřítele ihned podal zprávu do Washingtonu. Ovšem díky tomu se tato důležitá zpráva v hlavním městě zdržela a nedostala se včas k veliteli americké eskadry. Z tohoto důvodu se španělské eskadře podařilo bez problémů doplout a zakotvit dne 19.května 1898 v Santiagu de Cuba (na Kubě). Admirál Sampson se vrátil se svými plavidly na základnu v Key West, kde se spojil 18.května s komodorem Schleyem. Blokádu španělské Havany tak musely převzít Sampsonovy monitory. Po poradě velení se Američané rozhodli vyplout vstříc španělské eskadře a najít ji. Za tímto účelem se však museli rozdělit. Sampson se rozhodl vyplout směrem na jihovýchod, Schley se pak plavil k Cienfuegos. Avšak Američané hledali nepřítele bezúspěšně, protože ten již 19.května zakotvil v Santiagu. Zde je na kotvách nalezla Schleyova eskadra. Její velitel se rozhodl k okamžité blokádě Santiaga a podal zprávu Sampsonovi, který jej připlul podpořit.

Santiagský přístav byl směrem k moři chráněn řadou baterií pobřežních děl, z nichž většina pocházela ze starých koloniálních let (některá z let 1688 – 1724). Moderních zbraní bylo v přístavu poskrovnu. Pouze dvě děla ráže 152mm se dala označit za moderní. Kromě děl byl přístav chráně minovým zátarasem. Španělský velitel se rozhodl vyzkoušet sílu americké blokády a proto na ně podnikl útok svými dvěmi torpédoborci Pluton a Furror, ale Američané jejich útok dělostřelbou zastavili. Dne 31.května 1898 americká plavidla zahájila akce přímo proti přístavu Santiago. Do akce byly povolány bitevní lodě Iowa a Massachusetts a křižník New Orleans, které začaly ostřelovat vjezd do přístavu. Tyto akce pokračovaly i 1. a následně 2. června. Další den se Američané pokusili zablokovat výjezd z přístavu potopením uhelného parníku Merrimack o výtlaku 7.000 t. Ale pokus nebyl úspěšný. Od 6.června pak americké loďstvo začalo s pravidelným ostřelováním samotného opevnění města Santiaga, ale ani toto ostřelování nebylo příliš úspěšné v důsledku nedostatečné vycvičenosti obsluhy děl. Dalším problém samotné blokády byla vzdálenost k americké základně a tím pádem problém se zásobením flotily municí, palivem a dalšími zásobami. Občas bylo potřeba zajet do Key Westu i k opravám. Proto se americké velení rozhodlo zefektivnit svou blokádu vybudováním bližší základny někde na kubánském pobřeží.

USS Glouester a USS Indiana útočí na španělské torpédoborce


Tou dobou americká námořní pěchota ve dnech 7. až 10.června vybojovala předmostí u městečka Caimanero v zálivu Guantánamo, kde byla zařízena provizorní základna pro blokádní loďstvo. Blokádní loďstvo provádělo vlastní blokádu tak, že se rozmístilo do půlkruhu před vstupem do santiagského přístavu s tím, že za dne byla blokáda prováděna ve vzdálenosti 4 mil a v noci pouhé 2 míle od přístavu. Španělé se opakovaně pokoušeli blokádu prorazit nebo alespoň nějak významně narušit, ale nikdy nebyli úspěšní. Situace na pevnině se pro Američany nevyvíjela zrovna nejlépe. Již se nedalo spoléhat na kubánské povstalce na pevnině a bylo čím dál tím více jasné, že Američané budou muset na pevnině nasadit své pozemní síly, které by měly obklíčit a dobít Santiago z pevniny. Tato výsadková operace se začala realizovat a jednotky se připravovaly v přístavu Tampa na Floridě pod vedením generála Shaftera. Válečné loďstvo pak dostalo za úkol zajistit bezpečnou přepravu invazních transportních plavidel a vojsk na Kubu a přitom neoslabit samotnou námořní blokádu Santiaga. První transport z Tampy vyplul v polovině června 1898 a čítal 35 transportních plavidel s 16.000 vojáky na palubě. Krytí zajišťovalo 14 válečných plavidel. Samotné vylodění však moc dobře připraveno nebylo. Palebná podpora byla vedena na pobřeží, které nikdo nechránil a samotné vyloďování po této palebné „podpoře“ trvalo příliš dlouho. Pozemní jednotky pak po svém vylodění trpěly nedostatkem zdravotní péče a hlavně epidemiemi.


Průběh bitvy
Mezitím z Cádizu vyplula 2. eskadra pod vedením admirála Camary, která mířila přímo do Tichého oceánu, kde měla zajistit španělskou nadvládu. Koncem června se Camarova eskadra přiblížila k Suezskému průplavu. Tou dobou na Kubě posádka Santiaga stále držela město před Shaftovými vojáky, kterým se po těžkých bojích až 2.července 1898 podařilo proniknout do blízkosti města. V přístavu kotvící admirál Cervera byl tak postaven před dvě množnosti. Buď se pokusit o prolomení blokády a proniknout do Havany nebo poskytnout své námořníky a výzbroj k posílení obrany města. Ovšem rozhodnutí nebylo na jeho bedrech. Z nejvyšších míst přišel rozkaz se s eskadrou probít ze Santiaga. Za tímto účelem se již v noci z 2. na 3. července eskadra připravila k prolomení blokády. Admirál Cervera se však neodvážil v noci vyplout, když americká plavidla prováděla blízkou blokádu přístavu a čekal až do ranních hodin 3.července. V 9:30 hod jeho eskadra zvedla kotvy a zamířila ven z přístavu. Jako čelní plula vlajková loď Infanta Maria Theresa, za ní následovala Viscaya, Cristóbal Cólon a Almirante Oquendo. Jako poslední v kýlové řadě pluly torpédoborce Pluton a Furror.

V době vyplutí španělské eskadry z přístavu bylo rozmístění amerických plavidel následující. Západně od Santiaga se nalézala americká vlajková loď Brooklyn, jižně od něj Texas, proti vjezdu do přístavu stála Iowa, východně od ni Oregon a Indiana, u pobřeží Gloucester. New York se nalézal několik mil východně od Santiaga a bitevní loď Massachusetts byla již ve 4 hodiny ráno odvelena do Guantánamské zátoky k doplnění paliva. Španělská eskadra se po vyplutí z přístavu držela pobřeží a směrem na západ se pokoušela uniknout v mezeře mezi americkou lodí Brooklyn a pobřežím Kuby. Američany španělský útěk zpočátku překvapil a tak se nepříteli zatím jeho akce dařila. Ovšem problémem byl jejich technický stav, který odpovídal dlouhé bojové nečinnosti a nečištění dna lodí (od korýšů, řas atd.). Tím pádem neměly španělské lodě dostatečnou rychlost k uskutečnění svého útěku. Američané je začali pronásledovat v paralelním kurzu a ostřelovat ze svých těžkých děl. K místu střetnutí rychle spěchal i vzdálený New York. Jako první byly dostiženy dvě poslední lodě v kýlové španělské sestavě a to torpédoborce Pluton a Furror. Během pouhých 10 minut ostřelování ztratil Furror třetinu posádky a hořící torpédoborec skončil na mělčině, kde se potopil. O pár minut později jej následoval i torpédoborec Pluton, který se rovněž potopil. Španělská vlajková loď Infanta Maria Theresa a Almirante Oquendo se dostaly do palby hned několika amerických lodí a to pancéřového křižníku Brooklyn a bitevních lodí Iowa, Indiana a Texas. Americká převaha byla zdrcující. Příval amerických střel zdemoloval španělské lodě, již po 15 minutách ostřelování se na španělských lodích vzňala vyschlá dřevěná paluba a od ní začaly hořet další dřevěné části palubních nástaveb. Admirál Cervera pochopil, že jeho vlajková loď je ztracena. Proto se pokusil na ni soustředit palbu amerických lodí a tím své eskadře poskytnout čas k útěku. Tato snaha však byla marná. Těžce poškozená vlajková loď se obrátila k pobřeží, na kterém v 10:15 hod asi 6,5 míle od Santiaga ztroskotala. Za čtvrt hodiny stejně skončil i další španělský pancéřový křižník Almirante Oquendo. Poslední dvě španělské lodě byly pronásledovány pancéřovým křižníkem Brooklynem a bitevní lodí Oregon. Viscaya se statečně bránila až do 10:45 hod, kdy se na její palubě rozšířil požár natolik, že došlo k výbuchu munice u děl na palubě. Hořící vrak najel u Aserandosu asi 20 mil západně od Santiaga na pobřeží. Jako poslední ze španělské eskadry tak zůstal pouze křižník Cristóbal Cólon, který měl před svými pronásledovateli Brooklynem a Oregonem náskok 6 mil. Loď však byla již dělostřelbou poškozena a bylo čím dál tím více zřejmé, že neunikne. Proto se její posádka rozhodla vymontovat a do vody hodit závěry děl, načež křižník zamířil k pobřeží, kde byly otevřeny Kingstonovy ventily. Ve 13:20 hod spustila posádka vlajku a opustila potápějící loď. Po pár hodinách se tak potopila i poslední loď z Cerverovy eskadry, i když se tomu Američané snažili zabránit, a to 48 mil od Santiaga.



Španělská eskadra
pancéřový křižník - Infanta Maria Theresa (vlajková loď)
pancéřový křižník - Almirante Oquendo
pancéřový křižník - Viscay
pancéřový křižník - Cristóbal Colón
torpédoborec - Furror
torpédoborec - Pluton


Americká eskadra
pancéřový křižník - Brooklyn (vlajková loď)
bitevní loď - Oregon
jachta - Vixen
bitevní loď - Texas
pancéřový křižník - New York
torpédoborec - Ericsson
bitevní loď - Iowa
bitevní loď - Indiana
dělový člun - Gloucester

USS Brooklyn - vlajková loď

ZÁVĚR
Námořní bitva u Santiaga de Cuba tak skončila pro Španělsko drtivou porážkou, kterou zaplatilo ztrátou všech svých válečných plavidel, která vyplula toho rána 3.července 1898 z přístavu. Ztráty na životech dosáhly 167 mrtvých, 214 raněných a zajatých. Do zajetí se dostal i sám španělský admirál Cervera. Americké ztráty a škody byly prakticky nulové. O vítězi střetnutí tak nebylo pochyb. Technická převaha amerických plavidel se plně projevila. Během samotné bitvy pak například bitevní loď Iowa vystřílela více jak 60 střel z těžkých děl, 251 ze středního dělostřelectva a 1.056 střel z malorážních děl. Ovšem i přes množství vystřílené munice byla přesnost americké palby neuvěřitelně malá. Úspěšnost zásahů byla pouhých 1,2 %, přestože se střílelo na poměrně malou vzdálenost. Žádná nepřátelská loď pak dělostřelbou potopena nebyla.

Chybou španělského admirála bylo, že se nepokusil s eskadrou uniknout v noci, kdy i přes riziko nehod, byla šance na únik větší. Navíc mohla být šance na přežití eskadry ještě větší, pokud by se plavidla rozptýlila a sešla se až později na předem dohodnutém místě.

Po vyhrané bitvě se blokáda Santiaga ještě posílila a město bylo nakonec dne 17.července 1898 v 9:00 hod nuceno kapitulovat. Také další španělské posádky se vzdaly (Guantánamo…atd.). Na počátku srpna Američané již drželi ve svých rukou téměř celé Portoriko, kterého se z větší části zmocnily ve dnech 25.července až 13.srpna s kontingentem o síle 5.000 mužů. Dne 12.srpna 1898 uzavřelo Španělsko příměří. Následovala mírová jednání v Paříži, která skončila 10.prosince uzavřením mírové smlouvy, ve které se Španělsko vzdalo Kuby a Portorika ve prospěch USA, v Tichém oceánu pak Španělsko přišlo o Guam. Filipíny pak Španělsko odstoupilo za náhradu ve výši 20 Mio USD.

vrak španělské lodi Almirante Oquendo

vrak španělské lodi Vizcaya


Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.latinamericanstudies.org
www.homeofheroes.com
www.wikipedia.org

[kacermiroslav]

Námořní bitva u Santiago de Cuba (Kuba)
3.července 1898
Americko-Španělská válka


Složení námořních sil





Zdroje:
Válečné lodě (2) – Hynek, Klučina – 1986
www.latinamericanstudies.org
www.homeofheroes.com
www.wikipedia.org

[jarl]

Pokud jsou údaje o výzbroji španělských křižníků děly ráže 280 mm pravdivé, tak to byl vůbec největší kalibr, jaký se na pancéřových křižnících kdy použil.

[kacermiroslav]

Je to tak. Skutečně na těchto plavidlech byla použita děla Hontoria ráže 280 mm. Nutno ale poznamenat, že pancéřový křižník, v podobě jak je známe, se začal vyrábět až koncem 19.století. Předchozí typ se měl spíše nazývat "belted cruiser" neboli opásaný křižník. První plavidlo tohoto typu vzniklo v carském Rusku roku 1873. Až časem se z těchto opásaných křižníků vyvynul pancéřový křižník, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o trvalé zlepšování této koncepce, tak jsou v historických pramenech mimojiné i tyto španělské lodě uváděny jako pancéřové křižníky.

Co se samotného děla týče tak se jednalo o typ 28 cm/35 (11") Model 1883:

TTD: 28 cm/35 (11") Model 1883
* Země původu: Španělsko
* Použití: lodě Pelayo, Infanta Maria Teresa, Almirante Oquendo, Vizcaya a Emperador Carlos V
* Hmotnost: 32 tun
* Délka hlavně: 9,779 m
* Kadence: cca 1 rána / min
* Hmotnost projektilu: AP 266 kg, HE 315 kg
* Počáteční rychlost střely: 620 m/s
* Dostřel: 10.460 m (při elevaci 15°)
* Průraznost boků (Kruppova ocel):
- 2.890 m = 292 mm
- 5.040 m = 226 mm
- 6.740 m = 188 mm
- 8.160 m = 165 mm
- 10.460 m = 138 mm

Infanta Maria Teresa v roce 1895

vrak Almirante Oquendo (Kuba 1899)

[jarl]

Díky za upřesnění. Jak se zdá Španělé disponovali poměrně kvalitními děly, avšak úroveň jejich dělostřelců byla mizerná. Tahle bitva byla vedená na poměrně krátkou vzdálenost, a kdyby dosáhli alespoň takového procenta zásahů jako jejich protivníci, potom by to Američané něměli tak snadné, protože pancéřování jejich bitevních lodí bylo sice velice silné, ale chránilo lodě pouze na pomerně malé ploše.

[kacermiroslav]

Zásadní chybou španělského admirála bylo, že se nepokusil se svou flotilou zmizet v noci, následně se rozptýlit a využít své vyšší rychlosti. Američané i kdyby plavidla odhalila, tak měli tabulkově pouze své pancéřové křižníky, které mohli se španěly v rychlosti soutěžit. Tím že španělská eskadra utíkala v úzkém pruhu mezi pobřežím a americkými jednotkami, se vystavila palbě děl z bitevních lodí, které by jinak rychlostně zaostali. Poškození lodí pak mělo fatální následky, protože přišli o svou rychlost a americké lodě je pak jednu po druhé doráželi.

španělská loď Vizcaya před bitvou

španělská loď Vizcaya po bitvě

[Martin Hessler]

Zásadní chybou španělského admirála bylo, že se nepokusil se svou flotilou zmizet v noci, následně se rozptýlit a využít své vyšší rychlosti.

Nejspíš ano, ovšem bojová hodnota španělských lodí byla podle všeho dost diskutabilní. Obecně šlo o nízkou úroveń výcviku posádek (nejen dělostřelců, ale i obsluh strojů atd. - posádky například ani nenapadlo polévat dřevěné paluby před bojem mořskou vodou, což bylo už v dobách plachetnic dost běžné preventivní opatření proti vzniku požáru), nedostatečnou údržbu strojů a kotlů, patrně i nepříliš kvalitní palivo. Lodě neprodělaly žádná společná taktická ani dělostřelecká cvičení, v mužstvu bylo až 70% nováčků bez jakýchkoli námořních, neřkuli bojových zkušeností, a mám dojem že na křižníku Cristobal Colón (???) ani nebyla instalována těžká děla.
Ale podobá se pravdě, že pokud by Cervera vyplul, dejme tomu, hodinu po soumraku a jeho lodě se hned před přístavem rozprchly na všechny strany, alepoň některé jednotky by měly šanci uniknout.

[kacermiroslav]

Přesně tak...rozdíl mezi kompletní likvidaci celé flotily, nebo záchraně alespoň několika plavidel byl pro Španělsko velice důležitý. Bylo asi všem jasné, že Kuba je dlouhodobě neudržitelná, protože Španělsko válčilo na vzdálenost několika tisíc kilometrů, zatímco Amíci to měli za humny. Takže pokud by některá plavidla unikla, mohla to být alespoň jistá morální útěcha pro Španěly a také by se jich dalo využít na dalších jejich panstvích, jako například na Filipínách, kde kotvila dosti žalostná směsice převážně dřevěných plavidel. Ostatně ty byly Amíky později zcela rozstříleny.

[kacermiroslav]

Dodatečně jsem po letech našel chybu u třídy INDIANA (Indiana, Oregon a Massachussets). U lodi INDIANA mám špatně uvedenou výzbroj. Chybí tam 203mm (8") děla. Rovněž ta rychlost je trochu nadsazená, protože ji bylo dosaženo během testů s omezeným množství paliva, munice a zásob. TTD celé třídy níže.

---

TTD - bitevní lodě třídy INDIANA (po dokončení)

---

* Země původu: USA
* Délka (max.): 107 m
* Šířka: 21,11 m
* Ponor: 8,2 m
* Výtlak standardní: 10.288 tun
* Výtlak plný:
* Výzbroj (po dokončení): 4x330 mm (2xII), 8x203 mm (4xII), 4x152 (4xI), 20x53mm (20xI), 6x37mm (7xI), 6xTorpédomet ráže 450mm
* Pancéř paluba: 70 mm
* Pancéř boky: 127-457 mm
* Pancéř dělové věže: 381 mm
* Pancéř velitelská věž: 254 mm
* Barbety: 432 mm
* Výkon strojů: 9.000 koňských sil, 2x lodní vrtule
* Dojezd: 4.900 námořních mil (9.100 km) u BB1 a BB2, 5.600 námořních mil (10.400 km) u BB3
* Vezená zásoba paliva: 1.594 tun uhlí
* Rychlost: 15 uzlů (28 km/h)
* Posádka: 32 důstojníků + 441 mužů

---

[kacermiroslav]

V článku kolegy Jarla u r-u kasematových lodí jsem našel tento text. "Zajímavé je, že KRONPRINZESSIN ERZHERZOGIN STEFANIE chtěli v roce 1896 koupit Španělé, kteří se snažili posílit své loďstvo v předvečer války s USA. Jednání probíhala zpočátku úspěšně a španělská delegace dorazila do Puly, kde si prohlédla lodě, o něž měla zájem (jednalo se ještě o obrněnce WIEN a BUDAPEST), ale velení rakousko-uherského loďstva nakonec k prodeji nedalo souhlas a všechny tři jednotky se i nadále plavily pod původní vlajkou. "

Pro mě neznámá informace nicméně si říkám, jak platnou posilou by tato tři plavidla pro Španělsko ve válce s USA byla.

[jarl]

O tom prodeji píší Anka a Mitjukov ve své publikaci o bitevní lodi Pelayo. V originále je uvedeno: „Испанцы по Европе тщетно искали возможные варианты усиления своего флота. Дальше всего их действия зашли в Австро-Венгрии. В июле 1896 года испанский вице-консул в Вене Карлос де Кардона выступил с предложением купить барбетный броненосец Kronprinzessin Erzherzogin Stephanie и два новейших башенных броненосца Wien и Budapest. Первоначально переговоры шли довольно успешно, испанская миссия даже приехала в Полу, где провела инспекцию всех трех броненосцев, но вскоре австрийские власти известили их, что сделка невозможна, ведь в этом случае Австро-Венгрия лишалась своих сильнейших кораблей.“

To by se dalo volně přeložit takto: „Španělé v Evropě marně hledali další možnosti jak posílit své loďstvo. S další žádostí se obrátili na Rakousko-Uhersko. V červenci 1896 španělský vícekonzul ve Vídni Carlos de Cardena přednesl návrh na koupi obrněné lodě Kronprinzessin Erzherzogin Stefanie a dvou novějších věžových bitevních lodí Wien a Budapast. Zpočátku se jednání vyvýjela úspěšně a španělští zástupci dokonce přijeli do Puly, kde provedli inpekci všech tří obrněnců, ale později je rakouské orgány informovaly, že prodej není možný, protože Rakousko-Uhersko by přišlo o své nejsilnější lodě."

[kacermiroslav]

Díval jsem se na termíny, kdy byla tato r-u plavidla dokončená (třída Monarch) a vychází mi z toho, že by s tím Španělé stejně velkou díru do světa neudělali. Protože r-u lodě si námořnictvo přebíralo v květnu 1898, tedy jen pár měsíců před bitvouu Santiága a již prakticky v době španělsko-americké války. Neměli by tak čas se s loděmi pořádně seznámit a proděla výcvik.

[kacermiroslav]

Podle dobových záznamů byla ráno 3. července na lodích sloužena mše a mnoho námořníků přijalo poslední svátost, protože si byli vědomi, že vyplouvají proti výrazně silnější flotile. Rozkaz k pokusu o průlom byl vydán i z morálních důvodů – ztráta flotily bez boje by měla „katastrofální morální efekt“ doma i v zahraničí.

Samotný průlom měl podobu postupného vyplouvání lodí v jedné linii podél pobřeží. Vlajková loď admirála Cervera se záměrně pustila do souboje s americkými loděmi, aby zdržela pronásledování a dala ostatním šanci uniknout. Tento manévr ale vedl k tomu, že byla rychle těžce poškozena a nakonec najela na mělčinu, což se postupně stalo i dalším španělským lodím.

Dobový popis z americké strany zachycuje i moment, kdy posádky sledovaly hořící španělské lodě. Velitel americké bitevní lodi USS Texas John W. Philip tehdy údajně napomenul své muže slovy: „Don't cheer, boys. The poor devils are dying. („Nejásat, chlapci. Ti ubožáci umírají.“)“ Tento výrok se stal jedním z nejčastěji citovaných svědectví o průběhu bitvy a ukazuje, že navzdory jednostrannému výsledku šlo o velmi dramatický a tragický střet.

Další zajímavostí je, že americký vrchní velitel nebyl v okamžiku začátku bitvy na místě. Vlajková loď USS New York odplula kvůli jednání s pozemní armádou a španělský pokus o průlom tak zastihl blokádu v okamžiku, kdy byla částečně dezorganizovaná. Taktické velení proto převzal komodor Schley z křižníku Brooklyn. Španělé tak vlastně vypluli v jeden z mála momentů, kdy blokáda nebyla řízena přímo vrchním velitelem.

Zajímavý je i samotný průběh pronásledování. Poslední španělský křižník Cristóbal Colón dokázal unikat nejdéle a byl pronásledován desítky kilometrů podél pobřeží, než byl dostižen rychlou americkou lodí USS Oregon. Kapitán pak nechal loď úmyslně najet na mělčinu, aby zabránil zbytečným ztrátám.

Celý střet byl přitom extrémně jednostranný. Američané neutrpěli prakticky žádné ztráty, zatímco španělská eskadra byla kompletně zničena nebo potopena vlastními posádkami. Bitva tak v podstatě během několika hodin rozhodla o osudu španělského námořnictva v Karibiku a znemožnila další obranu Santiaga z moře.

[kacermiroslav]

Americký dobový záznam (komodor Winfield Scott Schley, 6. července 1898)

„Mám tu čest podat následující zprávu o části eskadry pod Vaším velením, která přišla do styku se španělskou flotilou dne 3. července 1898.

V 9.35 dopoledne vyplul admirál Cervera s loděmi Infanta Maria Teresa, Vizcaya, Oquendo, Cristobal Colon a dvěma torpédoborci z přístavu Santiago de Cuba v koloně a pokusil se uniknout na západ. Signál o vyplutí nepřítele byl dán z Iowy, ale jeho pohyb byl zpozorován i z této lodi ve stejném okamžiku. Tato loď byla nejzápadněji v blokádní linii, kromě pomocné lodi Vixen. Byl dán signál západní divizi a eskadra okamžitě zahájila rychlý pohyb směrem dovnitř. Následoval všeobecný boj na vzdálenost asi 1100 yardů, měnící se až na 3000 yardů. Palba soustředěná na vyplouvající lodě byla prudká a způsobila jim těžké škody.

Vedoucí loď nepřítele zamířila přímo proti Brooklynu a zdálo se, že se pokusí o taran. Byla okamžitě ostřelována a brzy zachvácena plameny. Ostatní lodě pokračovaly v pohybu na západ podél pobřeží a naše lodě je pronásledovaly plnou rychlostí. Vizcaya byla těžce poškozena a donucena najet na pobřeží přibližně v 10.50 dopoledne. Oquendo byl rovněž zapálen a vyveden na mělčinu. Torpédoborce byly rychle zničeny palbou našich lodí.

Cristobal Colon, který byl poslední, pokračoval v útěku značnou rychlostí. Byl pronásledován Brooklynem, Oregonem a dalšími loděmi. Pronásledování pokračovalo, dokud Colon nebyl donucen vyběhnout na pobřeží, čímž skončil odpor nepřítele. Nepřátelská eskadra byla zcela zničena. Naše lodě utrpěly jen nepatrné škody a ztráty na životech byly velmi malé. Chování důstojníků i mužstva bylo vynikající a palba byla vedena s velkou přesností.“

[kacermiroslav]

Španělský dobový záznam (admirál Pascual Cervera, srpen 1898)

„Vyplul jsem ze Santiaga v 9.30 ráno, vědom si toho, co se musí stát a co jsem již tolikrát předvídal.

První vyplula vlajková loď Maria Teresa, následovaná Vizcayou, Colonem, Oquendem a nakonec torpédoborci, všechny pod plnou parou. Směřovali jsme podél pobřeží, abychom umožnili posádkám dosáhnout břehu v případě zničení lodí.

Nepřítel okamžitě zahájil silnou palbu. Maria Teresa byla brzy zasažena četnými granáty a vypukly požáry, které nebylo možné uhasit. Abych zabránil zbytečným ztrátám, nařídil jsem navést loď na pobřeží a opustit ji.

Vizcaya utrpěla těžké škody a byla rovněž zapálena. Kapitán ji vyvedl na mělčinu, aby zachránil posádku. Oquendo, silně poškozená, musela být také opuštěna. Torpédoborce byly zničeny nepřátelskou palbou krátce po opuštění přístavu.

Cristobal Colon pokračoval v útěku, ale byl pronásledován nepřátelskými loděmi, které měly větší rychlost. Po dlouhém pronásledování byl i on donucen najet na pobřeží.

Bitva skončila úplným zničením eskadry. Ztráty byly těžké, ale důstojníci i mužstvo splnili svou povinnost. Nepřítel se choval korektně a zachraňoval naše námořníky z vody.“

[kacermiroslav]

Blokáda Santiaga de Cuba
Americká eskadra blokuje vstup do přístavu, připravuje půdu pro rozhodující střet
Duben–červenec 1898


Americké vítězství u Manily na počátku května 1898 sice přineslo Spojeným státům první velký úspěch války, rozhodující operace se však měly odehrát v Karibiku. Španělská vláda vyslala z metropole silnou eskadru kontradmirála Pascuala Cervera y Topeteho, jejímž úkolem bylo ohrozit americké pobřeží, případně napadnout americké základny v Karibiku. Plavba španělských lodí přes Atlantik byla pečlivě sledována americkým námořnictvem, které proti nim soustředilo své hlavní síly. Po nejasných manévrech v oblasti Malých Antil se Cerverova eskadra 19. května 1898 uchýlila do přístavu Santiago de Cuba na jihovýchodním pobřeží Kuby. Tím vznikla situace, která vedla k dlouhodobé blokádě.

Americké velení se rozhodlo španělskou eskadru uzavřít v přístavu a postupně připravit její zničení. Blokáda měla dvojí cíl: zabránit španělským lodím v úniku a současně podporovat pozemní operace proti Santiagu. Přístav byl obtížně přístupný úzkým kanálem, chráněným pobřežními bateriemi a minami. Americké lodě proto zaujaly blokádní postavení vně vstupu do zátoky a střídaly se v nepřetržité hlídce. Současně probíhaly průzkumné akce, ostřelování pobřežních baterií a pokusy o uzavření vjezdu do přístavu. Tato situace trvala od druhé poloviny května až do počátku července 1898 a vyvrcholila rozhodující bitvou 3. července.

Americké blokádní síly tvořila především eskadra kontradmirála Williama T. Sampsona, později posílená „létající eskadrou“ komodora Winfielda S. Schleyho. Jádro amerických sil představovaly moderní bitevní lodě USS Iowa, USS Indiana, USS Oregon a USS Massachusetts. Tyto lodě byly vyzbrojeny těžkými děly ráže 330 mm a 305 mm v hlavních věžích, doplněnými střední baterií 203 mm a 152 mm a početným rychlopalným dělostřelectvem menších ráží. Jejich pancéřování bylo silné, což z nich činilo hlavní údernou sílu blokády. K bitevním lodím se připojil pancéřový křižník USS New York, vlajková loď admirála Sampsona, vyzbrojený děly ráže 203 mm a 127 mm. Další důležitou jednotkou byl pancéřový křižník USS Brooklyn, vlajková loď komodora Schleyho, nesoucí osm děl ráže 203 mm v otočných věžích a silnou sekundární baterii. Obě lodě byly rychlejší než bitevní lodě a měly hrát klíčovou roli při případném pronásledování.

Blokádu doplňovaly chráněné křižníky USS New Orleans a USS Marblehead, které byly vyzbrojeny děly ráže 152 mm a rychlopalnou výzbrojí menších kalibrů. Jejich úkolem byl průzkum a hlídkování. Lehčí jednotky představovaly dělové čluny USS Vixen, USS Gloucester a další pomocná plavidla. Součástí blokádních sil byly rovněž torpédové čluny, zásobovací lodě a pomocné křižníky, které zajišťovaly nepřetržitou přítomnost před vstupem do přístavu.

Španělské síly uzavřené v Santiagu tvořila eskadra kontradmirála Pascuala Cervera. Jejím jádrem byly pancéřové křižníky Infanta María Teresa, Vizcaya, Almirante Oquendo a Cristóbal Colón. První tři nesly po dvou těžkých dělech ráže 280 mm v příďové a záďové věži, doplněných střední baterií 140 mm a lehkými rychlopalnými děly. Cristóbal Colón byl konstruován pro děla 254 mm, která však nebyla při vyplutí instalována, takže loď měla pouze střední dělostřeleckou výzbroj, ale byla nejrychlejší jednotkou eskadry.
Eskadru doplňovaly torpédoborce Plutón, Furor a Terror. Tyto malé a rychlé lodě byly vyzbrojeny torpédomety a lehkými rychlopalnými děly. Jejich úkolem měl být noční útok proti americké blokádě nebo krytí případného průlomu. V přístavu se nacházely také pomocné lodě, zásobovací plavidla a pobřežní baterie, které posilovaly obranu vstupu.

Tak vznikla situace, kdy silná americká blokádní eskadra obklíčila v úzkém přístavu španělské loďstvo, které sice disponovalo rychlými pancéřovými křižníky, ale bylo omezeno nedostatkem uhlí, munice a prostoru pro manévrování. Blokáda se postupně zpřísňovala a bylo zřejmé, že střet je jen otázkou času.


Průběh blokády
Průběh blokády Santiaga de Cuba od dubna do července 1898 byl charakterizován nepřetržitou přítomností americké eskadry před přístavem a postupným vyčerpáváním španělských sil uvnitř zátoky. Po příchodu kontradmirála Pascuala Cervera do Santiaga 19. května byly španělské lodě uzavřeny v přístavu a americké jednotky zaujaly pozice k blokádě vstupu. Španělská eskadra se během blokády snažila podniknout několik pokusů o průzkum a menší výpady, zejména pomocí torpédoborců Furor a Terror. Tyto útoky byly většinou vedeny v noci a spočívaly v pokusech dostat se mimo dosah amerických křižníků a bitevních lodí. Všechny tyto pokusy však selhaly: americká hlídka byla obvykle rychle upozorněna, blokádní lodi dokázaly torpédoborce odhalit a donutit je k návratu, aniž by byly schopny způsobit zásadní škody.

Diplomatické pokusy španělské strany byly spíše symbolické. Cervera a místní civilní správa žádali americké velení o možnost výměny zraněných nebo o humanitární koridor pro civilisty, nicméně Spojené státy tyto návrhy využily spíše k odkládání nepřátelských akcí než k přímému jednání. Velení americké eskadry trvalo na tom, že španělské lodě zůstanou uvězněny, dokud nebude připravena rozhodující akce. Během blokády probíhalo opakované ostřelování španělských pozic pobřežních baterií americkými loděmi. Palba byla vedená hlavně z pancéřových křižníků Brooklyn a New York, doplněné o palbu bitevních lodí Iowa a Indiana. Cílem bylo nejen narušit dodávky uhlí a munice do přístavu, ale i omezit možnosti manévrování španělských křižníků. Ostřelování probíhalo pravidelně v odpoledních a večerních hodinách a přinášelo poměrně malé, ale morálně významné škody – zejména na přístavní infrastruktuře.

Americká eskadra rovněž prováděla noční průzkumy, aby odhalila jakékoli pokusy o únik nebo infiltraci lodí. Španělské zásoby uhlí a munice se postupně ztenčovaly a nutily posádky k šetření, což přispívalo k psychologickému tlaku. Po několik týdnů nebyl zaznamenán žádný úspěšný průlom španělských lodí, a blokáda se tak stala postupně pevnou smyčkou kolem Santiaga de Cuba.

Celkově blokáda byla kombinací:
• permanentní přítomnosti amerických těžkých jednotek u vjezdu do zátoky,
• pravidelného ostřelování pobřežních pozic,
• preventivního hlídkování a průzkumu,
• zamezení zásobování a omezení manévrování španělské eskadry.

Tato strategická situace byla předpokladem pro rozhodující námořní střetnutí 3. července 1898, kdy americké lodě měly využít vyčerpání španělské eskadry a nedostatek zásob pro její definitivní zničení. V této zoufalé situaci Španělé nakonec zvolili jedinou možnost, a to vzít poslední zbytky uhlí, zatopit pod kotly všech lodí a vyrazit směr ven z přístavu proti nepříteli s cílem, že se aspoň několika lodím může únik podařit. Ale to už je předmětem úvodního článku, který je věnován právě námořní bitvě u Santiaga de Cuba ze dne 3. července 1898.