Na bocích přilby M1916 se nachází dva válcovité rohy, které plní jak funkci odvětrávací, tak i funkci úchytu pro speciální zesilující pancíř. Ze sedmi a půl milionu vyrobených přileb M1916, bylo jen 50.000 z nich možno osadit tímto představným pancířem. To znamená pouze každá stopadesátá přilba. Jak již bylo zmíněno, v přední části byl Stirnpanzer uchycen za samotné rohy a dále byl pancíř zajištěn koženým, nebo látkovým páskem, zachyceným za zadní část přilby. Materiálem k výrobě byl vysokokalený ocelový dílec šíře 6,3 mm. Podle některých údajů dokázala takto upravená přilba odolat palbě z pušky Lee-Enfield na vzdálenost 150 metrů. Váha tohoto zařízení byla lehce přes 3 kilogramy, mezi pěchotou nebyly z tohoto důvodu moc populární a výjimkou nebylo ani to, že byly vojáky po příchodě na frontu prostě zahozeny. Stirnpanzery byly primárně určeny pro statické jednotky, tedy pro hlídky, kulometné oddíly a odstřelovače. Podařilo se mi sehnat i fotografii poněkud prostěji tvarovaného Stirmpanzeru, konkrétně jen ohnutého dílce, doplněného o dva otvory k uchycení na přilbu.
